psi – VědaŽivě.cz

Stiskněte psovi dáseň a počítejte do dvou. Pokud barva nestihne zrůžovět, máte problém

Veronika Holečková — Sat, 24 Oct 2026 04:00:00 +0000

Horké odpoledne, pes se vrátí z procházky, svalí se na dlažbu a prudce oddechuje. Je jen unavený, nebo se schyluje k něčemu vážnému? Odpověď často leží pár centimetrů od jeho čenichu. Veterináři na urgentních příjmech sledují mezi prvními parametry takzvaný čas kapilárního plnění, odborně CRT. Majitel si jeho zjednodušenou podobu zvládne vyzkoušet doma bez jakýchkoli pomůcek. Zabere to pár vteřin a výsledek funguje jako semafor: zelená dovoluje klidně pozorovat, oranžová radí zavolat veterináři, červená velí vyrazit hned.

Test kapilárního plnění krok za krokem: kam stisknout a jak silně

Postup popisuje například PetMD i článek Adrienne Kruzer pro The Spruce Pets. V klidu zvedněte psovi horní pysk, případně stáhněte dolní. Najděte viditelně růžovou část dásně nad zubem nebo pod ním. Bříškem prstu zatlačte tak, aby místo zbělelo, a pusťte. Pak počítejte.

U zdravého psa se zbledlá ploška během jedné až dvou sekund zbarví zpátky do růžova. Barva má připomínat žvýkačku nebo lososa, povrch má být vlhký a hladký. Suché či lepkavé dásně samy o sobě signalizují, že něco nesedí, typicky dehydrataci.

Několik pravidel, která ušetří omyly i pokousané prsty:

Netlačte na černé pigmentované plochy. Na tmavé sliznici změnu barvy nerozeznáte.
Vynechte rány, vředy, výrůstky a bolestivá místa.
Měřte v klidu. Po běhu, hře, krmení nebo v horku výsledek zkreslí námaha a teplo.
Pomáhá dobré světlo. Šero nebo žlutá žárovka dokážou z bledé dásně udělat zdánlivě zdravou.

Mnoho psů má dásně přirozeně skvrnité. Taková pigmentace bývá celoživotní a nemění velikost, tvar ani strukturu. Vyplatí se ji za denního světla vyfotit, příště pak máte s čím porovnávat. Nové nebo rostoucí skvrny, zvlášť spojené s otokem či zápachem, patří do ordinace.

Proč právě dvě sekundy: co prozradí rychlost návratu barvy

Hranice není zvolená náhodně. Prstem krátce vytlačíte krev z drobných vlásečnic ve sliznici a měříte, jak rychle je oběh znovu zaplní. Dáseň k tomu slouží ideálně, protože je bez srsti, snadno dostupná a barva krve v ní dobře prosvítá.

Odborný Merck Veterinary Manual řadí CRT mezi základní parametry triáže, tedy třídění pacientů podle naléhavosti. Hodnoty čte takto:

Čas návratu barvy	Co to podle Mercku znamená
pod 1 sekundu	hyperdynamický stav, například horečka, úpal nebo časná fáze šoku
1 až 2 sekundy	normální prokrvení
nad 2 sekundy	špatné prokrvení nebo stažení periferních cév

Pozornost si zaslouží první řádek. Leckdo by čekal, že bleskový návrat svědčí o kondici. U psa rozpáleného horkem nebo s horečkou však může mimořádně svižné prokrvení prozrazovat, že organismus jede na doraz. Zvláště v létě to stojí za zapamatování.

Prodloužený čas nad dvě sekundy ukazuje, že krev do periferie neproudí, jak by měla. Za tím může stát šok, ztráta krve, chudokrevnost, srdeční či oběhové potíže, dehydratace, prochladnutí, silná bolest nebo otrava. Konkrétní příčinu test neurčí. Podle nás v tom ale tkví jeho síla: diagnózu přenechává veterináři a majiteli dává jasný signál, že vyčkávání přestalo být rozumnou volbou.

Bledé, modré, jasně červené: barvy dásní jako výstražný semafor

Čas návratu je jedna polovina testu, odstín sliznice druhá. Dohromady vypovídají mnohem víc než každý údaj zvlášť. Podle PetMD a The Spruce Pets platí zhruba toto:

Bledé až bílé mohou signalizovat chudokrevnost, šok, vnitřní krvácení, špatnou cirkulaci, onemocnění srdce nebo působení toxinů.
Modré, šedé či fialové svědčí o nedostatku kyslíku nebo selhávajícím oběhu, souvisejí se srdcem, dýcháním, podchlazením či nízkým tlakem. PetMD je označuje za urgentní stav.
Jasně červené, třešňové upozorňují na přehřátí a úpal, otravu včetně oxidu uhelnatého nebo vysoký tlak. Pokud zarudnutí lemuje jen okraje zubů, jde spíš o zánět dásní.
Žluté mohou ukazovat na žloutenku, onemocnění jater nebo stavy, při nichž imunita napadá červené krvinky.

Nejvyšší váhu má kombinace. Prodloužený CRT, změněná barva a k tomu slabost nebo namáhavé dýchání tvoří trojici, nad kterou se nemá smysl rozmýšlet. Jeden nejistý pokus u vrtícího se psa takovou výpovědní hodnotu nemá. Proto se vyplatí sledovat zároveň dech, energii, chování a to, zda pes nebyl vystaven horku.

Pes, který nesnese prsty v tlamě: nácvik a bezpečnost majitele

Když pes uhýbá, vrčí nebo je zjevně bolestivý, test na něm nevynucujte. Americká veterinární asociace AVMA připomíná, že strach a bolest udělají nevyzpytatelným i jinak mírné zvíře. Obličej držte stranou od tlamy. Při riziku kousnutí poslouží náhubek, ovšem nikdy u psa, který zvrací.

U reaktivního psa dává větší smysl popsat do telefonu, jakou barvu má jazyk a pysky, jak dýchá a jak se chová. Riskovat zranění kvůli dvěma vteřinám nestojí za to.

Mnohem lepší je mít kontrolu tlamy natrénovanou předem. Britská charita PDSA doporučuje postupovat po malých krocích s pamlsky: nejprve dotyk pysků zvenčí, potom jejich nadzvednutí, nakonec jemné sáhnutí na zuby a dásně. Jakmile pes znejistí, přerušte, dejte mu pauzu a příště zpomalte. PDSA zároveň radí prohlédnout mazlíčka od čenichu po ocas aspoň několikrát týdně. Pes zvyklý na prsty v tlamě pak v krizi nepanikaří a vy získáte spolehlivý údaj místo zápasu.

Pravidelná kontrola odhalí i pomaleji se rozvíjející problémy. Asociace AAHA upozorňuje, že plak se začne hromadit už pár hodin po jídle. Nejúčinnější prevencí zůstává každodenní čištění zubů měkkým kartáčkem a zvířecí pastou, lidská pasta psům nesvědčí. Zápach z tlamy, krev na hračkách nebo oteklé dásně si zaslouží běžnou objednávku k veterináři.

Kdy volat veterinární pohotovost a co do telefonu říct

Jednotná česká metodika pro majitele neexistuje, kliniky se ale v urgentních příznacích shodují. Okamžitě volejte při dušnosti, modrých sliznicích, kolapsu, bezvědomí, křečích, silném krvácení, podezření na otravu nebo úraz. Totéž platí pro bledé dásně provázené slabostí nebo prodlouženým CRT. Pokud je pes stabilní, dýchá normálně, dásně má růžové a vlhké a trápí ho jen zubní kámen či zápach, stačí objednání do běžné ordinace.

Hovor s veterinářem urychlí stručný přehled:

plemeno, věk, přibližná hmotnost,
co se děje a od kdy,
barva dásní a jejich vlhkost,
výsledek testu: návrat do dvou sekund, déle, nebo měření nešlo bezpečně provést,
dýchání, slabost, kolaps, pobyt v horku, možná otrava či úraz,
co jste psovi podali a za jak dlouho můžete dorazit.

S sebou vezměte očkovací průkaz nebo pas, užívané léky a obal od látky, kterou mohl pes spolknout. Když se stav cestou zhorší, zavolejte znovu.

Pracoviště s pohotovostní službou najdete na interaktivní mapě Komory veterinárních lékařů ČR. Obsahuje ovšem jen ta, která se zveřejněním souhlasila, a aktuální provoz je proto lepší ověřit telefonem. Krizové linky Státní veterinární správy slouží k hlášení nákaz a mimořádných událostí, s nemocným psem tedy volejte kliniku.

Letní měsíce přidávají zvláštní kapitolu. Při podezření na úpal, typicky u psa se zarudlými dásněmi po pobytu v horku, ihned ukončete aktivitu a přesuňte ho do stínu. Podle doporučení RECOVER z roku 2026 začněte aktivně chladit tekoucí chladnou vodou, hlavně přes trup a místa s řidší srstí. Hned potom zamiřte na nejbližší otevřenou kliniku. Cornellova univerzita radí posadit psa během jízdy k výdechu klimatizace.

Dvě sekundy jsou kratší než jedno zazvonění telefonu. Kdo si je vyzkouší na zdravém psovi v klidném dni a zapamatuje si, jak vypadá jeho normální růžová, pozná v horkém odpoledni rozdíl na první pohled.

Článek Stiskněte psovi dáseň a počítejte do dvou. Pokud barva nestihne zrůžovět, máte problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psí olizování spouští v mozku endorfiny u psa i člověka současně. Původ rituálu sahá k prvním vdechům novorozeného štěněte

Veronika Holečková — Sat, 17 Oct 2026 02:00:00 +0000

Štěně přichází na svět zabalené v plodovém obalu, mokré, slepé a bez dechu. Fenka se k němu skloní, obal protrhne zuby a jazykem odhalí nos i tlamičku. Pak líže dál, rázně a vytrvale, dokud mládě nezalapá po vzduchu. První pohyb, který štěně ve svém životě pocítí, je tedy olizování. Tentýž nástroj o pár let později přistane na vaší tváři, když se vrátíte z práce. Mezi těmito dvěma okamžiky leží celý psí život a my jsme dohledali, co všechno se do jednoho olíznutí vejde: mateřská péče, vlčí etiketa, chemie odměny i bakterie, na které je dobré myslet.

První nádech štěněte začíná jazykem fenky

Podle veterinárních nemocnic VCA fenka po porodu štěně olizuje a jemně okusuje, aby uvolnila dýchací cesty a nastartovala dýchání. Tím ovšem její práce teprve začíná. Novorozená štěňata se v prvních týdnech nedokážou sama vyprázdnit. Matka jim proto po každém kojení olizuje bříško a oblast pod ocáskem, čímž stimuluje močení i kálení. Přehled mateřského chování psů publikovaný v Journal of Small Animal Practice označuje tuto péči v prvních třech týdnech za zásadní.

Jazyk tak pro mládě znamená čistotu, teplo, nasycení i bezpečí. Mozek si to spojení zapamatuje.

Když štěňata dorostou do věku odstavu, role se otočí. Teď olizují ona, a to matčinu tlamu. U psovitých šelem jde o prastarý signál: dospělý jedinec na takové šťouchání reaguje vyvržením natrávené potravy, kterou mláďata zbaští. Americký kynologický klub AKC právě tento mechanismus uvádí jako jeden z kořenů pozdějšího olizování lidí. Psí jazyk se během pár týdnů promění z nástroje přežití v nástroj vyjednávání.

Vlčí pozdrav v obýváku: olizování tlamy jako řeč smečky

Abychom pochopili dospělého psa, vyplatí se nahlédnout k jeho divokým příbuzným. International Wolf Center popisuje olizování tlamy u vlků jako součást takzvané aktivní podřízenosti. U vlčat slouží k vyžádání potravy, u dospělých přetrvává jako gesto důvěrnosti a uznání postavení ve smečce. Studie rodinné smečky arktických vlků zaznamenala, že přátelský pozdrav běžně doprovází olizování tlamy či čenichu.

Pes, který vám po návratu domů skáče k obličeji a snaží se dosáhnout na bradu, tedy v podstatě předvádí vlčí uvítací ceremonii. Váš obličej je pro něj ekvivalentem tlamy vůdčího zvířete. Podle nás právě tohle vysvětluje, proč psi tolik míří k ústům a nosu, přestože by jim ruka zcela postačila.

Olizování navíc funguje jako smírčí signál. Pes jím může tlumit napětí, vyjádřit, že nechce konflikt, nebo si vyžádat prostor. Stejné gesto tak podle situace znamená „rád tě vidím“ i „prosím, uklidni se“.

Endorfiny, oxytocin a dopamin: chemie, kterou pes a člověk sdílejí

Proč by si pes zachovával chování z dob kojení až do stáří? Protože se mu vyplácí. VCA uvádí, že při olizování se v psím mozku uvolňují endorfiny, látky spojené s pocitem klidu, uvolnění a bezpečí. Portál PetMD doplňuje, že opakované olizování pomáhá některým psům zvládat stres nebo zahlcení podněty. Jazyk se tak stává i samoobslužným zklidňovacím prostředkem.

