Prozatím nediagnostikováno

„Mnoho pacientů si stěžuje na problémy s usínáním a noci bez odpočinku, což se projevuje ospalostí následující den.“ Dle průzkumu z roku 2005 může mít tento syndrom dokonce jeden ze sedmi Norů. Badatelé tehdy kontaktovali náhodný vzorek lidí a kladli jim různé otázky ve snaze identifikovat právě tuto poruchu. Tito lidé přitom od svého lékaře nikdy podobnou diagnózu neslyšeli. Někteří také zažili projevy v mnohem větší míře než ostatní.

Jestli si ale myslíte, že tohle obvykle postihuje náctileté chlapce, kteří neumí udržet nohy v klidu ve třídě, pak jste na omylu. Ve skutečnosti je tato porucha častější u žen než u mužů a taky více postihuje starší ročníky. Stále je však záhadou, co vlastně způsobuje tento lezavý pocit právě v konkrétních časech dne. „Co se děje v těle lidí trpících RLS zatím zůstává komplikovanou záhadou,“ konstatuje Waage.

Dědičnost a výskyt u sestřiček

Víme však, že jde často o dědičný problém, takže geny hrají svou roli. Dalším podstatným faktorem je podle některých vědců neuropřenašeč dopamin. U postižených totiž mozek neumí správně kontrolovat a regulovat hladiny této látky. Během roku 2012 byla také zkoumána skupina 1 800 zdravotních sestřiček a vyšlo najevo, že RLS se projevuje u 27 % z nich. To vnuklo badatelům nápad, jestli nejde o obrácený efekt.

Jinými slovy nevede naopak špatný spánek k tomu, že dotyčné lidi pak takto zlobí nohy? Sestřičky běžně pracují noční směny a některé z nich měly citelně více služeb než ostatní. „Víme, že práce na směny vede k narušení spánkového režimu, a hlavně noční směny jsou jasně spojeny s kratším spánkovým cyklem,“ vysvětluje Waage. Navzdory těmto skutečnostem ale tým jasnou spojitost neobjevil.

Těhotenství, cukrovka a role alkoholu

RLS se vyskytuje také v dalších skupinách, například u těhotných žen nebo dětí s poruchou ledvin. Do rizikové kategorie patří také lidé s cukrovkou a alkoholici. Když se RLS sejde s další diagnózou, obvykle se s ním pracuje jako s druhotnou poruchou, zatímco pokud je jediným problémem, pak je brán jako porucha primární. Bývá tedy posuzován jako dvě rozdílné diagnózy, ovšem podle týmu jde o umělé dělení. Některé nedávné výzkumy naznačují, že jde ve skutečnosti o jedno a to samé.

Nicméně jedna skupina trpících výrazně vyčnívá. Jde o osoby s nízkým obsahem železa v krvi. Každý postižený by proto měl být otestován právě na tento prvek. Výzkumy ukazují, že železo může chybět mozku i v případě, že krevní testy ukazují normální hladinu. Mohou také pomoci techniky pro kvalitnější spánek, masáže svalů a léky na zvýšení dopaminu v mozku. Pohyb poskytuje jen dočasnou úlevu, příčina potíží je však někde jinde.

Jaké potíže s končetinami vás během života trápily?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Neklid, škubání nohou a z toho pramenící potíže nejen se spánkem. Za vším možná stojí syndrom neklidných nohou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vstáváte až moc brzy?

Pokud se neustále budíte ve 3 ráno, může to být rušivý zvyk či porucha spánku. Všeobecně existuje možnost, že za tím stojí nějaký rušivý zdravotní element. Vishesh K. Kapur, profesor spánkové medicíny na Washingtonské univerzitě, vysvětlil, proč se tato spánková abnormalita vlastně děje. Přichází s mnoha faktory, které je třeba vzít v potaz.

Vaše tělo je na to zvyklé

Je to jednoduchá myšlenka, ale profesor říká, že lidé jsou tvorové založení na zvyku. Jednoduše jim nedělá problém si brzy ráno přivstat, alespoň tedy na počátku. Mohou třeba pracovat na noční směny, starat se o malé děti, domácnost apod. Jednoduše tito lidé jsou v nočních dobách potřeba. „Můj předpoklad je, že mozek i tělo si uvědomují důležité úkoly, které mohou v případě potřeby způsobit pravidelné probouzení,“ zdůraznil profesor.

