<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>vyhynutí &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/vyhynuti/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Thu, 22 Oct 2026 09:04:01 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>vyhynutí &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Na Borneu přežívá láčkovka jen v jednotkách kusů. Úponky má uprostřed listu místo na okraji, právě proto ji sběratelé skoro vyhubili</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/na-borneu-preziva-lackovka-jen-v-jednotkach-kusu-uponky-ma-uprostred-listu-misto-na-okraji-prave-proto-ji-sberatele-skoro-vyhubili/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Veronika Holečková]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 25 Oct 2026 03:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Masožravé rostliny]]></category>
		<category><![CDATA[rarita]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=218359</guid>

					<description><![CDATA[<p>Na úpatí hory Kelam na indonéském Borneu přežívá posledních několik exemplářů láčkovky, kterou lidská posedlost raritami málem vymazala z povrchu Země.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Poslední publikovaný terénní průzkum z roku 2019 napočítal na granitových stěnách Kelamu pouhých osmnáct jedinců druhu <em>Nepenthes clipeata</em>. Z nich byla jediná samice. Rostlina s téměř kruhovými listy a pastí zavěšenou ze spodní strany listu, tvarem tak bizarním, že ji sběratelé po celém světě chtěli za každou cenu vlastnit, se ocitla na samém okraji existence. A právě jednu z těchto botanických vzácností si od září 2026 mohou prohlédnout návštěvníci <a rel="nofollow noopener" href="https://www.botanickaliberec.cz/masozrave-rostliny/" target="_blank">Botanické zahrady Liberec</a> v pavilonu D. Liberecká zahrada ovšem nechce být pouhou vitrínou. Drží čtyři geneticky nepříbuzné linie a čeká na okamžik, kdy první samičí rostlina rozkvete a otevře cestu k semenům.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč sběratelé pronásledovali právě tuto láčkovku</h2>



<p>Většina láčkovek rodu <em>Nepenthes</em> šplhá po okolní vegetaci a past nese na konci úponky vyrůstající z okraje listu. <em>Nepenthes clipeata</em> dělá všechno jinak. Její stonky se přitisknou k holé žulové skále, listy připomínají spíš kulaté štíty a úponka s láčkou vyrůstá přibližně ze středu spodní strany listu. Takový vzhled nemá v celém rodu obdobu.</p>



<p>Právě ta aberantní krása z ní udělala zahradnický klenot s vysokou tržní hodnotou. Odborná práce botanika Čchiena C. Leeho popisuje, jak se v polovině dvoutisícátých let na veletrzích v Jakartě i ve školkách v západobornejském Pontianaku objevovaly stovky divoce odebraných exemplářů. Slovo „pytlačení&#8220; tu autoři používají doslova. Rostliny putovaly k zahraničním sběratelům i na místní trhy, přičemž každý odebraný kus zmenšoval populaci, která už předtím utrpěla opakovanými požáry na svazích Kelamu.</p>



<p>Výsledek? Druh, který kdysi pokrýval skalní stěny v nadmořské výšce kolem 900 metrů, se smrskl na hrstku přeživších. Podle studie Mansura a kolegů z roku 2021, publikované v <em>Plant Ecology and Diversity</em>, populace „stále přetrvává, ale ve velmi nízkých počtech&#8220; a vyžaduje okamžité ochranné zásahy.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Osmnáct jedinců a jediná samice: proč záleží na pohlaví každé rostliny</h2>



<p>Láčkovky rodu <em>Nepenthes</em> jsou dvoudomé, samčí a samičí květy rostou na odlišných jedincích. V populaci čítající osmnáct rostlin a jedinou samici se šance na přirozené opylení blíží nule. Nestačí, aby se ve správný čas sešel pyl s bliznou; musí se potkat i vhodný opylovač a příznivé počasí. Při tak zoufalém poměru pohlaví jde celá reprodukce do slepé uličky.</p>



<p>Právě proto hraje klíčovou roli genetická rozmanitost v kultuře. Liberecká zahrada získala v roce 2023 od německých pěstitelů čtyři nepříbuzné linie: dvě samčí a dvě samičí. Během tří let vyrostly ze šesti až osmi centimetrů na přibližně třicet. První samec už rozkvetl. Teď všechno závisí na tom, kdy rozkvete některá ze samic, a zda se podaří zachytit správný okamžik pro opylení.</p>



<p>Kdyby se to zdařilo, semena by podle dosavadní logiky evropských záchranných kolekcí nejspíš putovala do dalších institucí, které drží pojistné populace ohrožených <em>Nepenthes</em>. Návrat do volné přírody na Kelam zůstává vzdálenějším horizontem, protože podmínky na místě zatím nejsou stabilizované.</p>



<iframe src="https://assets.pinterest.com/ext/embed.html?id=1066860599222724702" height="700" width="600" frameborder="0" scrolling="no" ></iframe>





<h2 class="wp-block-heading">Liberec jako součást evropské záchranné sítě pro ohrožené láčkovky</h2>



<p>Liberecká zahrada vstupuje do příběhu, který v Evropě začal už před šestnácti lety. <a rel="nofollow noopener" href="https://hortusleiden.nl/zien-en-doen/ontdek-de-botanische-tuin/kroonjuwelen/vleesetende-bekerplanten" target="_blank">Hortus botanicus Leiden</a> v Nizozemsku spustil v roce 2010 výzkumnou a záchrannou kolekci čtyř kriticky ohrožených druhů <em>Nepenthes</em>, a <em>N. clipeata</em> mezi nimi figuruje. Leidenský přístup je přímočarý: prioritou je bezpečné pěstování, výměna genetického materiálu mezi institucemi a dlouhodobá pojistka pro případ, že divoká populace definitivně zanikne.</p>



<p>Většina zahrad proto tento druh drží výhradně v zázemí, mimo dosah veřejnosti. Liberec udělal výjimku. Vystavil jednu z rostlin v expozici masožravých rostlin v pavilonu D, kde ji návštěvníci poznají podle nezaměnitelných kulatých listů a pasti visící ze spodku listu. Zahrada tím spojila dvě funkce, které jinde zůstávají oddělené: veřejnou atrakci a záchranný program.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Sběratelská posedlost jako globální hrozba pro vzácné rostliny</h2>



<p>Příběh <em>Nepenthes clipeata</em> zdaleka nestojí osamoceně. Kalifornské sukulenty rodu <em>Dudleya</em> čelí systematickému vybírání z přírody; americká Správa národních parků dokumentuje případy, kdy pytláci odvezli z jednoho místa padesát až osm set rostlin najednou. Ještě varovnější je globální statistika kaktusů: podle <a rel="nofollow noopener" href="https://iucn.org/content/illegal-trade-contributes-placing-cacti-among-worlds-most-threatened-species-iucn-red-list" target="_blank">IUCN</a> je ohroženo 31 % všech druhů kaktusů a u téměř poloviny z nich patří nelegální obchod pro zahradnický sektor mezi hlavní příčiny úbytku.</p>



<p>Touha vlastnit něco výjimečného funguje jako samostatný ničivý mechanismus. Čím vzácnější druh, tím vyšší cena. Čím vyšší cena, tím silnější motivace poslední exempláře z přírody odebrat. Bludný kruh, který u bornejské láčkovky málem doběhl do konce.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Kdy a kde si vzácnou láčkovku v Liberci prohlédnout</h2>



<p>Areál botanické zahrady je otevřený každý den v roce. V letních měsících od devíti do osmnácti hodin s posledním vstupem v půl šesté, v zimě od devíti do šestnácti. Vstupné pro dospělého činí 150 korun na pokladně, online 140 korun. Rostlina je vystavena ve veřejné části pavilonu D věnované masožravým rostlinám.</p>



<p>Za sklem stojí třiceticentimetrová rostlina, která vypadá jako botanická kuriozita. Ve skutečnosti představuje jednu z mála pojistek proti definitivnímu zmizení druhu, jehož divoká populace se vejde do jedné místnosti. A někde v libereckém skleníku právě dozrává samičí pupen, na který čeká celá záchranná síť.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/na-borneu-preziva-lackovka-jen-v-jednotkach-kusu-uponky-ma-uprostred-listu-misto-na-okraji-prave-proto-ji-sberatele-skoro-vyhubili/">Na Borneu přežívá láčkovka jen v jednotkách kusů. Úponky má uprostřed listu místo na okraji, právě proto ji sběratelé skoro vyhubili</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Neviditelná pandemie v oceánech zabíjí mořské ježky na pěti kontinentech. Za šířením stojí mořské proudy mezi Kanáry a Karibikem</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/neviditelna-pandemie-v-oceanech-zabiji-morske-jezky-na-peti-kontinentech-za-sirenim-stoji-morske-proudy-mezi-kanary-a-karibikem/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Veronika Holečková]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 30 Sep 2026 02:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Příroda]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=217029</guid>

					<description><![CDATA[<p>Od ledna 2022 decimuje záhadná nákaza populace mořských ježků z čeledi Diadematidae v nejméně šesti oceánských regionech. Na Kanárských ostrovech zmizelo 99,66 % jedinců klíčového druhu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>7. března 2022 si potápěči u pobřeží La Gomery všimli něčeho znepokojivého: mořští ježci druhu <em>Diadema africanum</em> ztráceli ostny, odlepovali se od skal a umírali. Během několika týdnů se totéž opakovalo na dalších kanárských ostrovech. Jenže zprávy o hromadném hynutí diadematických ježků přicházely i z Karibiku, východního Středomoří, Rudého moře, Ománského zálivu a od břehů Réunionu. Studie publikovaná v prosinci 2025 v časopise <a rel="nofollow noopener" href="https://www.frontiersin.org/journals/marine-science/articles/10.3389/fmars.2025.1665504/full" target="_blank">Frontiers in Marine Science</a> přináší dosud nejucelenější obraz toho, co autoři označují za celosvětovou pandemii diadematických ježků, a vysvětluje, proč právě Kanárské ostrovy mohou celou záhadu rozluštit.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Dvě smrtící vlny ze západu na východ: jak pandemie zachvátila souostroví</h2>



<p>Mortalita na Kanárech proběhla ve dvou oddělených epizodách. První odstartovala v březnu 2022 na La Gomeře a postupovala východním směrem přes Tenerife. Druhá udeřila v únoru 2023 na La Palmě a kopírovala stejný geografický vzorec. Z celkem 40 lokalit s ověřenými hlášeními jich 31 zaznamenalo výrazný populační propad nebo nemocné jedince. Při 76 vizuálních průzkumech vědci narazili na živého <em>D. africanum</em> pouze v 17 případech.</p>