Zajímavější je, co se děje na druhé straně. Jihoafričtí vědci Johannes Odendaal a Roy Meintjes změřili v roce 2003 hladiny hormonů u 18 lidí a 18 psů před pozitivní interakcí a po ní. Výsledky jejich studie ukázaly nárůst u obou druhů zároveň:

Látka	Člověk (medián)	Pes (medián)
β-endorfin	z 3,1 na 8,0 pmol/l	z 1,2 na 2,8 pmol/l
Oxytocin	vzestup	vzestup
Dopamin	vzestup	vzestup
Prolaktin	vzestup	vzestup

Hladina β-endorfinu se u lidí více než zdvojnásobila, u psů také. Olizování, hlazení, mazlení a mluvení ke psovi patří do jedné rodiny přátelského kontaktu a chemie odměny se v ní rozlévá oběma směry. Výzkum lidských sociálních interakcí z roku 2024 spojuje dotek hlavně s oxytocinem a regulací stresu. Přirovnání k objetí proto podle nás sedí jako obraz: dva tvorové si navzájem dodávají pocit, že jsou v bezpečí.

Láska, sůl, nebo naučený trik? Jak číst psí jazyk

Náklonnost je jen jedna z možných pohnutek. Pes svět poznává tlamou a nosem a vaše kůže mu nabízí bohaté menu. Podle AKC má pes zhruba 1 700 chuťových pohárků, zatímco člověk kolem 9 000. Chuť ale u psa úzce spolupracuje s čichem, který je jeho hlavním smyslem. Přehledová studie o psím čichu z roku 2026 připomíná, že psi rozpoznají i lidské emoční pachy z potu, dechu a dalších výměšků. Slaný pot po běhu, zbytky krému, mastnota od večeře nebo slzy jsou pro psí nos zprávou, kterou chce prozkoumat.

Orientační vodítko, jak motiv rozluštit podle kontextu:

Po sportu, v horku nebo po jídle: nejspíš chuť a pach.
Při příchodu domů, s vrtícím se ocasem a uvolněným tělem: pozdrav a náklonnost.
Při nízkém postoji, odvrácené hlavě a staženém ocase: usmiřování nebo žádost o odstup.
Když olíznutí pokaždé vyvolá smích, řeč nebo odstrčení: naučená strategie, jak získat pozornost.

Poslední bod podceňuje řada majitelů. I vyjeknutí a odstrkování je pro psa odměna, protože se mu dostalo reakce. Kdo chce olizování omezit, má podle VCA a AKC sáhnout po přesměrování: lízací podložka, hlavolam, hra nebo povel. Trest vztah zbytečně zatíží a příčinu nevyřeší.

Pozornost si zaslouží i pes, který olizuje přehnaně: lidi, předměty nebo sám sebe. Úzkost, nuda, bolest i alergie se často projevují právě takto. Varovným signálem jsou lysiny, zarudnutá či mokvající kůže, strupy nebo místo, které si pes úporně hlídá. Tehdy patří na řadu nejprve veterinář a teprve poté práce na chování.

Bakterie v psí tlamě: kdy je na místě zbystřit

Psí sliny nesou vlastní mikrosvět a čeští vědci ho změřili. Ve sborníku IGA 2022 Veterinární univerzity Brno uvádějí, že ze 130 vyšetřených psů mělo bakterii Capnocytophaga canimorsus v dutině ústní 90 zvířat, tedy 69 %. Příbuzný druh C. cynodegmi nesl dokonce 79 % psů. Tyto mikroby patří k běžné výbavě psí tlamy a vyskytují se i u koček.

Pro zdravého člověka představuje občasné olíznutí neporušené kůže nízké riziko. Potíž nastává, když se sliny dostanou do otevřené rány, oděrky nebo na sliznice. Americké středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ve svém přehledu řadí k ohroženým lidi s oslabenou imunitou, s rakovinou, cukrovkou, HIV, po chemoterapii či na imunosupresivech, osoby bez sleziny a lidi s nadměrnou konzumací alkoholu. U pacientů bez sleziny je riziko úmrtí na tuto infekci 30 až 60krát vyšší. Komplikace sahají od otravy krve přes selhání ledvin až po gangrénu.

Příznaky se obvykle objeví za tři až pět dní, někdy za den, jindy až po dvou týdnech: puchýře, zarudnutí, otok, hnis či bolest v ráně, horečka, průjem, zvracení, bolest hlavy, zmatenost nebo bolesti svalů a kloubů. Tehdy je třeba neprodleně zamířit k lékaři.

Praktická pravidla pro domácnost:

Olíznutou ránu ihned omyjte mýdlem a vodou.
Obličej, ústa, oči a čerstvé škrábance psovi nenabízejte.
Ruce po kontaktu se slinami umyjte, zvlášť před jídlem.
U malých dětí a seniorů buďte opatrnější. Státní zdravotní ústav upozorňuje, že právě tyto skupiny bývají psem zraněny nejčastěji a u dětí do čtyř let tvoří poranění hlavy a krku až dvě třetiny případů. Kontakt dítěte se psem by proto měl vždy probíhat pod dohledem dospělého.

Článek Psí olizování spouští v mozku endorfiny u psa i člověka současně. Původ rituálu sahá k prvním vdechům novorozeného štěněte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Očkování divokých psů zachránilo před smrtí až 160 000 dětí. Klíč k eliminaci leží v hliněném hrnci, který udrží vakcínu bez lednice

Veronika Holečková — Sat, 03 Oct 2026 03:00:00 +0000

V září 2026 vyšla v časopise PLOS Neglected Tropical Diseases studie, která změřila něco zdánlivě banálního: co se stane, když očkování psů proti vzteklině přestane být jednorázovou akcí externího týmu a promění se v celoroční službu řízenou přímo vesnicí. Výsledky z regionu Mara v severní Tanzanii mluví jasně. Komunity, které si program vedly samy, udržely proočkovanost svých psů na 53 procentech i dvanáct měsíců po startu cyklu. Tam, kde přijel klasický výjezdní tým, pokrytí za stejnou dobu spadlo na pouhých 29 procent. Rozdíl mezi oběma čísly rozhoduje o tom, zda virus koluje dál, nebo ztrácí půdu pod nohama.

Proč právě pes chrání děti před smrtelnou nákazou

Vzteklina patří mezi nejstarší známé infekce a zároveň mezi nejsmrtelnější; jakmile se projeví příznaky, přežití je prakticky nulové. Podle Světové zdravotnické organizace připadá 99 procent lidských případů na pokousání domácím psem. Zhruba polovina obětí celosvětově nedosáhla patnáctého roku věku. Děti si se psy hrají, nemají instinkt vyhnout se neznámému zvířeti a často nenahlásí kousnutí včas.

Očkování lidí po pokousání, takzvaná postexpoziční profylaxe, funguje spolehlivě, jenže vyžaduje rychlý přístup ke zdravotnickému zařízení a sérii dávek. Ve venkovské východní Africe to znamená hodiny cesty a náklady, které rodina často neunese. Zasáhnout přímo u zdroje, tedy u psí populace, je podle WHO nákladově nejefektivnější prevencí. Stačí udržet proočkovanost nad kritickým prahem 20 až 40 procent a řetězec přenosu se rozpadá. Právě tady vstupuje do hry tanzanský experiment.

Jak hliněný hrnec za 280 korun nahrazuje chladový řetězec

Největší překážkou masového očkování psů v odlehlých oblastech nebyla nikdy samotná vakcína, ta existuje desítky let a stojí zlomek ceny lidské dávky. Problémem byl chladový řetězec. Standardní veterinární vakcíny vyžadují skladování při 2 až 8 °C, což v oblasti bez elektřiny znamená závislost na ledových boxech, generátorech a logistice externích týmů.

Průlom přišel ze dvou směrů najednou. V roce 2016 prokázal tým kolem Felixe Lankestra, že konkrétní inaktivovaná psí vakcína zůstává účinná i po třech měsících při 30 °C. A v roce 2020 tanzanští a britští výzkumníci představili zeepot, zařízení postavené na principu „hrnec v hrnci“:

Menší keramická nádoba je vložena do větší.
Meziprostor vyplňuje savý materiál nasáklý vodou.
Odpařování vody odebírá teplo z vnitřního prostoru.
Vícevrstvá bariéra současně brzdí prostup horka zvenčí.

Při ročním testování v terénu udržoval zeepot vnitřní teplotu pod 26 °C, přestože okolní vzduch překračoval 42 °C. Výroba jednoho kusu vyjde na přibližně 280 Kč, životnost se odhaduje na sedm let a celé zařízení nepotřebuje jedinou kilowatthodinu. Vakcíny uložené v zeepotu po dobu až tří měsíců vyvolaly u psů srovnatelnou imunitní odpověď jako dávky z klasické lednice. Díky tomu může každá vesnice skladovat zásoby přímo u sebe, a očkovat kdykoli, nejen v den, kdy dorazí kampaň.

112 wardů a 187 tisíc naočkovaných psů: anatomie tanzanského pokusu

Randomizovaný pokus probíhal tři roční cykly mezi listopadem 2020 a říjnem 2023 ve 112 wardech šesti distriktů regionu Mara. Polovina wardů dostala komunitní model, druhá polovina klasický týmový přístup. Rozsah výzkumu (téměř 188 tisíc naočkovaných zvířat, z toho 129 tisíc komunitním způsobem) posouvá výsledky daleko za hranice laboratorního pilotu.

Komunitní větev stála na trojici místních aktérů: wardový koordinátor pro vzteklinu, vesnický „One Health Champion“ a lokální asistent. Tito lidé žijí v oblasti, znají majitele psů jménem a mohou očkovat průběžně, na malých klinikách ve vesnicích, dům od domu i na vyžádání. Týmový model naproti tomu fungoval jako jednorázový pulz: externí veterinární skupina přijela jednou ročně, rozmístila stanoviště a za pár dní odjela.

Výsledek se projevil ve dvou rovinách:

Ukazatel	Komunitní model	Týmový model
Pokrytí na začátku cyklu	57 %	srovnatelné
Pokrytí ve 12. měsíci	53 %	29 %
Minimální startovní cíl pro udržení nad 40 %	42 %	61 %
Náklady na psa (venkov)	2,28 USD	2,82 USD

Na venkově vyšel komunitní přístup zhruba o 19 procent levněji na jedno naočkované zvíře. Kratší docházka, širší informovanost a menší časová ztráta pro majitele; to jsou faktory, které procesní evaluace identifikovala jako rozhodující. Celoroční dostupnost proměnila očkování z události v rutinu.

Cesta k eliminaci do roku 2030, a co s tím má společného Česko

WHO a Světová organizace pro zdraví zvířat (WOAH) drží ambiciózní cíl „Zero by 30″, tedy nulová lidská úmrtí na psí vzteklinu do roku 2030. Tanzanie už disponuje oficiálně uznaným kontrolním programem; podobný status mají i Malawi, Namibie, Zambie či Zimbabwe. Organizace Rabies Free Africa sama označuje komunitní model za škálovatelný a financuje rozšiřování v dalších částech východního kontinentu.

Česká republika se řadí mezi země prosté vztekliny od roku 2004. Přesto riziko zavlečení trvá. Státní veterinární správa v březnu 2022 zakázala dovoz zvířat neznámého původu z Ukrajiny právě kvůli obavě z reintrodukce viru. Státní veterinární ústav v Praze zůstává jedinou schválenou laboratoří v zemi pro testování hladiny protilátek. A české stopy vedou i do Afriky: Veterináři bez hranic ČR provozovali pilotní program tlumení vztekliny v severní Keni a kampaň zaměřenou na Somálsko.

Proč jednoduchá logistika zachraňuje víc životů než drahá technologie

Celý tanzanský příběh stojí na paradoxu: účinná vakcína existovala desítky let, hliněný chladicí hrnec vychází z prastarého fyzikálního principu a místní dobrovolníci nepotřebují vysokoškolský diplom. Přesto teprve spojení těchto tří prvků dokázalo udržet proočkovanost psí populace nad prahem, při kterém se šíření viru zastavuje. WHO odhaduje globální zátěž vztekliny na přibližně 59 tisíc úmrtí ročně (s výrazným podhlášením) a organizace Rabies Free Africa pracuje s poměrem jednoho uchráněného člověka na 150 naočkovaných psů. Přeloženo do řeči regionu Mara: 129 tisíc psů očkovaných komunitním modelem za tři roky představuje stovky rodin, které se nemusely potýkat se smrtelným kousnutím.

Provozní potíže ovšem existují. Čtyři z devíti zeepotů v prvním roce praskly, týmy hlásily zpožděné dodávky vakcín a v městských čtvrtích vyšel komunitní přístup paradoxně dráž než klasická kampaň. Škálování do dalších zemí naráží na nutnost trénovat místní pracovníky, zajistit pravidelné zásobování a překonat sociokulturní bariéry. Přesto jde o nejpřesvědčivější důkaz, že boj se vzteklinou nevyžaduje průlomovou molekulu, vyžaduje systém, který doručí existující řešení tam, kde ho potřebují.

Článek Očkování divokých psů zachránilo před smrtí až 160 000 dětí. Klíč k eliminaci leží v hliněném hrnci, který udrží vakcínu bez lednice se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

7 % psů v USA bere CBD doplňky. Agrese klesá až po letech, kdy cannabidiol změní práh reakce na stresový podnět

Veronika Holečková — Tue, 15 Sep 2026 04:00:00 +0000

Dog Aging Project, největší longitudinální výzkum psího stárnutí v USA, shromáždil dotazníková data od majitelů 47 355 psů mezi koncem roku 2019 a závěrem roku 2023. Výsledky publikované v listopadu 2025 v časopise Frontiers in Veterinary Science ukázaly, že CBD nebo konopné doplňky dostávalo 7,3 % sledované populace. Klíčový poznatek se ale skrýval hlouběji v datech, v behaviorální analýze, která porovnávala 331 psů s konzistentním častým užíváním CBD po dobu minimálně dvou po sobě jdoucích dotazníkových vln (vyplňovaných v rozestupech 9 až 15 měsíců) s 17 399 psy bez jakéhokoli kontaktu s kanabidioly. U skupiny na CBD klesala intenzita agresivních projevů statisticky významně rychleji (p < 0,001).

