ledovec – VědaŽivě.cz

Velká kotlina je ledovcový kar, kde laviny a mikroklima udržují vzácné horské druhy

Lukáš Jírovec — Tue, 01 Sep 2026 03:48:00 +0000

Půl milionu lidí ročně míří na Praděd. Vystoupí z kyvadlové dopravy na Ovčárně, vyfotí vysílač a jedou zpátky. Přitom jen o kus vedle, v závěru údolí Moravice, leží místo, které přírodovědci sledují od roku 1826 a které nemá v české botanice obdobu. Velká kotlina není turistická značka, ale živý důkaz toho, co dokáže ledovec, sníh a čas, když se do toho neplete asfalt.

Kotel vyhloubený ledovcem

Pojem „ledovcový kar“ zní jako učebnicová abstrakce. Tady je ale hmatatelný. Mísovitě zahloubený kotel vznikl v době ledové, kdy horský ledovec původní sníženinu prohluboval a odtlačoval materiál do čelní morény, ta je dodnes viditelná od turistické cesty. Strmé skalní stěny nad dnem karu, rozeklaný terén a desítky pramenišť nejsou náhoda. Jsou to pozůstatky tisíce let trvajícího ledovcového obrušování, na které pak nasedla práce vody, mrazu a gravitace.

Právě tvar kotliny určuje všechno ostatní. Závětrná poloha pod Vysokoholským hřbetem způsobuje, že se sem vítr stáčí v turbulencích, sníh se ukládá nerovnoměrně a na malém prostoru vedle sebe existují místa, kde je v květnu dávno po zimě, i místa, kde sníh leží do konce června. Po pádu laviny někdy až do konce července.

Laviny jako zahradník

Dvě hlavní lavinové dráhy protínají kotlinu od horních skal až k jejímu dnu. A dělají něco, co by žádný správce rezervace nedokázal napodobit: periodicky „resetují“ vegetaci. Bez lavin by dolní část kotliny zarostla souvislým lesem. Zmizely by vysokobylinné nivy, zmizely by druhově bohaté trávníky, zmizelo by světlo, které potřebují desítky vzácných horských rostlin.

Laviny narušují povrch, přenášejí půdu a živiny, otevírají nová stanoviště. Výsledkem je mozaika, kde se na několika stech metrech střídají:

skalní štěrbiny s kapradím a lišejníky,
mokřady napájené z 68 zmapovaných pramenů,
sněhová výležiska s extrémně zkrácenou vegetační dobou,
teplé a suché kapsy na jižně exponovaných skalách.

Tahle nerovnoměrnost je klíč. Více než 20 druhů cévnatých rostlin tu dosahuje svého výškového maxima v rámci celé České republiky, a vedle nich rostou druhy, které byste čekali spíš v nížinách. Horské a „nepatřičně“ teplomilné prvky tu koexistují právě díky tomu, že každý kousek kotliny nabízí jiné podmínky.

Dva druhy, které nerostou nikde jinde na světě

Velká kotlina hostí 57 chráněných druhů rostlin, podle AOPK nejvíc ze všech lokalit v Česku. Mezi nimi vynikají dva světové endemity: jitrocel černavý sudetský a hvozdík kartouzek sudetský. Obě rostliny se nevyskytují nikde jinde na planetě.

Vedle nich tu roste škarda sibiřská, jejíž příběh sám o sobě ilustruje povahu lokality. Poprvé ji tu zaznamenali v roce 1826, pak patrně v roce 1947, a pak ji botanici marně hledali desítky let, než ji v roce 1976 znovu objevili. Nejde o zázračný návrat. Jde o důkaz, že v tak členitém terénu mohou malé populace dlouho unikat pozornosti a že výskyt řady druhů závisí na momentálním stavu mikrostanovišť, která se mění s každou lavinou a každým jarem.

Seznam dalších vzácností se čte jako katalog toho nejlepšího z české horské flóry: hvězdnice alpská, hořec jarní, kopyšník tmavý, devaterník velkokvětý pravý, ostřice pochvatá. Pro řadu z nich je Velká kotlina jedinou nebo jednou z mála lokalit v zemi.

Proč o ní většina turistů neví

Praděd má všechno, co dělá turistický magnet: asfaltový výstup, chaty, lyžařský areál a status nejvyšší hory Moravy. Oblast Ovčárny a Pradědu je podle AOPK turisticky nejatraktivnějším místem Jeseníků. Velká kotlina nemá nic z toho. Nemá vrchol, nemá vysílač, nemá restauraci. Má pouze modrou značku a naučnou stezku z Karlova pod Pradědem přes Ovčárnu, celkem asi šest kilometrů.

