Předpovědi a osévání mraků

Každý rok se sice možnosti meteorologických předpovědí posouvají dopředu, ale stále si nejsme nikdy zcela jisti, jestli si deštník vzít nemusíme, nebo raději ano. Počasí se totiž dokáže měnit natolik rychle a hlavně lokálně, že ani se vším pokrokem matematických modelů nevíme zdaleka všechno. Co kdybychom ale přesně věděli, jaké počasí čekat každý den, protože budeme jeho tvůrci? A co kdybychom vám řekli, že lidé to dovedou?

Existuje například tzv. osévání mraků (cloud seeding), při kterém přidáváme chemikálie do atmosféry. To dovoluje spustit na některých místech déšť nebo redukovat riziko bouří a hurikánů. Chemie má vliv na mikrofyzikální procesy uvnitř mraků a mění celkový objem srážek. Tento postup může dešti například zabránit narušit zahájení olympiády v Pekingu. Potřebujete jen několik desítek letadel a rozptýlit částice jodidu stříbrného.

Ovládání atmosféry všeho druhu

Do bouřkových mraků umíme dokonce vypálit laserové pulsy a usměrnit tak trajektorii blesků. Pravda, terénní testy nebyly úplně úspěšné, laboratorní ovšem prokázaly, že to v principu jde. Samozřejmě nejsme schopni tvořit počasí, jen ho lehce ovlivnit. Zemská atmosféra je natolik rozsáhlá, že jí zkrátka nemůžeme nadiktovat, co má přesně dělat. Ale co kdybychom opravdu mohli? To by naši vládu nad ní dostalo na zcela novou úroveň.

Zkrotili bychom katastrofální bouře pouhým laserovým paprskem. Rozptýlili bychom trochu suchého ledu a vytvořili superstudený mrak, který by zamezil vlnám těžkých veder. Mohli bychom zastavit tornáda, hurikány a povodně, které berou lidem domovy a ničí majetek. Ovládali bychom počasí a zemědělství by jen vzkvétalo. Sucho? Přivedeme déšť. Moc vody? Stačí otočit srážkovým kohoutkem a je to vyřešené.

Rizika a možnosti rozhodování

Konečně bychom také mohli reálně snížit teplotu planety a eliminovat lidský vliv. Nezní to krásně? Jenže ovládání počasí je velmi vážná věc. Kdo by ho vlastně kontroloval? A kdo by kontroloval ty, kteří ho řídí? Vlády by mohly vytvořit něco jako ministerstvo počasí, nebo by to skončilo u soukromých společností. Pak by nejspíš existovaly ceníky slunečného dne nebo naopak výživného deště. Dalo by se počasí použít jako zbraň?

Lidé k válečným účelům dovedou použít cokoli. Mohli bychom zasahovat nepřátele blesky. A co kdyby se priority v počasí staly předmětem válek mezi národy? S touto možností vyvstává obrovské množství otázek a také hrozeb. Nicméně (nejspíš naštěstí) zatím nevypadá, že bychom nad ním získali plnou kontrolu kdykoli v blízké budoucnosti. Dokud to tak bude, budou mít lidé po celém světě alespoň něco, na co si mohou vždy postěžovat. A to děláme moc rádi.

Používáte nějaké rituály nebo talismany například na zahnání deště?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Co kdybychom se naučili ovládat počasí – mohla by to být naše budoucnost? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejstarší město a ohnivá hora Merapi

Verchojansk je nejstarší město v oblasti za polárním kruhem a má pouhých 1 122 obyvatel. Jedná se o nejchladnější město světa, jinak známé také jako „pól chladu“. S touto přezdívkou lze jen obtížně polemizovat. V období od září do března sem slunce svítí nejvýše 5 hodin za den, v zimě se teploty málokdy dostanou nad mínus 40 stupňů Celsia. Opačným extrémem je pak ohnivá hora Merapi v Indonésii.

Sopka na ostrově Jáva je stále aktivní a i během těch nejklidnějších období se z ní stále valí hrozivý kouř. Ten stoupá z „Ohňové hory“, jak zní v překladu anglická verze názvu, až do výšky 3 kilometrů. Když v roce 1974 explodovala, došlo ke zničení dvou vesnic a zahynulo několik turistů i vulkanologů. Jejich hroby lze najít přímo na úpatí. Další erupce tohoto vulkánu přišla v roce 2010 a vyžádala si 353 životů a evakuaci dalších 350 tisíc lidí.

