oheň – VědaŽivě.cz

Kosti v jihoafrické jeskyni svítí pod modrým světlem červeně. Stopa ohně je stará 1,8 milionu let

Veronika Holečková — Sun, 16 Aug 2026 04:27:00 +0000

Studie publikovaná 1. června 2026 v časopise PLOS One přináší dosud nejstarší robustní doklad toho, že naši předkové, pravděpodobně Homo erectus, donesli oheň hluboko do jeskyně a opakovaně ho tam používali. Nejde o důkaz, že ho uměli sami rozdělat. Ale i tak posouvá časovou osu lidského vztahu k ohni o stovky tisíc let hlouběji, než kam sahaly dosavadní spolehlivé nálezy.

Proč kosti svítí červeně

Když kost projde žárem, změní se její minerální struktura. Hydroxyapatit rekrystalizuje, mění se poměr organických a anorganických složek. Výsledek je neviditelný pouhým okem, ale prozradí se pod modrým světlem o vlnové délce 455 nanometrů. Tepelně pozměněná kost absorbuje krátkou vlnovou délku a emituje delší. Přes speciální filtr s odřezem na 580 nm se to projeví jako výrazná červená záře.

Nepopálené kosti takto nesvítí. Fluoridované kosti, které by mohly výsledek zkreslit, svítí výrazně slaběji. Metoda je rychlá, nedestruktivní a umožňuje prohlédnout stovky fragmentů najednou, což je přesně to, co tým potřeboval. Ze 187 analyzovaných kostí jich 161 pocházelo přímo z Wonderwerku. U 32 šedých a bílých fragmentů ze Stratum 11 potvrdila luminiscence tepelný původ ve stoprocentní shodě s druhou, nezávislou metodou, infračervenou spektroskopií FTIR.

Stáří neříká luminiscence, ale geologie

Červená záře prozradí, že kost prošla ohněm. Neřekne ale kdy. Stáří 1,79 až 1,07 milionu let pochází odjinud, z geologického kontextu samotné vrstvy.

Stratum 11 leží v paleomagnetické zóně R2, mezi olduvajským a jaramillským subchronem. Chronologii zpřesňuje kosmogenní pohřební datování, tedy měření izotopů, které se v sedimentu hromadí po jeho zasypání. Spodní část vrstvy se blíží začátku intervalu, tedy přibližně 1,8 milionu let. Opírá to i přechod od oldowanské kamenné industrie k raně acheuléenské, typické právě pro Homo erectus.

Jinými slovy: kosti nebyly datovány přímo. Byly nalezeny ve vrstvě, jejíž stáří stojí na magnetostratigrafii a kosmogenním datování, dvou nezávislých pilířích.

Co je nového oproti starším nálezům

Wonderwerk Cave, ležící v provincii Northern Cape asi 60 kilometrů jižně od města Kuruman, není v archeologii ohně nováčkem. Už v roce 2012 popsala studie v PNAS spolehlivé stopy hoření ve Stratum 10: spálené kosti, rostlinný popel, tepelně poškozený sediment. Stáří tehdy činilo přibližně milion let.

Nová studie přidává starší vrstvu. Stratum 11 leží pod Stratum 10, oddělené asi 80 centimetry sedimentu a třemi litostratigrafickými jednotkami. Rozdíl není kosmetický:

Oproti Stratum 10 (~1,0 Ma) je nový nález starší zhruba o 800 tisíc let.
Oproti často citované izraelské lokalitě Gešer Benot Ja’akov (~790 tisíc let), kde studie v Science 2004 popsala kontrolované užívání ohně, je Wonderwerk St. 11 starší potenciálně až o milion let.

Spálené kosti ve Stratum 11 navíc neleží rozptýlené náhodně. Autoři popisují diskrétní zóny a opakované epizody, vzorec, který odpovídá záměrnému, opakovanému vnesení ohně, nikoli jednorázové události.

Přinesený oheň, ne rozdělávání

Tady je klíčové rozlišení, které studie důsledně drží. Nález dokládá využití ohně spojené s homininy. Ne jeho výrobu, ne jeho plnou kontrolu.

Autoři výslovně připouštějí scénář, v němž raný Homo erectus získával oheň ze sezonních přírodních požárů, donesl ho do jeskyně a udržoval, dokud nevyhasl. Schopnost oheň skutečně vyrábět a domestikovat přišla podle studie „mnohem později“.

