Místo, které dodnes nikoho nepustí do vody

Cheviot Beach není a nikdy nebyla běžná pláž. Jde o úsek pobřeží v Point Nepean National Park, kde se otevřený oceán opírá o skalnatý terén, proudy mění směr bez varování a příboj dokáže strhnout i zkušeného plavce. Holt přitom nebyl žádný nováček, u tohoto pobřeží plaval opakovaně a místní podmínky znal.

Jak moc je místo nebezpečné, nejlépe dokládá současnost. Podle aktuálních pravidel Parks Victoria je přístup na Cheviot Beach zakázán z bezpečnostních důvodů. V celé přilehlé části parku platí zákaz plavání, brodění i potápění. Paradox Holtova případu tedy nespočívá v tom, že by zmizel na otevřeném oceánu stovky kilometrů od civilizace. Zmizel nedaleko břehu, v dosahu lidí, kteří s ním přišli, a přesto mu nikdo nedokázal pomoct.

Dva závěry, jedna záhada

Právně je případ uzavřen. A to dvakrát. Společná zpráva Commonwealth Police a Victoria Police z ledna 1968 konstatovala, že nic nenasvědčuje jiné příčině než nešťastné náhodě. Vláda tehdy nepovažovala za nutné zahájit formální koronerské řízení, premiér byl prohlášen za mrtvého a země šla dál.

Formální tečka ale přišla až o 37 let později. Dne 2. září 2005 viktoriánský koroner Graeme Johnstone oficiálně určil utonutí jako příčinu smrti a konspirační teorie (od čínské ponorky přes zásah CIA po fingované zmizení s milenkou) označil za „fantaskní“. Jediná otázka, na kterou ani koroner nedokázal odpovědět, zněla: proč se tělo nikdy nenašlo. Policejní zpráva nabízela několik vysvětlení: odnesení proudy, zaklínění ve skalních štěrbinách, zásah mořských živočichů. Žádné z nich se ovšem nepodařilo potvrdit.

A právě tady leží jádro celé „záhady“. Příčina smrti je z právního hlediska jasná. Chybějící tělo ale znamená, že příběh nemá fyzický konec, a lidská mysl takovou mezeru přirozeně vyplňuje spekulacemi.

Stát truchlí, zatímco pátrání ještě běží

Zmizení úřadujícího premiéra vyvolalo okamžitou ústavní krizi. Generální guvernér Lord Casey 18. prosince ve 22:00 oznámil ukončení Holtovy komise. Následující den jmenoval vicepremiéra Johna McEwena dočasným předsedou vlády. Liberální strana si 9. ledna 1968 zvolila nového lídra, senátora Johna Gortona, který se stal premiérem.

Ještě pozoruhodnější je časová souslednost truchlení a hledání. Smuteční obřad v melbournské katedrále proběhl 22. prosince 1967, tedy třináct dní před oficiálním ukončením pátrání. Podle National Archives of Australia šlo o největší shromáždění světových lídrů v australských dějinách. Přiletěl americký prezident Lyndon B. Johnson, britský premiér Harold Wilson a zástupci desítek dalších zemí. Johnson ve své zprávě mluvil o ztrátě „odvážného a prozíravého vůdce“ a osobního přítele. Nebyl to jen protokol; Holt byl klíčovým spojencem USA v jihovýchodní Asii a jedním z nejhlasitějších zastánců australské účasti ve Vietnamu.

Proč záhada přežívá i po šedesáti letech

Austrálie přitom měla tři premiéry, kteří zemřeli ve funkci. Joseph Lyons podlehl srdeční zástavě v roce 1939, John Curtin zemřel po zdravotním kolapsu v roce 1945. Obě úmrtí byla tragická, ale srozumitelná: proběhla uvnitř státní mašinérie, s jasnými okolnostmi a tělem. Holt je jediný, kdo zmizel. Nezemřel při atentátu, nepadl v boji, nepodlehl nemoci. Šel se jenom koupat.

Článek Zmizení Harolda Holta v roce 1967 patří k nejznámějším záhadám australské politiky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prázdniny v Albánii

Trojice studentů si podle všeho moc dobře uvědomovala, do jak nebezpečné oblasti se chystají. Rodičům doma tvrdili, že jedou do hor v Rumunsku, kde už dřív několikrát byli. Ve skutečnosti se však vydali do Albánie. Albánskou hranici překročili 7. srpna 2001 a zpátky se měli vrátit o pár dní později. Místo návratu však rodiny studentů čekalo nepříjemné zjištění.