Nedostatek hlubokého spánku

Během noci procházíte různými fázemi spánku. Spontánní probuzení je pravděpodobnější v závislosti na tom, v jaké fázi se zrovna nacházíte. „Většina spánkového dluhu je splacena v první třetině noci, kdy jsme v hlubokém, non-REM spánku (tj. spánku s pomalými vlnami),“ dodal Dr. Kapur. Pokud tedy vaše tělo dostane, co potřebuje, budete s přibývající nocí spát méně. Takže kolem 3:00 se ocitnete v lehčí fázi spánku, kterou může narušit jakákoli maličkost. A těch se za pouhou noc stane opravdu hodně. 

Postupem času stárnete, s tím se zhoršuje i váš spánek

Starší lidé totiž tráví méně hodin hlubokým spánkem a probouzejí se v průměru třikrát až čtyřikrát za noc. Aby toho nebylo málo, některé problémy sabotují spánek daleko více. Přichází potíže s močením, nepohodlím nebo bolestí spojené s chronickými zdravotními stavy a poruchami spánku.

Zdávají se vám noční můry?

Čas od času všechny vyvede z odpočinku znepokojivý sen, ale pokud je váš spánek neustále narušován špatnými sny, můžete čelit poruše z noční můry. Tyto špatné sny nadále vyvolávají stres, úzkost nebo jiné problémy s duševním zdravím. To samozřejmě opět vyvolává nedostatek spánku – v takovém případě je nejlepší navštívit terapeuta. Přece jenom odborník vám může pomoci zpracovat a lépe zvládat tyto pocity.

Další důvody brzkého vstávání a jak to zastavit

Existuje řada dalších narušitelů, kteří předčasně přerušují váš spánek. Pojí se k tomu např. ještě častá spánková apnoe, která je charakterizovaná přerušením dýchání. Často je to z důvodů chrápání, sucha v ústech, neklidu, teplot a pocení. Na takovou diagnostiku přijde opět specialista, takže pokud se s něčím takovým potýkáte, neváhejte a navštivte lékaře. Zároveň se nedoporučuje pít před spánkem kávu nebo alkohol. Tyto nápoje totiž také ovlivňují délku vašeho spánku.

I když není vždy možné vyhnout se probuzení ve 3 hodiny ráno, jsou zde metody, které kvalitu spánku daleko zvýší. Je nutné opět zmínit, že byste neměli alespoň 4 hodiny před spaním užívat stimulanty, jako je kofein či jiné povzbuzující látky. K tomu se samozřejmě opět pojí alkohol a tabák. Rozhodně také neusínejte se zapnutou televizí či mobilním telefonem, obzvláště když se přehrávají nahlas. Pravidelně cvičte a vyhněte se spánku během dne. Na závěr pomůže dodržování spacího režimu, tedy nechoďte spát, jak se vám zachce.

Článek Podivný fenomén probouzení se ve 3 hodiny ráno: Stává se mnoha lidem, tělo se nám tak snaží sdělit důležité informace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Michel Lotito snědl celé letadlo

Výčet věcí, které Michel Lotito za svůj život spořádal, by se dal označit za nejpodivuhodnější jídelníček na světě. Jen do roku 1997 dokázal spořádat na pět set metrů ocelových řetězů, osmnáct jízdních kol, patnáct nákupních vozíků, sedm televizí, šest stropních lustrů, dvě postele, jednu rakev a jedny lyže. Kromě toho dokázal spořádat celé letadlo Cessna 150, které pojídal celé dva roky. Jeho podivuhodné stravovací návyky mu zajistily obživu, a dokonce také zápis do Guinessovy knihy rekordů. Plaketku, kterou za to získal, samozřejmě také snědl.

Redakce VědaŽivě

16 září, 2022

Co se s člověkem stane, pokud sní jídlo pro domácí mazlíčky – v malém a větším množství, možné výhody i rizika

Vzácná porucha příjmu potravy

Michal Lotito trpěl vzácnou poruchou příjmu potravy, která si vysloužila jméno pika. Jedná se o latinský název pro straku, která je také schopna sníst cokoliv, co jí přijde pod zobák. S pojídáním podivných předmětů začal v šestnácti letech, kdy ho napadlo vyzkoušet skleněné střepy. Prý se jednalo o instinktivní popud. Jednoduše ho zajímalo, jak takové střepy asi chutnají.

Evidentně mu zachutnaly, protože od té doby se pojídání podivných předmětů stalo součástí jeho života. Jedl talíře, hřebíky nebo lahve. Ze začátku tím vyhrával hospodské sázky, později objížděl akce kuriozit po celém světě. Podle všeho mu nejvíce chutnaly řetězy od kol a šroubky si s sebou nosil také do restaurací, kde si je nechával servírovat s fazolkami a rajčaty, jak uvádí web iDnes.cz.