Proč ale nepřipadá v úvahu náhodný přírodní požár? Spálené fragmenty ležely v době ukládání nejméně 30 metrů od tehdejšího vstupu do jeskyně. Vegetační požár se tak hluboko sám nedostane. Stopy se opakují prostorově i stratigraficky ve dvou různých horizontech. A sediment nevykazuje známky pozdějšího transportu, kosti zůstaly tam, kde je oheň zasáhl.

Co to mění na příběhu lidské evoluce

I pouhé přinesení a udržování ohně je kognitivně náročnější, než se na první pohled zdá. Vyžaduje elementární plánování, koordinaci, pravděpodobně i sdílení zkušeností ve skupině. Studie samotná sociální předávání znalostí přímo neprokazuje, ale opakovaný vzorec ve dvou vrstvách naznačuje, že nešlo o jednorázový šťastný nápad jednoho jedince.

Evoluční hypotéza je známá: oheň mohl zvyšovat kalorický zisk z potravy, chránit před predátory, prodlužovat aktivní část dne a podporovat migraci. Wonderwerk St. 11 teď říká, že tento proces mohl začít výrazně dříve, než učebnice dosud uváděly.

Pasáže o nejstarších dokladech lidského vztahu k ohni si zaslouží aktualizaci. Ne ve smyslu „už tehdy uměli křesat“, ale ve smyslu, že hominini pracovali s ohněm možná o milion let dříve, než jsme měli v rukou spolehlivý důkaz.

Článek Kosti v jihoafrické jeskyni svítí pod modrým světlem červeně. Stopa ohně je stará 1,8 milionu let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trest smrti upálením: Existovaly až 3 různé způsoby, k prvnímu došlo už v 18. století před naším letopočtem

Redakce VědaŽivě — Sun, 07 Sep 2025 05:02:00 +0000

Historie nabízí spoustu inspirativních příběhů, ale i těch odstrašujících, ze kterých často běhá mráz po zádech. Obzvlášť nápadití se lidé ukázali být při trestání viníků a hříšníků. Podle webu Britannica existovaly totiž hned tři způsoby, jakými byli odsouzenci k smrti upáleni. Ve všech případech se však jednalo o poměrně dlouhý proces plný utrpení. Trest upálením se podle dochovaných záznamů prováděl už od 18. století před naším letopočtem. Ještě že už se od takových praktik upustilo.

Veřejné popravy jako trest i divadlo

Přestože nebyl trest smrti nijak příjemnou podívanou, často se jej účastnilo velké množství lidí. Cílem tohoto veřejného představení bylo jak samotné vykonání trestu, tak snaha odradit ostatní od spáchání podobného zločinu. Zatímco některé popravy trvaly jen okamžik, jiní trestanci umírali celé hodiny. Jedním z nejhorších trestů přitom bylo zazdění zaživa, o němž jsme psali již v dřívějším článku na VědaŽivě.

Hranice ve tvaru kuželu

Tento způsob upálení spočíval v tom, že byl odsouzenec připoután ke kůlu zaraženému do země. Kolem něj se pak naskládala polena a svazky slámy sahající až do výšky jeho kolen. Nakonec byla připravená hromada zapálena. Připoutaný trestanec však zemřel nikoliv na následky popálení, nýbrž na udušení oxidem uhelnatým, který spalováním dřeva a slámy vznikal. Tato metoda se hojně využívala v českých zemích, Německu a Španělsku.

Různé způsoby, jakými byli odsouzenci upalováni – nejdrastičtější metodu praktikovali v Rusku

Ohrada okolo odsouzence

Velmi podobný způsob upalování praktikovali v Anglii, Itálii a Francii. Odsouzenec byl opět pevně připoután ke kůlu trčícímu ze země, aby nemohl utéct, a kolem něj lidé vytvořili ohrádku ze dřeva. Ta však sahala až do výše hlavy odsouzeného a opět byla pro lepší hoření proložená slámou. I v tomto případě smrt nastávala udušením oxidem uhelnatým.

Dřevěná bouda

Podle informací na webu Study byl nejhorší způsob upalování zločinců praktikován v Rusku. Tam byla napřed postavena dřevěná bouda, kterou naplnili slámou, smůlou a dalšími hořlavými předměty. Odsouzenec k smrti byl do boudy zavřen a následně došlo k jejímu zapálení. Kvůli vysoké vznětlivosti použitých materiálů došlo ke vzniku silného žáru. V dřevěné boudě lidé opravdu uhořeli zaživa.

