Až neuvěřitelné setkání a podoba dvou mužů

V roce 1895 se v Ohiu srazila dvě auta. To by nemuselo nutně vypadat nijak zvláštně, jenže jejich výroba byla tehdy zcela v počátcích. Neuvěřitelné je, že šlo o jediné dva vozy v celém Ohiu. Bohužel samotná srážka nebyla nikým zdokumentována, takže nejsou žádné oficiální záznamy tohoto doslova osudového střetnutí. Jako by snad k sobě byla auta přitažena nějakou neznámou silou.

Společnost Ferrari je neodmyslitelně spjata se svým zakladatelem, po kterém se ostatně i jmenuje. Slavný závodník Enzo Ferrari zemřel roku 1988. Asi o měsíc později se narodil fotbalový hráč Mesut Özil. A když se jejich snímky náhodou dostanou vedle sebe, nemůžete se ubránit pocitu, že koukáte na dvojčata, případně otce a syna. Nebo tu máme nějaký podivný případ reinkarnace? Nejspíš ne, ale perfektní podoba neodbytně zaujme.

Když se potkají dva ve státě a obrovské štěstí

Podobně je na tom i herecký svět a chvíle, kdy před sebou uvidíte fotky Jennifer Lawrence a egyptské herečky Zubaidy Tharwat. Narodily se 50 let od sebe, Zubaida patří do éry stříbrného plátna, Jennifer proslavila trilogie Hladové hry. Fotografie Zubaidy ovšem vypadají jen jako černobílá verze portrétu Jennifer. Jestli se tady dělo něco prazvláštního, se si také nedovíme, Zubaida zemřela roku 2016, takže nám k tomu své neřekne.

Slavný herec Anthony Hopkins jednou nutně potřeboval knihu The Girl from Petrovka pro svou roli. Jenže ji nemohl nikde sehnat, aspoň ne v knihkupectví. Při cestě metrem narazil ovšem na lavičce právě na tento titul. Později se setkal s autorem, který mu řekl, že sám taky nemá žádný výtisk. Svůj poslední totiž půjčil kamarádovi, který knihu omylem nechal někde v metru. Zda šlo skutečně o autorův výtisk, není ovšem známo.

Zdroj: LiveScience

Článek Nevysvětlitelné náhody a shody okolností, nad kterými zůstává rozum stát. Vzbuzují pocit, že žijeme v pouhé iluzi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mnohotvárná nejistá budoucnost

Filmy tohoto typu rozhodně přitahují pozornost veřejnosti. Jenže co kdyby lidské vyhynutí bylo mnohem méně scénářem a více rýsující se realitou? Zní to jako senzace, jenže už dnes mnoho vědeckých týmů kolem světa odhaduje, která z možností našeho zániku je nejpravděpodobnější. A samozřejmě se také snaží najít způsoby, jak každému z těchto scénářů zabránit. Což z jejich snažení dělá velmi komplikovaný úkol.

Náš druh může vyhladit široké spektrum faktorů včetně jejich kombinace. Od mimozemské invaze po meteorit. Mezi teoriemi pak vyvstává centrální otázka, a to míra reálné rizikovosti konkrétních forem. Badatelé jim říkají „existenční hrozby“ a následující výběr poskytuje několik takových příkladů. Jde o možnosti, které by nás mohly prakticky vyhubit, a u nichž je zároveň reálné, že k nim v bližší či vzdálenější budoucnosti opravdu dojde.

Vyhlídka na jadernou válku

Jak vysvětluje Luke Kemp z univerzity v Cambridge, existenciální hrozba se liší od toho, co považujeme za „běžnou“ hrozbu nebo hazard. Typicky je hrozba složená z rizika, zranitelnosti a vystavení. Například u srážky s asteroidem je rizikem asteroid, zranitelností je naše neschopnost ho zastavit. A jsme mu vystavení, protože Zemi asteroidy běžně zasahují. Hrozba jaderné války roste s výrobou obohaceného uranu a politickým napětím mezi státy.

