Regenerace, uvolnění, informace

Než dosáhnou děti věku 12 let, zkrátí se potřeba spánku zhruba na 13 hodin. A v dospělosti vám postačí asi 7–9 prospaných hodin za noc. Jakmile spánek z života vynecháte, dostáváte se na nebezpečnou spirálu extrémního vyčerpání, paranoidních bludů, a dokonce smrti. Pokud se chystáte na celý týden beze spánku, pravděpodobně chcete začít správně. Co takhle vydatných 8 hodin noc předtím? Problém je, že kvalitní spánek je trochu víc než jen ležet se zavřenýma očima.

Má totiž několik fází. V té první se všechno v těle zpomalí, včetně srdečního rytmu a mozkových vln. Vaše teplota poklesne, nakonec se uvolní opravdu celé tělo. Během spánku obnoví tělo svou energii a také opraví množství buněk. Ve fázi známé jako REM (rapid eye movement) se opět zvýší aktivita mozku. Tehdy prožíváte sny a části mozku ukládají informace. První den beze spánku by probíhal poměrně normálně.

Jako s promile alkoholu v krvi

Byli byste pozorní a plní energie jako obvykle. Po plném pracovním dni byste cítili únavu. Ovšem během večera byste se museli přinutit zůstat bdělí. Po 24 hodinách už byste cítili dopady přeskočení nočního oddechu a měli byste potíže udržet pozornost. Koordinace oko-ruka by byla poněkud nepřesná, vaše schopnost rozhodování by byla značně zpomalená a narušená. Rozhodně v takovém stavu nesedejte za volant.

Být vzhůru 24 hodin v kuse je ekvivalent toho mít v krvi jedno promile alkoholu (0,10 %). Jak budou ubíhat další dny, nedostatek spánku se jasně projeví na vašem apetitu, náladě a celkovém rozpoložení. Po 36 hodinách budou rozhozené hormony jako kortizol nebo inzulin. Vaše rozhodování bude mnohem riskantnější, budete podivně mluvit a nebudete schopni pořádně přemýšlet. Raději v takovou chvíli zůstaňte u činností, kde na tomhle moc nezáleží.

Mikrospánky a narušená imunita

Probdít druhou noc za sebou bude opravdu výzva. Pravděpodobně zažijete i formu mikrospánku, kdy váš mozek prostě nedobrovolně usne. Po procitnutí budete dezorientovaní a zmatení ještě víc. Uplynutím 48 hodin je narušena vaše imunita a tělo bude mnohem hůře odolávat virům a bakteriím. Třetí den bude potřeba spánku vážně narušovat jakoukoli vaši schopnost soustředěně přemýšlet. Budete podráždění a nejspíš v depresi.

Řekněme, že to navzdory všem rizikům vydržíte celých 168 hodin. Snad máte ještě rodinu, práci a příčetnost. Konečně se můžete znovu vyspat, tedy pokud to dokážete. Když se americký fotograf Tyler Shields pokusil zůstat vzhůru 40 dní, trvalo mu následně 8 hodin, než dokázal usnout. Spánek není projev slabosti. Je to základní životní potřeba. Pokud se děsíte zkoušek nebo deadlinu, i jedna probdělá noc napáchá nakonec víc škody než užitku.

Jakou nejdelší dobu jste nespali a proč?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Kdybyste týden nespali, co by se stalo? Den po dni – od pocitů, až po narušení organismu a pokusy spánek obnovit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odstranění mandlí a výskyt infekcí

K odstranění mandlí dochází obvykle v dětství a tělo tak přichází o jednu z linií obrany. U dánského vzorku se projevilo spojení mezi tímto zákrokem a následným výskytem infekcí během dospělosti. Jde ovšem o zrádný problém, neboť souvislost nemusí nutně znamenat příčinu a následek. Jinými slovy není jasné, zda měly tyto děti skutečný problém s imunitou, který by znamenal, že se později snáze nakazí tak jako tak.

