Mars – VědaŽivě.cz

Časový rozdíl mezi Zemí a Marsem je 40 mikrosekund za den. Pro lidskou posádku nic, pro palubní počítač katastrofa

Lukáš Jírovec — Sat, 11 Jul 2026 13:24:00 +0000

Člověk stojící na povrchu Marsu by rozdíl nepoznal, ani kdyby tam strávil celý život. Čtyři sta sedmdesát sedm miliontinů sekundy za den, to je veličina, kterou žádný biologický organismus neregistruje. Jenže navigační systém, který převádí čas letu signálu na vzdálenost, pracuje s rychlostí světla. A při rychlosti 300 000 kilometrů za sekundu se každá mikrosekunda promítne do třísetmetrové chyby v poloze. Studie Neila Ashbyho a Bijunatha Patly, publikovaná 1. prosince 2025 v The Astronomical Journal, tak nepřináší fyzikální kuriozitu. Přináší číslo, bez kterého nelze navrhnout marťanskou GPS.

Tři čísla, která je třeba rozlišit

Mediální zkratka „40 mikrosekund za den“ je sice efektní, ale nepřesná. Studie pracuje se třemi odlišnými hodnotami:

477,6 µs/den — průměrný offset. Hodiny na Marsu tikají v průměru o tolik rychleji než hodiny na zemském geoidu. Je to hlavní výsledek studie.
226,8 µs/den — sezonní rozkmit. Marťanská dráha je výrazně excentrická, takže se denní offset během marťanského roku mění o stovky mikrosekund.
~40 µs/den — dlouhoperiodická modulace. Skládá se na hlavní offset přes sedm synodických cyklů, tedy zhruba 15,8 roku.

Číslo 40 mikrosekund je tedy vedlejší složka, nikoli jádro problému. Hlavní offset je dvanáctkrát větší. A právě ten určuje, jak moc se marťanská navigace rozejde s realitou, pokud ho nikdo neopraví.

Proč mikrosekunda = kilometry

Princip je stejný jako u pozemského GPS. Přijímač měří, jak dlouho letěl signál ze satelitu, a z toho počítá vzdálenost. Vztah je triviální: vzdálenost se rovná rychlosti světla krát čas. Jenže to znamená, že chyba v čase se násobí třemi sty tisíci kilometrů za sekundu.

Náš přepočet: 1 mikrosekunda odpovídá zhruba 300 metrům. Čtyřicet mikrosekund je asi 12 kilometrů. A průměrný denní offset 477,6 mikrosekundy? To je 143 kilometrů. Za jediný den.

Pro srovnání: na Zemi řeší GPS relativistickou korekci přibližně 38 mikrosekund denně. Speciální relativita zpomaluje satelitní hodiny o 7 µs/den, obecná relativita je zrychluje o 45 µs/den, čistý efekt činí asi +38 µs/den. Bez této korekce by se pozemská navigace rozpadla během minut. Marťanský problém je v průměru 12,5× větší a navíc dramaticky proměnlivější. To je zásadní rozdíl: u GPS je korekce v podstatě konstantní, u Marsu se mění se sezónou i s dekádou.

Proč nestačí „dosadit planetu do rovnice“

Ashby a Patla nepoužili jednoduchou keplerovskou mechaniku dvou těles. Modelovali soustavu čtyř těles (Slunce, Země, Měsíc, Mars) a ukázali, že sluneční slapové efekty na systém Země–Měsíc mění výsledek o dva řády oproti zjednodušenému přístupu. Bez zahrnutí těchto efektů zůstávají rezidua v řádu stovek nanosekund denně. Pro běžnou komunikaci zanedbatelné, pro přesnou navigaci nepřijatelné.

Studie současně vyčíslila, že hodiny na Marsu běží v průměru o 421,55 µs/den rychleji než hodiny na Měsíci, zatímco lunární offset vůči Zemi činí asi 56 µs/den. NIST už v srpnu 2024 publikoval analogický rámec pro Měsíc; marťanský model je jeho logickým pokračováním, ale výrazně složitějším. Excentricita marťanské dráhy generuje proměnlivost, jakou Měsíc nezná.

Co to znamená pro cestu na Mars

Studie není překážkou pro pilotované mise. Relativistické korekce se v kosmonautice používají desítky let. Nové je to, že pro Mars teď existuje konkrétní, přesně vyčíslený parametr, a s ním i vědomí, jak moc se liší od všeho, co dosud inženýři řešili.

Problém se stává kritickým ve chvíli, kdy chcete na Marsu provozovat síť: orbitery, landery, rovery, habitat, lokální navigaci. Každý uzel potřebuje synchronizovaný čas. Sítě páté generace na Zemi vyžadují synchronizaci na úrovni 0,1 mikrosekundy, a marťanská infrastruktura bude muset splnit srovnatelné nároky v prostředí, kde se offset mění o stovky mikrosekund se sezónou.

Ve veřejných materiálech SpaceX se technický dokument o časové synchronizaci pro Mars zatím neobjevil. NASA ve své strategii Moon to Mars počítá s postupným budováním marťanské infrastruktury, ale je stále ve fázi architektury, nikoli detailního návrhu. Funkční marťanská časová služba neexistuje. Existuje matematický rámec, který ji umožní postavit.

Český kontext: Praha jako centrum přesného času

Na samotné studii se žádná česká instituce nepodílela. Nepřímá vazba ale existuje: pražská EUSPA spravuje služby přesného času pro evropský systém Galileo, včetně synchronizace na nanosekundové úrovni pro energetiku, finance a telekomunikace. Česko se navíc připojilo k programu ESA Celeste, zaměřenému na budoucí navigační služby z nízké oběžné dráhy. Zkušenosti s pozemským GNSS timingem jsou přesně tím know-how, které jednou bude potřeba přenést na jinou planetu.

Astronaut na Marsu rozdíl v čase nikdy nepocítí. Ale systém, který ho navede k cíli, bez správného čísla nedorazí ani na správný kontinent.

Článek Časový rozdíl mezi Zemí a Marsem je 40 mikrosekund za den. Pro lidskou posádku nic, pro palubní počítač katastrofa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změna strategie při průzkumu Marsu. NASA brzdí hledání stop života na planetě

Lukáš Jírovec — Thu, 25 Jun 2026 12:08:21 +0000

3. června 2026 se NASA oficiálně rozloučila s jednou z nejdéle sloužících marsovských sond. MAVEN, která od roku 2014 zkoumala únik atmosféry rudé planety a zároveň fungovala jako klíčový komunikační uzel, se v prosinci 2025 nekontrolovatelně roztočila, vybila baterie a odmlčela se navždy. Příčina anomálie se stále vyšetřuje. Její konec ale není jen ztráta jednoho přístroje – je to moment, kdy se naplno odkrývá křehkost sítě, přes kterou NASA provádí veškerou marsovskou vědu.

Třetina dat zmizela přes noc

MAVEN přenášela v průměru 897,5 megabitů dat denně, tedy zhruba 29 % celkové kapacity takzvané Mars Relay Network. Tato síť funguje jednoduše: rovery na povrchu nemají dost energie, aby vysílaly přímo k Zemi, a tak svá data posílají přes orbitery kroužící kolem Marsu. Ty je přepošlou domů.

Po ztrátě MAVEN nicméně zbyly v síti čtyři družice: americké Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) a evropské Mars Express a Trace Gas Orbiter (TGO). A NASA reagovala okamžitě: přidala přelety zbývajících orbiterů a týmy roverů Perseverance i Curiosity upravily denní plánování. Čísla ukazují, že síť se zatím nepropadla; MRO téměř zdvojnásobil přenosový objem na 850,6 Mb denně, TGO vyskočil z 1 562 na 2 228 Mb denně. Kolaps se nekonal. Redundance ale ano.

Stárnoucí páteř marsovského výzkumu

Problém není v tom, co se stalo, ale v tom, co může přijít. Mars Odyssey obíhá planetu od roku 2001, čtvrt století starý hardware s pouhými 3,2 kilogramy použitelného paliva a velkou nejistotou, jak dlouho vydrží. Hodnocení z roku 2025 doporučila jeho provoz maximálně do roku 2028 a upozornila, že jediný nouzový režim nebo selhání setrvačníku může misi ukončit ze dne na den.

MRO je na tom výrazně lépe: dvacet let u Marsu, ale s vysokými palivovými rezervami a nízkým operačním rizikem. V rozpočtovém návrhu NASA na fiskální rok 2027 má MRO zajištěných 26 milionů dolarů. Odyssey v seznamu provozních projektů marsovského programu chybí.

Pokud by odešel i Odyssey, NASA zůstane na americké straně s jediným orbiterem. A to v době, kdy Perseverance sbírá a ukládá vzorky hornin pro budoucí návrat na Zemi, nejambicióznější astrobiologický projekt v dějinách kosmonautiky.

Cíl zůstává, mění se cesta

NASA oficiálně nemění vědeckou otázku, kterou si u Marsu klade: byl, je, nebo může být Mars obyvatelný? Perseverance dál hledá známky dávného mikrobiálního života v kráteru Jezero. Program Mars Sample Return počítá s vlastním evropským orbiterem vybaveným komunikačním systémem. Data nasbíraná MAVEN za jedenáct let, o úniku atmosféry, slunečních bouřích a radiačním prostředí, zůstanou archivována a poslouží i při plánování budoucích pilotovaných misí.

