Silný hrudník naznačuje dobré letové schopnosti

Badatelé z univerzity v Texasu během studie podrobně prozkoumali všechny kosti, které nejspíš pocházejí od tohoto druhu. Ty jsou často volně rozesety po mnoha muzeích, jen je pospojovat. Univerzita v Austinu má naštěstí celou sbírku, což ovšem rozhodně neznamená všechny kosti, které létajícímu ještěru patřily. A jak vlastně víme, že létal? Právě jeho kosterní struktura nám mnohé objasňuje. V první řadě velmi silným hrudníkem.

Právě ke kostem hrudníku musely být připojeny svaly křídel, což ukazuje na velmi dobré letové vlastnosti i dovednosti. Už samotné odlepení se od země bylo nejspíše ohromujícím manévrem. Ještěr podle badatelů nejdříve vyskočil 2,5 metru do vzduchu, pak začal mávat křídly a konečně mohl odletět. Výška zhruba odpovídá dospělému muži s dětmi na ramenou. Ovšem ne všichni zastávají názor, že byl ještěr letu vůbec schopen.

Příliš těžké tělo a málo pozůstatků

Badatelé z technické univerzity v Texasu jsou toho názoru, že byl jednoduše příliš těžký, protože vážil asi 200–250 kilogramů. Podle jiných studií to však bylo jen asi 70, tedy třetina. V roce 2016 se dokonce objevil závěr, že měl přes půl tuny. Pak se mezi sebou začaly jednotlivé týmy hádat a zpochybňovat navzájem své závěry. Někteří z badatelů pak prohlásili, že ostatní studie vůbec nebyly věrohodné.

Jedním z důvodů těchto sporů ve vědecké komunitě je prostá skutečnost, že z Quetzalcoatla se nám dochovalo opravdu velmi málo pozůstatků. Celkově je totiž řeč doslova o pár kostech. Badatel Darren Nash se na nové studii nepodílel. Osobně věří, že jde o nejvýznamnější nález v této oblasti za velmi dlouhou dobu. Samotnému ještěru je to už hodně dlouho jedno a představu toho, jak plachtí na modrém nebi, i tak hodně lidí z hlavy nedostane.

Které druhy pravěkých dinosaurů máte nejraději?

Zdroj: Forskning

Článek Létající pravěký ještěr byl nejspíš největším tvorem na nebesích. Ze země se dostával podle všeho velkým skokem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednoduchost kopule a jazýčku

Každý funkční zvon se skládá z kopule a jazýčku, který je v ní zavěšen. Zvuk pak vzniká jeho úderem o kopuli. Ačkoli celá konstrukce působí velmi jednoduše, dosažení správného zvuku je obrovské umění. Důležitou roli hraje správná slitina, hlavním kovem pro odlévání zvonů je zvonový bronz. Ve starověké Číně našli archeologové zvony mnoha velikostí. To samé platí pro naleziště skytských a etruských kmenů. Většinou sloužily k zastrašení zlých duchů.

Právě z toho důvodu je lidé nosili jako talismany na opasku, případně je věšeli na krk zvířatům. Podle některých odborníků je nejstarším zvonem asyrský, pocházející z let 855–824 před Kristem. Na území Evropy se první zvony začaly vyrábět během 6. století, v Rusku s nimi začali až s příchodem křesťanství. Zvonění mělo odhánět zlé duchy a démony, současně léčit a chránit před bouřkami. Rusko pak začalo odlévat skutečně obrovské zvony.

Viry, bakterie a psychika

Bioložka F. Y. Shipunova si je jistá tím, že zvony generují obrovskou ultrazvukovou energii. Ta dovede odstranit negativní energie i patogenní bakterie. Podle psychiatra A. V. Gnezdilova má zvonění pozitivní vliv na lidskou psychiku. Vysoké tóny v něm dovedou znatelně povzbudit, jeho nízké frekvence naopak uklidňují. Roli přitom hraje jak povaha a forma samotného zvonu, tak také dovednost zvonaře, který ho obsluhuje.