<p>Čísla jsou drtivá. Na Tenerife poklesla populace oproti roku 2021 o 99,66 %. La Palma přišla o 73,8 % svých ježků. Několik dílčích populací se ocitlo na samém prahu lokálního vyhynutí. A co je možná nejznepokojivější: v září 2023 vědci na Tenerife nezaznamenali žádné usazování larev, v lednu 2024 pak nenašli ani jediného nového rekruta. Populace po kolapsu jednoduše přestala produkovat novou generaci.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč jsou Kanáry klíčem k rozluštění globální nákazy</h2>



<p>Hromadné úhyny diadematických ježků hlásí vědci z Karibiku, tureckého a řeckého Středomoří, Rudého moře, Ománu i západního Indického oceánu. Všude se opakují podobné příznaky (nekrózy tkání, ztráta ostnů, odlepování od podkladu) a v řadě případů se objevuje molekulární stopa jednobuněčného parazita ze skupiny scuticociliátů, blízkého druhu <em>Philaster apodigitiformis</em>.</p>



<p>Kanárské ostrovy ale nabízejí něco, co žádný jiný zasažený region nemá: desítky let nepřetržitého monitoringu, dvě starší srovnatelné mortality a podrobnou mapu šíření nákazy mezi jednotlivými ostrovy. Vědci z Univerzity La Laguna disponují daty sahajícími před rok 2008 a mohou aktuální katastrofu porovnat krok po kroku s epizodami z let 2009–2010 a 2018. Právě proto studie hovoří o Kanárech jako o „spojovacím uzlu&#8220;, tedy místě, kde lze globální pandemický vzorec propojit s místní historií a sledovat, co se s populací děje po opakovaných kolapsech.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Tři kolapsy za patnáct let: každý horší než předchozí</h2>



<p>Srovnání tří kanárských epizod odhaluje znepokojivou eskalaci:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>2009–2010:</strong> Průměrný pokles kolem 60 % na La Palmě a Tenerife. Tehdejší výzkum spojoval příčinu s bakterií <em>Vibrio alginolyticus</em> a amébou <em>Neoparamoeba branchiphila</em>. Přeživší dospělci dokázali zasažené lokality znovu osídlit larvami.</li>



<li><strong>2018:</strong> Redukce dosáhla přibližně 93 %. Populace se začala zotavovat, ale plná obnova nenastala.</li>



<li><strong>2022–2023:</strong> Pokles na Tenerife 99,66 %, celosouostrovní rozsah, úplný výpadek náboru mladých jedinců.</li>
</ul>



<p>Po prvních dvou ranách zůstaly zdrojové populace dostatečně silné, aby dodávaly larvy do zdecimovaných oblastí. Po třetí vlně tato záchranná síť prakticky zmizela. Navíc opakované kolapsy změnily samotné mořské dno: skalnaté plochy, které ježci dříve udržovali holé, zarůstají makrořasami, a tím se zhoršují podmínky pro úspěšné usazení nových jedinců. Vzniká bludný kruh, z něhož se populace jen těžko vymaní.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Karibský precedent a kanárská záhada bez viníka</h2>



<p>V Karibiku vědci příčinu vyřešili. Tým kolem Iana Hewsona v roce 2023 v časopise <a rel="nofollow noopener" href="https://georgehbalazs.com/wp-content/uploads/2023/07/HewsonEA2023_CiliatesUrchins.pdf" target="_blank">Science Advances</a> prokázal, že tamní masové hynutí druhu <em>Diadema antillarum</em> způsobil scuticociliát příbuzný <em>Philaster apodigitiformis</em>. Důkaz splnil Kochovy postuláty, zlatý standard infekční biologie. V Ománu se podařilo experimentálně nakazit i příbuzný druh <em>Diadema setosum</em> stejným parazitem.</p>



<p>Na Kanárech ovšem důkazní řetězec stále chybí. Studie z roku 2025 sama označuje environmentální indicie za nepřímé. Symptomy odpovídají, časová souslednost sedí, molekulární stopy z jiných regionů ukazují stejným směrem, ale izolace původce a laboratorní potvrzení pro <em>D. africanum</em> z kanárských vod zatím nikdo nepředložil. Starší místní epizody se přitom pojily s odlišnými patogeny. Podle nás právě tato mezera dělá z Kanárů tak fascinující případ: vypadá to jako stejná nemoc, ale věda to dosud nedokázala definitivně potvrdit.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Ekologická časovaná bomba pod hladinou oblíbených dovolenkových destinací</h2>



<p><em>Diadema africanum</em> funguje v kanárských mělčinách jako klíčový býložravec. Spásá řasy ze skalnatého dna a udržuje rovnováhu celého ekosystému. Jeho zmizení otevírá prostor nekontrolovanému růstu makrořas, které mění charakter podmořské krajiny. V korálových systémech, ať už v Karibiku, nebo v Rudém moři, je situace ještě dramatičtější. Studie z <a rel="nofollow noopener" href="https://academic.oup.com/ismej/article/18/1/wrae024/7603564" target="_blank">The ISME Journal</a> výslovně varuje před scénářem připomínajícím karibský kolaps korálových útesů po osmdesátých letech minulého století.</p>



<p>Ironií zůstává, že ještě před několika lety probíhaly na některých kanárských ostrovech občanské kampaně za hubení přemnožených <em>D. africanum</em>. Dnes tatáž zvířata balancují na hraně lokálního vyhynutí.</p>



<p>Pro české turisty, kteří na Kanáry nebo do východního Středomoří míří se šnorchlem, je změna viditelná: ježci, kteří bývali běžnou součástí mělkých skalnatých lokalit, z řady míst prakticky zmizeli. Ve Středomoří zasáhla nákaza především invazní druh <em>Diadema setosum</em>; první případy se objevily v červenci 2022 u tureckého Kaşe a rozšířily se k přilehlým řeckým břehům.</p>



<p>Spontánní obnova kanárské populace by vyžadovala dostatek přeživších dospělců schopných produkovat larvy a vhodné podmínky pro jejich usazení. Po třetím kolapsu za patnáct let obojí chybí. Trajektorie zotavení, pokud vůbec nastane, se měří spíše na desetiletí, a další vlna nákazy by ji mohla kdykoli přerušit.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/neviditelna-pandemie-v-oceanech-zabiji-morske-jezky-na-peti-kontinentech-za-sirenim-stoji-morske-proudy-mezi-kanary-a-karibikem/">Neviditelná pandemie v oceánech zabíjí mořské ježky na pěti kontinentech. Za šířením stojí mořské proudy mezi Kanáry a Karibikem</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>3 miliardy ptáků zmizely za 50 let. Holuba stěhovavého nevyhubil lovec, ale náhlý rozpad hejnového principu</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/3-miliardy-ptaku-zmizely-za-50-let-holuba-stehovaveho-nevyhubil-lovec-ale-nahly-rozpad-hejnoveho-principu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Tereza Říha]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 08 Jul 2026 03:21:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[ochrana přírody]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=212635</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Tři až pět miliard ptáků žilo v Severní Americe ještě v polovině 19. století. O padesát let později zbývala jediná samice v kleci zoologické zahrady v Cincinnati.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Holub stěhovavý neměl jednu slabinu v klasickém smyslu; měl celou architekturu přežití založenou na trvale obrovské početnosti. Genomická studie publikovaná v časopise <em><a href="https://www.science.org/doi/10.1126/science.aao0960" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></em> v roce 2017 ukázala, že přirozená selekce u tohoto druhu pracovala extrémně efektivně právě díky obrovské populaci: geny se ladily na život v miliardovém davu, na sezónní potravu bohatou na cukry, na sociální rozmnožování v koloniích o stovkách tisíc hnízd. Jenže co je výhodou při obrovské početnosti, stává se při jejím poklesu pastí. Jakmile člověk rozbil podmínky, pro které byla tato adaptace vyladěná, druh se nedokázal přizpůsobit. Nebyl to jeden metabolický gen, který zabil miliardy ptáků; byla to celá fyziologická a sociální konstrukce, která fungovala jen v jednom režimu: v režimu přebytku.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Obloha plná křídel a není to metafora</h2>



<p>Když ornitolog Alexander Wilson v roce 1813 pozoroval tah holubů stěhovavých nad Kentucky, odhadl jedno hejno na 2,2 miliardy kusů.&nbsp;<a href="https://www.si.edu/spotlight/passenger-pigeon" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Smithsonian Institution</a>&nbsp;dokumentuje záznamy tahů, které pokračovaly od rána do noci a trvaly několik dní v kuse. Jedno hnízdiště ve Wisconsinu zabíralo plochu 2 200 čtverečních kilometrů a hostilo odhadem 136 milionů hnízdících ptáků.</p>



<p>Hustota byla tak absurdní, že větve stromů praskaly pod vahou sedících holubů. Vrstva trusu na zemi dosahovala desítek centimetrů. Průlet hejna skutečně zastínil slunce, ne jako poetická nadsázka, ale jako fyzikální důsledek stovek milionů těl v úzkém koridoru.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč miliarda nestačila</h2>



<p>Celý systém přežití druhu stál na třech pilířích:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>Zahlcení predátorů.</strong>&nbsp;Dravci, kuny ani lidé nedokázali z obrovského hejna ulovit víc než zlomek ptáků. Většina přežila prostě proto, že jich bylo příliš mnoho.</li>



<li><strong>Sociální stimulace hnízdění.</strong>&nbsp;Samice kladla jen jedno vejce ročně. Úspěšné rozmnožování vyžadovalo velkou kolonii, ptáci se vzájemně stimulovali k páření a synchronizovali hnízdění.</li>



<li><strong>Efektivní hledání potravy.</strong>&nbsp;Obří hejna fungovala jako průzkumná síť: tisíce očí hledaly bukvice, žaludy a kaštany na obrovském území.</li>
</ul>



<p>Genomická studie z roku 2017 potvrdila, že přirozená selekce v takto velké populaci byla mimořádně účinná: škodlivé mutace se rychle odstraňovaly, ale neutrální genetická diverzita zůstávala nízká. Druh byl dokonale přizpůsobený jedinému scénáři, žádnému jinému.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Průmyslový masakr s telegrafem v ruce</h2>



<p>U města Petoskey v Michiganu se v roce 1878 zabíjelo přibližně 50 000 holubů denně. Toto tempo pokračovalo téměř pět měsíců. Lovci používali sítě, brokovnice, síru i alkoholem napuštěné zrní. Telegraf hlásil polohu hejn v reálném čase, železnice odvážela mrtvé ptáky na trhy východního pobřeží.</p>



<p>Senátní výbor státu Ohio přitom ještě v roce 1857 prohlásil, že holub stěhovavý „nepotřebuje žádnou ochranu&#8220; a je „podivuhodně plodný&#8220;. Signály úbytku byly patrné už kolem roku 1860. Nikdo jim nevěřil.</p>