Proč efekt CBD na agresi vyžaduje roky, a ne dny

Kdo čeká rychlý recept („podej kapky a za týden máš klidného psa“), v datech oporu nenajde. Studie zachytila pokles agresivity výhradně u zvířat, která CBD přijímala konzistentně a často po dobu přinejmenším zhruba dvou let. Kratší experimenty jiných týmů se zaměřovaly především na akutní stresové situace, třeba separační úzkost nebo jízdu autem, a přinášely dílčí výsledky závislé na konkrétním testu a měřeném parametru.

Biologicky pomalý nástup dává smysl. Psi zařazení do CBD skupiny byli v průměru starší a výrazně častěji trpěli bolestivými či chronickými diagnózami: demenci mělo 18,2 % uživatelů CBD, osteoartrózu 12,5 %, epilepsii nebo záchvaty 10,6 %, dysplazii kyčlí 10,5 % a nádorové onemocnění 10 %. Agrese u takových zvířat může pramenit z chronické bolesti, zánětu nebo kognitivního úpadku. Kanabidiol zasahuje do endokanabinoidního systému, který moduluje přenos nervových signálů, bolestivou percepci, zánětlivou odpověď i emoční reaktivitu. Receptory CB1 jsou u psů rozloženy v mozkové kůře, hipokampu, mozečku, prodloužené míše i míše, tedy v oblastech zásadních pro zpracování podnětů a reaktivní chování. Pokud CBD postupně tlumí podkladovou bolest nebo zánět, agresivní odpověď na podněty může slábnout jako důsledek, nikoliv jako přímý sedativní efekt.

Komu CBD pomáhá a kde končí jeho síla ve srovnání s veterinární léčbou

Americká behaviorální doporučení sdružení AVSAB staví zvládání agrese na třech pilířích: úprava prostředí, behaviorální modifikace a teprve jako podpůrná vrstva farmaka, suplementy nebo feromony. CBD v tomto schématu spadá do třetí kategorie, tedy doplňku, který může zesílit účinek prvních dvou kroků.

Srovnání s klasickou veterinární medicínou vyznívá opatrně. U fluoxetinu v kombinaci s behaviorální terapií zaznamenali výzkumníci pokles agresivních skóre již od prvního měsíce a sledovali ho přes šest měsíců léčby, s randomizovaným designem a kontrolovaným dávkováním. Dog Aging Project oproti tomu pracoval s observačními dotazníkovými daty bez randomizace, bez informace o složení přípravku, bez znalosti dávky a bez kontroly formy podání. Autoři sami výslovně uvádějí, že jim chyběly údaje o formulaci, cestě podání i zdroji produktu, a proto nelze z výsledků odvodit praktický dávkovací návod ani kauzální závěr.

Zajímavý detail: studie zachytila statisticky významný rychlejší pokles i u reakcí na neznámé situace a na jiná zvířata. Strach, agitace a fyzická aktivita naopak významně nevyšly. Pracovní interpretace autorů naznačuje, že agrese v této zatížené populaci mohla častěji souviset s bolestí a chronickými stavy, které kanabidiol ovlivňuje snáze než obecnou úzkost.

Článek 7 % psů v USA bere CBD doplňky. Agrese klesá až po letech, kdy cannabidiol změní práh reakce na stresový podnět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kukuřičný klas se v psím střevě nerozkládá. Vláknitá struktura ho mění v zátku, kterou často musí vyřešit až chirurg

Veronika Holečková — Sun, 13 Sep 2026 22:00:00 +0000

Veterinární klinika Kansas State University řadí kukuřičné klasy mezi nejčastější letní cizí tělesa v trávicím traktu psů. Klinická profesorka Susan Nelsonová upozorňuje, že problém nepředstavují samotná zrna, ta psí organismus většinou zpracuje bez potíží. Kritický je tvrdý střed klasu. Kompaktní, válcovitý a odolný vůči trávicím šťávám. Přesně takový kus, který střevní průsvit ucpe jako zátka láhev.

Proč kukuřičný klas funguje ve střevě jako dokonalá zátka

Střední část klasu tvoří hustá, vláknito-dřevitá hmota, kterou žaludeční kyselina nedokáže rozložit. Zatímco měkká zrna se rozpustí a projdou, jádro klasu putuje trávicí soustavou jako celistvý blok. Veterinární chirurg Michael M. Pavletic z MSPCA-Angell popisuje typický scénář: segment klasu opustí žaludek, vklíní se do tenkého střeva a zastaví veškerý průchod potravy i tekutin. Střevní stěna kolem překážky otéká, ztrácí prokrvení a začíná odumírat. Bez zásahu hrozí perforace, únik střevního obsahu do břišní dutiny, peritonitida a sepse.

Rozhoduje poměr velikosti spolknutého kusu ke střevnímu průsvitu. U malých a středních plemen stačí i kratší úlomek. U velkých ras musí být segment delší, ovšem hltaví žrouti spolknou klidně půlku klasu najednou, a výsledek bývá stejně dramatický.

Varovné příznaky, které majitelé často zaměňují za „rozhozený žaludek“

Záludnost celé situace spočívá v tom, že první hodiny po spolknutí může pes vypadat naprosto v pořádku. Cizí těleso někdy zůstává v žaludku a potíže propuknou teprve po přesunu do střeva, za několik hodin, jindy až za den či dva. Cornell University proto zdůrazňuje, že čekání „do rána“ může být fatální.

Na co si dávat pozor:

Opakované zvracení nebo suché dávení naprázdno, zejména marné pokusy o zvracení, při nichž nic nevychází, patří podle VCA Animal Hospitals mezi důvody k okamžitému odjezdu na pohotovost.
Náhlá nechutenství a apatie, pes odmítá krmení, leží, schovává se.
Bolestivé, nafouknuté nebo citlivé břicho, při doteku uhýbá, kňučí, napíná se.
Průjem nebo naopak marné tlačení na stolici, střevo za překážkou se vyprázdní, ale nic dalšího neprojde.
Rychlá dehydratace, suchý čenich, vpadlé oči, ztráta elasticity kůže.

Jediný příkaz: při jakémkoli podezření volat veterináře. Zvracení nevyvolávat bez výslovného pokynu odborníka, u tupého, objemného předmětu hrozí při zpětném průchodu jícnem další poranění.

Endoskopie, chirurgie, nebo jen sledování? Kdy ještě zbývá čas

Pokud se majitel ozve včas a klas dosud sedí v žaludku, připadá v úvahu endoskopické vytažení, šetrný výkon bez řezání břišní stěny. U drobných, hladkých cizích těles veterinář občas zvolí hospitalizaci s infuzemi a průběžným monitoringem, zda předmět projde sám.

Jakmile se ovšem segment přesune do tenkého střeva a vyvolá obstrukci, zbývá chirurgické řešení. Standardem je enterotomie, tedy otevření střeva a vyjmutí překážky. Při poškození střevní stěny následuje resekce odumřelého úseku a sešití zdravých konců. American College of Veterinary Surgeons upozorňuje, že nejkritičtější pooperační období trvá přibližně pět dnů, kdy hrozí netěsnost v místě stehu.

Cornellská veterinární nemocnice provádí kolem patnácti operací k odstranění cizích těles týdně. Kukuřičné klasy figurují v přehledu typicky polykáných předmětů. Na rentgenu mívají charakteristický obraz, „mřížku“ plynu v jamkách po zrnech, podle níž je radiolog rozpozná i bez kontrastní látky.

Jak v Česku najít akutní veterinární pomoc o víkendu i v noci

Grilovačky se konají nejčastěji o víkendech a svátcích, tedy přesně v době, kdy běžné ordinace zavírají. Pro rychlou orientaci slouží mapa veterinárních pracovišť KVL ČR, kde lze filtrovat kliniky s pohotovostním režimem.

V Praze provozuje večerní a víkendovou pohotovost například Vetcentrum na Praze 5; nepřetržitý provoz s možností hospitalizace nabízí AA-Vet na Zahradním Městě. Mimo hlavní město je potřeba hledat regionální pracoviště, klíčové je mířit na kliniku vybavenou pro zobrazovací diagnostiku a případnou operaci, protože běžná ambulance nemusí mít rentgen ani chirurgický sál.

Článek Kukuřičný klas se v psím střevě nerozkládá. Vláknitá struktura ho mění v zátku, kterou často musí vyřešit až chirurg se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pes po vykonání potřeby zuřivě hrabe zadníma nohama. Nejde o čistotnost, ale o pachové žlázy ukryté v polštářcích tlapek

Veronika Holečková — Sun, 13 Sep 2026 13:00:00 +0000

Britský behaviorista Will Atherton, zakladatel WA Academy, to ve videu citovaném serverem AOL popsal jako „vrstvený chemický vzkaz“ který pes po sobě záměrně zanechává. Zvíře svou stopu neodstraňuje, naopak ji zesiluje.

Tajemství tlapkových žláz: jak funguje druhá pachová vrstva

V polštářcích a meziprstních záhybech psí tlapky se nacházejí žlázy produkující specifický sekret. Při každém škrábnutí do země se tato látka otiskne na povrch a přidá další chemickou vrstvu k už zanechanému trusu či moči. Veterinární síť VCA Animal Hospitals uvádí, že právě tento „pedální pach“ rozšiřuje dosah signálu, protože část molekul se při hrabání dostane do proudění vzduchu a zbytek ulpí na rozrušené hlíně.

Výsledek? Větší plocha nasycená pachem, delší životnost zprávy a navíc vizuální marker v podobě rozrytého drnu. Veterinární behaviorista Carlo Siracusa to pro Popular Science shrnul jako „dva signály v jednom gestu“.

Vědecký důkaz: psi opravdu čtou pach z cizích tlapek

Že jde o víc než pouhou teorii, potvrdil experiment publikovaný v roce 2020 v časopise Scientific Reports. Výzkumníci předložili psům vzorky pachu ze spodní strany tlapek jiných jedinců a testovaná zvířata spolehlivě rozlišila, od koho vzorek pochází. Individuální rozpoznání fungovalo. Určení pohlaví už tak jednoznačné nebylo, přesto samotná existence čitelné „tlapkové signatury“ dává hrabání po potřebě jasný biologický smysl.

Navíc nejde o městský zlozvyk. Studie teritoriálního značkování u volně žijících vlků, publikovaná v odborném periodiku Mammal Research, popisuje totožný vzorec: škrábání do země v kombinaci s močí, trusem a sekrety z meziprstních žláz. Domácí pes tedy opakuje prastarý komunikační scénář svých divokých příbuzných.

Proč sebejistí psi hrabou intenzivněji

Atherton ve svém výkladu přidává zajímavý postřeh z praxe: energičtější provedení rituálu častěji pozoruje u psů, kteří působí uvolněně a sebevědomě. Úzkostní jedinci podle jeho zkušenosti hrabání mnohdy vynechávají, jako by neměli potřebu hlasitě oznamovat svou přítomnost. Etologická studie volně žijící smečky domácích psů, publikovaná v časopise Ethology, tuto linii podporuje: škrábání do země se tam pojí s dominantnějšími jedinci a s hranicemi teritoria.

Důležitá poznámka: vazba mezi úzkostí a absencí hrabání zatím stojí spíše na klinickém pozorování než na rozsáhlé publikované studii. Berte ji jako vodítko, které může leccos napovědět o náladě vašeho psa, nikoli jako diagnostický nástroj.

Co dělat, když pes rozryje trávník: praktický návod pro majitele

Hrabání patří do normálního repertoáru psího chování. Veterinární portál PetMD doporučuje nezasahovat, pokud si zvíře neporazuje drápy nebo polštářky. Pokud vám ale záleží na trávníku nebo potřebujete rituál zkrátit, existuje šetrný postup:

Počkejte na dokončení celé sekvence – trus sbírejte až poté, co pes dohrabe.
Přesměrujte pozornost – klidně zavolejte jménem, nabídněte pokračování procházky, případně použijte jemné odvedení tělem bez tahání za obojek.
Vyberte odolnější povrch – na citlivém trávníku přesměrujte psa k místu, kde rozrytá hlína nikomu nevadí.
Zkontrolujte tlapky – po hrabání na štěrku či v porostu se mezi prsty mohou zachytit kamínky, osiny nebo bodláky.

Článek Pes po vykonání potřeby zuřivě hrabe zadníma nohama. Nejde o čistotnost, ale o pachové žlázy ukryté v polštářcích tlapek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psí sliny obsahují bakterii, která může skončit sepsí. Rozhoduje, kam se dostanou a jakou bariéru těla obejdou

Veronika Holečková — Fri, 11 Sep 2026 03:00:00 +0000

Jenže právě v tom gestu se skrývá expozice, kterou odborníci označují za zbytečnou. Veterinářka Kelley Steuryová z Nevadské univerzity v rozhovoru pro TIME Magazine upozornila, že potíže začínají ve chvíli, kdy psí sliny překonají obranné bariéry těla, a na obličeji je těch vstupních bran hned několik: oči, nosní sliznice, rty, drobné trhliny po holení. Suchá, neporušená kůže na hřbetu ruky představuje zcela jinou kategorii ochrany.