Redakce VědaŽivě

3 dubna, 2024

Otesánek není smyšlený, jeden skutečně existoval: Jedl odpadky, dokocne i živá zvířata

Lékažské vysvětlení neexistuje

Michal Lotito samozřejmě zaujal pozornost také mnohých lékařů, kteří ho podrobili četným vyšetřením. Žádné lékařské vysvětlení však nikdy neobjevili. Podle všeho měl Michal Lotito extrémně odolný žaludek, který mu dovoloval jíst nebezpečné předměty, aniž by došlo k jeho poškození. Také měl extrémně silné trávicí šťávy, které pomáhaly zkonzumované předměty rozložit.

Kromě toho však lékaři nic konkrétního nezjistili a Lotita jednoduše několik let pozorovali. Monsieur Mangetout umřel v roce 2007 ve věku 57 let. Za svůj život snědl více než 9 tun železa, ale jeho zvláštní jídelníček neměl s jeho smrtí údajně nic společného. Sami se však do takových kousků raději nepouštějte.

Článek Muž, který snědl letadlo: Michel Lotito jedl kvůli poruše příjmu potravy jen samé podivné věci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se probudí mysl, ale tělo ještě spí

Jakmile se u vás projeví 2–3krát, rozhodně stojí za to navštívit lékaře. Co se ale vlastně děje? Během spánkové paralýzy jsou dočasně nedostupné svalové funkce. K této formě ztuhlosti obvykle dochází během usínání a probouzení. Ti, kteří tento jev zažili, mají jasný pocit nemožnosti hýbat svaly, někdy dokonce nemohou ani dýchat. Ve spojitosti s tím nejsou zvláštní ani noční můry v bdělém stavu. Stále při nemožnosti vlastního pohybu.

Poprvé se spánková paralýza projeví většinou jako poměrně běžný stav ve 14–17 letech. Dle odhadů vědců jde o 5–40 % populace. V mnoha případech výskytu předchází další chronická porucha spánku, konkrétně narkolepsie. Ta vyvolává přímo ochromující ospalost a náhlé záchvaty usínání kdykoli během celého dne. Ačkoli jsou příznaky až děsivě alarmující, není tento stav reálně nebezpečný. Díky tomu také nevyžaduje lékařské zákroky.

Příznaky spánkové paralýzy?

Nejčastějším rysem je nemožnost mluvit a hýbat se. To může trvat přibližně několik vteřin, ale i 2 minuty. Stejně tak se objevuje pocit, že člověka někdo drží či dokonce táhne, případně vědomí cizí přítomnosti v místnosti. Dotyční zažívají přirozeně strach, občas halucinace. Připojují se potíže s dýcháním, pocení, bolesti svalů a tušení blízké smrti. Právě tento pocit dominuje prakticky všem zážitkům. Záchvat skončí většinou sám, příznaky odeznívají rychleji.

Obojí v případě, že postiženým člověkem někdo pohne, nebo se ho alespoň znatelně dotkne. Paralýzu tohoto typu lze zažít naprosto v jakémkoli věku, postihuje tedy děti i dospělé. Některé choroby vystavují lidi většímu riziku, jde například o osoby s nespavostí, narkolepsií, hlubokou depresí nebo úzkostnými poruchami. Stejně tak je rizikem posttraumatický stres. Podle vědců je hlavní příčinou odpojení těla od mysli během spánku.

Špatné spánkové návyky a roztěkanost

Krom výše uvedených faktorů přispívá také špatná spánková hygiena a celkové rozhození odpočinkového rytmu. Obojí je pro kvalitu spánku zásadní, narušení pak plodí jen další postupné problémy. Dodnes se ovšem nepotvrdilo, že by tato porucha spánku byla dědičná. Příznaky většinou záhy zmizí a stav není reálně nebezpečný, nevyžaduje tudíž žádnou léčbu. K výskytu přispívá také spánek na zádech, raději tedy nocujte na boku nebo na břiše.

Trpíte-li spánkovou paralýzou v kombinaci s narkolepsií, zastavte se u lékaře a konzultujte vhodné léky. Je to podstatné zvláště tehdy, pokud vám obojí současně narušuje každodenní povinnosti či práci. Četnost výskytu lze omezit také změnou životních návyků. Především redukcí stresu a konzumace kofeinových nápojů. Navykněte si vstávat i chodit spát ve stejnou dobu, vytvořte si rituály a dobré podmínky pro opravdu klidný spánek.

