Proud vody je lepší než mechanické tření

Řeč je o starém dobrém bidetu. Ten už totiž dávno není jen doménou Itálie, Francie nebo Japonska. Naopak. Čím dál víc lidí u nás zjišťuje, že voda prostě umí víc než papír. Je příjemnější a v konečném součtu také levnější. A to tím spíš, že si nemusíte pořizovat samostatné zařízení, které zabere půl koupelny. Na trhu jsou nástavce na toaletu, bidetové spršky nebo elektronická sedátka, která zvládne nainstalovat i méně zdatný kutil.

Voda versus papír: rozdíl poznáte hned

Toaletní papír sice používáme celý život, ale ruku na srdce, úplně čistý pocit vám většinou nedá. Když chcete mít jistotu, že je vše, jak má být, skočíte si prostě pod sprchu. Tření navíc nemusí být příjemné lidem s citlivou pokožkou nebo lidem s hemoroidy. Bidet pokožku nedře, nevysušuje a nezanechává nepříjemný pocit. Navíc bývá i rychlejší – na závěr se jen lehce osušíte a máte jak se říká hotovo.

Velkou výhodou je i menší kontakt rukou s intimními partiemi. Proud vody udělá práci za vás, stačí otočit ovladačem nebo zmáčknout tlačítko (bidetovou spršku pak musíte přímo vzít do ruky, ale i tak čas rozhodně ušetříte). Pro seniory, osoby s omezenou pohyblivostí nebo ženy v období menstruace je to doslova vysvobození.

Ekologická stránka věci je také pozitivní

Neméně důležitý je dopad na přírodu. Výroba toaletního papíru znamená obrovskou spotřebu dřeva, vody i chemikálií. Přitom jedno použití bidetu spotřebuje asi hrneček vody v hodnotě několika haléřů. Přechodem na vodní hygienu tak šetříte nejen svou pokožku, ale i životní prostředí a v dlouhodobém horizontu i peněženku.

Článek Toaletní papír to má spočítané. Češi místo něj kupují něco docela jiného a mnohem praktičtějšího se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Malý detail, který dokáže zvednout tlak

Zavěšení toaletního papíru patří mezi ty drobnosti, které si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy ho něco štve. Nejspíš jste to už také někdy zažili – papír se vám trhá opravdu špatně, padá na zem anebo se naopak odvíjí až příliš rychle. Ale je docela dobře možné, že za to může právě špatná orientace.

Papír zepředu, nebo lépe zezadu

Většina lidí dává přednost tomu, když papír visí zepředu směrem dolů. Je to intuitivní, pohodlné a hlavně praktické. Vyzkoušejte si to sami – papír se dá lépe uchopit, snadněji se odtrhne a nehrozí, že by se ho odmotávalo příliš moc. Odborníci na ergonomii navíc upozorňují, že tah shora dolů je pro ruku přirozenější a vyžaduje méně síly. Je to tedy ta jediná správná poloha? Bohužel ne tak docela. Někdy totiž do hry vstupují i další faktory.

Docela jinak jsou na tom proto domácnosti, kde vládnou malé děti nebo čtyřnozí chlupáči. Papír zavěšený zezadu, blíž ke zdi, je zjednodušeně řečeno hůř dostupný pro zvídavé prsty i tlapky. Je tedy menší riziko, že vejdete na toaletu a místo úhledné role najdete papírové serpentiny po celé místnosti. Někdy prostě nejde o estetiku, ale o holé přežití.

Prostor koupelny hraje roli

Další věc, kterou byste neměli podcenit, je velikost samotné koupelny nebo toalety. Je to tak prosté, jak to vypadá. V malém prostoru může papír visící dopředu zkrátka a dobře překážet, zachytávat se o oblečení nebo se prostě plést při pohybu. V takovém případě samozřejmě také dává smysl zvolit zadní zavěšení a mít o starost méně. Každý centimetr se počítá. Takže pokud jste příznivci věšení do prostoru a máte tendenci v takových prostorách papír prostě obracet tou „správnou“ stranou, ještě jednou se zamyslete. Můžete tím totiž víc uškodit než prospět.

Článek Malá role, velký spor aneb Jak má správně viset toaletní papír na záchodě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co všechno se dá na veřejné toaletě „chytit“?

Některé viry a parazité stojící za přenosnými chorobami mohou ovšem přežít mimo tělo. Stále však jen po poměrně omezenou dobu. Celkově jsou ale tyto přenosy dosti vzácné a obecně nepravděpodobné. Bakterie, plísně i viry totiž silně preferují prostředí tvořené teplou lidskou tkání. To se vztahuje i na vši a další živočichy. Existuje ovšem několik výjimek z tohoto pravidla. V některých případech lze takto „chytit“ trichomoniázu.

Jedná se o nejčastější parazitní onemocnění pochvy způsobené prvokem bičenkou poševní. Aby se tak ovšem stalo, musel by tam tento prvok být opravdu čerstvě a dostat se přímo do kontaktu s vašimi genitáliemi. Druhým případem je žloutenka typu B, která může do těla vstoupit z čerstvého semena nebo krve. Aby k tomu však došlo, musí se do kontaktu s virem dostat čerstvá otevřená rána. V zásadě je tedy veřejná toaleta velmi bezpečné místo.

