V Londýně mají nový problém

Policie se podělila o fotky toho, jak vyjímala ze stroje celý tento kryt. V něm se skrývá kompletní vybavení, pečlivě ukryté v rámu. Nikde nic nevyčuhuje a malý otvor lze snadno považovat za prostou oděrku nebo výrobní vadu. Jedno z prvních zařízení se objevilo poblíž hřbitova St. Paul´s Cemetery v centru Londýna a nejde o jediný případ. V posledních týdnech se v této oblasti objevilo několik stejně „ošetřených“ bankomatů.

V dalších případech se objevila i kamera v kusu plastu hned za klávesnicí. Nemění se tedy princip, je však různé umístění aparátu. Bankomaty jsou dnes naprosto přirozenou součástí života ve městech i na vesnicích. Tento trik slouží zlodějům k tomu, aby mohli získávat peníze bez karty a PINu. Je tak načase, aby se tyto klasické bankovní systémy adaptovaly na moderní technologické trendy. Je to výroba nové pasti na myši a zároveň evoluce myší.

Z historie tuzemského bankovnictví

Jak se často říká, každé řešení přináší nové problémy. Kdysi bylo do bankomatů nutné zasunout kartu fyzicky, dnes jsou vybaveny bezkontaktním přístupem. Stejně tak můžeme využívat digitální peněženky, Apple Pay, Google Pay a další online nástroje. S každým tímto nástrojem ovšem přichází další možnosti jeho zneužití. Nikdy také není na místě si říkat, že vaše finance nestojí zlodějům za pozornost. Oni prostě zkouší, kde jim to projde.

V tuzemsku začal první bankomat fungovat před 30 lety. Velmi rychle pak přišly platební karty použitelné i v cizině a dokonce i placení v některých obchodech. Dne 19. února 1992 spustila Komerční banka první online bankomat ve střední a východní Evropě. Tehdy převratná novinka se skvěla v pobočce v ulici Na Příkopě 28. Dnes tu však sídlí Česká národní banka. Tento krok prakticky odstartoval bankomatové služby v Česku.

První bankomat nevěděl, kolik máte na účtu

Už v lednu 1989 fungoval ovšem první tuzemský bankomat od České státní spořitelny. Na Václavském náměstí z něj však nejdříve mohli vybírat jen zaměstnanci banky. Veřejnost se k němu mohla dostat až od prosince téhož roku. Zajímavé ale je, že šlo o offline přístroj, který nebyl připojen k žádné síti ani samotné spořitelně. Nemohl tak zjistit zůstatek vašeho účtu a denní výběr byl omezen na 1 000 korun. Tehdy šlo o třetinu průměrné výplaty.

To platilo bez ohledu na to, kolik měl klient reálně peněz na účtu. Byla k němu potřeba speciální karta a nebylo ji možné použít ani u obchodníka. Pro placení při nákupu byla zapotřebí jiná karta. Zájem Čechů o vlastní karty rychle rostl a v dubnu 1992 vydala Komerční banka také mezinárodní platební karty. Zlaté a stříbrné byly velmi prestižní věcí a lidé za ně platili i 7 500 Kč ročně. Lidé je chtěli a obchodníci je začali přijímat.

Článek Zloději našli nový způsob, jak ukrást PIN. Kamerka v bankomatu je tak malinká, že skoro není vidět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První metoda – aplikace přímo na místě

Tento postup má výhodu, že ho lze provést prakticky kdekoli včetně prodejny šperků. Jednoduše s sebou noste silnější magnet. Vyzkoušejte, zdali bude se šperkem reagovat. Jakmile se vám prsten, náušnice, řetízek nebo cokoli jiného přichytí, snaží se vás prodejce oblafnout. Máte v ruce jiný kov, něco pozlaceného, případně zlato nízké kvality s příměsemi. Skutečnému zlatu bude nějaký magnet poblíž zcela ukradený.

Druhá metoda pocházející ze starověku

Tento způsob ověření kovu pochází ještě z doby starověkého řeckého vědce a filozofa Archiméda. Tento muž položil základy hydrostatiky. Je nutné provést hydrostatické vážení, budete tudíž potřebovat váhu, nit a sklenici vody. Jde o výborný nástroj hlavně v případě náušnic nebo prstenů bez velkých kamenů. Konkrétní šperk si můžete ověřit zcela sami, nejdříve ho proto normálně zvažte a výsledek si někam pečlivě zapište.

Poté vezměte průhlednou sklenici s vodou, dejte ji na váhu a vynulujte výsledek. Vezměte prsten nebo jiný šperk a spusťte ho na niti do sklenice. Nesmí se přitom ale dotýkat dna. Opět si zapište výsledek. Teď jsou na řadě prosté výpočty. Vydělte skutečnou hmotnost předmětu jeho hmotností ve vodě. Jakmile tento údaj máte, zkontroluje údaj s tabulkou koeficientů hustoty kovu. Dá se najít na internetu, tady vám ji přikládáme.