Co se mění, je architektura. Oficiální plán NASA pro budoucnost Marsu popisuje přechod k menším, levnějším a častějším misím budovaným ve spolupráci s komerčním sektorem. V červnu 2026 agentura oznámila partnerství s Relativity Space na misi s atmosférickými přístroji Aeolus, model, kde NASA dodá vědu a soukromá firma loď, nosič i přelet.

Nová síť má být u Marsu do roku 2030

Klíčovým prvkem přestavby je Mars Telecommunications Network, specializovaná komunikační síť, kterou NASA vypsala jako průmyslový tendr v květnu 2026 s požadavkem na připravenost u Marsu nejpozději do roku 2030. Poprvé v historii marsovského programu by tak komunikaci nezajišťovaly vědecké sondy jako vedlejší úkol, ale účelově navržená infrastruktura.

Do té doby se ale NASA opírá o hardware, který pamatuje éru prvních chytrých telefonů. Síť kolem Marsu dnes společně provozují NASA a ESA; Česká republika se na ní podílí nepřímo jako členský stát Evropské kosmické agentury. Zda se ESA zapojí i do nového amerického telekomunikačního projektu, zatím veřejně potvrzeno nebylo.

Provozní kompromis místo vědeckého ústupu

Skutečné „brzdění“ marsovské vědy dnes nevypadá jako rozhodnutí přestat hledat stopy života. Vypadá jako rover, který místo tří přenosových oken denně dostane dvě. Jako tým vědců, který přeskládá plán solů, protože orbiter přeletí o hodinu později. Jako síť, kde výpadek jediné další družice znamená krizi.

Podle nás je tohle nejpodstatnější pointa celého příběhu: i nejlepší astrobiologie se zpomalí na úroveň provozního kompromisu, pokud nemá přes co vysílat. NASA to ví. Nová síť je na cestě. Otázka je, jestli dorazí dřív, než odejde poslední z veteránů, kteří ji zatím zastupují.

Článek Změna strategie při průzkumu Marsu. NASA brzdí hledání stop života na planetě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Curiosity našla na Marsu dosud neznámé organické molekuly, skrývaly se v dávném jezerním kameni

Lukáš Jírovec — Wed, 24 Jun 2026 13:20:00 +0000

Vzorek se jmenuje Mary Anning 3 a pochází z oblasti Glen Torridon na úbočí hory Mount Sharp uvnitř kráteru Gale. Jemně laminovaný jílovitý pískovec, který kdysi ležel na dně jezera nebo v korytě řeky, vydal svá tajemství až poté, co rover poprvé v dějinách meziplanetárního průzkumu použil speciální mokrochemickou metodu přímo na povrchu jiného světa. Studie vyšla 21. dubna 2026 v časopise Nature Communications a její autoři rovnou upozorňují: nejde o důkaz života. Jde o něco, co může být nakonec stejně důležité, jako potvrzení, že staré marťanské sedimenty umějí organiku uchovat v chemicky čitelné podobě miliardy let.

Sedm molekul, které Mars dosud nevydal

Curiosity odvrtala prášek z výchozu Mozie Law a poslala ho do své palubní laboratoře SAM. Tam na něj poprvé nasadila takzvanou TMAH termochemolýzu, postup, při kterém chemická látka tetramethylamoniumhydroxid při zahřátí na zhruba 550 °C rozštěpí a zmetyluje organické struktury, které by se při běžném žíhání buď rozpadly, nebo vůbec nevypařily. Výsledek následně prošel dvěma chromatografickými kolonami a hmotnostním spektrometrem.

Ze směsi plynů vědci jednoznačně identifikovali sedm molekul:

trimethylbenzen
tetramethylbenzen
methylbenzoát
dihydronaftalen
naftalen
benzothiofen (obsahuje síru)
methylnaftalen

Kromě nich spektra ukazují dalších šestnáct píků s pravděpodobným, ale dosud nepotvrzeným přiřazením. Mezi kandidáty je i dusíkatý heterocyklus, kruhová struktura s atomem dusíku, tedy motiv, který se v pozemské biologii objevuje v nukleových kyselinách. Autoři ho ale výslovně ponechávají ve statusu „kandidát“, nikoli potvrzený nález.

Proč to trvalo šest let

Mary Anning 3 byl odvrtán už v roce 2020. Rukopis studie dorazil do redakce časopisu až v červnu 2025 a recenzním procesem prošel v březnu 2026. Zdržení není náhoda, je to důsledek toho, jak obtížné je ověřit chemickou identitu molekul detekovaných robotem vzdáleným stovky milionů kilometrů.

Tým vedený Amy Williamsovou z University of Florida musel každou identifikaci porovnat s laboratorními standardy na takzvaných „flight spare“ kolonách, tedy pozemských dvojčatech přístrojů na Curiosity. Provedl i srovnávací experimenty s meteority, konkrétně s proslulým uhlíkatým chondritem Murchison, aby ověřil, že metoda skutečně dokáže z horniny vytáhnout to, co v ní je. Klíčový detail: žádná z molekul nalezených metodou TMAH se neobjevila v běžné pyrolýze téhož vzorku. Stejný kámen, jiný chemický klíč, zcela jiný výsledek.

Co to říká o životě na Marsu

Nic definitivního. A právě v tom je vědecká poctivost studie. Aromatické a cyklické molekuly, včetně těch obsahujících síru, mohou vznikat i čistě geologickými procesy, v meteoritech, při geochemických reakcích pod povrchem nebo termálním přetvářením hornin. Samotná přítomnost molekuly neříká, kdo ji vyrobil.

Rozlišit biologický a nebiologický původ vyžaduje jiné nástroje: izotopové poměry, chirální analýzu, vzorce distribuce izomerů. To je přesně to, co palubní laboratoř Curiosity neumí dostatečně přesně. Navazující studie z února 2026, publikovaná NASA, nicméně konstatuje, že u dříve nalezených dlouhých uhlovodíkových řetězců nebiologické zdroje samy o sobě nevysvětlují vše snadno. Stále to není důkaz. Je to ale směrovka.

Kde a jak hledat dál

Skutečná síla objevu z Mary Anning 3 neleží v seznamu sedmi molekul. Leží v tom, co říká budoucím misím: hledejte v jílovitých sedimentech pozměněných vodou a používejte chemii, která umí rozebrat i skryté makromolekulární organické zbytky.

Přesně na to je stavěný rover Rosalind Franklin, který má podle ESA odstartovat koncem roku 2028 a přistát na Marsu v říjnu 2030. Jeho přístroj MOMA disponuje čtyřmi chromatografickými kolonami a derivatizačními režimy včetně TMAH, a navíc dokáže vrtat dva metry pod povrch, kam nedosáhne ani radiace, ani oxidační chemie marťanské atmosféry. Curiosity zatím použila i svou druhou a poslední dávku TMAH na vzorku z oblasti síťových hřebenů vzniklých dávnou podzemní vodou. Výsledky se teprve vyhodnocují.

Mars nevydal důkaz života. Vydal ale nejpodrobnější chemický inventář organiky, jaký kdy opustil povrch jiné planety, a ukázal cestu, kudy se vydat příště.

Článek Curiosity našla na Marsu dosud neznámé organické molekuly, skrývaly se v dávném jezerním kameni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žádný Mars –⁠ první vesmírnou kolonii bychom měli budovat někde jinde. Po 15 letech by zvládla podporovat 10 000 lidí

Redakce VědaŽivě — Sun, 21 Sep 2025 04:18:00 +0000

Je ale rudá planeta opravdu tím nejlepším cílem pro lidskou kolonii, nebo je lepší podívat se někam jinam? Měli bychom vybrat svět blíže Zemi, konkrétně Měsíc? Nebo něco s gravitací podobnější naší planetě, jako třeba Venuše? Pro zodpovězení této otázky je v první řadě třeba si ujasnit, proč vlastně potřebujeme vesmírnou kolonii. Není to rozhodně proto, že by bylo jednoduše bezvadné mít lidi na více světech. I když ano, vlastně by to bezvadné bylo.

Kolonie na Marsu a otázka přežití

Důvodem není ani to, že se lidstvo blíží přemnožení, ačkoli i to je pravda. Hlavním důvodem je, že kolonie na jiné planetě zvýší naše šance na přežití při celosvětové katastrofě. Když to vezmeme z tohoto úhlu, pojďme se podívat, co všechno by takový projekt vyžadoval. A také jak kompatibilní by byl s různými vesmírnými lokalitami. Nejdříve tedy ten tolik skloňovaný Mars a co nám konkrétně může rudá planeta nabídnout.

Má atmosféru obsahující oxid uhličitý, který se dá změnit na palivo a tím také podporovat rostliny vytvářející kyslík a poskytující potravu. Tyto okolnosti dovolují kolonistům soběstačnost. Většinu času tak mohou žít v podzemí, které je bude chránit před radiací, a pěstovat si tu vlastní potraviny. Postupem času by se dle odhadů vědců dala provést i paraterraformace, tedy částečná změna Marsu na prostředí bližší pozemským podmínkám.

Velkým problémem je vzdálenost

Kolonie totálně izolovaná od Země bude potřebovat výraznou genetickou rozmanitost, aby se vyhnula rizikům infekcí a chorob. Podle studie z letošního roku by hvězdná loď, která takovou kolonii bude zakládat, měla mít na palubě minimálně 10 000 lidí, ideálně spíš 40 000. Elon Musk chce vypravit 80 000 lidí, ovšem na každý pád bude obrovskou výzvou vzdálenost, tedy v první řadě palivo. V tomto případě je v plánu vyslat hodně lodí, každou s nákladem 15 tun.

