Egyptská „křičící žena“ mohla podle nové analýzy zemřít v bolestech
Mumie s dokořán otevřenými ústy leží v Káhiře skoro devadesát let. Teprve moderní CT a chemické rozbory ukázaly, že její výraz nemusí být chybou balzamovačů.
Obsah článku
Když egyptolog Ambrose Lansing v sezóně 1935–1936 otevřel pohřební komoru pod hrobkou TT71 nedaleko Luxoru, našel v jedné z dřevěných rakví tělo ženy se zvláštním detailem: hlava zakloněná dozadu, čelist stažená dolů, zuby obnažené v grimase, která vypadá jako zamrzlý výkřik. Žena neměla jméno – v muzejních katalozích dodnes figuruje pod kódem CIT8. Rakev i skarabový prsten ze zlata a stříbra dnes uchovává newyorské Metropolitan Museum of Art, zatímco tělo zůstalo v Egyptském muzeu v Káhiře. Desítky let se předpokládalo, že otevřená ústa jsou prostě důsledkem ledabylé mumifikace. Studie publikovaná 2. srpna 2024 v časopise Frontiers in Medicine však tento výklad zpochybňuje a nabízí znepokojivější alternativu.
Co přesně nová studie zjistila
Autorky Sahar Saleemová a Samia El-Merghaniová podrobily mumii celotělovému CT, skenovací elektronové mikroskopii a chemickým metodám FTIR a rentgenové difrakce. Výsledky porovnaly s terénními záznamy z třicátých let i se staršími fotografiemi z let 1939 a 1998.
Základní profil ženy vypadá takto:
- Odhadovaný věk v době smrti: přibližně 48 let (± 14,6 roku)
- Výška za života: asi 154 cm
- Zdravotní stav: mírné degenerativní změny kloubů a páteře, několik zubů ztracených ještě za života
- Vnitřní orgány: mozek i orgány zůstaly na místě, CT nenašlo žádný eviscerační řez
Poslední bod je klíčový. V období Nové říše, tedy zhruba 1550 až 1070 př. n. l., patřilo vyjmutí mozku a vnitřních orgánů ke standardní praxi u elitních pohřbů. Jenže absence eviscerace automaticky neznamená odbytou práci. Chemická analýza kůže odhalila jalovec a kadidlo, tedy drahé dovezené látky. Žena měla na hlavě paruku z pramenů zpevněných datlovými vlákny a na rukou šperky. Pohřební výbava přitom odpovídala vyššímu společenskému statusu.
Proč ta ústa, a co je kadaverózní spasmus
Právě rozpor mezi kvalitním balzamováním a otevřenými ústy vedl autorky k nové hypotéze. Egyptští balzamovači čelist běžně fixovali; u jinak pečlivě ošetřeného těla nedává „zapomněli na to“ příliš smysl. Saleemová a El-Merghaniová proto navrhují, že příčinou mohl být takzvaný kadaverózní spasmus: okamžité ztuhnutí malé svalové skupiny přímo v okamžiku smrti, na rozdíl od klasické posmrtné ztuhlosti, která nastupuje s odstupem hodin a postihuje celé tělo.
Forenzní literatura spojuje kadaverózní spasmus s prudkým fyzickým vypětím, násilnou smrtí nebo silným emočním stresem. Pokud k němu u CIT8 skutečně došlo, svaly čelisti mohly ztuhnout tak rychle, že je balzamovači nedokázali uvolnit. Výraz by pak nebyl chybou, ale stopou posledních okamžiků života.
Skeptici mají pádné argumenty
Ne všichni egyptologové a forenzní odborníci jsou ale přesvědčeni. Salima Ikramová z Americké univerzity v Káhiře upozornila v komentáři pro The Guardian, že výraz tváře nelze bezpečně číst jako emoci při smrti. Forenzní patolog Stuart Hamilton dodal, že čtyřicetidenní vysychání při mumifikaci poskytovalo dost času rysy upravit, pokud by balzamovači chtěli.
A pak je tu zásadnější námitka: samotný koncept kadaverózního spasmu je ve forenzní literatuře sporný. Studie z roku 2013 publikovaná ve Forensic Science, Medicine and Pathology ho přímo označuje za mýtus. Alternativních vysvětlení otevřených úst existuje celá řada: běžný posmrtný pokles čelisti, jeho fixace klasickou rigor mortis, vliv vysychání, tlak obinadel nebo pozdější posmrtné změny.
Co vidíme dnes, není jen starověk
Část dnešního vzhledu mumie CIT8 je paradoxně moderní. CT odhalilo velký pravidelný defekt na hrudní stěně, který podle autorek nejspíš vznikl při starší pitvě na lékařské fakultě Kasr al-Ajní v Káhiře. Kolaps přední stěny břicha pak patrně způsobilo dlouhodobé skladování. Kdo se dívá na fotografie „křičící ženy“, dívá se tedy na směs staroegyptského balzamování a novodobých zásahů.
Přesto zůstává jádro nálezu pozoruhodné. Moderní metody dokázaly bez rozbalení těla odhadnout věk, výšku, zdravotní stav, přítomnost orgánů, odlišit starověké zásahy od novodobého poškození a identifikovat obchodně cenné pryskyřice. Limit je ale stejný jako vždy: bez jasného traumatu nebo typických patologických stop neumí CT samo spolehlivě určit, co přesně člověka zabilo.
Anonymní žena ze Senmutova okruhu
Kdo byla CIT8? Jméno neznáme. Pohřební komora pod TT71 je spojená s rodinou Senmuta, slavného architekta královny Hatšepsut. Dvě další rakve z téhož nálezu obsahovaly šest anonymních mumií, které Metropolitan Museum označuje jako „téměř jistě“ členy téže rodiny. Saleemová v médiích mluví o pravděpodobně blízké příbuzné. Přímý důkaz příbuzenského vztahu ale publikován není.
Jisté je jen to, že žena žila v rané 18. dynastii, dostala nákladný pohřeb a zemřela s výrazem, který tři a půl tisíciletí po její smrti stále provokuje otázky. Odpověď na tu nejdůležitější, proč má otevřená ústa, se posunula z kategorie „odbytá mumifikace“ do kategorie „možná stopa důvodu smrti“. Definitivní verdikt ale zatím nikdo nepřinesl.