Terč 4 bouří najednou a jezero smrti

Pobřežní město Gonaïves na Haiti si v srpnu 2008 „užilo“ hned 4 bouře najednou. Nejdříve subtropickou Fay, za ní hurikán Gustav, pak hurikány Hannu a Ike. V důsledku ničivých větrů bylo prakticky odplaveno do moře, většina města je pod bahnem nebo ve vodě, někde do výšky 3,5 metru. Ztráty na životech dosáhly 500 obětí, rok 2008 ale nebyl tím nejsmrtelnějším. V roce 2004 se projevil hurikán Jenny a pohřbil 3 000 obyvatel.

Jezero Kivu leží mezi Kongem a Rwandou a jde o jedno z Velkých afrických jezer s plochou 2 700 kilometrů čtverečných a hloubkou někdy až 480 metrů. Pod jeho krásnou hladinou však číhá smrt v podobě ložisek oxidu uhličitého a 55 miliard kubíků metanu. To je smrtící kombinace, protože jakékoli vulkanické projevy nebo zemětřesení mohou vést k ničivému výbuchu. Dva miliony lidí z okolních území tak žijí v neustálém strachu.

Pomíjivé Maledivy a město hurikánů

Desetina území Malediv se stala v roce 2004 neobyvatelným. Maledivy jsou řetězem 20 atolů složených z 1192 korálových ostrovů. Po tsunami v Indickém oceánu však zahynulo přes 80 lidí a třetina obyvatel zůstala bez střechy nad hlavou. Ohrožení ostrovů tím ale nekončí, za pár dekád může být území zcela pod vodou. Ani v současné době totiž žádný z těchto ostrovů nedosahuje nad hladinu moře o více než 2,5 metru.

Tropický ráj Kajmanských ostrovů leží v Karibiku, 240 kilometrů na jih od Kuby. Většina turistů sem jede za potápěním a nedotčenými plážemi. Největší ostrov Grand Cayman se ovšem proslavil z jiného důvodu. Je znám jako „město hurikánů“, jelikož každých 2,16 roku trpí těmito živly, a to víc než jiné oblasti Atlantiku. Bouře Ivan z roku 2004 zničila skoro 80 % všech budov a na několik dní připravila o vodu a elektřinu 40 000 obyvatel tohoto místa.

Ulička tornád a mizející oáza

Podél dálnice US I-44 spojující v USA stát Oklahoma s městem Tulsou žije přes milion obyvatel. Každé jaro se tu setkává chladný suchý vzduch z hor a teplé vlhké větry od oceánu, což nevyhnutelně vede k formaci ničivých vírů. V květnu 1999 se Oklahomou, Texasem a Kansasem prohnalo neuvěřitelných 70 vichřic najednou. Nejničivější z nich v Oklahomě srovnala se zemí 1 700 domů, poškodila dalších 6 500 budov a zabila přes 40 lidí.

Kdysi úrodné místo oázy Minqin v Číně prochází poměrně bouřlivým obdobím, protože je tato oblast stlačena mezi dvě pouště. Dekády sucha a mizející řeky způsobují, že se k regionu blíží písek jak z jihovýchodu, tak i severozápadu. Od roku 1850 na tomto území poušť pohltila přes 160 kilometrů čtverečních, současně se populace rozrostla na víc jak 2 miliony lidí z původních 860 000. Rozsáhlá poušť postupuje dál, a to tempem cca 10 metrů každý rok.

Které z těchto míst byste chtěli navštívit nebo jste už navštívili?

Zdroj: Science

Článek 8 pozemských míst, kde je život extrémně nebezpečný. Je obtížné uvěřit, že tu někdo trvale přebývá a denně bojuje s přírodou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čím novější, tím více záznamů máme

Díky historickým záznamům mohou badatelé odhadnout, kolik životů vyhaslo během našeho letopočtu. Tento přehled postupuje od nejmenších po největší. Dne 11. října roku 1138 se začala třást půda pod syrským městem Aleppo. Město stojí na hranici arabské a africké tektonické desky, ovšem tento případ zemětřesení byl zvlášť silný. Ztráty jsou odhadovány na 230 000 životů, údaje však pochází z 15. století a mohly se míchat s jinými.