Koeficienty a výsledné kovy

• 8,92 – máte v ruce měď
• 8,69 – jde o nikl
• 7,7–7,9 – ocel
• 10,5 – stříbro
• 11,34 – olovo
• 12,02 – palladium
• 11,54–11,56 – zlato s ryzostí 375 proof
• 12,5–14 – zlato s ryzostí 585 proof
• 14,5–16 – zlato s ryzostí 750 proof
• 16–16,65 – zlato s ryzostí 850 proof
• 18,5–19,0 – zlato s ryzostí 900 proof
• 19,3 – zlato s ryzostí 999,9 proof

Co znamená proof?

Proof [průf] je označení prvotřídní kvality drahých kovů. V případě mincí a slitků jde také o leštěné razidlo, takto vyrobené kusy se skutečně lesknou. Kov se leští textilním kotoučem, ze strojů je odebírán s nejvyšší opatrností. Následně jsou investiční mince uloženy do samostatných plastových kapslí, ze kterých by neměly být nikdy vyjmuty. I kdybyste takovou vzali jen do ruky, okamžitě ztrácí na hodnotě. Je to něco jako mint vydání komiksů.

Z historie zlata

Tento velmi dobře tepelně i elektricky vodivý kov je již od dávnověku užíván na výrobu šperků a dekorací. Stejně tak i jako platidlo. Definitivní odpojení zlata od platebního systému proběhlo v roce 1971, kdy americký prezident Nixon rozhodl od opuštění tzv. zlaté kotvy. Od toho momentu ztratil kov prakticky všechno původní využití coby prostředek směny. Vznik prvku je v menší míře spojen s explozí supernov či s kolizí neutronových hvězd.

Právě tyto procesy v hlubokém vesmíru poskytují dostatek energie na to, aby se protony a neutrony mohly složit do podoby těžkých atomů zlata.

Článek Podvodníkům odzvonilo: Pravé zlato se dá od padělku poznat pomocí sklenice s vodou a nití se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Popularita Temu

O strategii Temu, jak získat pozornost zákazníků, už jsme tady psali. Tato online tržnice se dostala do povědomí lidí v podstatě přes noc. Majitelé obchodu totiž vykoupili velké množství reklamního prostoru na všech sociálních sítích a různých webech. Díky tomu si získali pozornost potencionálních zákazníků. Dalším lákadlem jsou nízké ceny, které v mnoha případech nemají konkurenci. Každý zákazník si tak může pořídit velké množství věcí za málo peněz.

Zákazník jako hráč

Skrytou taktikou, jak si Temu udržuje svou popularitu, je takzvaný gaming nakupování. Obchod se snaží motivovat k opakovaným nákupům každého zákazníka tím, že mu za určitý počet nákupů slíbí odměnu. Stejně jako v mobilních hrách sbíráte body za dokončenou úroveň, zde sbíráte body za každý nákup. Tuto taktiku praktikuje velké množství různých obchodů. Temu však vše povýšila na jinou úroveň. Snaží se upoutat pozornost zákazníka různými barevnými banery, které na něj blikají a slibují mu lákavé odměny.

Ráj pro podvodníky

To vše dohromady vytváří ideální prostředí pro různé podvody. Nejrožšířenější je starý známý phishing, kterému popularita obchodu a gaming strategie nakupování značně nahrává. Podvodníci posílají zákazníkům maily, ve kterých jim slibují další lákavé odměny. Jak bývá u takových emailů zvykem, zákazník je vmanipulován do časového presu a musí jednat okamžitě, jinak o svou výhru příjde. Přiložený odkaz však nevede na oficiální stránky Temu.

Cílem podvodu je získání vašich přístupových údajů. Pokud tedy kliknete na přiložený odkaz, dostanete se na podvodnou stránku, která po vás bude vyžadovat zadání svých přihlašovacích údajů. Tím je odevzdáte podvodníkům, kteří je následně zneužijí k dalším podvodům. V krajním případě mohou získat přístup i k vašim platebním údajům.

Článek Varování: Nakupování na Temu je skutečný hazard, každý zákazník může během pár minut přijít o všechny peníze se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je cílem hackerů?

Při útoku hackeři odcizili citlivá data všech uživatelů mobilní aplikace Českého rozhlasu. Statistiky uvádí, že se jedná až o 150 tisíc uživatelů. Hackeři tak získali jejich přihlašovací údaje, včetně hesel a dalších citlivých informací. Pokud jste se terčem hackerů stali i vy a používáte stejné heslo pro všechny své internetové účty, mohou útočníci snadno získat přístup k mnoha dalším věcem. Cílem může být vaše emailová schránka, věrnostní program u oblíbeného obchodníka nebo dokonce přístup k vašim financím.

Proč se stal terčem hackerů právě Český rozhlas?

Krátce po útoku, který se stal 20. prosince, proběhla intenetem informace, že útok hackerů může mít také politický motiv. Terčem hackerů se totiž Český rozhlas stal v den, kdy měl vysílat konferenci o válce na Ukrajině. Tuto teorii vyjádřil na svém twitterovém účtu také prezident Petr Pavel. Podle něj je to jen další důkaz toho, jak moc lidem vadí různé diskuze ohledně dění na Ukrajině. Policie, společně s kybernetickou informační bezpečností (NÚKIB), původ útoku stále vyšetřuje a zatím není jisté, zda se jedná o jeden ze způsobu informační války, nebo o klasický hackerský útok.

