Pilot letounu na dron vypouštěl i palivo

V incidentu mezi ruským letounem a americkým dronem se pilot letadla choval evidentně agresivně, na dron vypouštěl palivo a pak nad ním prolétal. Po jednom průletu měl MQ-9 viditelně poškozenou vrtuli a nakonec skončil na dně moře. Podle americké verze do něho ruské letadlo narazilo, což Rusko odmítá. Naopak přišlo s historkou o údajně nebezpečných manévrech dronu. Samozřejmě je otázka, zda pouhé průlety kolem by dokázaly moderní dron opravdu dostat dolů.

Video z tureckých médií naznačuje, že to nebude tak lehké. Letoun Su-27 na něm kolem dronu proletí hned dvakrát. Stroj se při každém průletu evidentně rozkýve, což asi není při náporu vzduchu od mohutného bojového letadla nic překvapujícího. Pak ale systémy dle všeho nezvyklou situaci správně vyhodnotí, zareagují ovládacími prvky a dron po chvilce pokračuje v cestě, aniž by například ztratil výšku.

Hmotností letadlo dron převýší více než 40krát

Rozdíl mezi TB2 a Su-27 je přitom propastný. Zatímco bojový letoun má na délku 21,9 metru, dron jenom 6,5 metru, dron má maximální vzletovou hmotnost 700 kilogramů, letadlo přes 30 tun. Stejně tak i v rychlosti, zatímco tlačná vrtule dronu udělí rychlost maximálně 222 km/h, u nadzvukového stroje je to až Mach 2,35. Kdo by v takové přetlačované vyhrál, je jasné, ačkoli náraz může fatálně poškodit i větší stroj.

Na celém incidentu je ale jedna zvláštnost, a to skutečnost, že dron patří Ukrajině a že se ho ruský letoun nepokusil sestřelit. Zpráva naznačuje, že Su-27 nemusel být vyzbrojený, což je vzhledem k válce mezi Ruskem a Ukrajinou velmi podivné. I kdyby neměl v podvěsu žádné protiletadlové střely, disponuje ještě autokanonem ráže 30 milimetrů se 150 náboji. Dostat křehký dron z oblohy by s jeho pomocí byla doslova hračka. Jediná varianta je, že jde o incident ještě z doby před válkou.

Článek Pokud bojový letoun do dronu nenarazí, dostat ho z oblohy jen proudem vzduchu nemůže. Bayraktar TB2 průlety Su-27 ustál se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rušičky mají zneškodnit drony z Íránu

Podle dostupných informací povolení systémy na Ukrajinu vyvézt dostaly společnosti Elbit a Rafael, což jsou přední izraelští výrobci zbraní. O jaké typy zařízení se přesně jedná, oznámeno nebylo, jen skutečnost, že by měly mít dosah kolem 40 kilometrů. Specificky by měly být určené proti dronům Shahed 136, což jsou sebevražedné íránské drony dodané do Ruska minimálně ve stovkách kusů. Rusové je používají k útokům na infrastrukturu, v budoucnu by v Rusku měla vyrůst i továrna na jejich produkci.

Shahed 136 je stroj o délce 3,5 metru vybavený pístovým motorem s tlačnou vrtulí a hlavicí o hmotnosti 30 až 50 kilogramů. Írán tvrdí, že má dosah až 2 500 kilometrů, podle expertů ale ve skutečnosti půjde o vyšší stovky kilometrů. Létá rychlostí jen 185 km/h, v ne příliš velkých výškách a je slyšet, ale vzhledem k jejich počtu a rozsáhlosti území Ukrajiny se ne všechny daří sestřelit.

Dronu rušička zablokuje signál od operátora

Metoda nabízená Izraelci by proti dronům mohla být relativně účinná a není žádnou novinkou, používá se již delší dobu. V podstatě jde to, že se za pomoci elektronického signálu vyruší spojení mezi operátorem dronu a samotným strojem, tím pádem je nemožné dron řídit. Vyspělé drony mají samozřejmě i autonomní schopnosti, mohou se k cíli dostat za pomoci navigace z GPS či podobných systémů. Otázka samozřejmě je, jak pokročilé schopnosti může mít íránský dron, ale jelikož se jedná o stroj k levné masové produkci, tak asi ne velké.

Pro Izrael právě testování jeho rušicích systémů íránských dronů na Ukrajině může mít neobyčejný přínos. Íránské revoluční gardy nebo spojenci Íránu operují v Sýrii, kde pomáhají místnímu režimu, ale také provádějí akce proti Izraeli včetně vysílání dronů íránských konstrukcí. Pokud budou Izraelci vědět, jak přesně proti íránským dronům na Ukrajině rušičky fungují a kde je třeba schopnosti jejich systémů zlepšit, znamenalo by to přínos pro jejich obranu.

Článek Izrael dodá na Ukrajinu rušičky proti dronům. Nejenže pomůže s obranou, ale své zařízení si vyzkouší i v praxi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na dron stačí přilepit projektil z RPG-7

Video zabírá instruktora (pravděpodobně cizince, protože mluví anglicky), jak učí ukrajinské bojovníky přeměnit nevelký dvoumotorový dron s křídly na sebevražedný. Stačí mu k tomu jenom izolepa a projektil ze známého sovětského granátometu RPG-7. Za pomoci pásky ho připevní na špici dronu tak, aby přečníval a při zásahu se aktivoval detonátor. Poté jenom stačí odstranit pojistku, aby se hlavice odjistila.

Na RPG-7 se nejčastěji používají kumulativní protipancéřové hlavice. Existují i tandemové nebo termobarické, ale na videu je použitý zcela běžný druh. Taková hlavice má hmotnost přibližně 2,6 kilogramu a dokáže probít pancíř o síle 500 milimetrů RHAe. To určitě stačí na zničení obrněného vozu nebo bojového vozidla pěchoty, v případě tanku záleží na místě zásahu. Jistě je také možné probít slabý pancíř na střeše, případně vzadu nebo na boku. Zbraň ale nejspíš nebude dost silná, pokud narazí do místa chráněného reaktivním pancéřováním.

Hlavice z RPG se používají často

Záběry ukazují, že takovýto dron mohou vojáci naprosto bez problému vypustit z ruky. I když se ve vzduchu trochu zakolébá, nakonec stroj spěšně letí. Co na videu není ukázáno, je úprava těžiště dronu, protože těžká hlavice na malém stroji ho musela změnit. Aby mohl správně letět, vojáci pravděpodobně museli nějakým způsobem zatížit zadní část dronu. Na Ukrajině používají kvadrokoptéry s hlavicí z RPG-7 v podvěsu, i v těchto případech však nebude vyvážení takový problém jako u dronu s křídly.

