Stopky diktují pořadí: co se stihne a co padne pod stůl

Tam vyčistí toaletu, umyvadlo, rychle projede zrcadlo a podlahu. Dvě minuty uplynuly. Supervizor kontroluje právě tyto viditelné body: postel, koupelnu, koš. Host reklamuje skvrnu na prostěradle nebo vlas ve vaně. Nikdo ale nereklamuje televizní ovladač, vypínač u lampičky ani termostat na zdi. A právě tyto předměty při časové tísni padají na konec seznamu, kam se personál často vůbec nedostane.

Bývalé pokojské citované australskou stanicí ABC popsaly totéž z jiného kontinentu: přikrývky a svrchní deky se v některých provozech měnily jen výjimečně, povrchové čištění nahrazovalo důkladnou sanitaci a prioritou bylo, aby pokoj „vypadal čistě“. Jedna z respondentek, bývalá zaměstnankyně pod pseudonymem Vee, přiznala, že na skutečné dezinfikování dotykových ploch jednoduše nezbýval čas.

Fekální bakterie na ovladači: co odhalil výzkum z Houstonu

Že nejde o pouhý estetický problém, ukázal výzkum studentky Katie Kirschové z Univerzity v Houstonu. Její tým odebral vzorky z devatenácti běžných povrchů v hotelových pokojích a kontaminaci zjistil u 81 % z nich. Mezi nejzatíženějšími body figurovaly televizní ovladač a vypínač u lampy, tedy přesně ta místa, která pod tlakem krátkého limitu nejsnáze vypadnou z úklidové rutiny. Na obou površích výzkumníci detekovali fekální bakterie.

Epidemioložka Marylouise McLawsová, kterou k tématu oslovila australská ABC, situaci zarámovala střízlivě: většina nalezených mikroorganismů zdravému člověku pravděpodobně neublíží. Zároveň ale upozornila, že host nikdy přesně neví, s jakým biologickým materiálem přichází do styku. Koupelny bývají paradoxně jedněmi z nejdůkladněji čištěných míst v pokoji, právě proto, že jsou pod drobnohledem. Rizikovější zůstávají často dotýkané plochy mimo zorné pole kontroly.

Investigativní kamery zachytily, co svědectví naznačovala

Televizní investigace potvrdily, že problém přesahuje jednotlivá svědectví. Redakce Inside Edition označila neviditelným značením ložní prádlo a dotykové plochy v několika hotelech různých cenových kategorií. Výsledek: v části testovaných pokojů zůstaly povlaky na polštářích nevyměněné, prostěradla přetažená přes postel bez praní, ovladač a termostat neotřené. A to i v hotelu s cenou kolem 15 000 korun za noc.

Samostatná investigace stanice ABC7 San Francisco se zaměřila na sklenice, hrnky a kávovary. Kamery zachytily, jak personál nádobí pouze opláchne vodou nebo osuší ručníkem místo řádného mytí. Kávovar zůstal bez jakéhokoli čištění mezi hosty. Pro člověka, který si po příjezdu navaří čaj nebo nalije vodu do sklenky na nočním stolku, jde o bezprostřední kontakt s reziduem předchozího uživatele.

Mapa rizik pro hosta: které předměty si raději ošetřit sám

Z dostupných dat a svědectví se dá sestavit konkrétní pořadí předmětů, jimž stojí za to věnovat pozornost hned po příchodu do pokoje:

• Televizní ovladač — nejvyšší kontaminace ve výzkumu z Houstonu, minimální pozornost při rychlém úklidu.
• Vypínače a lampička u postele — sahá na ně každý host, čistí je málokterá pokojská pod časovým tlakem.
• Termostat a ovládací panel klimatizace — investigace Inside Edition zachytila neotřené panely i v drahých hotelech.
• Sklenice, hrnky, kávovar — doložené nevyhovující zacházení; opláchnout horkou vodou nebo požádat o čisté nádobí na recepci.
• Povlak na polštáři — vyžádat si čistý navíc dává smysl, protože výměna mezi hosty prokazatelně ne vždy proběhne.