Při všech nutných podmínkách i potřebném palivu pro výstup ze Země na orbitu je to 5 tun na osobu. Tonáž ovšem závisí také na čase cesty, což je další výzva. Kolonizace bude úspěšná jen tehdy, pokud každá loď dokáže plout víckrát. Při optimistické verzi 20 lidí na loď bude přesun 10 000 lidí na Mars vyžadovat 500 cest. Každé takové „kolo“ by trvalo rok nebo dva. Mohou se objevit nové pohony, tato úvaha počítá se současnou technologií.

Trochu blíže domovské planetě

Kolonie na Měsíci by na druhé straně byla dosažitelná celkem snadno. Jako Mars má i Měsíc jeskyně a kryty a nad krátery lze vytvořit krycí kupole. Například kolonie v kráteru Shackleton by měla přístup k velkým zásobám vody v podobě ledu a byla by na hranicích tmy a světla. Prozatímní odhady ukazují, že by zvládla podporovat 10 000 kolonistů. A to jen 15 let poté, co by ji automatičtí roboti sestavili dohromady.

V případě katastrofy postihující celou Zemi by také evakuace na Měsíc byla mnohem jednodušší. Další možností by byly volné kolonie postavené z materiálů z Měsíce nebo blízkých asteroidů. Daly by se postavit body libračního centra, tedy jakési mezistupně kontaktu Země a Měsíce. S takovou soustavou by byl kontakt mnohem jednodušší jak v případě lidí, tak i dopravy materiálu. Se současnou technikou i několik dní.

Jako vždycky, problém gravitace

Všechny planety i velké měsíce mají dostatek gravitace na udržení atmosféry, takže terraformace je teoreticky možná. Nicméně ne všechny gravitace jsou stejné, pokud jde o udržení lidského života. Na Marsu bychom vážili 0,38 váhy na Zemi a zatím neznáme přesné dopady na lidské zdraví. Kolonisté by tak nejspíš museli denně cvičit uvnitř centrifugy, aby zabránili demineralizaci kostí. Dlouhodobé efekty postihují svalstvo i imunitu.

Zatím tak nemáme cestu, jak dlouhodobě nahradit pozemskou gravitaci na jiném místě. Můžeme na Zemi simulovat jiná prostředí, ale dokud se tam nedostanou zvířata, pak nevíme, co se s námi stane. To zahrnuje i reprodukci. Při zvážení našich dosavadních technických možností a kompletního výčtu potřeb se tak Mars ukazuje jako jedno z možných míst pro budoucí osídlení. Rozhodně však není tím nejlepším, co vesmír nabízí.

Kdy se podle vás na Mars nebo jinou planetu lidstvo opravdu dostane?

Zdroj: LiveScience

Článek Žádný Mars –⁠ první vesmírnou kolonii bychom měli budovat někde jinde. Po 15 letech by zvládla podporovat 10 000 lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sonda pořídila ohromující snímky z Marsu. Scenérie této planety vám vyrazí dech

Redakce VědaŽivě — Mon, 08 Sep 2025 04:50:00 +0000

Sonda velikosti městského automobilu nám vytrvale a bez odpočinku posílá další a další pohlednice z Rudé planety. Devět let ve věrných službách agentury NASA oslavila Curiosity záběry kráteru Gale. Jde o impaktní kráter o průměru 154 kilometrů a hloubce víc jak 4 kilometry. Ale pokud by někdo čekal jen prázdnou jámu, bude na omylu. Kráter nese jméno po australském bankéři Walteru Fredericku Galovi.

Kráter s horou uprostřed

Ve středu kráteru Gale se tyčí obrovská hora jménem Aeolis Mons. Kráter sám vznikl asi před 3,5 miliardami let a právě v jeho západní části přistála 6. srpna 2012 sonda Curiosity. Plánem NASA bylo postupovat po úbočí této hory. Terén měl poskytnout klíčové informace o geologické minulosti planety Mars. V současně době je na Marsu zimní období, takže ze vzduchu zmizel téměř veškerý prach.

Tato okolnost dovoluje Curiosity získat skutečně ostré a detailní snímky i těch nejmenších kamenů na povrchu hory. Díky tomu máme na Zemi v rukách doslova nejmenší detaily světa vzdáleného od nás miliony kilometrů. Panorama kráteru Gale bylo pořízeno v červenci, jakmile sonda vystoupala 460 metrů nad úroveň místa, kde přistála. Tady už je vidět samotný okraj kráteru 32 kilometrů daleko, stejně jako scenérie plná kamenů a skal.

Záběry horského hřbetu

Záznam jasně ukazuje hřbet hory Aeolis Mons, jinak také zvané Mount Sharp, která se tyčí do výše 5,5 kilometrů. Od začátku průzkumu kráteru astronomové slibují, že odhalí tajemství toho, jak přišel Mars o svou vodu. Rozbor chemikálií a minerálů nalezených v kamenech a horninách může přinést důležité stopy. Jedná se hlavně o mechanismus vyschnutí celého prostředí. Důležité je také zjistit, zda terén někdy obsahoval dostatek vlhkosti na udržení života.

Skály na místě začínají pomalu vypovídat příběh toho, jak se kdysi vlhká planeta změnila v dnešní totální pustinu. Terén kráterů také zahrnuje kameny bohaté na síran, které byly podle odborníků vytvořeny právě proudící vodou. Mars fascinuje lidstvo odnepaměti. Ještě víc pak od chvíle, kdy jsme o něm byli schopni zjistit podrobnější informace díky podobným záběrům. Co na snímky říkáte vy?

Zdroj: WorldTodayNews

Článek Sonda pořídila ohromující snímky z Marsu. Scenérie této planety vám vyrazí dech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Existence mrtvé humanoidní civilizace na Marsu, která byla zničena masivním jaderným výbuchem, je vysvětlena fyziky

Redakce VědaŽivě — Sun, 24 Aug 2025 03:25:00 +0000

Souhrnně shromážděná data odůvodňují tvrzení, že na Marsu došlo k jaderné katastrofě planetárního rozsahu. Mars může také skrývat odpověď na Fermiho paradox. V tomto ohledu se doporučuje připravit let na Mars co nejdříve, aby se zalidnil a objasnily se okolnosti toho, co se tam v minulosti stalo. Proto je tato hypotéza nyní revidována ve světle nových geochemických dat a obrázků. A říká se, že rudá planeta měla svou vlastní civilizaci, i když docela primitivní, staroegyptské úrovně.

Existence života na Marsu

Víme, že ve vesmíru je mnoho chemických látek, které jsou nezbytné pro vznik života, a řada planetárních systémů, kde by pak mohl prosperovat a vyvíjet se. Víme, že živé organismy se objevily na Zemi poměrně brzy, a nyní existují důkazy, že mohly existovat také na raném Marsu. To naznačuje, že život ve vesmíru je docela pravděpodobný.

Vědci a jejich debatování o vesmíru

Technologie jsou v dnešní době již natolik vyspělé, že z oblasti vesmíru byl několikrát zachycen rádiový šum, doposud však neznámého původu. Vesmír je však celkově tichý jako město duchů. Tento paradox objevil italský fyzik Enrico Fermi v roce 1950. Tehdy obědval spolu s dalšími proslulými vědci a jejich rozhovor se stočil k mimozemskému životu a letům do vesmíru.

Fermi analyzoval problém vesmíru, kde je inteligentní život možný, a proto by měl být vesmír také „hlučný“. Věděl, že vesmír je mnohem starší než lidstvo. Inteligentní tvorové měli proto dostatek času vynalézt rádio, televizi a usadit se všude na obyvatelných planetách. Bylo by logické předpokládat, že vesmír je plný života a hlučných kultur, jako je ta naše. Nejpravděpodobnější byly takové úkazy na Marsu.

Pravděpodobný život na Marsu?

Izotopová data a studium gama záření na Marsu naznačují, že poblíž oblasti Cydonia Mensa došlo k silné termonukleární explozi. Důkazy o další, slabší explozi byly nalezeny také poblíž Galaxias Chaos. Shromážděná data dohromady naznačují, že v dávné minulosti mohlo na Marsu dojít k jaderné katastrofě planetárního rozsahu se zničením veškerého života. Odpověď na Fermiho paradox se proto možná skrývá na Marsu.

Plyny a vzácné prvky

Inertní plyny jsou vždy užitečné při planetárním průzkumu. Charakteristickým rysem atmosféry Marsu je převládající přítomnost dvou izotopů inertních a raritních plynů. Jedná se o plyny xenon-129 a argon-40. Dále se zde vyskytuje obrovská hojnost vzácných prvků uranu, thoria a dalších.

Zdá se, že xenon na Marsu byl podobný jako na Zemi, ale silná jaderná událost jeho množství dramaticky zvýšila. Při konvenční štěpné reakci se xenon-129 objevuje jen v malém množství, ale výbuch vodíkové bomby dramaticky zvyšuje jeho koncentraci. Existují další známky silného výbuchu odpovídajícího vodíkové bombě na Marsu, které se odrážejí v izotopových anomáliích těžkých inertních plynů, jako je krypton. Rozložení izotopů kryptonu na Marsu je velmi podobné jejich rozložení na Slunci, což je skutečná jaderná pec.

Cydonská hypotéza ve světle nových dat o Marsu

Cydonská hypotéza je založena na archeologických datech. Hlavním artefaktem je obličej marťanské sfingy v Cydonii. Dalším nedalekým a zajímavým úkazem je marťanská pyramida, která má tvar hvězdy s přenosem své geometrie na blízké stavby. Tento tvar hvězdy lze často vidět v opevněních na Zemi, jako je Fort Henry v Baltimoru. Útvary podobné tváři byly také dle snímků spatřeny na Galaxias Chaos. Tyto objekty připomínají artefakty ze Cydonia Mensa, ale v menším měřítku.