V každém případě by ale mandle neměly být z těla odstraňovány, pokud k tomu není opravdu závažný důvod. Tohle bylo ale trochu problematické vždycky. Proto existují jasné návody a pokyny, které ukazují, kdy je situace natolik vážná, aby byla operace oprávněným zákrokem. Pak je zřejmě, že přínos takového postupu jasně převáží nad případnými riziky. Vždy tedy záleží na konkrétním případě a nelze takové situace paušalizovat

Mohou mandle opět dorůst?

Ano, v cca 10 % případů jejich odejmutí došlo během následujících 4 let k nějaké míře obnovy. Většinou k tomu dochází v případech, kdy chirurg při zákroku nedopatřením nechá na místě část základní tkáně tohoto orgánu. Je ovšem docela obvykle provést jen jejich částečné odstranění. Opětovný růst mandlí je častější po sedmém roku života člověka a u lidí, jejichž jídelníček obsahuje obecně větší podíl cukru, než je běžné.

Důvody pro odstranění mandlí jsou například opakované mírné až silné bolesti v hltanu či spánková apnoe. Jde o přerušované nebo ztížené dýchání během spánku, které mají na svědomí zvětšené mandle. Může se vyskytnout i ztížené polykání v důsledku jejich zvětšení, jde ale o velmi řídký důvod k operaci. Nosní mandle se odstraňují kvůli chronickým dýchacím potížím nebo opakovaným zánětům a jde o velmi častý zákrok.

Jak jste na tom s mandlemi, prošli jste nějakou operací?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Odstranění krčních mandlí zásadně ovlivní dospělý život. Nová studie dokládá, že zvyšuje riziko infekcí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cesta k prodloužení lidského života

Jeden z těchto výzkumů rozebral Sergej Lukjanov na zasedání prezidia Ruské akademie věd, které se věnovalo problémům demografie a populačních úspor. „Nejzřetelněji se stárnutí projevuje na imunitě, která se dělí na vrozenou a adaptivní. Právě onen druhý typ vám umožňuje bojovat s infekcemi, odhalovat mutace a předcházet nádorům. Porušení takové adaptace vede k mnoha nemocem i smrti,“ uvedl akademik.

Hlavní roli v adaptivní imunitě hrají T-lymfocyty (T-buňky). Jejich maximum navíc připadá na nejranější roky organismu, následně už jen klesá jak jejich počet, tak i diversita. V důsledku toho také slábne imunita jako celek. V rodině T-lymfocytů existují různé typy, například ty, které se dosud s žádnou infekcí nesetkaly. Nepřítele nikdy neviděly, nejspíš proto dostaly jméno „naivní“. Jejich hlavní funkcí je reakce ne neznámé patogeny.

Lymfocyty naivní a zkušené

Po bitvě se „naivní“ buňky dramaticky změní. Získávají totiž paměť a tělo si je nechává po celý život. Ano, v takovém boji může T-buňka dělat chyby, získat agresivitu vůči vlastním buňkám a místo ničení nádorů podporovat jeho růst. S věkem se paměťové buňky hromadí v zásobě všech lymfocytů, ovšem podíl „naivních“, které musí čelit novým patogenům, neustále klesá. Právě to je důvod pozvolného slábnutí celé lidské imunity.

Badatelé se proto rozhodli prozkoumat, zda je tento efekt univerzální pro všechny živé tvory, a provedli experiment na hlodavcích rodu Spalax (slepec). Když vědci začali zkoumat jejich paměťové buňky, zjistili, že se prakticky nehromadí. Po vyřešení problému s infekcí na něj imunitní systém zkrátka svižně zapomene a je ihned připraven na další výzvy. „Máme podezření, že právě tento mechanismus umožňuje těmto zvířatům žít až 20 let, vyrovnat se s infekcemi a nedostat rakovinu.“

Metoda použitelná i pro člověka?