<p>Když v 90. letech 19. století konečně přišly první ochranné zákony, bylo pozdě. Zbývaly stovky, možná desítky ptáků. American Ornithologists&#8216; Union nabízela od roku 1909 odměnu 1 500 dolarů (v přepočtu na dnešní kupní sílu desítky tisíc korun) za nalezení jediného hnízda ve volné přírodě. Nikdo se nepřihlásil.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Martha a otázka, zda to muselo skončit takhle</h2>



<p>Dne 1. září 1914 umírá v Cincinnati Zoo samice pojmenovaná Martha ve věku asi 29 let. Byla posledním žijícím holubem stěhovavým na planetě. Pokusy o rozmnožení v zajetí selhaly, ne kvůli neplodnosti, ale kvůli tomu, že druh potřeboval desítky tisíc párů kolem sebe, aby vůbec začal hnízdit.</p>



<p>Studie publikovaná v&nbsp;<em>Conservation Biology</em>&nbsp;v roce 2017 přináší důležitý závěr:&nbsp;<a href="https://kar.kent.ac.uk/60590/1/Roberts%20et%20al%202017%20Con%20Biol%20Passenger%20Pigeon.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">funkční vyhynutí</a>&nbsp;nebylo nevyhnutelné až do úplného konce. Teoreticky existovalo okno, kdy by masivní ochrana a obnova biotopů ještě mohla druh zachránit. Prakticky ale politická vůle dorazila o generaci později, v podobě Lacey Actu z roku 1900 a Migratory Bird Treaty Act z roku 1918, zákonů, které už chránily jen vzpomínku.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co z toho plyne pro dnešek</h2>



<p>Holub stěhovavý je dnes učebnicovým příkladem takzvaného Alleeho efektu: jakmile populace sociálního druhu klesne pod kritickou mez, reprodukce se nezpomalí, ale zhroutí. Druh nebyl zranitelný proto, že by měl málo jedinců. Byl zranitelný proto, že fungoval výhradně tehdy, když jich měl absurdně mnoho.</p>



<p>Žádný současný druh nemá tak extrémní kombinaci vlastností jako holub stěhovavý. Princip ale platí univerzálně: početnost není totéž co bezpečí. A signály kolapsu bývají čitelné dávno předtím, než zmizí poslední jedinec, jen jim musí někdo věřit.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/3-miliardy-ptaku-zmizely-za-50-let-holuba-stehovaveho-nevyhubil-lovec-ale-nahly-rozpad-hejnoveho-principu/">3 miliardy ptáků zmizely za 50 let. Holuba stěhovavého nevyhubil lovec, ale náhlý rozpad hejnového principu</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Uhádnete, které bakteriální a zvířecí druhy by nahradily lidstvo, kdyby vymřelo? Je jich celkem 10</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/druhy-ktere-mohou-nahradit-lidstvo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 18 Sep 2025 03:47:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[přežití]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=73708</guid>

					<description><![CDATA[<p>V případě, že by lidé náhle vymřeli, jejich místo by brzy obsadily jiné druhy. Ty nejpravděpodobnější byste zřejmě netipli.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Někteří vědci (například David Attenborough či Henry Gee) hlásají brzký zánik lidstva. Podle nich již v&nbsp;roce 2100 bude žít na Zemi méně lidí, než je tomu dnes. Důvodem je stále probíhající evoluce (je dlouhodobá a v&nbsp;měřítku lidského života v&nbsp;podstatě nepostřehnutelná), <strong>stupňující se znečištění, drancování okolní přírody</strong>, které vede k&nbsp;vymírání desítek druhů rostlin a živočichů, a v&nbsp;neposlední řadě přelidnění planety. Jestliže lidé doopravdy vymřou, jejich místo nezůstane dlouho prázdné. „Ještě dnes“ je ho připraveno obsadit hned 10 druhů.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-bi-jsou-jasn-mi-favority">Švábi jsou jasnými favority</h2>



<p>Prvním z&nbsp;nich jsou švábi, kteří se bezesporu řadí mezi favority. Tento hmyz by se dal s&nbsp;nadsázkou označit za specialistu na přežití. Švábi jsou totiž velice odolní a s&nbsp;vysokou pravděpodobností by přežili i celosvětový jaderný konflikt. Zhruba <strong>10 % švábů je imunních vůči účinkům smrtelných dávek radiace.</strong> Dále se doslova bleskově rozmnožují, opravdu rychle se vyvíjí a během několika desítek generací jsou si schopni vypěstovat toleranci vůči nejrůznějším jedům.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-krysy-ovl-dnou-pr-zdn-m-sta">Krysy ovládnou prázdná města</h2>



<p>Ve chvíli, kdy se lidská civilizace zhroutí, ovládnou podle názorů některých vědců prázdná města krysy, jejichž počet díky přebytku potravy prudce vzroste. Nárůst krysí populace ovšem povede k&nbsp;brzkému <strong>vyčerpání potravních zdrojů, což mezi jedinci vyvolá boje o přežití</strong>. Ty zase zapříčiní rychlou obměnu generací, která – společně s&nbsp;izolací jednotlivých kolonií, vysokou inteligencí a sociálním vnímáním krys – může vést k&nbsp;tomu, že krysy zaplní prázdné místo, jež po sobě lidé zanechají.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce.jpg" alt="" class="wp-image-65751 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/krysa-na-policce-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-wolbachie-jako-mist-i-manipulace">Wolbachie jako mistři manipulace</h2>



<p>Na první pohled jsou <a href="/tag/bakterie/">bakterie</a> rodu Wolbachia neškodné, ovšem při bližším pohledu by se dalo říci, že již několik staletí řídí osudy a životy řady živočichů – žijí v&nbsp;tělech dvou třetin veškerého hmyzu a členovců. <strong>Napadají jak samičky, tak samce, které „donutí“ změnit pohlaví </strong>na samičí. Jedná-li se o složitější organismus, který nedokáže změnit pohlaví, pak nenarozené samce zabíjí. Vědci rovněž prokázali, že Wolbachie negativně ovlivňují paměť svých hostitelů a mohou modifikovat jejich geny, což vede k&nbsp;evolučním mutacím.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-chobotnice-jsou-lidmi-ve-vod">Chobotnice jsou „lidmi ve vodě“</h2>



<p>Jedněmi z&nbsp;nejzajímavějších kandidátů na převzetí místa po člověku jsou chobotnice. Někteří je označují za superživočichy, a sice kvůli jejich obrovské síle, vysoké rychlosti a rozprostřenosti mozkové struktury po celém těle (díky tomu je nezabije ani průstřel hlavy). Chobotnice se navíc dokáží učit pozorováním, disponují mimikry a <strong>svá chapadla dokáží využít stejně jako člověk protistojné palce</strong> – mohou tak snadno manipulovat s&nbsp;nástroji. Jediné, co chobotnicím (dosud) brání v ovládnutí planety, je nízká pravděpodobnost, že přesídlí z&nbsp;oceánů na souš.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mravenci-jsou-inteligentn">Mravenci jsou inteligentní</h2>



<p>Na světě žije mnohem více mravenců než lidí. Jestliže by se všichni seskupili na jednom místě, jejich celková hmotnost by hravě převýšila celkovou hmotnost lidstva. Navíc díky tzv. kolektivní mysli (hive mind) <strong>překonají svojí inteligencí většinu zvířat</strong>. Dokáží fungovat jako jeden organismus, což mravencům umožňuje překonávat nejrůznější překážky, pěstovat houby, chovat mšice a ve svých hnízdech budovat ventilační šachty či pohřebiště. Mimo to jsou rovněž schopnými válečníky.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie.jpg" alt="" class="wp-image-69833 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/mravenci-kolonie-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-medv-di-pot-ebuj-jen-p-le-itost">Medvědi potřebují jen příležitost</h2>



<p>Základem rozvoje každé společnosti je v&nbsp;první řadě přebytek potravy. Díky dostatku, který by po vymření lidstva vznikl, by šanci plně ho nahradit získali velcí, inteligentní savci, kterými jsou kupříkladu medvědi. <strong>Absence lidí na Zemi by vedla k&nbsp;nárůstu počtu býložravců</strong>, což by v&nbsp;důsledku pozitivní zpětné vazby vedlo k&nbsp;rozmachu masožravců. A medvědi mají ještě tu výhodu, že se jedná o inteligentní všežravce. V&nbsp;opanování planety by jim tak bránila pouze nízká schopnost socializace.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-prasata-maj-vhodn-p-edpoklady">Prasata mají vhodné předpoklady</h2>



<p>I přesto, jak o prasatech soudobá společnost smýšlí, jedná se o výjimečný živočišný druh, který je po světě široce zastoupený. Prasata jsou jedněmi z&nbsp;mála, kdo dokáží provozovat sex pro potěšení, jsou schopná sociálně<strong> </strong>manipulovat s&nbsp;ostatními jedinci, <strong>velmi rychle se učí a disponují dlouhodobou pamětí</strong>. V&nbsp;neposlední řadě dokáží projevovat empatii stejně, jako to zvládají psi. Vzhledem k&nbsp;těmto skutečnostem mají prasata všechny předpoklady pro to, aby jednou Zemi po <a href="/tag/clovek/">člověku</a> převzala.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-psi-maj-dobrou-v-choz-pozici">Psi mají dobrou výchozí pozici</h2>



<p>Dalším druhem, který by mohl nahradit lidstvo, jsou psi. Ti se v&nbsp;souvislosti s&nbsp;jejich rostoucí oblibou rozšířili po celém světě. Vzhledem k&nbsp;množství toulavých psů se tvoří <strong>početné smečky, které mezi sebou bojují o přežití i nadvládu</strong> nad určitým územím. V&nbsp;případě vymření lidstva by se tyto smečky mnohonásobně zvětšily a pravděpodobně by ve velkých městech sváděly boj o nadvládu nad potravou s&nbsp;již zmíněnými krysami. Psům v&nbsp;nahrazení lidí napomáhá mj. jejich inteligence, schopnost socializace a projevování emocí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje.jpg" alt="" class="wp-image-74021 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/pes-hnedy-pozoruje-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-m-valov-ij-ve-slo-it-ch-soci-ln-ch-struktur-ch">Mývalové žijí ve složitých sociálních strukturách</h2>



<p>Dalším adeptem na budoucí „vládu nad Zemí“, který v&nbsp;rámci svých tlup již dnes vykazuje složité sociální struktury a neobvyklou míru inteligence, jsou mývalové. V&nbsp;městském prostředí <strong>čelí obdobným podmínkám jako krysy </strong>a v&nbsp;případě vyhynutí lidstva by mohli těžit ze stejných skutečností. Jejich evoluční rozmach podmíněný rychlou genetickou výměnou by mohl mývaly „vystřelit“ nad ostatní živočichy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-opice-jsou-limitov-ny-sv-m-po-tem">Opice jsou limitovány svým počtem</h2>