Proč je obličej zranitelnější než ruka: sliznice jako otevřená brána

Keratinizovaná pokožka na dlani či předloktí funguje jako poměrně odolný štít. Imunologické zdroje z databáze NCBI vysvětlují, že suchý povrch kůže zadržuje většinu patogenů účinněji než vnitřní epitelové povrchy. Jenže obličej je mozaikou sliznic a tenkých kožních partií. Spojivka oka, nosní průduchy, vnitřní strana rtů, to všechno jsou místa, kde bakterie nacházejí výrazně snazší cestu do organismu.

CDC ve svém manuálu k zoonotickým expozicím výslovně zmiňuje přenos slinami přes řezy v kůži a kontakt se sliznicemi očí nebo úst. Praktická zkratka zní jednoduše: ruka vyžaduje hygienu po kontaktu, obličej vyžaduje prevenci kontaktu samotného.

Capnocytophaga canimorsus: tichý obyvatel psí tlamy se smrtícím potenciálem

Capnocytophaga canimorsus patří mezi pomalu rostoucí gramnegativní bakterie, které obývají dutinu ústní psů i koček. Čerstvá studie Veterinární univerzity v Brně z roku 2025 odhalila přítomnost tohoto mikroba u 71 % vyšetřených psů. U zvířat s mírným zánětem dásní stoupl záchyt dokonce na 85 %. I zdánlivě zdravý pes tedy může být nosičem.

Co se děje po průniku do těla? Podle klinického přehledu CDC se příznaky typicky objevují za tři až pět dní od expozice. Zpočátku připomínají banální infekci:

puchýře, zarudnutí a bolest v místě vstupu,
horečka, bolest hlavy, zvracení,
průjem a bolest břicha,
zmatenost.

U nejohroženějších pacientů, zejména lidí bez sleziny, může stav eskalovat do systémové sepse, diseminované intravaskulární koagulace a selhání orgánů během pouhých 24 až 72 hodin od prvních symptomů. CDC přisuzuje asplenikům 30 až 60násobně vyšší riziko úmrtí na tuto infekci.

Capnocytophaga přitom zdaleka nepředstavuje jedinou bakterii v psí tlamě. Pasteurella se vyskytuje přibližně u poloviny psích pokousání, stafylokoky a streptokoky zhruba u 40 %. Capnocytophaga je méně frekventovaná, ale spojovaná s nejtěžšími systémovými průběhy, bakteriémiemi a fatální sepsí.

Kdo musí být obzvlášť obezřetný: rizikové skupiny a mýtus o čisté psí tlamě

Steuryová v rozhovoru pro TIME výslovně odmítla rozšířenou představu, že psí tlama je „čistší“ než lidská. Tento mýtus přežívá proto, že naprostá většina olíznutí proběhne bez následků, a lidé si nízkou četnost komplikací mylně vykládají jako důkaz neškodnosti.

Zvýšenou ostražitost by měli zachovávat zejména:

lidé po splenektomii (bez sleziny),
onkologičtí pacienti v průběhu léčby,
diabetici,
osoby s chronickým plicním onemocněním,
lidé s nadměrnou konzumací alkoholu,
kdokoli s oslabenou imunitou.

CDC uvádí, že tyto skupiny tvoří přibližně 60 % zaznamenaných infekcí. Systematický přehled publikovaných případů u jinak zdravých jedinců zachytil 128 kazuistik, z nichž téměř polovina vykazovala sepsi již při přijetí do nemocnice a necelá třetina skončila smrtí. Jde o soubor publikovaných případů, tedy ukazatel závažnosti průběhu, nikoli populační četnosti; infekce Capnocytophaga se v USA ani v Česku povinně nehlásí a zůstávají vzácné.

Praktická pravidla pro bezpečné soužití se psem

Žádný z citovaných odborníků netvrdí, že byste se měli psa vzdát. Chirurgyně Ashley Drewsová ale v témže článku TIME popsala pacienty, u nichž po olíznutí operačního řezu nebo drénu propukla závažná infekce. Pravidla pro minimalizaci rizika jsou přímočará:

Obličej, oči, ústa: Nedovolte psovi olizovat tyto partie. Pokud k tomu dojde, okamžitě opláchněte postiženou oblast čistou vodou.
Otevřené rány a pooperační jizvy: Držte je zakryté a psa k nim nepouštějte.
Ruce po kontaktu se slinami: Umyjte mýdlem a vodou.
Exkrementy: Uklízejte pravidelně, po manipulaci si důkladně omyjte ruce.

V českém prostředí materiál Státního zdravotního ústavu k poranění zvířetem doporučuje při jakémkoli kontaktu slin se sliznicí nebo otevřenou ranou okamžité omytí mýdlovou vodou, dezinfekci a návštěvu lékaře. Při pokousání je v Česku navíc povinné veterinární vyšetření psa. Horečka, zarudnutí, bolest, zvracení nebo zmatenost po kontaktu se psími slinami vyžadují okamžitou lékařskou konzultaci; u imunokompromitovaných osob raději urgentní péči.

Článek Psí sliny obsahují bakterii, která může skončit sepsí. Rozhoduje, kam se dostanou a jakou bariéru těla obejdou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krok předních nohou u psů se zkracuje s úbytkem kognice, ne s věkem. Stejný princip platí u lidí s demencí

Veronika Holečková — Sat, 29 Aug 2026 12:00:00 +0000

Výzkumníci z North Carolina State University sledovali 88 starších a geriatrických psů v rámci dlouhodobého programu Longitudinal Study of Canine Neuroaging, který na univerzitě běží od roku 2018. Výsledky publikované 25. června 2026 v časopise Frontiers in Veterinary Science přinášejí překvapivě jednoznačný závěr: zkracování délky kroku předních končetin souvisí s kognitivním úbytkem těsněji než samotný kalendářní věk zvířete. Každých deset bodů na škále CADES, standardizovaném dotazníku hodnotícím kognitivní deficit, odpovídalo zhruba 1,2% zkrácení kroku.

Třídenní vyšetření odhalilo víc než roky pozorování doma

Věk sám o sobě v multivariačním modelu jako silnější prediktor neobstál. Tým přitom korigoval vliv bolesti prostřednictvím dotazníku CBPI, a přesto vazba mezi kognitivním skóre a kratším krokem zůstala statisticky významná. Jinými slovy, pes nezkracuje krok jen proto, že stárne nebo ho něco bolí. Zkracuje ho, protože jeho mozek ztrácí schopnost organizovat chůzi.

Každá kontrolní návštěva ve studii trvala tři po sobě jdoucí dny. První den absolvoval pes fyzikální, neurologické a ortopedické vyšetření spolu s testy mobility, sluchu a laboratorními odběry. Druhý den následovala standardizovaná kognitivní baterie. Třetí den patřil elektrofyziologii, včetně sluchových evokovaných potenciálů (BAER) a elektroretinografie (ERG). Majitelé mezitím vyplňovali dva klíčové dotazníky: CADES pro kognici a CBPI pro bolest. Kontroly se opakovaly přibližně každých šest měsíců, průměrný věk zařazených psů se pohyboval kolem dvanácti let.

Samotné měření kroku probíhalo elegantně jednoduše. Pes šel dvakrát na vodítku po rovné pětimetrové trase, bez pamlsků a povzbuzování. Kamera snímala chůzi z pevné pozice, dva vyškolení hodnotitelé pak z videa počítali kroky levé a pravé přední i levé a pravé zadní končetiny. Délka kroku se vypočítala jako pět metrů děleno průměrným počtem kroků dané končetiny ze dvou průchodů. Výsledek se normalizoval na kohoutkovou výšku, aby se eliminoval vliv velikosti plemene. Spolehlivost měření, jak uvnitř jednoho hodnotitele, tak mezi dvěma hodnotiteli, vyšla výborně. Žádný sofistikovaný přístroj, žádná tlaková deska. Stačil metr pásky na podlaze a kamera.

Proč právě přední končetiny prozrazují kognitivní úbytek

Zajímavý detail: statisticky významná asociace se prokázala výhradně u thorakálních, tedy předních končetin. U zadních nohou se stejný vztah nepotvrdil. Autoři to vysvětlují tím, že pánevní chůze stárnoucích psů bývá výrazně ovlivněna kyčelní artrózou, kolenními problémy a lumbosakrální patologií; tyto ortopedické potíže kognitivní signál v datech efektivně „utopí“.

Přední končetiny takovou zátěží trpí méně, a proto v nich lépe vynikne vliv centrální motorické kontroly. Obecná neurofyziologie chůze připisuje frontálním oblastem mozku plánování a programování lokomoce, koordinaci pozornosti a exekutivních funkcí s motorickými povely směřujícími do mozkového kmene a míchy. Když tyto sítě degenerují, pes ztrácí schopnost „naprogramovat“ plynulý, prostorově efektivní krok. Výsledkem je kratší, drobnější pohyb, měřitelný, opakovatelný a statisticky odlišitelný od pouhého zpomalení.

A právě zde tkví klíčový rozdíl. Doplňková analýza ukázala, že pokud vědci vložili do modelu současně délku kroku i rychlost chůze, významným prediktorem kognitivního skóre zůstala délka kroku. Rychlost sama o sobě prediktivní sílu ztratila. Pomalejší tempo může mít desítky příčin: únavu, horko, nezájem. Kratší krok předních nohou ukazuje na jemnější prostorový parametr, který odráží organizaci pohybu v mozku.

Co to znamená pro veterináře a pro majitele starých psů

Dosavadní diagnostika kognitivní dysfunkce psů (CCDS) se opírá převážně o kombinaci anamnézy, pozorování změn chování a klinického vyšetření. Dotazníky typu CADES používá podle amerického průzkumu z roku 2025 jen asi třetina veterinářů. Přes 80 % z nich sice doporučuje farmaka nebo doplňky (nejčastěji selegilin), ale zhruba 90 % hodnotí současné léčebné možnosti jen jako mírně nebo středně účinné. Časný záchyt proto nabývá mimořádného významu: čím dříve se podaří zachytit počínající úbytek, tím dříve lze nasadit dietní úpravy, mentální stimulaci, omega-3 mastné kyseliny, antioxidanty, cvičení a úpravy prostředí.

Měření délky kroku nabízí veterinářům další objektivní stopu tam, kde se dosud hodně spoléhalo na subjektivní popis chování od majitele. CADES rozlišuje čtyři stadia: normu (0–7 bodů), mírné postižení (8–23), střední (24–44) a těžké (45–95). Protože autoři modelovali vztah průběžně přes celé skóre, dá se předpokládat, že změna délky kroku se může projevovat už v mírné fázi, tedy dříve, než si majitel všimne dezorientace, poruch spánku nebo nečistotnosti.

Pro majitele z toho plyne praktický návod: natáčet psa při chůzi po stejné rovné trase v pravidelných intervalech a porovnávat, zda přední nohy dělají nápadně více kratších kroků než dříve. Samotné video domácí diagnózu nenahradí, ale v kombinaci s dalšími varovnými signály (bezcílným bloumáním, ztrátou naučených návyků, změnami sociální interakce) dává důvod navštívit veterináře dříve, než se příznaky prohloubí.

Článek Krok předních nohou u psů se zkracuje s úbytkem kognice, ne s věkem. Stejný princip platí u lidí s demencí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Černý labrador běžel za cizí turistkou a nepřestal štěkat. Chtěl ji dovést k místu, kde ležel jeho majitel v bezvědomí

Veronika Holečková — Wed, 19 Aug 2026 02:40:00 +0000

Bylo krátce před půl dvanáctou dopoledne 30. října 2021, když se na Braithwaite How u Keswicku odehrála scéna, kterou záchranáři z Keswick Mountain Rescue Team později označili za neobvyklou i na poměry jejich třicetileté praxe. Jednasedmdesátiletý muž venčil dva psy, černého labradora a zlatého retrívra, a krátce předtím minul ženu, která šla opačným směrem. O pár minut později dostal zjevný záchvat a upadl do bezvědomí. Co následovalo, nezorganizoval žádný člověk. Labrador vyběhl za odcházející turistkou, štěkal a nedal pokoj, dokud se neotočila. Retrívr zůstal ležet u svého pána.

Dva psi, dvě reakce

Žena labradora neznala. Přesto na jeho naléhavý štěkot zareagovala a vrátila se po cestě zpět. Na zemi našla bezvědomého muže a vedle něj zlatého retrívra, který se od něj nehnul. Zavolala britskou tísňovou linku 999. Na místo vyjela horská služba z Keswicku společně se sanitkou North West Ambulance Service.

Podle výročního reportu Keswick MRT jde o incident číslo 104 toho roku. Když záchranáři dorazili, muž už byl znovu při vědomí. Po vyšetření na místě sešel k sanitce po vlastních nohou. Žádná resuscitace, žádný vrtulník. Přesto bez labradora, který přiměl jedinou osobu v dosahu k návratu, by se pomoc s velkou pravděpodobností opozdila na neurčitou dobu.

Co řekli záchranáři

Rob Grange z KMRT pro The Independent zdůraznil, že labrador nebyl k záchranné práci nijak cvičen. Šlo o běžného domácího psa. Mluvčí týmu podle serveru UKHillwalking přiznal, že když mu turistka popsala, co se stalo, znělo to „až neuvěřitelně“. Podobné příběhy se prý občas vyprávějí, ale málokdy se dají skutečně ověřit. Tady ano: záznam záchranářů, čas 11:37, místo, průběh, výsledek.

Za pozornost stojí, že oba psi zvolili odlišnou, ale vzájemně se doplňující strategii. Labrador odběhl sehnat člověka. Retrívr zůstal u majitele a svou přítomností de facto označil místo nálezu. Nikdo je to neučil. Nikdo jim nedal povel.