Jsem uživatelem. Co mám dělat?

Pokud jste i vy nešťastnou obětí tohoto útoku, jednejte rychle. V prvním kroce si změňtě své přístupové heslo do aplikace. Pokud toto heslo používáte pro více svých aplikací a účtů, změňte jej všude. Kvůli správnému zabezpečení byste měli pro každou aplikaci a každý účet používat jiné originální heslo. Tím snížíte riziko, že hackeři získají přístup k celému vašemu životu a všem citlivým informacím.

O útok se zajímá také Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Na jeho stránkách můžete nalézt cenné informace a rady k tomu, jak správně zabezpečit své účty a chránit tak svá citlivá data. Toto zabezpečení určitě nepodceňujte, protože terčem hackerů se může stát každý z nás.

Článek Varování: Pokud používáte tuto aplikaci, raději si zkontrolujte bankovní účet. Až 150 000 Čechů se stalo terčem hackerů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podvodná SMS a jak ji poznat

Pro všechny zmíněné podvodné praktiky se vžil anglický název „Phishing“. Podvodnící se vás snaží přimět, abyste pod různými záminkami klikli na jimi vytvořený odkaz. Často k tomu využívaji pocit strachu či urgence, který ve vás má vyvolat podvodná zpráva. Odkaz vás většinou přesměruje na nějaký portál, který po vás bude vyžadovat citlivé údaje, jako je číslo vašeho účtu. Na první pohled může dokonce stránka pro přihlášení vypadat přesně jako ta, za jakou se snaží vydávat.

Vždy je tedy nutné kontrolovat adresu dané stránky, která bude v případě podvodu obsahovat pár nenápadných odlišností – např. více domén či úplně neznámé domény. Mnohé vám může napovědět i čas, kdy jste podvodný email či SMS obdrželi. Zprávy, které vám přišly uprostřed noci a lákají vás k urgentní akci kvůli nějakému domnělému problému, budou pravděpodobně podvod.

Portál občana

Snaha o digitalizaci státní správy je pro všechny přínosná, ovšem dává tak i nový prostor různým podvodníkům. Jejich posledním cílem se stal portál občana, který nově funguje jako prostředek pro jednodušší komunikaci se státem a je ve správě ministerstva vnitra. Podvodná stránka je od té pravé téměř k nerozeznání a poznáte ji pouze kontrolou adresy. Jediná správná adresa je https://obcan.portal.gov.cz. Taktika podvodníků opět spočívá v podvodné SMS, ve které vás nabádají k urychlené akci kvůli domnělému problému s daňovým výkazem.

Co dělat, když na podobnou výzvu zareagujete?

Pokud vás podvodná zpráva zastihla nepřipravené a vy jste na ni zareagovali, jednejte rychle. V prvním kroce změňte své přihlašovací heslo. Následně kontaktujte svou banku a podrobně jí vysvětlete svou situaci. Banka následně podnikne potřebné kroky k tomu, aby váš účet i vaše peníze zabezpečila. Jednou z možností je, že vám zruší stávající debetní kartu a vystaví novou. To je však malá daň za záchranu vašich peněz.

Článek Za pár sekund vám vysajou peníze z bankovního účtu: Pokud jste dostali tuto SMS, nikdy na nic neklikejte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Microsoft cílem podvodníků

Phishing i letos patří mezi nejúspěšnější a nejpoužívanější metody, které podvodníci používají. Dokonce dochází stále častěji ke kombinaci phishingu se spoofingem a celý proces spočívá v tom, že podvodníci se vydávají za někoho jiného či značku a následně z uživatelů lákají osobní informace, údaje k přihlášení do účtu nebo dokonce internetovému bankovnictví.

Značky, které často čelí těmto podvodům a které podvodníci používají jako zástěrku jsou také Amazon nebo Google, zmiňuje portál CHIP. Lidé v Česku jsou za poslední měsíce spíše zvyklí, že podvodníci se vydávají za logistické společnosti nebo velké e-shopy jako je třeba Alza.

Obchodní řetězec Lidl

Od období Vánoc se stal stále využívanější zástěrkou také obchodní řetězec Lidl, který prodává především potraviny, ale jeho sortiment zasahuje také do doplňku do domácnosti, kutilství nebo věci na kempování.

Podvodníci rozesílají emaily, které vypadají jako právě od obchodního řetězce Lidl a informují zákazníky, že mají to štěstí a vyhráli hodnotnou cenu například v podobě iPhonu 15. Ten „šťastlivec“ je následně vyzván, aby na email odpověděl a vyplnil své údaje jako je jméno, adresa, ale také údaje o platební kartě. Takovým způsobem pak může dotyčný přijít o desítky tisíc korun ze svého účtu.