A má přísný režim národní přírodní rezervace. Vstup mimo vyznačené cesty je zakázán, ne jako doporučení, ale ze zákona. Nešlapat do travnatých ploch, nezkracovat serpentiny, nevylézat na svahy a skály mimo trasu. Právě tato ochrana je jedním z důvodů, proč se kotlina nedostala do turistického povědomí. A zároveň důvodem, proč tu vzácné druhy stále přežívají.

Ohrožení přitom existuje. Odborný seriál v časopise Živa popisuje tlak býložravců, zejména kamzíků, jako akutnější problém než samotnou turistiku. Dalším rizikem je infrastruktura kolem Ovčárny, podél níž se do vysokých poloh dostávají nížinné a ruderální rostliny zavlečené dopravou. Historicky už několik druhů z kotliny zmizelo: ostřice skalní, sklenobýl bezlistý, vrba laponská.

Kdy přijít a co respektovat

Botanicky nejzajímavější je pozdní jaro a začátek léta. V květnu už ve střední zóně kvetou jarní druhy, zatímco na sněhových výležiscích drží sníh. Červen přináší kontrast květů, zurčící vody a posledních zbytků zimy. Kdo chce vidět celou mozaiku stanovišť v plném provozu, trefí se nejlépe mezi květnem a červnem.

Pravidlo je jedno a je prosté: držte se značené cesty. Všechno ostatní, nesbírat rostliny, nerušit, nešlapat do mokřadů, z něj logicky vyplývá.

Článek Velká kotlina je ledovcový kar, kde laviny a mikroklima udržují vzácné horské druhy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Malá doba ledová byla nejchladnějším obdobím za posledních 2 000 let. Před jejím začátkem lidstvo zažívalo to samé jako v současnosti

Redakce VědaŽivě — Wed, 17 Sep 2025 04:49:00 +0000

Období 9. století bylo poměrně teplé, říká se mu také „středověké klimatické optimum“. Od 14. století se ale situace změnila. V roce 1315 téměř bez přestávky pršelo, ani nevyklíčila úroda, a následující rok to vypadalo prakticky stejně. Malá doba ledová se dá rozdělit do dvou fází. První ochlazení začalo v letech 1300–1400, nejchladněji bylo od konce 16. století do 1850. Nová studie Martina Milese uvádí nečekaně jednoduché zdůvodnění jejího vzniku.

Zvětšování ledovců a bruslení na Temži

Toto studené období se projevilo rozšiřováním ledovců ve Skandinávii, Alpách, na Islandu, Aljašce, v Číně, jižních Andách i na Novém Zélandu. Obyvatelé Londýna mohli bruslit na Temži a ve Francii či Švýcarsku ničily ledovce celé vesnice. Mokré léto a ledová zima způsobily velmi chabou úrodu a několikaletý hladomor v severní a střední Evropě. Jenže co bylo spouštěčem této periody? Mohla se objevit spontánně a zcela bez našeho zásahu?

Obecným názorem je, že se malá doba ledová objevila kvůli nárůstu vulkanické aktivity a s ní spojenému zákrytu slunečního světla. V roce 1257 došlo k mohutné explozi a do konce 13. století následovaly ještě tři menší. Tato sopečná aktivita je považována za základní příčinu ochlazení. Aerosoly z erupcí mohly zastínit Slunce a ochladit tak planetu. Odraz těchto událostí v severských vodách pak zajistil, že studené období trvalo opravdu dlouho.

Dostatek empirických důkazů

„Načasování období souhlasí s velkými sopečnými výbuchy ze 14. století, jde tedy o dobré důkazy, že by to mohla být pravda,“ podotýká badatel Martin Miles z výzkumného centra NORCE v Norsku. Jenže v nové studii se spolu s kolegy podívali na jinou možnou příčinu. Někdy se totiž klima umí chovat podivně a tyto modely mohou ukázat změny na severu i bez přidaných zrychlení způsobených vulkanickou činností.

Modelům se říká „ošklivá káčátka“, protože to vypadá, že je v nich nějaká chyba. „Může to být i tak, že proudění mořského ledu ze Severního ledového oceánu se dělo náhodně. Stála by za tím jen vnitřní variabilita klimatického systému. Možná jsou tyto modely, ke kterým jsou lidé skeptičtí, vlastně naprosto přesné,“ říká Miles. Tato studie přitom jen monitoruje přesun ledu z arktických oblastí během 1 400 let.