V 3.42 ráno 28. července roku 1976 bylo dle zprávy USGS čínské město Tchang-šan srovnáno se zemí zemětřesením o síle 7.8 stupně. Jde o průmyslové město s populací v době katastrofy asi 1 milion lidí, oficiální údaje hovoří o 240 000 mrtvých. Podle některých expertů je číslo masivně podhodnoceno a realita je 700 000 obětí. Zkolabovalo 85 % všech budov a otřesy byly cítit až v Pekingu vzdáleném 180 km. Obnova trvala několik let.

Případy zemětřesení rozhodně nekončí

Jako u všech dávných katastrof je přesné stanovení počtu zemřelých v Antiochii problematické. Soudobý kronikář John Malalas psal o 250 000 obětech, když otřesy zasáhly v květnu roku 526 Byzanc. Katastrofu vykládal jako boží hněv a zmiňuje, jak oheň ničil všechno, co nezvládlo zemětřesení. Podle studie v The Medieval History Journal z roku 2007 byl počet obětí mnohem vyšší, protože v Byzanci bylo mnoho turistů při svátku vzkříšení Ježíše Krista.

„Zemětřesení v Haiyuanu bylo největší v Číně za celé 20. století, a to jak co do velikosti, tak i intenzity,“ uvedl geolog Deng Qidong z čínské Akademie věd během semináře v roce 2010. Otřesy udeřily 16. prosince 1920 a podle zpráv šlo o stupeň 7,8. Dnes však Čína uvádí velikost 8,5 a i v počtech obětí jsou nesrovnalosti. USGS uvádí 200 000 obětí, studie čínských seismologů z roku 2010 navyšuje toto číslo až na 273 400.

Když udeří větry a země

Cyklón Coringa udeřil na přístav Coringa v Bengálském zálivu 25. listopadu 1839. Podle NOAA byl vytvořen bouřný sloupec vysoký 12 metrů. Kategorie a síla hurikánu nejsou známy, což je případ mnoha bouří před 20. stoletím. Bylo zničeno asi 20 000 lodí a zahynulo přibližně 300 000 lidí. V podobném gardu se odehrál i tajfun v Haiphongu v roce 1881, konkrétně 8. října. Obecně se má za to, že mu padlo za oběť asi 300 000 lidí.

V lednu 2010 udeřilo zemětřesení o síle 7,0 stupňů na Haiti a zařadilo se jako třetí nejsilnější v historii vůbec. Jde o jednu z nejchudších zemí na západní polokouli, ovlivněny byly životy 3 milionů lidí. V lednu 2011 úřady zveřejnily celkový počet 316 000 obětí. Studie z Medicine, Conflict and Survival uvádí něco kolem 160 000 mrtvých, zatímco odhady USGS mluví „jen“ o 100 000. I v moderní době je počítání obětí často problematické.

Žlutá řeka a Jang-c’-ťiang

Žlutá řeka se kolem roku 1880 nacházela nad většinou okolního území, což mělo na svědomí množství hrází, které ji měly udržet na cestě zemědělskou půdou centrální Číny. Hráze byly ale zaneseny a nakonec řeku ještě zvedly. Když v září 1887 udeřily těžké lijáky, tok zaplavil víc jak 12 949 kilometrů čtverečních, aspoň podle Encyclopedia of Disasters. V důsledku těchto povodní zahynulo 900 000 až 2 miliony lidí.

Výrazné srážky v centrální Číně v srpnu 1931 spustily nejničivější katastrofu v historii. V zimě 1930 došlo k mnoha sněhovým bouřím, jarní tání zvedlo hladiny a země velmi nasákla. Do toho přišly deště a cyklóny. Podle knihy The Nature of Disasters in China zaplavila voda skoro 180 000 čtverečních kilometrů a řeka Jang-c’-ťiang vypadala jako obrovské jezero či oceán. Podle NOAA přišlo o život až 3,7 milionu lidí.

Kterou největší nepřízeň živlů jste v životě zažili?