Velký zvon Dhammazedi

Je považován za největší exemplář světa – váží asi 300 tun. Sestává z obrovského množství cínu, mědi, stejně jako zlata a stříbra. Povrch zdobily intarzie safírů, smaragdů i tajemné nápisy. V roce 1484 byl obří zvon ulit pro pagodu Shwedagon a zvonil pravidelně po celých 124 let. Vše se změnilo roku 1608, kdy Španělé napadli Barmu a zvon chtěli roztavit pro výrobu děl. Dovezli ho k řece, po níž se ho chystali přepravit. Potopil ale jak vor, tak i tažnou loď.

Zůstal ležet na dně řeky, za jasného počasí ho však bylo dobře vidět.

Zvon Zikmund

Majestátní velký zvon považovaný za symbol Polska. Váží 12,5 tuny a jeho zvuk je slyšet na 30 kilometrů daleko. Dle historických záznamů ho vytvořil německý slévač Hans Begam v roce 1520 na zadání polského krále Zikmunda I. O rok později byl instalován na věži wawelské katedrály v Krakově. Ozývá se během hlavních katolických i státních svátků i při zvláštních radostných a smutných událostech. Tomu, kdo se jej dotkne, má přinášet štěstí.

Zvon Car

Nachází se na úpatí zvonice Ivana Velikého v Kremlu. Váží 200 tun a na výšku měří 6,24 metru. Jde o jeden z největších a nejstarších zvonů na světě, kvůli nešťastnému sledu událostí ale nikdo nemohl slyšet jeho zvuk. Ještě před dokončením ho poškodil požár, odlomila se z něj část vážící přes 11 tun. Kromě mědi a cínu v něm mají být také 2 tuny stříbra a 70 kilogramů zlata.

Který zvon vám učaroval nejvíc?

Zdroj: Wikipedia

Článek V největších zvonech světa se ukrývá magická síla. Jeden nepřátelé raději zlikvidovali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Aero Spaceline´s Super Guppy

Guppy je malá rybka, ale Super Guppy je jasný predátor. Mohutný stroj přestal sloužit každé instituci a nechala si ho NASA. Rozměry letadla byly totiž perfektní pro transport vesmírných strojů a náhradních dílů. První verze se odlepila od země v roce 1965.

Antonov An-225 Mriya

Podle většiny měřítek byla Mriya (ukrajinsky „sen”) největším letadlem na světě. Ukrajina stavěla dva kusy, jen jeden byl však dokončen. Mriya dokázala zvednout až 710 tun nákladu a měla rozpětí křídel 88 metrů. Byla jednou z prvních obětí ruské invaze na Ukrajinu.

Lockhead C-5 Galaxy

S nákladní kapacitou 135 tun je C-5 Galaxy největším letounem, který pravidelně používá armáda USA. K reaktivaci tohoto kolosu došlo v květnu 2017. Má dost místa na přepravu 2 tanků M1 Abrams, 16 džípů a 3 vrtulníků. Na jedno tankování zvládne 11 000 km.

Boeing 747 Dreamlifter

V roce 2000 Boeing zjistil, že potřebuje dopravní letadlo, aby přepravil díly pro 787 Dreamliner. Ten měl součástky z celého světa. Řešením byla úprava největšího letounu, tedy 747. Čtveřice těchto strojů tvoří nejdelší letadla světa s kapacitou 125 tun.

Antonov An-124 Ruslan

Další obrovský stroj z dílny Antonov používaný ruským letectvem. Jde o největší vojenské letadlo světa. Od uvedení roku 1984 šlo po 30 let o nejtěžší nákladní stroj světa. S kapacitou 165 tun unese An-124 dokonce více nákladu než C-5 Galaxy, ačkoli jeho dolet je kratší.

Boeing B-52 Stratofortress

B-52 vstoupil do služby roku 1955 a první B-52H, momentální verze, se předvedla roku 1961. Jde o leteckého dědečka, a ačkoli už vstoupil do 6. dekády služby, technologie uvnitř se stále vyvíjí.

Iljušin Il-76

Nákladní letadlo sovětské éry unese 140 vojáků a disponuje kapacitou 50 tun. Je navrženo pro extrémní podmínky a debutovalo roku 1971. Výroba začala o 3 roky později, vzniklo jich celkem 800 a dodnes tento stroj používá poměrně hodně zemí.

Airbus Beluga XL

Vyvinuta v roce 2014, Beluga podnikla první let v roce 2020 po více než 200 testovacích letech. Masivní letadlo je dlouhé 62 metrů a ve vzduchu ho drží turbíny Rolls-Royce Trent 700.

