Snění a léky na paměť

Cílem bylo prozkoumat, jak chemikálie zvané inhibitory acetylcholinesterázy (AChEls) podporují právě stav lucidního snění. Neuropřenašeč acetylcholin pravděpodobně moduluje REM fázi spánku a AChEls pomáhají tvorbě této složky v mozku blokací jednoho z enzymů, který acetylcholin deaktivuje. Ukázalo se, že běžný lék používaný na zpomalení zhoršování paměti při Alzheimerově chorobě – galantamin – je rychlý AChEl se slabými vedlejšími účinky.

Badatelé tedy zkoumali 121 dobrovolníků, aby viděli, jaký efekt bude mít tento lék na jejich schopnost si vybavit své lucidní sny. Je třeba poznamenat, že tito dobrovolníci nebyli běžní lidé, ale nadšenci se zájmem o problematiku lucidního snění. Prošli také základními protokoly ohledně navození tohoto stavu, včetně tzv. MILD technik. Když byl předchozí nácvik zkombinován s galantaminem, posílilo to jejich schopnost navodit lucidní snění.

Velmi slibné výsledky

Po tři po sobě jdoucí noci si účastníci brali zvyšující se dávky léku. Začali s placebem, pak 4 mg a nakonec dvojnásobek poslední noc. Vždy se probudili 4,5 hodiny poté, co zhasla světla, provedli svoje techniky pro navození snů, polkli kapsli a opět usnuli. Kombinace jejich vlastních technik a medikace na Alzheimerovu chorobu podle všeho opravdu pomohla spustit lucidní snění. A čím větší dávka léku, tím silnější výsledný efekt byl. S placebem ohlásilo snění 14 % skupiny.

Stačily ovšem jen 4 mg galantaminu a bylo to 27 %, při finální dávce dokonce 42 %. „Kombinovaný protokol vyústil v konečných 69 ze 121 účastníků (tedy 57 %), kteří úspěšně lucidně snili během alespoň jedné noci s užitím galantaminu,“ uvedli badatelé ve své studii. „Tento postup je tak jeden z nejefektivnějších pro navození zkoumaného stavu, jaký je zatím znám. A vypadá slibně i stran dostupnosti této techniky pro širší populaci.“

Zábava i nástroj pro terapii

To je důležité, protože kromě zpřístupnění fantastického snění mnoha lidem – kdy mohou ovládat, co se děje – může výzkum odhalit spojení mezi lucidním sněním a naším vědomím. Lidé se tak mohou postavit vlastním strachům a zpracovávat traumata, zatímco bezpečně sní. „Tato nová metoda má konečně úspěšnost, kterou potřebujeme pro spuštění pořádných výzkumů tohoto fenoménu,“ vysvětluje Denholm Aspy z univerzity v Adelaide.

Dokud ale nejsou známy bezpečnostní okolnosti techniky, neměl by s tímto lékem nikdo experimentovat na vlastní pěst. Jakmile ale výzkumy skončí, jejich výsledky lákají na neomezené světy plné imaginární zábavy a dobrodružství. „Jel jsem rukou po cihlové zdi a cítil jsem její povrch i hranice jednotlivých cihel,“ popisuje jeden z dobrovolníků, kognitivní neurovědec Benjamin Baird, když si vybavuje svou vlastní zkušenost při lucidním snění.

Jaký svůj poslední sen si pamatujete?

Zdroj: TheScientist

Článek Co takhle vybrat si, o čem se vám bude zdát? Vědci vymysleli velmi spolehlivý způsob, jak spustit takzvané „lucidní snění“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sen s varováním a následná vyšetření

Kardioložku a fyzioložku probudil velmi živý sen, ve kterém jí operovali rakovinu prsu, operaci vedla žena. Navzdory absenci jakýchkoli symptomů se vydala na mamograf, který ovšem vyšel naprosto v pořádku. Navzdory výsledkům si vyžádala ještě ultrazvuk a označila konkrétní místo. K šoku lékaře tam skutečně rakovinu našel. Později podstoupila operaci, kterou prováděla žena, již nemocná lékařka jasně poznala z původního snu.

Mezinárodní výzkum pak ukazuje na dalších 18 žen, ke kterým přišlo ve spánku stejné varování. Spojoval je také pocit jasného významu konkrétního snu. Byl jasnější, živější, reálný a intenzivnější než běžné snění. Byly v něm jasné termíny, jasný pocit hrozby či zoufalství. Stejně tak si všechny dotyčné vybavily pocit fyzického doteku na prsou. Ve více než polovině případů pak vedl sen k vyšetření a následně jasné diagnóze.