Věda to umí částečně vysvětlit

Studie publikovaná v roce 2019 v časopise Scientific Reports prokázala, že psi dokážou rozlišit pach spojený s epileptickým záchvatem od běžného tělesného pachu téhož člověka. Další výzkum z roku 2022, zveřejněný v PLOS ONE, ukázal, že psi spolehlivě rozeznávají vzorky odebrané lidem v klidu a v akutním stresu. Jinými slovy: pes nemusí „vědět“, co je záchvat. Stačí, že zaznamená prudkou změnu pachu a fyziologických signálů svého člověka, a reaguje.

U retrívrů navíc hraje roli šlechtitelská historie. Obě plemena byla po generace selektována na úzkou spolupráci s člověkem, ochotu reagovat na jeho stav a vysokou míru takzvané ochoty spolupracovat. To z nich nedělá automatické záchranáře, ale zvyšuje pravděpodobnost, že v krizové situaci neodběhnou za zajícem.

Není to jen britská kuriozita

Podobné případy se objevují i v Česku. V prosinci 2012 u Otrokovic spadl muž ze stromu při trhání jmelí a zůstal zraněný v lese. Hasiči, kteří ho hledali, poslední desítky metrů navedl k němu štěkot jeho psa, jak tehdy informovaly Novinky.cz. Jde stále o jednotlivé, mimořádně popsané případy, ne o rutinu. Ale ukazují jedno: vztah mezi psem a člověkem může v kritickém okamžiku fungovat jako záchranný systém, i když ho nikdo neprogramoval.

Pro každého, kdo vyráží do hor sám a má zdravotní riziko, platí základní pravidla: mít u sebe zdravotní identifikaci, nahrát trasu do aplikace Záchranka, dát někomu vědět, kam jdete, a znát číslo Horské služby ČR (1210).

Článek Černý labrador běžel za cizí turistkou a nepřestal štěkat. Chtěl ji dovést k místu, kde ležel jeho majitel v bezvědomí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psi a kočky někdy bez varování začnou zběsile pobíhat. Takzvané zoomies mají několik příčin

Tereza Říha — Wed, 29 Jul 2026 15:07:21 +0000

Scéna se opakuje v tisících českých domácností: pes leží klidně na svém místě, pak se zvedne, na zlomek vteřiny ztuhne a vzápětí vyrazí do zběsilého běhu po celém bytě. Zatáčky na koberci, výskoky na postel, skluz na laminátové podlaze. Po minutě nebo dvou se zastaví, vyplázne jazyk a tváří se, jako by se nic nestalo. Odborně se těmto epizodám říká FRAPs, tedy záchvaty zběsilé náhodné aktivity (frenetic random activity periods). A nejde jen o psy. Stejné chování popisují veterináři u koček, králíků i dalších savců. Klíčové je rozumět tomu, kdy je to radostný výboj energie a kdy signál, že něco není v pořádku.

Co přesně jsou FRAPs a co je spouští

Pamela J. Perry z Cornellovy veterinární fakulty uvádí, že u psů neexistuje jedna jediná příčina. Zdá se však, že FRAPs představují způsob, jak zvíře vybíjí nahromaděnou energii nebo zmírní vnitřní napětí. José Arce, bývalý prezident Americké veterinární asociace (AVMA), to v rozhovoru pro Live Science shrnul ještě stručněji: „Prostě se baví.“

Spouštěče bývají překvapivě předvídatelné. U psů jde nejčastěji o tyto situace:

návrat majitele domů,
konec dlouhého odpočinku nebo pobytu v boxu,
večerní hodiny,
silné vzrušení při hře nebo tréninku,
koupel,
a kupodivu i moment těsně po vykálení, detail, který v běžných příručkách často chybí, ale Cornell ho výslovně zmiňuje.

Vypadá to náhodně, jenže ve skutečnosti jde téměř vždy o přechodový okamžik: z klidu do akce, z napětí do uvolnění, z jednoho režimu dne do druhého.

Kočky mají vlastní scénář

Kočičí zoomies se od psích liší načasováním i spouštěči. Kočky jsou soumračná zvířata. Jejich přirozený vrchol aktivity připadá na úsvit a soumrak, jak potvrzuje Merck Veterinary Manual. Právě proto majitelé koček zažívají divoké sprinty po bytě brzy ráno nebo pozdě večer, často po odchodu z kočičí toalety, po intenzivním čištění srsti nebo po jídle.

Epizody u koček bývají podle VCA Animal Hospitals kratší než u psů a častější u koťat a mladých jedinců. Domácí režim je může zesílit: kočka celý den spí, večer přijde člověk, nabídne jídlo a interakci a nahromaděná energie exploduje. Řešení? Víc aktivní hry přes den a večer, ideálně těsně před spaním, aby se noční „závody“ zmírnily.

Kdy je to radost a kdy důvod k obavě

Tady přichází nejdůležitější rada, kterou vám veterináři mohou dát: naučit se číst řeč těla.

Veselý pes při zoomies je uvolněný. Tělo je měkké, pohyby plynulé, občas nabídne takzvaný play bow: přední tlapy má na zemi a zadek nahoře. Po skončení epizody vrtí ocasem, působí uvolněně a chová se normálně.

Vystrašený nebo trpící pes vypadá jinak. Tělo je napjaté, oči široce otevřené, hlava nízko, ocas přilepený k břichu. Běh nepůsobí hravě, ale chaoticky, panicky.

Zbystřit byste měli v těchto případech:

epizody se opakují bez zjevného spouštěče,
chování je těžko přerušitelné nebo stereotypní (točení za ocasem, honění stínů),
zvíře se při běhu zraňuje nebo mu chování brání v normálním fungování,
u koček dojde k náhlému nárůstu hyperaktivity nebo agresivity.

Kompulzivní poruchy u psů (točení za ocasem, „chytání much“ ve vzduchu, honění stínů) se od FRAPs liší zásadně: objevují se i bez spouštěče, opakují se stereotypně a mohou psa poškozovat. Před jakoukoli behaviorální diagnózou je ale nutné vyloučit medicínské příčiny včetně bolesti nebo neurologických problémů.

Jak zabezpečit byt a co dělat venku

Samotné zoomies nejsou nebezpečné. Nebezpečné může být prostředí, ve kterém probíhají. Cornell výslovně varuje před schody, kluzkými podlahami, překážkami v trase a blízkostí silnice.

Praktický checklist pro domácnost:

odklidit křehké předměty z obvyklé „závodní dráhy“,
zamezit přístupu ke schodům během epizody,
na kluzké podlahy položit koberec nebo protiskluzovou podložku,
venku držet pevně vodítko, zvlášť poblíž silnice nebo srázu,
pokud víte, že pes mívá zoomies po koupeli nebo po příchodu domů, nechat ho nejdříve vybít energii v bezpečném prostoru.

A pokud si nejste jistí, zda jde o nevinné zoomies, nebo o příznak něčeho vážnějšího? Natočte epizodu na video. Jak uvádí portál Veterina.cz, patnáctisekundový záznam řekne veterináři víc než pět minut slovního popisu. Stejný postup doporučil i MVDr. Jakub Nowak v chatu České televize: pokud se podezřelá epizoda zopakuje, je vhodné ji natočit a ihned zavolat veterináři.

Proč to zvířata vlastně dělají a má to smysl i v přírodě?

FRAPs nejsou výmysl domácích mazlíčků. Studie publikovaná v odborném časopise JAALAS popisuje obdobné epizody (u králíků označované jako „binkies“) u divokých i domestikovaných jedinců jako projev vzrušení. Širší literatura o herním chování savců přisuzuje podobným výbojům hned několik funkcí: nácvik reakcí na nečekané situace, fyzický trénink, budování sociálních vazeb a u kočkovitých také nácvik lovu.

Co se děje v mozku? Přímé měření „centra zoomies“ u psa zatím neexistuje. Neurobiologické přehledy o hře u savců ale ukazují na okruh zahrnující frontální kůru, striatum a odměňovací systémy poháněné dopaminem, endogenními opioidy a kanabinoidy. Zjednodušeně: vysoké vzrušení plus motorický výboj plus mozková odměna. Právě proto mohou zvířata po skončení působit blaženě.

Pokud váš pes právě teď obíhá gauč potřetí za minutu, s uvolněným tělem a ocasem jako vrtulí, nechte ho. Cornell to říká doslova: „Nebojte se a nechte ho řádit.“

Článek Psi a kočky někdy bez varování začnou zběsile pobíhat. Takzvané zoomies mají několik příčin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pozor na organická hnojiva. Kostní moučka voní psům jako večeře, v žaludku ale vytvoří tvrdý beton

Tereza Říha — Mon, 22 Jun 2026 04:37:00 +0000

Představte si scénu: sobotní odpoledne, čerstvě namulčovaný záhon krásně voní a pes se v něm spokojeně přehrabuje. Za dvě hodiny zvrací, srdce mu buší dvojnásobnou rychlostí a majitel marně googlí, co se stalo. Problém není v chemii ze zahradnictví. Problém je v tom, co člověk považuje za neškodnou přírodní pomůcku, a pes za potravu. Čtyři oblíbené „babské rady“ pro zahradu nesou riziko, které si většina majitelů psů vůbec nepřipouští. A všechny čtyři jsou v českých e-shopech na pár kliků.

Kakaové slupky: čokoládová past přímo na záhonu

Kakaové slupky se v Česku prodávají jako přírodní mulč: krásně voní, drží vlhkost, potlačují plevel. Jenže obsahují theobromin a kofein, tedy stejné methylxantiny, kvůli kterým je čokoláda pro psy jedovatá. Podle Merck Veterinary Manual mají kakaové slupky koncentraci kolem 9 mg methylxantinů na gram. Pro desetikilového psa to znamená, že už pouhých 22 gramů slupek (necelá hrst) může vyvolat první příznaky: neklid, zvracení, zrychlený tep. Při 45–55 gramech hrozí arytmie, při 67 gramech křeče. Publikovaná smrtelná dávka theobrominu leží v rozmezí 100–200 mg/kg, což odpovídá zhruba 110–220 gramům slupek. Jenže těžký průběh může přijít výrazně dřív.

Mechanismus je přímočarý: methylxantiny blokují adenosinové receptory a zvyšují hladinu vápníku uvnitř buněk. Výsledkem je přestimulovaný nervový systém, tachykardie a v nejhorším případě fatální srdeční arytmie nebo respirační selhání. Příznaky se typicky rozvinou do 6–12 hodin. A na českém trhu? Kakaové slupky najdete třeba jako „přírodní mulč pro okrasné zahrady“ nebo jako fairtradové kakaové hnojivo, bez jediného varování pro majitele psů.

Kávová sedlina: levný odpad, drahá pohotovost

Vysypat kávovou sedlinu pod rododendrony nebo růže je rada, kterou najdete v každém druhém zahradnickém vláknu. Kofein v ní ale zůstává v dostatečné koncentraci na to, aby malému psovi způsobil vážné potíže. Podle VCA Animal Hospitals se příznaky kofeinové otravy (hyperaktivita, třes, zvýšený tep, průjem) dostavují už za 30 minut až dvě hodiny po požití. Trvat mohou 12–36 hodin. Český veterinární portál Vetcentrum uvádí smrtelnou dávku kofeinu pro psa na 150 mg/kg, pro desetikilového psa tedy 1 500 mg. Přesný přepočet na gramy sedliny ale není spolehlivý, protože koncentrace kofeinu kolísá podle druhu kávy, způsobu přípravy i doby louhování.

Podstatné je něco jiného: kávová sedlina je kuchyňský odpad, který leží na záhonu volně, bez jakéhokoli obalu nebo bariéry. Pes ji snadno sežere, aniž by musel cokoli vyhrabávat.

Kostní a krevní moučka: neotráví, ale ucpou a zanítí

Tady nejde o klasickou otravu. Kostní moučka je pro psa neodolatelně atraktivní, živočišný pach ho doslova nutí hrabat a žrát. Problém nastává v žaludku: moučka smíchaná s vodou a žaludečními šťávami může ztvrdnout v takzvaný bezoár, tvrdou hmotu, která ucpe trávicí trakt. Pet Poison Helpline popisuje kazuistiku, kde pes po požití kostní moučky skončil na operačním sále kvůli neprůchodnosti střev. Krevní moučka k tomu přidává riziko pankreatitidy a u fortifikovaných směsí i toxicitu železa. Vyšší riziko hrozí starším psům, obézním jedincům a plemenům náchylným k zánětu slinivky, například kníračům.

Univerzální smrtelná dávka v gramech neexistuje, protože problém není v jedné konkrétní jedovaté látce, ale v mechanické komplikaci. Právě to je zrádné: výrobce na etiketě uvede „organické hnojivo“, majitel si řekne „přírodní, bezpečné“, a pes mezitím vyhrabává záhon.

A pozor na hotové směsi. V české nabídce existují organická hnojiva, která v jednom pytli kombinují kostní moučku, krevní moučku i kakaové slupky současně. Jeden kilogramový balíček, tři rizika najednou.

Epsomská sůl: vzácnější, ale ne nevinná

Síran hořečnatý (epsomská sůl) se doporučuje jako zdroj hořčíku pro rajčata a papriky. U psů je riziko menší než u předchozích tří látek, ale existuje. Podle Merck Veterinary Manual je hypermagnezemie u malých zvířat vzácná, nicméně po velké dávce klinicky závažná. Kazuistika publikovaná v Journal of the Hellenic Veterinary Medical Society popisuje zlatého retrívra, u kterého se 48 hodin po masivním požití rozvinula hypotenze, bradykardie a stav těsně před srdeční zástavou. Spolehlivou smrtelnou dávku pro psy se v dostupné literatuře nepodařilo dohledat, ale „vzácný“ neznamená „nemožný“.