Článek Trest smrti upálením: Existovaly až 3 různé způsoby, k prvnímu došlo už v 18. století před naším letopočtem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prezervativ neslouží jen jako ochrana před početím. Lze s ním také v přírodě rozdělat oheň, a to i v hlubokém mrazu

Redakce VědaŽivě — Wed, 13 Aug 2025 05:07:00 +0000

Tramping sice není v současné době tak rozšířený, jak býval, ovšem stále se najdou tací, kteří vyrazí na několikadenní výlet do přírody, přičemž si s sebou nesou jen minimum věcí. Abyste v „divočině“ strávili kvalitní čas, je důležité sbalit si jen ty věci, které mají vícero možností využití. Ušetříte tím drahocenné místo a pohodlně si vystačíte s menší krosnou. Jednou z nezbytností je například prezervativ. Ten má sám o osobě nespočet možností využití – s jeho pomocí dokážete kupříkladu rozdělat oheň.

Prezervativ nabízí všestranné využití

Přijde-li řeč na mužskou ochranu proti početí čili prezervativ, řada z vás se dostává do rozpaků. O tom, že je možné tuto pomůcku využít i jiným než klasickým způsobem, často nechcete ani slyšet. Pravdou tak zůstává, že prezervativ je svým způsobem většinou společnosti nedoceněný. Díky svým vlastnostem ovšem nabízí celou řadu možností využití – od improvizovaného polštářku až po prostředek, který vám pomůže s rozděláním ohně.

V případě, že si pro svůj pobyt v přírodě do krosny přibalíte i krabičku prezervativů, rozhodně neprohloupíte. Oceníte je zejména při řešení situací, které vyžadují dávku improvizace. Může například posloužit jako vak na vodu – při vložení do ponožky, která mu poskytne ochranu, pojme 1–2 litry vody. Jiným příkladem jeho využití je improvizovaný plovák, voděodolný obal na drobnosti, škrtidlo, guma do praku, náhrada kusu provazu či jako nouzový polštářek (stačí ho částečně nafouknout a obalit látkou).

Jak s pomocí prezervativu snadno rozdělat oheň

Kromě vyjmenovaných způsobů můžete prezervativ použít i jako jednu z metod rozdělání ohně. Obecně jsou nejčastějšími způsoby rozdělávání ohně v přírodě tření a křesání. Abyste získali oheň křesáním, vyžaduje to určitou dávku zručnosti a cviku, což tento způsob činí poněkud obtížným. Úplně bez problému není ani tření – tento postup vyžaduje suché dřevo. Nejjednodušším se tedy stává použití prezervativu, s jehož pomocí rozděláte oheň i v nepříznivých podmínkách (například ve sněhu či v sychravém počasí).

Ze všeho nejdříve naplňte prezervativ dostatečným množstvím vody (přibližně 1 až 1,5 litrem) a na volném konci ho zauzlujte. Tímto krokem získáte improvizovanou lupu, která dokáže pod nastavením správného úhlu koncentrovat sluneční paprsky do jednoho bodu na hořlavý materiál. Ten umístěte například na víčko od ešusu či nějaký jiný – suchý – povrch. V momentě, kdy se z něj začne kouřit, nebo se dostatečně nažhaví, přidejte postačující množství troudu a rozfoukejte oheň. Ten následně přeneste do připraveného ohniště a udržujte.

Jaký způsob rozdělávání ohně v přírodě jste již vyzkoušeli?

Zdroj: ScienceNews

Článek Prezervativ neslouží jen jako ochrana před početím. Lze s ním také v přírodě rozdělat oheň, a to i v hlubokém mrazu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Je extrémně důležité spát se zavřenými dveřmi. Mezi 23:00 a 7:00 je ohrožení na bodu maxima

Redakce VědaŽivě — Fri, 08 Aug 2025 03:10:00 +0000

Polovina všech požárů vzniká mezi 23:00 a 7:00, tedy v době, kdy je člověk nejméně ostražitý a čas na to zakročit ve zmatku opravdu rychle ubývá. A přestože je uvedené zjištění poměrně znepokojivé, existuje něco, co můžete udělat, abyste zlepšili své šance na přežití v případě nehody. „Před spaním stačí zavřít dveře ložnice, jelikož na tom může záviset váš život,“ tvrdí UL Firefighter Safety Research Institute. Během deseti let jejich výzkumu zjistili, že tento jednoduchý čin může kompletně změnit proces při domácím požáru.

Jedna zcela mylná teorie

Existuje komunita lidí, kteří si myslí, že čím více kyslíku oheň dostává, tím rychleji se šíří, takže zavřené dveře mohou poskytnout ochranu. Výzkumy to však vyvrací. Roli hraje hlavně to, že když vypukne peklo, teplotní rozdíl mezi místností s otevřenými dveřmi a místností se zavřenými dveřmi může dosáhnout téměř 500 °C. Níže uvedené video ukazuje, co se v tomto případě děje se dvěma ložnicemi vedle sebe, které se otevírají do planoucího obývacího pokoje.