Boeing 747

Dreamlifter už zde je, ale typu 747 vzniklo už na 1 500. Jde o nejpoužívanější nákladní i dopravní letadla na světě. Jeden z nich má i skupina Iron Maiden.

Boeing C-17 Globemaster III

Poprvé vzlétlo roku 1991 a od té doby jich vzniklo 279. Typ C-17 zvedne 85,5 tun a po celém světě převáží náklad i vojáky, stejně tak se účastní záchranných misí všeho druhu.

Airbus A380

Tento stroj je Evropský 747 a jde o největší dopravní letadlo kdy vyrobené s prostorem pro 850 lidí. Létá nejdelší trasy na světě a je to skutečný létající autobus.

Který model se vám líbí nejvíce?

Zdroj: TheScientist

Článek 11 největších letadel v historii lidstva: Jací giganti se kdy odlepili od země a bez starostí brázdili nebe? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mrija měla být včas přemístěna

Konglomerát také uvedl, že jeho generální ředitel Yuriy Husyev apeloval na vyšetřovatele kvůli spolupráci a že Ukroboronprom spolupracuje s ukrajinskou tajnou službou. Konkrétně v záležitosti „prevence budoucích událostí a možných porušení“. Pilot Dmytro Antonov, jehož jméno je čistě náhodné, tisku sdělil, že vrcholné vedení společnosti obdrželo dne 26. ledna výzvu. Cílem byl přesun všech letadel, personálu a dílů do Lipska.

Tohle všechno mělo být provedeno v očekávání ruské invaze. „Veškerá letadla, personál a náhradní díly měly být dopraveny do Lipska do bezpečí. Do 23. února však nepadlo žádné takové rozhodnutí,“ uvedl Antonov. Pilot zdůrazňoval, že tvrzení, že právě letadlo Antonov nebylo přesunuto kvůli letové neschopnosti, jsou naprosto mylná. „Letěl jsem s ním 5. února a poté byly motory normálně funkční.“

Zničení letadla připraveného na cestu

„Večer dne 23. února byl stroj připraven na let do Lipska včetně 70 tun paliva,“ upřesnil Antonov. Když se Rusové stáhli 31. března z Hostomelu, tedy i z místního letiště, které je také domovem letounu Antonov a příslušného výrobního závodu, byly v hangáru nalezeny zbytky tohoto velikána. Antonov An-225 byl největším letounem, jaký kdy brázdil naše nebe. Fotografie poškozeného stroje následně obletěly sociální sítě a ukazovaly jeho téměř kompletní zničení.

Z Antonova zbyla jen část křídla a pár dalších kusů. Hangár zůstal stát, byl ovšem během útoku vážně poškozen. Antonov An-225 „Mrija“, což znamená v ukrajinštině „Sen“, byl historický technologický úspěch a přelomový stroj leteckého průmyslu. I po 33 letech od své výroby dokázal tento letoun převézt 250 tun nákladu, a to na vzdálenost 4 000 kilometrů během pouhých 5 hodin. Nesl na palubě také sovětskou družici „Buran“.

Zničený sen, nikým nezapomenut

Stanovil přes 100 světových rekordů týkajících se rychlosti a výšky. Krom toho také na desítku rekordů jen v oblasti transportu těžkého nákladu mezi Prahou a Uzbekistánem. Mrija měla dokonce mezinárodní fanouškovskou základnu a mnoho jejích členů zaplavilo internet vyjádřením svého zármutku nad její zkázou. Ukrajinský „Sen“ se tak přidá nepochybně k mnoha dalším věcem, které zbytek světa Rusku nikdy neodpustí.

Antonov byl původně konstrukční kanceláří navržen pro dopravu raketových motorů pro raketu Eněrgija a raketoplán Buran. První zkušební let proběhl 21. prosince 1988 a šlo o cestu z Kyjeva trvající 74 minut. Původně měly existovat dva letouny An-225, nakonec byl ale dokončen pouze jeden. S raketoplánem Buran Mrija poprvé vzlétla 13. května 1989, kdy byl stroj převážen z letiště Žukovskij na kosmodrom Bajkonur.

Jaké byly vaše pocity, když jste se o zničení letadla dověděli?