Princip šíření pohlavních chorob nebo infekcí

Existuje několik typů pohlavních chorob a přenos je u každé trochu jiný. Všechny pohlavní infekce jsou přenosné během různých sexuálních aktivit typu kontakt kůže a genitálií, případně úst a genitálií. Kontakt kůže na kůži se projevuje tehdy, když se na nich vyskytuje semeno nebo sliny. Nejsou tedy potřeba otevřená poranění. Toto se týká hlavně herpes, syfilisu a molusek. Bakteriální infekce sídlí v membránách penisu, vagíny, análního otvoru a úst.

Nedovedou přežít na volném vzduchu nebo na povrchu typu toaletního prkénka. Tyto infekce jsou přenášeny především nechráněným sexem a dalšími způsoby kontaktu. V některých případech je možný přenos infekce z matky na dítě během porodu. Virální infekce dovedou přežít nějaký čas mimo lidské tělo, nejčastěji skloňovaný je HIV. Ten je přenesen tělními tekutinami, hlavně krví, semenem a také pomocí mateřského mléka.

Prevence přenosu pohlavních chorob či infekcí

Jedinou cestou, jak se naprosto spolehlivě vyhnout veškerým těmto rizikům, je nejspíše celibát. Kromě toho ale existují preventivní opatření. Před jakýmkoli sexem si s partnerem otevřeně promluvte o vaší sexuální historii. I drobný kontakt může totiž takovou infekci přenést. Pokud to jen trochu jde, nechte se oba otestovat a uvažujte o ochranných metodách. Nesdílejte také jehly nebo další předměty, které pronikají do těla.

Jestli chcete tetování, volte jen certifikovaný salon s adekvátní hygienou. A buďte v klidu, nakazit se něčím uvedeným z toaletního prkénka je prakticky nemožné. I tak je ale vždy dobrý nápad ho předem vyčistit, než usednete. Nejsnadnější metodou ochrany před čímkoli sexuálně přenosným je vždy chráněný sex. Dbejte také na své celkové zdraví a nezanedbávejte preventivní prohlídky. O mnoha věcech nemusíte vůbec vědět.

Článek Obkládat prkýnko toaletním papírem, či ne? Před bičenkou neochrání, ale „něco chytnout“ je téměř nemožné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Převedení vylučování na obraz

Tohle ukazuje, že vědci v rozborech tělesného odpadu vidí budoucnost včasné diagnostiky. Není ostatně divu, protože takto lze odhalit opravdu mnoho chorob. Krom jiného třeba choleru, která ročně postihne miliony lidí a po celém světě jí padne za oběť 150 000 lidí ročně. Jedná se o průjmové onemocnění pocházející od bakterie Vibrio cholerae. Ta se říší kontaminovanou potravou a vodou. I mírná infekce je pro některé lidí velmi riziková.

Dle amerického CDC pocítí asi 1 z 10 lidí opravdu vážné příznaky vedoucí skrze dehydrataci až k selhání ledvin a smrti. Vyskytuje se také zvýšená srdeční frekvence a nízký krevní tlak. Právě tady je včasné určení na místě, nemocný obvykle ani neví, co má v těle. Vysledování střevních chorob je ale velmi náročný úkol. Maia Gatlin z Georgia Institute of Technology proto vyvinula nástroj využívající umělou inteligenci. Slouží k detekci průjmu.

Bez potřeby návštěvy nemocnice

Klíčem je použití neinvazivního mikrofonu k jasnému určení nemoci střev, aniž by bylo nutné sbírat identifikační informace. Nástroj se tak dá použít k detekci bez nutnosti testování ve zdravotnickém zařízení. Gatlin s týmem prototyp testovali na zvukových záznamech z webu. Vzorky vylučování nebo střevních projevů pak převedli do spektrogramu, tedy vizuálního obrazu zvukových vln. A různé druhy vylučování dávají přirozeně různé obrázky.

Je tak na první pohled i poslech znatelný rozdíl mezi zdravým a nemocným. Tento jednoduchý nápad se ukazuje jako extrémně účinný. Právě proto chtějí tyto detektory vědci rozmístit hlavně do míst výrazně ohrožených zmíněnou cholerou. Současně se neztratí ani v běžné domácnosti, kde lze monitorovat vlastní vylučování a využít případné poradenství. Jakmile dojde k abnormalitám, umělá inteligence uživatele upozorní.

Pro pečovatelské domy i místa neštěstí

„Senzor lze použít v místech katastrof, kde znečištěná voda přispívá k šíření patogenů. Stejně tak i v zařízeních hospicové a pečovatelské služby, kde tak lze automaticky sledovat stolici pacientů. Jednoho dne bude možná tento algoritmus běžnou součástí existujícího spektra zařízení chytré domácnosti. Každý si tak bude moct střevní pohyby doma detektovat,“ uzavírá Gatlin. Obecně je průjem běžnou zdravotní komplikací, může však být i fatální.

V první řadě nejde o samostatnou nemoc, ale příznak přítomnosti jiného onemocnění. Jde totiž o poruchu vstřebávání vody a dalších látek ze střeva zpět do krevního oběhu. Krom toho dochází i k abnormálnímu vylučování vody. Podstatné je také odlišit průjem chronický a akutní. Akutní vzniká náhle, může být pryč za den i více dní. Delší přítomnost už je přechodem do chronického, ačkoli neexistuje konkrétní dělící časová hranice.