<p>Posledním z&nbsp;10 druhů, které by mohly nahradit člověka, jsou opice. Díky své inteligenci a chytrosti se mohou naučit komunikovat pomocí znakové řeči. Tato schopnost by jim umožnila prohloubit již tak složitou sociální hierarchii a efektivně sdílet znalosti a informace. Opice rovněž dokáží používat nástroje, a <strong>dokonce byly pozorovány při lovu se zbraněmi</strong>. Vzhledem k&nbsp;jejich podobnosti s&nbsp;člověkem nikoho nepřekvapí, že dokáží plánovat a projevovat emoce. Jedinou překážkou v ovládnutí planety je jejich rychle se snižující počet.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Který z&nbsp;druhů má podle vás v&nbsp;případě katastrofy největší šanci nahradit lidstvo?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/druhy-ktere-mohou-nahradit-lidstvo/">Uhádnete, které bakteriální a zvířecí druhy by nahradily lidstvo, kdyby vymřelo? Je jich celkem 10</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Obrat magnetického pole Země by byl devastující. Vytvořil by extrémní počasí, a vedl by k vyhynutí velkých savců</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/obrat-magnetickeho-pole-zeme-by-byl-devastujici-vytvoril-by-extremni-pocasi-a-vedl-by-k-vyhynuti-velkych-savcu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 12 Sep 2025 05:26:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[magentismus]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=5071</guid>

					<description><![CDATA[<p>Magnetické pole Země se v minulosti převrátilo a tato změna je spojena s vyhynutím druhů před 42 000 lety. Největší koncentraci má na severním a jižním pólu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nejmladší obrácení magnetického pole Země v&nbsp;historii se mohlo odehrát před 42&nbsp;000 lety. Odpovídá tomu aspoň nová analýza nálezu zkamenělých tří prstenců. Tento <strong>obrat magnetického pole by byl devastující</strong>, vytvořil by naprosto extrémní počasí a nejspíše by vedl k&nbsp;vyhynutí velkých savců a našich předků jako například Neandrtálců.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nevztahuje-se-jen-na-planetu">Nevztahuje se jen na planetu</h2>



<p>Samo magnetické pole Země sahá i do vesmíru a jeho síla se nejvíce koncentruje na severním a jižním pólu. Putuje a občas se prohodí zhruba každých 200&nbsp;000 až 300&nbsp;000 let, ale máme obecně velmi slabé poznatky či důkazy o <strong>dopadu těchto změn na prostředí naší planety</strong>. Badatelé s&nbsp;muzea na jihu Austrálie nám teď poskytli několik odpovědí. Přišli totiž s&nbsp;nejpřesnějším stanovením data posledního obratu magnetického pole Země nazvaného Laschamp.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-5075 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-1024x682.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280-450x300.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/northern-lights-828569-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Tato událost podle nich nastala v&nbsp;době před 41&nbsp;560 až 41&nbsp;050 lety a proces sám trval méně než 1000 let. Tým tyto parametry vypočítal použitím radiouhlíkové analýzy tři prstenců z&nbsp;dávno zkamenělého stromu Kauri zachovaného v<strong>&nbsp;severních mokřadech Nového Zélandu</strong>. Tento strom „prožil“ tyto obraty a badatelé použili změnu uhlíku 14 v&nbsp;atmosféře, aby určili přesný moment, kdy magnetické pole samotné zkolabovalo.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zesl-bnut-magnetosf-ry">Zeslábnutí magnetosféry</h2>



<p>Magnetosféra Země, tedy oblast kolem planety, které dominuje magnetické pole Země, při přehození pólů zeslábne. Australský tým odhaduje, že během posledního obratu byla jeho <strong>síla jen asi 6 % jeho aktuální síly</strong>. Když toto pole zeslábne, pronikne do atmosféry mnohem více kosmického záření a zvýší úroveň radioaktivity uhlíku 14. Změřením úrovně uhlíku 14 v&nbsp;každém prstenci zachovalého Kauri stromu mohli tak vědci určit přesné datum přeměny pole.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="768" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-5076 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-1024x768.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-300x225.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-720x540.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280-450x338.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/texture-2870745-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Příkon záření a ultrafialového světla poškozujícího ozonovou vrstvu byl na velmi vysokém stupni. To by bez diskusí zasáhlo do počasí včetně masivních bouří, vysokých teplot a hodně slunečního svitu. Na tyto podmínky by se <strong>mnoho organismů jen velmi obtížně adaptovalo</strong>. Tato extrémní změna mohla vést k&nbsp;vyhynutí některých velkých druhů savců, nebo minimálně přispět k&nbsp;takové skutečnosti. Mamuti či Neandtrálci vyhynuli přibližně ve stejném čase.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-new-scientist">Zdroj: <a rel="nofollow" href="http://Obrat magnetického pole spojen s vyhynutím">New Scientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/obrat-magnetickeho-pole-zeme-by-byl-devastujici-vytvoril-by-extremni-pocasi-a-vedl-by-k-vyhynuti-velkych-savcu/">Obrat magnetického pole Země by byl devastující. Vytvořil by extrémní počasí, a vedl by k vyhynutí velkých savců</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jednorožci nejspíš skutečně existovali a žili s prvními lidmi. Vědci mají 2 teorie, co stojí za jejich vyhynutím</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/predloha-dnesnich-jednorozcu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 10 Dec 2022 03:17:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[Pravěk]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=128676</guid>

					<description><![CDATA[<p>Díky radiokarbonové metodě datování přehodnotili vědci pohled na jednorožce. Zvířata, která inspirovala bohatou mytologii, mohla totiž žít společně s prvními lidmi.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Když se většina lidí zamyslí nad jednorožci, představí si normálního koně s&nbsp;duhovým či stříbrným rohem na čele. Stejně tak může přijít na mysl <a href="https://unicornyard.com/chinese-unicorn-the-qilin/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">čínská koncepce</a> jednorožce, který je <strong>symbolem bohatství a prosperity</strong>. Nebo dokonce řecké pojetí založené na perských zobrazeních těchto majestátních tvorů. Bez ohledu na kulturní verze je jedna věc jistá. Většina lidí je pokládá za neexistující tvory, kteří se objevují jen v&nbsp;pohádkách.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-prastar-p-edobraz-modern-ch-jednoro-c">Prastarý předobraz moderních jednorožců</h2>



<p>Jenže jednorožci byli – alespoň v&nbsp;určitém smyslu – skuteční. Akorát se lišili od naší zajeté představy. V&nbsp;posledních letech nám vědecké bádání přineslo více poznatků o obrovi doby ledové, <strong>konkrétně <em>Elasmotherium sibiricum</em></strong>. Právě nosorožec jednorohý mohl být inspirací pozdějších pohádek a příběhů. Jak se totiž ukazuje, právě on sdílel <a href="https://cosmosmagazine.com/history/palaeontology/unicorns-did-exist-until-they-didnt/#:~:text=DNA%20analyses%20of%20collagen%20extracted,which%20all%20modern%20rhinoceros%20belong." target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">společného předka</a> se skupinou, která obsahuje i dnešní jednorožce. A jeho <a href="/tag/lebka/">lebka</a> mohla mít klidně roh.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec.jpg" alt="" class="wp-image-128679 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/snih-nosorozec-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ten se sice zatím nenašel, analýza lebeční kosti ale ukazuje, že by na něj místo a podmínky byly. Současní nosorožci váží v&nbsp;dospělosti něco mezi 680 – 2&nbsp;000 kilogramy. Sibiřský jednorožec byl ještě větší, <strong>pravděpodobně dosahoval</strong> <strong>dvojnásobku této váhy</strong>. Oproti svým pozdějším příbuzným se také pohyboval rychleji, tedy rychleji než kůň. Vyskytoval se totiž na území od Kazachstánu a Sibiře až po Ukrajinu a jihozápadní Rusko.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-ehodnocen-doby-v-skytu">Přehodnocení doby výskytu</h2>



<p>Na základě fosilních nálezů na <a href="/tag/sibir/">Sibiři</a> archeologové původně odhadli dobu jeho vyhynutí na moment před <a href="https://phys.org/news/2016-03-siberian-unicorn.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">350&nbsp;000 lety</a>. To se ale změnilo v&nbsp;roce 2018, kdy vědci určili, že tento druhu mohl <strong>přežít až do doby před 35&nbsp;000 lety</strong>. Uvádí to alespoň <a href="https://www.nature.com/articles/s41559-018-0722-0" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">studie</a> z&nbsp;magazínu <em>Nature Ecology &amp; Evolution. </em>To by ukazovalo na jeho přítomnost mezi neandertálci a moderními lidmi. A to také pomáhá osvětlit počátek příběhů, které jsou dnes tak známé.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci.jpg" alt="" class="wp-image-128685 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci-730x410.jpg 730w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/ctyri-nosorozci-800x450.jpg 800w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ve stejném roce pak badatelé testovali dohromady <a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30478308/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">23 zkamenělin</a>. Potřebovali především zjistit více o jeho genetickém odklonu od moderního nosorožce během eocénu. Ten začal asi v&nbsp;době <a href="https://www.geologypage.com/2014/04/eocene-epoch.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">před 56 miliony lety</a>. Během tohoto období<strong> se poprvé objevilo mnoho moderních zvířat</strong>. Mezi nimi například obrovští a děsiví ptáci nebo <a href="https://www.floridamuseum.ufl.edu/fossil-horses/time-scales/eocene/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">vyhynulý řád condylartha</a>. A stejně tak migrovali v&nbsp;těchto letech do totožných oblastí lidé, takže se s&nbsp;těmito tvory mohli setkat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vyhuben-lov-kem-nebo-kv-li-nedostatku-j-dla">Vyhuben člověkem nebo kvůli nedostatku jídla</h2>



<p>Zatím ale přesné okolnosti vyhynutí tohoto sibiřského tvora zůstávají nejasné. Odborníci nevylučují možnost jeho prostého vybíjení v&nbsp;rámci lidského lovu – důkazy ukazují i na změnu klimatu v oné době. <strong>Tento předek dnešních nosorožců</strong> byl nastaven pouze na travnatou stravu. Je tak možné, že nebyl schopen přežít v&nbsp;chladnějším podnebí, kdy mu teplota prostředí zlikvidovala jediný dostupný zdroj živin.</p>