Je hypotéza skutečně pravdivá?

Na základě veškerých údajů se Cydonská hypotéza jeví jako reálná. Na několika místech Marsu tak možná existovala domorodá civilizace, která se vyvíjela v souladu s jeho biosférou stejně jako na Zemi. Je třeba také poznamenat, že i přes jadernou katastrofu, o níž zpráva pojednává, by tam mohly přežít některé druhy bakterií a jiných znaků života. Bohužel se však příčina této jaderné katastrofy nedá vysvětlit. Existuje mnoho teorií. Americký fyzik John E. Brandenburg se je snaží lidem podrobně popisovat.

Zdroj: GoodReads

Článek Existence mrtvé humanoidní civilizace na Marsu, která byla zničena masivním jaderným výbuchem, je vysvětlena fyziky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První mimozemšťan: Boris tvrdí, že se narodil na Marsu

Redakce VědaŽivě — Sun, 26 May 2024 02:40:00 +0000

Boris Kiprijanovič je mladý ruský chlapec, u kterého získává výraz „Ty musíš být z Marsu,“ naprosto nový význam. Chlapec se narodil 11. ledna 1996 a už krátce po svém narození bylo všem v okolí jasné, že se nejedná jen tak o jakéhokoliv chlapce. Boris totiž podle vlastních slov skutečně pochází z Marsu a na Zem se reinkarnoval, aby naší planetu zachránil před tragédií, která potkala jeho domovskou planetu.

Boris: Nezvykle nadané dítě

Boris vždycky patřil mezi výjimečně nadané děti. Mluvit se naučil už v několika měsících, zatímco jeho vrstevníkům se začal jazyk rozvazovat až kolem dvou let věku. V té době však už Boris uměl číst, psát i počítat. Něco takového je u tak malého dítěte v podstatě nevídané, ale tím to ani zdaleka nekončí. Chlapec má už ve školce neuvěřitelné znalosti o vesmíru a v debatách na toto téma se vyrovná všem dospělým.

Jeho vesmírné znalosti však nezahrnují pouze všeobecně známou pravdu, ale také méně známé podrobnosti. Kromě toho má velmi podrobné informace o Marsu, které se vymykají všemu, co o rudé planetě všeobecně víme. Není divu, dle vlastních slov právě z Marsu pochází.

Boris údajně pochází z Marsu a má o tamní civilizaci překvapivé informace.

Přijímá informace z jiné planety

Borisova matka popisuje, jakým způsobem její syn k nezvykle podrobným informacím přichází. Usadí se do pozice lotosu, zavře oči a začne chrlit překvapivě podrobné informace o životě na Marsu. Údajně planetu neustále obývají pozůstatky tamní dávné civilizace. Všichni však žijí v podzemí, protože atmosféru na povrchu zničil masivní jaderný konflikt. Marťané prý dýchají oxid uhličitý a od pětatřiceti let věku přestávají stárnout. Boris má mít na Zemi důležitý úkol. Údajně má lidstvo varovat a zabránit podobné jaderné katastrofě, která kdysi vyhubila dávnou civilizaci na Marsu.

Pravda nebo touha po pozornosti?

Tím však Borisovy úchvatné teorie nekončí. Podle jeho slov se má někde u egyptské sfingy nacházet tajné spojení s jeho domovskou planetou, které navždy změní život na Zemi. Lékařům ani vědcům se zatím nepovedla jeho tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Někteří ho mohou považovat za mimozemského proroka. Jiní jeho tvrzení vnímají jako zoufalou touhu po mediální pozornosti. Vážně může být Boris převtělený mimozemšťan nebo je jen vychytralým geniálním dítětem?

Článek První mimozemšťan: Boris tvrdí, že se narodil na Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Město na asteroidu: Vědci přišli s nápadem a zkoumají, jak by šla myšlenka zrealizovat

Redakce VědaŽivě — Wed, 08 Feb 2023 03:36:00 +0000

Ukazuje se, že vize vytváření budoucích vesmírných biotopů pro lidi přesahují hranice Měsíce a Marsu. Vědci z University of Rochester v New Yorku představili myšlenku přeměny asteroidů na vesmírná města. K tomu by samozřejmě pomohla umělá gravitace. Představili nápad ve formě konceptu O’Neillova válce, tedy projektu rotující vesmírné kolonie. Tento projekt v 70. letech minulého století představil fyzik Gerard O’Neill. Zároveň se vysvětluje, že právě tato rotace vytváří umělou gravitaci na vnitřním okraji širokého prstence, která přináší vhodné podmínky pro život.

Projekt byl trochu poupraven

Myšlenka vytvořit O’Neillův válec se však moc neprosadila, protože doprava materiálů potřebných k výstavbě by byla velmi nákladná a časově náročná. Vědci z Rochesterské univerzity se proto rozhodli projekt mírně upravit. Podle nich lze takový válec vytvořit obalením hromady trosek z asteroidu. Tím by vzniklo dokonalé místo na stavění.

Odborníci také poznamenávají, že „rotace asteroidu způsobí, že horniny roztáhnou vak nanosoupravy pod odstředivou silou a vytvoří v něm zhutněnou vrstvu horniny.“ Ta se následně stane základem pro bytovou výstavbu. Tento materiál má nejen pomáhat budovat města, ale také chránit před kosmickým zářením.

Realizace projektu je stále ve hvězdách

Odborníci si uvědomují, že jejich teoretické úvahy leží na pomezí vědy a fantazie. Neztrácejí však naději a doufají, že jednou budou nápady realizovány a naši potomci budou mít možnost žít ve vesmírných městech. Zde stojí za to připomenout, že NASA již vybízí k vytvoření konceptu marťanských biotopů. Známý americký podnikatel Elon Musk zároveň tvrdí, že lidé dosáhnou rudé planety v roce 2029. Podobné myšlenky se však také v minulosti zdály nepravděpodobné.

Článek Město na asteroidu: Vědci přišli s nápadem a zkoumají, jak by šla myšlenka zrealizovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci si s ním neví rady: Indigový chlapec se prý narodil na Marsu, přišel nás zachránit před jadernou válkou

Redakce VědaŽivě — Fri, 18 Nov 2022 03:45:00 +0000

Boris Kipriyanovich z ruského Volgogradu mate vědce, který se ho snaží studovat. Jeho tvrzení se samozřejmě vědcům jeví jako velmi bizarní. Hlavně to, co říká o minulosti a budoucnosti. Boris navíc tvrdí, že není jediný, kdo je původně z Marsu. Jeho matka říká, že se jí na něm vždycky zdálo něco divného. A to už když se „Boriska 11. ledna roku 1996 narodil. Jaké podivnosti tedy tohoto chlapce vlastně provází?

Podivný porod bez bolesti, velmi rychlá vyspělost

„Stalo se to hrozně rychle a já jsem ani necítila žádnou bolest. Když mi miminko ukázali, tak se na mě podíval očima dospělého,“ vzpomíná jeho matka na den narození. Už ve věku 4 měsíců byl chlapec údajně schopen jednoduchých slov. O 4 další měsíce později už to byly jednoduché věty a v jednom roce četl novinové titulky. Chlapec má mít také výjimečné psychické schopnosti a rodiče ho mají za božské dítě s úžasným mozkem.

Jeho hlavním zájmem mají být nebeská tělesa a mluví také o podivných astronomických jevech. Zjevně ukazuje detailní znalosti Marsu, planetárních systému, dalších civilizací a neznámých mimozemských objektů. Podle rodičů mluvil už ve 2 letech lépe než dospělí a o vesmíru začal vyprávět o rok později. Zmiňoval se hlavně o předchozím životě na Marsu. Jeho civilizace je tak vyspělá, že může cestovat napříč dalekými galaxiemi.

Další případ indigových dětí s důležitou misí

Podle Borise žijí v podzemí, protože povrch planety zničily jaderné války. Zjevně není jediným dítětem na planetě, které pochází odjinud. Boriska tvrdí, že jsou tu další jako on. Všichni byli na Zemi vysláni s misí zachránit lidstvo. Má jít o inkarnace známé dlouhodobě jako „indigové děti“. Přežili zmíněnou válku a mají nadpřirozené schopnosti. Není to také poprvé, co se on sám na Zemi dostal. Mluví i o událostech z pravěké doby.

Věří, že navštívil Zemi v éře Lemurie, prehistorické civilizace nacházející se údajně v dnešním Indickém oceánu. Myšlenku této země vyslovil poprvé zoolog Philip Schlater v roce 1864. Později se jí chopili okultisté, kteří věřili, že jde o pradomov lidské rasy. Badatelé ve 20. století nicméně prokázali, že jde o pouhý mýtus a žádný ztracený kontinent se na místě nenachází. Boris také popsal kosmickou loď, kterou navrhl.

Popis lodi, místo současného pobytu neznámé

„Má šest vrstev s vnější vyrobenou z 25 % z pevného kovu. Druhá vrstva je 30 % něčeho jako guma a třetí je 30 % kovu. Poslední 4 % jsou zvláštní magnetická vrstva. Pokud bychom ji nabili energií, můžeme letět kamkoli do vesmíru.“ Podle Borise nedokáží Marťané dýchat kyslík, protože pak rychle stárnou. Podle jeho výkladu zůstávají mladí asi 30 – 35 let. Specialisté na magnetismus a ionosféru ho vyfotili, údajně má velmi silnou auru.