Máte 3 minuty na to, abyste se dostali ven

Požáry domácností jsou dnes nebezpečnější než kdy jindy, což je způsobeno především vzestupem syntetických materiálů. Před dávnými časy měl člověk na útěk z domu postaveného z pravého dřeva a dalších přírodních materiálů zhruba 17 minut. V dnešní době se se však udávají pouhé tři minuty. K tomu se samozřejmě pojí i rychlé rozhodování a panika, která potřebný čas rapidně zkrátí.

Domácnost se může v mžiku oka proměnit v peklo

John Drengenberg, bezpečnostní ředitel UL, zmiňuje, že syntetické materiály hoří rychle a při vyšší teplotě než cokoli jiného ve vašich domácnostech. Když se tedy vznítí například dekorativní polštář, oheň se bleskově přenese na sousední nábytek a za pouhé tři minuty už může olizovat strop. Jedná se o skutečně rychlý proces a je třeba rychle jednat.

Připravte si pohotovostní plán

Drengenberg doporučuje, abyste neztráceli čas zbytečným zíráním nebo snahou zachránit své svatební fotografie. Místo toho raději rychle utečte a zachraňte se. Je nutné také pravidelně kontrolovat stav požárního hlásiče a připravit v domácnosti nějaký plán případného útěku. Na závěr je nutné podotknout, že při útěku před požárem musíte za sebou zavírat, čímž zpomalíte expanzi ohně. Po bezpečném útěku samozřejmě upozorněte hasiče, aby zasáhli.

Článek Je extrémně důležité spát se zavřenými dveřmi. Mezi 23:00 a 7:00 je ohrožení na bodu maxima se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Seděl jen tak doma, poté se z ničeho nic vznítil: Příběh Michaela Flahertyho lidi fascinuje dodnes

Redakce VědaŽivě — Thu, 14 Mar 2024 03:37:00 +0000

Případy samovznícení působí jako dobrý námět pro hororový film. Přesto se jedná o velmi vzácný jev, který se může ve skutečnosti stát realitou. Co je důvodem toho, aby se člověk spontánně vznítil bez zjevné příčiny, vědci stále zjišťují. Je samovznícení skutečně záhadný fenomén nebo má logické vysvětlení?

Příběh Michaela Flahertyho

Nevysvětlitelných případů samovznícení evidujeme zhruba 200 za posledních tři sta let. Zatímco starší případy, ke kterým chybí řádná dokumentace, by se mohly považovat za pouhé mýty, které vznikly z důvodu nedostatečných vědeckých poznatků. Stejně záhadné jsou však i ty, které se odehrály v tomto století.

Poslední zaznamenaný případ, kdy se člověk samovolně vznítil, se odehrál v roce 2010. Tehdy Irskem otřásl případ samovznícení, který se odehrál v Galwayi. Michaela Flahertyho našli hasiči poté, co jeho soused zareagoval na požární poplach v jeho domě. Když hasiči dorazili na místo, nebylo už co hasit. Jediné, co našli, byly ohořelé končetiny 76letého důchodce.

Vznítil se bez zjevné příčiny

Po dlouhých měsících pátrání nakonec koroner případ prohlásil za samovznícení. Pozůstatky Michaela Flahertyho byly nalezeny v blízkosti krbu, ale vyšetřovatelé vyvrátili možnost, že by se mohlo jednat o zdroj vznícení. Kromě Flahertyho těla nezanechal požár v domě žádné další škody. Jediné stopy zanechal oheň na podlaze pod tělem a na stropě. Na místě nebyly nalezeny žádné zbytky alkoholu ani cigaret, které by naznačovaly nedbalé zacházení s ohněm. Nenabízelo se tak jiné vysvětlení, než že se muž vznítil bez zjevné příčiny.

Může za to alkohol?

Vědci se dlouhé roky domnívali, že by na vině samovznícení mohl být alkohol. Ten byl každopádně společným jmenovatelem většiny takto nevysvětlitelných případů. Tuto teorii se prozatím nepovedlo dokázat ani vyvrátit. Někteří tuto možnost razantně odmítají, zatímco jiní v ní stále vidí jakési vodítko.

Všechny zdokumentované případy samovznícení popisují, že těla obětí shořela do poslední kosti. Většinou byly nalezeny pouze zbytky končetin, zatímco trup shořel na popel. Někteří lidé se právě proto domnívají, že na vině může být alkohol. Podle této teorie by stačila pouhá kapka alkoholu na tričku a malá jiskra k tomu, aby se člověk vznítil. Člověk by tak shořel podobně jako svíčka – látka oblečení by zde hrála roli knotu a podkožní tuk roli vosku, který plameny živí. Tato teorie by alespoň částečně vysvětlovala, proč ke vznícení dochází v oblasti trupu.