Tým se pak rozhodl otestovat tento efekt na myších tak, že z nich určitý počet paměťových T-buněk selektivně odstranil, a hypotéza byla potvrzena. Během pokusů se podařilo ochránit tato zvířata před obezitou a cukrovkou. Vědci si tak uvědomili, že stejným způsobem by bylo možné zpomalit stárnutí imunitního systému i u člověka. „Pomocí tohoto přístupu vyvíjíme léky na zabíjení buněk, které vedou k vážným autoimunitním onemocněním.“

„Během několika let výzkumu byl takto získán lék proti Bechtěrevově chorobě a už prošel první fází klinických zkoušek,“ uvedl Lukyanov. Prezident Ruské akademie věd Alexandr Sergejev označil toto dílo za jeden z nejvýznamnějších úspěchů ruské vědy za poslední roky. Pokud se podaří selektivní odstraňování senescentních paměťových buněk rozšířit o další typy paměťových buněk, mohlo by se jednat o průlom v medicíně.

Jak moc na sobě s věkem pozorujete pokles imunity?

Zdroj: ScienceNews

Článek Vědci přišli na to, jak zpomalit proces stárnutí lidského imunitního systému. Od realizace je dělí poslední krůček se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co bude po omikronu?

Kroky, které se nejspíš chystají v Británii, by byly zcela logické. Ovšem pouze v případě, že by se celý covid-19 stal endemickou chorobou. Je ovšem velice diskutabilní, že by koronavirus dospěl do této fáze už během letošního roku. Pandemie vykazuje nárůst, který je globální a zcela exponenciální, což ukazují také všechny související grafy. Endemická choroba je taková, která je široce rozšířená, ovšem postupuje stabilním tempem a nezpůsobuje větší problémy.

Takovou chorobou je například běžné nachlazení, které je v mezích drženo naprosto bez problémů už stovky let. Covid-19 rozhodně zatím takové podmínky nesplňuje. Nenasvědčují tomu ani data z Výzkumného centra Johns Hopkins, rozhodně tedy ne ve Spojených státech. Poslední údaje naopak ukazují, že USA čelí enormnímu vrcholu, který momentálně reprezentuje na 67 milionů aktivních případů covidu-19. To rozhodně není endemičnost.

Omikron přece jen skýtá naději

Přestože předpovědi působí v krátkém horizontu poměrně děsivě, záblesk naděje tu přece jen existuje. Varianta omikron, která je stále velmi riziková, má výrazně slabší průběh než předchozí delta. Z toho důvodu by mohl fungovat jako jakási živá virová vakcína. „Rád bych věřil, že to bude právě tento případ. Bude to však platit jen v tehdy, pokud nepřijde další varianta, která se vytvořené imunitě vyhne,“ uvedl na konferenci Dr. Anthony Fauci.

Vyhnutí se takové variantě vyžaduje ovšem něco, v čem zaostáváme po celou dobu dosavadní pandemie, tedy celosvětovou vyrovnanost ve stupni proočkovanosti. Dokud není globální odolnost proti covidu-19 budována rovnoměrně, mají se nové varianty stále „čeho zachytit“, takže použité vakcíny jsou pak méně účinné. Právě tímto způsobem může koronavirus klidně mutovat. Nahrává tomu hromadění vakcín v několika oblastech celého světa.

Jakým způsobem jste přežívali dosavadní průběh pandemie?

Zdroj: IFLScience

Článek Konec pandemie rozhodně nehrozí, prohlašuje rezolutně lékař WHO. Pravděpodobným scénářem jsou další varianty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jediný člověk na celém světě

Před vším tím volným přístupem a neomezeným chováním je ovšem největší problém ověření takové případné imunity. Máme několik způsobů, jak zjistit přítomnost viru, ale ne imunitu vůči němu. Takže jak byste vlastně věděli, že jste imunní? V zásadě neexistuje nástroj, jak tento specifický stav zkontrolovat. Třeba jste úplně stejně náchylní, jen jste se s virem dosud nesetkali. Případně ho máte právě teď a pouze nevykazujete jakékoli symptomy.