To znamená, že se projevuje oranžovou barvou velmi veselé osobnosti. To má naznačovat, že není psychicky postižený nebo nestabilní. Nicméně záhady obklopují i jeho současné místo pobytu. To samé se týká jeho matky, která zřejmě zmizela. Podle jednoho novináře žije teď Boris v jedné odlehlé vesnici pod ochranou ruské vlády. Jakýkoli kontakt s ním je odsouzen k nezdaru. Další zdroje ale uvádí jako místo pobytu Moskvu.

https://www.youtube.com/watch?v=s6fWUA6_odc

Článek Vědci si s ním neví rady: Indigový chlapec se prý narodil na Marsu, přišel nás zachránit před jadernou válkou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedna z nejpopulárnějších hypotéz o vzniku Země byla vyvrácena. Vědci vzápětí potvrdili jinou

Redakce VědaŽivě — Fri, 10 Jun 2022 02:41:00 +0000

Nová studie mezinárodního týmu astronomů vyvrátila jednu populární hypotézu o původu Země, ale potvrdila jinou. Ukázalo se, že naše planeta, stejně jako Mars, pravděpodobně vznikla v důsledku srážky obřích vesmírných těles o velikosti Měsíce. Do praxe byly uvedeny dvě hypotézy, které se předložily už v předchozích studiích. Dříve počítačové simulace identifikovaly dva hlavní způsoby, jak se formují kamenité planety, jako je Země.

Teorie formování planet

První diskutabilní tvrzení naznačuje, že v rané fázi existence sluneční soustavy se planety začaly formovat z jakéhosi zárodku. Jednalo se o vesmírná tělesa o velikosti Měsíce nebo dokonce i větších vesmírných těles. Tento model naznačuje, že taková „embrya“ by se mohla pravidelně srážet, což by vedlo ke vzniku planet.

V podstatě jako zimní koule

Alternativní teorie naznačuje, že Země se formovala po velmi dlouhou dobu. Zároveň k sobě neustále přitahovala drobné kameny kosmické velikosti. Dá se říci, že byly k Zemi tak trochu nasměrovány z vnější sluneční soustavy. Tyto kameny se postupně slepovaly a hromadily, až nakonec vytvořily planetu jako sněhovou kouli.

V nové studii vědci analyzovali 22 gramů materiálu odebraného ze 17 meteoritů, které se na Zemi dostaly z Marsu. Je jasné, že se jedná o nejstarší meteority. Předpokládá se, že byly vyvrženy z povrchu Rudé planety v rané fázi její existence. Tehdy starověké asteroidy tuto Rudou planetu bombardovaly.

Podobnost Země a Marsu

Analýza studovaných materiálů ukázala, že pevné horniny Země a Marsu jsou svým složením podobnější meteoritům z vnitřní části sluneční soustavy. Jen asi 4 % jejich složení jsou podobná horninovému materiálu ze soustavy vnější. Autoři práce poznamenávají, že jejich studie pokryla největší objem meteoritů, jaký kdy byl pro takovou analýzu použit.

Názor jednoho významného vědce

Hlavní autor studie Christoph Burckhardt pokládal ve svých materiálech otázku týkající se vzniku Země a jejího přesného složení. Vědec podotýká, že postupné slučování menších vesmírných hornin může hrát důležitou roli při vzniku kamenných planet kolem jiných protohvězd. V případě Země však byla tato role pravděpodobně nevýznamná. Studie naznačuje, že naše planeta vznikla v důsledku srážky velkých objektů o velikosti Měsíce.

Pokud jde o „vesmírné oblázky“, drtivou většinu z nich k sobě podle autorů díla stáhl Jupiter. Na Zemi se jednoduše řečeno nedostaly. Výsledky také naznačují, že Země a Mars pravděpodobně kdysi absorbovaly materiál obřích vesmírných těles, která jsou v současnosti vědě neznámá. Časem však nové technologie a rozsáhlejší studie pravdu ukážou.

Jaké další teorie o vzniku Země znáte?

Zdroj: Science

Článek Jedna z nejpopulárnějších hypotéz o vzniku Země byla vyvrácena. Vědci vzápětí potvrdili jinou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Astronomové přijímají záhadné zvuky z Marsu. Rover Perseverance poslal na Zemi několik hodin nahrávek

Redakce VědaŽivě — Fri, 03 Jun 2022 02:01:00 +0000

Zpráva o této studii byla představena Acoustic Society of Americe a krátce o ní hovoří také server Phys.org. Zvuky na povrchu Marsu zachytila sonda Perseverance pomocí dvou vysoce citlivých mikrofonů. Ty jsou instalovány na její palubě pro získávání dat o atmosféře rudé planety. První zhodnocení zvuků pak veřejnosti představil Baptiste Chide z Los Alamos National Laboratory. Celý záznam přitom trvá zhruba pět hodin čistého času.

Pět hodin výrazného ticha

Jeho vytvoření trvalo více než rok a Mars se celkově ukázal jako velmi tiché místo. Veškeré zvuky na jeho povrchu jsou asi o 20 decibelů nižší, než ty u nás na Zemi. Přirozeného šumu – tolik běžného u nás – je na rudé planetě opravdu velmi, velmi málo. Fakticky kromě hluku větru není na záznamu zaslaného Perseverance prakticky nic. „Je tam tak ticho, že jsme si nějakou dobu dokonce mysleli, že je mikrofon rozbitý,“ prohlásil Baptiste.

Teprve poté, co byl záznam velmi pečlivě analyzován specializovaným výzkumným týmem, začaly se v něm objevovat některé anomálie. Rozluštění zvuků například ukázalo, že vítr na Marsu je velmi proměnlivý. Zcela klidné prostředí tak dokáže doslova během jedné vteřiny narušit silný poryv. Podle badatelů se také některé zvuky nepodobají naprosto ničemu, s čím se do té doby setkali, a to za jakýchkoli okolností.

Vysoké a nízké zvukové frekvence

Perseverance vypočítal také rozptyl rychlosti zvuku. Získaná data tak potvrdila teorii, že vysokofrekvenční zvuky cestují na Marsu rychleji, než ty s nízkou frekvencí. „Mars je jediné místo ve sluneční soustavě, kde se to děje ve slyšitelném rozsahu. Způsobují to jedinečné vlastnosti molekul oxidu uhličitého, které tvoří místní atmosféru,“ vysvětluje Baptiste Chide. Zachycené zvuky jsou také výrazně ovlivněny ročním obdobím Marsu.

Je to dáno tím, že v zimě na polárních „čepicích“ namrzá oxid uhličitý a mění tak celkovou hustotu atmosféry. Objem prostředí se díky tomu zvýší zhruba o 20 %. Perseverance komunikuje se Zemí nepřímo skrze satelity umístěné na oběžné dráze. Ty patří ESA nebo NASA. Oblast přistání vozítka Perseverance pojmenovala NASA podle slavné afroamerické spisovatelky Octavie E. Butlerové, která proslula vědeckofantastickými romány.

Jaké pocity jste prožívali při přistání roveru na Marsu?

Zdroj: Science

Článek Astronomové přijímají záhadné zvuky z Marsu. Rover Perseverance poslal na Zemi několik hodin nahrávek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Strašidelný objev na Marsu vypadá úplně jako vstup k mimozemšťanům. Co o něm zatím víme?

Redakce VědaŽivě — Wed, 25 May 2022 02:38:00 +0000

Naprosto perfektní dvojník dveří je tak úžasně přesvědčivý, že nás doslova láká k tomu ověřit, zda vede do malého marťanského úkrytu. Nebo ještě lépe do zcela jiného vesmíru. Stejně tak vyvolává útvar představu tunelu do centra celé planety. Každopádně by snímek geologického útvaru mohl inspirovat minimálně sci-fi knihy, seriály nebo celovečerní snímek. Poněkud střízlivější komentář na Redditu v něm ovšem vidí pouhou prasklinu.

Matoucí dveře a otřesy

Podle uživatele jde nejspíš o výsledek nějakého silného působení na skálu vedoucího k jejímu lámání, možná s pomocí jednoho nebo dvou marsotřesení. Ve skutečnosti k největším zatím zachyceným otřesům planety došlo 4. května tohoto roku. Vědci se od té doby snaží přesněji odhadnout, kde se odehrály a co je vlastně způsobilo. Navíc samotný útvar ve skále pravděpodobně mate tělem a jeho velikost bude zavádějící.

Ačkoli na snímcích poslaných na Zem vypadá formace jako průchod do tunelu, ve skutečnosti bude mít dutina dost možná jen několik centimetrů na výšku. Obecně je z těchto snímků obtížné usuzovat na skutečné rozměry a proporce. Větší a barevnou verzi snímku můžete vidět tady. Tvar dveří je v horní části, mírně nalevo od středu složeného snímku. Snímek byl pořízen u geologického útvaru známého jako Greenheugh Pediment 7. května 2022.

Otvor ve skále a chata na Měsíci

Za léta, kdy máme přístup k Marsu ze sond a průzkumných vozítek, se nám dostaly do rukou některé skutečně prapodivné a ohromující záběry Rudé planety. Viděli jsme krátery plné ledu, tvarované skalní formace, duté hory a mnoho dalších. Pokud jde o strašidelné snímky vesmíru, které připomínají něco vytvořeného cizíma rukama, je důležité nenechat se příliš unést. Zrnité snímky si náš mozek rád doplňuje a hledá něco, co na nich rozhodně není.

