Nový rozbor vzorků DNA ukazuje jinou příčinu odchodu velkých zvířat. Navzdory původním předpokladům je usmrtilo klima, nikoli zásah člověka.
Klima planety se mění posledních 50 000 let. Nejchladnější bylo během vrcholu doby ledové, kdy byl led všude nejrozšířenější. V době před asi 10 000 lety se začalo opět oteplovat. Mezinárodní skupina vědců z UiT v Norsku nyní zkoumá, jak se během těchto časů měnil život rostlin i zvířat. Jejich studie byla nedávno zveřejněna v časopise Nature. Podle závěrů nebyl hlavním důvodem zániku mamutů a dalších tvorů lov.
Amerika, Atlantik a Sibiř
Vegetace na území Severní Ameriky, severního Atlantiku a Sibiře byla až do vrcholu poslední doby ledové celkem podobná. Teprve při oteplení a nárustu vlhkosti prošel život rostlin proměnou. Důvodem vyhynutí megafauny ovšem nebyl lov. Mamuti, bizoni i srstnatí nosorožci přežili o několik tisíc let déle, než se původně myslelo. Ještě před jejich konečným odchodem s nimi lidé žili nějakou dobu bok po boku.
Badatelé odebrali vzorky sedimentu a permafrostu ze 74 lokalit včetně Norska, Sibiře, Špicberků, Severní Ameriky a Grónska. Rozbor DNA ukázal, které rostliny se nacházely v různých oblastech v odlišných časech po dobu uplynulých 50 000 let. Vědci našli také vzorky DNA zvířat, konkrétně z chlupů, trusu a kožních buněk. V zásadě ze všeho, co při jejich běžném provozu a pohybu skončilo na zemi.
Dominance trávy a bylin
„Když se vracíme v čase před vrchol doby ledové, vidíme velmi homogenní mamutí step. Vegetace byla podobná na Aljašce, v Kanadě a na Sibiři,“ uvádí Inger Greve Alsos. Od doby před 50 000 lety do tohoto vrcholného období byly pro sever typické bezlesé stepi a tundry s permafrostem (dlouhodobě zmrzlou půdou) a keři. Dominovala jim tráva a byliny. Vodní rostliny a stromy bylo možné najít spíše v nižších zeměpisných šířkách.
Bohatost flóry narůstala, a to až do vrcholné doby ledové v rozmezí před 26 000 – 19 000 lety. Globální teplota byla tehdy o 7 stupňů nižší než dnes. „Byla to samozřejmě výrazná změna. Diverzita rostlin klesla a velké oblasti byly zcela zmrzlé,“ uvádí Greve Alos. Jak se období blížilo ke konci, přibývalo stromů, keřů a dřevnatých rostlin. Rozšířily se vrby a břízy, klesala ovšem rozmanitost zmíněných bylin. Doba ledová skončila zhruba před 10 000 lety.
Více sněhu a mamutí přežití na Sibiři
Tyto vegetační změny měly nejspíš vliv také na velká pasoucí se zvířata – mamuty, koně, bizony a nosorožce. „Vidíme, že se změnou vegetace dochází k ústupu megafauny. Když začal mizet led, oteplilo se. S tím přišly také větší srážky.“ Více deště znamená také sníh. Mnoho změn zaznamenaných vědci má souvislost se sněhem. Nalezené rostliny se na tuto výraznou pokrývku dokonce adaptovaly.
Na základě posledních kosterních nálezů mamutů na pevnině Eurasie vymřela tato zvířata v době před 10 700 lety. Nejnovější nález na Aljašce je z doby před 13 800 lety. Nicméně nové nálezy ukazují, že v Severní Americe přežili mamuti až do doby před aspoň 8 600 lety. Ještě déle se jim dařilo na Sibiři. DNA nález z poloostrova Tajmyr ukazuje na dobu před 3 900 lety. „Části Sibiře totiž zachovaly produktivní stepní tundru,“ dodává Greve Alsos.
Žádné důkazy pro vliv lovu
Stejně tak mamuti nevyhynuli v době, kdy se ve stejných oblastech zabydleli lidé. Lidé obývali severní Eurasii příležitostně již před přinejmenším 40 000 lety. Kontinuálně tu pak pobývali od doby před 16 000 lety. Pozdní mamuti na Tajmyru se tak s lidmi pravděpodobně potkávali po dobu minimálně 20 000 let. Tyto nálezy tak rozhodně nepodporují model pravěkého „blitzkriegu“, tedy bleskové války mezi druhy.
Tento názor pracuje s verzí, že lidé po svém příchodu všechny mamuty vybili. Jejich osídlení dané oblasti se totiž s vyhynutím druhu poměrně slušně překrývá. Existují důkazy o lovu na mamuty, nicméně prudké vyhynutí to nedokazuje. Lidé a mamuti spolu tudíž nejspíše koexistovali po tisíce let. Tyto i další nálezy nám jen ukazují, jak moc informací tam venku ještě čeká na odhalení. Náš obraz o světě i historii se zkrátka bude neustále měnit.
Kde a kdy jste poprvé viděli obrázek mamuta? Vyděsil vás?
Zdroj: ScienceNorway
Technika
|
PŘEČTENÍ: 14040