<p>V&nbsp;době před asi 43 miliony lety – během eocénu – se tak tento druh oddělil od moderních nosorožců. Badatelé naznačují, že šlo o <a href="https://pdfs.semanticscholar.org/df0f/50582b2d0ff82f1c79adeaa656a3ee697fd1.pdf?_ga=2.264022092.1920863747.1642459167-1541476129.1639783966" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">chronodruh moderních zvířat</a>. Ty se oddělují od jiného druhu <strong>lehkou odlišností po dlouhé časové období</strong>. Jak se předpokládá, okolní prostředí už pro tento druh nebylo vhodné, a předloha jednorožce tak<a href="http://www.biological-concepts.com/views/search.php?term=1567" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow"> vyhynula</a>. Došlo tak k&nbsp;rozdělení na dvě větve, z&nbsp;nichž přežila jen jedna – tedy „moderní jednorožec“.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/predloha-dnesnich-jednorozcu/">Jednorožci nejspíš skutečně existovali a žili s prvními lidmi. Vědci mají 2 teorie, co stojí za jejich vyhynutím</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Mamuti a další velká zvířata žili o tisíce let déle, než se vědci domnívali. Nový výzkum DNA ukazuje, že za jejich zánik nemohou lidé</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mamuti-klima-zmena-krajina/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 15 Feb 2022 04:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[doba ledová]]></category>
		<category><![CDATA[mamut]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=64455</guid>

					<description><![CDATA[<p>Nový rozbor vzorků DNA ukazuje jinou příčinu odchodu velkých zvířat. Navzdory původním předpokladům je usmrtilo klima, nikoli zásah člověka.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Klima planety se mění posledních 50&nbsp;000 let. Nejchladnější bylo během vrcholu doby ledové, kdy byl led všude nejrozšířenější. V&nbsp;době před asi 10&nbsp;000 lety se začalo opět oteplovat. Mezinárodní skupina vědců z&nbsp;UiT v&nbsp;Norsku nyní zkoumá, <strong>jak se během těchto časů měnil život rostlin i zvířat</strong>. <a href="https://www.nature.com/articles/s41586-021-04016-x" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Jejich studie byla nedávno zveřejněna v&nbsp;časopise <em>Nature</em>.</a> Podle závěrů nebyl hlavním důvodem zániku mamutů a dalších tvorů lov.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-amerika-atlantik-a-sibi">Amerika, Atlantik a Sibiř</h2>



<p>Vegetace na území Severní Ameriky, severního Atlantiku a Sibiře byla až do vrcholu poslední doby ledové celkem podobná. Teprve při oteplení a nárustu vlhkosti prošel život rostlin proměnou. <strong>Důvodem vyhynutí megafauny ovšem nebyl lov.</strong> Mamuti, bizoni i srstnatí nosorožci přežili o několik tisíc let déle, než se původně myslelo. Ještě před jejich konečným odchodem s&nbsp;nimi lidé žili nějakou dobu bok po boku.</p>



<p>Badatelé odebrali vzorky sedimentu a permafrostu ze&nbsp;74 lokalit včetně Norska, Sibiře, Špicberků, Severní Ameriky a Grónska. Rozbor DNA ukázal, které rostliny se nacházely <strong>v</strong>&nbsp;<strong>různých oblastech v&nbsp;odlišných časech po dobu uplynulých 50&nbsp;000 let</strong>. Vědci našli také vzorky DNA <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/tag/zvirata/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">zvířat</a>, konkrétně z chlupů, trusu a kožních buněk. V&nbsp;zásadě ze všeho, co při jejich běžném provozu a pohybu skončilo na zemi.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dominance-tr-vy-a-bylin">Dominance trávy a bylin</h2>



<p><em>„Když se vracíme v&nbsp;čase před vrchol doby ledové, vidíme velmi homogenní mamutí step. Vegetace byla podobná na Aljašce, v&nbsp;Kanadě a na Sibiři,“</em> uvádí Inger Greve Alsos. Od doby před 50&nbsp;000 lety do tohoto vrcholného období <strong>byly pro sever typické bezlesé stepi a tundry s&nbsp;permafrostem</strong> (dlouhodobě zmrzlou půdou) a keři. Dominovala jim tráva a byliny. Vodní rostliny a stromy bylo možné najít spíše v&nbsp;nižších zeměpisných šířkách.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="627" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/bizon-trava.jpg" alt="" class="wp-image-64456 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/bizon-trava.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/bizon-trava-320x201.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/bizon-trava-768x482.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/bizon-trava-720x451.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Bohatost flóry narůstala, a to až do vrcholné doby ledové v&nbsp;rozmezí před 26&nbsp;000 – 19&nbsp;000 lety. Globální teplota byla tehdy o 7 stupňů nižší než dnes. <em>„Byla to samozřejmě výrazná změna. <strong>Diverzita rostlin klesla a velké oblasti byly zcela zmrzlé</strong>,“</em> uvádí Greve Alos. Jak se období blížilo ke konci, přibývalo stromů, keřů a dřevnatých rostlin. Rozšířily se vrby a břízy, klesala ovšem rozmanitost zmíněných bylin. Doba ledová skončila zhruba před 10&nbsp;000 lety.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-ce-sn-hu-a-mamut-p-e-it-na-sibi-i">Více sněhu a mamutí přežití na Sibiři</h2>



<p>Tyto vegetační změny měly nejspíš vliv také na velká pasoucí se zvířata – mamuty, koně, bizony a nosorožce. <em>„Vidíme, že se změnou vegetace dochází k ústupu megafauny. Když <strong>začal mizet led, oteplilo se. S&nbsp;tím přišly také větší srážky</strong>.“ </em>Více deště znamená také sníh. Mnoho změn zaznamenaných vědci má souvislost se sněhem. Nalezené rostliny se na tuto výraznou pokrývku dokonce adaptovaly.</p>



<p>Na základě posledních kosterních nálezů mamutů na pevnině Eurasie vymřela tato zvířata v&nbsp;době před 10&nbsp;700 lety. Nejnovější nález na Aljašce je z&nbsp;doby před 13&nbsp;800 lety. Nicméně nové nálezy ukazují, že v&nbsp;<strong>Severní Americe přežili mamuti až do doby před aspoň 8&nbsp;600 lety</strong>. Ještě déle se jim dařilo na Sibiři. DNA nález z&nbsp;poloostrova Tajmyr ukazuje na dobu před 3&nbsp;900 lety. <em>„Části Sibiře totiž zachovaly produktivní stepní tundru,“ </em>dodává Greve Alsos.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dn-d-kazy-pro-vliv-lovu">Žádné důkazy pro vliv lovu</h2>



<p>Stejně tak mamuti nevyhynuli v&nbsp;době, kdy se ve stejných oblastech zabydleli lidé. Lidé obývali severní Eurasii příležitostně již před přinejmenším 40&nbsp;000 lety. Kontinuálně tu pak pobývali od doby před 16&nbsp;000 lety. <strong>Pozdní mamuti na Tajmyru se tak s&nbsp;lidmi pravděpodobně</strong> potkávali po dobu minimálně 20&nbsp;000 let. Tyto nálezy tak rozhodně nepodporují model pravěkého „blitzkriegu“, tedy bleskové války mezi druhy.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="730" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava.jpg" alt="" class="wp-image-64465 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava-320x234.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava-768x561.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava-243x178.jpg 243w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/tundra-potok-trava-720x526.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Tento názor pracuje s&nbsp;verzí, že lidé po svém příchodu všechny mamuty vybili. Jejich osídlení dané oblasti se totiž s&nbsp;vyhynutím druhu poměrně slušně překrývá. Existují důkazy o lovu na <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/slozeni-jidelnicku-pravekych-mamutu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">mamuty</a>, <strong>nicméně prudké vyhynutí to nedokazuje</strong>. Lidé a mamuti spolu tudíž nejspíše koexistovali po tisíce let. Tyto i další nálezy nám jen ukazují, jak moc informací tam venku ještě čeká na odhalení. Náš obraz o světě i historii se zkrátka bude neustále měnit.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Kde a kdy jste poprvé viděli obrázek mamuta? Vyděsil vás?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenorway">Zdroj: <a href="https://sciencenorway.no/animal-kingdom-arctic-genetics/mammoths-and-other-large-animals-survived-in-the-north-much-longer-than-previously-believed/1968247" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNorway</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mamuti-klima-zmena-krajina/">Mamuti a další velká zvířata žili o tisíce let déle, než se vědci domnívali. Nový výzkum DNA ukazuje, že za jejich zánik nemohou lidé</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jak vypadal běžný den ptáka dodo? Ponořte se do příběhů z 12 000 let starého močálu plného kostí</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mocal-vydal-kosti-dodo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 03 Feb 2022 08:52:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Archeologie]]></category>
		<category><![CDATA[pták]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=63182</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vykopávky na ostrově Mauricius pomohly badatelům k bližšímu pochopení života a fungování ptáka dodo. Tedy známého dávno vyhynulého druhu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V roce 2015 se badatelé zabývali pročítáním a důkladným průzkumem více než 180 let staré zprávy Společnosti pro přírodní historii na Mauriciu.<strong> To je malý ostrov východně od Madagaskaru.</strong> Zpráva uváděla některé zajímavé okolnosti. Autor, francouzský zoolog Julien Desjardins, popisoval v&nbsp;roce 1832 místní močál, který je <em>„tak plný vyhynulých zvířat, že jen natáhnete ruku pod hladinu vody a vytáhnete kosti.“</em></p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dlouho-zapomenut-mo-l">Dlouho zapomenutý močál</h2>



<p>Po zralé úvaze se tedy badatelé rozhodli tuto lokalitu v&nbsp;podobě malého týmu navštívit. Přidali se k&nbsp;nim lidé z&nbsp;Fondu pro zachování přírodního bohatství Mauriciu a zástupci Constance Group, firmy, které močál patří. <strong>S&nbsp;technikou i lopatami se vydali do různých míst v&nbsp;mokřadu</strong>, nejprve ale bez úspěchu. Pak narazili kousek od cesty na malý vyschlý močál, který byl kostí opravdu doslova plný. Několik jich dokonce patřilo vyhynulému ptáku dodo.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/bazina-vykopavky.jpg" alt="" class="wp-image-63191 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/bazina-vykopavky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/bazina-vykopavky-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/bazina-vykopavky-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/bazina-vykopavky-720x405.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Dodo neboli dronte mauricijský byl velký opeřenec, který však ztratil schopnost létat. Stal se tak snadnou kořistí lidí. Tyto ptáky často lovili <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/tag/namornici/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">hladoví námořníci</a>. Rovněž krysy, které se na lodích vyskytovaly, přispěly k jejich vyhlazení. <strong>Poslední jedinec tohoto druhu nejspíš zemřel někdy mezi&nbsp;lety 1662–1693.</strong> Tedy méně než století poté, co byl ostrov v&nbsp;roce 1598 poprvé kolonizován lidmi. Dodo se od té doby stal jakýmsi obecným symbolem vymírání.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-popisy-v-lodn-ch-den-c-ch-a-kresby">Popisy v&nbsp;lodních denících a kresby</h2>