Jedním ze způsobů je antigenní test, který měří hladinu protilátek proti koronaviru. Protilátky jsou mikroskopičtí obránci našich těl proti čemukoli cizímu. Jedná se o proteiny, které detekují cizí viry a pak se na ně navážou a neutralizují je. Test by musel najít specifické protilátky, které blokují virus a nedovolí mu navázat se na jakékoli vaše buňky. Jakmile se ale schopnosti vaší imunity rozkřiknou, bude před vámi stát klíčové rozhodnutí, které změní váš život.

Pokusný králík v kruhu odborníků

Budete okamžitě žhavé téma mezi lékaři a dalšími odborníky. Instituce a farmaceutické společnosti napříč světem se budou prát o to, aby vás mohly podrobně zkoumat. Vaše krev, genetika a další tkáně budou ceněnou komoditou. Věnujete své tělo tomu, aby mohla být vyvinuta definitivní vakcína proti viru? Bude s vámi jednáno jako se zlatým dítětem výzkumu, nebo jako s poněkud větší laboratorní krysou?

Jestli zvolíte možnost odevzdat se vědě, nejspíš byste následně skončili v izolaci a nebyl by to jen výlet do normální ordinace. Byli byste drženi stranou jakékoli vnější populace, protože jakékoli vaše ohrožení by bylo ohromným rizikem. Vědci by potřebovali vzorky vaší kostní dřeně a krve, aby zjistili, co vás vlastně dělá imunními. Vaše krevní plasma by se dala využít na léčbu již nakažených a také na zastavení dalších infekcí.

Obrovská spousta faktorů k otestování

Byli byste podrobeni testování od hlavy až k patě. Roli by hrála jak vaše genetika, tak i životní styl. Mohla by to totiž být právě kombinace těchto složek, co vám dává tuto superschopnost. A vývoj vakcín může trvat celé roky, po které byste museli být nevyhnutelně cele k dispozici. S vaší pomocí by sice takový proces nejspíš hodně zrychlil, ale v konečném důsledku by to bylo opravdu hodně práce ve velmi krátkém čase.

Je to ovšem nakonec vaše tělo, a měli byste tudíž volbu tuto možnost odmítnout. Pak byste nejspíš strávili zbytek svých dní někde v klidu a míru. Lidé by vám to pravděpodobně vyčítali nebo se vás snažili přesvědčit. A na světě by nebyl nikdo jiný, koho by mohli takto obviňovat. Takže ať byste se rozhodli jakkoli – za předpokladu, že by se o vaší imunitě vědělo – nejspíš by se váš život drasticky změnil tak jako tak.

Jak byste se v takové situaci rozhodli? Unesli byste tlak?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Pandemie covid-19: Jaké by bylo být jediným člověkem na planetě, který je zcela imunní? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Opatření a absence chřipkové sezony

Během posledních zhruba 14 měsíců jsme nosili běžně respirátory, dezinfikovali ruce a upustili od mnoha společenských kontaktů. Tento přístup omezil nejen covid, ale také běžná onemocnění jako nachlazení nebo chřipku. Používali jsme zkrátka stupeň ochrany, který byl v rámci chřipky naddimenzovaný, navíc prakticky neexistovalo zimní období. Tomu odpovídají i meteorologická data z anglické Royal College.

To by se sice mohlo zdát jako dobrá zpráva, jenže kvůli absenci vystavení se možným onemocněním naše celková imunita uvadá, protože jí chybí kontakt s viry. Vědci jsou také znepokojeni ohledně RSV, viru, který může způsobit vážnou plicní infekci vyžadující hospitalizaci. Někdy vede dokonce k úmrtí, hlavně u dětí pod jeden rok věku. Klíčovým problémem je, že na tento virus ještě nebyla schválena žádná vakcína, na rozdíl od běžných kmenů chřipky.