Co s tím: zahradu nemusíte vzdát, jen vyměnit ingredience

Řešení není opustit přírodní hnojení. Řešení je vyřadit z arzenálu právě ty přípravky, které psa lákají čichem nebo chutí. Kakaové slupky a živočišné moučky patří do zahrad, kam pes nemá přístup, a pokud ho má, nepatří tam vůbec. Samotné zapravení do půdy není spolehlivá ochrana; psí čich je na živočišné a kakaové pachy příliš citlivý.

V Česku jsou přitom dostupné alternativy přímo označené jako bezpečné pro domácí mazlíčky, například řada Agro NATURA nabízí organická trávníková i kapalná hnojiva s tímto označením, certifikovaná pro ekologické zemědělství. Rostlinná kapalná hnojiva aplikovaná zálivkou ke kořenům pes ani neregistruje.

Největší past přírodního zahradničení není chemie. Je to iluze, že co voní přírodně, nemůže ublížit. Pro psa je hrst kakaových slupek totéž co tabulka čokolády, jen leží na zemi, bez obalu, a krásně voní.

Článek Pozor na organická hnojiva. Kostní moučka voní psům jako večeře, v žaludku ale vytvoří tvrdý beton se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vezmete psa na trávník a skončíte na veterině. Města bojují s plevelem, který psům ničí oči a packy

Veronika Holečková — Wed, 27 May 2026 03:51:00 +0000

Stačí jeden suchý červnový týden a holá místa podél chodníků, kolem laviček i psích pisoárů zaplaví nenápadné klasy s ostrými osinami. Ječmen myší, latinsky Hordeum murinum, není žádná novinka v české flóře, ale v posledních letech se ve městech šíří tempem, na které komunální údržba nestačí reagovat. V Plzni, kde problém propukl nejviditelněji, už radnice opustily představu, že stačí posekat trávu čtyřikrát za léto podle kalendáře. Místo toho hledají kombinaci pružnějších sečí, dosevů a odolnějších travních směsí. Výsledek zatím připomíná spíš brzdění škod než vítězství.

Proč je ječmen myší tak těžké zastavit

Praha 2 ho v oficiální odpovědi na zastupitelskou interpelaci k parku Folimanka popsala jako druh „neuvěřitelně vitální, velmi dominantní a rychle se šířící“. A přesně v tom je jádro problému. Běžné trávníkové trávy v horku a při nízké seči uschnou. Ječmen myší ne, obsadí každý centimetr, který ostatní druhy uvolní.

Mechanismus je prostý. Sucho, vedro a opakované zatížení, ať už vyšlapáním, nebo psí močí, oslabí kulturní traviny. Vzniknou holá místa, která mluvčí plzeňského prvního obvodu Miroslava Vejvodová označila za „vstupní bránu pro plevelné druhy“. Stanislav Hejduk z Mendelovy univerzity v Brně doplňuje, že při nízké seči v suchém roce začal ječmen myší masivně šířit právě na uschlých trávnících. A když ho radnice poseče příliš brzy, obroste a vysemení se znovu. Poseče příliš pozdě? Osiny se rozpadají a roznesou po okolí.

Čtyři standardní komunální seče ročně samy o sobě nestačí. Rozhoduje termín, způsob a to, co přijde po seči.

Co konkrétně mění plzeňské radnice

Třetí městský obvod Plzně, centrum města, jako první přešel od pevného kalendáře k seči řízené počasím a stavem porostu. Druhou seč v minulé sezoně vyhlásil krátce po první, protože tráva po deštích vyrostla rychleji, než harmonogram předpokládal. Po medializaci problému s ječmenem nechal starosta David Procházka posekat konkrétní problémová rabátka, mimo jiné okolí psích pisoárů na Klatovské, v Poděbradově ulici nebo Na Jíkalce. Na další sezonu avizoval výsev odolnější travní směsi.

První plzeňský obvod zvolil podobnou cestu: podzimní dosevy holých míst a důraz na to, aby se ječmen stihl posekat dřív, než se vysemení. Téma zaznělo už na veřejném setkání o zeleni a později i v zastupitelské debatě o stavu čtvrti Na Roudné, kde si obyvatelé stěžovali na zarůstající plochy.

Žádný z obvodů přitom nemluví o jednorázovém vyhubení. Hejduk uvádí, že u nově zakládaných odolnějších směsí jsou v prvním roce potřeba minimálně tři seče bez mulčování, později dvě seče s odvozem biomasy. Dražší osivo přitom nemusí dramaticky prodražit náklady na hektar, protože se používá nižší výsevek. Jenže přechodové období trvá roky, ne týdny.

Nejde jen o Plzeň

Ječmen myší není plzeňská specialita. Praha 2 řeší jeho výskyt ve svazích Folimanky, kde první seč v roce 2025 začala 9. května a radnice hledala správné načasování zásahu. Botanická databáze Pladias eviduje validované záznamy i z Brna. Všude tam, kde se potkává městské teplo, sucho a oslabený trávník, má ječmen myší ideální podmínky. S každým dalším horkým létem jich přibývá.

Co hrozí psům, a kdy jednat okamžitě

Ostré osiny ječmene myšího se zachytávají v srsti, zapichují mezi prsty, do zvukovodu, do očí. Pes je může i vdechnout. Komora veterinárních lékařů ČR popisuje případy, kdy osina „cestuje“ tkání a vytváří hnisavá ložiska centimetry od místa vstupu. V hrudníku mohou vznikat abscesy nebo pyothorax. Český rozhlas Plzeň uvádí, že veterináři v sezoně hlásí několik případů zabodnutých osin týdně.

Příznaky po procházce, které by neměly ujít pozornosti:

Uši: třepání hlavou, drbání, bolestivá báze boltce, hnisavý sekret
Oči: slzení, přivírání víčka, tření tlapou
Packy: kulhání, olizování, bolestivý otok mezi prsty
Nos a dýchací cesty: prudké frkání, kašel, dušnost

Při podezření na osinu v uchu nebo oku je návštěva veterináře urgentní, odstranění často vyžaduje sedaci a každá hodina prodlení zvyšuje riziko komplikací.

Co může udělat sám pejskař

Dokud města problém nevyřeší, a upřímně řečeno, úplné vymýcení ječmene z veřejných ploch žádný zdroj neslibuje, zbývá prevence na straně majitele. V sezoně, která typicky trvá od května do srpna, se vyplatí vyhýbat suchým vysokým rabátkům a okrajům chodníků. Kratší vodítko v rizikových úsecích. Po každé procházce kontrola meziprstí, uší, očí a srsti. Bezpečnější alternativou jsou oplocené psí loučky a hřiště s udržovaným povrchem, pokud je město nabízí.

Ječmen myší ve městech nezmizí sám a jedna seč navíc ho nezastaví. Radnice, které to pochopily, začaly měnit nejen harmonogramy, ale i to, co na trávnících roste. Je to pomalá práce, a psi zatím chodí ven každý den.

Článek Vezmete psa na trávník a skončíte na veterině. Města bojují s plevelem, který psům ničí oči a packy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psi, kteří žijí nejkratší dobu: Jedno z nejoblíbenějších plemen může být lidským společníkem pouze 4,5 roku

Redakce VědaŽivě — Tue, 26 Aug 2025 04:57:00 +0000

Majitelé psů se musí smířit s tím, že za svůj život několik společníků pohřbí. I když ale pro někoho není neobvyklých asi 15 let, najdou se i opačné extrémy. Výzkum British Royal Veterinary College zkoumal očekávanou délku dožití několika velmi populárních psích plemen. Analyzoval přitom data od 30 000 psů, a to v letech 2016–2020. Tento test došel k překvapivému výsledku – dožití některých chlupáčů je hluboko pod 10 lety.

Francouzský buldoček

Tento pes se dožívá v průměru jen 4,53 roku. Jejich roztomilé nosy jsou bohužel zdrojem častých onemocnění dýchacích cest. Cenou za jejich popularitu a přešlechtění se bohužel stalo chatrné zdraví.

Jack Russell teriér

Nejdelší z nejkratších je Jack Russell teriér s délkou života 12,72 roku. U jorkšírů a míšenců vyšlo v průměru 11,82 roku. Výsledky jsou omezeny tím, že zdaleka nebyla otestována všechna plemena. U dalších se ale zase ví, že se dožívají velmi vysokého věku. Celkové dožití ale závisí na mnoha faktorech, jako je prevence nemocí nebo kastrace.

Kavalír King Charles

Kavalír King Charles španěl se dožívá 10,45 roku, ohrožuje ho však mnoho nemocí. Některé státy tak jeho chov rovnou zakázaly. Polovina psů trpí do 5 let srdečními chorobami a ve věku 10 let už jsou nějak postiženi všichni.

Vlčák či německý ovčák

Populární německý ovčák se dožívá asi 10,16 roku a obecně je brán za zdravého psa. Jakmile se ale projeví problémy kyčelního kloubu, nelze je vyléčit. Tito chytří psi s dobrým nosem chtějí hodně pohybu. Stejně tak vyžadují láskyplné prostředí.

Boxeři

Díky svému čenichu uchvátili mnoho lidí, ale nejsou to věkoví rekordmani. Během cca 10 let života je ohrožuje rakovina, srdeční choroby i žaludeční nevolnosti. Průběžně se přidávají také úpaly, na které jsou velmi citliví.

Oblíbení bíglové

Velmi populární plemeno a první druh pod 10 let, konkrétně 9,85 let života. Je v podstatě zdravý. Někdy ho ale postihnou alergie, epilepsie, třešňové oči a mívá sklony k obezitě.

Sibiřský husky

O tomto psu se předpokládá, že žije dlouho. V testu ovšem vyšel s 9,53 roky života. Stejně jako vlčák má sklony k dysplazii kyčelního kloubu. Jde o čistokrevné pracovní plemeno, miluje pohyb a je prakticky neunavitelný.

Krátký život malých čivav

Čivavy se projevují velkými rozdíly. Badatelé určili očekávanou délku života na 7,91 roku, někteří jedinci se ale dožili i o 10 roků víc. Velmi malí psi jsou náchylní ke kolapsu průdušnice, potížím s očima, srdcem i cukrovce.

Americký buldok

Psi žijící asi 7,8 roku jsou náchylní k dysplazii kyčlí i loktů. Stejně tak je trápí alergie a problémy s očima. Protože mají kratší čenich, jsou citliví na úpaly – jako boxer.

Mopsové

Tito malí psíci se průměrně dožijí 7,65 roku, někde je přílišná krátkost čenichu brána jako týrání. Vypoulené oči je častěji vystaví úrazům a mívají také sklony k obezitě.

Anglický buldok

Průměrné dožití 7,93 roku a jejich krátký nos může přivodit mnoho problémů. Krom dýchacích potíží mívají problémy s rameny, kyčlemi a citlivostí na úpaly. Přirozená konstituce jim také výrazně komplikuje přirozenou reprodukci.

Článek Psi, kteří žijí nejkratší dobu: Jedno z nejoblíbenějších plemen může být lidským společníkem pouze 4,5 roku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadný most Overtoun: Z neznámého důvodu nutí psy ukončovat svůj život

Redakce VědaŽivě — Sat, 30 Mar 2024 03:38:00 +0000

Skotsko je nádherný kus země, kterému se však nevyhýbají ani nevysvětlitelné záhady. Mnohým napomáhá místní pověrčivé obyvatelstvo, jiné nemohou rozporovat ani racionálně uvažující vědci. Jednou z takových záhad je opředen také most Overtoun, který vede přes 15 m hlubokou rokli k usedlosti z 19. století. Místní mu přezdívají most sebevražedných psů. Podle dostupných údajů zde mělo najít smrt okolo 500 čtyřnohých přátel člověka. Psi se mají v jednom místě mostu zarazit a následně se vrhnout přes zábradlí přímo do propasti.

Bílá paní nebo nemluvně

Jedna z pověstí, která má vysvětlovat nepochopitelné chování psů, pojednává o duchovi bývalé paní nedaleké usedlosti, která v rokli pátrá po svém manželovi. Podle všeho psi slyší nářek a volání ducha ženy a instinktivně jí běží na pomoc. Mnohem hrůzostrašnější je druhá legenda, podle které chtějí psi zachránit nemluvně, které do rokle hodil jeho vlastí otec. K této události skutečně došlo v roce 1994, kdy zde psychicky labilní otec zavraždil svého dvoutýdenního syna, protože si myslel, že ho posedl ďábel. Muž měl následně skočit za ním.

Prokletý most. Pokud se tam vydáte, pejska určitě nechejte doma

Pach divé žvěře

Mnohem střízlivější vysvětlení toho, proč má most Overtoun na psy takto fatální účinek, se opírá o instinktivní lovecký pud psů. Rokle pod mostem je zarostlá silným houštím a pohybuje se v ní velké množství divoké zvěře. Vědci se domnívají, že je to právě pach těchto zvířat, který u psů probudí jejich lovecký instinkt a nutí je vrhnout se střemhlav do propasti. Most Overtoun však není jediný, který přes roklinu vede, a u žádného jiného nebylo podivné chování psů zaznamenáno. Skutečně zde působí nadpřirozené síly?

Pozor, nebezpečí!

Před nebezpečním, které most Overtoun pro psy představuje, varují i cedule umístěné při vstupu na most. Cedule nabádají, aby pejskaři nepouštěli své mazlíčky z vodítek a drželi je pevně. To jen dokazuje, jak hluboce je legenda o mostě psích sebevrahů mezi Skoty zakořeněná. Většina z nich se jí však nesnaží přijít na kloub a přijímaji všechny záhady, který se okolo mostu tradují.