Pokud jde o existenciální riziko, není příliš obtížné určit, jak velkou část populace by nukleární bouře vymazala. Nejde ani tak o samotné výbuchy, ale o jadernou zimu, která by následovala po jejich sérii. Došlo by k ochlazení kvůli nedostatku slunečního svitu, a tudíž omezené produkci jídla. Tyto dopady by trvaly velmi dlouho a byly by velmi hluboké. Mohlo by dojít k vyhlazení většiny lidstva, ale nebylo by to samotnou příčinou našeho vyhynutí coby druhu.

Pandemie a zneužití technologií

Dalším scénářem, který nenechává badatele v klidu, je zneužití technologií, hlavně biotechnologie. Nejpřímějším způsobem je pak masové šíření patogenů, obzvlášť těch uměle vytvořených. Ty jsou totiž potenciálně mnohem nebezpečnější než cokoli, co vznikne v přírodě. Přírodní choroby jsou samozřejmě smrtící, ale nemají v základu přímý záměr zabíjet lidi. Úmyslné vytvoření takové nákazy je proto reálným scénářem.

Navzdory této možnosti – a hlavně ve spojení s dnešní striktní situací – je reálná šance vypuknutí tohoto scénáře poměrně malá. Vědecký a technický pokrok už nejspíš dovoluje něco takového provést, současně s tím ale rostou nástroje pro potlačení takové hrozby. Stejné technické prostředky a postupy totiž používají obě potenciální strany barikády. To poskytuje určitou útěchu a naději, možný rozsah takového kroku – skrze jedince či skupinu – ale cvičí vědce v neustálé pozornosti.

Lidstvo je samo sobě největší hrozbou

Veškeré scénáře vedoucí k naší zkáze mají jeden společný bod – tím jsme my sami. Sabin Roman zkoumá na modelech zákonitosti společenské evoluce a následného pádu, k čemuž poskytuje historie dostatek příkladů. Podle jeho závěrů vede lidská touha po stálém růstu k vykořisťování, destrukci planety a válkám. Ironií je, že tento postup jen zvětšuje některé z hrozeb, jakým dnes čelíme, stejně jako míru našeho ohrožení.

Klademe příliš velký důraz na ekonomický růst, měli bychom se podle něj zaměřit na optimalizaci něčeho jiného. Pokud chceme zmírnit budoucí hrozby, vnější faktory ovlivníme jen velmi málo, ty mimo naši planetu pak vůbec. Naším cílem by proto měla být společenská změna, protože tu vytváříme všichni. „Když se mě lidi zeptají, co dnes nejvíc ohrožuje lidstvo, mám tendenci odpovědět, že mizerná mezinárodní spolupráce,“ podotýká Roman.

Myslíte si také, že lidstvo je svým největším nepřítelem?

Zdroj: LiveScience

Článek Za vyhynutím lidstva bude stát nejpravděpodobněji sám člověk. Pandemie je pouze začátek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě stejné jehly v kupce sena

Koncept dvojníka, anglicky „doppelganger“, se poprvé objevil u spisovatele Jaena Paula v roce 1796. Pochází ze spojení slov pro „dvojí“ a „chodit“. A během let se tento výraz vžil pro osobu identického vzhledu, která ale není nijak příbuzná. Vzhled se stal klíčovým pro identifikaci osob a s rostoucí populací světa tak není divu, že se zvyšuje i šance na „efekt dvojníka“. Existuje samozřejmě i několik variant dvojčat, která jsou příbuzná, což ovšem není nic nového.

Identická dvojčata vznikají z oplodněného vajíčka, které se rozdělilo. Vedle toho existuje možnost neidentických dvojčat pocházejících ze dvou vajíček oplodněných v přesně stejný moment. Díky sdílení genů v populaci postupně roste šance, že naprosto cizí lidé budou vypadat zcela totožně. Ostatně z antropologického hlediska jsme všichni příbuzní, jen s různou mírou vzdálenosti. A formování tváří lidí má také svoje pravidla, podle kterých DNA postupuje.