Experti proto varují občany, aby byli vysoce obezřetní, a to víc než kdy předtím. Skutečný obchodní řetězec Lidl totiž čas od času podobné soutěže pořádá, a tak je snadné si podvod zaměnit s realitou. Je dobré si vždy ověřit pravost těchto emailů skrz podmínky soutěže, které musí být na webu Lidl.cz nebo v aplikaci Lidl Plus.

Dále je dobré si všímat detailů v samotném emailu. Pokud se jedná o podvod pravděpodobně v něm najdete překliky, špatný slovosled a nehezkou stylistiku celého sdělení. Pokud email nabízí také odkaz na nějaký web, často v něm uvidíte podivná písmena navíc nebo koncovku, která směřuje úplně do jiné země.

Článek Varování: Zákazníci oblíbeného obchodu v Česku jsou v ohrožení, snadno mohou přijít o 15 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podvodný e-mail

Preventivní projekt Kyber rádce, spuštěný policií na začátku roku 2022, se snaží zvýšit povědomí veřejnosti o současných metodách internetových podvodníků a poskytnout rady, jak se jim bránit. Podle společnosti Analytics Data Factory se v Česku v současné době množí phishingové podvody a pokusy o vylákání peněz od důvěřivých lidí. Často se internetoví podvodníci vydávají za dopravní společnosti.

Tato forma podvodů je nyní ještě nebezpečnější, protože před Vánocemi mnoho lidí objednává vánoční dárky online. Podvodníci cílí jak na skutečné zákazníky dopravních společností, tak na lidi, kteří nečekají na žádný balík. Díky zdánlivě vstřícným e-mailům však mohou věřit, že jim někdo něco posílá, například dárek. Tímto způsobem mohou rychle upadnout do pasti své vlastní nepozornosti a přijít o všechny své peníze.

Čemu se vyvarovat

Způsob podvodu zůstává podstatně nezměněný. Podvodníci zašlou e-mail, ve kterém vás žádají, abyste naplánovali doručení balíčku. Žádají od vás nejen adresu, ale i kontaktní údaje, a potom vás informují, že je nezbytné zaplatit servisní poplatek nebo clo za zboží. V okamžiku, kdy jim poskytnete platební kartu nebo přihlašovací údaje do internetového bankovnictví, jsou schopni vás jednoduše okrást o všechny peníze. Podvodníci se mohou vydávat za libovolnou webovou stránku nebo firmu.

„V poslední době dostávám SMS zprávy od České pošty, že mi doručují balíček, ale že je potřeba zaplatit clo. Podobná oznámení mi přicházejí také ze Zásilkovny, že mi nemohou doručit balíček, a že mám doplnit údaje. Vím však, že jsem si nic neobjednala, takže na to vůbec nereaguji,“ řekla paní Jana z Břeclavi. „V následujících měsících budou formy podvodů ještě propracovanější a jejich počet bude narůstat,“ varoval Kamil Mahdal ze společnosti Analytics Data Factory, která je odborníkem na správu a využití firemních dat.

Článek Naléhavé: Pokud vám přišel tento e-mail, neotvírejte ho. Jakmile to uděláte, přijdete o všechny peníze na bankovním účtu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nechal se napálit a přišel o „výběr“

Podnikatel normálně použil svou debetní kartu a zadal výběr 3 000 Kč. Místo očekávaného připsání na vlastní účet mu však byly peníze odečteny. Podvod ihned nahlásil na ostrovní policii. Ta nyní provádí předběžná šetření s cílem identifikovat pachatele. Pokud je váš účet v pořádku, prostě jen použijete bankomat na klasický výběr, když potřebujete hotovost. Jakékoli jiné manipulace často způsobí, že při operaci nebudete dost opatrní.

Jaká rizika vám u bankomatu hrozí?

V první řadě jde o důslednou ochranu PIN. Neohrožuje vás totiž jen někdo, kdo vám „náhodou“ nakoukne přes rameno. Tedy například ten pán hned za vámi nebo vedle vás. Lupiči nové generace už postupují sofistikovaně. Možná do konkrétního přístroje nainstalovali kameru, aby nasnímali vaše ruce. Volnou ruku tedy dejte navrch, abyste tomuto incidentu předešli.

Přílišná ohleduplnost

Banky mívají klasické i automatické dveře. Není ovšem náhodou, že jich většinou procházíte více za sebou. Zdvořilosti si tady nechte na jindy, protože vaše napjatá a stálá pozice může být příležitostí pro kapsáře. Zdvořilosti nebo výpomoc tak nechte na personálu, věnujte se svým záležitostem.

Vyhozená účtenka

Možná by vás zarazilo, co všechno se dá s trochou vhodných nástrojů vyčíst z prosté účtenky. Tedy papírku s vaším jménem a částí čísla karty. Stejně tak v případě chyby u bankovních transakcí je účtenka jediným důkazem vašeho konání. Je to stejné jako kontrola částky těsně po nákupu. Ať už je v tom prostá chyba, nebo úmysl, výsledek je totožný. Pokud se chcete účtenky zbavit (například máte kopii v telefonu), aspoň ji roztrhejte na kousky.