Rozhodně nejde o jediný případ

Krátce po publikaci této práce se ozvalo mnohem větší množství lidí s různými druhy rakoviny, nicméně stejným varováním. Například u tlustého střeva byly sny o krvi na toaletě, což dotyčné dovedlo na kolonoskopii. Konkrétní sny tak jasně odpovídají příznakům a jednotlivým druhům rakovinného postižení. Mohou se také opakovat v různých formách ve snaze naší mysli předkládat více „formátů“ pro snadnější výklad a porozumění.

Důležité je také si o těchto prožitcích vést záznamy, tedy deník. Víc jak 70 % obsahu snu – bez ohledu na jeho živost a detaily – zapomenete asi do 30 minut po probuzení. Několik slov nebo vět vám tak může vzpomínky snadno oživit. Jakmile se nějaký sen opakuje, je to obvykle signál, že se máme skutečně něco dovědět. Používá totiž nástroje jako znamení, symboly, anděly, zesnulé příbuzné nebo hlasy. A stále se nám tak snaží něco sdělit.

Techniky pro lepší zapamatování

Udržování záznamů vám pak pomůže dosáhnout pověstného „aha momentu“. Existuje také několik postupů na aktivnější přístup ke snění. Zaujměte jasný postoj a řekněte si: „Dneska budu snít a budu si pamatovat, o čem to bylo.“ Tento požadavek si ale napište a dejte si ho pod polštář. Pro vaši mysl je to jasná kotva a záměr. Berete tak sen z abstraktní roviny a děláte z něj něco konkrétního. Připravte se také na záznam po probuzení.

Vedle postele si připravte blok a pero, existují i aplikace na monitoring spánku včetně diktafonu. Jakmile budete tyto nástroje po probuzení teprve hledat, sen mezitím zapomenete. Po procitnutí zůstaňte co nejvíce v původní poloze, pohyby mají stejný efekt. Hlavně se nebojte snít. Je to zcela přirozená aktivita mozku, kterou jsme se naučili už v děloze. Cílené snění je tak prvním krokem v tréninku toho, jak se tyto zprávy naučit využívat.

Článek Některé sny nám vysílají jasnou zprávu a mohou nás prý varovat před rakovinou a dalšími nemocemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Živé sny a denní vize

Tato osoba například potkala dávnou mrtvou matku nebo kamaráda, který na takovou nemoc zemřel před několika lety. Případně dítě, které zemřelo příliš brzy. Umírající člověk přitom nemusí vůbec spát, tyto vize se spíše objevují během dne. Dochází k nim mezi návštěvami rodiny nebo příchody sestry, která kontroluje stav nemocného. Bez ohledu na okolnosti bývají ale tato setkání spíš příjemná a mívají nějaké poselství. Jsou to setkání z lásky.

Případně jsou o konci, smíření a odpuštění za něco, co pacienta uvnitř hodně dlouho hlodalo. Vize na konci života byly jak pacienty, tak i jejich příbuznými hlášeny už po celá staletí. Proplouvaly i folklórem a povídačkami jako příběhy. Nedávno se ale stalo něco nového a pozoruhodného. Tyto sny, tyto vize a zkušenosti živé jako reálné setkání se dostaly i do vědeckého zájmu. K čemu toto setkání světů vedlo?

Od Japonska až po Moldavsko

V nedávné době byl přesně tento fenomén zdokumentován v několika zcela odlišných kulturách. Badatelé z Japonska například rozeslali dotazník pozůstalým těch, kteří zemřeli na rakovinu. Víc jak 20 % členů rodiny vědělo, že mrtvý měl krátce před smrtí přesně tyto zážitky. Výzkum příbuzných v Indii ukázal, že dokonce 30 % lidí takové vize zažilo. V Moldavsku se pozitivní záchyt vyšplhal ještě výš, na 40 %.

Jednou z osob, které se do fenoménu ponořily hlouběji, je Christopher Kerr z hospice v americkém Buffalo. Hospic je místo pro lidi, jejichž smrt je za dveřmi, a záměr personálu tohoto zařízení není zachraňovat životy. Místo toho utěšují a podporují pacienty na jejich cestě ke konci. Coby mladý kardiolog se Kerr přihlásil na víkendové směny a jeho přirozeným reflexem bylo se smrtí bojovat.