Rizika při absenci možného očkování

Doktorka Catherine Moore, klinická badatelka organizace Public Health Wales, varovala před skutečností, že právě RSV je zatím bez použitelné vakcíny. A i když covid způsobil značné problémy u dospělé části populace, můžeme se brzo setkat se stejným vývojem u těch nejmenších obyvatel. V době přes covidem se totiž naprostá většina dětí s běžnými sezónními nemocemi setkala ještě před školkou.

To znamená předtím, než jim bylo 18 měsíců. Největším přílivem v dětských křídlech nemocnic jsou každou zimu miminka pod jeden rok věku. Ta, která mají RSV, protože jejich plíce ještě nejsou zcela vyvinuté a s virovou náloží tedy bojuje celé jejich tělo. Pokud se život začne vracet do normálního stavu před covidem, vrátí se běžné zimní virózy, jenže naše, a hlavně dětská imunita na ně nebude dostatečně připravena.

Rizikovou skupinou jsou hlavně malé děti

Podle Moore jsou pak právě nejmenší děti nejzranitelnější skupinou. Před pandemií bylo dle statistik do nemocnic přijato ročně na 30 000 dětí mladších 5 let právě kvůli respiračním virům. Když předpokládáme návrat do normálu později během tohoto roku, očekávají lékaři významný nárůst pacientů právě v oblasti pediatrie. Postupně zkrátka poroste počet dětí, které se s klasickými viry neměly nikdy šanci setkat.

Celá situace má však stále velké množství neznámých a chování patogenů v momentálním nastavení prostředí je velmi obtížné předvídat. V loňském roce jsme nezachytili ani chřipku, takže pokud se letos vrátí, nejspíš půjde o opravdu náročný kmen a tudíž i celou sezónu. Vakcína proti chřipce nás ovšem může zbavit slušné míry rizika. Existuje i možnost posilující kombinace s vakcínou proti covidu, kterýžto postup už se osvědčil.

Proti čemu všemu jste se nechali v poslední době očkovat?

Zdroj: TheGuardian

Článek Dětská imunita je narušena přísnými opatřeními, tvrdí odborníci. Jakou budou mít vládní zásahy dohru? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dlouhý a náročný průběh nemoci

Sedmačtyřicetiletá žena byla poprvé hospitalizována s nemocí covid-19 na jaře roku 2020 v National Institutes of Health v Marylandu. Její infekce trvala neuvěřitelných 335 dní a pokaždé, když ji testovali, byl výsledek pozitivní. Také ji neustále doprovázely příznaky a dopadlo to tak, že musela být i doma napojená na kyslíku.

Nechápali to ani lékaři

Její testy sice neustále ukazovaly pozitivní výsledky, ale hladiny virových částic v jejím těle byly po měsíci sotva zjistitelné. V březnu 2021 ale tato hodnota opět vzrostla. Vědci porovnávali vzorky odebrané během původní infekce s těmi novými a zjistili, že virus je naprosto stejný. Jinak řečeno, žena nebyla znovu infikována, ale v jejím těle byl ten samý virus přítomný po celou dobu od původního nakažení.

Je to nový rekord

Koronavirus pravděpodobně zůstával v těle ženy tak dlouho, protože měla narušený imunitní systém kvůli předchozí léčbě rakoviny, konkrétně lymfomu, který napadá právě určité imunitní buňky. Asi před třemi lety podstoupila léčbu, díky níž svůj boj s rakovinou vyhrála. Bohužel byl zároveň oslaben její imunitní systém tím, že v jejím těle byly zničeny téměř všechny buňky zodpovědné za tvorbu protilátek, tzv. B-lymfocyty.

Celkově 335 dní – to je nový rekord, tak dlouho ještě podle dosavadních záznamů koronavirus v lidském těle nepřebýval. Dřívější rekord v délce nakažení byl 70 dní, což se stalo u muže s leukémií ve Washingtonu. Dá se vlastně říct, že když je u člověka oslabený imunitní systém, dokáže u něj koronavirus přebývat mnohem déle než normálně. Žena si naštěstí může oddechnout, protože v dubnu jí konečně vyšel negativní test a nyní je naprosto zdravá.