Přesun obrovského množství ledu

Vědci shromáždili vzorky z mořského podloží z oblastí kolem Grónska, východních částí Framské úžiny, Grónského moře a Islandu. Odběry obsahují také malé zkameněliny, které poskytují badatelům informace o mořských teplotách. Krom toho skrývají také stopy materiálů, které z ledových nánosů odpadly během jejich pohybu. V těchto oblastech se led pohyboval v obrovských množstvích.

Platí to hlavně pro změny během chladných období, ze kterých je také nejvíce informací. „Zjistili jsme, že na počátku 14. století se ze Severního ledového oceánu dostaly neobvykle velké kusy ledu, což odpovídá počátku malé doby ledové. Je to velmi důležitý moment a nejspíše potřebný start pro rozsáhlou a dlouhodobou změnu,“ říká Miles. Podobné množství ledu plulo z této oblasti skoro celých 100 let, na začátku 15. století pak zesláblo.

Nelze tím vysvětlit úplně všechno

Led, který se rozpustí do vody, může ovlivnit mořské proudy, což se projeví na atmosféře, a tudíž celkovém klimatu. „Právě oceánské proudy jsou pro klima v Evropě naprosto klíčové. Jakmile trochu oslabí, bude tu o hodně chladněji než normálně.“ Moře tak nereaguje jen na klimatickou změnu, stejně tak ji může samo spustit. Nicméně tyto pohyby ledu během středověku nevysvětlují zimu, která trvala po několik následujících staletí.

„Musí existovat ještě nějaká okolnost nebo událost, která tento vliv udržela blízko počátečního stavu. Malá doba ledová byla provázena silnou sopečnou aktivitou a objevila se tři období slabšího slunečního svitu. Není to tedy samozřejmě tak, že by tyto události vysvětlily úplně celý proces.“ Během této doby klesla teplota na celé planetě asi o 0,5 stupně Celsia, pokles však nebyl ve všech oblastech zcela totožný.

Jsou podle vás klimatické změny hlavně dílem lidí, nebo přirozeným cyklem planety?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Malá doba ledová byla nejchladnějším obdobím za posledních 2 000 let. Před jejím začátkem lidstvo zažívalo to samé jako v současnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se stane, když roztaje Antarktida: Hladina moří se prý zvedne až o 58 metrů

Redakce VědaŽivě — Sun, 21 Apr 2024 02:46:00 +0000

Globální oteplování a tání ledovců. Tato dvě témata straší lidstvo už několik desítek let a situace se stále nelepší. Spíše naopak. Alarmující je například masivní úbytek ledu v oblasti Antarktidy, který vědci za poslední rok zaznamenali. Antarktida je významným bodem, který celou planetu ochlazuje a zpomaluje tak globální oteplování. Tuto funkci však už brzy může přestat plnit, a naopak začne významně přispívat k celkovému oteplování planety. Kromě toho hrozí masivní vzestup mořské hladiny a extrémní změny počasí.

Antarktida se masivně otepluje

Ledovcová plocha Antarktidy se oproti minulému roku zmenšila o neuvěřitelných 621 tisíc kilometrů čtverečních. Drobné výkyvy v rozloze ledovců vědci zaznamenávají už celé desítky let. Úbytek ledu vždy přicházel s antarktickým létem a během antarktické zimy opět narostl. V poslední dekádě je však patrný sestupný trend v meziročních pozorováních. Antarktida tím ztrácí svou primární funkci ochlazování planety. Velká ledovcová plocha totiž odráží významné množství slunečního záření zpátky do vesmíru. Tání ledovců však odkrývá velké plochy hlubokého a tmavého oceánu, který naopak sluneční světlo pohlcuje a přispívá tak k zahřívání planety.

Zvedne se hladina moří

Kromě zvýšeného oteplování planety může mít tání ledovců na Antarktidě i další negativní dopady. Jedním z nich je i zvýšení hladiny moří. Vědci uvádí, že se hladina moří každoročně zvedne o několik desítek milimetrů. To na první pohled nepůsobí nijak dramaticky. Postupem času se však tento údaj nasčítá i do několika centimetrů či metrů. Takový nárůst mořské hladiny bude fatální pro všechny přímořské oblasti a metropole.