Článek Záchod s mikrofonem má částečně zastoupit lékaře. Dokáže diagnostikovat nemoc a poradit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tlačítka se lidem skutečně pletou

Když na to skutečně přišlo a začalo se ptát na to, jaký je v tom rozdíl. Zjistilo se, že někteří lidé přímo nevěděli, o co jde, ale jiní se třeba i úplně spletli. Více než polovina lidí si nemyslela, že menší tlačítko je pro menší splachování, což se zdá neobvyklé a trochu neintuitivní. Proces je však jasný. Čím delší je splachování, tím více vody se spotřebuje a to nemusíte být geniální, aby vám to došlo. Andrew Tucker, manažer pro úsporu vody v Thames Water vysvětluje: „Existuje tolik různých typů toalet, že tato lidská nevědomost není žádným překvapením.“

Lidé mají pocit, že je voda nekonečná

Dalším fatálním problémem je omezené množství vody. Proto jsou pro všechny také velkým problémem protékající záchody, protože si myslí, že je voda zřejmě nekonečná. Tucker dodal: „Když máte děravou toaletu, voda jen odkapává dolů do pánve, takže se často nepozorovaně oddělí.“ Možná je to taková malá vlnka na dně záchodu, ale mohou vyplýtvat obrovské množství vody.

Problematika prosakování toalet

Dá se také říci, že pro ty, kdo mají vodoměr, jsou to doslova peníze do odpadu. Když se navštěvují domy zákazníků, aby se jim dostala určitá podpora při snižování spotřeby vody, je to snadno nejběžnější problém, který se najde. Naštěstí je to i nejsnazší a nejpokornější řešení. Jednání s výrobci může být však daleko těžší. Pojí se k tomu i časté hádky, které se nejčastěji týkají problematiky prosakování toalet. A tato diskuze rozhodně nemusí být vůbec příjemná.

Článek Je mezi velkým a malým tlačítkem na splachování toalety skutečně rozdíl? Většině lidí se to plete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Špatný návyk pro tělo

Opět se asi ptáte, v čem je to tak výrazný problém? Co kdybychom vám ale řekli, že právě telefon na toaletě je ten největší zdravotní omyl, jakého se můžete dopustit? Víte proč? V základu trávíte mnohem více času v prostředí, kde jste vystaveni obrovskému množství bakterií. Podle Dr. Venkaty Krishnan, konzultanta v nemocnici v Parasu, si většina z nás bere mobily na toaletu v důsledku tzv. strachu ze zmeškání neboli fear of misssing out.

Dodává, že naše dny už začínají kontrolou e-mailů a sociálních médií, jejichž aktivitu nechceme prošvihnout ani na jedinou minutu. A právě tím si zahráváme s vlastním zdravím. A ne, pokud budete hrát hry, moc se to nespraví. Proč? Dr. Kishnan shrnul 8 rizik, která má právě použití telefonu na toaletě.

Infekce močových cest

Když si na toaletu vezmete telefon, dost pravděpodobně na něj nachytáte mnoho breberek. Je jedno, co s ním budete dělat, protože v této místnosti jsou bakterie všude. Není tedy problém dostat následně průjem, střevní potíže, případně infekci močových cest.

Váš telefon ponese bakterie dál

I když si pak umyjete ruce, zase vezmete do ruky telefon, který mezitím nikdo neumyl. Jeho „nálož“ pak snadno přejde na další lidí, buď doma, nebo v práci. Když následně někomu něco na mobilu ukazujete, vystavujete ho potenciálnímu riziku.

Narušení přirozeného vylučování

Použití mobilu může také rozhodit způsob, jakým se vaše tělo vypořádává se stolicí. Na míse byste totiž neměli sedět déle jak 10 minut v kuse. S telefonem v ruce je to ale velmi snadno i 30 minut, což může po nějaké době narušit samotné vylučování.

Může to vést i k zácpě

Snadno si tímto způsobem přivodíte zácpu, protože navyknete svoje tělo, aby pracovalo po delší dobu v pro něj velmi nepřirozených podmínkách.

Jak si zadělat na hemoroidy

Pravidelných 30 minut bez hnutí na toaletě může také vést k tvorbě hemoroidů. Tělo je totiž zmateno a přizpůsobí se na dlouhé minuty sezení v koupelně. Hemoroidy jsou v zásadě zanícené cévy poblíž vašeho konečníku, které mohou krvácet. Tento stav je velmi bolestivý a krom toho také hodně svědí.

Další stresový faktor

Čas na toaletě je často jediný způsob, jak si od všeho kolem aspoň na chvíli odpočinout. Jakmile s sebou ale máte telefon, nedopřáváte mozku ani chvíli oddechu. Neustále tak natahujete nové informace, které vás často stresují, nikoli uklidňují.

Nakonec jen plýtváte časem

Ačkoli to vypadá jako šetření časem, s telefonem ho jen marníte. Co by totiž trvalo normálně 5 minut, jich zabere mnohem víc. Minimálně vlastní vylučování, které zvládnete za 10 minut, se protáhne i na půl hodiny.

O telefon i informace v něm můžete přijít

Kolikrát jste se setkali s tím, že někomu spadl telefon do záchodu a přišel prakticky o všechna data? Tak pozor, aby to nebyl i váš případ.