Příběh neviditelného dítěte

„Jako mnozí lékaři jsem nikdy neviděl ve smrti nic jiného než nepřítele, se kterým je třeba bojovat.“ Nicméně přítomnost v hospici změnila jeho náhled jak na smrt samotnou, tak na to, co se děje ve chvíli, kdy už není žádná naděje. Jeho zvědavost vzrostla po velmi zvláštní události. Jedním z jeho pacientů byla 72letá Mary a jednoho dne byl u setkání nemocné ženy s její rodinou. Pak, bez jakéhokoli komentáře, začala Mary chovat neviditelné miminko.

Políbila ho a hladila, říkala mu Danny a vypadala naprosto klidná a plně spokojená. Nicméně okolí naprosto nechápalo. Byla to halucinace? Reakce na léky? Nikdo další dítě jménem Danny neznal. Den nato vyřešila záhadu sestřička. Jméno patřilo miminku, které se narodilo mrtvé ještě před všemi ostatními dětmi, které Mary měla. Tato událost ji velmi zasáhla, ale nikdy o tom své rodině neřekla.

Samotných pacientů se nikdo neptá

Záhy Kerrovi došlo, že tato událost rozhodně není jediná, a personál mu líčil mnohé další. Jeho zájem okamžitě vzrostl – co vlastně byly tyto události, které měly pro umírající velký význam? A proč se o nich nic nedověděl v učebnicích? V mnoha bádáních bylo také patrné, že vědci vykládali tyto události jen na základě toho, co si o nich sami mysleli. Například pro parapsychology se jednalo o důkazy o přízracích a posmrtném životě.

Jiní v nich viděli potlačené touhy nebo důkazy existence Boha. Jenže to Kerra nezajímalo, chtěl vědět jedinou věc. Tedy jaký význam mají tyto události přímo pro pacienty. A také jakým způsobem jim tyto sny a vize pomáhají připravit se na setkání se samotnou smrtí. Protože zatím to vypadalo, že pacientů samotných se na jejich prožitky vůbec nikdo neptal. Jedinou cestou je tedy prozkoumat téma přímo u svědků.

S kým byste se asi setkali při takové vizi nebo ve snu?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Smrt se může přiblížit z mnoha směrů. Když se k tomu schyluje, lidé mívají velmi specifické sny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dá se to naučit a jsou tu nějaká rizika?

Valná většina lucidních snů se odehrává během REM fáze spánku. V této době je mozek aktivnější, oči se rychle pohybují a také rychleji dýcháte. Vědci navíc zjistili, že prefrontální mozková kůra je u lidí s častějším lucidním sněním větší. Tato část mozku pomáhá s rozhodnutími a také vyvoláváním vzpomínek. To naznačuje, že lidé s tímto sklonem mají více sebereflexe a více o sobě přemýšlí, případně o svých myšlenkách.

Některé výzkumy také ukazují, že během lucidního snění jste v určitém „mezistavu“, tedy ani plně spící, ani plně bdělí. Jakmile si svoje snění uvědomíte, pravděpodobně se probudíte. Nebo budete moci samotný sen ovlivnit, reagovat na věci a pracovat s nimi. A časem můžete takovou formu snění i vědomě spouštět, nebo tomu alespoň pomoci. Chcete si něco takového vyzkoušet? Existuje dokonce několik možností, jak to provést.

Metoda probuzení v posteli

Nastavte si budík tak, aby vás probudil asi 5–6 hodin poté, co usnete. Poté ale hned neuléhejte, místo toho zůstaňte 30 minut vzhůru. Teorie je, že když pak znova usnete, okamžitě se dostanete do REM fáze a budete moci navodit právě lucidní snění.

WILD metoda

Další technika se jmenuje WILD neboli wake-initiated lucid dream. Nastane tehdy, když během přechodu od bdění ke spánku zažijete hypnagogické halucinace. Ty mohou nastat právě během usínání, nicméně jste si během nich stále jasně vědomi svého okolí.

MILD metoda

Pokud pro vás WILD z nějakého důvodu není, můžete zkusit MILD, mnemonic-induction-of-lucid-dream. Během usínání se snažte vybavit si váš poslední sen. Najděte v něm něco, co by se nemohlo stát v reálném životě, jako létání. Pak se vědomě soustřeďte na to, abyste do tohoto snu opět vstoupili.