Spolehlivý vizuální test na důkladnost úklidu neexistuje. Nepřímé signály ale ano: šmouhy na skle, mastný povrch ovladače, zaschlé kapky na vypínači. Když postel vypadá perfektně, ale detaily na dosah ruky nesedí, pokoj pravděpodobně dostal jen zrychlený průchod.

Český rámec: hygiena pod dohledem, minutáž bez předpisu

V Česku spadají ubytovací služby pod dozor krajských hygienických stanic podle zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Klasifikační systém Hotelstars, který u nás funguje, vyžaduje denní úklid pokoje, výměnu ručníků na požádání a ložního prádla minimálně jednou týdně. Katalog pro období 2025–2030 dokonce zavádí kritéria hygienických potahů na polštáře a jejich ročního čištění; i oficiální klasifikace tedy počítá s tím, že textilie představují samostatné hygienické téma.

Akademické terénní šetření z britských hotelů přitom ukazuje výrazné rozpětí: tříhvězdičkové provozy se pohybovaly mezi 18 a 38 minutami na pokoj, pětihvězdičkové mezi 28 a 60 minutami. Šest minut z úvodního svědectví tak představuje extrém levného segmentu, ale právě v tomto segmentu se ubytovává nejvíce hostů.

Článek V levném hotelu mají na koupelnu dvě minuty. Pokojské vysvětlují, proč právě časový limit rozhoduje o tom, co zůstane nečisté se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jako první dosáhli dna Pekelné studny

Gigantický přírodní závrt, jehož vstupní otvor je 30 metrů široký, a který sahá až do hloubky 112 metrů, zůstával dlouhou dobu zahalen tajemstvím. Ačkoliv se o jeho prozkoumání pokoušela řada amatérských jeskyňářů, na dno se žádný z nich nedostal (nadšenci se dokázali spustit maximálně do hloubky 60–80 metrů). Teprve minulý rok – 15. září 2021 – ho důkladněji prozkoumala skupina deseti ománských speleologů z týmu Oman Cave Exploration Team.

Ti na okraji závrtu postavili kladkový systém, který jim umožnil sestoupit až na samé dno. Tam na osm z nich čekalo překvapení (dva členové týmu zůstali nahoře, aby svým kolegům zajistili bezpečný sestup i výstup). Neodhalili kus jemenské historie, jak doufali, ovšem nalezli vodopády, stalagmity sahající do výšky až 9 metrů či vzácné jeskynní perly. Ty vznikají jako sekundární krasový jev v průběhu desetiletí u dna (krasových) jeskynní srážením aragonitu na drobných kamíncích či hrubém písku mělkých jezírek.

Kromě přírodních útvarů narazili speleologové na dně závrtu na hady, žáby, brouky nebo uhynulá zvířata (především různé ptáky), která do Barhútské studny spadla. Aby přírodnímu úkazu lépe porozuměli, odebrali z něj vzorky hornin, vody i půdy. Pokud se jim to podaří, chtějí podle nich určit stáří závrtu a jeho historii.

Barhútská studna měla být bránou do pekel

Ačkoliv je vznik přírodních závrtů dobře popsán (zejména vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z nejtypičtějších povrchových krasových jevů), místní obyvatelé stále věří, že se jedná o bránu do pekel. Legendu, která se traduje již po staletí, podkládají mj. odporným zápachem, který se z Pekelné studny line. Jiná část tamních obyvatel věří, že Barhútská studna vznikla jako vězení pro džiny či démony. Z toho důvodu je nebezpečné se k ní přibližovat, jelikož by vás mohla vtáhnout dovnitř. Zakázané je o ní rovněž mluvit – přináší to neštěstí.

Jaké další fascinující přírodní úkazy znáte?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Brána do pekel, jak místní nazývají Barhútskou studnu, děsí společnost už řadu let. Co našel tým badatelů na jejím dně? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

O čem se vlastně konspiruje

Základem spiknutí má být skutečnost, že NASA nikdy neuspěla ve snaze dostat v 60. letech lid na Měsíc, jak národu slíbil prezident Kennedy. Místo toho je poslala jen na oběžnou dráhu Země. Teorie pak uvádí, že celé přistání na satelitu planety vzniklo ve filmovém studiu. Na prezentovaném záznamu jsou pak znaky, které jasně ukazují, že se to odehrálo na Zemi, nikoli na Měsíci. NASA má tím pádem zakrývat největší podvod v lidské historii.

