Co přesně nová studie zjistila

Autorky Sahar Saleemová a Samia El-Merghaniová podrobily mumii celotělovému CT, skenovací elektronové mikroskopii a chemickým metodám FTIR a rentgenové difrakce. Výsledky porovnaly s terénními záznamy z třicátých let i se staršími fotografiemi z let 1939 a 1998.

Základní profil ženy vypadá takto:

• Odhadovaný věk v době smrti: přibližně 48 let (± 14,6 roku)
• Výška za života: asi 154 cm
• Zdravotní stav: mírné degenerativní změny kloubů a páteře, několik zubů ztracených ještě za života
• Vnitřní orgány: mozek i orgány zůstaly na místě, CT nenašlo žádný eviscerační řez

Poslední bod je klíčový. V období Nové říše, tedy zhruba 1550 až 1070 př. n. l., patřilo vyjmutí mozku a vnitřních orgánů ke standardní praxi u elitních pohřbů. Jenže absence eviscerace automaticky neznamená odbytou práci. Chemická analýza kůže odhalila jalovec a kadidlo, tedy drahé dovezené látky. Žena měla na hlavě paruku z pramenů zpevněných datlovými vlákny a na rukou šperky. Pohřební výbava přitom odpovídala vyššímu společenskému statusu.

Proč ta ústa, a co je kadaverózní spasmus

Právě rozpor mezi kvalitním balzamováním a otevřenými ústy vedl autorky k nové hypotéze. Egyptští balzamovači čelist běžně fixovali; u jinak pečlivě ošetřeného těla nedává „zapomněli na to“ příliš smysl. Saleemová a El-Merghaniová proto navrhují, že příčinou mohl být takzvaný kadaverózní spasmus: okamžité ztuhnutí malé svalové skupiny přímo v okamžiku smrti, na rozdíl od klasické posmrtné ztuhlosti, která nastupuje s odstupem hodin a postihuje celé tělo.

Forenzní literatura spojuje kadaverózní spasmus s prudkým fyzickým vypětím, násilnou smrtí nebo silným emočním stresem. Pokud k němu u CIT8 skutečně došlo, svaly čelisti mohly ztuhnout tak rychle, že je balzamovači nedokázali uvolnit. Výraz by pak nebyl chybou, ale stopou posledních okamžiků života.

Skeptici mají pádné argumenty

Ne všichni egyptologové a forenzní odborníci jsou ale přesvědčeni. Salima Ikramová z Americké univerzity v Káhiře upozornila v komentáři pro The Guardian, že výraz tváře nelze bezpečně číst jako emoci při smrti. Forenzní patolog Stuart Hamilton dodal, že čtyřicetidenní vysychání při mumifikaci poskytovalo dost času rysy upravit, pokud by balzamovači chtěli.

A pak je tu zásadnější námitka: samotný koncept kadaverózního spasmu je ve forenzní literatuře sporný. Studie z roku 2013 publikovaná ve Forensic Science, Medicine and Pathology ho přímo označuje za mýtus. Alternativních vysvětlení otevřených úst existuje celá řada: běžný posmrtný pokles čelisti, jeho fixace klasickou rigor mortis, vliv vysychání, tlak obinadel nebo pozdější posmrtné změny.

Co vidíme dnes, není jen starověk

Část dnešního vzhledu mumie CIT8 je paradoxně moderní. CT odhalilo velký pravidelný defekt na hrudní stěně, který podle autorek nejspíš vznikl při starší pitvě na lékařské fakultě Kasr al-Ajní v Káhiře. Kolaps přední stěny břicha pak patrně způsobilo dlouhodobé skladování. Kdo se dívá na fotografie „křičící ženy“, dívá se tedy na směs staroegyptského balzamování a novodobých zásahů.

Přesto zůstává jádro nálezu pozoruhodné. Moderní metody dokázaly bez rozbalení těla odhadnout věk, výšku, zdravotní stav, přítomnost orgánů, odlišit starověké zásahy od novodobého poškození a identifikovat obchodně cenné pryskyřice. Limit je ale stejný jako vždy: bez jasného traumatu nebo typických patologických stop neumí CT samo spolehlivě určit, co přesně člověka zabilo.