Použití kreditní či debetní karty

Při používání kreditní karty riziko ještě narůstá. Je to totiž dobrý nástroj, ale v případě problémů vám bude banka účtovat přemrštěné částky. Tedy i takové, které zrovna nemáte. Kreditní kartu tedy nikdy nepoužívejte na výběr hotovosti, u bankomatu si vystačíte vždycky s debetní. Výjimkou jsou jen skutečně kritické situace, ale takových není mnoho.

Klientský servis jako první instance

Můžou vám zadržet peníze za transakci. Můžete použít chybný PIN opakovaně a omylem si kartu zablokovat, nebo ji dokonce ztratit. Nezkoušejte v takových případech raději žádná „revoluční řešení“. Prostě kontaktujte banku a vysvětlete svou situaci. Každé internetové bankovnictví i aplikace už nabízí blokaci karty. Mějte však na paměti, že jde o jednorázový krok, který je pro banku impulsem k zaslání nové. Zbrklost vám tak způsobí víc komplikací než užitku.

Článek „Zloději nové generace“ přišli na způsob, jak oblbnout bankomaty: Muž si chtěl na účet vložit 3 000 Kč, místo toho o ně přišel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak si připlatit za pokoj

Není překvapením, že příplatky za pokoj jsou na špici hotelových finančních podvodů. Vychytralý správce klientům okamžitě sdělí, že celý hotel je přetížený, a není tedy možné je ubytovat na objednaném místě. Že je všechno zaplaceno už dopředu nehraje roli. Pak přijde obvykle věta: „No, ale kdybyste trošku připlatili, tak se to dá vyřešit.“ Reálně samozřejmě potíže s obsazením hotelu neexistují, jde jen o banální metodu, jak turistu „zmáčknout“.

Placení bez možnosti použití

Při odchodu z hotelu a spěchu na letiště nebo autobus se najednou vyrojí mnoho nečekaných položek. Jsou to věci, které nikdo během pobytu nevyužil, ale stejně byly naúčtovány. Minibar, telefonáty, koktejly či večeře, které si nikdo nikdy neobjednal. Této léčce se můžete vyhnout tím, že hotel opustíte předem.

Fiktivní a falešné daně

Rozhodně nejde o ekologické, rezortní nebo jakékoli jiné daně či poplatky, které uvaluje přímo stát. Jen o dodatečné poplatky, které si hotel může průběžně vymýšlet, aby turistu ještě více zkasíroval. Mohou tomu říkat třeba servisní poplatky, příplatky za infrastrukturu, regionální daně apod. Všechno je ovšem jen stanovisko hotelu, nikoli reálný předpis.

Velmi drahý minibar

Tato část pokojového inventáře je velmi oblíbeným zdrojem dalšího tahání peněz z turistových kapes. Některé hotely ho totiž systematicky zapomínají doplnit a pak tvrdí, že ho host celý zkonzumoval. Případně hlásají servis all inclusive, tedy využití všech položek za jednu platbu. Po ochotném vyprázdnění minibaru se však při odjezdu ukáže, že to jediné se hradí zvlášť. Je tedy potřeba svižný a obvykle tučný doplatek.

Služba se zavádějící cenovou hladinou

Turistická letoviska někdy využívají nevýhodný směnný kurz. Turista je na místě informován, že platbu je možné provést pouze v místní měně, následně nabídne zcela obludný kurz převodu. Někdo se s tím pak nechce zdržovat a zaplatí i tak. Prevencí je samozřejmě směna v bance či jiné důvěryhodné instituci.

Cena, která nemá limit

Jednoduchá metoda odírání turistů je cena za pokoj bez snídaně či DPH. Při odjezdu je pak vystavena faktura s obojím. Vždy je tedy nutné si předem ujasnit, zda se jedná o konečnou cenu. Ano, někdy turistům unikne zpoplatnění konkrétní věci nebo služby a každý hotel to může mít nastavené trochu jinak. Ovšem možností, jak tyto ceny „vrstvit“, je poměrně široké množství.

Nejhorší hotely světa?

Tento titul si hotely postupně předávají. Z posledních recenzí na TripAdvisoru jde například o londýnský Berkeley Court, Printanie Porte de Versailles v Paříži nebo Merchants Hotel v Manchesteru.

Zdroj: MensJournal

Článek Nenechte se oškubat: 6 podvodů, kterými z vás hotely chtějí dostat více peněz (a daří se jim to) se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Brilantní student na špatné cestě

Jeho největší dovedností byla prakticky blesková schopnost učení, takže neustále rozšiřoval své znalosti. Zvládal studia a zdálo se, že má před sebou slibnou budoucnost. Nicméně se projevil spíš jako potížista. V 19 letech studoval v Paříži a už se stihl seznámit s místní společností hazardních hráčů. Kromě učení se novým podvodům a dalším kouskům věnoval značnou pozornost jazykům. Získával tak peníze i majetek.