Vědci udávají, že kdyby roztály všechny ledovce na Antarktidě, hladina moří se zvedne až o 60 metrů. To by znamenalo zaplavení několika velkých měst s miliardami obyvatel, jako je Londýn, New York, New Orleans, Hong Kong, Tokyo a podobně. Naštěstí není pravděpodobné, že by Antarktida roztála ze dne na den. Přesto by byly následky takového zatopení naprosto devastující.

Změna klimatu i gravitace

Dalším negativním dopadem by byla výrazná změna klimatu a extrémní výkyvy počasí. Ledovce na Antarktidě obsahují především sladkou vodu, která by výrazně narušila slanost oceánů. To by mělo negativní dopad jak na mořské živočichy, tak na projevy počasí. Proudy, které veškeré počasí ovlivňují, by byly vychýleny a narušeny a nezatopené oblasti planety by tak čekaly extrémní bouře nebo nekonečné sucha.

Zároveň by zvýšená masa vody mohla vychýlit osu planety a narušit její gravitaci. Antarktida však může skrývat i další neviditelnou hrozbu v podobě neznámých virů a bakterií, které v ledovcích přežívají už miliony let. Jejich vypuštěním do ekosystému Země by mohlo dojít k masivní epidemii, která by jen přispěla k devastujícím důsledkům tání ledovců.

Článek Co se stane, když roztaje Antarktida: Hladina moří se prý zvedne až o 58 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tisíce bakterií ukrytých v ledovcích: Vědci se obávají, že mohou být uvolněny do životního prostředí

Redakce VědaŽivě — Fri, 10 Feb 2023 03:31:00 +0000

Tající ledovce ukrývají obrovské množství neznámých bakterií, které končí v řekách a potocích. Podle glaciologa Iana T. Stevense a jeho výzkumného týmu to zapříčiňují proměny ledových ekosystémů. Další upozornění se týkalo nejnovějších výzkumů tání ledovců. Zahrnovalo zkoumání tající vody z osmi ledovců v Evropě, Severní Americe a dvou míst v západním Grónsku. Z nich vědci zjistili, že v průběhu příštích 80 let by progresivní globální oteplování mohlo uvolnit stovky tisíc tun bakterií z ledových ekosystémů.

Důležitý ekosystém, který může vytvořit nová léčiva

Poznamenali také, že samotné ledovce jsou důležitými ekosystémy, nejen obrovskými zásobárnami zmrzlé vody. Kromě ní zde najdete různé druhy minerálů, plynů, organických látek a také četné mikroorganismy. Poslední jmenované jsou zvláště zajímavé pro výzkumníky. Někteří dokonce věří, že dříve neznámé mikroorganismy mohou obsahovat mnoho užitečných sloučenin. A to takových, které pomohou vytvořit nová léčiva, např. antibiotika.

Bakterie ukryté v ledovcích

Poukazuje se však i na jiné problémy. Tající ledovce velmi rychle uvolňují tuny bakterií a vědci nestíhají jejich katalogizaci. V rozpuštěné vodě z 10 ledovců na severní polokouli byli schopni detekovat v průměru desítky tisíc mikrobů v každém mililitru vody. Kromě toho odborníci odhadují, že v průběhu příštích 80 let by mohlo být do ledovcové vody vylučováno enormní množství bakterií.

Potenciální dopad na lidské zdraví

Jedná se v přepočtu o 650 tisíc tun uhlíku uvolněných každý rok do řek, jezer, fjordů a oceánů na severní polokouli. Vědci zdůrazňují, že konečné množství bakterií, které se do řek a potoků dostane, závisí na rychlosti tání ledovců. Umírněný scénář přijatý v různých studiích předpokládal zvýšení globálních teplot o 2 – 3 °C. Důležité je, že konečný účel zkoumání se netýkal typů mikrobů skrytých v ledovcích. Z tohoto důvodu nedokážou posoudit, zda budou mít nějaký dopad na lidské zdraví a zda se jedná o aktivní, spící, poškozené, nebo mrtvé mikroby.

Další výzkumy jsou nezbytné

Arwyn Edwards z University of Aberystwyth ve Velké Británii však podotknul, že riziko je pravděpodobně velmi malé, ale vyžaduje pečlivé posouzení odborníků. Je také zapotřebí další výzkum, aby se zjistilo, jaký dopad bude mít uvolňování mikrobů z tajících ledovců na změnu životního prostředí a další globální oteplování.