Článek Seděl jen tak doma, poté se z ničeho nic vznítil: Příběh Michaela Flahertyho lidi fascinuje dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cola zachraňuje životy: Hasič vysvětluje, že 1 láhev může zastoupit hasicí přístroj

Redakce VědaŽivě — Sun, 08 Jan 2023 03:40:44 +0000

Coca-Cola je jedním ze světově nejpopulárnějších nápojů. A zřejmě nejoblíbenější limonádou. Že umí zlikvidovat rez, vyčistit šperky nebo odstranit další nečistoty, už je docela známá věc. Tato černá šumivá sladká tekutina ale umí pomoci i tehdy, pokud u vás doma – nebo kdekoli jinde – vypukne požár. V takových chvílích je potřeba velmi rychle reagovat, aby nedošlo k jeho rozšíření. Nicméně hasicí přístroj není kolikrát po ruce. Co teď?

Dostupné, reálně však málokde

Ačkoli jsou hasicí přístroje běžně k dostání, rozhodně nejsou přítomny v každé domácnosti. V obchodních, skladovacích nebo dalších prostorách je ukládá zákon, běžní lidé ale tuto povinnosti nemají. Stejně tak hasiči nedělají žádné kontroly. Spoléháme tak obvykle na to, že oheň vůbec nenastane, hasiči dorazí rychle nebo budeme mít dost vody a dalších prostředků. Láhev Coca-Coly ale může v tomto ohledu znamenat skutečnou záchranu.

Na videu níže vidíte jasnou ukázku toho, jak profesionální hasič snadno zlikvidoval mohutný plamen běžnou lahví tohoto nápoje. Stačí ji pořádně protřepat, otevřít a na oheň vystříknout výslednou pěnu, nikoli ji na plameny přímo nalít. Pointa je v tom, že jde o sycenou tekutina obsahující hodně oxidu uhličitého. Ten účinně blokuje hoření a i silný plamen tak rychle zmizí.

Když máte ve vlasech žvýkačku

Tímhle ovšem využití nápoje zdaleka nekončí. Pomocí Coca-Coly se můžete například velmi rychle zbavit žvýkačky přilepené ve vlasech. Stačí postižený pramen položit na pár minut do misky s limonádou a žvýkačka odpadne prakticky sama. To samé dovede i s barvou vlasů a vrátí jim tak přirozený vzhled.

Úklid domácnosti

Pro někoho je Coca-Cola i perfektní čistič a je pravdou, že nechtěné bakterie zničí opravdu spolehlivě. Nečekejte však velké zázraky a na opravdu odolné skvrny si spíše vezměte jedlou sodu, ocet nebo citronovou šťávu. Velmi vhodné je však její využití coby leštěnky. Jen do ní namočte kousek hadříku a důkladně vyleštěte kuchyňské i koupelnové baterie. Využijí ji tedy i muži, zvláště milovníci lesklého auta či motorky.

Jak na odolné skvrny?

Jestli vám u špinavého oblečení selhaly jiné metody, nebojte se sáhnout po Coca-Cole. Asi budete mít – jako většina ostatních – nejdříve obavy nalít ji na oblíbené tričko, ale udělejte to. Především se to týká skvrn od krve a mastnoty. Nalijte jen trošku, nechte chvíli působit a pak oblečení normálně vyperte.

Pečení na zcela nové úrovni

S touto limonádou se dají dělat pokusy i v kuchyni, hlavně při pečení masa nebo šunky. Stačí maso během procesu průběžně potírat, protože díky cukru jeho povrch krásně zkaramelizuje. Přijde ke slovu také při pečení kakaových a čokoládových dezertů, které budou krásně nadýchané a vláčné. Ušetříte navíc za tuky, protože máslo, olej nebo vejce se zkrátka dají nahradit Coca-Colou.

Náhrada za pesticidy

Farmáři v Indii používají tento nápoj naprosto běžně jako zahradní postřik. Obsah cukru i kyselin si totiž se všemi škůdci na rostlinách výborně poradí. Někdo ji také používá v misce na hubení slimáků.

Na nevolnost

Máte kocovinu nebo vás jen trápí žaludek a nic v něm neudržíte? Dejte pořádně vychladit Coca-Colu. Tu pak užívejte po lžičkách a žaludek se vám postupně krásně uklidní.