<p>Dronte byl popsán v&nbsp;lodních záznamech, kde se našlo i několik kreseb. Ty byly později zkopírovány a značně přehnány, takže vznikl dojem velmi tlustého ptáka. To ovšem vůbec neodpovídá realitě. <strong>Předky ptáka dodo byli holubi</strong>, tento druh se však přizpůsobil prostředí s dostatkem potravy a vyrostl natolik, že nedokázal vzlétnout. Dronte měl na výšku asi metr, vážil přes 10 kilogramů a měl velký zobák, kterým nejspíš pojídal ovoce. V&nbsp;jednom vrhu bylo jen jedno mládě.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr.jpg" alt="" class="wp-image-63193 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/dodo-drevo-mauricius-suvenyr-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Tito ptáci vypadali vlastně docela podivně a dneska nenajdeme zvíře, které by se s&nbsp;nimi dalo srovnat. Stejně tak neexistují jejich vycpaniny. Vymřeli zkrátka ještě předtím, <strong>než bylo možné je jakkoli podrobněji popsat</strong>. Právě to je důvod, proč se celý druh stal tak vytrvalou záhadou. Ačkoli byl dodo zkoumán více než jiní vyhynulí ptáci, stále je pro nás záhadou vlastní život tohoto druhu, stejně jako soužití s&nbsp;ostatními zvířaty na ostrově.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kosti-ob-ch-elv-sov-a-kalo">Kosti obřích želv, sov a kaloňů</h2>



<p>První výlet do mokřadu byl úspěšný a ukázalo se, že celá lokalita je stará 12&nbsp;000 let. Kromě Madagaskaru a Aldabry je to také nejstarší místo vykopávek v&nbsp;západní části Indického oceánu. <strong>To archeologům dovoluje vydat se do místní historie dál než kdy předtím.</strong> Dokonce tedy do časů před lidským příchodem a následnou transformací ostrova. Vrstvy mokřadu byly na kosti velmi bohaté, dohromady se jich při vykopávkách objevilo na 2&nbsp;000 kusů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="564" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kosti-ptaka-dodo.jpg" alt="" class="wp-image-63197 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kosti-ptaka-dodo.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kosti-ptaka-dodo-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kosti-ptaka-dodo-768x433.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kosti-ptaka-dodo-720x406.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Většina z&nbsp;nich byla mohutná a patřila obrovským želvám. Mezi nimi byly také pozůstatky ještěrek, ptáků dodo a kaloňů. Vyskytl se také jeden druh <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/clovek/ranni-vstavani-a-spokojenost/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">sovy</a>, která se specializovala právě na lov ještěrek. <strong>Močál kosti výborně zachoval díky vysokému obsahu vápence.</strong> Půda je tak méně kyselá a kosti se nerozpustily, jako je tomu v&nbsp;jiných oblastech. Dodo i želvy jedli ovoce a rozšiřovali tak dále semena. Jejich vyhynutí tudíž ohrozilo i rostliny.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-obnova-m-sta-do-p-edlidsk-ry">Obnova místa do předlidské éry</h2>



<p>Nálezy kostí a semen snad badatelům pomohou odhalit následky lidské přítomnosti na ostrově. Možná tak bude znám celý příběh změn terénu za posledních 12&nbsp;000 let, kdy se projevila i změna klimatu a dopad obrovských cyklónů. <strong>Prozatím byly vykopávky uzavřeny a čekají na návrat expedic</strong> během několika dalších let. Stále je dostatek dat a nálezů, které je potřeba pečlivě prozkoumat a následně s&nbsp;nimi seznámit veřejnost i vědeckou obec.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="460" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ostrov-mauricius.jpg" alt="" class="wp-image-63200 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ostrov-mauricius.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ostrov-mauricius-320x147.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ostrov-mauricius-768x353.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ostrov-mauricius-720x331.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pak už je jen otázkou, na co se zaměřit příště. Kosti zůstávají na ostrově a týmy se těší na další spolupráci s&nbsp;místní samosprávou i organizacemi. Ideálním výhledem do budoucna je <strong>obnova lokality coby příkladu, jak vypadal život v&nbsp;tehdejší době</strong>. Bohužel však bez ptáka dodo, který už je navždy ztracen. Je ale pro badatele ukázkou toho, že při pečlivém hledání na správném místě se dá vyjevit příběh nejspíš každého druhu.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Kdy jste na tohoto opeřence narazili poprvé a jaký byl váš dojem?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenordic">Zdroj: <a href="https://sciencenordic.com/animals-extinction/daily-life-of-the-dodo--tales-from-a-12000-year-old-swamp-full-of-bones/1595916" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNordic</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mocal-vydal-kosti-dodo/">Jak vypadal běžný den ptáka dodo? Ponořte se do příběhů z 12 000 let starého močálu plného kostí</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Pravěký obří pták byl postižen suchem i onemocněním kostí. Jeho fosilie odhalují, v jak nehostinných podmínkách musel žít</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/proc-vyhynul-praveky-ptak/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 26 Jan 2022 04:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Austrálie]]></category>
		<category><![CDATA[Klima]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=61066</guid>

					<description><![CDATA[<p>V době před asi 48 000 lety putovala skupina obřích ptáků rodu Genyornis newtoni přes území, které bylo dnem jezera. Nejspíše tam hledali potravu a vodu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Silné sucho ale způsobilo, že se plocha jezera výrazně smrskla. Někteří ptáci se tak v&nbsp;nově odhaleném bahně zasekli, nemohli se dostat dál a zemřeli. Fosilie jejich i ostatních zvířat, zachovalé právě na tomto dně,<strong> byly stále na přesném místě jejich skonu</strong>. Badatelé tak aktuálně zkoumají kosterní pozůstatky 3 obrovských ptáků nalezených v&nbsp;jezeře Callabonna v&nbsp;Austrálii. Co nám o starém ptačím hejně prozradila <a href="https://news.flinders.edu.au/blog/2021/12/16/new-clues-to-big-bird-extinction/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Phoebe McInerley, jedna z&nbsp;autorek studie</a>?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mal-k-dla-ale-siln-nohy">Malá křídla, ale silné nohy</h2>



<p>Druh Genyornis newtoni byl druhem silných ptáků, kteří vymřeli asi v&nbsp;době před 45&nbsp;000 lety. Byli vysocí zhruba 2 metry a vážili 6krát víc než emu. Neuměli létat, měli malinká křídla, ale zato velmi silné zadní nohy. <strong>Na jejich kostech našli vědci zranění způsobená infekcemi.</strong> Patří do skupiny Dromornithidae, které se také říká „hromoví ptáci“. Nález <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/africke-jezero-smrti-natron/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">v&nbsp;jezeře</a> Callabonna je jedním z&nbsp;nejdůležitějších, druh byl však prvně objeven roku 1896.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina.jpg" alt="" class="wp-image-61087 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/sucha-planina-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Několik fosilií bylo také nalezeno v&nbsp;roce 1970 a mezi roky 2013 – 2019. V&nbsp;nové studii se badatelé podívali na vzorky uskladněné v&nbsp;muzeu v&nbsp;Jižní Austrálii a na Flindersonské univerzitě. Podobně,<strong> jako další velká zvířata na území Austrálie</strong>,<strong> zmizel i druh Genyornis newtoni</strong> přibližně v&nbsp;době, kdy začal být kontinent osidlován lidmi. Stojí tedy za vyhynutím lidé nebo klimatická změna doby? Ptáky měla na svědomí také infekce.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mo-nosti-bez-odpov-d">Možnosti bez odpovědí</h2>



<p>Nová studie týkající se obřích ptáků nenabízí na tuto otázku odpověď. Naznačuje ale, že minimálně ptáci, kteří žili v&nbsp;blízkosti jezera Callabonna, byli vystaveni chorobám a stresu. <strong>Ze&nbsp;34 zachycených vzorků trpěly 4 vážnou osteomyelitidou</strong>, tedy zánětem kostní dřeně způsobeným bakterií. Podle vědců bylo nějakou formou kostní infekce zasaženo neobvyklé množství těchto ptáků. Mohlo jich být ještě víc, ale kostry nebyly kompletní.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="985" height="1024" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti-985x1024.jpg" alt="" class="wp-image-61086 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti-985x1024.jpg 985w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti-240x250.jpg 240w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti-768x799.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti-692x720.jpg 692w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/newtoni-kosti.jpg 1000w" sizes="auto, (max-width: 985px) 100vw, 985px" /></figure>



<p><em>„Je obecně vzácné najít jednu, natož víc zachovalých fosilií se známkami právě těchto infekcí,“</em> podotýká Phoebe McInerney z&nbsp;flinderské univerzity. Právě tato infekce by ptákům velmi <strong>zkomplikovala jakýkoli pohyb i v&nbsp;běžném prostředí</strong>. Kosti se známkami této choroby jsou napojeny na hrudník, nohy i chodidla. Končetiny postupně oslabují a jedinec trpí silnou bolestí, takže je náročné najít potravu či vodu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-a-pak-p-i-lo-je-t-sucho">A pak přišlo ještě sucho</h2>



<p>Datování ukázalo, že ptáci vymřeli ve stejnou dobu, jako začalo skutečně výrazné sucho. To bylo asi před 48&nbsp;000 lety, kdy vyschlo jezero. Australské Callabona je dnes suchým solným jezerem. <strong>Australské klima se postupně měnilo, stejně jako vnitrozemní krajina.</strong> Zmizela jezera a <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/obnova-lesu-pokracuje-eu-planuje-zasadit-neuveritelne-mnozstvi-stromu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">lesy</a>, nahradila je pouštní krajina. Jak se tyto podmínky rozmohly, pro takto velké ptáky bylo ještě těžší najít jakoukoli potravu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila.jpg" alt="" class="wp-image-61085 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/kostra-zvire-cernobila-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ze studií o živých ptácích navíc víme, že problematické podmínky prostředí na ně měly silný psychologický dopad. <em>„Docházíme proto k&nbsp;závěru, že populace u jezera Callobanna <strong>procházela právě takovou změnou, a trpěla přesně tímto dopadem okolního prostředí</strong>,“</em> uvádí Trevor Worthy z&nbsp;flinderské univerzity. Když jezera konečně vyschla, byl to pro tento druh naprostý konec jakékoli obyvatelnosti lokality.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaké další obrovské ptáky, kteří nedovedou létat, znáte?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-forskning">Zdroj: <a href="https://forskning.no/dyreverden-paleontologi/utdodd-kjempefugl-var-rammet-av-torke-og-beinsykdom/1959663" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Forskning</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/proc-vyhynul-praveky-ptak/">Pravěký obří pták byl postižen suchem i onemocněním kostí. Jeho fosilie odhalují, v jak nehostinných podmínkách musel žít</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Co by se stalo, kdybychom vyhubili všechno živé na planetě? Katastrofický scénář nutí k zamyšlení</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/dopady-masoveho-vyhynuti-druhu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 18 Dec 2021 04:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[Fauna]]></category>
		<category><![CDATA[Flora]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=50578</guid>