Anonymní žena ze Senmutova okruhu

Kdo byla CIT8? Jméno neznáme. Pohřební komora pod TT71 je spojená s rodinou Senmuta, slavného architekta královny Hatšepsut. Dvě další rakve z téhož nálezu obsahovaly šest anonymních mumií, které Metropolitan Museum označuje jako „téměř jistě“ členy téže rodiny. Saleemová v médiích mluví o pravděpodobně blízké příbuzné. Přímý důkaz příbuzenského vztahu ale publikován není.

Jisté je jen to, že žena žila v rané 18. dynastii, dostala nákladný pohřeb a zemřela s výrazem, který tři a půl tisíciletí po její smrti stále provokuje otázky. Odpověď na tu nejdůležitější, proč má otevřená ústa, se posunula z kategorie „odbytá mumifikace“ do kategorie „možná stopa důvodu smrti“. Definitivní verdikt ale zatím nikdo nepřinesl.

Článek Egyptská „křičící žena“ mohla podle nové analýzy zemřít v bolestech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drsný i hladce svůdný najednou

Pečlivý rozbor hlasového projevu Mercuryho ukázal, že byl schopen velmi rychle modulovat svůj hlas tak, aby zněl jak hladce, tak drsně, a to během mžiku. Ukazovalo se to i tehdy, když byl pod tlakem například během interview. Tento efekt pocházel nejspíš z jeho vzácné schopnosti použít efekt zvaný „vibrato“, tedy změnu výšky zpěvu pomocí rychlého pulsování. Pro většinu klasicky trénovaných zpěváků jde o nadstandardní schopnost.

Kromě toho dokázal Mercury ještě ovládat komorové záhyby uvnitř vlastních hlasivek. S jejich pomocí byl schopen vytvořit „subharmonii“, která se přidala k jeho normálnímu projevu. Vytvořil tak vlastně vrstvu zpěvu navíc, kterou by většina lidí nebyla schopná nikdy „produkovat“. Tým vědců tento postup přirovnal ke zvukovému systému, který jde za hranice svých technických možností, ale stále zní neuvěřitelně famózně.

Zpěvák s neodolatelnou kombinací

Podle badatelů vedou právě tyto vlastnosti ve společné kombinaci s rychlým a nepravidelným vibratem ke konečné okázalé a excentrické jevištní podobě. Podle legend byl Mercuryho hlasový rozsah čtyři oktávy, jenže mezinárodní tým vědců pro tuto skutečnost nenašel žádné důkazy. Bez ohledu na tuto skutečnost ale vědci souhlasí se světovým názorem. Zpěvák měl neuvěřitelně úžasný hlas a věda potvrdila, jak idiosynkratický vlastně byl.

Jeho rodné jméno bylo Farrokh Bulsara a je obecně považován za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků v hudební historii. Proslulost mu zajistil jak vlastní zpěv, tak i jeho charisma a extravagance spojená s koncertováním. V roce 1991 vydal oznámení, že se nakazil virem HIV. Den poté podlehl bronchopneumonii. Už předtím prohlásil, že „Žít do sedmdesáti by byla nuda“.

Kterou píseň této hudební skupiny máte nejraději?

Zdroj: IFLScience

Článek Proč je Freddie Mercury ten největší zpěvák všech dob? Vědci konečně odhalili, čím je jeho hlas tak úžasný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neznámé místo ve struktuře

Mezinárodní vědecký tým použil sofistikovanou metodu zobrazování založenou na vesmírné radiaci. Chtěli se dostat dovnitř pyramidy a zmapovat její vnitřní strukturu. Teď, dva roky po zahájení této studie, našli v mapách nitra pyramidy záhadný prázdný prostor vznášející se hned nad velmi působivou Velkou Galerií pyramidy. Galerie je něco jako katedrála, prostor procházející centrem pyramidy spojující Královskou a pohřební komnatu.

Badatelé se domnívají, že nově objeven prostor má podobné proporce jako samotná galerie, která měří skoro 50 metrů na délku a 8 metrů na výšku. Nejsou si ale jistí v tom, zda jde jednoduše o strukturní způsob, jak odebrat váhu nad galerií, nebo jestli tento prostor slouží nějakému – dost možná mnohem důležitějšímu – účelu. Počítačem vygenerovaný obraz ukazuje něco podobného v Cheopsově pyramidě poblíž Gízy.

Není jediná, podobné jsou i jinde

Dutina v Cheopsově pyramidě má podobnou velikost i směrování. Faraonové 4. Dynastie jako Khufu nebo právě Cheops, postavili svoje pyramidy během své vlády, která trvala mezi lety 2509 do 2483 před Kristem. Vykopávky započaté po roce 1800 odhalily tři komory v pyramidě vysoké 140 metrů. Jednalo se o suterénní komory v základech, Královninu komoru ve středu a Královu komoru umístěnou nad ní.