Článek Cola zachraňuje životy: Hasič vysvětluje, že 1 láhev může zastoupit hasicí přístroj se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Který z hasičů je největší? Zapeklitý optický klam lidem nedá spát už roky

Redakce VědaŽivě — Sat, 12 Nov 2022 03:38:00 +0000

Určité základy hasičských sborů lze dohledat už ve starém Římě. Skupina se tehdy skládala asi z 500 otroků. Následně došlo k zapomenutí této odbornosti a při požáru vesnice nebo města se hašení účastnili všichni obyvatelé. Současně ovšem docházelo k postupnému rozvoji protipožárních opatření. Jedním z nejvýznamnějších kroků tohoto druhu bylo oddělení kuchyně od zbytku stavby. Požární sbor pak vznikl až počátkem 19. století.

Který hasič na obrázku je nejvyšší?

Na obrázku nahoře vedle sebe stojí tři hasiči. Vaším úkolem je v případě této hádanky si obrázek pečlivě prohlédnout a určit, který z nich je nejvyšší. Pouze 10 % lidí na tuto otázku odpoví skutečně správně. Pokud se vám to podaří, patříte k lidem s nejvyšším IQ. Pečlivě si prohlédněte celou scénu, nenechte se vyrušit a nepodlehněte prvotním impulsům. Který z těchto tří mužů je nejvyšší? První? Druhý? Třetí? Nebo jsou snad všichni stejní?

První hasičské sbory novodobého typu stály čistě na dobrovolnících. Právě na jejich tradici pak navazují současné dobrovolné jednotky požární ochrany. V našich podmínkách pak pravidelně spolupracují profesionální a dobrovolné jednotky. Vysílání všech mají pak na starosti krajská operační střediska, která obvykle vychází z plánu plošného pokrytí. Dobrovolní hasiči konají tradičně i jiné činnosti než ty spojené s požáry.

Součást kultury a matení pojmů

Jsou také nedílnou součástí kulturního života měst i obcí, pořádají bály, plesy, kulturní akce a oslavy. Dále se věnují osvětové činnosti a sportovní činnosti mládeže. Sem patří například různá klání a soutěže spojené s hasičskou tematikou. Častým problémem v názvosloví je záměna pojmů jednotka sboru dobrovolných hasičů a sbor dobrovolných hasičů. Oba subjekty bývají úzce spjaty, většinou lidmi, kteří působí na obou „frontách“.

Stejně tak se činnosti obou odehrávají často ve společném prostoru. Je však nutné tento rozdíl zdůraznit. Není totiž podmínkou, aby mezi jednotkou a sborem existovalo jakékoli spojení. Jednotka sboru dobrovolných hasičů – tedy jednotka požární ochrany – se řídí zákonem o požární ochraně. Vykonává tak činnost spojenou se záchranou lidského života, majetku, bojem s ohněm apod. Sbor dobrovolných hasičů se řídí občanským zákoníkem.

Dva subjekty a hra s mozkem

Mezi oběma subjekty tak neexistuje jakákoli právní spojitost. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska je dle zákona zproštěno využívat příponu z. s., tedy zapsaný spolek. Většina lidí při pohledu na obrázek samozřejmě ihned odpoví, že ten vpravo je nejvyšší. Tento záludný optický klam ale donutí váš mozek myslet si, že nalevo je nejmenší, uprostřed vyšší a napravo nejvyšší. Jenže ve skutečnosti mají všichni tři výšku naprosto totožnou.

Když se podíváte pozorně na pozadí, všimnete si měnícího se rozpětí linek. Ty vytváří iluzorní efekt a předměty či osoby na různých místech takovéto místnosti působí, že mají jinou výšku. Za zmínku stojí ještě tzv. zmahač ohňů. Je to typ hasiče, který pracuje hlavně v uhelných dolech. Jeho prací je hlavně prevence a likvidace záparů nebo již probíhajících požárů, které vzniknou samovznícením uhlí.

Článek Který z hasičů je největší? Zapeklitý optický klam lidem nedá spát už roky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak rozdělat oheň ledem aneb Když zrovna nemáte po ruce zápalky a jde do tuhého

Redakce VědaŽivě — Mon, 11 Jul 2022 02:44:00 +0000

Tento postup se vám bude velmi hodit na zimní túře v případě, že jste důkladně promokli a všechno vaše vybavení je vlhké. Ačkoli jde tedy v základu o jednoduchý princip, je třeba držet se několika pravidel, aby byla metoda účinná. V první řadě potřebujete čistý led, budete totiž vyrábět čočku. Jakákoli nečistota ve vodě by mohla vaši snahu zhatit. Světlu nesmí v cestě skrze ledovou kru nic překážet. Čistotě se naštěstí dá slušně pomoct.