Článek 9 důvodů, proč telefon na záchodě nemá co dělat: Bakterie v tom samozřejmě hrají svou roli, ale nejsou tím největším problémem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pro letadlo to není povinnost

Opravdu. Letecké předpisy myslí prakticky na všechno, nikde ale není zmíněno, že by komerční let musel mít fungující toaletu. Například v roce 2015 startovalo letadlo z Westchesteru do Chicaga přesto, že jeho jediná toaleta byla mimo provoz. Všichni „to“ tedy museli držet po celé dvě a půl hodiny.

První verze sestávaly obvykle z kbelíku

Pokud jste si na prvních prototypech palubních toalet museli odskočit, bylo to do kbelíku s víkem. Britská letadla měla v roce 1934 dokonce záchod, který se otevíral přímo ven z letadla. Co by se na takovém systému asi mohlo pokazit, že? Minimálně to, že otevřené víko způsobilo hrozný pískavý zvuk, který zařízení vysloužil přezdívku „Pískací kadibudka“. Kromě toho létající výkaly nejsou nikdy dobrý nápad.

Na zem už naštěstí nic nepadá

Splachovat vodou je v případě turbulencí dost nepraktické. Letadla tak použila chemické záchody, které pomocí tekutiny skladují odpad přímo v letadle. Tekutina cirkuluje každým spláchnutím, letadlo jí tedy musí nést stovky litrů, což se projevuje na spotřebě paliva. Systém občas taky prosakoval a z letadel pak stručně řečeno padaly kusy zmrzlé tekutiny i výkalů. To bylo i důvodem havárií, kdy právě tento materiál zasáhl střechu domu nebo nějaké auto.

Od roku 1979 jsou záznamy o více než 30 takových událostech.

Momentální typ pochází z roku 1975

První instalace proběhla v roce 1982 a jde o tzv. vakuové toalety. Spláchnutí otevře kanálek, podtlak natáhne obsah a všechno skončí v pevně uzavřeném pouzdře v zadní části letadla. Podrobně viz video dole.

Pilot nemůže obsah za letu vypustit

Tanky na obsah mají i vnější pojistku. I kdybyste tedy sebevíc chtěli trefit tímhle dárkem někoho dole, pro pilota je to během celého letu technicky neproveditelné.

Předpisy na toaletách vyžadují popelníky

Ne, není dovoleno zde kouřit. Ale pro případy, kdy nějakého hlupáka napadne si tu zapálit, chtějí se úřady ujistit, že nedopalky a popel neskončí v normálním koši. Ten je na papír, a tedy vysoce hořlavý.

Stolice a moč je na zemi vysáta

V letadle můžete ulevit svým střevům, ale letadlo na to musí počkat až po přistání. Jakmile je na zemi, má někdo za úkol vysát všechen „materiál“. Většinou stejní lidé, kteří na ranveji mávají svítícími tyčemi. Čistě technicky napojí dotyčný pumpu a nechá to všechno na vysavači. Celé to pak zabere nějakých 10 minut.

Vakuové spláchnutí vás nevysaje

Ano, je to skutečně silný systém. Vaše zadnice by ale musela otvor dokonale utěsnit, aby vám podtlak mohl reálně uškodit. A protože je to výborný námět, podíval se na toto téma i Adam Savage v jednom z dílů populárního pořadu Bořiči mýtů.

Zdroj: Thrillist

Článek Letuška prozradila tajemství o palubních toaletách, ze kterého vám naskočí husí kůže se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Organismy v dobrém prostředí

Když se po dvou dnech vrátila do třídy, množství plísní a bakterií v jejím vzorku v Petriho misce bylo mnohonásobně vyšší než u jejích spolužáků. Z tohoto důvodu se rozhodla o snímek podělit na svém Facebooku. Současně s tím doporučila všem svým známým, aby tento typ sušení rukou na toaletách či jinde nepoužívali. „Toto je výsledek, který vyrostl po 3 dnech v Petriho misce. Misku jsem dala na 3 minuty do sušičky rukou ve veřejné koupelně.“

Nikdy proto už nepoužívejte tento způsob sušení. Vzorek obsahuje celou řadu bakteriálních i plísňových patogenů, které vám následně víří kolem rukou. Přitom si návštěvníci toalet myslí, že odchází s čistýma rukama. Záběr obletěl během pár hodin celý svět. Měl obrovský dopad, dokonce se k němu vyjádřil i výrobce Dyson, z jehož vysoušeče vzorek pochází. Jeho zástupce prohlásil, že jej „výsledek velmi překvapil“.

Zdání čistoty klame

„Všechny vysoušeče společnosti Dyson Airblade mají HEPA filtry. Ty zachytávají částice jako bakterie a další, ještě než přístroj opustí.“ Fotografie ale není zase tolik znepokojivá. Prohlašuje to i profesor mikrobiologie z University of Puget Sound na webu Lifehacker. Připomíná totiž prostou skutečnost, že celá naše kůže je pokryta mikroby. „Raději vám nebudu říkat, kolik mikroorganismů máte v ústech, nejspíše byste se totiž přestali líbat.“

„Prakticky po celý život plaveme v obrovském moři mikroorganismů a nic se neděje. Takže tento stav je naprosto v pohodě.“ Dále podotýká, že k určení škodlivosti vysoušeče rukou pro lidské zdraví je nejdříve potřeba jednotlivé plísně a bakterie určit. Ale nejen to, bylo by také potřeba určit, kolik se jich šíří vzduchem, a zda jsou rozdíly mezi bakteriemi z toaletního papíru a těmi ze vzduchu veřejné toalety. Ne všechny totiž lidskému organismu škodí.