					<description><![CDATA[<p>Milovníci městského života by si mohli pomyslet, že by bez divoké přírody přežili bez problémů. Masové vymírání druhů by však zasáhlo každého z nás.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Pokud by na Zemi neexistoval dostatek druhů, které drží biodiverzitu v&nbsp;rovnováze, mělo by to znatelný dopad i na lidstvo. Nejspíš bychom pak byli s&nbsp;vyhynutím hned další na řadě. Proč se ale <strong>vědci domnívají, že zrovna nás čeká šesté masové vyhynutí</strong>? Mohli bychom všichni přežít jako vegetariáni? Jak by se to podepsalo na farmaceutickém průmyslu? Za proběhnuvší historii planety se masivních vyhynutí odehrálo už pět a my jsme na hrotu šestého.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kdy-vym-elo-skoro-v-echno">Když vymřelo skoro všechno</h2>



<p>Události masových vymírání byly tak významné, že při nich zcela zmizelo 75–90 % všech živočišných a rostlinných druhů na planetě. Dají se zpětně vypátrat skrze geologické vrstvy a chemické složení hornin či nalezených fosilií.<strong> Posledních 11&nbsp;500 let jsme v&nbsp;době holocénu</strong>, přičemž tato epocha nastoupila s koncem poslední doby ledové. Podle mnoha badatelů jsme se ale už dostali do středu tzv. antropocénu, který započal s využíváním&nbsp;fosilních paliv a průmyslovou revolucí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="625" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kachny-ve-vode.jpg" alt="" class="wp-image-50580 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kachny-ve-vode.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kachny-ve-vode-320x200.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kachny-ve-vode-768x480.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kachny-ve-vode-720x450.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Podle jiných vědců bylo jeho počátkem ovládnutí zemědělství, respektive farmaření. Ať už je to jakkoli, naše populace výrazně narůstá, stejně tak poptávka po jídle či palivu a roste i výroba plastů. Současně s&nbsp;tím stále <strong>nebezpečnějším tempem ubývá právě živočišných druhů a rostlin</strong>. Představme si tedy, že všechno kromě lidí už vyhynulo a my jsme tu zůstali zcela osamoceni. Jak by vypadal život na modré planetě za takových okolností?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zv-ata-a-farmaceutick-pr-mysl">Zvířata a farmaceutický průmysl</h2>



<p>Nedávný mezinárodní průzkum odhadl, že na hraně vyhynutí je až 1 milion druhů zvířat a rostlin. Abychom to dali do kontextu, právě z&nbsp;těchto zdrojů získáváme více jak 50 % moderních léků a více jak 90 % tradičních léčiv. A <strong>co se týče životy zachraňujících vakcín proti nemocem</strong>, jsou testy na zvířatech naprosto klíčové. Bez nich bychom se ocitli v postapokalyptickém světě, kde jsou místo laboratorních myší používáni přímo lidé.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="641" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/mys-v-ruce.jpg" alt="" class="wp-image-50586 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/mys-v-ruce.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/mys-v-ruce-320x205.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/mys-v-ruce-768x492.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/mys-v-ruce-720x462.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Hlodavci tvoří až 75 % zvířat užívaných obecně ve vědeckém testování. Velmi snadno se totiž množí a jejich genetická výbava a fyziologie se značně překrývá s&nbsp;tou naší. Bez těchto malých <strong>pomocníků s&nbsp;fousky by bylo nutné spoléhat se jen na počítačové simulace</strong> a tkáňové kultury. Takovou změnu by rozhodně nešlo provést přes noc a nejen pro vědeckou komunitu by se jednalo jak o finanční, tak i o logistickou noční můru.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-zdn-aludek-a-dn-vlna">Prázdný žaludek a žádná vlna</h2>



<p>Zvířata nás také zásobují životně důležitými surovinami, jako je například zmijí jed na léčbu krevního tlaku nebo inzulin ze slinivky prasat. Nemluvě o všech těch chutných produktech <strong>jako mléko, sýry, hamburgery a podobně</strong>. Tohle všechno by bylo okamžitě minulostí. Abychom zabránili hladomoru, museli bychom se spolehnout na laboratorně pěstované maso a zeleninu. Nemluvě o planktonu, který zajišťuje většinu <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/dusledky-kompletniho-zamrznuti-oceanu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">kyslíku na planetě</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve.jpg" alt="" class="wp-image-50589 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/ovce-na-pastve-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pronikneme-li k&nbsp;nejmenším tvorům, ocitneme se v&nbsp;<a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/invaze-obrich-srsni-v-prirode-strasidelny-hmyz-ktery-utoci-pouze-v-jednom-konkretnim-pripade/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">hmyzí říši</a>, která je naprosto kritická. Jakmile by totiž zmizely včely, které zajišťují opylování – a tedy růst rostlin –, měl by lidský rod pouhý rok života. Museli bychom <strong>přijít na to, jak tuto přirozenou operaci provést uměle</strong>, nejspíš pomocí dronů a větrných systémů. A jestli jste vysazení na vlnu, hedvábí a další materiály, tak smůla. Provedly by cenový skok a byly by extrémně nedostupné.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-smutn-ivot-bez-mazl-k">Smutný život bez mazlíčků</h2>



<p>Všechny tyto tkaniny totiž pochází ze zvířat nebo z&nbsp;rostlin, takže při jejich zmizení by nám zůstala jen možnost syntetických vláken. To znamená neustálé svědění a také hrozně moc potu. Samozřejmě by se vymírání týkalo i <strong>našich chlupatých společníků jako koček, psů, fretek</strong> a dalších. Mohli bychom si sice zařídit nějaké robotické mazlíčky, ale upřímně, drbat za ušima něco z&nbsp;plechu a plastu opravdu není ono. Mnoho lidí by nejspíš zemřelo žalem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="688" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/rozkvetla-louka-hory.jpg" alt="" class="wp-image-50592 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/rozkvetla-louka-hory.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/rozkvetla-louka-hory-320x220.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/rozkvetla-louka-hory-768x528.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/rozkvetla-louka-hory-720x495.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Dobrá zpráva je, že díky snahám nejrůznějších odborníků se například <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/velryby-a-delfini-odolavaji-diky-sve-dna-jednomu-z-nejvaznejsich-onemocneni/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">velrybí populace</a> vrací do počtů, které zde byly ještě před dobou rapidního harpunování. <strong>Stejně tak se znovu rozmáhá populace orla bělohlavého</strong>. To samé se týká goril, kterým se díky společné snaze mnoha oddaných lidí daří přežívat v&nbsp;národních parcích. Z&nbsp;toho je vidět, že dostatečně velká skupina lidí se společným zájmem dokáže opravdu cokoli. Máme před sebou ale stále hodně práce.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Který živočišný druh byste nejvíce postrádali?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-whatifshow">Zdroj: <a href="https://whatifshow.com/what-if-all-wildlife-on-earth-was-wiped-out/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">WhatIfShow</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/dopady-masoveho-vyhynuti-druhu/">Co by se stalo, kdybychom vyhubili všechno živé na planetě? Katastrofický scénář nutí k zamyšlení</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Za vyhynutím lidstva bude stát nejpravděpodobněji sám člověk. Pandemie je pouze začátek</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/nejpravdepodobnejsi-duvody-vyhynu-lidstva/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 18 Nov 2021 04:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[Hrozba]]></category>
		<category><![CDATA[pravděpodobnost]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=43312</guid>

					<description><![CDATA[<p>Šedá pustá krajina, vepředu jeden pokroucený strom a z tmavého nebe se pomalu snáší kousky popela. Jen pár skrčených postav se belhá vstříc nejisté budoucnosti.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Pokud vám tato scéna přijde povědomá, nejste sami. Jde o velmi běžnou vizualizaci mnoha postapokalyptických snímků i her. Obvykle tyto příběhy vypráví o katastrofě, která způsobila zánik lidského druhu. <strong>Jaderné peklo, možná zásah Země asteroidem, možností je více</strong>. Následuje to, že se zbytky lidstva snaží přežít ve velmi nehostinném prostředí a v&nbsp;nějaké podobě obnovit ztracenou nebo rozbitou civilizaci. S&nbsp;větším, nebo menším úspěchem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mnohotv-rn-nejist-budoucnost">Mnohotvárná nejistá budoucnost</h2>



<p>Filmy tohoto typu rozhodně přitahují pozornost veřejnosti. Jenže co kdyby lidské vyhynutí bylo mnohem méně scénářem a více rýsující se realitou? Zní to jako senzace, jenže už dnes mnoho vědeckých týmů kolem světa odhaduje, <strong>která z&nbsp;možností našeho zániku je nejpravděpodobnější. </strong>A samozřejmě se také snaží najít způsoby, jak každému z&nbsp;těchto scénářů zabránit. Což z&nbsp;jejich snažení dělá velmi komplikovaný úkol.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="698" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/poust-se-stromem-1024x698.jpg" alt="" class="wp-image-43328 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Náš druh může vyhladit široké spektrum faktorů včetně jejich kombinace. Od mimozemské invaze po meteorit. Mezi teoriemi pak vyvstává centrální otázka, <strong>a to míra reálné rizikovosti konkrétních forem. </strong>Badatelé jim říkají „existenční hrozby“ a následující výběr poskytuje několik takových příkladů. Jde o možnosti, které by nás mohly prakticky vyhubit, a u nichž je zároveň reálné, že k&nbsp;nim v&nbsp;bližší či vzdálenější budoucnosti opravdu dojde.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vyhl-dka-na-jadernou-v-lku">Vyhlídka na jadernou válku</h2>



<p>Jak vysvětluje Luke Kemp z&nbsp;univerzity v&nbsp;Cambridge, existenciální hrozba se liší od toho, co považujeme za „běžnou“ hrozbu nebo hazard. Typicky je hrozba složená z&nbsp;rizika, zranitelnosti a vystavení. Například u srážky s asteroidem <strong>je rizikem asteroid, zranitelností je naše neschopnost ho zastavit</strong>. A jsme mu vystavení, protože Zemi asteroidy běžně zasahují. Hrozba jaderné války roste s výrobou obohaceného uranu a politickým napětím mezi státy.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="966" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/jaderna-exploze-1024x966.jpg" alt="" class="wp-image-43319 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Pokud jde o existenciální riziko, není příliš obtížné určit, jak velkou část populace by nukleární bouře vymazala. Nejde ani tak o samotné výbuchy, ale o jadernou zimu, která by následovala po jejich sérii. D<strong>ošlo by k ochlazení kvůli nedostatku slunečního svitu, a tudíž omezené produkci jídla.</strong> Tyto dopady by trvaly velmi dlouho a byly by velmi hluboké. Mohlo by dojít k vyhlazení většiny lidstva, ale nebylo by to samotnou příčinou našeho vyhynutí coby druhu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pandemie-a-zneu-it-technologi">Pandemie a&nbsp;zneužití technologií</h2>