Zdroj: Science

Článek Když se planeta mstí: Které přírodní katastrofy měly na svědomí nejvíce lidských životů? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácná událost v Severním Pacifiku

Jedním z prvních případů bylo spojení tajfunů Ruth a Susan během druhé světové války, což zdrželo plány generála McArthura. Dnes je Fujiwharův efekt vzácností a dochází k němu jen asi jednou nebo dvakrát do roka ve vodách Severního Pacifiku. Ještě vzácněji – asi jednou za tři roky – se objevuje ve vodách Severního Atlantiku. Jeden z nedávných případů byl pozorován v dubnu 2021, když cyklóna Seroja plně pohltila Odettu.

Ke spojení větrů došlo kousek od pobřeží Západní Austrálie a dochází k němu při výskytu velmi náhodných okolností. Když je voda obzvláště aktivní, mohou cyklóny obsadit konkrétní region oceánu. Hřebeny a koryta v horní atmosféře, které fungují jako bariéry trasy hurikánu, mohou do jeho cesty přihrát další bouře, což zvyšuje šanci na srážku. Stejným faktorem je pak rychlost pohybu jednotlivých bouří.

Hurikán v čele dřívějších bouří

Tropické cyklóny se většinou pohybují velmi rychle a mohou tak za sebou „táhnout“ bouřky, které se v oblasti zformovaly dříve. Všechny tyto okolnosti nahrávají společné cestě hurikánů, jenže o samotném spojení rozhoduje jen jejich fyzická vzdálenost. Aby k Fujiwharově efektu došlo, musí od sebe obě bouře být nejvýše 1 450 kilometrů. Pro představu jde o celou délku státu Kalifornie. Jakmile jsou blízko, může nastat jedna z následujících situací.

Dojde-li ke střetu dvou stejně velkých bouří, pravděpodobně budou rotovat kolem určité části oceánu. Nakonec se buď rozpojí a každá bude pokračovat svou cestou, nebo se spojí do jednoho hurikánu. Pokud se setká bouře slabší a silnější, dojde také k určitému tanci, ovšem slabší bude pravděpodobně rotovat kolem silnější. Větší utrhne část svého slabšího souseda a oslabí ho ještě více – k tomu došlo v roce 2010 při kontaktu Julie a Igora.

Možné dopady spojování bouří

Ačkoli dvojitá tropická cyklóna zní nadmíru znepokojivě, podle meteorologů není důvod očekávat scénář megabouře. Alespoň tedy ne megabouře z filmů „Geostorm“ nebo „Den poté“ a podobných. Velmi malá část interakcí hurikánů vede ke spojení dvou těchto jevů. A i když k němu dojde, výsledkem je málokdy nabrání další síly. Hurikány kategorie 2 a 3 se tedy nezkombinují do kategorie 5.

V případě obyvatel pobřežních států ale hrozí jiné nebezpečí. Konkrétně možnost, že Fujiwharův efekt může pomocí bouří na poslední chvíli vychýlit některý hurikán z jeho původní cesty. Každé setkání bouří totiž ovlivňuje jejich trasu. A tohle by znamenalo prakticky nulovou možnost se na takovou změnu počasí připravit. Cyklóna by se tak dostala na pevninu v místě, kde ji opravdu, ale opravdu nikdo nebude čekat.

Kdy jste se naposled dostali do pořádné bouře a jaké napáchala škody?

Zdroj: TreeHugger

Článek Megabouře aneb Kolize 2 hurikánů: Z vesmíru krásná podívaná, na Zemi apokalypsa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se stane, když se srazí oheň a voda?

Přestože neexistuje záznam střetu hurikánu nebo supertajfunu s takovou sopkou, vulkánu je v této tropické oblasti dostatek. Jen v Karibiku celá dvacítka, takže bouře tu mohou trhat věci na kusy. A podle posledních důkazů rostoucí teplota klimatu tyto větry jen zesiluje. Nikdo přesně neví, co by se stalo při přímém střetu, ale nejspíš by ani jedna základní síla nepřevážila nad druhou. Událost by každopádně byla smrtící pro kohokoli v dosahu.