Zdroj: Science

Článek Zkáza Antonovu An-225 aneb Jak Rusové během své invaze na Ukrajinu zničili největší letadlo na celém světě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velký Ivan a test 219

Dne 30. října roku 1961 shodil Sovětský svaz největší jadernou bombu, jaká kdy vybuchla. Došlo k tomu v souostroví Nová země severně od polárního kruhu. Car bomba, jak se jí někdy říká, měla sílu 50 megatun, a byla tedy asi 3 300krát silnější než ta z Hirošimy. Vodíkové bombě navržené jako RDS-220 se také říkalo „Váňa“ nebo „Velký Ivan“. Později bylo ovšem rozhodnuto, že jde o bombu nepoužitelnou pro samotný bojový zásah.

Asi o rok později vypustil Sovětský svaz na stejnou oblast nemilý vánoční dárek. Souostroví Nové země totiž podle studie magazínu Nature skrývá největší ledový komplex Arktidy. Bomba se silou 24,2 megatuny byla méně jak polovinou Car bomby, stále však šlo o druhou největší, jaká kdy vybuchla. Nedostala žádnou přezdívku, v dokumentech šlo jednoduše o „test 219“. Po roce 1963 se testy odehrávaly už výlučně v podzemí.

Test 147 a test 173

V Sovětském svazu ještě chvíli zůstaneme a stejně tak v regionu Nové země. Dne 5. srpna 1962 sem Rusové pustili hlavici o síle 21,1 megatuny, tedy 3. nejsilnější v historii. Opět nemá přezdívku a je vedena jen jako „test 147“. Podle webu Nukemap by bomba této velikosti odpálená nad Central Parkem v New Yorku vytvořila ohnivou kouli, která by pokryla celý park a dosáhla do Stamfordu. Stránku Nukemap vytvořil Alex Wellerstein.

Jen o pár měsíců později shodil SSSR čtvrtou nejsilnější bombu o síle 19,1 megatuny. Zajímavé je, že krátce po jejím svržení začala kubánská krize, která téměř přivedla SSSR a USA na práh jaderné války. SSSR umístil hlavice na Kubu a prezident Kennedy chtěl na lokalitu zaútočit. Nakonec ovšem Sovětský svaz souhlasil se stažením raket za podmínky, že Spojené státy stáhnou vlastní jaderný arzenál, který se nacházel na území Turecka.

Dva hrady, Bravo a Yankee, a test 123

Dne 1. března roku 1954 odpálily Spojené státy 15megatunovou hlavici na atolu Bikini na Marshallových ostrovech v rámci testu zvaného „Castle Bravo“. Nálož byla odpálena na povrchu a rozsah byl dvakrát větší, než se odhadovalo. Spad pokryl asi 18 130 čtverečných kilometrů plochy Pacifiku a vystavil celou populaci obrovské radiaci. To popisuje i článek z roku 2017 vydaný organizací Atomic Heritage Foundation.

Krátce po Bravu se na stejném místě odehrál test „Castle Yankee“ o síle 13,5 megatuny. V dalších letech rostl veřejný tlak na zákaz testování jaderných hlavic. Atol Bikini je korálový útes obklopený lagunou a před testem tu žili lidé. Před jeho realizací byli všichni přemístěni a kvůli kontaminaci už se nevrátili. Sovětský „test 123“ se odehrál jen týden před shozením Car bomby. Článek v Polar Geography rozebírá původní obyvatele Nové země.

Castle Romeo a Ivy Mike

Koncem března 1954 byla na lodi u atolu Bikini odpálena bomba o síle 11 megatun a zkouška se jmenovala „Castle Romeo“. Bylo to jen několik týdnů po testu Bravo, který zaplavil radioaktivním spadem celé Marshallovy ostrovy. Hlavice „Ivy Mike“ nebo „Mike“ se v roce 1952 stala první termonukleární zbraní (vodíkovou bombou), která plně detonovala. Výsledkem byla exploze o síle 10,4 megatuny, asi 690krát větší než v Hirošimě.

Byla odpálena na povrchu atolu Enewetak na Marshallových ostrovech. Ve stejné chvíli zuřila korejská válka a probíhal jaderný závod mezi USA a Sovětským svazem. Otázka, zda vyvíjet vodíkovou bombu, byla námětem debat uvnitř administrativy prezidenta Trumana. Existovaly jak hlasy pro, tak proti a podle článku Atomic Heritage Foundation se Truman nakonec rozhodl pro její stavbu. Snad se nedočkáme nové jaderné éry.