Nejasný dopad vysoušečů

Podle New York Times se dosud jen málo nezávisle financovaných studií shodlo na tom, zda vysoušeče rukou škodí, či nikoli. Mnohé z nich nenašly významné rozdíly mezi sušením vzduchem a papírovými ručníky. Dlouhodobě mnohdy více škodí přílišná hygiena, protože právě vystavením patogenům a bakteriím si proti nim vytváříme odolnost. Tento obrázek sice upozorňuje na možný problém, není ale tak znepokojivý a ruce si klidně dál sušte.

Jakým způsobem si nejčastěji sušíte ruce?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Co nebo „kdo“ se ukrývá ve vysoušeči rukou? Snímek odebraného vzorku mnohé znechutil tak, že už ho nikdy nepoužijí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není čistá jako čistá

Není to přitom nutně proto, že by byla hned v kontaktu s vašimi souvisejícími aktivitami, tedy močí, stolicí nebo dalšími projevy těla. I když vypadá zcela v pořádku a nechutná nijak podivně, může obsahovat až 10 trilionů bakterií všeho druhu. To je množství, jaké za sebou může podle 11 různých studií zanechat lidská stolice. A to ani nezmiňujeme všechny čisticí prostředky, které zajisté používáte, abyste se právě těchto bakterií zbavili.

Představte si ale na chvíli, že opravdu nemáte jiný vodní zdroj kromě tohoto. Měli byste se napít z mísy? Krátce a jednoduše – nedělejte to. Spláchnutí toalety totiž zdaleka nevyčistí a neodplaví všechny choroboplodné zárodky. Jestli máte žízeň a nemůžete si pomoct, nebo opravdu nic jiného není, nejdříve ji převařte. To pomůže proti většině bakterií. Nebo to zkuste a modlete se, aby byl záchod nepoužitý a naprosto, naprosto čistý.

A pokud nebude?

V takovém případě se nejspíš připravte na velmi divokou jízdu plnou hučení v žaludku a drastické momenty s průjmem a zvracením. Ti nejčastější paraziti a bakterie v toaletě mohou způsobit horečky, nadýmání a žaludeční bolesti. Symptomy většinou začínají asi 15 hodin po infekci. Mohou však trvat až 70 hodin a kromě jiného vás zanechat ve stavu těžké dehydratace. Jen doufejte, že si tekutiny nemusíte opět doplnit tímto způsobem.

V závislosti na objemu bakterií ve vodě by pak následky mohly být ještě drastičtější. Touto cestou si totiž můžete způsobit otravu krve, což vede k masivní imunitní reakci, tzv. sepsi. Ta nastává, když vaše tělo bojuje proti infekci, a může být smrtelná. Proč byste ale vlastně začali pít vodu z mísy? Omlouváme se za deziluzi, ale někteří lidé už to dělají. V zemích jako je Singapur nebo Austrálii používají ošetřenou odpadní vodu i na pití.

Pravděpodobný způsob budoucnosti

Brzy si na to nejspíš budeme muset navyknout všichni. Zcela čisté vody je k dispozici jen 1 % a je dosti nedosažitelná, tudíž se musíme začít rozhlížet po alternativách. Pokud by průměrné město dokázalo všechnu odpadní vodu zrecyklovat, mohlo by takto pokrýt 60 % své běžné spotřeby. A samozřejmě bychom v takovém případě nepili vodu přímo z toaletní mísy. Singapur dosáhl například takové recyklace, že může tuto vodu používat i v průmyslu.

Tedy i v procesech, které vyžadují opravdu čistou vodu. Dokonce i v místech jako je San Diego už lidé pomalu mění své návyky. V roce 2004 se 63 % lidí stavělo proti tomu, aby byla recyklovaná voda přidána do normálního řadu. A o skoro dvě dekády později se shodli na projektu, který má skrze recyklaci poskytnout vodě celou třetinu pitné vody. Zprovoznit ho má být možné do roku 2035, což už je skoro za chvíli.

Byli byste k takovému kroku ochotni, nebo byste hledali jiné zdroj?

Zdroj: QuestionsForScience

Článek Co se stane, když se napijete vody ze záchodu? Jsou místa, kde už si na to lidé musejí zvykat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Venkovní toaleta

Záchod byl nalezen během vykopávek v letech 2019 až 2020 na velkém pozemku nemovitosti Armon ha-Naciv a nachází se v dnešním jižním Jeruzalémě. Armon ha-Naciv bylo náboženské centrum Jeruzaléma, dokud nebyl zničen Babyloňany kolem roku 580 před naším letopočtem. 

V tomto paláci měli i venkovní záchod. Jedná se o zvláštní nález částečně proto, že soukromé toalety jsou z tohoto období velmi vzácné. Toaleta je z vápence a archeologové předpokládají, že se používala stejně jako toalety, které používáme dnes. V oblasti Izraele a Palestiny byly nalezeny pouze tři další záchody z doby kolem roku 1500 před naším letopočtem a všechny se nacházejí na velkých panstvích.