Kriminální kariéra se mu dařila, jeho vášeň pro dámy však přinášela potíže a z jedné takové odešel s jizvou na tváři. Po dokončení školy se vrhl plně na podvádění lidí. Zařídil se na parnících mezi Paříží a New Yorkem, kde ukazoval „stroj na peníze“. Dřevěná bedna měla tisknout peníze a Lustig tvrdil, že jí jedna bankovka trvá 6 hodin. Klient ji koupil za 30 000 dolarů, z bedýnky vyjely dvě bankovky a pak už jen prázdný papír.

Věž, která se nevyplácela

K jeho nejslavnějšímu podvodu ho inspirovaly noviny. Rozebíraly tehdy náročnost údržby Eiffelovy věže. Samotný nátěr byl velmi nákladný a celá stavba byla více a více ošuntělá. Lustig tedy připravil zvláštní plán. Nechal si vyrobit vládní pozvánku a do prestižního Hotelu de Crillon pozval 6 obchodníků se šrotem. On sám vystupoval jako zástupce ředitele Ministerstva pošty a telegrafů. Pak jim oznámil, že nákladnou budovu chce město prodat.

Ačkoli to dnes vypadá absurdně, tehdy to nebylo nemožné řešení. Věž byla postavena kvůli světové výstavě z roku 1889 a nikdy neměla ve městě zůstat trvale. Navíc se ke gotické architektuře města nehodila a v té době byla skutečně v dezolátním stavu. Následná návštěva věže Lustigovi ukázala, který obchodník je nejdůvěřivější. Požádal ho o zaslání nabídky a upozornil, že vše je zatím přísně tajné. Vyvoleným měl být Andre Poisson.

Snaha o cestu do vyšší ligy

Tento obchodník se cítil odstrčený z pařížské obchodní komunity a doufal, že tento obchod mu pomůže do „vyšší ligy“. Jeho manželce se ovšem situace nezdála a chtěla zjistit, co je úředník zač. Lustig to vyřešil tím, že ze sebe udělal zkorumpovaného úředníka, který chce vylepšit svůj příjem. Chtěl tedy úplatek, což Poissona uklidnilo – nebylo to zvláštní a uměl s tím pracovat. Lustig dostal peníze za věž i úplatek, vzápětí už byl ve vlaku do Vídně.

Překvapením ale bylo, že se vůbec nic nestalo. Poisson se totiž styděl jít na policii, Lustig se tedy za měsíc vrátil a chtěl věž prodat podruhé. Tentokrát policie obchod překazila, Lustig však unikl. V roce 1934 byl v Americe zatčen za podvody a padělání, den před soudem však uprchl z vazby. Byl chycen o 27 dní později a po přiznání odsouzen k 15 letům v Alcatrazu. Po více než 11 letech káznice zemřel na zápal plic v nemocnici ve Springfieldu.

Zdroj: SmithSonianMag

Článek Viktor Lustig — podvodník, který prodal Eiffelovu věž. A to hned dvakrát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mladý voják se dobře oženil

Vlastně většina jeho života byla založena na různých historkách, předstírání a využívání postranních cestiček. Když mu bylo 16 let, jeho rodina mu koupila titul praporčíka v britské armádě. S tou se nakonec dostal na Gibraltar, kde se seznámil s dcerou bohatého admirála Marií Bowaterovu a vzal si ji. Díky tomu, ale i penězům stoupal po hodnostním žebříčku. Po návratu do Londýna se tak dostal do vyšší společnosti. Když ale v roce 1811 jeho manželka náhle zemřela, ocitl se pětadvacetiletý mladík bez majetku.

Pustil se za dalším dobrodružstvím, tentokrát do Venezuely, kde probíhal boj o nezávislost na Španělsku. Podařilo se mu oženit se se sestřenicí vůdce revoluce Simona Bolívara. Toto manželství, historky, které o sobě vykládal, ale i některé úspěchy v boji mu nakonec vynesly hodnost generála. Ale poté, co se neúspěšně pokusil rozšířit revoluci na tehdejší Španěly ovládanou Floridu, začal hledat jiné uplatnění.

Z nehostinné země udělal fiktivní ráj

Tehdy se seznámil se samozvaným králem honduraských domorodců Georgem Fredericem Augustem. Od něho dostal výměnou za zboží dokumenty tvrdící, že je majitelem pozemků na území dnešního Hondurasu. Šlo o území plné bažin, které vlastně není vhodné k ničemu. MacGregor ho nazval Poyais. Vytvořil kolem něho historku o zemi, kde se sklízí úroda kukuřice nebo tabáku třikrát ročně, jsou zde pastviny pro dobytek a loviště plná ryb. Vytvořil i ústavu, vlajky, uniformy armády a další detaily.

S touto historkou se na začátku 20. let 19. století vrátil do Londýna. Podařilo se mu přesvědčit nebo podplatit i řadu novin, o této neexistující zemi a skvělých investičních příležitostech v ní pak vycházely rozsáhlé články. Mnoho investorů se nechalo chytit na vidinu skvělé příležitosti a vložilo do projektu značné sumy. Podvodem takto získal minimálně 200 tisíc liber, což je v dnešních cenách ekvivalent téměř 600 milionů korun.