Článek Tisíce bakterií ukrytých v ledovcích: Vědci se obávají, že mohou být uvolněny do životního prostředí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší ostrov světa se rychle ztrácí: Grónsko ztratilo za posledních 20 let tolik ledu, že by pokryl USA vrstvou vody o síle 0,5 metru

Redakce VědaŽivě — Sun, 27 Feb 2022 03:58:00 +0000

Podle nových satelitních dat sestavených webem Polar Portal vedeným čtyřmi dánskými výzkumnými institucemi ztratilo Grónsko za posledních 20 let víc jak 5 100 miliard tun ledu. To je přibližně tolik, že by to stačilo na zaplavení celých Spojených států do výšky 0,5 metru. Rostoucí ztráty ledu měly vliv na zvýšení hladiny moří o 1,2 centimetru jen za poslední dvě dekády. Výzkum týmu pokrývá období 20 let od dubna 2002 do srpna 2021 a data studie z roku 2019 nejsou příznivá.

Stálý monitoring ledových změn

Flotila satelitů vypuštěná v březnu 2002 měří změny v gravitaci po celém světě. To ukazuje, jak je během času po celé planetě rozmístěna hmota. Což je velmi užitečné právě při odhadu změn v ledových masách, podotýkají vědci. Data systému GRACE ukazují, že ztráty Grónska jsou nejhorší na pobřeží. Tady se led neustále ztenčuje a odpadává do oceánu. Nejvýraznější je jeho ztráta na západním pobřeží, kde se vody ohřívají zvlášť prudce.

Podle NASA je jeden z hlavních faktorů zvýšení mořských hladin právě tání grónských ledovců coby reakce na globální oteplování. Aktuálně je tak Grónsko na dobré cestě k tomu, aby se do roku 2100 podílelo na nárustu hladin oceánů o 7–13 centimetrů. To by mohlo mít zcela devastující následky i podle studie v magazínu Nature z roku 2019. „V zásadě je za každý centimetr hladiny navíc ohroženo záplavami dalších 6 milionů lidí podél pobřeží.“

Neblahé vyhlídky pro největší ledové oblasti

Při současném trendu způsobí koncem století tání grónského ledu každý rok záplavy pro 100 milionů lidí. Celkově jich bude zvýšením hladin moří a oceánů ohroženo 4krát tolik. Grónsko obsahuje nejvíce stálého ledu na světě mimo Antarktidu. Společně obsahují tyto dvě oblasti 99 % veškerých světových zásob čisté vody. Pokud roztaje celá ledová pokrývka Grónska, zvedne to hladiny světových vodstev o ohromujících 7,4 metru.

Antarktida ovšem obsahuje dost ledu na to, aby zvýšila ty samé hladiny o více jak 60 metrů. Opět v případě, že její ledová pokrývka roztaje celá. Mohlo by se tedy zdát, že toto tání je jen lokálním problémem, jenže pravdou je naprostý opak. Právě tato dvě místa ovlivňují kompletně celou hydrosféru planety. Právě to je důvod, proč je nutné podniknout adekvátní kroky s reálným dopadem, jinak se bude s následky potýkat celé lidstvo.

Pozorujete nějakým způsobem měnící se klima i ve vašem regionu?

https://www.youtube.com/watch?v=Jsf4WAjx7-0

Zdroj: LiveScience

Článek Největší ostrov světa se rychle ztrácí: Grónsko ztratilo za posledních 20 let tolik ledu, že by pokryl USA vrstvou vody o síle 0,5 metru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Antarktický led skrývá historii planety za posledních 750 000 let. Pomáhá vědcům vrátit se zpět v čase

Redakce VědaŽivě — Mon, 14 Feb 2022 04:23:00 +0000

Když na ní totiž napadne sníh, nikdy neroztaje, jen se akumuluje. Sníh za sněhem, rok za rokem, až je vrstva silná celé kilometry. Jak rostoucí váha sněhu tlačí na sněhové vločky dole, dochází k jejich rozbití. Nejdříve se změní v zrnitý led zvaný „firn“, což je přechodné stadium vody mezi sněhem a ledem. Dochází ke změně struktury krystalů a postupně vzniká klasický pevný ledovec. A v něm zůstanou bublinky původního vzduchu.