Rodina i kamarádi okamžitě zorganizovali dobrovolnou pátrací skupinu, která se vydala do Albánie studenty hledat. Hned po příjezdu byl skupině přidělen místní ozbrojený doprovod. V tu chvíli dotyční zjistili o jak nebezpečné prostředí se jedná a začali tušit, že se studentům v Albánii stalo něco tragického. Přes všechny snahy se jejich těla nikdy nenašla a ani po dvaceti letech není zcela jisté, co se tehdy přihodilo.

Český stát nic nezmůže

Rodinám studentů v tu chvíli nedokáže nikdo pomoct. Česká policie i ambasáda v Albánii měly jen omezené možnosti, jak v případě postupovat. Bratr ztracené Lenky se s tím však nehodlá smířit a obrací se na spisovatele a scénáristu Josefa Urbana, který pohoří Prokletije dobře zná. Josef Urban podnikne do oblasti celkem tři výpravy, při kterých se snaží vypátrat skutečný osud studentů. Celý příběh ho natolik zasáhne, že z vlastní iniciativy apeluje na státní orgány v Albánii i České republice, aby je donutil případ vyřešit a uzavřít. Na základě svého pátrání napíše knihu Návrat do Valbone, která v beletrickém podání pojednává o skutečnostech, které se spisovateli povedlo vypátrat.

Redakce VědaŽivě

7 září, 2025

Rodině se vypařil přímo před očima: Zmizení farmáře Oriona patří mezi ta nejzáhadnější v historii

Obchod s lidskými orgány

Josef Urban je po letech pátrání přesvědčen, že se mladí studenti stali oběťmi obchodu s lidskými orgány. Pohoří Prokletije bylo na počátku milénia plné zločineckých organizací, které využívaly chaosu právě končící války v Kosově. Do oblasti byli posílání srbští zajatci, kterým zde byly odebrány orgány. Podobný osud pravděpodobně potkal i trojici studentů, kteří si chtěli v Albánii užít poslední dny prázdnin.

Článek Smutný osud českých studentů v Albánii: Údajně se měli stát oběťmi obchodníků s lidskými orgány se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zmizení Ivany Koškové

Ivana měla v pondělí 14. července 1997 nastoupit na brigádu, kterou jí domluvila její teta ve Svijanském Újezdě. Na sběr rybízu měly jít to ráno společně. Místo toho čekalo rodinu hrozivé zjištění. Ivana měla za svou tetou vyrazit už předešlý večer s tím, že u tety přespí. Matka na ní naléhala, aby jela až ráno, ale Ivaně se pravděpodobně nechtělo zbytečně brzy vstávat. Navíc svou tetu navštěvovala pravidelně a často u ní zůstávala i přes noc. Rodiče tak na zmizení Ivany Koškové přišly až druhý den ráno. Velká časová prodleva však značně znesnadnila následné pátrání.

Zmizela beze svědků

Poslední, kdo Ivanu ten večer viděl, byla její o dva roky starší spolužačka Žaneta, která ji míjela v protisměru na kole. Podle výpovědi měly navázat oční kontakt, a dokonce se po sobě ohlédnout, než Ivana zmizela za horizontem. Od té doby už jí nikdy nikdo neviděl. Teta, za kterou Ivana mířila, netušila, že jí Ivana navštíví už ten večer. Rodiče zároveň neměli potřebu telefonicky kontrolovat, zda Ivana k tetě skutečně dojela. Prý k ní jezdívala tak často, že v tom neviděli žádné riziko. Nikdo tak nemohl předpokládat, že došlo ke zmizení.

Redakce VědaŽivě

6 srpna, 2025

Nejzáhadnější zmizení několika turistických skupin, nad jejichž vysvětlením dodnes visí spousta otazníků

Co se s Ivanou stalo?

Ani přes rozsáhlé pátrání se policii nepovedlo zmizení Ivany Koškové objasnit. Pozornost médií se v té době navíc soustředila na rozsáhlé povodně, které si vyžádaly několik desítek obětí, takže informace o zmizení Ivany byla upozaděna. S největší pravděpodobností se Ivana stala obětí násilného trestného činu. Její tělo ani kolo se však nikdy nenašly, takže se stále jedná pouze o teorii. V roce 2017 uběhla promlčecí lhůta případu, takže případný pachatel by dnes nebyl za takový trestný čin ani stíhán. Rodina Ivany se tak už asi nikdy nedočká žádného vysvětlení, přestože na Ivanu nikdy nepřestali čekat a nikdy nepřestali doufat, že se jednoho dne objeví.

Článek Záhadné zmizení Ivany Koškové: Před 26 lety se jela projet na kole, pak se po ní slehla zem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nadaný Louis Le Prince

Louis Le Prince byl synem francouzského důstojníka Louise Adolphe Le Prince, který se blízce přátelil s Louisem Daguerrou. Daguerra byl nadšenec do rozvíjející se fotografie a jedním z průkopníků. Mladý Louise tak tráví v jeho dílně většinu svého dětství a rodinný přítel ho školí v tomto revolučním umění. Malování a chemii studuje také na univerzitě v Paříži.