K pobřeží se dokonce vypravily lodě s asi 250 osadníky. Snažili se zde žít, ale zhruba 180 z nich tu zemřelo na různé nemoci. Když začala být MacGregorovi londýnská půda horká, přesunul se do Paříže. Zde se mu ale tak nedařilo a nakonec skončil na několik měsíců ve vězení, i když byl následně pro nedostatek důkazů propuštěn. Po sérii pokusů o podvody se nakonec musel před věřiteli uchýlit do Venezuely, kde díky zásluhám během revoluce dostal občanství. Zemřel v roce 1845 ve věku 58 let.

S jakým největším podvodem nebo pokusem o něj jste se v životě potkali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Vymyslel zemi, a pak ji prodal. Největší podvodník všech dob obral důvěřivé investory o stamiliony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lovci paranormálních jevů všeho druhu

Milborn Christopher byl populární kouzelník a také odhaloval podvodníky. Jeho prvním úlovkem byl údajný skvělý jasnovidec Uri Geller. Christopher jeho aktivity rozložil ve své knize na atomy a prokázal, že byl jen iluzionista. Přitom neútočil, ale vyzýval k diskusi o paranormálnu. Tony Cornell studoval víc jak 50 let případy duchů a všechny nakonec prohlásil za pouhé fantazie, tedy dílo nevědomých podvodníků.

Joseph Dunninger byl natolik populární kouzelník, že jeho hlasu údajně lidé naslouchali víc než prezidentovi. Jako první médium začal hovořit v televizi, zároveň ale nesnesl podvody a odhaloval nejrůznější triky. Zúčastnil se tisíce seancí a oznámil i odměnu 10 000 dolarů tomu, kdo mu prozradí poslední slova například Thomase Edisona, Houdiniho nebo A. C. Doyla. Odměnu nikdo nedostal a Dunninger se tak poslední slova nedověděl.

Ve světě médií a psychiky

Psychiatr Albert Moll byl velkým zastáncem hypnózy, zároveň odhaloval nejrůznější podvody. Napsal několik knih a publikoval mnoho článků popisujících metody používané médii ke klamání veřejnosti. Psycholog Joseph Yastrov inovoval mnoho věcí včetně optických klamů. Odhaloval řadu mýtů spojených se spiritualismem i okultismem. Odhalil například Willetu Higginsovou, ženu považovanou za slepé a hluché médium, která však žádnými neduhy netrpěla.

Jezuitský kněz otec de Heredia byl horlivý odpůrce spiritualismu. Chápal záhady magie, současně ale odhaloval ty, kteří tvrdili, že mají paranormální schopnosti. V mnoha článcích popisoval mechanismy užívané při seancích a jeho kniha Spiritualismus a zdravý rozum se stala referenční knihou mnoha jeho následovníků. Sám vedl také seance, kde ochotně ukazoval, jak je v praxi velmi snadné oklamat nejrůznější pozorovatele.

Jak rozbít spiritistickou seanci

Matematik Martin Gardner popularizoval vědecké úspěchy a zároveň byl silným skeptikem. Napsal přes 70 knih včetně Fantazie a bludy ve jménu vědy, kde odhaluje falešné směry vydávané za vědu. Jedním z úkolů vědecké komunity podle něj bylo neustálé boření mýtů, ačkoli tento cíl odvádí pozornost od samotné vědy. Řada vědců však nejspíš nedbala rad inteligentního člověka. Cheng Liansu bylo umělecké jméno Ellswortha Robinsona.

Kromě kouzlení byl známým spiritualistou, díky čemuž později úspěšně usvědčoval ze lži nejrůznější média. Byl také autorem metodické knihy, kde popsal všechny postupy a zařízení, které média té doby používala. Přirozeně tak upadl v nemilost u mnoha šarlatánů, kteří za své „schopnosti“ vymáhali peníze. Sám zemřel na následky nepovedeného vystoupení se zachycením vystřelené kulky. Došlo při něm k nehodě a Robinson dostal zásah do hrudi.

Mezi klamy a iluzemi

David Abbott byl skeptik a odhalovač podvodníků, který ovšem také mnoho triků sám vymyslel. Napsal mnoho knih z oboru, nejoblíbenější je Behind the Scenes with Mediums, která je brána za jednu z nejlepších v oboru odhalování šarlatánů. Odhalil například sestry Bengsovy, jež byly oblíbené u chudé populace díky schopnosti komunikovat s mrtvými. David je tak říkajíc přistihl při činu a výnosný rodinný podnik záhy zanikl.

Antropolog Eric Dingwall často odhaloval triky s ektoplazmou. V roce 1927 vydal knihu How to Go to a Medium, která učila skeptiky odhalovat podvodníky, byla to vlastě jakási učebnice pro skeptiky. Obsahovala i seznam potřebných věcí, jako třeba fluorescenční špendlík, který lze sledovat i ve tmě. Sám žil spíše v ústraní a nechtěl své jméno prezentovat v médiích. Jenom zachování anonymity mu totiž dovolovalo odhalování těch nejvýraznějších podvodníků.