<p>Dalším scénářem, který nenechává badatele v&nbsp;klidu, je zneužití technologií, hlavně biotechnologie. Nejpřímějším způsobem je pak masové šíření patogenů, obzvlášť těch uměle vytvořených. <strong>Ty jsou totiž potenciálně mnohem nebezpečnější než cokoli, co vznikne v&nbsp;přírodě</strong>. Přírodní choroby jsou samozřejmě smrtící, ale nemají v&nbsp;základu přímý záměr zabíjet lidi. Úmyslné vytvoření takové nákazy je proto reálným scénářem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="683" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/vedec-virus-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-43331 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Navzdory této možnosti – a hlavně ve spojení s&nbsp;dnešní striktní situací – je reálná šance vypuknutí tohoto scénáře poměrně malá. Vědecký a technický pokrok už nejspíš dovoluje něco takového provést, <strong>současně s&nbsp;tím ale rostou nástroje pro potlačení takové hrozby</strong>. Stejné technické prostředky a postupy totiž používají obě potenciální strany barikády. To poskytuje určitou útěchu a naději, možný rozsah takového kroku – skrze jedince či skupinu – ale cvičí vědce v&nbsp;neustálé pozornosti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-lidstvo-je-samo-sob-nejv-t-hrozbou">Lidstvo je samo sobě největší hrozbou</h2>



<p>Veškeré scénáře vedoucí k&nbsp;naší zkáze mají jeden společný bod – tím jsme my sami. Sabin Roman zkoumá na modelech zákonitosti společenské evoluce a následného pádu, <strong>k&nbsp;čemuž poskytuje historie dostatek příkladů. </strong>Podle jeho závěrů vede lidská touha po stálém růstu k&nbsp;vykořisťování, destrukci planety a válkám. Ironií je, že tento postup jen zvětšuje některé z&nbsp;hrozeb, jakým dnes čelíme, stejně jako míru našeho ohrožení.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="768" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/lide-spoluprace-spolecnost-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-43325 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Klademe příliš velký důraz na ekonomický růst, měli bychom se podle něj zaměřit na optimalizaci něčeho jiného. Pokud chceme zmírnit budoucí hrozby, vnější faktory ovlivníme jen velmi málo, ty mimo naši planetu pak vůbec. <strong>Naším cílem by proto měla být společenská změna</strong>, protože tu vytváříme všichni. <em>„Když se mě lidi zeptají, co dnes nejvíc ohrožuje lidstvo, mám tendenci odpovědět, že mizerná mezinárodní spolupráce,“ </em>podotýká Roman.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Myslíte si také, že lidstvo je svým největším nepřítelem?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-livescience">Zdroj: <a href="https://www.livescience.com/human-extinction-causes.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">LiveScience</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/nejpravdepodobnejsi-duvody-vyhynu-lidstva/">Za vyhynutím lidstva bude stát nejpravděpodobněji sám člověk. Pandemie je pouze začátek</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Před smrtí nebylo úniku: Vědci popisují největší vymírání v historii Země, které slouží jako varování pro dnešní dobu</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/opakovani-hromadneho-vymirani-druhu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 16 Oct 2021 03:55:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[ekosystém]]></category>
		<category><![CDATA[Pravěk]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=35428</guid>

					<description><![CDATA[<p>Epochy vývoje Země se ve své podstatě opakují. A konec permu je dost možná nejlepším příkladem doby, která vypadala velmi podobně jako náš současný svět.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Vyhynutí druhů během konce permu se stalo zhruba před 252 miliony let a jde o největší a nejhorší událost tohoto druhu v&nbsp;historii planety. Došlo k&nbsp;rozsáhlému vulkanickému úniku<strong> skleníkových plynů a masivnímu zvýšení teploty na celé Zemi.</strong> To vedlo k&nbsp;likvidaci živočišných druhů jak na pevnině, tak i v&nbsp;oceánech. A i dnes se zdá, že říční a jezerní vody už nejsou bezpečným přístavem. Objevilo se nové riziko v&nbsp;podobě toxických rostlin.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zdrav-ekosyst-m">Zdraví ekosystémů</h2>



<p>Ve zdravých ekosystémech existují řasy a sinice, jež poskytují vodním živočichům kyslík, který vytváří fotosyntézou. Jenže když množství těchto rostlin překročí určitou míru, začnou do vody uvolňovat toxické látky. Tomu normálně brání skutečnost, <strong>že tyto řasy slouží dalším druhům jako potrava</strong>, takže je další složka systému reguluje. Právě následky jejich přemnožení našli badatelé při geologických průzkumech poblíž Sydney v&nbsp;Austrálii.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/morsky-zivot.jpg" alt="" class="wp-image-35437 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/morsky-zivot.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/morsky-zivot-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/morsky-zivot-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/morsky-zivot-720x405.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Událost spadá právě do doby masivního vymírání během konce permu. Jakmile vymizely četné populace vodních živočichů, nikdo už řasy a sinice nedržel v&nbsp;přiměřeném množství. Čistou vodu pak zaplavily tyto mikroskopické organismy, které oddálily <strong>rekonvalescenci ekosystému možná i o několik milionů let</strong>. Tři hlavní složky pro rozvinutí tohoto smrtícího koktejlu jsou zvýšený výskyt skleníkových plynů, vysoké teploty a nadbytek živin. Erupce poskytují první dvě, radikální odlesnění pak třetí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-podobnosti-permu-s-dne-kem">Podobnosti permu s&nbsp;dneškem</h2>



<p>Pokud jsou odstraněny stromy, půda se dostane do řek a jezer, kde poskytne mikrobům veškerou potřebnou potravu. Když vědci srovnali fosilní nálezy z&nbsp;několika období masivního vymírání spojeného s&nbsp;globální <strong>změnou teploty, byly nalezené fosilie prakticky totožné</strong>. Z&nbsp;toho plyne, že právě přemnožení mikroorganismů je opakující se mechanismus likvidace vodních ekosystémů během takových událostí. Dnešní svět postupuje podle tohoto „receptu“ a veškeré odpovídající řasy a sinice jsou na vzestupu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="683" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-jezero-1024x683.jpg" alt="" class="wp-image-35434 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>To jen ilustruje, jak nesmírně důležité je porozumět geologickým procesům minulosti. Jejich kontext totiž ukazuje, k&nbsp;čemu dochází dnes a jaké důsledky z&nbsp;toho nejspíš vyplynou. Jezera i mělké oblasti moří vykazují <strong>nárůst toxických řas spojený se zvýšenou teplotou</strong>, což vede ke změnám v&nbsp;jejich porostech. Průzkum změn klimatu v&nbsp;minulosti a současný postup těchto změn ukazuje, že právě konec permu je obdobím, které může naznačovat naši neblahou budoucnost.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Co dalšího kromě klimatických změn podle vás ohrožuje Zemi?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-uconntoday">Zdroj: <a href="https://today.uconn.edu/2021/09/animals-died-in-toxic-soup-during-earths-worst-mass-extinction-a-warning-for-today/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">UConnToday</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/opakovani-hromadneho-vymirani-druhu/">Před smrtí nebylo úniku: Vědci popisují největší vymírání v historii Země, které slouží jako varování pro dnešní dobu</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Mořské hvězdice jako vyhynulý druh? Vědci si nevědí rady</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/morske-hvezdice-jako-vyhynuly-druh-vedci-si-nevedi-rady/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 07 Feb 2021 18:05:40 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[Hvězdice]]></category>
		<category><![CDATA[Moře]]></category>
		<category><![CDATA[vyhynutí]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=2298</guid>

					<description><![CDATA[<p>Již více než sedm let záhadná bakterie hubí celé populace mořských hvězdic. Některé z druhů hvězdic nyní stojí na prahu vyhubení. Podle vědců ale celá situace nemá jednoduché řešení.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Onemocnění hvězdic pojmenované jako <em>Syndrom hubnutí mořských hvězdic</em> (angl. Sea Star Wasting Syndrome) dělá vrásky na čelech vědců po celém světě. Agresivní bakterie typu copiothrops během krátké chvíle vyhubí celou kolonii mořských hvězdic. Mořské hvězdice se doslova utopí ve svém přirozeném prostředí. Mezi nejznámější druhy hvězdic patří: </p>



<ul class="wp-block-list"><li>hvězdice růžová,</li><li>hvězdice trnová koruna.</li></ul>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="678" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-1024x678.jpg" alt="" class="wp-image-2302 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-1024x678.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-300x199.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-768x508.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-1536x1017.jpg 1536w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-720x477.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920-450x298.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/starfish-1572797_1920.jpg 1920w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Hvězdic postupně ubývá</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Agresivní bakterie likviduje celé kolonie</strong></h2>



<p>Tito ostnokožci dýchají celým povrchem svého těla. Kyslík přijímají z mořské organické hmoty, která vzniká rozkladem mořských řas, planktonu, mršin i výkalů mořských živočichů. Hvězdice kyslík přijímají prostřednictvím výrostků na svém těle, tzv. papul, které jsou svojí funkcí podobné žábrám. Právě organickou hmotou se živí zákeřná bakterie.</p>



<p>Rozložená organická hmota tvoří většinu potravy těchto bakterií. V důsledku nedostatku organické hmoty vytvářející kyslík se tak hvězdice udusí a rozkládá se. Vzniká tím tak koloběh, protože rozkládající se hvězdice přiláká větší množství agresivní bakterie. Ta tak během krátké chvíle vymýtí celou kolonii těchto mořských tvorů.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="679" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-1024x679.jpg" alt="" class="wp-image-2300 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-1024x679.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-300x199.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-768x509.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-1536x1018.jpg 1536w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-720x477.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920-450x298.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/01/animal-1851289_1920.jpg 1920w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Problémem mohou být bakterie</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading"><strong>Řešení celé situace nepřichází</strong></h2>



<p>Vědci o řešení situace diskutují, ale řešení je v nedohlednu. Vysoký výskyt bakterie je pravděpodobně způsobený klimatickými a ekologickými změnami, které vytvářejí větší množství organické hmoty. Zamezení tvorby organické hmoty ale není jednoduchý proces.&nbsp;</p>



<p>V dlouhodobém hledisku se vědcům nabízí metoda adaptování nových mořských mikroorganismů, kteří původní bakterii potlačí a nezkonzumuje organickou hmotu v oceánu. Část vědců se ale obává nasazení uměle vytvořeného organismu do křehkého biotopu oceánu.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/morske-hvezdice-jako-vyhynuly-druh-vedci-si-nevedi-rady/">Mořské hvězdice jako vyhynulý druh? Vědci si nevědí rady</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