Článek Je to pocit, jako kdyby vás někdo pohřbil zaživa: Proč dochází ke spánkové paralýze a co se s tím dá dělat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Typické zkušenosti s výtahy

Jedním z takových příkladů je např. výtah v devítipatrové koleji. Měl sice jedno z moderních volacích tlačítek, ale byl stejně nespolehlivý jako starší typ. Buď si dělal, co chtěl, anebo vůbec nepřijel. Horší jsou ale situace, kdy se zastaví v mezipatru a vy chcete opravdu, ale opravdu vystoupit. Snažíte se seskočit dolů nebo se v opačném případě do výtahu vyškrábat se strachem, že se rozjede. Při takových zkušenostech si člověk raději opravdu vybere cestu po schodech.

Noc strávená ve výtahu

Azizul Rayhan, který pracuje jako asistent právníka, byl uvězněn ve výtahu Victory Business Center. Ani přes signalizaci mu nikdo nepřišel na pomoc. Mohl mačkat tlačítka, ale výtah se nepohnul. Žádný operátor nepřijel a ani žádná jiná pomoc. Muž strávil celou noc zavřený ve výtahu v obavách, že by mohl každou chvíli spadnout nebo se udusit nedostatkem kyslíku. 

Druhý den ráno, když si někdo konečně všiml problému, výtah přivolal. Od tohoto incidentu se Rayhan bojí uzavřených prostor, londýnského metra a samozřejmě výtahů. Jako kompenzaci dostal pouhých 25 liber.

Nejhorší druh smrti

Rayhan ale rozhodně nebyl nejhorším případem. V čínském Si-anu se ve výtahu totiž našlo ženské tělo, které zde strávilo celý měsíc. Resp. od té doby, co byl výtah vyřazen z provozu kvůli údržbě. Žena během uvěznění ve výtahu marně křičela o pomoc a všemi možnými způsoby se drásala ven. Tomu nasvědčovaly škrábance, ale ženě se kabinu bohužel nepodařilo opustit. Nehodu zapříčinili dva specialisté, kteří odpojili proud a opustili výtah, aniž by zkontrolovali, zda je vůbec prázdný.

Co se s vámi stane, když se výtah porouchá?

Kromě zjevné obstrukce se člověk běžně bojí udušení. To je náš primární strach v případě uvěznění, i když dobrá ventilace výtahů zaručuje dostatek kyslíku. Ti, kteří panikaří, se chtějí za každou cenu dostat z budky a riskují tím své fyzické zdraví. Úder do dveří a pokus vylézt může opravdu skončit pádem. Dokonce i obratnost viděná ve filmech vás jen vystavuje nebezpečí. I když můžete otevřít výtahovou šachtu, vylézání je životu nebezpečné. 

Bez mobilu nechoďte ven

Pokud použijete výtah v pracovní době a uvíznete v něm, s největší pravděpodobností budete schopni požádat o pomoc do hodiny. Pokud byste však měli někam jít večer nebo za svítání, tak pomoc přijít nemusí. Zda má někdo službu kvůli poruše výtahu nebo vyjede mechanik, záleží na smlouvě bytového domu. Buďte tedy obezřetní a ujistěte se, že nejste v budově sami. Pokud ve výtahu opravdu zůstanete, zachovejte za každou cenu klid a proberte všechny možnosti. A navíc kdo dnes odkudkoli vychází bez telefonu?

Článek Co všechno se může stát ve výtahu: Od udušení přes ránu do hlavy a když se záchrana nepodaří zavolat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co z někoho dělá zločince?

V předchozím výzkumu se pokusili osvětlit, zda může být kriminální tendence dědičná, a skutečně takový genetický faktor našli. Může tedy určitým způsobem nést zodpovědnost za tyto ohavné činy, avšak není dostatečným důvodem někoho odsuzovat. Nizozemští vědci v roce 1993 zjistili, že snížená funkce nebo absence genu pro tvorbu enzymu monoaminooxidázy (MAOA) předurčuje lidi k agresivnímu chování. Taková změna je přítomna u 30 % mužů, ale pro mnohé jde pouze o sníženou úroveň fungování.

Špatné zkušenosti z dětství

Velkou roli v rozvoji sklonu k zabíjení hrají vlivy prostředí. Výhradně je to tedy výchova. Až 68 % sériových vrahů bylo v dětství fyzicky nebo psychicky týráno. Tato traumata v kombinaci se sníženou funkcí nebo absencí genu MAOA v těle zvyšují pravděpodobnost, že se takoví jedinci stanou vrahem.

Masoví vrazi a vědecká analýza

Tým amerických vědců nedávno zveřejnil svůj nejnovější výzkum o tom, co z člověka udělá masového vraha. Práci jim ztěžoval fakt, že většina masových vrahů po svém ohavném činu spáchá sebevraždu. Zaměřili se především na forenzní psychiatrická vyšetření prováděná ve vězení u 35 masových vrahů. Většina z nich přežila incidenty ve Spojených státech v letech 1982 až 2019. Procházeli psychiatrickými posudky ze soudního řízení a vedli rozhovory se soudními psychiatry. Taktéž analyzovali 20 zemřelých masových vrahů ze stejného období.