Kolik vám bylo v době shození bomby na Hirošimu?

Zdroj: ScienceNews

Článek Jaderná zbraň je nejsilnější zbraní hromadného ničení. Jakých 9 největších explozí tohoto typu se na světě odehrálo? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Detonace krále všech světových bomb

Výbuch měl takovou sílu, že zcela zničil naprosto všechno v okolí 35 kilometrů od epicentra. Následný houbovitý oblak dosáhl na výšku skoro 60 kilometrů. Dřevěné budovy v sovětských městech vzdálených 160 kilometrů od výbuchu byly zničeny a ty cihlové utrpěly vážné škody. Na Ivana se poté na dlouho zapomnělo, připomnělo ho staré video, které na YouTube umístila elektrárenská společnost Rosatom. K explozi se vyjádřil jeden z tehdejších kameramanů.

„Bomba na horizontu vytvořila silný bílý záblesk a po dlouhé době byla slyšet vzdálená, těžká a nejasná exploze, jako kdyby zemřela Země.“ Tlaková vlna způsobila, že transportující Tupolev okamžitě ve vzduchu poklesl o 1 kilometr. Pilot záhy získal zpět kontrolu nad strojem a odletěl s ním do bezpečí na původní základnu. Jenže co vlastně vedlo sovětskou armádu k vytvoření tak ohromného pekelného stroje?

Symbolický test v rostoucím napětí

Zkouška Car-bomby symbolizovala rostoucí napětí mezi Sovětským svazem a USA. Vzájemné vztahy ochladly ještě víc po vídeňském summitu v červnu 1961. Tehdy se sešli vůdce Nikita Chruščov a prezident John F. Kennedy a toto setkání dopadlo velmi špatně. Chruščov pak zřejmě ventiloval svou frustraci ze situace právě touto jadernou demonstrací. Kromě shození bomby také ukončil memorandum o jaderném testování, které obě země držely od konce 50. let.

Obnovení testování dalo sovětským badatelům šanci vyzkoušet stav gigantické H-bomby, mnohem větší než běžně dopravované nálože. A také mnohem silnější, než byla jakákoli bomba existující v arzenálu USA. Tato děsivá logika celé jaderné války dávala teoreticky smysl. Rakety schopné zasáhnout vzdálené země byly ještě v plenkách a Sovětský svaz navíc neměl na rozdíl od USA příliš mnoho strojů, které by takovou zbraň mohly přepravovat.

Radši méně a silnějších

Sověti proto došli k závěru, že pokud mají dopravit jen několik bomb, ať jsou pořádné. Bohužel místní konstruktéři dovedli tuto taktiku do extrémů. Původně si totiž představili zbraň o síle 100 megatun s vysokou úrovní radiace. Vedení SSSR však vyjádřilo obavy z jaderného znečištění a usadilo inženýry asi na polovině původního záměru. Jaderný odpad byl podle armády ve výsledku velmi omezený, dokonce ještě menší, než se původně čekalo.

I tak ale Japonci zachytili následně v dešťové vodě nejvíc radiace, kolik kdy naměřili. Mrak nukleárního prachu se pak posunul přes Tichý oceán a přešel Kanadu včetně Velkých jezer až do USA. Američtí vědci ovšem uklidnili veřejnost, že většina pozůstatků Car-bomby zůstane ve stratosféře a než dopadne na zem, přijde o značnou část původní radioaktivity. Bomby byly plné noviny, vláda ovšem takovou představou nebyla vůbec nadšena.

Příliš velká na reálné použití

Podle leteckého novináře Toma Demerlyho byla ovšem bomba takové velikosti a účinnosti těžce riziková i pro skutečný útok. Posádka bombardéru, který by ji převážel, by měla šanci 50/50, že takovou akci vůbec přežije. Amerika proporce bomby posoudila, přičemž limity pro velikost vodíkové bomby prakticky neexistují. Při pohledu na tento sovětský extrém američtí konstruktéři upravili parametry vlastních bomb a Sověti je následovali.

Všichni tak pochopili, že je Car-bomba moc velká na to, aby byla prakticky použitelná v boji. Zůstala tak děsivou kuriozitou jaderného věku, dále už nebyla postavena žádná další zařízení s těmito proporcemi. SSSR se tak vydal jinudy a o několik let později se mu povedl průlom ohledně raket a tekutého paliva. To otevřelo cestu k výrobě strategických raket, které mohou být dlouhodobě připraveny k odpalu a nevadí jim skladování v chráněných silech.