Důvod výskytu dvojníků

Šance výskytu dvojníků stoupá s rostoucí a měnící se populací. Jenže jejich výskyt také ukazuje, že lidé nejsou tak geneticky různorodí. Jde vlastně o stejný princip, jako když mají nepříbuzné děti stejnou genetickou vadu. Případně proč mají lidé z konkrétní země podobné rysy tváří. A pokud se dvojník vyskytne ve stejné zemi, může se klidně jednat o velmi vzdáleného příbuzného. Na tohle je ovšem potřeba ještě více studií a srovnávání.

Sdílení charakteristik tváře vede k tomu, že dvojníci se najdou spíše ve stejném regionu. Protože toho zkrátka mají víc společného. S celkovou populací planety někde u hranice 8 miliard je šance na vzhledového dvojníka poměrně slušná. Je ovšem podoba a podoba. Na první dojem totiž mohou lidé vypadat velmi podobně. Jenže skutečného dvojníka dělají i detaily tváře a vzdálenosti mezi jejími částmi. A to už je šance jedna ku trilionu.

Zdroj: Grunge

Článek Každý z nás má na světě svého dvojníka. Vypadá identicky jako vy, ale nejste příbuzní. Jak je to možné? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hospoda po práci nebo pozvání do fitka

Filmy z produkce Disneyho nám ukazují randění a hledání protějšku jako velmi jednoduchou záležitost. Jenže skutečnost je mnohem složitější. Badatelé navíc zjistili, že pokud věcem necháte jen „volný průběh“, vaše šance je pouze 1 ku 562. Dobrou zprávou je ovšem to, že existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste pravděpodobnost úspěchu zvýšili. Kromě seznamovacích aplikací jsou to také drobnosti, které dělat můžeme, ale někdy na ně nemyslíme.

Pokud například chodíte do posilovny a zapovídáte se s dalšími cvičícími, vaše šance dostat pozvání na rande stoupnou o 15 %. A takový jednoduchý souhlas s pivkem s kolegy po práci zvýší šance o 16 %. Nejvíc vzroste pravděpodobnost nalezení protějšku při použití online aplikací, a to o 17 %. Ve všech případech se jedná o to, že se dostáváte do většího kolektivu a máte více možností společenské interakce. Naopak některé tradiční postupy jsou účinné jen velmi málo.

Rodina a setkání s přáteli

Pokud jste dlouhodobě bez partnera, existuje šance, že se vám rodina nebo přátelé budou snažit někoho „dohodit“. Ano, je to věčný motiv mnoha komedií, ale stejně jako v nich to obvykle nekončí dobře. Setkání s přáteli přátel vede ke zvýšení šancí jen o 4 %, v případě rodinného dohazování jde o nárust jen o jedno procento. Výzkum celé problematiky pochází od týmu Bathské univerzity s pomocí populární matematičky Rachel Riley.

Badatelé založili výpočty pravděpodobnosti na 18 faktorech včetně lokality, požadovaného věku, fyzické atraktivity a druhu vztahu. Bohužel zjistili, že ve Spojeném království odpovídá romantickým nárokům průměrného člověka jen 84 440 lidí z dospělé populace čítající kolem 47 milionů jedinců. Převedeno na matematickou pravděpodobnost se to rovná šanci 1 ku 562, že najdete pravý protějšek. Když se věci rozeberou na prvky, láska je opravdu jen o číslech.

Zdroj: DailyMail

Článek Láska je pouze hra s čísly. Jakou šanci máte, když seznámení necháte čistě na osudu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když chlapec potká dívku a tak dále

Pravděpodobnost setkání vašich rodičů je asi jedna ku 20 000, což není tak hrozné. Šance, že si spolu ti dva opravdu promluví, je jedna ku deseti, stejně tak šance, že rozhovor se bude opakovat, tedy dají si druhé rande. To samé platí pro změnu randění ve vztah. Jedna ku dvěma je šance, že tento vztah vyústí v nějaké potomstvo. Z toho vyplývá, že reálná pravděpodobnost, že setkání dvou lidí skončí vlastními dětmi, je jedna ku dvěma tisícům.