Ve Velké Pyramidě nebyly nalezený žádné mumie, což vede ke spekulacím, že celá pyramida nebyla vůbec zamýšlena jako hrobka. Mnoho egyptologů se ovšem domnívá, že mnoho dřívějších vykradačů prostě odstranilo Khufuovu mumii spolu s pohřbeným bohatstvím faraona, k čemuž došlo ještě dlouho před zahájením prvních archeologických vykopávek. Ačkoli studium pyramid probíhá už stovky let, stále o nich víme velmi málo – což nám pravidelně dokazují.

Zdroj: History

Článek Kosmické paprsky odkryly záhadnou komnatu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vztahy mezi vzdálenostmi vesmírných objektů

Ve 20. letech 20. století přišel astronom Edwin Hubble na způsob, jak určit vztah mezi vzdáleností různých vesmírných objektů. Jeho princip funguje na základě toho, jak dlouho trvá, než se světlo objektu postupně přiblíží k Zemi. Až se tak stane, tak konkrétní objekt zčervená nebo se posune k nižšímu energetickému konci elektromagnetického spektra.

Popis expanze vesmíru

Tato metrika, nyní známá jako Hubbleova konstanta, popisuje expanzi vesmíru na různých místech. Podle NASA je Hubbleova konstanta vyšší pro objekty, které jsou dále, a naopak, což naznačuje, že expanze vesmíru se zrychluje. Jedním z důsledků tohoto objevu je, že odhadované stáří vesmíru je obtížnější prokázat.

Vesmír je údajně daleko starší

Nyní se předpokládá, že vesmír je starý asi 13,8 miliardy let. Zjistily to různé týmy vědců, kteří svá zjištění oznámili v roce 2020 po přehodnocení dat z kosmické lodi Planck – European Space Agency (ESA). Dále pokračovali s analýzou dat z Atacama Space Telescope (ACT) v Chile. Výsledně se jednalo asi o 100 milionů let starší odhad než ten předchozí, který vycházel z údajů ze sondy Planck z roku 2013.

Mapování po velkém třesku

Kosmická loď i dalekohled mapovaly CMB zbylé po velkém třesku. S jejich pomocí, byli vědci schopni odhadnout, jak daleko zpět k tomuto výbušnému zrodu vesmíru došlo. Vědci se domnívají, že světlo z CMB se objevilo 400 000 let po velkém třesku. Vesmír začal jako horká plazma, ve kterém byly paprsky světla nebo fotony připojeny k elektronům. Nakonec se ochladilo natolik, že se fotony oddělily od elektronů, opustily plazmu a rozptýlily se prostorem. Tím se vytvořilo to, co je nyní známé jako CMB.

Samotný závěr a potenciál budoucnosti

Postupem času přišel vědecký průlom tím, že bylo možné sledovat CMB v menším měřítku než kdy jindy. Detaily a narušení, které řekly o tom, co se stalo v raném vesmíru, a jak daleko do minulosti k těmto jevům došlo, byly tedy daleko viditelnější. Porovnáním těchto vysoce přesných map s existujícími předpověďmi pro stáří vesmíru, tým dospěl k závěru, že stáří je 13,8 miliardy let. Jak se samozřejmě technologie a dalekohledy vyvíjejí, tak bude možné časem nahlédnout do vesmíru daleko hlouběji a dosáhnout úplně jiného výsledku.

Článek Jak se vůbec počítá stáří vesmíru: Podle vědců je možná mnohem starší, než jsme si celou dobu mysleli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když máte na dvorku pořádného Duga

„Odkryli jsme tento obrovský kus hlízy a pomysleli jsme si, co že to je? Byla to nějaká podivná houba?“ sdělil Colin Washington Postu, když se brambora podvodnice dostala do mezinárodních zpráv. Popisovali, jak pokračovali v kopání, jen aby nacházeli více a více té samé brambory. Nakonec se jim podařilo dostat celého Duga na světlo a byli ohromeni ještě víc. Plodina přežila první kolo testování, které zahrnovalo ochutnávku tenkého plátku.