Takto upravený dron může zasahovat cíle ve vzdálenosti až několika kilometrů. Záleží však na dosahu jeho ovládání a baterii, protože zatížení hlavicí musí logicky možnou dobu letu zkrátit. Na videu je vidět, že operátor se strojem letí ve vzdálenosti téměř 4 kilometrů. Nakonec se do ruského obrněnce těsně netrefí. To může být slabina podobných improvizací, úspěšný zásah bude vyžadovat cvik a trochu štěstí, protože drony k tomu stavěné nejsou. Ale v případě úspěchu jde o účinnou a hlavě velmi levnou zbraň.

Článek Z obyčejného dronu může být po chvilce nebezpečná protitanková zbraň. Stačí jen standardní hlavice z RPG-7 a trocha izolepy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drony se objevily nad ruským Belgorodem

Na konci února zaútočily minimálně tři neznámé typy dronů na cíle v okolí ruského města Belgorodu. K cíli evidentně nedoletěly, nejspíše se je podařilo sestřelit ruské protivzdušné obraně, ale opakovaně se objevily zprávy o výbuších ve městě či jeho okolí, proto je možné, že jiné své cíle zasáhly. Zajímavý je nejen dron, jehož typ je dle všeho neznámé konstrukce, ale i fotografie neseného nákladu.

Snímky ukazují minimálně dvě ploché kostky bílé plastické výbušniny, které byly pod dronem umístěny. Odborníci je identifikovali jako plastickou výbušninu PE8 L23A1 pocházející z produkce britské firmy Chemring Energetics UK Ltd. Protože Velká Británie patří k nejštědřejším podporovatelům Ukrajiny v boji s ruskou invazí, není vyloučeno, že pochází z dodávek pomoci, ale Ukrajinci ji samozřejmě mohli koupit i na běžném trhu.

Britská trhavina je na podobné bázi jako semtex

Trhaviny rodiny PE8 jsou vyrobeny na bázi Hexogenu známého také pod zkratkou RDX. Jde o látku používanou ve známých výbušninách, jako je C4 nebo český semtex. PE8 je známá svou velkou silou, dá se velmi snadno tvarovat a je voděodolná, je ji tedy možno používat i pod hladinou, a to dokonce v případě vyššího tlaku. Běžně se používá nejen k vojenským účelům, ale třeba i při různých demolicích.

Jeden dron podle všeho unese dvě cihličky PE8, jedna by podle specifikací ze stránek výrobce měla mít hmotnost 320 gramů. I když jde o velmi silnou trhavinu, jen 640 gramů nemůže způsobit nějaké významné škody. Výjimkou by byly situace, kdy by se sebevražedným dronem podařil zasáhnout sklad munice nebo paliva. Otázkou samozřejmě zůstává, jak tyto drony Ukrajina na větší vzdálenost ovládá, zda mají navádění prostřednictvím GPS, nebo jsou stále v dosahu řídícího signálu a útok s nimi provede lidský operátor.

Článek Ukrajinci používají výkonnou plastickou trhavinu z Británie. Oproti Rusku mají výhodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Během útoku Ukrajinci zničili všechny drony

Dokazuje to například útok v noci na 26. ledna 2023. Rusko mělo do útoku vyslat 24 sebevražedných dronů. Ukrajinská armáda posléze uvedla, že všechny sestřelila, což ještě před několika měsíci nedokázala. Informace o tom, že se opravdu všechny stroje podařilo zničit, samozřejmě nelze ověřit, ale nesporným faktem zůstává, že škody páchané íránskými drony v ruských službách jsou dnes spíše marginální.

Ukrajina a její spojenci ze Západu si po útocích v létě 2022 uvědomili, jak jsou drony nebezpečné, a začali hledat cesty, jak se proti nim bránit. První bylo posílení schopností Ukrajiny drony na obloze identifikovat. Nejsou tak velké jako klasická letadla nebo řízené střely, a navíc létají poměrně nízko. Ovšem větším problémem bylo, jak je zničit. Používání drahých protiletadlových střel nebo letadel se ukázalo jako ne příliš efektivní, a především velmi drahé. Drony také často útočily v okamžiku útoků řízenými střelami.

Jednou z nejlepších zbraní se nakonec ukázalo klasické protiletadlové dělostřelectvo vybavené rychlopalnými kanony. Opravdovou hvězdou se staly německé protiletadlové komplety Gepard na tankovém podvozku s dvojicí děl ráže 35 milimetrů a vybavené vlastním radarem. Jejich jediným handicapem je jejich nedostatečný počet a omezené množství munice. Účinná jsou ale i starší protiletadlová děla ZU-23-2, AZP S-60 nebo systém ZSU-23-4 Shilka.

Pomáhá i Viktor z Česka

Ukrajinští obránci začali také používat kulomety DShK vybavené kamerami nebo termovizí a zařízením na řízení palby. Dalším účinným systémem je, a hlavně bude v Česku vyvinutý Viktor, což je dvojice kulometů KPVT ráže 14,5 milimetrů vybavených denním a nočním zaměřováním umístěná na podvozku automobilu Toyota. Prvních 15 zaplatili Češi veřejnou sbírkou, výrobu další stovky i s municí pak uhradí Nizozemí.

Likvidace dronů Shahed 136 není tak obtížná, protože létají maximálně ve výšce stovek metrů rychlostí kolem 185 kilometrů v hodině a jsou dobře slyšet. Pokud je v jejich trase protiletadlová zbraň, lze proti nim s vysokou mírou úspěšnosti zaútočit. Zbraní ale musí být vzhledem k rozloze Ukrajiny velký počet. Rusko a Írán se údajně nyní pokoušejí drony modernizovat a vyrábět je chtějí přímo v Rusku. Měly by být rychlejší a méně nápadné, aby obrana proti nim nebyla tak jednoduchá.

Článek Ukrajinci se naučili bojovat se sebevražednými drony. Během několika hodin jich sestřelili 24 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dodávka zbraní je v rozporu s neutralitou

To je pravděpodobně případ Španělska, které by mělo mít ve výzbroji 92 těchto děl, některá dokonce modernizovaná a vybavená radarem. Když je chtělo vyvézt, potřebovalo souhlas Švýcarska, protože zde se děla vyráběla a vyžadují to švýcarské zákony. S odvoláním na neutralitu ale Švýcaři souhlas nedali, podobně jako třeba u munice pro německé systémy Gepard. Ty jsou mimochodem od Oerlikon GDF odvozené.