Článek Záhadný most Overtoun: Z neznámého důvodu nutí psy ukončovat svůj život se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci zkoumali 302 psů žijících v Černobylu. Přežili díky tomu, že mají geny 15 „rodinných struktur“

Redakce VědaŽivě — Tue, 14 Mar 2023 03:26:00 +0000

Když v roce 1986 havaroval jaderný reaktor v elektrárně v Černobylu, jeho okolí zaplavila nebezpečná radiace. Sovětské úřady nakonec vyhlásily kolem elektrárny karanténní zónu a lidé ji museli opustit. Většinu zvířat, která zde žila, nechaly úřady utratit, ale některým psům se podařilo ze spárů lovců uniknout. Spolu s dalšími psy z okolí se stali základem pro rozsáhlou populaci psích smeček žijících v neobývané zóně. A vlastně i skvělým studijním materiálem pro vědce.

Vědci odebrali vzorky stovkám psů

Výzkum populace místních psů probíhal v letech 2017 až 2019, tedy před ruskou invazí, ale má i s jistými omezeními pokračovat během současného konfliktu. Psů jsou zde stovky, ale vědcům se v té době podařilo odebrat vzorky ze 302 jedinců žijících v oblast 15 až 45 kilometrů od havarovaného reaktoru. Zkoumali vlastně 3 skupiny psů. Jednu z blízkého okolí elektrárny, druhou vzdálenější a pak několik jedinců z oblasti mimo zónu.

Aby mohli začít s výzkumem vlivu radioaktivity na psy, museli nejprve zmapovat jejich genom. Během něho zjistili, že psi žijící v karanténní zóně pocházejí z 15 základních psích rodin. Zajímavé také bylo, že skupina z bezprostředního okolí a vzdálená se téměř nekřížily, psi tedy žijí relativně odděleně a příliš nemigrují. Což je dobré, protože to popírá obavy expertů, že se kontaminovaná zvířata budou šířit mimo karanténní oblast.

Psi ze zóny jsou odlišní od běžné populace

Podle analýzy vzorků se zdá, že psi z okolí elektrárny jsou odlišní od psů žijících mimo zónu. Mají předpoklady umožňující jim přežít v prostředí se zvýšenou radioaktivitou a nepříznivými podmínkami, jakými jsou například nedostatek potravy. Teprve až pečlivá analýza a srovnávání vzorků s nezasaženou populací může odhalit, o jaké genetické mutace se jedná. Výhodou je, že základy skupin tvoří někteří psi jako němečtí ovčáci, proto bude snazší tyto vzorky porovnávat.

Výzkum může být prospěšný pro lidskou populaci, jelikož psi a lidé mají mnoho společných prvků, přijímají i relativně shodnou potravu. Výsledky tak mohou naznačit, jaký vliv může mít dlouhodobý pobyt v mírně zasaženém prostředí i na člověka, protože existují skupiny lidí takovému záření vystavené. Problémem současnosti je, že psi v minulosti často žili z potravy od turistů navštěvujících elektrárnu a její okolí, ale ti teď kvůli válce nejezdí. Výzkumníci se proto snaží, aby psi dostávali nějakou potravu i nyní a nebyli nuceni z oblasti odejít.

Článek Vědci zkoumali 302 psů žijících v Černobylu. Přežili díky tomu, že mají geny 15 „rodinných struktur“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mazlíte se běžně se psy a kočkami? Svůj přístup přehodnotíte hned z několika důvodů

Redakce VědaŽivě — Mon, 11 Oct 2021 03:05:00 +0000

Jenže je otázkou, jak moc jsou pro vás tyto praktiky bezpečné. Ve vašem čtyřnohém příteli nebo kamarádce totiž dřímají skrytá nebezpečí. Ostatně už jen prostý čich a rychlý pohled do psí tlamy někdy prozradí, kde všude svým čenichem něco zkoumal. Jedním z populárních mýtů je, že psí tlamy jsou docela čisté, což ovšem není pravda. Psi lezou do odpadků a dalších nečistých věcíc, takže když jim dáváte pusu na čenich, je to jako polibek na úplně opačný konec těla.

Psí bakterie a naše tělo

Stanovisko virologů a bakteriologů je naprosto jasné, protože zdaleka nejde jen o to, co se nachází v psích slinách. Psi strkají své čenichy do nejšpinavějších míst civilizace, a kromě toho pečlivě zkoumají i výkaly svých kamarádů. K vám domů potom přinesou něco jako zmrzlinový pohár bakterií, virů, roztočů a všeho dalšího, co se dá venku sehnat. Pokud se i jen část tohoto koktejlu dostane do lidského organismu, může to způsobit velmi vážné zdravotní potíže.

Většinu takových případů tvoří hlavně přenos parazitů. Odborně se nemoci přenosné ze zvířat na člověka jmenují zoonózy a je známo asi 150 takových chorob. U nás se naštěstí vyskytují pouze některé, z nichž nejobávanější je vzteklina. Všem těmto nepříjemnostem se dá samozřejmě předcházet. Kromě samotného způsobu chování k psovi je také potřeba dbát na hygienu a pravidelné prohlídky vašeho psího kamaráda.

Základní psí hygiena

Nikdy se psem nesdílejte žádné nádobí, nenechte ho žrát u stolu a pokud možno ho nelíbejte. Po kontaktu s ním si vždy pečlivě umyjte ruce. Svého miláčka nechte také pravidelně očkovat, koupejte jej speciálními antibakteriálními šampony a použijte taky přípravky proti množení hub a roztočů. Při venčení dávejte pozor na to, kde se zvíře pohybuje, protože na ulici může najít nejrůznější „zajímavosti“. Je to ochrana jak vás, tak vašeho chlupatého kamaráda.

Dbejte na kvalitní psí stravu, nedávejte jim syrová vejce, ryby ani maso. Jejich jídelní misky, pelechy i nádoby na vodu také pravidelně dezinfikujte, ideálně v součinnosti s úklidem celé domácnosti. Pokud váš pes odmítá žrát nebo na něm pozorujete jiné trvalejší odchylky od normálního chování, navštivte veterináře. To samé platí, pokud pozorujete potíže se zažíváním a pes má průjem nebo pravidelně zvrací. Jak moc dbáte na hygienu ve společné domácnosti se psem vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Mazlíte se běžně se psy a kočkami? Svůj přístup přehodnotíte hned z několika důvodů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pes jako detektor lži. Pokud se vašemu mazlíčkovi něco, nebo někdo nelíbí, měli byste být na pozoru

David Mencl — Sun, 10 Oct 2021 03:05:00 +0000

Toto jejich do značné míry nepředvídatelné chování může mít celou řadu příčin. Mohou se snažit chránit pána, být sami vyděšení nebo v člověku zkrátka vycítí něco, co jejich chování spustí. Jenže na čem vlastně závisí jejich rozdílné chování k různým lidem? Nejčastějším důvodem je přítomnost něčeho nového. I když už se dotyčný se zvířetem setkal, může mít například nové oblečení, což psa zmate a on pak reaguje výhružkou.

Chlupaté detektory maličkostí

I když je pes normálně zvyklý na společnost a běžně se pohybuje mezi lidmi, stále se mohou objevit okolnosti, kvůli kterým se bude cítit ohrožen. Více si tedy bude dávat pozor na lidi, na kterých spatřuje něco nového a neznámého, hlavně co se týká vzhledu a vůní. Některé prvky navíc vnímá jako komplikaci, například klobouky a sluneční brýle, protože nevidí člověku do tváře. To samé platí pro kníry a vousy. K tomu se může připojit oční kontakt, který psi nesnáší.

Psi se řídí vzpomínkami, které berou jako koncepty. Pokud je například kdysi bila žena s červenými šaty, mohou být nervózní ve společnosti muže v červeném tričku. Vidí totiž stejný vzor, který vyvolává nepříjemnou vzpomínku. Na základě té si pak zvíře vytvoří nedůvěru vůči určité kombinaci – pohlaví, barev či pachů. Příčinu takového chování je velmi obtížné odhalit, protože tímto souborem může být prakticky cokoli.

Ochrana a povaha

Psi jsou v principu velmi teritoriální zvířata, takže chrání svoje území i pány. Z toho důvodu mohou postupovat agresivně proti komukoli, kdo naruší jejich prostor, i když v něm byl předtím už desetkrát. Je to klasický vzor například u návštěv v bytě. Chování návštěvníka přitom nemusí být nijak útočné, stačí jen prudký pohyb nebo hlasitý projev. Ačkoli toto chování zvířete je občas zdrojem komplikací, někdy může také předejít mnohem horším událostem.

Zvířata jsou totiž obecně velmi dobrými soudci charakteru. Z toho plyne, že pokud na někoho vrčí kontinuálně, dost možná vidí jeho skutečnou povahu, kterou se dotyčný snaží zakrývat. Psi také velmi dobře rozumí společenské interakci a pamatují si, kdo se k jejich pánovi choval špatně. Nepředvídatelnému chování se dá do nějaké míry předejít pečlivou socializací zvířete už od útlého věku, takže ho v dospělosti už nic nepřekvapí. Je i váš psí miláček takovým sociálním kompasem?

Zdroj: BrightSide

Článek Pes jako detektor lži. Pokud se vašemu mazlíčkovi něco, nebo někdo nelíbí, měli byste být na pozoru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Věřte svému psovi, dokáže rozpoznat nebezpečí na první pohled. Vědecky potvrzeno

Redakce VědaŽivě — Tue, 31 Aug 2021 03:55:00 +0000

Můžete věřit svému psovi. Ale věří také pes vám? Nedávná studie totiž jasně ukázala, že psi jsou velmi dobře schopní analyzovat spolehlivost konkrétní osoby. Jsou to skuteční detektivové, kteří nám mohou poradit, komu věřit a komu se zdaleka vyhnout. Základem studie byla snaha zjistit, zda bude pes důvěřovat osobě, která mu lhala. Tento experiment byl přitom rozdělen na tři části.

Důvěra zvířete není zadarmo

Cílem bylo zjištění, zda je pro psa konkrétní osoba důvěryhodná, nebo nikoli. Psi obecně preferují svět s jasnými hranicemi. Cvičení a pevně dané mantinely jim usnadňují každodenní fungování. Během pokusu ukázal majitel psa na krabici s jídlem a pes se k ní rozběhl. Podruhé ukázal na stejnou krabici, tentokrát však prázdnou. Pes se opět ke krabici vydal, ovšem byl oklamán. Už dříve bylo prokázáno, že psi se rozběhnou tam, kam ukáže jejich majitel.

Tím pádem rozumí lidským gestům. Jenže když se takové gesto stane nekonzistentním a jednou je skutečné, jindy klamné, je to pro psa velmi stresující. Narušuje to jeho jasné vidění světa. Při třetím pokusu již pes gesto nenásledoval. Nevěřil osobě, která mu dříve lhala. Celého pokusu se zúčastnilo celkem 34 psů a podle závěrečné zprávy se všichni zachovali totožně. Použili předchozí zkušenost a došli k závěru, že ukazující osoba je nedůvěryhodná.

Reakce na chování k jejich pánovi

Jenže tohle není všechno, psí nedůvěra se projevuje i ve vztazích mezi jejich pánem a dalšími lidmi. Psi dávají zkrátka pozor, jak se k jejich pánovi kdo chová, a to ovlivňuje vztah psa ke konkrétnímu člověku. Během dalšího pokusu požadoval majitel psa pomoc od okolních lidí. Ti následně dávali psovi pamlsky a chování psů vědce opět překvapilo. Psi totiž nepřijali pamlsek od osoby, která se k jejich pánovi chovala hrubě.

Pokud někdo ovšem pánovi opravdu pomohl, byl následně přijat i samotným zvířetem. Dokonce i ti, kteří neudělali nic, byli se psem zadobře. Ovšem projevy hrubosti nebo agresivity znamenaly okamžitou psí nedůvěru. Z toho plyne, že psi sledují interakci pánů s dalšími lidmi a dělají si o ní jasný závěr. Společenská pravidla jsou pro ně naprosto zřetelná a chování k pánovi tak ovlivňuje i jejich postoj.

Zdroj: BrightSide

Článek Věřte svému psovi, dokáže rozpoznat nebezpečí na první pohled. Vědecky potvrzeno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč pes naklání hlavu, když s ním mluvíte? Příčina vás nejspíše překvapí, ale porozumíte svému chlupáčovi zase o kus více

Redakce VědaŽivě — Wed, 11 Aug 2021 03:23:00 +0000

Pokud máte doma pejska, asi jste si toho všimli sami. Přijde k vám, začnete na něj mluvit a on krásně nakloní hlavu na stranu, zatímco vás pozoruje. O důvodu tohoto pohybu existují mnohé spekulace. Například to, že psi takto odkrývají jedno ucho, aby skutečně jasně slyšeli náš hlas. Podle dalšího výkladu se jedná o společenský signál, že nás pes poznává, a jde tedy o gesto vyjadřující náklonnost zvířete.

Nejspíš prostá nutnost

Dlouhodobé pozorování psů vede ovšem k docela prozaické odpovědi, která nemá co dělat se zvukem nebo přátelstvím našeho věrného společníka. Zkuste si jednoduchý experiment: sevřete ruku v pěst a dejte si ji před vlastní nos, klouby prstů nahoru a malíčkem od sebe – jako kdybyste se chystali na někoho udělat dlouhý nos. Všimněte si, že pěst částečně zakrývá vaše zorné pole. A přesně tohle se děje i psům.