Příkladem budiž podivná krychle, která se objevila na Měsíci a byla vyfocena čínskou sondou Yutu 2 během minulého roku. Po bližším prozkoumání vyšlo najevo, že věc považovaná za „mimozemskou chatičku“ byla prostě jen další skála. Ovšem souhra světla a perspektivy jí dala hranatý tvar. Podobně se tato skalní prasklina nejspíš brzy vyjeví jako zcela běžný geologický jev. Mezitím si ale můžeme užít divoké spekulace.

Jaký byl váš první dojem při spatření tohoto snímku?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Strašidelný objev na Marsu vypadá úplně jako vstup k mimozemšťanům. Co o něm zatím víme? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trosky z „jiného světa“? Helikoptéra Ingenuity, která je součástí vozítka Perseverance, zaslala fotky z Marsu

Redakce VědaŽivě — Tue, 17 May 2022 02:05:00 +0000

Během svého 26. letu sledovala Ingenuity trosky krytu Perseverance a jejího padáku. Tyto základní díly přistávacího vybavení vozítka byly nafoceny ve výrazných detailech. Badatelé tím pádem získali mnohem lepší představu o tom, jak se vybavení vozítka reálně chová. Když Perseverance v únoru 2021 přistála na Marsu, začala tak její dvouletá mise. K tomu měla – kromě jiného – k dispozici padák o velikosti 21 metrů.

Stav padáku po zahájení mise

Ten je spolu s kuželovitým krytem, který vozítko chránil ve vesmíru, jasně vidět na většině fotografií Ingenuity. A zatímco Perseverance už dříve vyfotila tyto trosky z dálky, Ingenuity aktuálně poskytla mnohem větší detaily. Tyto snímky jsou pro vědce velmi užitečné. Nikdy totiž neviděli stav přistávacího vybavení takhle zblízka od té doby, co mise probíhá. Proto fotky pečlivě rozeberou a uvidí, co se z nich mohou naučit.

Konkrétně doufají, že právě tyto nálezy jim mohou pomoci s Mars Sample Retrieval Landerem, budoucí lodí, která donese vzorky z Marsu zpátky na Zem. „Perseverance měla nejlépe zdokumentované přistání na Marsu v historii. Kamery ukázaly prakticky všechno od vystřelení padáku po dopad,“ uvedl Ian Clark, bývalý systémový inženýr Perseverance. Aktuálně vede přípravy na vzletovou fázi projektu Mars Sample Return.

Struny padáku a ochranné pouzdro

„Snímky od Ingenuity ovšem poskytují zcela jiný úhel pohledu. Pokud nám mohou sdělit, že naše systémy fungují, jak si myslíme, nebo poskytnou nové konstrukční informace, bude to úžasné. A i kdyby ne, jde stále o fenomenální a inspirující snímky.“ Ačkoli se stále díváme na trosky, obě části jsou prakticky nepoškozené. To je poměrně ohromující, když vezmeme v úvahu vysokou teplotu a extrémní gravitační podmínky při vstupu do atmosféry Marsu.

I když je většina oranžovo-bílého padáku pokryta prachem, kousek je ho pořád vidět a mnoho strun se zdá být nepoškozených. Kryt také vypadá, že docela vydržel. Ačkoli se kolem válejí malé úlomky, většina ochranného pouzdra vydržela pád o rychlosti 125 kilometrů v hodině. Nyní budou tyto novinky zkoumat badatelé. Bude trvat minimálně několik týdnů, než oznámí finální závěry, první dojmy lze každopádně označit za velmi slibné.

Co si myslíte o zkoumání Marsu?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Trosky z „jiného světa“? Helikoptéra Ingenuity, která je součástí vozítka Perseverance, zaslala fotky z Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak to bude vypadat, až postavíme město na Marsu? Elon Musk má s kolonizací rudé planety jasný záměr

Redakce VědaŽivě — Fri, 07 Jan 2022 04:38:00 +0000

Představte si, že byste začínali nový život na té malé rudé tečce, která je od nás vzdálená více než 265 milionů kilometrů. Jak by to tedy vypadalo, kdybychom na Marsu opravdu postavili celé město? Jaké by to bylo žít pod zemí a kolik lidí by se tam dokázalo udržet? A jak by vlastně vypadala místní ekonomika? Od roku 1975 si z pozemské sféry dělají na Mars nárok jen roboti, sondy a satelity.

SpaceX a záměr Elona Muska

Jenže miliardář, vizionář a zakladatel (nejen) SpaceX Elon Musk hodlá se svou společností tento příběh posunout a změnit. Jeho cíl je vlastně jednoduchý. Chce vytvořit na Marsu město s vládou, obchodem, kulturou a vším dalším, co lidstvo potřebuje. Ambiciózní plán vyžaduje 1 000 kosmických lodí a mnohem více nových – a velmi statečných – dobrovolníků. Život na Marsu pro nás bude zkouškou ve více ohledech.

Přežitím v nižší gravitaci, s méně lidmi a také omezenými zdroji surovin by tento záměr mohl změnit naše počínání s omezenými zdroji na Zemi. Otázkou ovšem je, zda by byl život na Marsu vůbec udržitelný, když jeho první fáze budou zcela záviset na pozemském provozu. Každé velkoměsto totiž začínalo jako vesnička, ať to byl rybářský Hong Kong nebo několik chaloupek, které si říkaly Řím. Je to jako s firmami – korporace také začínaly v garáži.

Obrovské a dlouhé přesuny

Pokud má tedy lidská kolonie na Marsu vyrůst do vzkvétajícího města, bude potřebovat něco víc než jen hrstku zapálených lidí. Podle Národního polytechnického institutu v Bordeaux by na zahájení takového projektu bylo potřeba nejméně 110 osadníků. Kolonizační plán SpaceX začíná dvěma loděmi, z nichž každá ponese 100 lidí. S takovým množstvím průzkumníků bude mít město dost lidí na stavbu obydlí i výzkumných stanic.

To všechno bez toho, aby byly ohroženy zdroje. Kdyby totiž lidé v této fázi přišli o potraviny a vodu, experiment končí a oni také. Největší výzvou pobytu na Marsu je udržitelnost bez spoléhání se na neustálé dodávky zásob ze Země. Ty by totiž i při nejlepších podmínkách na obou stranách dorazily jen jednou za pár let. S vejčitou oběžnou dráhou rudé planety na ní jeden rok trvá 687 pozemských dní, zásoby by byly vypravovány jen při konjunkci.

Riziková cesta, rizikové přistání

Správné podmínky tedy nastávají jednou za dva roky a samotná cesta pak trvá dalších 8 měsíců. I při jejím vykonání není vyhráno, protože všechny zásoby mohou přijít vniveč při samotném přistání. Gravitace Marsu má jen tři osminy té Zemské, takže přistání je velmi nebezpečné. Nemluvě o prachu, který byl problém i na Měsíci, kde se dostal do očí posádce a poškodil také elektroniku vesmírného modulu. Ten na Marsu je ještě rizikovější.

Ale dobře, řekněme, že tam se zásobami dorazíme. Co je tedy na jídelníčku? Chlorovaná půda Marsu je silně toxická, takže farmaření je mimo hru, minimálně to venkovní. Než ale vůbec půjde o jídlo, je potřeba se nějak krýt před nehostinnými podmínkami. Samotný vzduch je z 95 % tvořen oxidem uhličitým a na povrchu je silná radiace. Naštěstí jsou ale všude skály, které mohou poskytnout dostatečnou ochranu.

Drcení místních skal a 3D tisk

Stačí 5 metrů marsovských skal (tzv. regolit), abychom získali ochranu před radiací jako na Zemi. Regolit bude tedy rozdrcen na cement a roboti v kombinaci s 3D tiskem postaví zdivo. Pod nimi už mohou být tubusy spojující laboratoře, obydlí a další vybavení. Vnější bouře může klidně zuřit několik měsíců. Na Zemi už konstruují 3D domy v ceně asi 4 000 dolarů za jeden. I tak ale podle Muska bude stavba kolonie trvat asi 10 let.

Protože se do Marsu nevrtalo, zdroje elektřiny jsou možné hned od začátku – kombinace solárních panelů a přírodních plynů (metanu) pro pohon motorů. Pokud všechno provedeme správně, mohla by na Marsu vzniknout civilizace osvobozená od zajetých pozemských kultur. Nebo by se to mohlo pokazit jako v mnoha sci-fi filmech, které už spatřily zvědavé divácké zraky. Bez ohledu na místo pobytu jsme totiž my lidé stále stejní.

Dojde k jeho kolonizaci, nebo se k tomu nikdy nedostaneme?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak to bude vypadat, až postavíme město na Marsu? Elon Musk má s kolonizací rudé planety jasný záměr se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Život na Marsu nikdy neměl šanci. Důvod je prostý, uvádí nová studie

Redakce VědaŽivě — Tue, 19 Oct 2021 03:55:00 +0000

Studie astrofyziků uveřejněná v žurnálu PNAS ovšem jasně podotýká, že podobnost Rudé planety s kolébkou lidstva má své meze. Problém je hlavně ve velikosti, Mars dosahuje jen asi poloviny velikosti země. Velikost je naprosto klíčová, protože má vliv na souhru podmínek, které dovolují dlouhodobý rozvoj komplexnějších forem života. Tohle mělo hlavní vliv na celou historii Rudé planety, kterou postupně odhalujeme stále víc.