Nejde o žádnou zbrojní novinku, protože společnost Oerlikon Conraves, dnes jde o součást německého koncernu Rheinmetall, zbraň vyvinula na konci 50. let, do výzbroje pak byla zavedena v roce 1963. Jde o systém vybavený dvěma hlavněmi ráže 35 milimetrů. Každá z nich dokáže vychrlit 550 ran za minutu, tedy jeden systém vystřelí na svůj cíl až 1 100 projektilů za minutu. V reálné situaci méně, protože v zásobnících není více než 280 nábojů a střílejí se většinou ve velmi krátkých dávkách.

Oerlikon zvládne cíle do 4 kilometrů

Hmotnost celého kompletu je 6,7 tuny a obsluhují ho 3 vojáci. Pozdější verze byly vybaveny radarem a pokročilým řízením palby, což jejich efektivitu velmi zvětšilo, ale dají se zaměřovat i manuálně. Dokáží zasahovat cíle až do výšky 4 kilometrů, typicky nízko letící letadla, vrtulníky, drony, ale i řízené střely. Existuje několik druhů munice jako vysoce výbušná a zápalná, protipancéřová nebo munice obsahující malé wolframové kuličky používaná hlavně proti různým raketám.

Většina munice do podobného typu zbraní se vyrábí ve Švýcarsku, což byl problém u německých systémů Gepard, do nichž je nutné používat munici z Norska, ale té není tolik. Švýcarsko zatím svůj postoj nezměnilo, i když podle průzkumů je tomu veřejnost v zemi spíše nakloněna. Někteří politici se snaží najít i kličku v zákonech, například v případě tanků Leopard 2 vyrobených ve Švýcarsku. Navrhují je prodat za symbolickou cenu Polsku, Slovensku či Česku. Ty by mohly poslat své Leopardy 2 z Německa na Ukrajinu a využít švýcarské pro sebe.

Článek Protiletadlová děla Oerlikon GDF by Ukrajině pomohla hlavně proti dronům. Ovšem spojenci je do boje poslat nesmějí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drony Lancet zničily i cennou ukrajinskou techniku

Sebevražedné drony Lancet jsou poměrně novou zbraní, poprvé byly představeny v roce 2019. Jsou ale asi nejčastěji používanou ruskou loudavou municí na bojišti a v jeho okolí a mají na svém kontě již řadu nesporných úspěchů. Zaznamenané jsou případy, kdy Lancety zničily například velmi cenný systém protivzdušné obrany S-300, několik druhů moderních západních houfnic a dron dokonce poškodil moderní ukrajinský dělový člun Gyurza-M.

Drony Lancet mají velmi specifický tvar a je velmi jednoduché je rozeznat. Mají totiž čtveřici křídel umístěných do kříže a v zadní části dronu jsou pak podobně rozložené ocasní plochy. Jsou poháněny elektromotorem a tlačnou vrtulí v zadní části dronu. Létají rychlostí 110 kilometrů v hodině, při prudkém sestupném letu k cíli mohou dosáhnout až 300 kilometrů v hodině. Mají elektrooptické navádění, ale lze je k cíli nasměrovat i za pomoci GPS.

Lancety se liší velikostí i sílou hlavice

Dronů Lancet je více druhů, větší základní varianta má hmotnost 12 kilogramů a tříkilogramovou hlavici. Na obloze dokáže vydržet až po dobu 40 minut. Vojáci ale mohou použít i odlehčenou variantu o hmotnosti pouze 5 kilogramů s hlavicí o hmotnosti 1 kilogram. Její výdrž na obloze je zhruba 30 minut. Údajně byla vyvinuta ještě větší varianta s asi pětikilogramovou hlavicí a výdrží delší než hodina.

Ačkoli jsou Lancety nebezpečnou zbraní, ukazuje se, že za určitých okolností proti nim existuje obrana. Ukrajinská osádka polské samohybné houfnice AHS Krab nad svoji zaparkovanou zbraň natáhla síť z obyčejného plotového pletiva. Obsluha dronu si jí evidentně nevšimla a Lancet se do ní zachytil. Jindy se prý dron zasekl ve větvích stromu, pod nímž stál tank. Jestli i ruští vojáci používají podobnou ochranu proti ukrajinským dronům a jak funguje třeba proti Switchblade, zatím známé není, ale je to velmi pravděpodobné.

Článek Ruské sebevražedné drony Lancet hravě likvidují techniku všeho druhu. Ukrajinci se jim ale dokážou bránit obyčejným pletivem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tisíce sebevražedných dronů ročně

Pomoci v tom má chystaná výstavba továrny v ruském městě Jelabuga v Tatarstánu. Zde se již byli podívat i zástupci Íránu a Ruska, aby si vše prohlédli. Závod by měl být schopen vyrobit až 6 tisíc sebevražedných dronů ročně, což by možnosti útoků na Ukrajinu velmi rozšířilo. Problémem jejich nasazení nejsou jen škody, ale nutnost soustředit mnoho sil na protivzdušnou obranu, což samozřejmě značně odčerpává zdroje – a to jak lidské, tak materiální – nutné na frontě.

Vyráběným modelem by měl být právě íránský Shahed 136, což je osvědčená konstrukce vybavená delta křídly. Je asi 3,5 metru dlouhý a má hmotnost kolem 200 kilogramů. V trupu je hlavice o hmotnosti 30 až 50 kilogramů. To je méně než u řízených střel, ale například při útocích na rozvodny elektřiny pod širým nebem je to více než dostatečné. Přesný dosah dronu je neznámý, ale jde o vyšší stovky kilometrů, Írán dokonce udává neuvěřitelných 2 500 kilometrů.

Drony Shahed 136 jsou pomalé a hlučné

Stroj je poháněn motorem MADO MD-550, což je íránská kopie německého Limbach L550E. Má tlačnou vrtuli a létá rychlostí až 185 kilometrů v hodině. Právě nízká rychlost a jeho poměrně hlučný motor je jeho nevýhodou. Umožňuje jeho přítomnost odhalit, a pokud je na místě účinná protiletadlová zbraň, tak i sestřelit. Osvědčily se k tomu německé Flakpanzer Gepard, ale i jiné druhy protiletadlového dělostřelectva či těžkých kulometů.