Napadají vás další kuriozity zbrojního průmyslu, které se ukázaly být slepou uličkou?

Zdroj: HowStuffWorks

Článek VIDEO: Největší jaderná bomba v historii lidstva způsobila takové škody, že zůstala pouze děsivou kuriozitou nukleárního věku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obr, který stále čeká na naše poznání

Pravdou je, že vědci mají o krakatici obrovské stále jen velmi málo informací. Jen dvakrát se zatím podařilo zachytit je na kameru v jejich přirozeném prostředí a oba případy se odehrály během posledních 10 let. Podle Amerického přírodovědného muzea (American Museum of Natural History) si ani odborníci nejsou jisti počtem krakatic na planetě, natož o kolik jednotlivých živočišných druhů může jít. Největší dodnes nalezené tělo měla na délku 13 metrů, a to včetně chapadel.

Badatelé nicméně odhadují, že tento druh může dosáhnout až délky 20 metrů, aspoň podle zobáků, které byly nalezeny v žaludcích vorvaňů. Právě pro vorvaně je dle Smithsonova institutu krakatice hlavní kořistí. U mnoha druhů krakatic jsou samice větší než samci a tohle bude nejspíš platit i u těch obřích. Jejich tělo tvoří osm ramen a dvě chapadla s přísavkami s ostny, kterými si přitahují kořist. Jejich zobáky jsou z chitinu, stejného materiálu jako krunýře hmyzu.

Obří neznamená největší

Přestože se jedná o obří tvory, nejsou největším druhem hlavonožců. Existuje totiž ještě kalmar Hamiltonův, který žije v Jižním oceánu v hloubce minimálně kilometru. Má větší a výrazně těžší tělo než krakatice obrovská. V únoru 2007 se rybářům z Nového Zélandu podařilo vylovit samici s údajnými rozměry přes 10 metrů a hmotností přes 450 kilogramů. Kalmar může podle vědců dosáhnout délky až 14 metrů, krakatici obrovské ale rostou delší chapadla.

Krakatice obrovské se objevují po celém světě, jejich přesný regionální výskyt je stále neznámou. Záznamy hovoří spíše o výskytech v severních oblastech oceánů a dále poblíž Jižní Afriky a Nového Zélandu. Podle některých expertů by právě tyto regiony měly určovat jednotlivé druhy krakatic. Nicméně studie z roku 2013 prozkoumala vzorky 43 krakatic z celého světa a našla jen velmi slabou genetickou odlišnost. Z toho plyne, že krakatice obrovská je jen jeden druh, který se do světa rozšířil migrací.

Obří mořští samotáři s chapadly

Krakatice obrovská je samotářský tvor a vědcům dodnes není jasné, jak se samice a samci navzájem najdou a jak se rozmnožují. Podle jedné hypotézy se obě pohlaví sejdou jen velmi zřídka. Proto si samice vždy naberou spermie od více samců. Samice nalezená na pobřeží Japonska v roce 2020 měla ovšem spermie jen od jednoho protějšku, což naznačuje reálnou monogamii těchto hlavonožců. Ovšem ani přesný proces páření není dodnes znám či jakkoli popsán.

Samec nejspíš vypustí spermie na ramena samičky, která pak drží ve vodě vajíčka, dokud nejsou oplodněná. Samička pak vypustí jednu obrovskou masu vajíček. Když se vylíhnou mláďata, jsou veliká jen asi 4 milimetry a přebývají v hloubce 200 metrů pod hladinou. Když dospějí, klesnou do větší hloubky. Přes svou velikost mají krakatice obrovské poměrně krátký život, vědci předpokládají, že se dožívají asi pěti let, rostou tedy velmi rychle.

Setkali jste se někdy napřímo s hlavonožcem?

Zdroj: LiveScience

Článek Obří Kraken existuje: Vědci zkoumají DNA děsivého tvora žijícího na dně oceánu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Setkání za 10 let

Kometa s kódovým označením C/2014 UN 271 míří do vnitřní struktury naší Sluneční soustavy a objeví se tu nejspíš za deset let, tedy v roce 2031. Tato kometa má velikost minimálně 100 kilometrů, což je 1000krát víc než u běžně pozorovaných komet. Je na poměry komet natolik obrovská, že ji vědci původně mylně považovali za trpasličí planetu. To uvádí i stanovisko badatelů k jejímu objevu během června 2021. Jenže se jako trpasličí planety nechovala.