Skeptici poukazují na věci jako pohyby vlajek, různé značky na snímcích nebo záhadné písmeno C na jedné z měsíčních skal. Všechny tyto zkazky byly opakovaně vyvráceny. Jenže konspirátoři si dál trvají na svém. V samotné Americe nevěří oficiální verzi až 10 % obyvatel. Průzkum z roku 2012 ukázal, že je to taky 12 % Britů a nedávné studie odhalila to samé u 20 % Italů. V Rusku je to dokonce 57 % lidí, což ovšem nepřekvapuje.

Nový způsob konspirací

Pro porozumění trvající popularitě právě této teorie je potřeba její základ zasadit do kontextu. A tady přidat psychologické sklony konspiračních teoretiků. S atentátem na J. F. Kennedyho vznikla v USA zcela nová forma konspirací. Tyto teorie znovu vykládaly veřejně dostupné informace a hledaly rozpory v oficiálních záznamech. Viditelné důkazy jsou klíčové a v realitě fotografických důkazů se rodí předpoklad, že detektivem může být každý.

Tito teoretici také začali pochybovat o jasných událostech, protože podle nich nejsou tím, na co vypadají. Ideálně jsou zmanipulované, nahrané a předem dohodnuté. Odsud pramení idea tragédií řízených skupinami mocných či vládními zaměstnanci. Tohle platí pro přistání na Měsíci, masové vraždy i útoky z 11. září. Teorie o Měsíci také zpopularizoval snímek Kozoroh Jedna z roku 1978, který pracoval s falešným přistáním raketoplánu na Marsu.

Zdroj: LiveScience

Článek Věříte, že přistání Američanů na Měsíci byl podvrh? Pravda za konspiračními teoriemi odhalena v plné kráse se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mapování neznámých míst

Už dřívější sondáže ukázaly, že se v oblasti něco takového vyskytuje. Tyto unikátní prohlubně se zjevily jako součást projektu „Výprava ke hřebenu 2022“. Šlo o tři oceánské průzkumy sledované online, které podnikla NOAA s lodí Okeanos Explorer. „Během své výpravy se Okeanos potopil a my si všimli těchto sublineárních souborů děr v sedimentu. Už dříve byly v oblasti zachyceny, jejich původ je však stále záhadou,“ uvedla NOAA v prohlášení.

„I když vypadají téměř jako vyrobené lidskou rukou, malé hromádky sedimentu kolem naznačují, že je něco mohlo vyhrabat,“ dodal jeden z komentujících přímo u příspěvku. Zábavná výzva odstartovala opravdu velké množství reakcí. Jeden člověk napsal: „Netvrdím, že jde o mimozemšťany, ale určitě to mají na svědomí mimozemšťané.“ Podle dalšího se jedná o „miniaturní praskliny“, které dovolují únik hlubinných plynů.

Online výzva pokračuje

„Vypadá to podobně jako praskliny v písku, které se objevují během zemětřesení,“ napsal dotyčný. A třetí dodal: „Na mě to působí, jako že sediment padá do nich, případně voda utíká z praskliny jako z geologického krytu nebo střechy jeskyně.“ „Může to být dosud neznámý druh kraba, který se schovává v obdélníkových dírách a loví v sevřeném šiku. Pak čeká na oběť, která spadne do jeho sevření,“ navrhl čtvrtý online komentující.

Během zmíněného ponoru prozkoumali badatelé dno v hloubce až 3 kilometrů. Navštívili přitom vrcholek podvodního vulkánu severně od Azorských ostrovů. K objevu došlo během expedice, při které mapují hlubinné oblasti, o kterých toho víme stále zoufale málo. V tiskovém prohlášení NOAA uvedl, že vědci nejsou zatím schopni zcela jasně určit původ těchto děr. Tudíž ani způsob, jak byly vytvořeny.