Jak na čistý kus ledu

Blok čirého ledu získáte tak, že jakoukoli nádobu – ze které lze pak led vyjmout – naplníte vodou z řeky nebo rozbředlým sněhem. Je potřeba, aby tloušťka výsledného bloku byla asi 6–7 centimetrů, pak má postup slušnou šanci na úspěch.

Výroba samotné čočky

Na obroušení a opracování je ideální normální nůž. Dbejte ovšem na to, aby čočka byla opravdu čočka, tedy měla konvexní tvar. Musí být silnější uprostřed a ke krajům se zužovat. Taky ji musíte perfektně vyleštit a vyhladit její povrch. Na konci byste neměli být schopni vizuálně rozeznat, jestli držíte kus ledu, nebo skutečné sklo.

Jak s ní zapálit oheň

Netřeba připomínat, že potřebujete dostatečně silné slunce, při zatažené obloze je postup nepoužitelný. Pak led použijte úplně stejně, jako kdybyste oheň zkoušeli rozdělat normální lupou. Koncentrujte světlo, až získáte silný tenký paprsek, který namíříte na jakýkoli troud. Teď už nezbývá než dávat pozor, až se z něj začne kouřit a vzplane.

Pamatujte také na pevný úchop, protože i pokud nebude led teplotou tát, jeho povrch je vlhký, a tedy kluzký. Není tím pádem nic zvláštního, když vám upadne a rozpadne se. Přestože je led schopen stejného efektu jako skleněné čočka, chová se celkově jinak a je třeba s tímto faktorem počítat.

Jak jste naposled rozdělali oheň bez zápalek?

Zdroj: Science

Článek Jak rozdělat oheň ledem aneb Když zrovna nemáte po ruce zápalky a jde do tuhého se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kávová sedlina funguje lépe, než pepo: Díky ní v přírodě rozděláte oheň raz dva – trik zkušených kempařů

Redakce VědaŽivě — Fri, 01 Jul 2022 02:51:00 +0000

Jestli táboříte v místě, kde je povoleno rozdělat oheň, a potřebujete s jeho založením trochu pomoci, máte několik možností. Poněkud drsnou metodou je benzín, můžete použít i tuk nebo další věci, které se povalují okolo. Zapalování ohně umí být dosti zrádné, navíc ne každá metoda je spolehlivá. Benzín je navíc nebezpečný, takže se pojďme soustředit na vynalézavost. Tento návod zahrnuje plato od vajec, kávovou sedlinu, kávový filtr, zápalky a vosk.

Krok první – sběr materiálu

Kávová sedlina je původně mokrá, pro zapálení je potřeba ji usušit. Jednoduše ji dejte na kus novin a nechte někde odstát. Jen ji nenechte ve vlhkém prostředí, snadno chytí plíseň a bude k ničemu. Jakmile jí budete mít dost, rozprostřete ji na pečící papír a nechte pořádně upéct na slunci nebo klidně v troubě na 250 stupňů. Použijete-li troubu, občas otvírejte dvířka, aby se vlhkost dostala ven. Na slunci nesušte během vlhkého dne.

Krok druhý – sedlinu do plata od vajec

Jakmile bude sedlina opravdu vysušená, udělejte si kornout z novin a nasypte ji do plata od vajec.

Krok třetí – přidejte zápalky a kávové filtry

Pro rozdělání ohně potřebujete savý povrch, což je právě ta situace, kdy se bude hodit kávový filtr. Roztrhejte ho na malé kousky, zmačkejte a dejte do důlku na vejce. Přidejte také zápalky jako další zápalnou pojistku, jednoduše do každého důlku plného sedliny jednu zapíchněte.

Krok čtvrtý – roztavení a nalití vosku

Když tavíte vosk, buďte velmi, velmi opatrní, abyste ho nepřehřáli. Taky to pokud možno nedělejte uvnitř, roztavený parafin umí nadělat pěknou paseku. Stačí uvést, že při dostatečné teplotě je plynný parafin velmi hořlavý a plameny pak mohou vyšlehnout všemi směry. Pokud se vám něco takového přihodí, budete mít co dělat s útěkem a na nic dalšího už nezbyde čas ani energie. Takže s voskem opatrně, žádný kouř ani var, jen uvedení do tekutého stavu.