Terapeutické metody

Lucidní snění je mnohdy používáno během terapií, hlavně na léčení posttraumatických syndromů a souvisejících poruch. Dále fobií a nočních můr, které vycházejí právě z úzkostných poruch. Jestli něčím takovým trpíte, lucidní snění vám může pomoci převzít nad těmito nepříjemnými sny kontrolu. I když k tomu ale nedojde, už jen vědomí, že takový prožitek je skutečně jen sen, může dramaticky snížit jeho efekt na vaše zdraví.

Případná rizika

Ano, lucidní snění může být rozhodně zábava, existují ale i rizika. Velmi živé sny mohou totiž snížit samotnou kvalitu spánku. Můžete se velmi snadno probudit a pak mít potíže opět usnout, což vede k nedostatku spánku a depresím. A pokud už tak trpíte nějakými zdravotními problémy, rozptýlí vám takové zážitky hranici mezi sněním a reálným světem. Naučte se kontrolovat probuzení. Několikrát za den kontrolujte, že skutečné je skutečné.

Článek Lucidní snění a jak se ho naučit ovládat: Existují 4 metody, má to ale i svá rizika se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Známé záškuby při usínání

Během usínání si můžete často všimnout toho, že sebou celé tělo najednou škubne. Nejde o žádnou poruchu. Mozek vysílá do těla impulsy a zjišťuje, jestli velmi klidné části stále žijí. Jakmile se tělo dostane do fáze hluboké relaxace, práce svalů se promítne do snu jako pocit pádu nebo jiného rizika. Jejich stažení vás tak prudce vykopne do bdělého stavu v zájmu možné reakce. Dle jedné teorie jde o starý reflex, který našim předkům dovolil přežití.

Zažívání tohoto jevu není bráno za anomálii nebo důvod k obavám. Frekvenci a intenzitu může ale posilovat stres nebo konzumace stimulantů. Právě proto ho mohou lidé prožívat hlavně ve vypjatých momentech svého života. „Když učím neurovědu studenty medicíny, dostávám tuto otázku často,“ uvádí Steve Jacques, vedoucí oddělení anatomie z Leicester Medical School. Podle něj jde o součást vypínání smyslových orgánů.

Vliv, který ve spánku zmizí

Když jsme vzhůru, jsme si normálně vědomi svého okolí a také vlivu gravitace. Když sedíte a něco děláte, vnímáte tlak těla na židli, stejně jako věci orientované správně vlivem přitažlivosti. Stejně tak vaše vnitřní ucho vnímá pozici těla a informuje mozek o tom, že je vše v pořádku. Během usínání je ale toto vnímání postupně utlumeno. Jakmile pak mozek nezíská na směr gravitace adekvátní reakci, začne panikařit. To způsobí pocit pádu.

„Jedním z důvodů zažívání pocitu volného pádu může být také skutečnost, že naši vzdálení předci žili na stromech,“ podotýká Matt Chamings. Pád ze stromu je vážné zdravotní riziko a samozřejmě hrozí více, pokud člověk spí a tělo je uvolněné. Obranný mechanismus, který spícího předka probudí, je tak jasnou cestou k přežití. To pak zdůvodňuje, proč se přesunul na další generace, kterým dovolil přežít stejnou situaci opět ve zdraví.

Pozůstatek života předků a armády podsvětí

Dnes sice nežijeme na stromech, zůstal v nás ale střípek varování před rizikem. Mozek nás tak varuje před signály zvenku, navíc některé situace mohou život na stromech stále připomínat. Ať už jde o horolezce a další extrémní sporty, nebo lidi pracující ve výškách. Bez ohledu na příčinu jde rozhodně o velmi rozšířený fenomén. Staří Řekové věřili, že ve snech se objevují démoni, tzv. oneiroi. Mělo jít o armádu z podsvětí podřízenou Hádovi, bohu mrtvých.

Tito démoni pak lidem přinášeli jak prorocké vize, tak i noční můry. Velmi rádi na smrtelníky také hráli nejrůznější triky. Jedním z nich bylo přinutit je uvěřit, že volně padají bez jakékoli naděje na záchranu. Tento princip ostatně nemusí mít jen podobu volného pádu. Stejně tak může člověk ve snech zažít například srážku s autobusem, úder pěstí nebo cokoli podobného. Vždy se však jedná o prudký náraz a následné rychlé probuzení.