V roce 1866 se stěhuje do anglického Leedsu, kde potkává svou budoucí ženu Elizabeth Whitleyovou. Elizabeth je nadaná umělkyně a mladý pár společně založí školu užitého umění. Mezi lidmi si získají oblibu svými fotografiemi vyvolávanými na kovu či keramice, a dokonce jsou pověřeni portrétovat i anglickou královnu Victorii.

Zrod filmu

Už v té době se Louis Le Prince zabývá vynálezem pohyblivých obrázků. Experimentuje s několika objektivy, které by zabíraly scénu z různých úhlů. Svou kameru s 16 čočkami si nechá dokonce patentovat, ale jeho výzkum pokračuje dál. Postupně se dopracuje až ke kameře s jedním objektivem, se kterou pořídí první záběr na světě. Natočí provoz na mostě v Leedsu a pár rodinných videí ze zahrady. Promítání však probíhá pouze v rodinném kruhu.

Záhadné zmizení

V roce 1890 plánuje Louis Le Prince veřejnou projekci na Manhattenu, kam se má se svou rodinou stěhovat za prací. V ruce drží patent na svou kameru s jedním objektivem, který si právě nechal potvrdit na francouzském úřadě. Zpátky do Anglie se má vracet s kamarády, kteří cestují z Paříže. Dne 16. září 1890 nastupuje do vlaku na stanici ve francouzském Dijonu, ale v Paříži už nevystoupí.

Redakce VědaŽivě

2 července, 2021

GoPro kamera, která přežila „pozření“ lávou. Celý proces natočila a záběr je volně dostupný ke zhlédnutí

Francouzská policie po vynálezci důkladně pátra i ve spolupráci s anglickým Scotland Yardem. Louise ani jeho zavazadla však nikdy nikdo nenajde. Dodnes není jasná příčina jeho zmizení. Některé teorie hovoří o sebevraždě kvůli finančním potížím. Toto tvrzení však bylo vyvráceno, protože se mu naopak vedlo velice dobře. Pravděpodobnější je teorie o konkurenčním vražedném spiknutí, které měl údajně zinscenovat sám Thomas A. Edison.

Článek Záhadné zmizení vynálezce filmu: Louis Le Prince se chystal na projekci, pak už ho ale nikdo nikdy neviděl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nebezpečný Bassův průliv

Bassův průliv je pojmenovaný po jeho objeviteli Georgi Bassovi (1771 – 1803). Jedná se o 500 kilometrů dlouhý a v některých místech až 350 kilometrů široký průliv, který je už celé staletí postrachem všech námořníků. V roce 1839 zde beze stopy zmizí trojstěžník Britomart, který převáží vzácný náklad zlata. Místní legenda uvádí, že byla loď v průlivu přepadena uprchlými vězni, kteří si dělali zálusk na její poklad. Skutečný osud lodi se však nikdy nepodařilo vypátrat a vše, co o ní víme, pochází z několika nalezených lodních deníků, které po čase vyplavilo moře.

Nebezpečí pro lodě i letadla

Skutečná hrozivá síla průlivu se širší veřejnosti předvedla během jachtařského závodu v roce 1998. Lodě startovaly z přístavu v Sydney a cíl měly v Hobartu. Trasa vedla přes Bassův průliv, kde se potopilo pět lodí a zemřelo zde šest jachtařů. Závod nakonec dokončilo pouze 44 lodí z původních 155, které vypluly ze Sydney.

Bassův průliv však není nebezpečný pouze pro námořníky. Stejně jako v případě Bermudského trojúhelníku se i tady za nevysvětlitelných okolností ztrácí letadla. V roce 1934 se při letu přes průliv ztratí dopravní letadlo s dvanácti pasažéry na palubě. Trosky letadla ani těla se nikdy nenajdou. Nejznámější však je zmizení malého osobního letounu v roce 1978. Cessnu pilotoval tehdy dvacetiletý Frederick Valentich. Těsně před svým zmizením informuje řídící věž o přítomnosti neznámého letounu, který ho neustále pronásleduje.

Redakce VědaŽivě

14 září, 2025

5 záhadnějších míst než samotný bermudský trojúhelník. Pro podivné události dosud neexistuje vysvětlení

Přírodní úkazy nebo UFO?