Jakmile toho dosáhnete, nalijte ho do vaječného plata co nejrovnoměrněji. Soustřeďte se jen na jeden důlek v jeden moment. Navíc se připravte, že sedlina nasaje mnohem víc vosku, než byste čekali. To je ovšem dobře, protože to znamená, že tento podpalovač bude opravdu kvalitní a vydatný. Až ho pak budete používat někde v přírodě, budete za spoustu vosku rádi.

Krok pátý – nechte vychladnout, vyloupněte, zapalte

Celé plato nechte hodně dlouho vychladnout. Pokud se vám nějaká sedlina uvolnila, rozehřejte další vosk a zalijte ji, ať drží hezky na místě. Když budete potřebovat rozdělat oheň, vyloupněte jeden kousek a použijte dle libosti. Postupně možná přijdete na další vylepšující přísady nebo vychytávky. Hlavní je dosáhnout směsi, která se bude snadno zapalovat.

Máte nějakou vlastní vychytávku na rozdělání ohně?

Zdroj: ScienceNews

Článek Kávová sedlina funguje lépe, než pepo: Díky ní v přírodě rozděláte oheň raz dva – trik zkušených kempařů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prezident Turkmenistánu nařídil uzavření „Brány do pekla“. Hořící kráter je široký 60 metrů

Redakce VědaŽivě — Tue, 21 Jun 2022 02:23:00 +0000

Kráter hoří už 50 let, je 60 metrů široký a 20 metrů hluboký. Nachází se v poušti Karakum a oficinální název zní „The Shining of the Karakums“. Místní mu však přezdívají „Brána do pekla“, a právě pod tímto jménem si získal popularitu i na internetu. Turkmenské úřady se však rozhodly, že jde jen o pálení peněz. Pravda, snaha o jeho uzavření není nová, k původnímu příkazu došlo už v roce 2010. Veškeré snahy ale zatím selhaly.

Jak se Brána do pekla otevřela

Kráter vznikl v roce 1971, když došlo ke zřícení průzkumného dolu. Geologové zde totiž našli mimořádně slibné naleziště zemního plynu a začali ho podrobně zkoumat. Narazili však na dutinu, do které spadla jejich vrtací technika i další vybavení. Vznikla tak trhlina, ze které začal vycházet plyn. Aby se dále nešířil a nepředstavoval nekontrolovatelnou hrozbu, rozhodly se úřady unikající plyn zapálit. Počítaly totiž s jeho rychlým vyhořením.

Ukázalo se však, že ložisko je natolik velké, že stále hoří – k vyhasnutí se nemá už 50 let. Pekelná brána je tak oblíbeným cílem turistů, ačkoli je velmi náročné se sem dostat. Okruh 100 kilometrů kolem kráteru je navíc naprosto bez života, nejbližší vesnice jsou ještě dál. Turisté se tam proto dostávají jen s velkými obtížemi. Samozřejmě jde také o politické a hospodářské hledisko celé dlouhodobé situace.

Unikající export a blahobyt

„Ztrácejí se suroviny, z jejichž exportu můžeme mít značný zisk použitelný ke zlepšení blahobytu našich lidí,“ řekl prezident Turkmenistánu Gurbanguly Berdimuhamedov. Vysvětlil také, že kráter velmi poškozuje životní prostředí a zdraví občanů jeho země. Je ovšem zvláštní, že na všechny tyto stránky lidé myslí až po 50 letech, kdy už obrovské množství plynu vyhořelo do ztracena. Nicméně „obrovské množství“ může být relativní pojem.

Kolik plynu bylo za celou tu dobu vlastně spáleno? V celostátním měřítku se ukazuje, že jde o relativně malé množství. Odhadovaný objem ukazuje na několik miliard metrů krychlových, což je víc jak 1000krát méně, než jaké jsou celkové zásoby plynu v Turkmenistánu. Pokud jde o celosvětové zásoby zemního plynu, je tato země na čtvrtém místě na planetě. Prokázané zásoby jsou 13,6 bilionu krychlových metrů, tedy asi 7,2 % celosvětových zásob suroviny.

Plán se zahraniční účastí

K uzavření Brány do pekla plánuje stát povolat a přilákat také zahraniční vědce. V roce 2013 sestoupil do kráteru kanadský cestovatel George Koronis, aby odebral vzorek půdy. Chtěl zjistit, zda tu přežívají nějaké organismy. Obklopen obřími plameny si v ohnivzdorném kevlarovém obleku připadal jako na jiné planetě. Skutečně však objevil bakterie, které jsou dle všeho schopny žít i v takto extrémních podmínkách.

Jak se bude podle vás situace vyvíjet?

Zdroj: Science

Článek Prezident Turkmenistánu nařídil uzavření „Brány do pekla“. Hořící kráter je široký 60 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.