Velikost hraje roli

Osud čehokoli, co se kdy na Marsu vyskytlo, byl jasně určen už od doby jeho vzniku. Ve vesmíru totiž existuje určitá minimální kvóta pro velikost planety. Pokud jí vesmírné těleso nedosáhne, nemůže se na něm udržet dostatečné množství vody, ani nemůže být dostatečně vulkanicky aktivní. Obojí je přitom základní podmínkou právě pro vznik a udržení životních forem. A podle astrofyziků je budoucí cíl našich vesmírných výprav jasně pod touto mezí.

Původní úvahy přičítaly pustotu Marsu jeho slabému magnetickému poli, díky kterému je planeta stále cílem slunečního větru. Faktorů může být ale více, jako třeba výrazně nižší gravitace. Ta je totiž proti Zemi jen zhruba třetinová. Přitažlivost, magnetismus a vulkanická činnost spolu velmi úzce souvisejí. Magnetismus ukazuje na aktivní jádro, gravitace se odvíjí od hmotnosti tělesa, aktivní jádro vede k sopečným projevům, které obohacují atmosféru.

Aktivita pouze dočasná

Větší planety splňují všechny tyto podmínky a Mars kdysi takto zcela jistě fungoval. V tomhle napoví množství středně těkavého draslíku, který je ukazatelem vyčerpání planetárních jader. A právě Mars této i dalších těkavých látek během svého formování ztratil mnohem víc než Země. Jádro Marsu bylo na tyto látky velmi chudé už v době před 4 miliardami let. Planeta tedy postupně chladla a ztrácela naději na podmínky podporující vznik života.

Pokud na Marsu i tak vznikly nějaké mikroorganismy, vydržely jen velmi krátce. Přestože na povrchu nejspíš voda byla, nebylo jí příliš a nad ní ležely masy ledovců, což šance života opět redukuje. V zásadě jde ale o zcela prostou závislost. Menší planeta znamená rychlejší vychladnutí tělesa. A svižné chladnutí znamená nevratnou ztrátu magnetismu, atmosféry a dalších předpokladů pro rozvoj života. Můžeme si život na něm přát, ale to je tak všechno.

Myslíte, že se člověk opravdu v budoucnu na Mars vypraví?

Zdroj: Pnas

Článek Život na Marsu nikdy neměl šanci. Důvod je prostý, uvádí nová studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sonda Perseverance a její úžasné záběry Marsu. Takový druh snímku ještě nikdy nebyl pořízen

Redakce VědaŽivě — Tue, 15 Jun 2021 03:55:00 +0000

Pojďme si je připomenout. Jeden z prvních snímků byl pořízen už během přistávání z robotického batohu, který vozítko zpomaloval během pohybu atmosférou Marsu, než se ladně usadilo na povrchu. Takový druh snímku nikdy předtím na Zemi nedorazil. Ačkoli podobnou techniku používala i sonda Curiosity, její přistávací aparát neměl kamery. Proto jsou snímky během přistání opravdu unikátní, přestože se nejedná o první sondu na Marsu.

První rozhlížení se

Následující snímky pochází z prvních momentů Perseverance na Marsu, z nichž sonda natáčela také videozáznam. Vědci z NASA jsou zvyklí, že jim inženýři ukazují nejrůznější animace modulů a roverů. Členka týmu Perseverance Katie Stack Morganová na tiskové konferenci přiznala, že podobný pocit měla z prvních snímků Marsu a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, jak unikátní tyto záběry ve skutečnosti jsou.

Obrázek ukazuje Perseverance jen okamžiky předtím, než se její kola dotkla povrchu Marsu. Jakmile sonda přistála, pořídila snímek svého vlastního pravého předního kola. Tím pádem mohl tým na Zemi vidět, jak vypadal povrch v místě dosednutí. Rover přistál v kráteru jménem Jezero, který mohl být kdysi dnem jezera. Skály na obrázku jsou staré nejspíš mezi 3,6 a 3,8 miliardami let.

Nadmíru zajímavá pustina

Může jít o pradávné jezerní sedimenty. Podle prvních dojmů týmu NASA ze zaslaných fotek by mohlo jít o vulkanické skály, což si zaslouží podrobnější průzkum. Další záběry ukazují zcela pustou a vyprahlou krajinu v kráteru Jezero. V dálce se zřetelně rýsuje horský hřeben. Jde o dosud nejkvalitnější snímky z povrchu Marsu, které umožňují získat o povrchu rudé planety další neocenitelné poznatky.

V získávání těchto úchvatných záběrů byly sondě nápomocny kromě doprovodného vrtulníku, který ji předem upozorňoval jak na zajímavá místa, tak na potenciální hrozby, nápomocny i její kamery. Pro lepší představu o schopnostech čidel a dalšího vybavení sondy snad stačí zmínit, že kamery Perseverance dovedou vyfotit mouchu v plném detailu na vzdálenost fotbalového hřiště.

Zdroj: New Scientist

Článek Sonda Perseverance a její úžasné záběry Marsu. Takový druh snímku ještě nikdy nebyl pořízen se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plány na stavbu metropole na Marsu nabírají na obrysu. Dle dosavadních návrhů půjde o místo, kam se každý bude chtít podívat

Redakce VědaŽivě — Tue, 08 Jun 2021 03:05:00 +0000

Je nevyvratitelným faktem, že Mars se stává cílem stále většího zájmu. Jen v únoru 2021 uvítal hned tři nové vesmírné sondy. První byla Hope ze Spojených Arabských Emirátů, která zkoumá atmosféru planety. O několik dnů později se usadil čínský Tianwen-1. Třetím návštěvníkem je Perseverance od NASA, který má vybavení ne zkoumání chemických stop minulého života. Je ovšem možné, že historie si zapamatuje hlavně misi Hope.

Ambice pro stálé sídlo na Marsu

Emiráty totiž jasně oznámily svůj cíl, který není nijak skromný. Do Roku 2117 chtějí na Marsu vybudovat mezinárodní lidskou osadu. A rozhodně nejsou jediným státem, který o Marsu tímto způsobem přemýšlí. Společnost Marsu, organizace zaměřená na lidské zkoumání a osídlení rudé planety, vyhlásila v únoru 2020 soutěž o návrh designu města na Marsu. Přišly příspěvky od 175 týmů z více jak desítky zemí.

Robert Zubrin, zakladatel a prezident společnosti, prohlásil, že byl unesen vynalézavostí jednotlivých návrhů, velmi chytrým technickým řešením, ekonomikou staveb i estetickou stránkou, která nenarušovala praktické využití. Jeden tým přišel také s návrhem kladoucím důraz na dlouhodobou udržitelnost takové osady, která by fungovala i na dalších vesmírných světech. Projekt se jmenuje Nüwa.

Stavba města uvnitř útesů

Marťanské město Nüwa sestává z tunelů vyhloubených asi 150 metrů v hlubinách útesů. Tyto tunely budou místem pro obydlí i pracovní oblasti, stejně jako ovocné sady nebo dómy pro vegetaci. Stejně jako běžné městské zahrady budou zahrnovat rostliny, zvířata a nejspíš malé vodní plochy. Protože většina aktivit se bude nutně odehrávat pod zemí, tato místa slouží jako psychologická podpora pro kolonisty poskytující výhled na terén planety.

Soutěž o design města byla jedinečná v tom ohledu, že po soutěžících nechtěla řešení pro dlouhý, ale nakonec dočasný pobyt. Chtěla funkční město, takové, které by pojalo milion lidí, nabídlo školy, obchody, nemocnice i systém pro pochování zemřelých. Stejně tak muselo být to nejvíce soběstačné, produkovat jídlo, oblečení, přístřeší, energii a spotřební zboží, vozidla i stroje. Se Zemí tak vzdálenou bude možný dovoz jen ve velmi omezené míře.

Zdroj: Science Focus

Článek Plány na stavbu metropole na Marsu nabírají na obrysu. Dle dosavadních návrhů půjde o místo, kam se každý bude chtít podívat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poslední studie prokázaly, že mimozemský život existuje. Mikroby se ukrývají ve „vzduchových kapsách“ půdy na Marsu

Redakce VědaŽivě — Sat, 22 May 2021 03:38:00 +0000

Dutiny naplněné vzduchem mohou totiž fungovat jako miniaturní životní reaktory, které vysoce podporují vznik mikroskopického života, což potvrzuje i nová studie. Experti tyto dutiny objevili, když podrobně zkoumali části starého meteoritu pocházejícího z Marsu, který byl uschovaný ve francouzském muzeu. Z nálezů plyne, že život mohl na Marsu existovat mnohem déle, než se dříve odhadovalo.

Dodnes žijící mikroorganismy na rudé planetě

Výklenky pro zrod života tohoto typu na Marsu nejspíše vznikaly opakovaně po mnoho období jeho historie, uvedli experti v magazínu Astrobiologie. Vlastnosti půdy Marsu nám zůstávají zatím spíše skryté, a pokud jde o skály, jsme na tom podobně. Zkoumaný meteorit byl nalezen v roce 2009 v poušti v severní Africe a má se za to, že se tu ocitl následkem dopadu jiného tělesa na Mars před více než 1 miliardou let.

Předpokládá se, že v té době měla rudá planeta velmi suchý povrch, tedy prakticky stejný, jako má i dnes. Mars býval nejspíše pokryt jezery a řekami, ovšem v době před asi 3,7 miliardami let. Vodní plochy pak vyschly v důsledku velmi rychlé změny klimatu. Nová studie ovšem s tímto polemizuje, protože ve vzorku, který měl být původně úlomkem kůry Marsu, našli vědci při podrobném zkoumání jíl. To by znamenalo přítomnost vody během formování tohoto kusu materiálu.