Hloubení organismy a další bádání

Dle jejich hypotézy mohly být ale vyhloubeny organismy žijícími v těchto sedimentech. Případně jde o pozůstatek živočicha, který se v hlubinách živí něčím drobným a žije pod povrchem. „Skutečný původ děr však stále zůstává záhadou,“ uzavřela zatím vládní organizace toto bádání. Národní úřad pro oceán a atmosféru je vládní agentura Ministerstva obchodu varující před rizikovým počasím a mapující jak moře, tak i oblohu.

Dlouhodobým cílem úřadu je informovaná společnost, která informace o oceánech, atmosféře a pobřeží a jejich postavení v globálním ekosystému využívá pro hospodářský rozvoj. Agentura má porozumět změnám životního prostředí Země a zachovávat a spravovat pobřežní a mořské zdroje. Poskytuje proto data a předpovědi pro počasí a významné události spojené s oběhem vody. Patří sem hlavně informace o bouřích, suchu a povodních.

Zdroj: NDTV

Článek Badatelé žádají veřejnost o pomoc. Na dně Atlantiku totiž našli podivné otvory, které nedokáží vysvětlit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co v tajemné jámě našli?

„Byli tam hadi, ale nebudou vás obtěžovat, pokud je nebudete rušit,“ vysvětlil Mohammed al-Kindi, průzkumník a profesor geologie. „Shromáždili jsme vzorky vody, hornin, půdy a některých mrtvých zvířat, ale ještě jsme je neanalyzovali.“ Kindi byl jeden z osmi průzkumníků a k tomu dva kolegové, kteří je jistili ze shora. „Byl jsem poslední, kdo nastoupil, a poslední, kdo odešel. Strávil jsem tam asi šest hodin,“ říká Kindi.

Jáma v sobě ukrývá daleko více tajemství

Průzkumníci tedy vyvrátili veškeré teorie, že zde žijí démoni nebo džinové. Na žádný jedovatý zápach také nenarazili. Traduje se ale, že někde v hlubinách pod tímto místem je supervulkán, který dříve nebo později vybuchne. Avšak vědecké důkazy pro toto tvrzení zatím žádné nejsou. Průzkumníci také zmínili řadu jeskynních usazenin a organismů, včetně hadů, žab a brouků. Některé stalagmity a stalaktity jsou dlouhé více než 9 metrů. Veškeré tyto faktory se snaží věda zanalyzovat a potvrdit jejich původ.

Chystají se další průzkumy?

Pomocí průzkumného zařízení a analyzátorů plynů Mohammad a jeho tým zjistili, že hladina kyslíku v hlubině je v normálních mezích a neobsahuje toxické výpary. Používali k tomu nejnovější 3D nástroje a tradičnější metody k mapování jeskyní a dokumentaci všech jejich rysů. To, jestli se tam nějaká skupina hodlá vrátit, je zatím ve hvězdách, každopádně tato jáma může být místem, které v budoucnu odhalí unikátní skutečnosti.

Článek Video: Průzkumníci poprvé sestoupili na dno Pekelné studny, o které se traduje, že v ní žijí démoni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Historie legendárního města

V hloubce pouhých 20 metrů pod vodou objevili potápěči pískovcové stěny, dlážděné ulice a důkazy prosperujícího námořního přístavu. Bylo to velmi mocné město, kterému vládl Pán Krišna. Hinduistické texty také vysvětlují, že mu oponoval král jménem Salwa a následně také zaútočil na Pána Krišnu v mytické Dwarce. Teoretici věřící v návštěvy mimozemských bytostí na Zemi v průběhu dávných dob tvrdí, že popisy bitvy naznačují použití mimozemské technologie.

Zbraně mimozemského původu?