Podle některých meteorologů i geologů by kolize vypadala jako souboj dvou goril. Hodně rámusu, třesoucí se země a pak by se každá vydala svou cestou. Vulkán by v této bitvě asi moc velký zářez neudělal. „Přestože jde o obrovskou sílu, nemůže se rovnat rozsahu hurikánu“, podotýká David Nolan z univerzity v Miami. „Stěna bouře má většinou rozsah nějakých 40 kilometrů, vulkán obsáhne ve vzestupném proudu nejvíce dvou.“

Jako skvrna na čelním skle

Ve výsledku nezanechá jakákoli aktivita, která by měla narušit hurikán, výrazné následky a s pohybem bouře se záhy ztratí. Pro lepší představu by to bylo jako jedna skvrna někde na čelním skle auta. Existuje nicméně podmínky, za kterých by tato kombinace mohla být podstatně horší. Obrovské teplo z lávy (1 200 Celsia) by mohlo tropickou cyklonu posílit. Díky teplejším mořím už hurikány sílí, tohle by byl další impuls.

A přesně v ten moment vybuchující vulkán by mohl oblasti uvnitř bouře dočasně narušit. Oblaka popela vystřelená do atmosféry mohou pozdržet nebo naopak zrychlit deště. Podle jednoho z výzkumů přispívá prach k větší bleskové aktivitě. Právě velké erupce generují v černých mracích výraznou bleskovou aktivitu. Ještě horší možností je pak podvodní vulkán, protože může ovlivnit mnohem větší oblast kvůli dostatku vody.

Jako plotna pod hrncem

Ponořený aktivní vulkán může ohřát vodu nad sebou dostatečně na to, aby spustil supertajfun nebo hurikán o síle 5. Ohřev už tak teplých vod v tropických oblastech bude bouře nadále zesilovat a to v kratším čase. Může tak dojít až k formaci hyperkánu (hypercane), tedy bouři, při které vítr dosahuje až rychlosti zvuku (343 metrů za sekundu v suchém vzduchu). Musela by ovšem současně nastat celá řada okolností, aby k takovému úkazu opravdu došlo.

Podmořská sopka by musela být dost velká i žhavá, aby zahřála stovky kilometrů vody na hladině až na 50 stupňů. Normální dynamika počasí už by to pak zařídila a teoreticky je to tedy možné. Stejně tak může nastat situace, kdy právě hyperkán dostane do stratosféry tolik vody, že zakryje slunce a způsobí dlouhotrvající globální zimu. Podle jiných badatelů by ovšem vyhlídky byly mnohem méně děsivé a jednotlivé složky by se narušily navzájem.

Hurikány děsivé i bez vulkánů

Výrazné zásahy sopek bouřemi mohou mít i tak devastující následky. Jenže obětí by v takovém případě bylo hlavně prostředí pod horou a kdokoli v něm. Tohle se často děje i v případě slabých hurikánů, kdy se déšť vsákne do obrovských ložisek popela na úpatí sopky. Pak se nánosy uvolní v podobě černého bahna zvaného lahar, které teče rychlostí skoro 200 kilometrů v hodině. Všechno v jeho cestě je okamžitě obaleno.

Bouře mohou mít ale i pozitivní efekt a fungovat například jako vzduchový filtr. Při erupcích se může hodně popela zachytit právě ve vodě hurikánu. Prakticky okamžitě se pak dostane na zem, místo aby zůstal rozptýleny v ovzduší. Nahoře by se totiž pohyboval po celé planetě, odrážel světlo zpátky do vesmíru a dlouhodobě ovlivňoval teploty. Snah bude tedy ještě dlouho trvat současná situace a na hyperkán nikdy nedojde.

Kdy a kde jste zažili opravdu silný vítr? Co všechno poškodil?

Zdroj: TheAtlantic

Článek Hurikán a aktivní sopka, dva živly děsivé samy o sobě. Jak by to vypadalo, kdyby se spolu setkaly? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trojnásobek Kyrillu

Velkou rudou skvrnu pozorujeme už od roku 1831 a znatelně zesiluje a zrychluje. To dokazují i data z Hubbleova vesmírného teleskopu, který zásobuje vědce potřebnými daty už více jak 10 let. Průměrná rychlost pohybu plynů v hurikánu se mezi lety 2009–2020 zvýšila o 8 %. Okraj bouře se momentálně pohybuje rychlostí asi 643 kilometrů za hodinu, vnitřek ovšem zpomaluje. Pro představu se hodí srovnání této bouře s větry, které se vyskytují na Zemi.