Pokud se v tomto stavu podíváte na lidskou tvář, pěst ji částečně zakrývá, hlavně pusu. A ta je při komunikaci velmi důležitá. Psi tedy naklánějí hlavu, protože potřebují mít čistý výhled na co největší část tváře svého páníčka. Ostatně můžete zkusit stejný postup a přesvědčíte se o tom sami. Nejprve šlo pouze o hypotézu, ačkoli zdůvodnění dává rozhodně smysl. Ovšem různá plemena se liší tvarem čenicha, a některým psům by tak ve výhledu neměl vadit.

Průzkum naklonění hlavy

Studie tohoto chování zahrnovala skoro 600 majitelů psů, kteří vyplnili online formulář. Ten kombinoval rasu psa kvůli zjištění plochosti čenichu a frekvenci toho, jak často při komunikaci s pánem naklání hlavu na stranu. Celých 71 % majitelů psů s větším čenichem uvedlo, že jejich mazlíček naklání hlavu na stranu opravdu často. U zvířat s plochým čenichem nebyl výskyt tohoto pohybu tak častý.

Výsledky online průzkumu nebyly příliš konkrétní, mechanismus potřeby plného vidění ovšem podporují. Psi s plošším čenichem nemají vidění blokované tak výrazně, naklánějí tedy hlavu méně často. Velký čenich určitých ras způsobuje nejspíš jednoznačné problémy, které pes řeší právě takto. U jiných plemen může hrát roli také otázka sluchu, případně ještě další, dosud neodhalené faktory.

Zdroj: PsychologyToday

Článek Proč pes naklání hlavu, když s ním mluvíte? Příčina vás nejspíše překvapí, ale porozumíte svému chlupáčovi zase o kus více se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejchytřejší psí plemena na světě. Pravděpodobně mezi ně patří i váš čtyřnohý přítel a ani o tom nevíte

Redakce VědaŽivě — Mon, 26 Jul 2021 03:38:00 +0000

Shromáždili jsme široký vzorek zástupců psích ras, ořezali jim tužky, aby nemuseli používat packy, a požádali je o vyplnění jednoduchého testu inteligence. No dobře, tohle se nestalo. Ale organizace PetMD stejně přišla se seznamem těch nejchytřejších psích ras. Zástupci těchto chytrolínů se prohání po celém světě. Tak se podívejte, jestli váš chlupáč také patří mezi vybranou třídu, nebo jestli jeho silné stránky leží spíš někde jinde.

Honáčtí psi, rotvajleři a jeden prcek

Ano, australský honácký pes, který je tradičně spojován s pastevectvím a ovládáním stád, je vysoce inteligentní, bdělý a velice ochranářský, pokud jde o majetek a lidi. Tito psi jsou pohotoví, chytří a aktivní, jak mentálně, tak i fyzicky. Stinnou stránkou je, že se snadno nudí a provádějí různé vylomeniny, aby se zabavili. Tenhle druh je velmi organizovaný a je prokázáno, že jeho zástupci si po sobě dovedou uklidit hračky, když si přestanou hrát.

Rotvajleři byli původně pracovní psi v Německu. V současnosti jsou stále používáni hlavně v ostraze a u policie. Jsou odvážní, vnímaví, loajální a zachovávají klid i ve vypjatých situacích. Dalším chytrákem je malý huňatý papillon, který mate tělem. Je rozhodně chytřejší, tvrdší a silnější, než vypadá. Často se říká, že je to velký pes, který se jen smrskl do malého těla. Přitom má přímo atletickou výdrž a odvahu za deset psů jeho velikosti.

Labradoři, zlatý retrívr a borderák

Labradoři jsou nejčastější volbou psa pro celou rodinu. Původně také pracovní pes, tento druh je znám pro inteligenci, lásku, trpělivost a jemnost. Díky těmto vlastnostem se hodí do domácnosti s malými dětmi. Snadno se cvičí a jde tak o špičkové psy pro záchranáře, asistenční i policejní práci. Zlatý retrívr se umí naučit až 200 příkazů, je věrný, milující a trpělivý. Protože je velmi učenlivý, jde také o vynikajícího společníka do rodiny.

První místo ve výběru však patří border kolii. Tito psi v sobě kombinují obrovskou zásobu energie a vysokou inteligenci. Základem je najít jim vždy nějakou aktivitu, jinak po návratu z práce najdete doma spoušť. Mají neuvěřitelně silné spojení s lidmi, ovšem nesednou si s každým. Potřebují parťáka, který se jim bude věnovat a zapojovat je do svého života. Protože jde o pastevecké psy, mohou je frustrovat malé děti, které mají vlastní hlavu a nedají se řídit jako stádo ovcí.

Zdroj: PetMD

Článek Nejchytřejší psí plemena na světě. Pravděpodobně mezi ně patří i váš čtyřnohý přítel a ani o tom nevíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prodlužte svému mazlíčkovi život až o 5 dalších let a dopřejte mu co nejdelší a spokojený život. Stačí se řídit jednoduchými pravidly

Redakce VědaŽivě — Mon, 26 Jul 2021 03:05:00 +0000

Když se kočka nebo pes stanou součástí domácnosti, přirozeně chceme, aby s námi strávili co nejdelší čas a měli se co nejlépe. To zahrnuje mimo jiné pravidelnou návštěvu veterináře, bezpečný venkovní prostor na hraní nebo zdravé pamlsky. Naši chlupatí miláčci bývají světlem našeho dne, takže následuje několik tipů, jak učinit jejich životy opravdu příjemnými a co nejvíce je prodloužit.

Aktivita, potomstvo a zvláštní dny

Hry a aktivity mají ve zvířecím životě podstatné místo. Udržování vašeho zvířecího přítele v pohybu mu zajistí dobré zdraví a náladu, takže bude jen zářit. Pokud se navíc se psem budete pravidelně procházet, prospěje to i vám. I když občas chceme vidět naše mazlíčky s jejich potomky, kastrace je důležitá pro celkové zdraví zvířete. Redukuje totiž riziko některých chorob a zároveň se snižuje šance, že se kočka „zaběhne“, protože hledá správného kocoura.

Dopřejte jednou za čas svému psovi nebo kočce tzv. rozmazlovací den. Opatřete nějaké zdravé pamlsky, věnujte se čistě zvířeti, kočku můžete i namasírovat. Pořádné dlouhé a důkladné drbání udělá s kočkou divy a jasně uvidíte, že se vám kompletně vystavuje a chce víc. Některé kočky budou dokonce na drbající ruku tlačit takovou silou, že vás bude po několika minutách bolet zápěstí. Pořádná péče chce zkrátka trochu zdatnosti.

Bezpečný domov a přítel doktor

Není nic nového, že zvířata jsou obecně zvědavá. Abyste se vyhnuli jejich zranění a poškození domácnosti, projděte si svůj domov a podumejte, co všechno by mohlo být pro vaše zvíře skutečnou zdravotní hrozbou. Patří sem například chemikálie, volně přístupné rostliny s trny nebo sklo, které se dá snadno rozbít. Pozorujte také chování zvířete, protože způsoby jeho interakce s okolím by vás kolikrát nenapadly.

Veterináře navštěvujte pravidelně. Zvíře může vypadat v pořádku, ale to nemusí vůbec nic znamenat. Pravidelná návštěva navíc nejspíš způsobí, že i doktor se stane rodinným přítelem. Nezapomínejte pečovat také o srst psů i koček, kartáčujte je a česejte, důležité je i stříhání, hlavně u psů. Srst umí psům velmi snadno částečně zakrýt zrak, což jim vadí v orientaci i jídle. Navíc v létě jim hrozí přehřívání, protože pes se neumí sám výrazněji zchladit.

Zdroj: BrightSide

Článek Prodlužte svému mazlíčkovi život až o 5 dalších let a dopřejte mu co nejdelší a spokojený život. Stačí se řídit jednoduchými pravidly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zdravotní psi vyčenichají covid s vynikající přesností. Dokáží objevit nové mutace a upozornit na ně před globálním rozšířením

Redakce VědaŽivě — Fri, 04 Jun 2021 03:05:00 +0000

Existují známky koronaviru, které nezachytí ani člověk, ani technika. Covid-19 podle všeho způsobuje zvláštní zápach, který jsou schopni rozeznat speciálně vycvičení psi, a to s přesností až 94 %. Alespoň to naznačuje studie provedená britskými vědci. Nálezy vycházejí z testu šesti psů, kteří očichali vzorky pachu od více jak 3 500 dárců. Psi vycítili jak asymptomatické osoby nakažené koronavirem, tak i ty s velkou náloží viru a s vážnými projevy.

Detekce různých variant pomocí čichu

Trénovaní psi byli schopní zachytit ty varianty koronaviru, které byly ve Spojeném království dominantní během minulého léta, stejně jako Kentskou variantu, která se tam objevila později během roku. Vynikající je skutečnost, že se psi naučí vycítit nové varianty bez dalšího výcviku. Díky tomu mohou být schopni zachytit i ty varianty, o kterých samotní doktoři ještě nevědí, a tudíž proti nim nemohou pořádně postupovat.

Zkoušky se prováděly také naslepo, kdy ani výzkumný tým, ani psi nevěděli, které vzorky pachu pochází od které osoby, zda od nakaženého, nebo zdravého člověka. Úspěšnost se pohybovala na úrovni 94,3 % v pozitivních případech, tedy správné určení pozitivního vzorku, při určení negativního vzorku pak dosahovala 92 %. Další fází bude testování tohoto způsobu detekce přímo v terénu a na lidech v reálných situacích.

Použití na letištích nebo sportovních akcích

V případě funkčnosti v reálném provozu by se tito psi mohli velmi dobře uplatnit na letištích nebo například sportovních akcích, kde je potřeba prověřit mnoho lidí v krátkém čase. Testovací modelování ukázalo, že jeden takto vycvičený pes by dokázal prověřit letadlo s 300 pasažéry zhruba během půl hodiny. Jím detekované pozitivní případy by pak byly ještě pro jistotu ověřeny použitím PCR testu.

Kombinace velmi přesného prvotního screeningu a ověření u konkrétních případů by nejspíš veškeré potřebné detekce výrazně urychlila a také zlevnila. Dosavadní modely jsou navíc poměrně komplikované na vybavení a logistiku. Psi by se tak mohli stát „vrátnými“ mnoha zemí, které by tímto způsobem získaly další účinnou obranu proti opakovaným zavlečením koronaviru na svoje území. Základem je rychlost a jednoduchost použití.

Zdroj: Science Focus

Článek Zdravotní psi vyčenichají covid s vynikající přesností. Dokáží objevit nové mutace a upozornit na ně před globálním rozšířením se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč kočky a psi najednou pobíhají všude možně?

Redakce VědaŽivě — Mon, 26 Apr 2021 12:57:25 +0000

V jednu chvíli si štěně poklidně chroupe granule a v další vteřině pobíhá naprosto šílené po domě, jako kdyby mu hořely chlupy pod ohonem. Tyhle záchvaty většinou trvají jen několik minut, ale mohou být delší v případě, že je v domě více lidí, na které zvíře během pobíhání narazí. Ale proč se tohle vůbec děje? Proč zvířata najednou všeho nechají a pobíhají jak šílená všude možně, když k tomu nejspíš není žádný důvod?

Lidé potřebují důvod, zvířata prostě jen vypustit energii

Pro nás ten důvod nemusí existovat, ale pro zvířata může být naprosto zřejmý – je to prostě zábava. Tyto záchvaty aktivity jsou naprosto přirozené a můžeme je vidět u mnoha domestikovaných i divoce žijících zvířat. Epizody se mohou objevovat náhodně, ale například u psů existuje několik spouštěčů. Když chovatel pustí psa z přepravky, zvíře bude chvíli pobíhat kolem, aby vypustilo energii, kterou nabralo klidným pobytem uvnitř.

Podobně může tohle spustit u psa majitel, který se vrátil z práce a jeho mazlíček se probudil po hodinovém zdřímnutí. Další případy jsou po koupeli, nejspíš kvůli vypuštění nervové energie nebo nadšení po koupeli. Oklepání celého těla je navíc velmi efektivní. V zásadě lze říct, že zvíře, které se nějakou dobu vyskytuje v klidovém stavu, je spouštěčem navedeno k vypuštění nahromaděné energie.

Spouštěče u koček mají jinou povahu

Zatímco štěňata mají tyhle záchvaty aktivity během dne, u koček se projevují spíše za soumraku nebo za úsvitu, protože tehdy jsou nejaktivnější. Kromě toho mívají tyhle záchvaty po vzájemné péči a použití záchodku. Pokud chovatelé také změní druh podávané stravy a kočky zaslechnou otevření plechovky, mívá to podobný efekt. Celkově jsou ovšem kočičí záchvaty kratší. Ačkoli jsou tyto záchvaty normálním chováním, někteří chovatelé je považují za signál choroby.

Pak se bojí, že je zvíře choré nebo ve stresu, protože si je mylně vykládají třeba jako lidskou obsesivní poruchu. Pokud mají psi skutečně takovou poruchu, honí si vlastní ocas, běží za stíny, chňapají po vzduchu jako by chtěli chytit mouchu a olizují podlahu. Ale pobíhání po domě tohle rozhodně neznamená. Pokud si nejste jisti, jestli je váš mazlíček postižený nebo jen potřebuje upustit páru, proberte jeho projevy ideálně s veterinářem.

Zdroj: Livescience

Článek Proč kočky a psi najednou pobíhají všude možně? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.