Článek Proč máme pocit, že padáme, když usínáme? Znamená to, že tělo panikaří. Má s tím co dělat i život našich předků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tvorba představ bez smyslové stimulace

Jak ale dovede mozek vytvořit tak živoucí představy právě během spánku? „Jednou z nejpodivnějších věcí je, že zažíváme sny jako skutečné, když spíme a máme zavřené oči. Jsme tak izolovaní od okolního světa a nepřijímáme žádné stimuly,“ říká Johan Frederik Storm, profesor z univerzity v Oslo. Storm zkoumal mozkové signály spolu se svými kolegy v Německu, Skotsku a Švýcarsku.

Tento tým nedávno zformuloval novou teorii o tom, jak se vlastně naše sny rodí. Pocházejí totiž z totožných buněk v mozkové kůře, která během bdění přijímá smyslové podněty. Během spánku jsou pak právě tyto buňky aktivovány vnitřní informací a trochu jiným způsobem. Když totiž spíme a sníme, jsou buňky v úplně jiném stavu a pohánějí je informace z vnitřních kapacit mozku, místo vnějších smyslových podnětů.

Mozková kůra je klíčem ke snům

Sny se tedy rodí v mozkové kůře, vnější vrstvě koncového mozku. Tady jsou buňky, které používáme k myšlení a také jejich pomocí vnímáme. Ty největší jsou pyramidové buňky, nebo také pyramidové neurony, a připomínají stromy s kořeny. V našem bdělém stavu právě tyto „kořeny“ sbírají smyslové vjemy z očí, uší a dalších orgánů. Pro jejich pochopení je ale potřeba jejich interpretace pomocí předchozí zkušenosti a dalších údajů.

K tomuto porozumění dochází, protože stejné buňky sbírají informace ze smyslů i z naší paměti. Ty jsou pak poslány do koruny těchto stromků, tedy druhé poloviny struktury. „Věříme, že smyslové vjemy přicházející do buněčných kořínků jsou vědomě vnímány jen tehdy, když je buňka může srovnat s informací v horní části,“ upřesňuje Storm. K vyhodnocení tedy dojde jen v momentě obsazení obou polovin „stromku“.

Proč jsou naše sny tak moc živé?

Koruna neuronových stromů – vršek pyramidy – tedy pohání sny. Důvodem jejich realističnosti je nejspíš skutečnost, že pyramidové neurony vysílají vnitřní signály, které jsou velmi podobné těm, které dostáváme normálně při bdění ze smyslů. Základem těchto vnitřních informací jsou zkušenosti a znalosti ohledně světa, které sbíráme během života a následně ukládáme v paměti. Mozek si tedy myslí, že je to skutečnost.

Dokonce, i když je skutečná smyslová informace předána přímo do kořenů buňky a v bdělém stavu, je pro mozek její interpretace obtížná. V zásadě je pro něj naprosto nepochopitelná. Pyramidové buňky ale dovedou rozeznat vzorce v signálech, protože je srovnají se vzory v paměti. Takhle umí mozek hádat, co vlastně vnímáme, jako šálek, dům nebo jinou životu bytost. Mozek tímto způsobem vytváří vnitřní model vnějšího světa.

Skládání předchozích zkušeností

Mozek nemá nikdy přímý kontakt s vnějším světem, musí se proto spoléhat jen na vnější informace ze smyslů a své vlastní zkušenosti. Tento soubor dat používá k interpretaci toho, co vidíme, slyšíme, cítíme a chutnáme. V bdělém stavu přijímá mozková kůra nejvíce informací z kořenů pyramidových buněk. Ale během spánku je tento proud informací do kořenů prakticky kompletně utnut, mozek proto spoléhá jen na vnitřní.

Tato teorie velmi dobře zapadá do dosavadních znalostí, které máme o neurologickém základu lidského snění, hlavně REM fází spánku. Víme, že snění využívá velkou část smyslové sítě, která je zapojená ve vnímání vnějšího světa. Mozek si musí i v normálním režimu mnoho mezer doplnit sám. Během snění nemá možnost zevních informací, proto operuje s těmi, které má ve vlastních „skladech“.