Podle starověkých sanskrtských textů zaútočil Salwa na město v tom, co lze chápat jako kosmická loď. Ta byla údajně opravdu mocná, jelikož měla energetické zbraně, které vystřelovaly projektily ve formě blesků. Takto tedy zničil velké části města. Když se to stalo, král města, nazývaný také bůh Krišna, odpověděl střelbou ze svých vlastních zbraní. Zbraně jsou popsány jako šípy, ne však obyčejné. Když byly vypuštěny, řvaly jako hrom a připomínaly blesky nebo sluneční paprsky.

Jak to s panovníkem dopadlo?

V reakci na tyto události vznikla hypotéza, že tato kosmická loď se začala objevovat na různých místech současně. Zdálo se, že se pohybuje způsoby, které připomínají moderní popisy UFO. Takže dle těchto názorů existovalo létající plavidlo vyrobené z kovu, které odpalovalo rakety na město. Legenda říká, že Krišna nakonec opustil Zemi a oceán pohltil jeho město Dwarka.

Zrovna, když do sebe začínalo vše zapadat

Pro mnoho lidí byl popis pohádkových starověkých měst v sanskrtských spisech z Indie pouhou mytologií. S objevem pozůstatků potopeného města u pobřeží Indie v lokalitě Dvaraka se ale vše změnilo. Ovšem když tomu badatelé konečně přicházeli na kloub, tak vláda veškeré další průzkumy zakázala. Další důvody jsou doposud nejasné.

Článek Město Dvaraka podle badatelů zničila mimozemská loď. Jakmile se jim ale teorie začala potvrzovat, vláda je zařízla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neprozkoumané teritorium

Mikroorganismy používají složky z průduchů jako zdroj energie a vytváří organickou hmotu stejně, jako rostliny a řasy využívají fotosyntézu. Větší organismy pak žijí v symbióze s těmito mikroby. Nicméně zatím se nikdo nepodíval na faunu tohoto typu na území Arktidy. Co tedy žije ve studených a hlubokých vodách, které leží 4 000 metrů pod věčným ledem? Jak to tam vlastně vypadá a funguje?

„Chtěli jsme vidět, jestli se tento ekosystém vyvinul v izolaci. Jestli se liší od ostatních míst a hydrotermálních komínů, nebo jestli jde o propojené struktury,“ říká Eva Ramirez-Llodra. Je mořskou bioložkou v Norském institutu vodního výzkumu (NIVA). Společně s týmem mezinárodních vědců podnikla výpravu právě do této lokality. Doufali, že najdou Auroru, vulkanické pole s komíny, které jsou známé jako „černí kuřáci“.

Předchozí výprava komíny našla

Badatelé mohli použít nový norský ledoborec, na kterém byli zástupci jedenácti mezinárodních organizací. Chemické rozbory vody už dříve odhalily, že se v severním regionu nachází komíny, hlavně u pohoří Gakkel. Němečtí vědci je hledali už v roce 2014 a po pěti týdnech se jim poštěstilo. „Přejeli přes jeden z nich a získali asi minutu záznamu. To jim dovolilo se příště vypravit prakticky na jistotu,“ uvedla Ramirez.

Nový tým teď místo navštívil znovu, přičemž plán byl jak natočit video, tak odebrat vzorky organismů žijících v hlubinách. Celou expedici vedla UiT (The Arctic University of Norway) a Eva Ramirez zde byla vedoucí. Bylo však těžké cokoli plánovat, protože práce byla ovlivněna aktuálními ledovými podmínkami. Arktické moře není klidná oblast. Led se láme, opět zamrzá, a to s různou tloušťkou. Dostat se na přesné místo tak bylo velmi náročné.

Konečně na správné pozici

Dne 3. října se konečně dostali na místo, kde předpokládali přítomnost vulkanického pole. „Když se konečně objevil první komín, všichni na plavidle vybuchli nadšením.“ Byl opravdu velký a výprava záhy našla ještě dva další. Jakmile se dostali blíž, viděli černý kouř vycházející ze zejícího podvodního kráteru. „Není to kouř, je to tekutina o teplotě asi 350 stupňů Celsia. A kamera do toho najela přímo, takže všechno zčernalo a nemohli jsme nic dělat.“

Obraz se naštěstí po pár minutách opět objevil a srovnal. Badatelé mohli tedy pokračovat a měli za sebou první blízké setkání s černým kuřákem. Komín byl obklopen minerálními poli, která zářila jako zlato. Nešlo však o zlato, ale siřičitan, který se v místě usazuje právě z černého „kouře“. Je však pravda, že tekutina nese stopy jak zlata, tak i stříbra. Kolem komínu byla celá hejna bílých organismů, které odrážely světlo kamery.