Bližší rozbor odhalil, že se velmi rychle pohybuje skrze Oortův oblak. To je hypotetická oblast tvořená kometami, která se nachází na kraji Sluneční soustavy. Jedná se nejspíš o zbytky původní planetární mlhoviny, které naši soustavu formovaly. Kometa postupovala směrem ven z tohoto shluku a měla dokonce typický jasně zářící kometový „ohon“. Ten je zřetelnou známkou právě ledové komety mířící do relativně teplého středu solárního systému.

Cesta ke Slunci

Díky dalším údajům mohli astronomové kometu více prozkoumat a také odhadnout její budoucí dráhu směrem ke slunci. Předně je potřeba upozornit na skutečnost, že tato kometa nepředstavuje pro Zemi žádnou hrozbu. Momentálně stále prochází Oortovým oblakem, nejblíže Slunci bude asi v roce 2031. Jenže i tehdy se bude nacházet asi ve stejné vzdálenosti od hvězdy jako oběžná dráhy planety Saturn. To je blíže, než když se tu objevila naposledy.

Pokud budete chtít tuto událost pozorovat, neobejdete se bez vybavení v podobě teleskopu. Poslední návštěva této komety proběhla před 3,5 miliony let a tehdy se objevila 18 AU od Slunce. Jde o tzv. astronomickou jednotku odpovídající cca 150 milionům kilometrů. Průchod v roce 2031 by měl být o 8 AU blíže Slunci. Pro astronomy jde o novou kometu v tom smyslu, že lidské oko tento objekt ještě při průletu soustavou nespatřilo. Bude mít tedy premiéru.

Pozorujete pomocí teleskopu astronomické jevy, například Perseidy?

Zdroj: LiveScience

Článek Do Sluneční soustavy míří obr: Největší kometa, která byla dosud pozorována. Kdy ji bude možné vidět? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak fungují supervulkány

Supervulkán je typem sopky, jejíž magmatické komory se nachází velmi hluboko pod povrchem planety. Navíc mají objem několik tisíc kubických kilometrů. Exploze tak vytvoří kráter o rozměrech desítek kilometrů a uvolní sopečný popel o objemu až 1000 kilometrů krychlových. Přítomnost supervulkánu lze poznat také podle povrchových jevů, především gejzírů. Takhle se ostatně projevují například i vulkány v americkém národním parku Yellowstone.

Výbuch takové geologické struktury se výrazně liší od běžného sopečného výbuchu. Sopečné produkty totiž likvidují cokoli v okruhu stovek kilometrů. Samotné magma není nutně to nejhorší, mnohem větší dopad mají oblaka sopečného popela. Svým rozsahem mají následně vliv na celé klima planety. Oxid siřičitý způsobuje kyselé deště, které jsou toxické pro veškeré organismy. Naštěstí jsou podobné exploze velmi vzácným jevem.

Co se tehdy vlastně stalo?

Exploze před 75 000 lety byla zatím nejsilnější studovanou událostí tohoto typu. Je ovšem stále velmi těžké i jen odhadnout objem sopečného materiálu, který byl tehdy uvolněn do vzduchu. Na základě rozboru hornin a sedimentů mohlo jít o 2–3 tisíce kilometrů krychlových materiálu ve formě lávy, kamenů a popela stoupajícího do atmosféry. Vše dohromady mohlo vážit zhruba 7 000 miliard tun.

Průzkumy na dně Jihočínského moře ovšem ukazují, že tento objem by měl být považován za spodní možnou hranici. Nejvážnějším efektem erupce bylo minimálně 800 kilometrů krychlových popela ve vzduchu. Ten pokryl celou jihovýchodní Asii vrstvou o síle 15 centimetrů. Došlo ke globálnímu ochlazení, tzv. vulkanické zimě, a poklesu průměrné teploty o 5 stupňů Celsia. Co myslíte, dá se těmto projevům nějak bránit?