Jako v ledové historické bance

Právě tyto drobounké prostory obsahují stopy atmosféry a klimatu v době, kdy sníh původně napadl. Čím více sněhu přibývá, tím se starší led dostává hlouběji a hlouběji. Takže čím hlubší, tím starší díly „kroniky“. Celá situace ovšem není takto jednoduchá. Tlak tun horního ledu deformuje ledové krystalky a led začíná téct. A čím dále je pak od centra kontinentu, tím teče rychleji. To udržuje v celém tomto kolosu rovnováhu.

Taky to znamená, že směrem ke břehům je led mladší, tenčí a pohybuje se rychleji. Nejstarší led je vždycky hluboko v nitru kontinentu na jakémsi rozcestí těchto proudů. Tedy tam, kde je pohyb celé masy prakticky nulový. To ukazuje i mapka, která je přehledem hlavních ledových jader na kontinentu, jejich hloubky a také věkového rozložení. Právě sem jezdí nejrůznější badatelé, aby získali reálné záznamy stavu planety v dobách dávno minulých.

Detailní informace o naší planetě

Během posledních 50 let nám právě tato ledová jádra poskytla detailní obraz zemského klimatu. Přidala se k nim také podobně stavěná, ale mladší jádra z Grónska. Záznamy se vztahují k dobám posledních 750 000 let. Ty malinké vzduchové bublinky uvnitř ledových bloků nám ukazují, jak lidstvo změnilo atmosféru. A jak se množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů zvyšuje, jak užíváme fosilní paliva.

Ledová jádra jsou tedy vlastně takovým předmětem doličným těchto změn. Dokazují existenci skleníkového efektu a také teorii lidmi způsobeného globálního oteplování. Oblasti s výskytem firnu je možné nalézt taky v Evropě, konkrétně v Alpách a na Skandinávském poloostrově. Firn vzniká vlastně opakovaným mrznutím a táním, kdy dochází k formování zrnitého ledu. Tehdy se zmenšuje objem tělesa a roste jeho hustota.

Které ledové lokality na světě máte nejraději? Kdy jste tam byli naposledy?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Antarktický led skrývá historii planety za posledních 750 000 let. Pomáhá vědcům vrátit se zpět v čase se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Enormní tání antarktických ledovců odborníci přisuzovali klimatickým změnám. Může za to však něco zcela jiného

Redakce VědaŽivě — Mon, 27 Sep 2021 03:38:00 +0000

Postupné úbytky ledu z Thwaitesova ledovce v západní Antarktidě jsou aktuálně odpovědné za přibližně 4 % globálního zvýšení hladin oceánů. A tento podíl může ještě narůst, protože doslova žádná další ledová oblast v Antarktidě se nemění tak drasticky rychle jako právě Thwaitesův ledovec. Do nedávné doby přitom experti připisovali tyto jevy změnám klimatu a tomu, že tento ledovec spočívá velkou částí na mořském dně.

Ledovec věštící zkázu

Právě kontakt s mořským dnem by znamenal setkávání se znatelně teplejšími vodními masami. Jenže nová studie ukázala znatelný příliv tepla z vrstev Země pod ledovcem. Tento příkon nejspíš posuny ledovců ovlivňuje už miliony let. Celý ledovec sedí v tektonickém příkopu, kde je zemská kůra znatelně tenčí než na východě Antarktidy – tam dosahuje tloušťky až 40 kilometrů. Západní část je geologicky mnohem mladší a nesestává z jednoho kusu pevniny.

Tento region je něco jako rozbitá dlaždice složená z několika dílů o tloušťce jen 17–25 kilometrů. Na základě dosavadních dat ovšem nejsou vědci schopni stanovit přesnou míru, jakou termální proud ohřívá právě Thwaitesův ledovec. Tahle teplota totiž záleží na složení horniny či na tom, jestli jde o metry vodního sedimentu. Každé složení vede teplo zcela odlišným způsobem, tento proud je ale každopádně klíčový pro budoucnost celého ledovce.

Postupné rozboření giganta

Vysoká míra spodního tepla tohoto typu může postupně pronikat do těla ledovce, ten už pak nebude promrzat tak důkladně. Stejně tak může na jeho povrchu být neustále přítomna vrstva tekuté vody místo ledu. Obojí bude mít za následek mnohem jednodušší odpadání masivních bloků ledu. V budoucnu může také zmizet izolující funkce ledovce a zmíněný proud se dostane ještě dál. Jeho projevy tak budou pozorovatelné i na dalších částech Antarktidy.