Zlatá pole a skleněné houby

Oblast obklopující Auroru byla pokryta silnou vrstvou zrnitého sedimentu. Kdekoli byl povrch dost silný na to, aby se na něm něco udrželo, byly bílé a strašidelné houby. Vedle dováděly krevety, sumýši a sasanky, občas kolem proplulo hejno ryb. Největší zastoupení tu ale měly skleněné houby. Jsou poměrně vzácné, mohou narůst až do velikosti 1 metru a dožívají se i několika staletí. Většinu jich tvoří oxid křemičitý, jen část je organická.

Oblast nepochybně vyžaduje další studie, nové výpravy a také další zachycený materiál. Ramier konstatovala, že se rozhodně bude účastnit příští expedice, aby odebrala vzorky, které jsou komínům blíž. „I když jsme měli na začátku nějaké problémy a neodebrali jsme bezprostřední vzorky, všichni se těší, až budou v práci pokračovat.“ První výprava do tohoto teritoria tak nepochybně přinesla své ovoce.

Která oblast pod vodou vám nejvíce učarovala a čím?

Zdroj: ScienceNorway

Článek 4 000 metrů pod povrchem arktického ledu: Vědci objevili zvláštní oblast se sopečnou činností se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obr, který stále čeká na naše poznání

Pravdou je, že vědci mají o krakatici obrovské stále jen velmi málo informací. Jen dvakrát se zatím podařilo zachytit je na kameru v jejich přirozeném prostředí a oba případy se odehrály během posledních 10 let. Podle Amerického přírodovědného muzea (American Museum of Natural History) si ani odborníci nejsou jisti počtem krakatic na planetě, natož o kolik jednotlivých živočišných druhů může jít. Největší dodnes nalezené tělo měla na délku 13 metrů, a to včetně chapadel.

Badatelé nicméně odhadují, že tento druh může dosáhnout až délky 20 metrů, aspoň podle zobáků, které byly nalezeny v žaludcích vorvaňů. Právě pro vorvaně je dle Smithsonova institutu krakatice hlavní kořistí. U mnoha druhů krakatic jsou samice větší než samci a tohle bude nejspíš platit i u těch obřích. Jejich tělo tvoří osm ramen a dvě chapadla s přísavkami s ostny, kterými si přitahují kořist. Jejich zobáky jsou z chitinu, stejného materiálu jako krunýře hmyzu.

Obří neznamená největší

Přestože se jedná o obří tvory, nejsou největším druhem hlavonožců. Existuje totiž ještě kalmar Hamiltonův, který žije v Jižním oceánu v hloubce minimálně kilometru. Má větší a výrazně těžší tělo než krakatice obrovská. V únoru 2007 se rybářům z Nového Zélandu podařilo vylovit samici s údajnými rozměry přes 10 metrů a hmotností přes 450 kilogramů. Kalmar může podle vědců dosáhnout délky až 14 metrů, krakatici obrovské ale rostou delší chapadla.

Krakatice obrovské se objevují po celém světě, jejich přesný regionální výskyt je stále neznámou. Záznamy hovoří spíše o výskytech v severních oblastech oceánů a dále poblíž Jižní Afriky a Nového Zélandu. Podle některých expertů by právě tyto regiony měly určovat jednotlivé druhy krakatic. Nicméně studie z roku 2013 prozkoumala vzorky 43 krakatic z celého světa a našla jen velmi slabou genetickou odlišnost. Z toho plyne, že krakatice obrovská je jen jeden druh, který se do světa rozšířil migrací.