Například orkán Kyrill se na vrcholu Sněžky dostal na rychlost 216 kilometrů v hodině, hurikán Mitch udeřil na Kanárské ostrovy rychlosti 285 kilometrů v hodině. Jupiter je největší planeta Sluneční soustavy a je to také tzv. plynný obr. Dle odhadů je složen především z hélia, vodíku a některých organických sloučenin a jeho jádro tvoří kámen. Atmosféra má tvar zřetelných pruhů, které tvoří právě různě velké a intenzivní bouře.

Co pohání skvrnu?

Přes veškeré technické možnosti i přísun nových dat je pro vědce tato bouře stále velkou záhadou. Neexistuje zatím ani vysvětlení pro její zrychlení a měnící se chování. Hubbleův vesmírný teleskop je aktuálně jediným zařízením, které nám dokáže dodat skutečně detailní záběry tohoto atmosférického jevu. Jenže ani tak nepřišli badatelé na to, co nejdéle trvající bouři pohání. Problém je to, že i přes detaily z Hubbleova teleskopu máme jen snímky její horní strany.

Stále se totiž nejsme schopni dostat do spodních pater atmosféry, cokoli pod vrcholky mraků je tak pro vědce neviditelné. Badatelé však vyjádřili naději, že jednou se dočkáme odpovědi i na tuto záhadu. Máme k dispozici rozsáhlé datové soubory, kterým nejspíš chybí kontext. Zatím tak astronomové pracují s velmi omezenou znalostí několika dílů nekompletní skládačky. Pochopení celé atmosféry Jupiteru nejspíš povede k rozluštění původu a aktuální změny Velké rudé skvrny.

Jakou pořádnou bouřku jste zažili a měli jste strach?

Zdroj: Hubblesite

Článek Největší bouře v naší sluneční soustavě nabírá na síle. Ukazují to poslední vesmírné snímky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Do středu větrného monstra

Ida udeřila na pevninu ve formě hurikánu o síle čtvrtého stupně. Rychlost větru dosahovala 240 kilometrů v hodině, což je pátý nejsilnější orkán, s jakým se Spojené státy kdy setkaly. Oko hurikánu provázely před příchodem na pevninu také blesky, což zachytily záběry amerických úřadů. Samotné záběry z nitra bouře pak uveřejnila agentura Reuters. Lovci bouřek v letadle vletěli přímo do středu ničivé bouře.

Záběry pořízené z kokpitu na mobilní telefon ukazují mračna, která se formují do tvaru válce. Posádka letadla zachytila stopáž během nedělního rána při letu nad Mexickým zálivem. Bylo to jen několik hodin před tím, než Ida zasáhla právě Louisianu. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) pro tento typ průzkumu zpravidla využívá letouny typu P-3 Orion, které jsou pro takové podmínky speciálně vybaveny.

Stroje pro lov bouří

Tato turbovrtulová letadla jsou poháněna čtyřmi motory a také vybavena mnoha radary a sensory. Lov záběrů z bouří není jejich jediným účelem, letadla sledují také kvalitu atmosféry. Pomáhají rovněž predikovat klimatické trendy. V síle hurikánu čtvrté kategorie se Ida na pevnině udržela asi po dobu šesti hodin. Její běsnění si přitom vyžádalo dvě oběti. Víc než milion domácností také zůstal bez proudu kvůli velmi silnému větru. Další postižené oblasti jsou v Mississippi.

Samotné oko hurikánu působí až meditativním dojmem a vypadá jako vyrobené z cukrářské šlehačky. Je až s podivem, že něco takového je součástí meteorologického jevu, který vyvrací stromy, bere lidem střechu nad hlavou a umí odhazovat auta jako krabičky zápalek. Není to ovšem zdaleka jediný případ, kdy příroda kombinuje téměř nepopsatelnou krásu a smrtící dopad. Kolem zuřící vítr, tady bělavé mraky a azurová obloha.

Zdroj: Terror Alarm

Článek Jak to vypadá v oku hurikánu? Piloti zachytili unikátní záběry ze samotného středu tohoto ničivého obra se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změny v povětří, moři a oblacích

Přibližně 3–4 dny před příchodem hurikánu se rozbouří hladina moře a vlny budou dorážet na pobřeží v rozmezí 6–9 vteřin. Přibližování hurikánu znamená častější a mohutnější příboj. Ten bude kulminovat 24 hodin před hurikánem s rychlostí větru asi 55 km v hodině. Ještě 72 hodin před hurikánem je atmosférický tlak stabilní. 36 hodin před ním se rapidně zvýší rychlost větru, 12 hodin před příchodem pohromy budou ve větru poletovat první trosky.