Čtyři základní informace

Psychiatrické onemocnění většiny (87,5 procenta) přeživších masových vrahů bylo špatně diagnostikováno. Pojilo se to s neadekvátní léčbou. Ve třech případech nebyly k dispozici dostatečné údaje, ale zbývající psychiatrické stavy zůstaly neléčené, což výzkumníky zaujalo. Kvůli špatné diagnóze se totiž psychotické symptomy masových vrahů během života výrazně zhoršily.

Důsledky špatné diagnózy

Vyšetřovaní pachatelé byli obvykle odcizení nejen své rodině, přátelům a spolužákům. Ale hlavně sami sobě. Tím, že byli marginalizováni a vyloučeni ze sociálních vztahů, zůstali také zranitelnější vůči nedostatečně léčeným psychiatrickým onemocněním. Vědci proto dospěli k závěru, že neléčená psychiatrická nemoc není sama o sobě hlavní příčinou. Jedná se o mnohem složitější situaci. Na vině může být komplexní souhra biologických, psychologických a sociologických faktorů.

Výsledné vyjádření studie

Studie tedy upozornila veřejnost na nezanedbatelnou roli vhodné diagnostiky a léčby v prevenci masových vražd. Zdůraznila důležitost osvěty a změny přístupu veřejnosti k lidem s psychiatrickými onemocněními, tak aby nebyli poznamenáni stigmatizací. Pro mnohé to mohlo znamenat úplně jiný život než za mřížemi.

Článek Přesně proto se z člověka stane masový vrah. Cestu si obvykle nevybírá sám, má ji předurčenou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ nulové imunity

Chlapci však už po narození diagnostikovali lékaři vážnou genetickou poruchu. Šlo o těžkou kombinovanou imunodeficienci (SCID), při které má organismus nulovou imunitu. Tělo tak není schopno samo bojovat ani se zcela základními nemocemi. David zemřel ve věku 7 měsíců, zoufalí rodiče si však další dítě moc přáli. Carol si nechala zjistit, jaké je riziko, že další dítě na tom bude stejně. Verdikt byl děsivý – šance je 50/50.

Lékaři slíbili, že dovedou sledovat abnormality plodu a při objevení SCID navrhovali několik řešení. Buď transplantace kostní dřeně od starší sestry, nebo zcela sterilní izolované prostředí. Podobný případ měl existovat v Německu, kde byla dvojčata s touto poruchou ve speciálním boxu. Postupně začali žít zcela normální život. Roku 1971 tak Carol opět otěhotněla a v rozhovorech uvedla: „Chtěli jsme mít tolik dětí, kolik nám jen Bůh pošle.“

Od narození v bublině

Bohužel už během těhotenství experti zjistili, že plod je postižen zmíněným syndromem, začali tudíž chystat izolační opatření. Už 10 vteřin po porodu se chlapec – David Phillip Vetter – ocitl ve zcela dezinfikovaném měchýři a podstoupil přípravy na transplantaci. Stačilo ale jen pár hodin a ukázalo se, že rodina není vhodným dárcem. Syn tak zůstal uzavřen v bublině, která rostla s ním. Všechno, co se dovnitř dostalo, prošlo kontrolou, včetně vzduchu.

Ve věku 4 let ho toto prostředí unavilo a pomocí jakési injekční stříkačky izolaci propíchl. Lékaři všechno rychle napravili a tehdy mu vysvětlili, proč se jeho prostředí tolik liší od zbytku světa. Po dialogu začal být velmi neklidný a vyvinula se u něj mysofobie, tedy strach z bakterií. Vzdělání získával samozřejmě doma, občas se telefonem spojil se třídou, aby se necítil tak izolovaný. Jako všechny děti neměl rád domácí úkoly.

Kontroverzní vnímání stavu

Lékaři jeho stav hodnotili jako dobrý s tím, že přijal jedinečné okolnosti svého života. Čekal ale, kdy bude moct bublinu opustit. Reálně byl však jeho stav dosti kontroverzní a názory se lišily. Jedni v „bublinovém chlapci“ viděli roztomilé dítě, lidé z rodiny si ale všímali jeho smutku. Podle psycholožky se zlobil na okolní svět, protože byl stále na někom závislý. Nikdy se také nemohl věnovat tomu, co by opravdu chtěl dělat.