Spousta lidí věří, že Bassův průliv ovládají mimozemšťané, kteří odsud odnášejí nevinné oběti. S nimi se často spojuje právě případ Fredericka Valenticha. Případy zmizení však mohou mít mnohem racionálnější vysvětlení. Bassův průliv je jednou z nejobtížnějších námořních oblastí, kde se silné mořské proudy mísí se silným vichrem, který vždy fouká opačným směrem, a vytváří tak mimořádně velké vlny. Některé z nich dosahují výšky až 15 metrů.

Článek Konkurent Bermudského trojúhelníku: Bassův průliv v minulosti požíral jednu loď za druhou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Manželská rozepře

Petra Žroutová pocházela z Prahy. Do Hýskova na Berounsku utekla před svým manželem, se kterým už dlouhodobě nevycházela a který ji měl i několikrát fyzicky napadnout. Útočiště našla ona a její čtyřletý syn v malém pokoji s kuchyní na statku její švagrové. Podle svědectví se chtěla dát rozvést a začít nový život. Našla si novou práci ve firmě Kostal Zdice, kam dojížděla časně ráno. O malého synka se během dne starala jeho babička. V den zmizení si všichni mysleli, že je v práci, ale když se Petra večer nevrátila, zavolali policii.

Policie započala své pátrání ještě ten večer. Obyvatelé statku vypověděli, že za Petrou přijel předchozího večera její manžel. Podle výpovědi jejího syna, který byl jediným svědkem jejich schůzky, se měli ošklivě pohádat. Při odchodu všechny ujistil, že Petra i její syn už spí. Co se v tom pokoji tehdy doopravdy stalo, se už asi nikdy nikdo nedozví.

Petra zmizela beze stopy

Jak uvedl i web denik.cz, policisté a příbuzní vyloučili, že by Petra jednoduše utekla. Podle jejích blízkých byla silně citově vázaná na svého syna, kterého by jen tak neopustila. Policie začala případ vyšetřovat jako vraždu. Byl prohledán celý statek i přilehlé pozemky, ale tělo oběti se nikdy nenašlo. Jedinou stopou byla kapka krve v jejím pokoji, ke které se její manžel následně vyjádřil slovy, že Petru při hádce jednou uhodil.

Redakce VědaŽivě

22 března, 2024

Jel na koncert a už ho nikdy nikdo neviděl: Kolem zmizení Glenna Millera je spoustu podivných teorií

Hlavní podezřelý

Spousta důkazů a stop mohla nasvědčovat tomu, že by za zmizením a smrtí Petry mohl stát její násilnický manžel. Podle dostupných záznamů byl i on první dva dny po ohlášení zmizení nezvěstný. Když se následně objevil, měl na sobě úplně nové oblečení a škrábance, které si údajně způsobil při zednické práci. Policii se nikdy nepovedlo jeho vinu prokázat a bez nálezu těla k tomu asi ani nikdy nedojde. Faktem však zůstává, že byl posledním, kdo Petru před jejím zmizením viděl. Podaří se někdy zjistit, k čemu ve skutečnosti došlo?

Článek Zmizelá maminka Petra: Před 15 lety se nevrátila z práce, od té doby o ní nikdo neslyšel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadné zmizení

Jozef, varšavský student a potomek polského šlechtického rodu, podnikl výstup na Sněžku a rozhodl se zde přenocovat v kapli sv. Vavřince. Kaple, která byla v letech 1814-1850 využívána jako nouzové útočiště, poskytla mladému muži nocleh. Ráno se vydal na pokračování túry směrem k dnešní Luční boudě, ale nikdy nedosáhl svého plánovaného cíle. Rodina po něm pátrala bezúspěšně, a případ byl nakonec uzavřen s teorií, že Jozef se pravděpodobně utopil v rašeliništi na trase mezi Sněžkou a Luční boudou.

Je vysvětlení pravděpodobné?

Otázka, zda byla krkonošská rašeliniště v 19. století nebezpečná, je relevantní. Kníže Boleslav Křivoústý již ve 12. století vyjádřil obavy z těchto bažin, když vedl svou armádu přes krkonošské hřebeny. Záznamy o „krkonošských bažinách“ se objevují i v pamětních knihách ze 17. století v pastýřských boudách. V současnosti je v Krkonoších zaznamenáno přibližně šedesát rašelinišť, jejichž hloubka nepřesahuje dva metry.

Odpověď na otázku, zda se Jozef stal obětí rašeliniště, zůstává nejistá. Pokud ano, jeho ostatky by měly být po dvou stoletích extrémně zachovalé díky konzervačním účinkům rašelinišť, jak ukazují archeologické nálezy z různých částí Evropy, jak uvádí web Enigmaplus.

Článek Šel do Krkonoš, pak z ničeho nic zmizel: Dodnes není jisté, kam Jozef zmizel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.