Obří mořští samotáři s chapadly

Krakatice obrovská je samotářský tvor a vědcům dodnes není jasné, jak se samice a samci navzájem najdou a jak se rozmnožují. Podle jedné hypotézy se obě pohlaví sejdou jen velmi zřídka. Proto si samice vždy naberou spermie od více samců. Samice nalezená na pobřeží Japonska v roce 2020 měla ovšem spermie jen od jednoho protějšku, což naznačuje reálnou monogamii těchto hlavonožců. Ovšem ani přesný proces páření není dodnes znám či jakkoli popsán.

Samec nejspíš vypustí spermie na ramena samičky, která pak drží ve vodě vajíčka, dokud nejsou oplodněná. Samička pak vypustí jednu obrovskou masu vajíček. Když se vylíhnou mláďata, jsou veliká jen asi 4 milimetry a přebývají v hloubce 200 metrů pod hladinou. Když dospějí, klesnou do větší hloubky. Přes svou velikost mají krakatice obrovské poměrně krátký život, vědci předpokládají, že se dožívají asi pěti let, rostou tedy velmi rychle.

Setkali jste se někdy napřímo s hlavonožcem?

Zdroj: LiveScience

Článek Obří Kraken existuje: Vědci zkoumají DNA děsivého tvora žijícího na dně oceánu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První cesta do hlubin

Už dříve se dolů vydali amatérští jeskyňáři, ale dodnes nebylo známo, že by se některý z nich dostal až na dno. Teď se to povedlo profesionálnímu týmu speleologů z Ománského týmu pro průzkum jeskyní (OCET). Využili při tom systém, kdy se osm členů skupiny spustilo na lanech dolů, zatímco zbývající dva zůstali nahoře. Kolem nich se navzdory děsivým pověrám shromáždila neohrožená skupinka místních pozorovatelů. Následný záznam výpravy se pak objevil na BBC.

Důvodem výpravy byla prostá vášeň pro objevování, jak uvedl pro francouzskou tiskovou agenturu AFP Mohammed al-Kindi, profesor geologie na univerzitě v Ománu a také jeden ze členů týmu OCET. Cítili také, že budou mít možnost odhalit něco nového a fantastického a zároveň přinést část historie samotného Jemenu. Podle zprávy našli badatelé vodopády, hady, mrtvoly zvířat, stalagmity a jeskynní perly. Kupodivu se nesetkali s žádným džinem ani pekelnou bránou.

Lokální pověsti

Není přesně známo, kdy ke vzniku Barhútské studny došlo, jde však nejspíš o útvar starý miliony let. Lokální komunita rozšířila postupně mnoho mýtů, aby si její přítomnost i vznik vysvětlila. Mnohé tyto příběhy pracují s džiny, zlými duchy, jejichž přítomnost nese smůlu. Věří se také, že někteří místní se ztratili, protože se ke Studni příliš přiblížili, a že otvor má schopnost lidi vtáhnout dovnitř. Další pak tvrdí, že díra je supervulkánem schopným zničit celou Zemi.

Pro žádnou z uvedených verzí včetně supervulkánu ovšem neexistují jakékoli vědecké podklady. Závrty se často formují díky vzniku prostoru v podloží. Tato jeskyně pak zkrátka dosáhne natolik vysoko, že už není nic, co by její střechu udrželo, a kameny a skály se prostě zřítí. Podobné útvary vznikají především v krasových oblastech, kde se nalézají soubory prvků vzniklých součinností povrchové i podzemní vody. Ta rozpouští horniny a minerály a vytváří tyto komplexy.

Znáte další jeskynní komplexy spojené s různými mýty či pověrami?

Zdroj: LiveScience

Článek Tajemství Pekelné studny v Jemenu odhaleno: Sestoupili do ní první průzkumníci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Posun na časové ose

Machu Picchu je jedním z nejslavnějších světových archeologických nalezišť, ovšem dosavadní historická zařazení vycházela z okolních událostí. Problém byl, že tyto události si díky různým původům často protiřečily. Pocházejí z dob po dobytí území Španěly a později je zkoumali archeologové a antropologové z univerzity Yale v Connecticutu. Moderní metody výzkumu vnesly do časové osy nové světlo.

