Ve středověku a raném novověku zažila Evropa hned několik morových ran. Většinou se jednalo o klasickou epidemii černé smrti, která dokázala vymýtit až třetinu evropské populace. Historie však mluví i o jiných epidemiích, které působí spíše úsměvně a nad kterými dodnes zůstává rozum stát. V létě roku 1518 zachvátil středověký Štrasburk takzvaný taneční mor. Akademici se stále přou, zda šlo o výjimečný případ otravy houbami nebo o masovou hysterii.

Taneční mor ve Štrasburku

Je slunečný červnový den a ulice Štrasburku zachvátil dav podivných tanečníků. Nikde nehraje žádná hudba ani nikdo nezpívá. Přesto všichni vesele poskakují, podivně se kroutí a trhají rukama i nohama na všechny strany. Štrasburk právě zachvátil taneční mor. Podle dobových záznamů byla prvním „nakaženým“ tanečníkem mladá žena jménem Frau Troffea, která dopoledne opouští dům a tancuje jako smyslů zbavená. Tancuje bez přestání tři dny v kuse a postupně se k ní přidává více a více lidí.

iZdroj fotografie: Unknown author / Creative Commons / CC BY-SA

Městská rada zasahuje

Taneční mor se během chvilky vymyká kontrole. Mnozí tanečníci padají vysílením a umírají na celkové vyčerpání organismu nebo infarkt. Nikdo z nich nejí ani nepije. Dokonce se ani na chvíli nezastaví. Lékaři té doby přicházejí s teorií, že se jedná o velké množství horké krve v těle obětí, které je opravdu nejlepší vytancovat. Rada města proto nažene dav na rozlehlé náměstí, najmou hudebníky a několik dní to vypadá, jako by město pořádalo velkou nepřetržitou oslavu. Mezitím se místní lékaři snaží tanečníkům pouštět žilou.

Tanec svatého Víta

Když se počet obětí během organizované taneční zábavy znásobí, přichází tentokrát církev se svým vysvětlením. Je to boží trest, který postihl všechny hříšné občany města. V tu chvíli městská rada zakáže hraní na veřejnosti, zavře všechny vykřičené domy a hazardní herny. Taneční mor však stále neustupuje a mrtví se hromadí. V posledním zoufalém pokusu o řešení vyžene církev a rada všechny tanečníky na nedaleký kopec, který je zasvěcený svatému Vítovi.

iZdroj fotografie: Public domain / Creative Commons / CC BY-SA

Davová psychóza

Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto úkazu je davová psychóza. Středověká Evropa byla známá svým církevním fanatismem, který do lidí vtloukal odstrašující příklady hříšného chování. Takový člověk může velice lehce podlehnout přesvědčení, že ho stihla nějaká kletba a jeho tělo začne podvědomě reagovat podle fanatického naprogramování. Těžko říct, co mohlo být spouštěčem u první oběti, ale ostatní taneční mor „nakazil“ na principu davového šílenství.

Akt šílenství, který nemá obdoby: Před 45 lety donutil Jim Jones svou sektu o 909 členech k hromadné sebevraždě

To by také vysvětlovalo, proč až tanec u sochy svatého Víta dokázal toto šílenství zastavit. Mysl, která věří, že ji postihla boží kletba, uvěří léčbě pouze od svatého.