Nové geotermální mapy vychází z několika souborů dat pocházejících ze západní Antarktidy. Tyto údaje analytici seskládali a propojili použitím dalších algoritmů. Momentálně se mezinárodní tým polárníků chystá zjistit přesný stav zmíněného proudu. Půjde o sběr vzorků přímo z tektonických hřbetů a místního měření tepelných proudů. Aktualizované údaje pak pomohou sestavit nové tepelné mapy západní Antarktidy a zjistit přesná rizika.

Zdroj: ScienceDaily

Článek Enormní tání antarktických ledovců odborníci přisuzovali klimatickým změnám. Může za to však něco zcela jiného se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Antarktický ledovec taje a trhá se na kusy. Lidstvo se nevyhnutelně blíží k celosvětové tragédii, přijde nejpozději za 20 let

Redakce VědaŽivě — Mon, 28 Jun 2021 03:55:00 +0000

Ve Washingtonu probíhá důsledná analýza satelitních snímků tohoto ledovce. Nejhorší změny jsou pozorovány od roku 2017, kdy došlo k odtržení jeho značné části. To nastalo vlivem vnitřních sil, které v ledovci působí. Studie varuje, že Pine Island Glacier by se mohl za dalších 20 let zcela rozpadnout, protože dochází k jeho postupnému mechanickému narušování. Jeho ztenčování probíhá následkem celkového oteplování naší planety a výrazné změny v klimatu.

Nezadržitelné tání

K odlomení zatím největší části ledovce došlo mezi lety 2017 a 2020. Pokud by tento jev i nadále pokračoval, následkem uvolnění celého ledovce by došlo ke zvýšení hladiny moří až o půl metru. Podle prohlášení vědců vede tato situace k nevratnému kolapsu. K postupnému tání ledovce dochází vlivem teplejších oceánských proudů, které postupně rozpouštějí jeho spodní stranu. Během pozorování jsou kontrolovány nejen snímky, ale také specifické body na ledovci, jejichž pohyb se v posledních letech zrychlil o 12 procent.

Podle jejich vyjádření není současný stav ledovce kritický, pokud se ale situace nezmění, brzy povede k nevratným změnám moří. Přední část ledovce je podle záznamů stabilní již několik tisíc let, až nyní se začíná postupně zhoršovat. Z výzkumů vyplývá, že během příštího desetiletí pravděpodobně dojde k dalšímu tání v oblasti šelfu. Podpovrchové tání ale nehrozí ještě následujících 100 a více let. Zda se bude ledovec i nadále rozpadat, nebo nikoliv, ještě není zcela jasné.

Dramatický dopad na hladiny moří

V Antarktidě ale nedochází k tání jen jednoho ledovce. V konečném důsledku by tak mohlo dojít ke zvýšení hladiny moří až o 3 metry. Při tvorbě speciálních modelů došlo k simulaci situace, při níž byla ohrožena města od Šanghaje až po Londýn. Velký problém by nastal pro značnou část Floridy, ale také například pro obyvatele Malediv. Z modelu je jasně viditelné, že nárůst hladiny o 2 metry by znamenal celkové zatopení oblastí jako je Hull, Peterborough nebo Portsmouth.

Nebylo by to hned, ale v průběhu dalších desetiletí by mohlo dojít k zatopení dalších významných měst, mezi která patří například New York nebo Sydney. Zasaženy by byly také oblasti na jihu USA, a to konkrétně New Orleans, Houston a Miami. Výsledky studií také ukazují, že v uvedených oblastech bude v průběhu následujících let výrazně zvýšen počet povodní, které vznikají vlivem přílivu. Předpokládá se, že do roku 2030 bude více než polovina těchto oblastí muset čelit minimálně 24 povodním.

Zdroj: DailyMail

Článek Antarktický ledovec taje a trhá se na kusy. Lidstvo se nevyhnutelně blíží k celosvětové tragédii, přijde nejpozději za 20 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci našli pod arktickým ledem 50 let staré živočichy

Redakce VědaŽivě — Thu, 22 Apr 2021 13:08:11 +0000

Díky tomuto ledovci – tedy spíš jeho odstranění – se vědcům zjevila rušná komunita mořského života, která byla k vidění poprvé za mnoho desetiletí. Mořské sasanky a další živočichové tak lezou po skalách stovky stop nad Bruntovým šelfovým ledovcem. Ledovec, dostatečně velký na to, aby udržel celé město New York, se odlomil a pomalu pluje Weddellovým mořem. Mořským badatelům se tak naskýtá pohled na život hluboko pod ledem.