S jakými parapsychologickými jevy jste se v životě setkali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Likvidátoři mágů i jasnovidců: Následující seznam uvádí nejslavnější skeptiky světa, kteří zničili nejednoho šarlatána se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pohybově nadaný Boris 

Boris při příchodu na pódium ukázal velmi realistické taneční pohyby. Ruský kanál Russia 24 uvedl robota se slovy, že se již naučil docela dobře tančit. Kanálem zvaný „nejmodernější robot země“ také vedl rozhovor s hostiteli konference a publiku se pochlubil svojí znalostí matematiky a touhou naučit se kreslit. Po celou dobu byly Borisovy pohyby velmi realistické.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 🤖Den Gusak🤖 (@denis_gusak_robot)

Video z fóra vyvolalo u lidí pozdvižení, protože robotovy pohyby byly až příliš podobné lidským. Buďto se tedy Rusku povedl mimořádný pokrok v robotice, nebo Boris nebyl tím, za koho ho vydávali. Ruský kanál 24 sice prohlásil, že se jedná o obrovský skok, ale nedůvěru lidí tím neutlumil. Naopak se spustilo vyšetřování.

Podvod nebo nedorozumění?

Ruský web TJournal začal vyšetřování poté, co nenašel uspokojivé odpovědi, například na otázku: „Jak ruští vědci získali hotového robota tak rychle, aniž by zveřejnili nějaké mezivýsledky?“ K tomu se přidaly pochybnosti ohledně tvaru robota, který připomínal spíše oblek pro člověka. TJournal zjistil, že robotický oblek Alyosha pochází z dílny společnosti Show Robots. Fotografie z konference navíc velmi jasně ukázaly, že robot měl lidský krk. 

Первый день работы форума „Проектория“ открыли 6 авторских уроков лучших педагогов Россииhttps://t.co/ON227RuGhz pic.twitter.com/YDeu8RW9un

— Вести-Ярославль (@VestiYaroslavl) December 11, 2018

Zatímco organizátoři technologického fóra Proyektoria podle svých slov nikdy netvrdili, že robot je skutečný, televizní zpravodajství na Russia 24 vydávalo robota za reálného. I kdyby všichni účastníci a organizátoři celou dobu věděli, že robot je muž v obleku, na otázku, co dělal na akci, která měla inspirovat ruskou mládež k zájmu o robotiku, nikdo neodpověděl.

Byl to podle vás podvod, nebo nedorozumění?

Zdroj: IFLScience, BBC

Článek Z ruského high-tech robota s umělou inteligencí se vyklubal člověk v kostýmu. Světové faux pas baví celý internet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pořád se ujišťují, že je slyšíte

Jeden z nejznámějších triků spočívá v tom, že se vás volající opakovaně ptá na věci, na které máte tendenci automaticky odpovídat „ano“ – zda dobře slyšíte, zda je telefon opravdu váš nebo zda jste majitel domu. Pokud odpovíte, druhá strana si následně vytvoří nahrávku vašeho hlasu a použije ho na autorizaci poplatku u kreditní karty nebo jinou bankovní operaci. Pokud vidíte neznámé číslo, najděte si ho nejdříve online, vyskočí vám mnoho stránek s reakcemi.

Další klasickou metodou je vyhrožování údajným dluhem. Společným znakem těchto hovorů je, že volající vás straší bezprostředním vězením, exekucí nebo podobným krokem. Nabízí vám okamžité řešení, pokud ihned zaplatíte velmi tučnou sumu. Požaduje však identifikační údaje platební karty, které následně zneužije. Jednoduché řešení – prostě zavěste. Podvodníci nemají v ruce nic, čím by vás mohli reálně ohrožovat.

Váš počítač byl nakažen virem

Tento formát je také často využíván. Buď dostanete mailovou zprávu, nebo vám někdo telefonem oznamuje, že váš počítač byl napaden virem. Většinou jde o maily, které obsahují odkaz na „řešení“, kliknutím na něj si ovšem do počítače nainstalujete malware a ohrozíte svá osobní data. Podvodník se vydává ideálně za Microsoft, banku nebo jinou instituci. Jenže žádná firma tohoto typu vás nikdy nekontaktuje způsobem, který by vyžadoval sdělení vašich osobních údajů.

Čtvrtou klasickou formou podvodu je oznámení o dědictví nebo výhře v loterii. Buď je odesílatelem dědic na smrtelné posteli, který chce někomu darovat majetek, případně vládní orgán, který oznamuje získání speciálního grantu. Mail pak odkazuje na podivné stránky ideálně někde v Malajsii nebo Číně, ačkoli má zastupovat firmu v Americe. A opět chce samozřejmě osobní údaje a vyplnění údajů z platební karty. Postup: smazat a ignorovat.

Zdroj: Brightside

Článek Jak poznat telefonní a jiné podvody, a nenaletět? Jen v loni bylo čtyřicet procent přijatých hovorů podvodných se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.