Pouhých 6 hodin do propuknutí hurikánu má vítr rychlost 144 km za hodinu a je dost silný na odnesení těžkých předmětů a ničení stromů. Tři dny před příchodem této katastrofy bývá obloha poseta kupovitými mraky, zhruba den a půl poté se objeví řasovitá oblačnost. V ten moment jsou lidé v nížinách vyzvání k evakuaci ze svých domovů. Intenzivní oblačnost přinese záhy silný déšť, který začíná 18 hodin před samotným hurikánem.

Jako když se nebe otevře

Nevypadá to ani jako déšť, spíš jako když se samo nebe otevře a zaplaví pevninu. Déšť je extrémně prudký a pokračuje až do úplného konce hurikánu. Jakékoli varování před hurikánem je třeba brát velmi vážně. Pokud bydlíte v oblasti, kde je jejich výskyt častý nebo pravidelný, vždycky mějte připravené pohotovostní zavazadlo pro případ nutnosti opustit domov. Obecným klíčem k bezpečnosti je vlastní pozornost.

Jakmile se hurikán sám usadí a vyčerpá, bude trvat ještě asi 36 hodin, než se počasí zcela stabilizuje. Proto je třeba mít kromě dalších potřebných věcí v zavazadle i potraviny a nezapomenout také na zvířata, která doma chováte. Nakonec jsou to další členové vaší rodiny. Hurikány slábnou, jakmile se dostanou nad pevninu, kde přijdou o vodní zdroj, ovšem z různých důvodů se dostávají stále dále do vnitrozemí.

Zdroj: ScienceStruck

Článek Varovné signály blížícího se hurikánu. Lze takto předpovídat i prudké deště a tornáda v Česku? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrovská bouře, kterou oko smrtelníka nespatří

Tento hurikán není viditelný pouhým okem, zachytily ho ovšem čtyři meteorologické satelity, které přelétávaly nad oblastí severního pólu. Detekovaly formaci ne nepodobnou běžnému pozemskému hurikánu, která měla tvar trychtýře s klidným „okem“ uprostřed. Tato oblast byla obklopena několika rameny rotujícími proti směru hodinových ručiček, tvořenými plasmatem, tedy ionizovaným plynem vyskytujícím se všude ve sluneční soustavě.

Plasma se vyskytuje také v zemské atmosféře. Místo dešťové vody padají z vesmírného hurikánu elektrony přímo do zemské horní atmosféry. Dosud nebylo potvrzené, zda tyto jevy skutečně existují, takže dokázat to takto přímým pozorováním je dle vědců nebo neuvěřitelného. Tropické bouře jsou spojené s obrovským množstvím energie a vesmírné hurikány musí vznikat nezvykle silným a prudkým výkyvem solární energie.

Následek silného slunečního „závanu“

Takový sluneční vítr nabije energii právě částice v horní atmosféře Země. Použitím 3D simulačního modelu tohoto hurikánu usoudili, že formace je výsledkem komplexní interakce mezi příchozím solárním větrem, což je velmi rychlá vichřice plasmy pravidelně uvolňovaná Sluncem, a magnetickým polem nad severním pólem. I když jde o první přímé pozorování vesmírného hurikánu, podle vědců se takové systémy mohou i na dalších planetách.

Jde jen o to, aby takové planety měly vlastní magnetické pole a v jejich atmosféře byla přítomna plasma. A tato kombinace už byla pozorována na více planetách, takže fenomén rozhodně nebude jedinečný. Máme se však takového úkazu bát? Nejspíše nikoli, protože jeho výskyt v horní atmosféře nepředstavuje pro planetu jakkoli výrazné riziko. Může mít ovšem vliv na objekty na orbitu a tedy například na spolehlivost GPS nebo dalších komunikačních systémů.