Narozený člověk je výsledkem spojení jednoho konkrétního vajíčka a jedné konkrétní spermie. Plodná žena má průměrně 100 000 životaschopných vajíček. Muž během plodného života vytvoří asi 12 trilionů spermií, berme tedy v úvahu, že na ovulaci ženy jich připadne třetina. Šance, že spermie s polovinou vašeho jména se trefí do vajíčka s vaším příjmením, je jedna ku 400 kvadrilionům. Kvadrilion je jednička a za ní 24 nul, abychom si udělali představu.

Není to jen o jedné generaci

Takhle jsme pokryli pravděpodobnostní situaci jednoho páru s potomky. Jenže tomuhle předcházelo úspěšné rozmnožování nejen našich předků z říše Homo sapiens, ale i všech předchozích forem života. Jsme totiž představitelé ničím nepřerušeného řetězu reprodukce života, který se táhne historií naší planety víc jak 4 miliardy let. Když vezmeme v úvahu jen lidský druh, máme v ruce nějakých 150 000 generací našich předků.

A na každou z těchto generací si aplikujte stejnou pravděpodobnost, jaká byla právě popsána v modelu pro jeden pár s dětmi na cestě. Výsledek je 10 a za ní 2 640 000 nul. Zázrak je událost tak nepravděpodobná, že jde o úkaz prakticky nemožný. Právě jsme vám ukázali, že vaše narození spadá přesně do této kategorie. Navíc jste výsledkem 4 miliard let evoluce života na této planetě.

Zdroj: HuffPost

Článek Jaká byla šance, že se narodíte právě vy a čemu můžete děkovat za váš život? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak vybírat čísla na tiketu?

Zapomeňte na data narození, svátky členů rodiny nebo výročí. Tento postup bude končit u čísla 31 a dál se nedostanete. Vyšší čísla padají ve Sportce naprosto stejně často jako ta menší. Takže se nebojte rozprostřít svůj tip po celé délce. Druhá rada je trochu o pohodlí, ale sázejte osobně. U této skutečnosti není známo procentuální zastoupení obou skupin, ale podle všeho to vypadá, že více výherců nesázelo doma u monitoru.

Pokud můžete do sázení investovat trochu víc, zkuste tzv. systémovou sázku. Ta dovoluje vybrat až 15 různých čísel a vsadí veškeré jejich kombinace. Její problém je, že se prodraží – může stát i přes 10 000 korun. Je populární hlavně v momentě velkého jackpotu. V takovém případě vám výhra mnohonásobně vrátí veškeré náklady. Ideálním případem je vsadit například v pěti lidech, kdy to každého bude stát cca 2000 Kč.

Vlastní čísla, stejná čísla, řady

Výběr dvou čísel za sebou není výrazný problém. Pokud ale celá sázka spočívá v číslech jdoucích po sobě, možnost výhry se vám radikálně vzdaluje. Tyto kombinace jsou totiž extrémně vzácné. Například základní kombinace čísel 1–6 dosud v historii Sportky nepadla. Nespoléhejte na čísla vybraná počítačem, zvolte si vlastní kombinaci. Takovou, která se neomezuje na určitý rozsah, ale rozprostře se na celou plochu sázenky.

Finální rada může znít podivně, ale platí. Zůstávejte u stejných čísel. Neměňte rozložení tipu jen proto, že vám hned nic nepadne. Znamená to jen, že máte vyšší šanci příště. Kombinace, které už padly, se téměř určitě v dohledné době nezopakují. Čím více budete ale trvat na stejném rozložení, tím máte větší šanci, že na něj v nějakém horizontu dojde. Na každý pád sázejte odpovědně a nespoléhejte na výhru.

Zdroj: Rd

Článek Nejčastěji tažená čísla ve slosování loterií. Zvyšte svou šanci na výhru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.