Rusové s Íránci by chtěli tento problém v novém závodě vyřešit. V plánu je upravit konstrukci a nejspíše použít i jiný motor tak, aby byl dron rychlejší a tišší, což by mu dávalo větší šanci proniknout protiletadlovou obranou. Jediná útěcha pro Ukrajinu je, že výstavba závodu a nová konstrukce jistě nějaký čas zaberou. V nejbližších měsících se nové sebevražedné drony ve větším počtu na obloze určitě neobjeví.

Článek Sebevražedné drony jsou ve válce stále důležitější. Rusko staví novou továrnu, kde bude vyrábět jejich vylepšenou verzi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Letecké drony

Využití leteckých dronů je ve válce na Ukrajině doslova masivní záležitostí. Nepilotované letouny se využívaly samozřejmě i v minulosti, ale nikdy ne v takovém měřítku jako dnes. Leteckých dronů je celá řada, od miniaturních speciálních strojů na průzkum přes upravené civilní drony k navádění palby nebo improvizovanému shazování malých pum až po větší drony se schopností bombardovat a odpalovat řízené střely. Vlastní kapitolou jsou pak drony sebevražedné nahrazující naváděnou munici.

Jedním z nejznámějších dronů konfliktu jsou turecké Bayraktar TB2 využívané Ukrajinou. Dokázaly se prosadit hlavně na začátku války, a to nejen při průzkumu, ale i v útocích na ruskou techniku, často velmi hodnotnou. Druhým známým strojem je sebevražedný dron Shahed 136 původem z Íránu a používaný Ruskem k útokům na ukrajinskou infrastrukturu. Oba stroje byly úspěšné, ale protivníci proti nim nakonec dokázali vybudovat relativně účinnou obranu a již tak efektivní nejsou.

Bojoví roboti

Snahou konstruktérů je dostat různé stroje i do pozemního boje. Na ukrajinské straně může jít o stroj THEMIS od estonské společnosti Milrem Robotics. Úkolem tohoto robota je především doprava zásob do bojové zóny a pomoc s evakuací raněných, i když není vyloučeno ani jeho vyzbrojení. Naopak zbraně má mít ruská robotická platforma Marker umístěná na pásech. Její hmotnost je zhruba 3 tuny a může nést celou řadu zbraní. Robot by měl být schopen autonomního provozu po dobu až 3 dnů.

Dalším druhem často využívaných robotů jsou odminovávací stroje se schopností prohledat větší prostor a nakonec zneškodnit vyšší počet min než lidé, a to bez rizika úmrtí při náhodném výbuchu. Typickým představitelem takového systému je ruský Prokhod-1 postavený na podvozku tanku T-90. Má speciální radlici s válečky sloužící ke zneškodnění min. Ale používáni jsou i malí roboti sloužící třeba k hledání min v různých budovách.

Článek Rusko i Ukrajina ve válce používají roboty. Jsou určeni k zabíjení, průzkumu, ale mohou pomoci i s minami se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank může útoku snadno odolat

Přesto se ale jedno z videí na internetu objevilo a ukazuje, jak mnohé útoky pravděpodobně dopadají. Není jisté, kdy a kde bylo na ukrajinské frontě pořízené, ani kdo na koho útočí. Ale vzhledem písmenu V na tanku a faktu, že civilní drony se speciálně upravenými pumami jsou především ukrajinskou dominantou, dá se předpokládat, že se jedná o ruský tank. Podle tvaru T-80, pravděpodobně verze BV. Ačkoli ho mnohé komentáře označují za modernizovanou verzi BVM, ale té neodpovídá jeho reaktivní pancéřování.

Na záběrech je vidět, jak dron svrhne relativně malou pumu plastovým stabilizátorem a ta dopadne na střechu tanku. Exploduje, ale po pár sekundách tank pokračuje ve střelbě proti nepříteli. Explozi na věži tanku pravděpodobně nezpůsobila jen puma z dronu, ale i reaktivní pancéřování. Nedaleko místa, kam projektil dopadl, totiž po zásahu evidentně chybí, dá se tedy předpokládat, že explodovalo a odvedlo svoji práci.

Reaktivní pancéřování tanku výrazně pomůže

Je samozřejmě otázka, jaký druh bomby Ukrajinci na tank svrhli, mnohdy upravují různé druhy granátů nebo jiné munice. Jedním z častých typů bývá původně sovětský protitankový granát RKG-3 se schopností díky své tvarované náloži prorazit pancíř o síle až 220 milimetrů RHAe. Pokud by dron opravdu použil tento granát, měl by šanci střechou tanku proniknout. Ovšem jenom v případě, že by nebyla vybavena reaktivním pancířem, což byla. Je totiž navržený právě proto, aby odklonil sílu výbuchu kumulativních náloží.

Tanky T-80VB mají reaktivní pancéřování Kontakt-1 odpovídající tvaru kostek na videu tanku. Reaktivní pancéřování tvoří slisovaná deska výbušniny mezi dvěma kovovými pláty. Při nárazu projektilu exploduje a odchýlí směr výbuchu tvarované nálože, moderní typy i kinetické penetrátory. Modernizované tanky T-80BVM již mají reaktivní pancéřování Relikt poskytující mnohem lepší ochranu. Dokáže si poradit i s tandemovými hlavicemi navrženými tak, aby překonaly starší typy reaktivního pancíře.

Článek Video: Ukrajinci granátem zasáhli ruský tank T-80. Ten ale dál pokračoval v boji se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dron Tu-141 sloužil k průzkumu

Nejedná se o žádný výkřik moderní techniky, ale zjevnou improvizaci a um ukrajinských techniků s cílem získat zbraň dalekého dosahu. Drony totiž pochází ze 70. let a byly do výzbroje sovětské armády zavedeny v roce 1979. Jde o průzkumný stroj vybavený různými druhy kamer včetně infračervených a zobrazovacím radarem. Nebyl nijak řízený, jeho trasa se nastavila ještě před startem ze speciální rampy, je tedy od současných dronů velmi vzdálený.

Dron je vybavený proudovým motorem, který umožňuje dosáhnout slušné rychlosti až 1 100 kilometrů v hodině. Dolet stroje je kolem 1 000 kilometrů. Po absolvování průzkumné trasy, většinou jakéhosi okružního letu, se pak snese na padáku, aby z něho bylo možné získat nasnímané materiály. Samotný stroj má velikost letadla, je totiž 14,33 metru dlouhý, rozpětí jeho křídel je 3,88 metru a hmotnost přes 6 tun. Jen pro představu délka Aero L-39 Albatros je jen 12,13 metru.