Není kousku jílu bez trochy vody

Pro vytvoření jílu je potřeba voda a skály, které spolu interagují. Meteorit pochází z doby, kdy na povrchu Marsu skoro žádná voda nebyla, jenže ta se musela odněkud vzít. Podle Dr. Vienneta a jeho kolegů se tento jíl zformoval následkem vulkanické činnosti na povrchu Marsu před více než miliardou let. Tato teorie už byla diskutována několikrát a při nových důkazech může pozměnit náš pohled na to, co činí planetu obyvatelnou.

To proto, že jíl může sloužit jako Petriho miska pro vznik života bez potřeby hojnosti vody na povrchu konkrétní planety. Když se zformuje, vytvoří jíl síť vnitřních kapes, které slouží jako „kóje“ pro vznik života. V zásadě je pak potřeba jen několik životadárných molekul a troška vody, aby proces zrodu začal. Podle expertů mají právě tyto jílové kapsy velmi příznivou strukturu pro organické reakce vedoucí nakonec ke vzniku mikroorganismů.

Zdroj: The Sun

Článek Poslední studie prokázaly, že mimozemský život existuje. Mikroby se ukrývají ve „vzduchových kapsách“ půdy na Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci odhalili, jakou barvu mohou mít prachové bouře na Marsu

Redakce VědaŽivě — Sun, 09 May 2021 03:32:00 +0000

Nové studie ukazují, že bouře na Marsu mohou mít slušný elektrický náboj, ale nejspíš nejsou schopné generovat blesky. Každopádně sonda Perseverance od NASA může mít ze svého nového domova na Rudé planetě brzo krásný výhled na světelnou show z jiného světa. Až se další bouře prožene kráterem Jezero, kde sonda 18. Února přistála, vzduch kolem sondy může snadno praskat a svítit.

Světelná bouře jako z fantasy filmů

Tato bouře může generovat fialové světlo, protože se v ní budou střetávat elektricky nabité prachové částečky. Barevné záblesky budou téměř určitě natolik slabé a malinké, že pro přístroj vyslaný NASA nebudou představovat jakékoli nebezpečí, stejně tak nebudou rizikem pro případnou lidskou posádku, která by v budoucnu na Mars dorazila. Přítomnost takové bouře nám ovšem může pomoci v dalším porozumění Rudé planetě.

Povaha a projevy bouří mohou mít totiž souvislost s povahou atmosféry Marsu a možnými podmínkami pro podporu života. Malé jiskřičky mohou být totiž katalyzátorem pro chemikálie, které ovlivňují přítomnost organických materiálů. Nedávné rozbory a modely ukázaly, že tzv. chloristany, které jsou pro mnoho forem života toxické, mohou vznikat právě drobnými výboji elektřiny. Nová studie se zaměřuje na otázku, která vědce trápí už půl století.

Složky atmosféry a případný život

Mohou takové kolidující částice produkovat elektřinu? Tento proces je známý jako triboelektrický jev. Elektřina při něm vzniká třením povrchů. Na Zemi tohle dovede generovat statickou elektřinu například třením látky a pak dotekem kovového povrchu. Na Marsu je ovšem kvůli mnohem nižšímu tlaku atmosféry otázka, zda k tomuto jevu vůbec dochází. Pokud ano, bude nepochybně mnohem slabší než na Zemi.

Studie ze 70. Let se snažily takové bouře simulovat pomocí vulkanického prachu v malých tlakových kontejnerech. Někdy takové částice způsobily malý záblesk, takové studie byly ovšem od základu chybné, protože nezahrnovaly tření mezi částicemi a samotným kontejnerem. Ty měly přirozeně zcela jiné chemické složení, byly z plastu, kovu nebo skla, které může statickou elektřinu vytvořit velmi snadno. Na Marsu může ovšem elektřině pomoci vrtule doprovodné helikoptéry.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci odhalili, jakou barvu mohou mít prachové bouře na Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zlatá krabička bude brzy na Marsu vyrábět kyslík

Redakce VědaŽivě — Mon, 26 Apr 2021 13:00:31 +0000

Sonda Perseverance, která v únoru bezpečně přistála na Marsu, je teprve na samém začátku své objevné pouti na Rudé Planetě. Ale někdy během dalších týdnů začne tento robot velikosti automobilu taky dláždit cestu pro budoucí lidské průzkumníky. Ti se na sousedský svět vypraví mimo jiné taky s malým nástrojem známým jako MOXIE, tedy krabičkou, která jim bude na této výpravě poskytovat kyslík.

Malá zlatá kouzelná životodárná krabička

MOXIE je nástroj pro těžbu vzácného kyslíku z jedovaté atmosféry Marsu. Je to malá zlatá krabice velikosti dřevěné krabice na chleba a je usazená v těle podvozku Perseverance, protože se během jejího pobytu na Marsu bude muset poprvé ukázat v praxi. Tedy bude muset provést proces spočívající ve využití místních zdrojů místo jejich „pouhého“ odebrání pro průzkum pomocí nástrojů pocházejících ze Země.

NASA se o tento proces lokálního využití zajímala už dlouhou dobu a tento experiment ležel na stole už během prvních návrhů sondy. Kromě toho, že je kyslík podstatný pro astronauty kvůli dýchání, má také výraznou roli coby raketové palivo. Při kombinaci s vodíkem se vznítí v silné explozi, kterýžto postup je používán pro zvednutí mnoha moderních raket ze startovacích ploch. Navíc bude potřeba zásoba na zpáteční cestu.

Surovina klíčová pro astronauty i samotné stroje

Kromě toho, že je palivo potřeba na opuštění Země a cestu na Mars, neobejde se vesmírná loď s lidskou posádkou se zásobou asi 45 000 kilogramů kyslíku potřebnou na zpáteční cestu. Je samozřejmě v zásadě možné poslat ze Země na Mars další zásoby kyslíku právě k tomuto účelu, ovšem využití místních zdrojů by bylo mnohem jednodušší a také méně nákladné. Kromě toho bude samozřejmě dodatečný kyslík použit na životní podporu astronautů na místě.

Perseverance během přistání prošla komplikovaným manévrem, ovšem už jen pár dní po přistání došlo i na aktivitu MOXIE. NASA vyslala přístroji několik příkazů, které měly aparát oživit ze spánku a zjistit pomocí dalších testů jeho momentální stav a provozuschopnost, výsledek oslavili skoro stejně jako přistání sondy. Ačkoli tento experiment ještě nebyl konkrétně stanoven, nejspíš k němu dojde během prvních měsíců pobytu sondy na Rudé planetě.

Zdroj: Livescience

Článek Zlatá krabička bude brzy na Marsu vyrábět kyslík se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podivné objekty, které jsou vidět na Marsu

Redakce VědaŽivě — Sun, 25 Apr 2021 08:38:01 +0000

Lidé milují dobré vesmírné příběhy. Proto tolik spekulují o neobvyklých objektech, které se dají zachytit na snímcích z povrchu Marsu. Naše představivost pak hned vidí ve formaci skal tváře nebo uděláme z radiového šumu komunikaci mimozemš´tanů. A díky přítomnosti sond máme stále dostatek materiálu na další teorie a zajímavosti. Například Curiosity nám dodala kraba. Ale klid, nejspíš je to jen podivná formace skal.

Morseovka a rybičky

Snímek z roku 2016 zachytil podivné formace. Temné oblasti jsou sérií dun a vypadají jako čárky a tečky ve zprávě psané Morseovou abecedou. Bohužel po překladu z toho vylezou jen nesmysly. Planetární vědkyně Veronica Bray prozkoumala velmi podrobně snímek dun a následně sdělila svému kolegovi, že je to „NEE NED Z8 6TNN DEIBEDH SIEFI EBEE SSIEI ESEE SEE!!“ No kdoví, možná se po vyslovění někde něco stalo, protože na magickou formuli by to docela sedělo.

Na Marsu najdete i skály tvarované jako rybičky, ale žádná skutečná ryba se tu nenachází. Sonda Curiosity od NASA zachytila na snímku tuto netypickou horskou formaci a samozřejmě se toho chytli fandové UFO a podobní. Tvar hory a momentální světelné podmínky skutečně vytvořily trochu rybí dojem. Pokud jde o možné fosilie ryb nebo zvířat na Marsu, NASA podotýká, že planeta neměla nikdy tolik kyslíku, aby to vydrželo složitějším organismům.

Dělová koule a dračí šupiny

V prosinci roku 2017 zveřejnil jeden z UFO nadšenců na svém blogu snímek z kulovitého oobjektu dodaného – jak jinak – sondou Curiosity. Vzápětí navrhl, že jde o dělovou kouli, určitě pozůstatek válek na rudé planetě. NASA tým na Twitteru odvětil, že objekt je ve skutečnosti asi 5 milimetrů veliký a sestává z vápníku, sodíku a magnesia. No ale možná se na Marsu vyskytovali opravdu maličtí válečníci schopní použít i něco takového.

Dokonce ani NASA neunikla nadšení z Hry o trůny. To docela dobře vysvětluje, proč byl jeden snímek z Marsu nazván Dračí šupiny. Šupinatý vzor nepochází z mytické nestvůry, ale nejspíš z dávných vln eroze, které místní planinu potkaly během geologických procesů. Samotné povaze místní vody zodpovědné za tyto změny ale zatím rozumíme jen velmi vágně, poznamenala NASA, když v červenci 2017 zveřejnila právě tento snímek.

Zdroj: Cnet

Článek Podivné objekty, které jsou vidět na Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.