Detekce parazitů 

Odpad skončil v prostoru pod toaletou. Izraelská archeoložka Dafna Langgut tyto pozůstatky prozkoumala a odhalila, jaké nemoci mohli mít jeho uživatelé. Byly nalezeny čtyři druhy parazitů, kteří žijí ve střevech lidí. Taenia (tasemnice), Trichuris trichiura (tenkohlavec lidský), Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) a Enterobius vermicularis (roup dětský). Přestože návštěvníci toalety patřili pravděpodobně k nejbohatším ve společnosti, hygiena stále pokulhávala.

I když se jednalo o soukromé toalety, byly stále docela jednoduché a nebyly napojeny na žádnou kanalizaci. Existují však příklady fungujících kanalizací, které jsou mnohem starší než izraelská venkovní toaleta. První kanalizační potrubí byla položena na Krétě již 3 000 let před naším letopočtem mínojskou kulturou. Nejznámější starověký kanalizační systém však najdeme v Římě. Římané vybudovali rozsáhlou síť akvaduktů a potrubí, které odváděly odpadní vodu z města. Údajně byla dokončena kolem roku 200 před naším letopočtem.

Jaký má podle vás tento výzkum přínos?

Zdroj: Forskning, Dafna Langgut, Mid-7th century BC human parasite remains from Jerusalem, 2022

Článek Vykopávka stará 2700 let může vyprávět o tehdejších epidemiích. Vědci rozluštili, jak s nimi naši předkové bojovali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odstín jednoduchý na výrobu

Porcelán je přirozeně bílý už skrze proces vypalování při velmi vysokých teplotách. Když je potřeba jiná barva, je třeba přidat zvláštní pigment, než se dá vysušit do trouby. Výroba bílého je tak levnější a jednodušší, protože odpadá několik kroků. Bílou barvu máme obecně spojenou s hygienou a čistotou. Proto nosí doktoři bílé pláště, ordinace jsou bílé a prakticky veškeré sanitární vybavení též. Jo, až na ta zelená roucha u chirurgů.

Podle teorie barev nám jednotlivé odstíny nastavují náladu a emoce. Ačkoli existují kulturní i genderové rozdíly, bílá je většinou spojena s čistotou i bezpečím. Proto jsou nemocnice obvykle bílé, působí tak čistě, sterilně a tedy jako absence rizik. Tmavé barvy, hlavně černou a hnědou, míváme spojené s něčím negativním a nepříjemným. Světlé barvy by v principu mohly fungovat, jenže nemají tu asociaci s čistotou. A to je v koupelně zásadní.

Odchylky se dlouhodobě nechytily

Samozřejmě existují jiné varianty. Záchody se vyráběly v mnoha podobách včetně pozlacených mís. Jenže šlo vždycky jen o dočasný výstřelek nebo výrobek zcela na míru, například pro šlechtu. Čistě bílé provedení je překonalo už počátkem 20. století a dnes jsou takové kousky spíš muzejními exponáty. Ze starších domů nebo bytů se někde zachovalo dřevěné prkénko, které je doslova ohlazeno generacemi. Bílá ale zcela dominuje.

Kromě stejné barvy jsou navíc tyto toalety uniformní a vejdou se do každého bytu i domu, kde zapadnou do každého designu. S jejich bělostí už také počítají návrháři a další připojené profese. Takový černý by celé aranžmá rozbil a kvůli vlivu na prostor se rozhodně nehodí do malých kabinek. A protože jsou toalety jedním z klíčových prvků moderního světa, není divu, že získaly své vlastní výročí, které každoročně připadá na 19. Listopad.

Oslavte světový den toalet

Ne, nejedná se o žádnou recesi, ale o skutečný mezinárodní den oficiálně vyhlášený OSN. Datum je příležitostí zvýšit povědomí o hygienických podmínkách na planetě, které jsou v mnoha zemích stále drastickým problémem. Přes veškerou moderní technologii nemá dnes stále více jak 673 milionů lidí přístup k řádné kanalizaci a musí konat svou potřebu se velmi rizikových podmínkách. To vede k nemocem, zraněním a dalším potížím.

Podle odhadů více jak 58 % všech případů průjmu na světě způsobuje nebezpečná voda, špatná hygiena a také návyky, například nedostatečné mytí rukou. Děsivým výsledkem je smrti půl milionu dětí pod pět let každý rok. Zmíněných 673 milionů je stále nuceno k potřebě v otevřeném prostoru, což je obtížné hlavně pro ženy a dívky. Volí proto konání potřeby v noci, což je ve tmě a o samotě dělá snadným terčem pro útok.

Máte toaletu v bílém nebo jiném provedení?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč je záchod vždy v bílém provedení? Tmavá barva se může zdát jako lepší nápad, ale rozhodně tomu tak není se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když zkrátka není kam

Shepardova mise se podobala nedávnému letu Jeffa Bezose nebo Richarda Bransona do vesmíru. Prostě se dostat nahoru, říct tam „Ahoj“ a hned se vrátit hezky zpátky. Jak jednoduché. Jenže neustálé odklady samotného startu vedly k tomu, že Alan si odskočit potřeboval. Opravdu hodně. Po krátké poradě s kontrolním stanovištěm dostal povolení. Takže si ulevil do skafandru a přesně v tomto stavu se vydal do vesmíru.