Když mu bylo 12 let, byla doporučena transplantace kostní dřeně od sestry. Shoda nebyla ideální, vše ale proběhlo úspěšně. Po zotavení mohl bublinu opustit. Jeho stav se však brzy prudce zhoršil. Lékaři zjistili, že v kostní dřeni jeho sestry byl virus Epsteina-Baarové, který nebyl při předtransplantačním vyšetření odhalen. Dne 22. února 1984 tak David zemřel na Burkittův lymfom, jeho tělo se neubránilo. Na jeho hrobě je nápis: „Nikdy se nedotkl světa, ale celý svět se dotkl jeho.“

Jaké nejvleklejší zdravotní potíže vás kdy potkaly?

Zdroj: ScienceNews

Článek Nikdy se nedotkl světa: Příběh chlapce, který celý život strávil ve sterilním prostředí připomínajícím močový měchýř se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nádor, úraz hlavy nebo infekce

Toto poškození může být důsledkem mrtvice, úrazu hlavy, nádoru na mozku, nějaké formy infekce nebo demence. Symptomy zahrnují potíže s mluvením a také porozuměním. Mohou se objevit náhle po mrtvici nebo úrazu hlavy, případně pozvolna jako následek nádoru na mozku nebo postupující choroby. „Jako rodina se chceme s fanoušky podělit o to, že náš milovaný Bruce zažívá určité zdravotní problémy, jelikož trpí afázií.“

„Ta ovlivňuje jeho kognitivní schopnosti,“ napsala jeho exmanželka a herecká kolegyně Demi Moore v prohlášení na Instagramu. „Následkem tohoto stavu a po mnoha rozvahách se Bruce rozhodl ukončit svou hereckou kariéru, která pro něj tolik znamenala.“ Existují dvě širší kategorie afázie, kortikální a subkortikální. Pod nimi se dále nacházejí podtypy a kategorie s konkrétními symptomy a zasaženými centry mozku.

Brocova motorická afázie

Nejčastějším typem je Brocova motorická afázie (dříve neplynulá), která se objevuje tehdy, je-li poškozen čelní lalok, většinou na levé straně. Symptomy této formy zahrnují problémy s mluvou, kdy osoba vynechává konkrétní slova a mluví jen v krátkých větách. Takto postižený člověk obecně rozumí aspoň něčemu z toho, co říkají ostatní. Nicméně Brocova verze pramení z poškození předních částí mozku, nejde tedy jen o řeč.

Může narušit také schopnost pohybu, vést k celkové slabosti či paralýze pravé poloviny těla. Lidé, kterým je diagnostikována Wernickova senzorická afázie, mluví zcela normálně. Pacienti mluví dobře i v dlouhých větách, ve správném rytmu i melodii. Objevují se však zcela nesmyslné slabiky i celá slova (tzv. parafázie), takže se promluva stává nesrozumitelnou. Psaný projev je pak na podobné úrovni jako mluva postiženého.

Ztráta schopnosti řeči i chápání jazyka

Lidé s touto formou afázie mají také problém porozumět jakémukoli sdělení ostatních lidí. Existuje i tzv. globální afázie, která vede ke kompletní ztrátě schopnosti tvorby řeči a celkového chápání jazyka. Dovednost cíleně něco sdělit je zcela minimální, ovšem automatiky jako kletby nebo nadávky fungují poměrně bez problémů. Globální afázie může být doprovázena pravostranným ochrnutím tváře a končetin.

Zatím nejsou k dispozici žádné zprávy o tom, jakou formou afázie Willis trpí. Herci bylo letos 67 let a není známo, že by měl například mrtvici, která k postižení vedla. Nicméně afázie se většinou objevuje ve středním věku nebo později, může se však objevit i u dětí. V USA má tuto diagnózu podle NIDCD aktuálně asi 1 milion lidí. Léčba může zahrnovat řečovou terapii, stejně jako nácvik komunikace pomocí obrázků, gest nebo elektronických pomůcek.

S jakými neurologickými poruchami jste se v životě setkali?

Zdroj: Science

Článek Afázie nekončí problémem s mluvením. Jak zákeřná nemoc, kvůli které Bruce Willis zanechal herectví, postihuje mozek? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Definice obsese konkrétní osobou

Účastníci studie také vyplnili stupnici Celebrity Attitude Scale, která pomohla definovat úroveň toho, jak jsou svými oblíbenci opravdu posedlí. Jedinci, jejichž zájem o hvězdy se omezil jen na diskuse o jejich životech s přáteli, byli zařazeni do skupiny „společensko-zábavní (entertainment-social)“. Další úroveň, definovaná jako „intenzivně osobní (intense-personal)“ zahrnovala také nutkavé přemýšlení o těchto osobnostech.