Prodělali jste již nemoc covid-19? Jak dlouho vás potrápila?

Zdroj: LiveScience

Článek Žena byla infikovaná koronavirem neuvěřitelných 335 dní. Jak takové případy nahrávají vzniku nových variant? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není nemoc jako nemoc

Termín stádní nebo kolektivní imunita použil poprvé tým badatelů z univerzity v Manchesteru, a to v roce 1923. Vědci tehdy popsali, jak se skupina zvířat stala imunní vůči nemocem, přestože ji všechna neprodělala. S dostatečným počtem imunizovaných jedinců se postup patogenu zastaví. Toho lze dosáhnout buď proděláním nemoci, nebo právě očkováním. Imunní zvířata tak zaručí ochranu i jedincům, kterých se nákaza nikdy nedotkla.

U lidí tento princip fungoval například u spalniček, které jsou podobně jako covid-19 velmi nakažlivé. Jenže člověk očkovaný proti spalničkám nemůže tuto nemoc jakkoli dál rozšiřovat. Proto někteří experti doufali, že pro koronavirus bude platit stejné pravidlo. Bohužel delta varianta tento předpoklad podle všeho pohřbila. Například v ČR se tato varianta vyskytuje u 90 % nových případů výskytu koronaviru. Další varianty mohou být ještě horší.

Lidé bohužel netvoří stáda

Německý virolog Christian Dorsten poukázal na prostou skutečnost, že lidé nejsou žádné stádo dobytka, tudíž u nás k této imunitě nemůže dojít už z principu. „Covid-19 se dostane ke každému, kdo ho neměl nebo není očkovaný,“ uvedl. Přibývající důkazy ukazují, že s delta variantou mohou i plně očkovaní lidé virus dál přenášet, což se projevuje například v Izraeli. Ten dosáhl vysoké míry proočkovanosti poměrně záhy, jenže teď se dostává do nových problémů.

Vakcína má ovšem stále svou roli i u delta varianty. Očkovaní, kteří se nakazí deltou, mají 25krát nižší riziko těžkého průběhu nemoci, případně smrti. Valná většina tak bude mít jen lehké, či dokonce žádné příznaky – opět je to patrné v Izraeli. Vakcíny nikdy neměly zaručit imunitu proti samotné nemoci, ve své roli ochrany před vážným průběhem jsou však stále extrémně efektivní. Delty se tak nejspíš nezbavíme, ale máme prostředek k ochraně života.

Zdroj: NewsBeezer

Článek Záchrana před covidem v podobě kolektivní imunity selhává. Varianta delta nedává naději se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Děti obvykle bez příznaků

Výzkumníci během podrobné analýzy pečlivě srovnali buňky ze sliznic dětí a dospělých. Děti mají v této tělesné tkáni mnohem více imunitních buněk, takže jejich sliznice je vysoce efektivním ochranným nástrojem. Kromě toho děti také mnohem rychleji vyrábí interferony, což jsou klíčové látky při boji s viry všeho druhu. Tyto prvky navíc chrání imunitní systém před výkyvy, které se objevují u mnoha případů s těžkým průběhem covidu-19.

Obrana proti virům funguje na dvou úrovních. První je antivirová reakce uvnitř buněk zprostředkovaná skrze receptory, například tvorba zmíněných interferonů. Druhou jsou pak speciální zabijácké buňky obsažené přímo v tkáních. A obě tyto úrovně obrany jsou u dětí mnohem připravenější, reagují tudíž mnohem rychleji. Tým vědců provedl analýzu skoro 27 000 buněk ze vzorků nosní sliznice. Věkové rozmezí dárců bylo od 4 týdnů po 77 let. Polovina z nich byla nakažena koronavirem.