Místo kamer bomba a moderní navádění

Ukrajina může mít ve skladech více než 100 těchto strojů a odborníci se domnívají, že minimálně některé upravila do podoby sebevražedného dronu. To by znamenalo, že místo kamer a detekčních systémů by se uvnitř stroje ocitla improvizovaná bojová hlavice, možná těžká desítky kilogramů. Upraveno mohlo být i jeho navádění. Buď může být naváděn prostřednictvím GPS, nebo řízen i na dálku za pomoci GPS a kamery jako moderní drony.

Zprávy o použití dronu se objevily již v březnu 2022, kdy Tu-141 vybavený bombou havaroval v Chorvatsku. K jeho vlastnictví se nikdo nehlásil, ale předpokládá se, že byl Ukrajiny, vymkl se kontrole a zamířil doslova na opačnou stranu od ruských pozic. Rusové pak ohlásili sestřel dvou těchto dronů v červenci v Kurské oblasti. Útok pravděpodobně upravených Tu-141 začátkem prosince poškodil dva stroje Tupolev Tu-95 na základně Engels-2 a jeden Tupolev Tu-22M3 na základně Dyagilevo.

Článek Ukrajina znovu útočí na ruskou základnu. Využívá k tomu staré sovětské průzkumné drony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Letoun prý umí vypnout komunikaci

Podle videa, které Rusko zveřejnilo, se vlastně nejedná o úplně novou zbraň, ale značně upravený dron Orlan-10. Ruská armáda jich má veliké množství a využívá je k průzkumu nad bojištěm. Ovšem Moskit má být určen nikoli k průzkumu, ale rušení elektronických systémů ve svém okolí. To by mělo znamenat, že jednotky nepřítele by se měly ocitnout bez komunikace a neměly by jim fungovat další systémy jako GPS, případně terminály Starlink.

Podle ruského tvrzení je schopen rušit komunikaci v okolí 5 kilometrů. Armáda ho údajně již opakovaně použila nad ukrajinským bojištěm. S velkým úspěchem, protože jeho nasazení působí mezi ukrajinskými jednotkami zmatek. Tvrzení nelze ověřit. Skutečností ale zůstává, že o různé rušení komunikace a elektroniky se Rusko na bojišti pokouší a s různými výsledky. Má k tomu řadu systémů. Moskit má být jen jedním z nich. Dron prý dokáže do nepřátelských telefonů posílat SMS, zaměřit zdroje vysílání a navést na ně palbu.

Příbuznost s Orlanem je zřejmá

Skutečnost, že jeho základem je Orlan-10, naznačují i záběry. Je totiž startován z rampy pomocí napnutého lana. Po návratu se na základnu snese na padáku a dosednutí ještě tlumí nafukovací airbag. Není známo, zda je Moskit víceúčelový. Tedy jestli dokáže během letu vést elektronický boj a zároveň sloužit jako průzkumný. Je totiž možné, že sledovací systémy z něho musely být sejmuty, aby unesl hmotnost elektroniky.

Orlan-10 je totiž malý dron, který unese jen zařízení o hmotnosti 6 kilogramů. Jeho maximální vzletová hmotnost je 15 kilogramů. Rušicí systém tedy musí být velmi malý a lehký. Pokud se ho ale podařilo do stroje namontovat, letounek je schopen se nad bojištěm vznášet až 16 hodin. Jeho rychlost je až 150 kilometrů v hodině a jeho řídicí stanice může být ve vzdálenosti až 110 kilometrů. Jedinou záhadou je, proč ruská propaganda, která se vždy ráda chlubí, o systému neinformovala již dříve.

Článek Ruský dron Moskit údajně umí rušit ukrajinskou komunikaci a je velmi úspěšný. Dařilo se ho držet v utajení až doteď se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úspěch za využití omezených technologií

Proslulost dronům přinesly jejich útoky na Ukrajinu, hlavně proti městům. I když se s nimi podařilo zlikvidovat i vojenské cíle, například houfnice. Jejich úspěšnost může být překvapující, protože Írán, odkud pocházejí, dlouhodobě čelí západním sankcím a má velmi omezený přístup k technologiím. Přesto jeho inženýři dokázali v mnoha případech najít originální řešení, která nejsou třeba tak elegantní jako vyspělé zbraně. Ale fungují a často bývají také mnohem levnější.

Příkladem je právě Shahed 136. Jedná se o poměrně primitivní dron ve tvaru delta křídla. Je zhruba 3,5 metru dlouhý, rozpětí jeho křídel je 2,5 metru a váží kolem 200 kilogramů. Je vybaven hlavicí o hmotnosti 40 až 50 kilogramů. Ta nedokáže nadělat škody na zpevněných cílech, jakými jsou třeba bunkry, ale dokáže zasáhnout takzvané měkké cíle nebo civilní infrastrukturu. Kromě škod také jejich nasazení přináší psychologický efekt.

Hlučný s dosahem stovek kilometrů

Dron je poháněn běžným čtyřtaktním motorem s tlačnou vrtulí. Ten mu dokáže dodat rychlost až 185 kilometrů v hodině. Je poměrně hlučný a stroj navíc létá nízko. Jeho zvuk je přirovnáván k mopedu nebo sekačce na trávu. Íránské zdroje udávaly dolet kolem 2 tisíce kilometrů. To odborníci vzhledem k velikosti dronu vylučují, ale shodují se, že půjde o několik set kilometrů. Což dokazují vzdálenosti, na kterých na Ukrajině létá.

Operátor dronu ho řídí na dálku a je o jeho poloze informován prostřednictvím ruského navigačního systému GLONASS, některé zdroje uvádějí, že prostřednictvím civilní verze GPS. Dron je vybaven kamerou, která pak operátorovi umožňuje zaměřit cíl a zaútočit na něj. Startuje z jednoduché konstrukce umístěné například na automobilu, za pomoci raketového motoru. Cena dronu se odhaduje na 20 až 50 tisíc dolarů (503 tisíc až 1,3 milionu korun). Je tedy mnohem levnější než protiletadlové střely, kterými může být sestřelen.