Nejvyšším stupněm posedlosti byl „hraničně-patologický (borderline-pathological)“ vztah. Lidé v této skupině byli ochotni v modelové situaci takové osobě v čemkoli vyhovět. „Pokud bych měl velké štěstí a potkal svůj idol, nejspíš bych pro něj/ni udělal prakticky cokoli včetně jasně ilegálních věcí.“ S tímto prohlášením se tato skupina poměrně ztotožnila. Badatelé během studie také posuzovali materiální zabezpečení a celkové sebevědomí všech účastníků.

Obsese a obecná nižší výkonnost

Vědci při výzkumu zjistili, že vyšší stupně posedlosti hvězdami byly jasně spojeny s nižším skóre ve všech inteligenčních oblastech. Tento trend zůstal i v případě, kdy byly vzaty v úvahu demografické faktory účastníků. Modely lineární regrese ovšem neprokázaly, že zbožňování celebrit skutečně přímo vede k poklesu kognitivních schopností. Tím pádem je obtížné rozeznat přesný důvod, proč k této spojitosti dochází.

Při spekulaci o povaze tohoto propojení vědci uvedli, že obsese celebritami může kognitivní schopnosti zkrátka brzdit. Intenzivní stupeň soustředěnosti a pozornosti nutný k udržení „jednostranného intenzivního emočního spojení“ zkrátka vyruší cokoli dalšího. Na druhé straně lidé s vyšší inteligencí nejspíš nebudou osobnosti zbožňovat takto slepě. Jsou totiž lépe schopni rozeznat marketingové strategie, které se za nimi skrývají.

Námět pro další bádání v oblasti

Konečným závěrem je potřeba dalších výzkumů kvůli stanovení obsese buď jako příčiny, nebo následku nižší inteligence. Při shrnutí výzkumu jde o to, že posedlost hvězdami lze vidět jako jeden z faktorů přispívajících ke změně mozkového výkonu. Kromě toho hraje samozřejmě roli také věk, vzdělání, materiální zabezpečení a sociální prostředí jednotlivce. Existují i další faktory, které mohou velmi silně predikovat právě kognitivní dovednosti jedince.

Mnozí lidé si stále neuvědomují, že prakticky každý moment života takových osobností je pečlivě plánován a každý snímek či záznam stejně pozorně připraven. Za touto kulisou se pak skrývá stejný trikový svět jako u výroby filmových trháků. Výsledný dojem pak velmi snadno – při jeho nerozeznání – vede k posedlosti uměle vytvořenou iluzí. Jejím jediným účelem je ovšem obvykle přitáhnout co nejvíce pozornosti.

Kterou osobnost jste v dětství zbožňovali a jak je to teď?

Zdroj: IFLScience

Článek Posedlost celebritami snižuje inteligenci, uvádí studie. Lidé se slabostí pro své idoly brzdí výkon svého mozku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Známost i zmatení současně

Ve většině případů není naprosto žádný důvod se strachovat. I když se déjà vu u lidí s epilepsií může spojit se záchvaty, postihuje i lidi bez jakýchkoli zdravotních problémů. Krom toho neexistují jakékoli statistiky nebo důkazy, jak častý tento jev vlastně je, odhady však mluví o tom, že 60 – 80 % populace tento fenomén někdy zažilo. A i když je tedy docela časté, hlavně u mladých lidí, zatím nebyla nalezena jednotná příčina.

Studium tohoto jevu je velmi komplikované, hlavně kvůli jeho náhlému výskytu zcela bez varování. Navíc u lidí, kteří netrpí žádnými zdravotními problémy, které by mohly šanci snižovat nebo zvyšovat. Další problém je, že tento pocit končí stejně rychle, jako začal. A může být natolik pomíjivý, že vlastně ani nevíte, že něco takového zažíváte. Třeba jste lehce rozhození, ale velmi rychle na tuto zkušenost zapomenete. Možná souvisí s pamětí.

Rozdělené vnímání

Teorie rozděleného vnímání navrhuje, že k déjà vu dochází, když něco vidíme ve dvou různých časech. Poprvé takový vjem zachytneme jen koutkem oka nebo tehdy, když se věnujeme něčemu zcela jinému a jsme roztěkaní. Mozek si začne formovat vzpomínku na to, co viděl, má však jen omezené informace zachycené v přílišné rychlosti. I v tomto tempu si ale může zapamatovat více, než si člověk v danou chvíli vůbec uvědomí.

Když se pak díváte například na krajinu, které nevěnujete plnou pozornost, jste vnitřně přesvědčeni, že ji vidíte zcela poprvé. Jenže mozek si vybaví předchozí vjem, i když o něm vlastně vědomě nevíte, takže zažíváte právě déjà vu. Jinými slovy, protože se první zkušenost zformovala neúplná a mimo jasnou pozornost, cítíte to jako dvě události. Ve skutečnosti jde o pokračování a vyjasnění něčeho, co už máte ve fragmentech z minula.