Silnější reakce mladé tkáně

Vzorky také ukázaly, že dětské buňky vyrábí velmi rychle mnohem větší množství receptorů, které mohou virus navázat. Cokoli cizorodého je tak v těla dítěte prakticky okamžitě zachyceno a setká se s masivní odezvou imunitního systému. V takovém prostředí je pro virus velmi náročná jakákoli forma multiplikace, která je klíčová pro jeho napadení organismu. Interferony jsou totiž proti virovým infekcím extrémně účinné.

Problém ovšem je, že tato vyladěnost imunitní reakce může být narušena například genetickým defektem dítěte. V takovém případě může být i jinak zdravé dítě nebo mladý člověk napaden, ať už covidem-19 nebo jinou virovou infekcí. Velmi důležitým faktem je ale zjištění, že děti jsou schopny bojovat proti těmto nákazám velmi efektivně. A to i tehdy, pokud jde o neznámý virus, se kterým se předtím jejich organismus nesetkal.

Zdroj: ScientificAmerican

Článek Jak děti odolávají covidu? Medicína odkrývá tajemství, jakou superschopností děti disponují a co dospělým chybí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vrchol se stovkami tisíc případů

V době, kdy bude její rozmach vrcholit, se mohou například Spojené státy setkat s počty až 450 000 nových případů denně. Jenže ne každá predikce v tomto počtu souhlasí a konzervativnější modely dochází k počtu 29 000 případů. Což je poměrně radikální rozdíl. Všechny predikce ovšem vycházejí z faktorů, které se mohou velmi rychle měnit. Jako třeba postoj lidí k nošení respirátorů nebo podstupování očkování. A jakýkoli odhad v dlouhodobém horizontu je prakticky nemožný.

Virologové se celkem shodují na tom, že delta varianta se ukáže jako mnohem závažnější než mutace, se kterými jsme se dosud mohli setkat. Právě kvůli její mnohem snazší šiřitelnosti bude hrát významnou roli pečlivé nošení ochranných pomůcek. Ani mladí lidé by tuto skutečnost neměli podceňovat. Při radikálním rozvolňování se kvůli deltě mohou státy opět setkat s masivní vlnou nových nákaz. Pouhou vakcinací se asi k vytoužené kolektivní imunitě nedostaneme.

Lepší ovladatelnost malých vln

Na postupující vakcinaci je pozitivní to, že nová ohniska mohou být skutečně lokální, což usnadňuje koordinaci zákroků. Ovšem kolektivní imunita, díky které by takové lokální výskyty samy „vyšuměly“, se začíná jevit jako fantazie. Pokud populace dosáhne plné proočkovanosti, skončí aspoň celosvětový pandemický režim. To znamená konec jakéhokoli zvláštního zasahování covidu-19 do našich životů a běžného fungování.

Je dost možné, že v takové situaci se koronavirus stane endemickou chorobou. Přidá se tak ke svým bratrancům, kteří způsobují normální nachlazení. Pandemie tedy neskončí vyhlazením viru, jak se mnozí dříve domnívali, ale jeho asimilací do našich životů. Ovšem asimilací coby nemoci, se kterou si poradíme, nebude vyžadovat hospitalizaci a nebude rizikem. I když bude pak virus nadále putovat mezi lidmi, bude ho mnohem méně a bude mnohem slabší.

Zdroj: EatThis

Článek Experti na viry odhadují další scénář vývoje pandemie koronaviru. Čeká nás na podzim další kolo, nebo virus postupně vymizí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vakcína účinkuje i bez zjevné reakce

Myslel si totiž, že to znamená, že vakcína zabírá, že povolává imunitní systém „do zbraně“. Byla tedy Billova vakcína méně efektivní, protože jeho tělo nijak výrazně nereagovalo? Podle expertů tohle rozhodně neplatí. Vakcína je obecně efektivní bez ohledu na pohlaví, věk, rasu nebo jakékoli předchozí zdravotní potíže. Jen asi polovina účastníků klinických studií zažila podobně systematickou reakci jako Robert.