Právě produkce vysokého počtu těchto dronů, které pak mohou být i ve velkém množství nasazeny, je jejich nespornou výhodou a nebezpečím pro nepřítele. Ten obranou proti nim musí vyčerpávat své zdroje. I když se například Ukrajina naučila se proti Shahed 136 bránit, nikdy se je nepodařilo sestřelit všechny a mohou tak ničit její města. Rusko, které v rozporu se všemi důkazy popírá, že by mu Írán drony dodal, s jejich pomocí dokázalo významně poškodit třeba ukrajinskou energetickou síť.

Článek Rusko používá rojící se munici Shahed 136. Navzdory nízkým nákladům je sebevražedný dron extrémně propracovaný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spolupráce s Su-57

Jde o dron, který vyvíjí koncern Suchoj s Russian Aircraft Corporation MiG. Podle dostupných informací mají inženýři na stroji pracovat již někdy od roku 2011. Jeho maketa byla představena o tři roky později a prototyp mohla veřejnost poprvé vidět v roce 2017. Vývoj je dlouhý z řady důvodů, ale tím nejdůležitějším bude skutečnost, že jde o novou koncepci opravdu vyspělého dronu se schopnostmi stealth, který by měl v budoucnu spolupracovat s letouny páté generace Su-57.

O tom, že jde o stroj s malým radarovým profilem, svědčí i jeho tvar, kterým je létající křídlo. Tedy ten samý tvar jaký má třeba americký bombardér B2 nebo dron Sentinel. Rusko žádná klasická letadla podobného tvaru nemá. Na dronu jsou využity i speciální kompozitní materiály a některé technologie vyvinuté pro Su-57. I když kvůli tvaru trysky je velmi sporné, jak moc stealth nakonec stroj bude. Rozpětí křídel by mělo být kolem 20 metrů a hmotnost se odhaduje na 10 až 20 tun.

Dron bude podzvukový, jeho maximální rychlost by měla být kolem 1 000 kilometrů v hodině. Je poháněn motorem, který buď pohání letouny Su-27 nebo novější Su-35. Do vzduchu se Ochotnik poprvé vznesl v roce 2019. V tom samém roce přinesla ruská média záběry, jak letí spolu s Su-57. Oba stroje bývaly i jsou oblíbenými zbraněmi, které předvádí ruská propaganda. Vzhledem k tomu, že ne všechny její informace o schopnostech zbraní bývají pravdivé, se schopnosti Ochotniku těžko posuzují.

Dron již dokázal bombardovat

V roce 2021 měl podle Ruska dron poprvé otestovat shoz pum o rok později použití přesně naváděné munice. V jeho vnitřním prostoru by mělo být místo až pro 2 tuny výzbroje. Bojový dosah je udáván 3 tisíce kilometrů. Kromě spolupráce s Su-57 by měly čtveřici těchto dronů nést výsadkové útočné lodě třídy Ivan Rogov. Rusko dvě z nich nyní stavím, spuštěny mají být nejdříve v roce 2028.

Su-70 měl být v sériové výrobě již v roce 2022, nyní se mluví o letech 2023 až 2024. Je otázka, jak embargem postižené Rusko dokáže tyto špičkové stroje zavést do výroby a produkovat. Velmi pomalu šla i výroba Su-57 a to i v době, kdy tak silné embargo neexistovalo. V současnosti mají existovat jen dva prototypy. Vzhledem k tomu, o jak jde vzácné stroje, Rusko je nejspíše do současné války na Ukrajině nepošle. Ztráta takového prototypu by nejen bolela, ale byla i nesmírnou ostudou.

Článek Rusko staví velký neviditelný dron Ochotnik, který by měl spolupracovat s Su-57. Svými schopnostmi má všem vytřít zrak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Moderní stíhačka s vysokou rychlostí

Zdá se to velmi nerovný souboj. MiG-29 je stíhací letoun, který sice pochází již z 80. let, ale stále je považovaný za velmi užitečný a zůstává ve výzbroji některých letectev. O tom, že je to dobrý stroj, může svědčit i fakt, že si je ve výzbroji řadu let nechalo i německé letectvo po sjednocení západní a východní části země. Letoun má nejen rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů, ale může nést i různé druhy protiletadlových střel jak tepelně, tak radarově naváděných. Létá rychlostí až Mach 2,3 a je známý dobrou manévrovatelností.

Oproti tomu Shahed 136 je 3,5 metru dlouhý a 200 kilogramů těžký dálkově ovládaný dron obsahující 40–50 kilogramů těžkou hlavici. Jeho jediným úkolem je doletět na místo a operátor s ním za pomoci kamery nabourá na vybraný cíl. Je vybaven velmi jednoduchým čtyřtaktním motorem s tlačnou vrtulí. Pohybuje se rychlostí až 185 kilometrů v hodině a létá v relativně malé výšce.

Fatální byly trosky

Nenese žádné zbraně, takže tvrzení, že z oblohy sestřelil moderní stíhací letoun, je trochu nadsazené. Ukrajinská stíhačka byla zapojena do ničení vlny sebevražedných dronů, které Rusko vypouští na ukrajinská města ve snaze terorizovat obyvatelstvo a ničit infrastrukturu. Z incidentu jsou k dispozici jen kusé informace, ale letadlo mělo zničit pětici dronů. Ovšem trosky některého z nich nakonec nasálo do svých motorů, což se mu stalo fatálním. Pilotovi se naštěstí podařilo se katapultovat a přežil.

Jak letoun drony ničil, není známé, ale s největší pravděpodobností použil svůj kanon, pálit drahými raketami by nemuselo být tak efektivní a má jich i omezený počet. Problém je s největší pravděpodobností malá rychlost dronu. Pokud by se proudový stíhací letoun pokoušel létat podobně pomalu, neudržel by se na obloze. Pilot tedy musel letět relativně rychle, a aby zaměřil a zasáhl dron dlouhý jen 3,5 a široký 2,5 metru, musel se přiblížit dost blízko. Když dron zasáhl, již nezbýval čas se jeho troskám vyhnout.

Z čistě vojenského hlediska nemá příliš smysl nasazovat bojová letadla za stovky milionů korun proti dronům, jejichž cena je v řádech několika set tisíc korun. Fakt, že se o to Ukrajina pokusila, ukazuje její zoufalou snahu útoky na civilisty odvracet. Jako lepším řešením se ukázaly klasické protiletadlové zbraně, lze použít i střely z MANPADS, které jsou ale dražší než drony. Konstruktéři do budoucna spoléhají hlavně na lasery nebo mikrovlnné zbraně. Ty by měly dokázat pálit opakovaně a cena výstřelu by byla doslova zanedbatelná.