Nová analýza nalezených koster ukázala, že lidé zde pobývali už v roce 1420 a nejspíš i mnohem dříve. Už tento rok je ale značný posun vůči původním závěrům. Ty soudily dle písemných záznamů, že Machu Picchu bylo postaveno mezi lety 1440 až 1450. Toto město se nachází vysoko v Andách ve výšce 2 430 metrů nad mořem. Konkrétně na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba, asi 80 kilometrů severozápadně od Cuzca.

Invaze a opuštění

Poté, co ho během invaze do Ameriky dobyli Španělé, bylo ve 30. letech 16. století opuštěno. Později se stalo na západě známé jako „Ztracené město Inků“, ačkoli místním lidem byla lokalita vždycky známá. Univerzita v Yale sem vypravila v letech 1911 a 1912 dvě expedice vedené Hiramem Binghamem. Díky nim se lokalita stala slavným místem a velmi žádanou turistickou destinací pro lidi z celého světa.

Posunutí doby výstavby ukazuje nejen to, jak rychle Inkové svou říši vybudovali, ale že si navíc dokázali kontrolovaná místa dlouhodobě udržet. Nový výzkum byl proveden na 26 kostrách, které zřejmě patřily služebnictvu. Radiokarbonová metoda zde nebyla použita poprvé, ale předchozí analýzy nepracovaly s pozůstatky, které by zajistily skutečnou přesnost. Vědci tak mohli i přes znalost datační metody stáří místa pouze odhadovat a držet se španělských záznamů.   

Zdroj: LiveScience

Článek Postavili Machu Picchu mimozemšťané? Jedno je jisté, bylo postaveno o desítky let dříve, než se myslelo, ukazují výzkumy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rybičky rybičky, rybáři jedou

Posléze vědci vytvořili model měřící změny v druhové rozmanitosti v těchto řekách, a jak je během času ovlivnila lidská aktivita. Předchozí výzkumy diversity obvykle jen posuzovaly počet různých druhů v konkrétním ekosystému. Nový model také měří funkci každého rybího druhu v jeho evolučních vztazích. Podle těchto měřítek získal každý vodní systém skóre od 0 do 12 – čím vyšší číslo, tím větší změna v biodiverzitě následkem lidského konání.

Tým došel k závěru, že 53 % řek má skóre vyšší než 6, což znamená těžký zásah ze strany člověka, zvláště po období průmyslové revoluce. Není překvapením, že se takto rizikové toky nacházejí hlavně v bohatých zemích, jako je západní Evropy a Severní Amerika, kde lidé z vodními toky obecně výrazně manipulovali. Jen asi 14 % vodních toků bylo ovlivněno minimálně, ale tyto vody poskytují prostředí jen pro jednu pětinu světových ryb.

Málo zasažená Afrika a Austrálie

Slabě ovlivněné řeky jsou hlavně ty v Africe a Austrálii. Odpovídá to nejspíše pomalejšímu tempu průmyslového rozvoje Afriky a u Austrálie menší hustotě osídlení lidmi právě v oblastech říčních toků, zdůvodňují vědci. Řeky, které ve svém okolí zažily nejrozsáhlejší průmyslový vývoj, jako Mississippi, jsou nejvíc dotčené. Spolu s přemírou rybaření a změnou klimatu jsou například přehradu nejvíce škodlivé pro rozmanitost druhů.

Přehrady a další změny toků totiž přerušují tok živin a blokují migraci rybí populace. Udržení biodiversity je důležité pro mnoho komunit, jejichž strava sestává hlavně z ryb. Například v Kambodži je víc jak 60 % proteinů ve straně podporováno právě říčními rybami. Z toho plyne, že ohrožováním těchto přírodních soustav a zásahy do nich dlouhodobě likvidujeme především vlastní zdroj a potažmo vlastní zdraví.

Zdroj: New Scientist

Článek Lidský faktor je pro planetu Zemi devastující. Lidé těžce ovlivnili rybí populaci až v polovině řek. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.