Drobná porucha mozkových okruhů

Další teorie naznačuje, že k jevu dochází při mozkových „zásecích“, když se uvnitř odehrají krátké elektrické výboje. Je to podobná situace jako při epileptickém záchvatu. Zkrátka jsou aktivní jak synapse odpovědné za sledování současného dění, tak ty, které vyvolávají vzpomínky na minulost. Váš mozek pak chybně vyhodnocuje současné dění jako vzpomínku nebo něco, co už se vám nějak přihodilo. Vjem se jednoduše dostane na špatnou kolej.

Tento způsob lehké mozkové poruchy není opět nic, čím byste se měli zvláště zabývat a být kvůli tomu znepokojeni. Pokud k takovým projevům ovšem nedochází pravidelně nebo nejsou nějak spustitelné. S tímto náhledem je spojena o teorie chybného zařazení informace v mozku. Zapsaná informace jde obvykle zvláštní cestou z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Podle badatelů může ale někdy jít „zkratkou“ a pak ji vnímáme takto.

Způsob vybavení vzpomínek

Mnoho psychologů věří, že déjà vu je spojeno s naším způsobem zpracování a vybavování vzpomínek. Výzkum z Coloradské univerzity našel důkazy, že událost nám připomene něco podobného, co jsme ale nezažili. Událost mohla třeba nastat v dětství, ale už si na ni nevzpomínáme. A i když se mozek nedostane přímo ke konkrétní vzpomínce, stále ví, že jsme se už v nějaké takové situaci nacházeli. To vede k pocitu známosti.

Hodně lidí hlásí déjà vu v momentech, kdy díky předchozí zkušenosti najednou ví, co v nějaké situaci nastane jako další událost. Stejné je to s obeznámeností s prostředím, kdy přijdete k někomu do kuchyně a ihned víte, kde jsou sklenice nebo dezertní talířky. Kuchyně i města budují lidé podle opakujících se zákonitostí. Rostoucí počet poznaných míst v nás tak vyvolává vědomí podobnosti, někdy do té míry, že opravdu máme pocit návratu.

Kdy jste naposledy zažili tento fenomén na vlastní kůži?

Zdroj: HealthLine, Colorado University

Článek Co způsobuje déjà vu? Průlomový výzkum odhaluje pravdu o tajemstvími opředeném jevu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokud čárky ubývají

Pokud cítíte pokles výkonu, existuje několik způsobů, jak stav zkontrolovat, i jak ho případně vylepšit. Ještě než se pustíte do experimentů, jednoduše zkontrolujte základní připojení. Tedy ne to u počítače, ale to, co vede do vašeho domova. Najděte ethernetový kabel a zapojte ho přímo do počítače. Buď to půjde přímo, nebo například přes USB adaptér. Dalším nástrojem je změření rychlosti připojení.

Pokud je výpadek nebo pokles krátkodobý, může se jednat o závadu i firmy nebo potíže někde po cestě signálu. Tohle se občas stává a je to stejné jako když na několik hodin vypadne elektřina. Pokud přívod do domu vypadá v pořádku, zkuste ještě změřit bezdrátové připojení kousek od routeru. Může jít o problém pokrytí prostoru, takže další místa jsou slabší. Častým důvodem je pak zastaralost ovladačů nebo vybavení.

Aktualizace a návštěvníci

Lidé si navykli brát připojení za totální samozřejmost a stav kontrolují obvykle jen při problémech. Pak se může snadno stát, že správa signálu je zastaralá a potřebuje aktualizaci. Většina moderních routerů má tuto funkci dostupnou jedním tlačítkem, starší modely potřebují ovladače ze stránek výrobce. Uživatelé takto kolikrát zjistí, že se po aktualizaci jejich rychlost dokonce rapidně zvedla. To je samozřejmě ta lepší varianta.

Pokud máte otevřenou síť a slabé heslo, můžete také zjistit, že z vašeho výkonu ukrajuje někdo od sousedů. Například sítě galerií nebo kaváren se dají zachytit i přes ulici a vaše domácí wifi může být podobný případ. A v kombinaci se slabým heslem a otevřeností je to pak úrodná půda pro kohokoli zvenku. Pokulhávající sílu signálu může mít na svědomí také stará anténa, výměna se dá zařídit přímo u poskytující firmy.

Zdroj: PCMag

Článek S touto metodou může být dosah WiFi až desetkrát silnější. Surfujte po internetu bez omezení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.