Článek Íránské sebevražedné drony sestřelily nad Ukrajinou MiG-29. Pustit se s nimi do souboje není příliš dobrý nápad se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Těžší verze je jen 2 roky stará

Svou konstrukcí jsou si vlastně velmi podobné, liší se hlavně velikostí, sílou bojové hlavice a dosahem. Vyrobila je společnost AeroVironment. Menší verze 300 je ve výzbroji amerických ozbrojených sil již od roku 2011 a byla úspěšně použita například v Afghánistánu. Větší verze 600 byla představena v roce 2020. Její současné dodání na Ukrajinu a využití bude pravděpodobně prvním nasazením této zbraně.

Konstrukce zbraně je velmi jednoduchá. Skládá se z odpalovacího zařízení, kterým je jakási trubka podobná minometu. Vlastní dron má podlouhlý tvar připomínající raketu. Jeho křídla a řídicí plochy jsou vyklápěcí a při startu jsou zaklopené do těla dronu. Po odpálení z trubice se křídla a řídicí prvky rychle vyklopí a spustí se elektrický motor, který pohání tlačnou vrtuli v zádi stroje. Vybaven je systémem GPS a kamerou, nejspíše i infračervenou, aby obsluha věděla, kde se dron nachází, a dokázala najít cíl.

Provádí průzkum i útočí

Výhodou je, že si dron mohou vojáci nést přímo na bojiště. Hmotnost menšího Switchblade 300 je pouhých 2,5 kilogramu. V případě potřeby ho jednotka odpálí. Tento dron vydrží ve vzduchu až 15 minut, letí rychlostí až 160 kilometrů v hodině a urazí až 10 kilometrů. V průběhu svého letu vykonává průzkum. V případě nalezení cíle ho na něj obsluha navede. Síla hlavice je ekvivalentem střely granátometu ráže 40 milimetrů. Dokáže zničit pěchotu, nepancéřovaná vozidla a další takzvané měkké cíle.

Switchblade 600 je mnohem větší, má hmotnost 54 kilogramů. Ve vzduchu ale vydrží až 40 minut, může letět rychlostí 185 kilometrů v hodině a urazit až 40 kilometrů. Má také silnější hlavici, která je založena na hlavici známé americké protitankové střely Javelin. Znamená to, že je účinný proti obrněným cílům, jakými jsou i nepřátelské tanky. Obě verze se dají dokonce naprogramovat tak, aby si svoje cíle našly samy a zaútočily na ně.

AeroVironment v současné době vyrábí verzi 600 v počtu asi 2 tisíce kusů ročně, není jich tedy mnoho. Ovšem produkci chce v blízké době znásobit, protože o systém je zájem nejen na Ukrajině, ale i v USA a u jejich spojenců. Vznikají i různé aplikace s těmito systémy. Před nedávnem bylo představeno třeba vozidlo Humvee, které má v zadní části nainstalováno 14 odpalovačů lehčí a 10 těžší verze Switchblade. Kromě toho na střeše nese granátomet se zaměřovacími systémy, který odpaluje tříštivé granáty určené k likvidaci nepřátelských dronů.

Článek Dlouho očekávaná munice míří na Ukrajinu. Sebevražedný dron Switchblade 600 může změnit celou hru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vyruší většinu vysílacích pásem

Jde o zařízení, které vyrábí americká společnost DeDrone. Vypadá jako jakási futuristická puška a jeho úkolem je blokovat rádiové spojení mezi dronem a řídicí stanicí, ze které obsluha stroj ovládá. Jde o velmi efektivní systém, který by si měl poradit především s méně sofistikovanými drony, například upravenými civilními stroji či takovými, které nemají vojenskou ochranu proti rušení. Pokrývá totiž většinu běžných vysílacích pásem.

Zbraň je 7 kilogramů těžká, a to i s bateriemi, dokáže ji tedy snadno ovládat jeden voják. Rušící signál je schopna vyslat do vzdálenosti až dva kilometry. Pokud je plně nabitá, dokáže pracovat až dvě hodiny. Má zabudované GPS a paměťovou kartu. Zbraň byla vyvinuta, aby chránila různá citlivá místa jako vládní budovy, vojenské základny a další. V současné době ji podle zveřejněných záběrů z USA získala Ukrajina.

Ukrajinské zařízení má delší dosah

Její vojáci mají k dispozici podobný výrobek, který pochází přímo z Ukrajiny. Jde o protidronovou pušku KVS G-6 od společnosti Kvertus Technology. Podle dostupných údajů jich ozbrojené síly, i díky různým sbírkám, získaly alespoň stovku. Tato zbraň má delší dosah než americká, plných 3,5 kilometru. Ale s nabitou baterií má menší výdrž, kolem půl hodiny.

Zbraně proti dronům se budou ukrajinské armádě v příštích týdnech nejspíše velmi dobře hodit. Rusko sice má mnohé vlastní stroje, ale není jich dostatek. Proto se dohodlo s Íránem, že od něho získá jeho drony. A to jak útočné, tak průzkumné. Mluví se dokonce o tom, že strojů by mohlo být kolem tisíce. Některé drony již mají být v Rusku, ale vojáci údajně nejsou spokojeni s jejich stavem a schopnostmi.

Článek Ukrajinští vojáci mají v rukou futuristicky vypadající pušky. Zařízení dokáže z oblohy sundat nepřátelské drony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pro dron je paluba malá

Drony samozřejmě z námořních plavidel již operují, ale podobně jako letadla před vznikem letadlových lodí se potýkají s problémem, jak efektivně startovat, a hlavně jak na palubách menších lodí přistát. Není zde dostatek místa pro to, aby dron bezpečně dosedl. Řešení s padákem jsou zase těžkopádná. Právě nový systém má tento způsob vyřešit. A to tím způsobem, že dron bude startovat a přistávat mimo palubu plavidla, nebude tedy hrozit nebezpečí.

Návrh tvoří dvojice stabilizovaných teleskopických tyčí se speciálním držákem. Princip jejího použití by spočíval v tom, že budou připevněny na boku daného plavidla. V okamžiku startu nebo přistání by se natočily mimo bok lodě do požadovaného směru. V případě startu by zde byl upevněn dron, který by vzlétal ve směru mimo palubu a nástavby plavidla. V případě přistání by pak obsluha dron navedla k zařízení, které by ho zachytilo.