Zdroj: Livescience

Článek První vesmírný hurikán, který byl detekovaný nad severním pólem, vědce ohromil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Silnější hurikány a teplejší oceány

Atlantské hurikány slábnou po přechodu z vody na pevninu pomaleji než před 50 lety, za což může i teplejší voda oceánů, která je cestou „napájí“ a dává jim tak větší výdrž poté, co vodní zdroj zmizí. Díky tomu se tyto bouře, které dosud zasahovaly hlavně pobřežní území, dostávají stále více do vnitrozemí, což potvrzují mnohá vědecká pozorování. Teplejší oceánská voda jim také dodává na intenzitě.

Hurikány udrží více vlhkosti, což v důsledku znamená prakticky neutuchající déšť, také se pohybují pomaleji, takže jakékoli území, přes které přechází, zasáhnou mnohem důkladněji. Všechny tyto faktory zvyšují ničivost dopadu takové pohromy na jakoukoli zasaženou oblast. Jakmile se taková bouře dostane na pevninu, její energie se začne rozptylovat. Jenže tato úleva přichází stále později, než tomu bylo v minulosti.

Podrobné sledování 24 hodin po přechodu

Vědci podrobně sledovali chování a intenzitu historických hurikánu v Atlantiku během prvních 24 hodin poté, co ztratí bouře vodní podklad a dostane se nad pevninu. V roce 1967 klesla intenzita takové bouře obvykle o 76 % během prvního dne nad pevninou. V roce 2018 činil pokles za stejnou dobu pouze 52 %. Podle badatelů je zde jasná spojitost s rostoucí teplotou vodní hladiny v Mexickém zálivu a západním Karibiku.

Je to z toho důvodu, že intenzivní větry cyklón se živí vlhkostí a teplem, které seberou z teplé vody, a teplý vzduch také pobere více vlhkosti. Takže jakmile dojde k ohřevu oceánu, nejen, že přidají více vlhkosti a hurikán je tak mnohem deštivější. Přidají také teplo, které pak funguje v bouři jako přenosný motor dovolující hurikánu mnohem delší napájení, i když přijde o původní zdroj, kterým je právě vodní plocha.

Zdroj: Livescience

Článek Jakmile se hurikán dostane nad pevninu, zásadně změní své chování a stane se děsivějším se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Australské ohnivé černé léto

Ohně, které spálily v období mezi červencem 2019 a březnem 2020 severovýchodní Austrálii, vypálily zhruba 11 milionů hektarů a zabily desítky lidí. Klimatické změny způsobily, že šance výskytu těchto požárů byla minimálně o 30 % vyšší, poznamenali k tomu vědci. Hlavním důvodem je těžké a déle trvající vedro, které zemi v letech 2019 a 2020 doslova opékalo. A tato extrémní teplota sama o sobě byla dostatečnou katastrofou.

Intenzita australských ohňů přinesla některé skutečné extrémy, jak formaci věžovitých mraků, které zvedly tuny dýmu až do stratosféry. Jeden z nich dosáhl pomocí rotujícího větru rekordních 31 kilometrů a dosáhl tak až ozonové vrstvě planety. Ačkoli jeho následky nejsou známé, takový chochol kouře mohl spustit reakci, která ozon likviduje. Nespočet prakticky zmrzačených zvířecích i rostlinných populací není ani třeba zmiňovat.

Supernabité hurikány smetající všechno v cestě

Už v prvním čtvrtletí vědci odhadli, že sezóna hurikánů, která trvá od června do listopadu, bude vydatná a navštíví nás 18 pojmenovaných bouří místo průměrných 12. V srpnu meteorologové odhad ještě zvedli na 25 bouří. Jenže rok 2020 překonal i tohle a celkově přinesl státům 30 bouří s vlastními jmény. Hurikán Laura se rychle dostal intenzitou na kategorii 4 a 27 srpna dorazil na pevninu, konkrétně do Louisiany.

Je velmi těžké spojit klimatické změn s počtem bouří v konkrétním roce. Velmi teplé vody oceánu, jako ty v Atlantiku, přispívají k formování tropických cyklón. A je pravda, že rostoucí teplota vody má spojení se změnou klimatu, protože povrch moří polyká stále větší množství tepla z atmosféry. Tato teplota zvyšuje intenzitu hurikánů a dovoluje jim pohybovat se hlouběji do vnitrozemí, protože vydrží déle a při přechodu na pevninu nepřichází o tolik energie.

Zdroj: ScienceNews

Článek Požáry, vedra a hurikány lámaly v roce 2020 všechny druhy rekordů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.