Živočichové odkrytí po pěti dekádách izolace

Německé průzkumné plavidlo pluje úzkou dírou mezi nově odděleným ledovcem nazvaným A 74 a Bruntovým ledovým šelfem v severní Antarktidě. Posádka natáčí hodiny materiálu a pořizuje tisíce fotek samotářských živočichů žijících 30 kilometrů pod povrchem. Vědci takto objevili rušnou komunitu měkkýšů, mořských hvězdic, mořských okurek, nejméně pěti dalších druhů ryb a dvou druhů olihní.

První snímky mořského dna odhalují neuvěřitelný stupeň biodiversity v místě, které bylo desítky let pod ledem. Není nijak zvláštní najít takto rušný život v oblasti Antarktidy, protože v ledové vodě žijí stovky mořských druhů a někdy v opravdu překvapivých místech. Například před měsícem odhalili výzkumníci kolonii mořských hub a další statické živočichy, kteří pokryli asi 900 metrů skály pod dalším šelfem poblíž Arktického poloostrova.

Místo, které má stále co nabídnout k objevení

Tyto objevy uzavřely vědce do určitého druhu smyčky, částečně díky statickým živočichům. Tato zvířata, která zahrnují korály a houby, stojí na místě a čekají, až k nim jejich potrava dorazí, obvykle ve formě fytoplanktonu, tedy mikroskopických mořských řas. Fytoplankton závisí na slunečním světle a fotosyntéze a plave většinou v horních vrstvách oceánu, kde má voda nejvíc slunce. Takže najít houby, které se jím živí, v totální ledové temnotě, je minimálně podivné.

Nějakým způsobem jsou ovšem živiny ve formě fytoplanktonu nebo organických částic zataženy i tisíce stop pod povrch Antarktidy, kde vyživují právě tyto hlubinné tvory. Tým odebral vzorky, aby zjistil více o těchto podivných ekosystémech, což taky pomůže zjistit nutriční složení místní vody. Vědci nechali na více místech také čidla teploty a slanosti, což jim pomůže vymodelovat klimatickou strukturu těchto oblastí.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci našli pod arktickým ledem 50 let staré živočichy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší plovoucí ledovec na světě se rozpadl na dva kusy

Redakce VědaŽivě — Sat, 02 Jan 2021 23:32:00 +0000

Od té doby driftoval hnán mořskými proudy na sever. A pochopitelně postupně odtával, což se ledovcům v mořské vodě přirozeně děje.

Známý ledovec se rozlomil

Přes 5 tisíc kilometrů čtverečních

Ledovec A-68a vypadá díky svým gigantickým rozměrům jako zaledněný ostrov, že jde o ledovec, prozradí až skutečnost, že se pohybuje. Jeho nejvyšší vrcholky byly při posledním měření v dubnu letošního roku asi 30 metrů nad mořskou hladinou. V té době měl také ledovec rozlohu úctyhodných 5 100 km čtverečních. Jen pro srovnání uveďme rozlohu některých menších evropských států:

Lucembursko 2 586 km²
Černá Hora 13 812 km²
Slovinsko 20 256 km²

Tato plovoucí ledová kra by tedy bez potíží překryla celé Lucembursko, a to i poté, kdy se od ní odtrhl menší ledovec. Ten má podle prvních odhadů rozlohu kolem 400 km², je tedy zhruba dvakrát větší než město Brno.

Není jasné, proč se tak stalo

Směrem na Jižní Georgii

Hlavní část ledovce A-68a nyní míří směrem na ostrov Jižní Georgie. Tohle závislé britské území je jen velmi řídce osídleno, oficiálně tu žijí jen tři desítky obyvatel, ostrov však často hostí vědecké výpravy, neboť Jižní Georgii i okolní ostrůvky jsou útočištěm pro miliony tučňáků, lachtanů antarktických a mnoha dalších arktických živočichů.

Co přesně roztržení ledovce způsobilo, zatím není jasné, ale ze záběrů Evropské vesmírné agentury se zdá, že ledovec mohl narazit na mělčinu. Ta se totiž nedaleko Jižní Geogrie nachází a k rozpadu ledovce podle všeho došlo právě v ní. V místech, kde se odtržená část ledovce v této chvíli, tedy asi den po rozpadu, nachází, by podle kartografů mělo být moře hluboké jen necelých 200 metrů.

Článek Největší plovoucí ledovec na světě se rozpadl na dva kusy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.