„Miláčku, tohle je zatracená brambora!“ Manželé se následně přihlásili do Guinessovy knihy rekordů. Dug měl velmi snadno porazit dosavadní rekord, který byl 4,98 kilogramu, což byla ve srovnání s jeho masou drobná brambůrka. Komise nicméně oznámila, že je třeba ověřit pravost plodiny pomocí DNA testování, než bude moci Dug být prohlášen bramborovým králem. „To si myslí, že jsme ji nějak modifikovali?“ prohlásil o této žádosti Colin naštvaně.

DNA analýza ukázala jiný druh

„Bylo to emočně jako na houpačce,“ dodal. „Ačkoli to bylo velmi nepříjemné, chtěl jsem jim ukázat, že se pletou. Udělali jsme tedy všechno, co po nás vyžadovali.“ Bohužel provedení DNA testu jejich sen rozdrtilo, když jim komise Guinessovy knihy rekordů záhy dodala výsledky. „Bohužel se nejedná o vzorek brambory,“ stálo podle zprávy Independent v e-mailu, který manželé obdrželi. „Ve skutečnosti jde o hlízu druhu tykve.“

„Z tohoto důvodu musíme bohužel vaši žádost diskvalifikovat.“ Ačkoli byli oba zklamaní, výsledek DNA testu akceptovali a smířili se s tím, že Dug zkrátka není brambora. „Zdravím ho každý den, když si vyndávám nějaké párky,“ sdělil Craig Brown deníku Independent. „Kdykoli se ukáží vnoučata, hned se ptají, jestli mohou Duga vidět. Je to ta největší nebrambora na světě,“ poznamenal spokojeně.

Jaký největší kus zeleniny jste kdy a kde objevili?

Zdroj: TheScientist

Článek Největší vypěstovaná brambora váží skoro 8 kilo. Mega úlovek má ale malý DNA problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neúplný příběh Tollundské mumie

Stav mumifikovaného těla, potrava před smrtí i další okolnosti už jsou dnes částečně známy. Vysokou zásluhu na tom má Nina Nielsen z dánského muzea Silkeborg a její archeologický tým. Kromě jiného v nedávném výzkumu této věci opět prozkoumali obsah střev mumie. Provedli to v naději, že konečně naleznou příčinu smrti nešťastníka. Mumie měla při nalezení klidný výraz, ležela na boku a byla zcela nahá. Na tváři jí hrál téměř blažený úsměv.

Jediným oblečením byl opasek a kožená kápě. Pokud by se v močále rozložilo oblečení na těle, zanechalo by na těle otisky. Obličej se díky prostředí dochoval velmi dobře, oči jsou zavřené a výraz připomíná modlitbu nebo meditaci. Tvář mrtvého je hladce oholená, vlasy mají krátký sestřih. Pravda, na bradě je lehounké strniště, mrtvý se nejspíš v den smrti neoholil. Ano, rašelina skutečně konzervuje tak dokonale, že je možné poznat i toto.

Jídelníček v poslední dny života

Archeologický rozbor zjistil i další skutečnosti. Ukázalo se například, že Tollundský muž žil asi v letech 375–210 před Kristem a více jak rok před smrtí pobýval na dánském území. Stáří bylo určeno na 30–40 let, výška těla byla 1,61 metru. Poslední jídlo si dopřál nejvýše 24 hodin před smrtí – jednalo se o kaši a pravděpodobně ryby. Vědci ovšem nalezli v traktu také plevy, což je zajímavé. Ty se totiž vyskytly u obdobné mumie, tzv. Grauballského muže.

Tato mumie byla nalezena ve stejné oblasti a jedla před smrtí nejspíš to samé. Vědci se na základě toho kloní k závěru, že šlo o jakýsi druh rituálu. Rašelina se tak opravdu stala obětištěm, kde byl ukončen život této i dalších obětí. Dnes je tělo Tollundského muže k vidění v muzeu Silkeborg, kde bylo provedeno i nové ohledání. Původní je ovšem jen hlava, zbytek těla je pouze replikou. Konzervování hlavy mumie trvalo celý rok.

Věříte závěrům vědců, nebo vás napadá jiná příčina úsměvu této mumie?