V té době navíc NASA nepočítala s ženami v posádce.  Ostatně první žena ve vesmíru, Sally Ride, se objevila až v roce 1983, dlouhé roky předtím nebyly žádné kosmonautky ani přijaty do výcviku. Přípravy vesmírného programu se tedy kompletně točily kolem mužských těl. Což by bylo jednodušší, kdyby muži systematicky nelhali o velikosti svého penisu a nekomplikovali tak inženýrům jejich práci. První řešení totiž připomínalo kondom, jenže části posádky kvůli neodpovídajícím rozměrům neustále padal. Takže opět do skafandru.

Od plenek k toaletě

Původní řešení s návleky a vaky se příliš neujalo. Postupem času začali astronauti používat jakési plenky. Bylo to mnohem pohodlnější a s menším rizikem, že moč bude poletovat po celém prostoru. Dnes už ovšem existují toalety pro nulovou gravitaci. Sestávají z větráku, přesného zacílení a spousty upřímných modliteb. Zajímavé je, že při absenci gravitace je potřeba stolici uchopit speciálními rukavicemi, protože sama se neoddělí od těla.

Dnešní systémy moč sbírají a téměř všechnu – až z 85 % – ji recyklují na opětovně pitnou vodu. Stejné trable se vyskytly i s menstruací u astronautek. Inženýři z NASA se ptali Sally Ride, jestli 100 tamponů je tak akorát na týden. Odvětila, že nikoli, a tak jí dali jen 50. Menstruace ve vesmíru je stejná jako na Zemi. Gravitace umí s věcmi pohnout, ale není nezbytná. Z celého procesu je vidět, že technologický pokrok a humor se mnohokrát setkávají.

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Takhle bizarně chodí astronauti ve vesmíru na záchod. Před mnoha lety udělali inženýři ve skafandru trapnou chybu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čistá kabinka a odkládání věcí

Opravdu čistá kabinka může být na veřejné toaletě něco jako svatý grál. Například obchodní centra už na čistotu skutečně dbají, ale taková vlaková nádraží mají ještě co dohánět. V tomto ohledu pomůže znalost chování, protože hodně lidí volí kabinky dále od vstupu. Z toho plyne, že ta nejblíž bývá často nejčistší i nejméně poškozená. Jakmile vstoupíte, nejspíš si budete potřebovat trochu odložit a tady přichází další chyták.

Nedávejte si nic na podlahu. I když může vypadat čistě, je plná bakterií a ty se zachytí na vašem zavazadle. Využijte háčky nebo jinou možnost – můžete také zavazadlo něčím podložit. Zvyk pokládat na prkénko toaletní papír je naprosto kontraproduktivní. Můžete si ale předem opatřit vlastní ochrannou vrstvu, kterou použijete s vědomím, že je opravdu čistá. Případně lze použít vlastní sanitární ubrousky a prkénko zkrátka otřít.

Splachování a horká voda

Podobně jako jste se kryli před povrchem prkénka, udělejte to samé se spínačem splachování. Je to místo, kterého se pravděpodobně dotkl každý před vámi. Ruce si pak umyjte ve skutečně horké vodě, která odstraní většinu bakterií. Samozřejmě použijte mýdlo a mějte ruce pod vodou aspoň 20 vteřin. K osušení použijte utěrky, nikoli sušák. Bakteriím se daří ve vlhkém a horkém prostředí. Jen se ujistěte, že si skutečně berete nepoužitou část.

V zásadě je možné vynechat většinu těchto kroků v případě, že před i po použití toalety aplikujete na ruce dezinfekci nebo si je otřete vlhčenými ubrousky, které mají stejnou funkci. Pointou je, že všechny povrchy, kterých se dotýkáte, osahaly před vámi ruce stovek dalších lidí. Lahvička dezinfekčního gelu a balíček ubrousků se vejde do každé kapsy, batohu nebo kabelky. A navyknutí si na jejich průběžné používání vám na veřejných místech udělá velkou službu.

Zdroj: BrightSide

Článek Celý život jste používali veřejné toalety špatně. Existuje jediný správný postup bez rizik pro pány i dámy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od zranění po podivíny

Na toaletě se může stát spoustu věcí, různé zdravotní komplikace zde nejsou výjimkou. Pokud někdo v kabince například omdlí, bude to i zvenku poměrně dobře vidět. Volný prostor u podlahy dovoluje snadnou komunikaci, přímý kontakt a usnadňuje i případné vyražení dveří. A samozřejmě dalším logickým důvodem je to, že přes mezeru ve spodní části je snadno poznatelné, že je kabinka obsazená. Není nutné klepat, stačí se lehounce sehnout.

Prostor pode dveřmi umožňuje také trvalý odvod vzduchu, což je u několika toalet na jednom místě více než záhodno. Celý prostor záchodků se tak propojuje, takže zde dochází aspoň k nějaké cirkulaci vzduchu. Z čistě provozního hlediska jsou nekompletní dveře jednodušší na stavbu a také méně nákladné než plné. Ostatně tento typ kabinek je vždycky ve skupince, jednotlivé toalety mají dveře kompletní.

Psychologie a praktičnost

Stálý kontakt s celou místností má navíc stejnou psychologickou funkci jako zrcadla ve výtahu. Slušně totiž snižuje riziko, že návštěvníci budou v kabinkách provádět něco nekalého. Samozřejmě toto riziko existuje vždycky, jenže vědomí přítomnosti dalších lidí je určitým psychologickým ruchem na pozadí. Pokud se zasekne zámek kabinky, je možné se dostat ven, i když to není nejpříjemnější metoda. Ale lepší tohle než volání zámečníka.

