Neviditelná pandemie v oceánech zabíjí mořské ježky na pěti kontinentech. Za šířením stojí mořské proudy mezi Kanáry a Karibikem

Od ledna 2022 decimuje záhadná nákaza populace mořských ježků z čeledi Diadematidae v nejméně šesti oceánských regionech. Na Kanárských ostrovech zmizelo 99,66 % jedinců klíčového druhu.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

7. března 2022 si potápěči u pobřeží La Gomery všimli něčeho znepokojivého: mořští ježci druhu Diadema africanum ztráceli ostny, odlepovali se od skal a umírali. Během několika týdnů se totéž opakovalo na dalších kanárských ostrovech. Jenže zprávy o hromadném hynutí diadematických ježků přicházely i z Karibiku, východního Středomoří, Rudého moře, Ománského zálivu a od břehů Réunionu. Studie publikovaná v prosinci 2025 v časopise Frontiers in Marine Science přináší dosud nejucelenější obraz toho, co autoři označují za celosvětovou pandemii diadematických ježků, a vysvětluje, proč právě Kanárské ostrovy mohou celou záhadu rozluštit.

Dvě smrtící vlny ze západu na východ: jak pandemie zachvátila souostroví

Mortalita na Kanárech proběhla ve dvou oddělených epizodách. První odstartovala v březnu 2022 na La Gomeře a postupovala východním směrem přes Tenerife. Druhá udeřila v únoru 2023 na La Palmě a kopírovala stejný geografický vzorec. Z celkem 40 lokalit s ověřenými hlášeními jich 31 zaznamenalo výrazný populační propad nebo nemocné jedince. Při 76 vizuálních průzkumech vědci narazili na živého D. africanum pouze v 17 případech.

Čísla jsou drtivá. Na Tenerife poklesla populace oproti roku 2021 o 99,66 %. La Palma přišla o 73,8 % svých ježků. Několik dílčích populací se ocitlo na samém prahu lokálního vyhynutí. A co je možná nejznepokojivější: v září 2023 vědci na Tenerife nezaznamenali žádné usazování larev, v lednu 2024 pak nenašli ani jediného nového rekruta. Populace po kolapsu jednoduše přestala produkovat novou generaci.

Proč jsou Kanáry klíčem k rozluštění globální nákazy

Hromadné úhyny diadematických ježků hlásí vědci z Karibiku, tureckého a řeckého Středomoří, Rudého moře, Ománu i západního Indického oceánu. Všude se opakují podobné příznaky (nekrózy tkání, ztráta ostnů, odlepování od podkladu) a v řadě případů se objevuje molekulární stopa jednobuněčného parazita ze skupiny scuticociliátů, blízkého druhu Philaster apodigitiformis.

Kanárské ostrovy ale nabízejí něco, co žádný jiný zasažený region nemá: desítky let nepřetržitého monitoringu, dvě starší srovnatelné mortality a podrobnou mapu šíření nákazy mezi jednotlivými ostrovy. Vědci z Univerzity La Laguna disponují daty sahajícími před rok 2008 a mohou aktuální katastrofu porovnat krok po kroku s epizodami z let 2009–2010 a 2018. Právě proto studie hovoří o Kanárech jako o „spojovacím uzlu“, tedy místě, kde lze globální pandemický vzorec propojit s místní historií a sledovat, co se s populací děje po opakovaných kolapsech.

Tři kolapsy za patnáct let: každý horší než předchozí

Srovnání tří kanárských epizod odhaluje znepokojivou eskalaci:

• 2009–2010: Průměrný pokles kolem 60 % na La Palmě a Tenerife. Tehdejší výzkum spojoval příčinu s bakterií Vibrio alginolyticus a amébou Neoparamoeba branchiphila. Přeživší dospělci dokázali zasažené lokality znovu osídlit larvami.
• 2018: Redukce dosáhla přibližně 93 %. Populace se začala zotavovat, ale plná obnova nenastala.
• 2022–2023: Pokles na Tenerife 99,66 %, celosouostrovní rozsah, úplný výpadek náboru mladých jedinců.

Po prvních dvou ranách zůstaly zdrojové populace dostatečně silné, aby dodávaly larvy do zdecimovaných oblastí. Po třetí vlně tato záchranná síť prakticky zmizela. Navíc opakované kolapsy změnily samotné mořské dno: skalnaté plochy, které ježci dříve udržovali holé, zarůstají makrořasami, a tím se zhoršují podmínky pro úspěšné usazení nových jedinců. Vzniká bludný kruh, z něhož se populace jen těžko vymaní.

Karibský precedent a kanárská záhada bez viníka

V Karibiku vědci příčinu vyřešili. Tým kolem Iana Hewsona v roce 2023 v časopise Science Advances prokázal, že tamní masové hynutí druhu Diadema antillarum způsobil scuticociliát příbuzný Philaster apodigitiformis. Důkaz splnil Kochovy postuláty, zlatý standard infekční biologie. V Ománu se podařilo experimentálně nakazit i příbuzný druh Diadema setosum stejným parazitem.

Na Kanárech ovšem důkazní řetězec stále chybí. Studie z roku 2025 sama označuje environmentální indicie za nepřímé. Symptomy odpovídají, časová souslednost sedí, molekulární stopy z jiných regionů ukazují stejným směrem, ale izolace původce a laboratorní potvrzení pro D. africanum z kanárských vod zatím nikdo nepředložil. Starší místní epizody se přitom pojily s odlišnými patogeny. Podle nás právě tato mezera dělá z Kanárů tak fascinující případ: vypadá to jako stejná nemoc, ale věda to dosud nedokázala definitivně potvrdit.

Ekologická časovaná bomba pod hladinou oblíbených dovolenkových destinací

Diadema africanum funguje v kanárských mělčinách jako klíčový býložravec. Spásá řasy ze skalnatého dna a udržuje rovnováhu celého ekosystému. Jeho zmizení otevírá prostor nekontrolovanému růstu makrořas, které mění charakter podmořské krajiny. V korálových systémech, ať už v Karibiku, nebo v Rudém moři, je situace ještě dramatičtější. Studie z The ISME Journal výslovně varuje před scénářem připomínajícím karibský kolaps korálových útesů po osmdesátých letech minulého století.

Ironií zůstává, že ještě před několika lety probíhaly na některých kanárských ostrovech občanské kampaně za hubení přemnožených D. africanum. Dnes tatáž zvířata balancují na hraně lokálního vyhynutí.

Pro české turisty, kteří na Kanáry nebo do východního Středomoří míří se šnorchlem, je změna viditelná: ježci, kteří bývali běžnou součástí mělkých skalnatých lokalit, z řady míst prakticky zmizeli. Ve Středomoří zasáhla nákaza především invazní druh Diadema setosum; první případy se objevily v červenci 2022 u tureckého Kaşe a rozšířily se k přilehlým řeckým břehům.

Spontánní obnova kanárské populace by vyžadovala dostatek přeživších dospělců schopných produkovat larvy a vhodné podmínky pro jejich usazení. Po třetím kolapsu za patnáct let obojí chybí. Trajektorie zotavení, pokud vůbec nastane, se měří spíše na desetiletí, a další vlna nákazy by ji mohla kdykoli přerušit.