Po smrti žijeme ještě dalších 49 dní. Co všechno se během této doby s námi děje?

Rituály spojené se smrtí a truchlením nejčastěji formuje náboženská víra. Buddhismus je hlavně filosofický směr a má vlastní, specifické obřady.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Zatímco evropské víry konají pohřby trvající obvykle jeden den, ten buddhistický se na tak krátkou dobu neomezuje. Pravdou je, že konkrétní forma i doba se může lišit podle větve víry i lokality provádění. Základem ale zůstává roztažení ceremoniálu na vyšší počet dní, často několik týdnů. Respektive jde o opakování rituálu v určité frekvenci po smrti milované osoby. Součástí jsou modlitby a další náboženské prvky.

Období čtyřiceti devíti dnů po smrti

Některé větve buddhismu začínají s pohřebními obřady po smrti konkrétní osoby a opakují je poté každý den po dobu 49 dní, protože sedm krát sedm je právě 49. Číslo pochází z Tibetské knihy mrtvých, svazku známého také jako Bardo thödol. Tu mniši používají jako návod, aby se jejich vědomí po fyzické smrti opět správně zrodilo. Tato kniha ustanovila prakticky všechny rituály používané tibetským buddhismem.

Zdroj fotografie: Pixabay

Duše mrtvých podle buddhismu nejdou do nebe nebo pekla, místo toho projdou několika stádii a pak se znovuzrodí. Cyklus znovuzrození ukončuje až nirvána, tedy osvícení. Před ním je tzv. bardo, mezistupeň, který může trvat právě nejvýše 49 dní. Toto období také dává pozůstalým dostatek času na vnitřní zpracování skutečnosti, že zemřel někdo z rodiny nebo z přátel. Pohřební obřady trvající 49 dní ovšem nemusí být všechno.

Násobky včetně měsíců či let

Pozůstalí se mohou klidně ke stejným obřadům sejít znova například po 100 dnech, dále po 265 dnech a nakonec je ukončit rok po smrti milované osoby. Toto občasné připomenutí pomáhá dlouhodobému procesu vyrovnání se se ztrátou zemřelého. Podle buddhismu je ale na skutečné truchlení čas právě až po uplynutí 49 dnů. Do té doby se mají pozůstalí soustředit hlavně na krásné vzpomínky a omezit negativa.

Zdroj fotografie: Pixabay

Vnímání smrti jako části opakujícího se cyklu je jedním ze způsobů, jak nepociťovat ztrátu blízkého člověka jako negativní událost. To je pro evropské myšlení dosti cizí myšlenka, jsme navyklí spojovat si smrt s koncem. Východní nauky ovšem vnímají konec pozemského života jen jako formu přestupu do jiné roviny existence. Pozitivní myšlenky na zemřelého jsou pak způsobem, jak mu dát energii na kvalitní zrození v budoucnu.

Zdroj: JoinCake