V případě, že uvnitř není dostatek toaletního papíru, je díky volnému prostoru možné požádat okolí o „doplnění zásob“. Stejně jako brání ruch okolí před nekalostmi, způsobuje i to, že se na toaletě lidé nezasekávají na mobilu. Vyřídí, co je potřeba, a jdou si opět po svých. Otvírání dveří dovnitř zabraňuje tomu, že někdo venku bude zasažen, a nedochází k blokování vnější uličky. A pokud někdy praskne potrubí, voda rovnou odtéká a nehromadí se uvnitř.

Zdroj: BrightSide

Článek Proč dveře kabinek na veřejných toaletách nesahají až k podlaze? Důvody, které by vás ani ve snu nenapadly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dědictví starých dob a westernů

Prosté dřepění se dnes zachovává hlavně u oněch tureckých toalet, protože tam moc jiných možností není. Zdravotně jde podle mnoha studií o asi nejlepší polohu pro konání tělesné potřeby, protože střeva jsou pod správným úhlem i tlakem. Samozřejmě je tato pozice obtížně proveditelná na západě. Evropské a další toalety jsou totiž vyrobeny tak, aby na nich uživatelé seděli přímo hýžděmi, nikoli aby dřepěli na jejich okraji.

Na druhé straně sezení s lehkým náklonem dopředu je v evropském kontextu už mnohem běžnější. Jenže kvalita tohoto sezení a jeho dopad na zdraví závisí hlavně na úhlu náklonu těla. Ať už je sed proveden jakkoli, existuje něco jako správná střevní pozice. Při náklonu dopředu je ideální natáhnout se více a položit si lokty na kolena. V této pozici je totiž možné dosáhnout i během sezení stejného úhlu jako u podřepu. A právě konkrétní úhel je pro střeva klíčový.

Západní varianty

Sednout si normálně a naklonit se dozadu, takže se zády opíráte o nádržku s vodou, je asi nejpohodlnější pozice, jakou lze na toaletě zaujmout. Jenže to není moc přínosné pro naše zažívání, ani pro naše záda. V tomto úhlu se budete setkávat s nutností mnohem většího úsilí na to, co by jinak šlo poměrně snadno. Pamatujte, že toaleta je místo, kde je důležité poskytnout kvalitní podmínky střevu, nikoli sobě samým.

Někomu může vyhovovat posadit se obráceně a opřít se právě o nádržku. V první řadě ovšem tato poloha zabraňuje potřebnému náklonu. A k tomu jde dost možná o jednu z nejkrkolomnějších pozic, jaké lze na toaletě zaujmout. Tento prapodivný posed může také člověka donutit zůstat na toaletě mnohem déle, a nakonec ještě dostane křeče. Ani jedno z toho není moc příjemné a dlouhodobě si lze zadělat i na další problémy.

Zdroj: BrightSide

Článek Celý život si sedáte na toaletu špatně. Naučte se správný posed a budete hotovi v cuku letu. Zbavte se křečí a prosezených minut se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postup s opačným důsledkem

Pokud jde o toaletu jako místnost, bakterie jsou naprosto všude. Pravidelné splachování je vyhazuje z mísy všude po okolí, takže se dostanou od stropu po podlahu. Protože je rulička papíru poblíž, logicky bakterie zasáhnou i tento stojánek. Jenže na rozdíl od zdí a prkénka papír velmi dobře absorbuje vlhkost a je tedy perfektním prostředím pro množení bakterií. Z toho plyne, že pokládání papíru je vyhánění čerta ďáblem.

Ano, prkénko na sobě má také bakterie. Jenže toaletní papír jich má mnohem víc. Tudíž nahrazujete špatný povrch ještě horším. Jediným způsobem, jak zabránit rozptylu bakterií, je splachovat se sklopeným prkénkem. V tomto ohledu mají veřejné toalety dvě zásadní vady. Zaprvé není možné určit, zda to takhle provedli předchozí uživatelé. Nejspíš nikoli. Zadruhé jsou toalety kolikrát v takovém stavu, že mísu jednoduše uzavřít nejde.

Nikoli nejšpinavější

Trochu paradoxem je pak skutečnost, že toaletní prkénka mohou být nejčistší částí toalety. Největší množství bakterií totiž nachytáte na ruce – protože se všeho dotýkáte. Z toho důvodu jsou nejvíc postižené kliky u dveří, dřezy nebo právě toaletní papír. Ano, stejně tak kohoutky umyvadla, ke kterým vždycky spěcháte, abyste ze sebe tu špínu smyli. Samotné toaletní prkénko se s vašima rukama setkává obvykle sporadicky.

Pokud si opravdu chcete vyčistit prostor, noste s sebou hygienické ubrousky napuštěné alkoholem a prkénko prostě otřete. Stejně tak můžete takový ubrousek aplikovat před umytím rukou a na kliku ode dveří. To jsou nejrizikovější místa, pokud jde o bakterie. Myslete ovšem i na to, že naše imunita pravidelně pracuje s venkovními parazity a přílišná hygieničnost může být dlouhodobě i kontraproduktivní.

Zdroj: BrightSide

Článek Přestaňte obkládat prkénko na veřejných záchodech toaletním papírem. Můžete si pekelně zavařit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.