Jaký nejšílenější sen jste kdy měli a pamatujete si své sny?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Badatelé možná konečně přišli na to, odkud se berou sny. Mozková kůra je klíčem k pochopení snového světa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychlost času během snění

Během studie byl například srovnán čas, který byl potřeba k vyřešení stejného úkolu při bdění a při snění. Účastníci studie pohnuli očima, čímž označili začátek provádění úlohy a posléze její vyřešení. Motorické úlohy – například dřepy – zabraly při lucidním snění mnohem delší dobu než v bdělém stavu. Autoři studie došli k závěru, že to má na svědomí absence zpětné vazby od svalů, když se ve snu děje něco tělesného.

Stejně tak se liší během spánku a snění rychlost neuronového přenosu, což může být dalším vysvětlením této skutečnosti. Někteří lidé si kladou otázku, zda se jejich sny objevují těsně předtím, než se sami probudí. Jednou z teorií je, že pro zapamatování vlastních snů se potřebujeme probudit. To znamená, že sny, které se během noci odehrávají v dřívějších cyklech, jsou na zapamatování mnohem náročnější.

Změna trvání REM fáze

Sny máme během REM fáze, kdy se nám rychle pohybují oči. Tato část spánku se v průběhu noci opakuje a také prodlužuje, nakonec tvoří většinu spánkového cyklu. Pokud jde o samotný čas, obecně není pravda, že by ubíhal nějak rychleji. Víme, kolik hodin jsme spali, a někteří lidé se dokonce umí vzbudit sami od sebe přesně v konkrétní moment. Samozřejmě vnímání času může být zkreslené.

Co to znamená? Lidé mají sklon přeceňovat čas, který uplyne během prvních hodin spánku, a podceňovat ten z jeho druhé části. Odhady během snění jsou mnohem variabilnější. Někteří lidé dokonce tvrdí, že během jednoho spánku snili o celém svém životě, tedy o rocích naplněných událostmi. Ovšem počítání do sta během snění a během bdění se ukázalo být téměř stejně rychlé.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Jak běží čas během snění při spánku? Někdy trvá celá noc pár minut, někdy zažijete celý rok života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podivnost snů a jejich pojivo

Existuje dobrý důvod, proč jsou sny tak prchavé a podivné. Část mozku zvaná hipokampus skladuje naše vzpomínky a během REM fáze spánku jsou signály z této oblasti vypnuty. Takže během spánku nemáme k těmto vzpomínkám přístup. Jenže stále máme obecné vzpomínky na lidi a místa, což tvoří pozadí snů. Navíc je nastartovaná emoční aktivita, která tyhle střípky propojuje. Z toho plyne, že nade všemi vzpomínkami pak vládne konkrétní emoce.

Mozek taky vypíná ve spánku oblast logiky a rozhodování, proto se ve snu nezamýšlíte nad tím, co by vám normálně nedávalo smysl. Omezený provoz mozku je důvodem, proč máme nad sny tak mizivou kontrolu – jsme pouze pozorovatelé. Takže pokud létáte po planetě, jejíž povrch tvoří čokoládové řízky, místo rukou máte gumové medvídky, vzduchem poletuje vlak, který znáte od babičky, a vůbec vám to nepřijde divné, je to právě proto.

Sníme opravdu jen v REM fázi?

Věda se sny zabývá, ovšem po dlouhou dobu šlo hlavně o cvičení v prapodivném výkladu než o reálnou vědu. Výzkumy začaly někdy roku 1953, kdy byli první dobrovolníci připojeni na EEG a probuzeni během odlišných fází spánku. Tak byla objevena REM fáze a snění. Poslední výzkumy odhalily, že sníme během celého průběhu spánku, nejen v REM fázi, ale většinu takových snů zapomeneme. Nejsou totiž emoční, nejsou živé a těžko se pamatují. Jsou vlastně nudné.

I když někteří lidé tvrdí, že nikdy nesnili, není tomu tak. Všichni sníme, jen si to ne všichni pamatujeme. Někdy za to může odlišné nastavení mozku. Ti z nás, kteří mají tendenci si sny pamatovat, mají během spánku i bdění část mozku odpovědnou za obrazové vjemy a ukládání vzpomínek aktivnější než lidé, kteří si svoje sny nikdy nepamatují. Takže i když si nevzpomínáte, všichni sníme.

Zdroj: New Scientist

Článek Odpovědi, které odhalují záhady spící mysli. Jak se ukazuje, sny jsou důležitější, než si člověk myslí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.