Silným poselstvím tohoto srovnání je informace, že absence reakcí těla na vakcínu není důvodem k jakýmkoli obavám. Proč jsou však reakce tak různorodé? To je velká otázka, na kterou momentálně neznáme odpověď. Celková reakce nebo její absence odráží nejrůznější vlastnosti našeho imunitního systému. A ten se zkrátka nenajde dvakrát zcela totožný, což ale nijak neovlivňuje efektivitu vakcíny.

Každý z nás reaguje jinak

Pokud vakcínu ucítíte, nejspíš tělo reaguje opravdu divoce. Na druhé straně jenom to, že člověk necítí vůbec nic, neznamená, že reakce systému není divoká. Každý reagujeme na mnoho podnětů zcela jinak a hraje v tom roli genetika, věk, pohlaví, předchozí nemoci, prostředí a dokonce naše stravovací návyky. Tohle všechno je zcela jedinečný koktejl okolností, které reakci imunitního systému určují.

Co se vlastně v těle po očkování děje? Vrozený systém nejdříve rapidně zaútočí na cizí protein z aplikované vakcíny a neohlíží se napravo nalevo. To může způsobit zánět v místě vpichu i reakci těla jako únavu, bolest nebo horečku. Následně se aktivuje druhá vlna imunity, která je pomalejší, ale reaguje organizovaněji – vytváří protilátky. Nakonec si tělo zapamatuje konkrétního vetřelce a tato informace zůstává v těle uložena měsíce či roky.

Zdroj: Scientific American

Článek Funguje vakcína na covid správně, když po ní nemáte žádné příznaky aneb Mělo by tělo povolat do zbraně imunitní systém? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Narušení zákonitostí imunitního systému

Jedním ze základních principů je, že se lidský imunitní systém vyvinul natolik, že dokáže zachytit každého jednotlivého mikroba, aby tak mohl zachytit právě ty škodlivé. Myšlenkou bylo, že imunita pracuje paušálně a cizích věcí se prostě zbavuje. Až doteď ale tuto myšlenku nikdo nepodrobil důkladnějšímu testu. Test by znamenal nalezení bakterie, se kterou se imunitní systém savců dosud nesetkal a která je naprosto odlišná od všeho, čemu kdy čelil.

Ten pravý testovací kousek poskytla chráněná oblast ostrova Fénix v Kiribati jihozápadně od Havaje. Nejde jen o hloubku vody, jde o nejhlubší, nejvzdálenější a od dávných dob nejzachovalejší část oceánu. Je hluboká 4 000 metrů, nejsou v ní žádní savci ani velryby. Je to tudíž ideální místo na to najít bakterii, která je odlišná od čehokoli, s čím se naše imunita může setkat a setkává kdekoli na souši.

Odchycení testovacího kandidáta

Jakmile byli vědci na místě, použili dálkově řízenou miniponorku, která odebrala bakterie z vody, mořských hub, hvězdic a sedimentů, které pak vyrostly do 117ti druhů. Po dalším rozdělení nechali vědci 50 kmenů reagovat na imunitní systém myší a lidí. K jejich překvapení 80 % mikrobů uniklo jakékoli detekci, receptory savčí imunity je prostě neviděly. Je tak patrné, že imunita je definována okolím a přesunutí do jiného ekosystému ji nechává bezbrannou.

Navzdory strašidelné schopnosti vyhnout se zachycení vědci konstatovali, že bakterie z hlubin moře neznamenají pro lidi žádné nebezpeční. Zaprvé se nevyvinuly s účelem vyhnout se takové imunitě, takže přítomnost patogenů by byla zcela náhodná. Důvodem je oboustrannost odlišnosti – prostředí našich těl je natolik odlišné od hlubin oceánu, že bakterie by mimo svoje běžné prostředí stejně příliš dlouho nepřežily.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci našli bakterii neviditelnou pro imunitní systém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.