Zdroj: DinoAnimals

Článek Největší sopečná erupce již jednou vyhladila téměř celé lidstvo. Máme se teď bát výbuchu dalšího supervulkánu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejtěžší s největším rozpětím

Antonov je nejtěžším strojem, který byl kdy postaven, a stoupá k obloze s váhou 710 tun. Drží také rekord maximálního nákladu 213 tun zvednutého do vzduchu. Rozpětí křídel je ohromujících 88 metrů a pohání ho 6 motorů. Druhé místo má Super Guppy, který působí jednoznačným dojmem predátora. Tohle přerostlé letadlo už poslala do penze každá instituce na světě. Tedy až na jednu a tou je americká NASA.

Obří rozměry letadla jsou totiž pro vesmírnou agenturu ideální na transport družic a dalších součástek pro její vlastní masivní stroje. První Super Guppy bylo postaveno z trupu Boeingu C-97, který poprvé vzlétl roku 1965. Nákladní letadlo, určené pro velké či podivně tvarované náklady, bylo postupně nahrazeno airbusem Beluga. Dokud bude Super Guppy používat NASA, bude na nebi pořád ohromovat lidi pod sebou. A NASA tohle letadlo miluje.

Od zvláštností k pravidelnosti

S nákladní kapacitou skoro 135 tun je Lockhead C-5 Galaxy největším běžně používaným letadlem na světě, hlavně americkou armádou. Tento letoun má dostatek prostoru na převoz dvou tanků M1 Abrams, 16 Humwee, tří vrtulníků Black Hawk a mnoha dalších vozidel. Pokud není naložen, uletí bez tankování přes 11 000 kilometrů. To z tohoto letounu činí vojenské letadlo s největším dosahem na světě. Pokud chce letectvo rychlý přesun čehokoli velkého, obrátí se právě na něj.

V roce 2000 zjistil Boeing, že potřebuje nákladní letadlo s obrovským nákladním prostorem. Bylo to kvůli transportu dílů pro letoun 787 Deamliner, jehož části se vyrábí po celém světě. Řešením se ukázalo vzít jejich největší letadlo, typ 747, a postavit kolem něj další nákladní prostor. Výsledkem je Boeing 747 Dreamlifter, nejdelší nákladní letadlo na světě. Vzlétne k mrakům s úctyhodným nákladem o váze 125 tun.

Zdroj: PopularMechanics

Článek Dvě paluby a rozpětí křídel větší než fotbalové hřiště? Ano, i takto obří stroje se dokázaly vznést k obloze se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přes 5 tisíc kilometrů čtverečních

Ledovec A-68a vypadá díky svým gigantickým rozměrům jako zaledněný ostrov, že jde o ledovec, prozradí až skutečnost, že se pohybuje. Jeho nejvyšší vrcholky byly při posledním měření v dubnu letošního roku asi 30 metrů nad mořskou hladinou. V té době měl také ledovec rozlohu úctyhodných 5 100 km čtverečních. Jen pro srovnání uveďme rozlohu některých menších evropských států:

• Lucembursko 2 586 km²
• Černá Hora 13 812 km²
• Slovinsko 20 256 km²

Tato plovoucí ledová kra by tedy bez potíží překryla celé Lucembursko, a to i poté, kdy se od ní odtrhl menší ledovec. Ten má podle prvních odhadů rozlohu kolem 400 km², je tedy zhruba dvakrát větší než město Brno.

Směrem na Jižní Georgii

Hlavní část ledovce A-68a nyní míří směrem na ostrov Jižní Georgie. Tohle závislé britské území je jen velmi řídce osídleno, oficiálně tu žijí jen tři desítky obyvatel, ostrov však často hostí vědecké výpravy, neboť Jižní Georgii i okolní ostrůvky jsou útočištěm pro miliony tučňáků, lachtanů antarktických a mnoha dalších arktických živočichů.

Co přesně roztržení ledovce způsobilo, zatím není jasné, ale ze záběrů Evropské vesmírné agentury se zdá, že ledovec mohl narazit na mělčinu. Ta se totiž nedaleko Jižní Geogrie nachází a k rozpadu ledovce podle všeho došlo právě v ní. V místech, kde se odtržená část ledovce v této chvíli, tedy asi den po rozpadu, nachází, by podle kartografů mělo být moře hluboké jen necelých 200 metrů.

Článek Největší plovoucí ledovec na světě se rozpadl na dva kusy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.