To by samozřejmě znamenalo, že systém by musel být velmi stabilní, protože jakákoli chyba by mohla vést k tomu, že úder dron zničí. Autoři projektu tvrdí, že by stabilní polohu mělo zařízení udržovat i v případě, kdy na moři budou až šestimetrové vlny. Obecně se dá říci, že by mohlo využívat podobný systém, jaký mají tanková děla, která dokáží mířit na jeden cíl, i když se vozidlo pohybuje v náročném terénu. Otázkou samozřejmě zůstává, jak se návrh v praxi ukáže funkční, pokud bude postaven. Řada ruských systémů totiž do praxe uvedena nebývá.

Řešení pro křižníky či torpédoborce

Tyče by mohly být připevněny na nosiče vrtulníků, ale i na menší plavidla. V ruském námořnictvu se dá předpokládat, že většími plavidly jsou myšleny hlavně křižníky třídy Kirov a Slava, případně i torpédoborce. Samozřejmě je otázka, zda by tento systém zvládla nést i menší plavidla. Rusku by to jistě velmi pomohlo, protože při absenci jediné letadlové lodě je odkázané na vrtulníky startující z palub ostatních lodí. Navíc na heliporty některých lodí nainstalovalo protivzdušný modul Tor-M2KM, operace vrtulníků z nich tak znemožnilo.

Dvojice tyčí má umožnit startovat dronům krátkého a středního doletu. Je tedy jisté, že by se určitě jednalo o průzkumné stroje, jako je velmi rozšířený Orlan-10. Otázkou samozřejmě zůstává, zda by byl systém natolik robustní, aby dokázal odpalovat i drony vyzbrojené třeba mikropumami či protitankovými raketami. V případě potřeby by ale Rusko mohlo takto používat i sebevražedné drony a nasadit je jako jakýsi druh řízených střel.

Článek Rusko odhalilo speciální systém, který má umožnit startovat dronům z válečných lodí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je zatím o S-70 známo?

Většina toho, co vnější pozorovatelé vědí o S-70, je založena na informacích o projektu dodaných výrobcem. Ochotnik-B, nebo v anglickém překladu jeho ruského názvu Hunter-B, je dron typu samokřídlo. Podle ruských státních médií může dosáhnout rychlosti až 1 000 kilometrů za hodinu. Přesná povaha vybavení S-70 není známa. Zdá se však, že dron má plně vnitřní zbraňové šachty, v nichž nese svůj zbraňový náklad. Samozřejmě prioritou je samotná nenápadnost dronu.

Vývojová dráha S-70

Vývoj bezpilotního letounu S-70 Ochotnik-B údajně začal v roce 2011. Tehdy společnost Suchoj Aircraft Company obdržela zakázku od ministerstva obrany na vývoj těžkého útočného dronu. Ten by pravděpodobně odpovídal vývoji analogických amerických dronů, tehdy patřících společnosti Lockheed Martin a Boeing.

Aby tento letoun lépe plnil svou doplňkovou roli k Su-57, odhalilo Rusko nejnovější verzi S-70 s několika viditelně začleněnými vylepšeními. A to především co se týče jeho schopnosti utajení. Stroj typu Ochotnik-B, který byl odhalen na Novosibirském sdružení pro výrobu letadel v prosinci 2021, obsahuje novou trysku pro výfuk motoru. Ta nadevše zdůrazňuje utajení. Ostatní prvky exteriéru dronu byly zjednodušeny nebo odstraněny. Jednalo se výhradně o antény, výfukové otvory a přívody vzduchu.

Konec vývoje se blíží

Jak se vývoj letounu blíží ke konci, objevují se otázky ohledně budoucí výroby a dodávky dronu. Generální ředitel společnosti United Aircraft Corporation Yury Slyusar zmínil možnost prvních dodávek od roku 2024. Zdá se, že ruský obranný průmysl nemá problém s technickým know-how potřebným k výrobě letounů typu stealth. Skutečným testem bude, zda se podaří tento bezpilotní letoun vyrábět v dostatečném měřítku. Dalším důležitým faktorem pak bude schopnost jeho integrace do ruských leteckých sil.

Co si myslíte o používání moderních bezpilotních letounů v boji?

Zdroj: Science

Článek Pýcha Ruska: Superrychlý bezpilotní letoun S-70 Ochotnik-B. Jedná se o skutečnou změnu hry? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drony, kam jen se podíváš

Práci na dronech má na svědomí skupina z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické (tedy FEL) a v rámci zadání měl tým vyslat stabilizovaný roj s kamerou nad nehostinný terén. Požadavkem byla i vzájemná komunikace tzv. neuronovou sítí. Roj měl najít osoby v nouzi a po přistáni poskytnout balíček první pomoci. Konstruktéři potvrzují inspiraci přírodou, hlavně chováním ptáků v hejnech, která dovolují synchronizaci.

Zvířata jsou totiž vybavena smyslovým orgánem, který ve skupinách umožňuje držet se pohromadě a reagovat na přicházející situace, například překážky nebo výskyt predátora. Roj dronů napodobuje právě toto chování, a ačkoli si stroje během letu předávají jen střípky informací, létají zcela koordinovaně. Tým se ostatně výrobě a testování takových rojových robotů věnuje dlouhodobě, ovšem současný záměr je zatím ve velmi rané fázi.

První „krůčky“ robotických hejn

Jako u každého technického projektu by pomohlo hlavně zapojení dalších firemních partnerů, kteří budou disponovat prostředky a další technikou. Zatím je hlavním spolupracujícím partnerem Technologický institut v Abú Zabí. V Emirátech tým testoval také použití ve vícepatrových budovách, hlavně během požárů. Množství mrakodrapů a solventních obyvatel si v těchto oblastech žádá alternativní metody hašení.

Jedním z takových přístupů by mohla být situace, kdy dron vyletí do desátého patra budovy a střelí dovnitř hasicí kapsli. Případně může vyhledávat v krizových situacích ve vícepatrových budovách přeživší osoby. Tým FEL se v tomto ohledu už velmi úspěšně účastnil i několika dronových soutěží a ostudu své zemi ani alma mater rozhodně neudělal. Což svědčí o tom, že tato oblast má slibnou budoucnost a český tým taktéž.

Zdroj: ČVUT

Článek Bezpečná budoucnost, tu představili studenti z ČVUT, kteří vytvořili drony, jež by mohly ve velkých počtech hasit požáry se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.