Zdroj: SmithsonianMag, Science World

Článek Vražda stará 2000 let má oběť s úsměvem. Co stojí za spokojeným výrazem Tollundské mumie? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skutečně zemřel a opravdu roku 1945

Studie vedená Philippem Charlierem prokázala, že Hitler zemřel roku 1945. Zuby jsou pravé, neexistuje už tedy žádná pochybnost. Ačkoli je obecně známo, že Vůdce Třetí říše zemřel ve svém berlínském bunkru, stále se drží mnoho domněnek o jeho útěku. Francouzský výzkum prokázal, že neutekl do Argentiny v ponorce, neskrývá se v základně na Antarktidě, ani na odvrácené straně Měsíce, deklaruje Charlier zcela jasně.

Na konci dubna 1945 vyrazili Sovětské jednotky na Berlín a Hitler naplánoval svou sebevraždu. To zahrnovalo také otestování kyanidových kapslí ze zásob SS na jeho německém ovčákovi jménem Blondi a nadiktování poslední vůle. Dva dny před tím byl Mussolini zastřelen popravčí četou a pak veřejně pověšen za nohy na náměstí na předměstí Milána. Hitlerovi bylo jasné, že podobný osud je nevyhnutelný.

Konečný nález sovětských vojsk

Dne 30. dubna byla nalezena těla Hitlera a jeho nové ženy Evy Braunové, obě v bunkru a s dírou po kulce v Hitlerově spánku. V dubnu 2018 vyšla anglická verze memoárů ruské tlumočnice, která odhalila, jak jí byly svěřeny v roce 1945 zuby, aby je srovnala se zubními záznamy diktátora. Shodovaly se a od té doby zůstaly v rukách Rusů. Po měsících vyjednávání tajných služeb a archivů dostali vědci svolení k prozkoumání zbytků lebky a zubů.

Kousek lebky měl díru na levé straně, shodnou se střelným zraněním včetně opálených okrajů. Ačkoli vědci nemohli odebrat vzorek lebky, poznamenali ve studii, že tvar vypadal „naprosto srovnatelně“ s rentgenem Hitlerovy lebky pořízeným rok před jeho smrtí. Děsivé snímky zubů uveřejněné ve studii ukazují čelist převážně z kovu. V době smrti Hitlerovi zbývaly jen čtyři zuby. Ty měly nezdravý tvar, u kořene byly hnědé a s jasnými stopami bílého zubního kamene.

Zdroj: History

Článek Zuby mohou prozradit víc, než se na první pohled zdá. Dokonce i odhalit příčinu Hitlerovy smrti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Několik verzí původu koronaviru

Poslední zpráva zabývající se právě původem viru přinesla mnohem více otázek, než jich zodpověděla, tedy pokud vůbec nějaké. Hlavním cílem bylo zjistit jak a kde došlo k prvnímu rozpuku viru a kde se tedy z lokálního výskytu stala pandemie. Zpráva přináší důkazy o jednotlivých bodech vývoje a virus s označením SARS-CoV-2 nejspíš přeskočil na člověka z netopýra a jako prostředníka použil ještě jedno zvíře.

Jenže oficiální autority zatím nemohou dokázat ani vyvrátit žádnou z těchto možností, což také nahrává nejrůznějším konspiračním teoriím a dalším dohadům. Na celou věc hází také mnoho pochybností potíže s přístupností původních důkazů a dat, která chtěli prozkoumat delegáti WHO na svém 28 denním výletu do Wuhanu, který proběhl během ledna a února tohoto roku. Ostatně není to první mlžení Číny v tomto problému.

Dlouhý průzkumný výlet s minimálním výstupem

Během této návštěvy se 17 expertů z WHO spojilo se 17 čínskými vědci, aby posoudili a formulovali možné scénáře původy koronaviru. Dvě hlavní hypotézy, na kterých se oba týmy shodly, jsou přenos viru na člověka přímo z netopýra, nebo, což je pravděpodobnější, za pomoci prostředníka, zvířete jako cibetky nebo psíka mývalovitého. Třetí možností je přenos z kontaminované potravy, což je ale podle odborníku asi nejméně pravděpodobné.

Poslední možnost, tedy šíření mezi lidmi jako důsledek laboratorního úniku v důsledku nehody je podle oficiálních zdrojů „extrémně nepravděpodobný“. Společná zpráva z konce března zahrnovala obavy 14 zemí, podle kterých byl tým výrazně zdržován a neměl přístup k původním datům a vzorkům od lidí ani zvířat. Následující reakce uvádí, že Čína měla misi celkově ovlivňovat, což zamezilo nezávislému a objektivnímu posouzení problému.

Zdroj: ScienceNews, WHO

Článek Čtyři možnosti původu koronaviru podle zprávy WHO se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.