Proč není ráno ideální čas na šálek kávy?

Příjem kofeinu během ranních hodin překáží tvorbě vyšších hladin hormonu kortizolu, která je ve stejných hodinách na maximu. A kortizol je hormon, který nám pomáhá zůstat bdělí a mít se na pozoru. Požitím kávy hned ráno po probuzení, když jsou hladiny hormonu vysoké, si takový uživatel kávy zvyšuje toleranci na kofein. Nahrazuje totiž energii pramenící z kortizolu kávou, místo aby tento příjem energie přidával.

V lidském těle se totiž střídají časy, kdy nám pozornost a bdělost dodává kortizol, s těmi, kdy je na místě tomu pomoci vlastními silami. Obecně v 8–9 hodin ráno je čas kortizolu, v 9:30–11:30 chvíle pro kávu. Čas 12–13 hodin patří opět kortizolu a od 1:30 do 5 odpoledne je to celé na kávě. Kortizol se opět přihlásí až v 5:30–6:30, poté má tělo spací režim. Ne všichni ovšem chodíme spát a ani nevstáváme ve stejný čas. Co třeba skutečná ranní ptáčata?

Minimálně hodinu po probuzení

Dr. Stephen B. Miller navrhuje, aby lidi bez ohledu na čas vstávání počkali minimálně hodinu od momentu probuzení, než si černý mok dopřejí. Vzhledem ke zmíněným střídajícím se „pásmům“ pro kofein a kortizol dává vlastně přestávka na kávu perfektní smysl. Kortizol je také vnímán jako hormon, který se uvolňuje během stresových situací, a konzumace kávy jeho produkci celkově zvyšuje. Hlavně tehdy, je-li konzumována během jeho vrcholů.

Z toho se pak může konzument kávy snadno dostat do kávovo-kortizolové stresové smyčky. Základem je stres s kortizolem, který chce přebít další kávou. Ta nepomůže vyřešit stresovou situaci a naopak zvýší hladinu kortizolu. Stres tak trvá a žádá si další šálek, situace se tudíž opakuje. Káva má být v první řadě konzumována v klidu, s rozvahou, hrnek teplého nápoje s příjemnou chutí i vůní se má vychutnat v příjemné atmosféře.

Kolik šálků populárního nápoje si denně dopřáváte?

Zdroj: Science

Článek Kdy během dne je nejlepší čas na kávu? Pro optimální dobití energie byste ji neměli pít hned po probuzení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ženy a otázka těhotenství

Bez slunečního svitu by v ženském těle silně vzrostla hladina melatoninu. Jde o hormon, který snižuje plodnost, a tudíž šanci na početí miminka. Krom toho ženy, které jsou během života méně vystaveny slunci, rychleji dosahují menopauzy. Muži jsou v této oblasti také ovlivněni – absence slunečního svitu je přímo odpovědná za nízkou hladinu testosteronu. Dospělí ostatně nejsou jedinou skupinou, která by nedostatkem světla trpěla.

Řada vědců věří, že pokud malé děti nejsou vystaveny dostatku slunečního světla, mají výrazně vyšší riziko na výskyt nervových chorob v pozdějším věku. Sem patří například roztroušená skleróza a další onemocnění. Nemluvě o mnoha různých projevech bolesti po celém těle. Slunce pomáhá zahřívat svaly a redukuje tak zánětlivé bolesti způsobené stavy, jako je například artritida. Absenci tohoto vlivu tak jasně poznáte na více frontách.

Nejen projevy po fyzické stránce

Bez slunce je v našich tělech méně serotoninu, který je právem označován jako „hormon štěstí“. A i když se můžeme rozveselit jinými způsoby, pravidelné vystavení slunci je tou nejjednodušší a také nejpřirozenější metodou. Zvláště účinné je pak v kombinaci s fyzickou aktivitou, ať už cvičením nebo prostou procházkou. Jeho nedostatek také znamená méně bílých krvinek, tedy slabší imunitu organismu proti vnějším vetřelcům.

Bez slunečního světla trpí také naše zuby a mnohem častěji se na nich objevují praskliny nebo dutinky. Dalším projevem je pak věčné utrpení pocházející ze sezónní afektivní poruchy, která se hlavně na podzim a v zimě projevuje depresemi, nespavostí a extrémní únavou. Jde o depresivní stav pocházející přímo z nedostatku slunečního svitu – umělé světlo ho totiž nedokáže nahradit. Ačkoli je sluneční záření velmi přínosné, jeho nadbytek je také škodlivý.

Jak moc se vám daří dopřávat si pravidelný pobyt na slunci?

Zdroj: BrightSide

Článek Sluneční světlo je jednou z klíčových podmínek obyvatelnosti Země. Jak bychom dopadli, kdybychom ho nikdy neviděli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slzy s různou funkcí

Stresové slzy jsou naplněné endorfiny a látkami proti bolesti, které uklidňují duhovku. Tento pláč spouštějí zcela specifické neurotransmitery a mají jediný účel – ochránit oko a uklidnit organismus. Slzy jsou tedy ve skutečnosti jasným nástrojem, který tělo využívá, aby pro nás otupilo náročnou situaci. Proto je lidem často i odborníky doslova předepsán pláč právě jako metoda úlevy. Proces mění celkové psychické naladění.

Poté, co něco spustí emoční reakci, přichází ke slovu endokrinní systém, který má na starosti žlázy s vnitřní sekrecí. Skrze ty vypouští do oka hormony a způsobuje, že se oči plní slzami. Jakmile se nahromadí dostatek emocí, je uvolněn hormon stresu kortizol. Vypouští ho mozek a přepíná tak tělo do stavu boje nebo útěku (fight or flight). Kromě jiného jsme si pak velmi podrobně vědomi, co se kolem děje, a ze situací si dlouho pamatujeme každý detail.

Knedlík v krku a očištění

Zmíněný kortizol způsobuje napětí v hrdle a ztěžuje nám dýchání – odtud pověstný „knedlík v krku“. Jde ovšem jen o pocit, v krku se ve skutečnosti nic nevyskytuje. Během pláče se pak naše tělo zbavuje toxinů. S emočními slzami je vypouštěn také leucin, enkefalin a také endorfin, který tlumí bolest a dostává nás do lepší nálady. Jde o velice důležitou detoxikační soustavu, protože okamžitě dochází k redukci stresové zátěže pro organismus.

Ačkoli i další živočišné druhy křičí během stresu nebo bolesti, lidé jako jediní produkují slzy. Evoluční biologové došli k názoru, že kromě vypuštění potřebných chemikálií jde také o společenské značení stavu, v jakém se nacházíme. To následně vyvolává soucit a další emoce, takže okolí bude na náš stav reagovat – ať je to přítel, nebo cizinec. Právě toto komunitní posílení je nástroj, který stojí za ranou evolucí slzení. Kdy jste tímto stavem naposledy prošli vy?

Zdroj: Bustle

Článek Co se děje s tělem, když pláčete? Slzy mají v lidském organismu fascinující funkci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědecká chiromantie

Po změření prstů vydělte délku ukazováku délkou prsteníku, abyste získali „prstový kvocient“ neboli Fq. Tento údaj může napovědět něco o vaší osobnosti, stejně jako o budoucím riziku některých nemocí. Během těhotenství ženy, která očekává chlapečka, dochází v druhém trimestru k návalu testosteronu. Ten má vliv na budoucí zdraví i chování jednotlivce. Jedním ze znaků tohoto hormonálního proudu je prsteník znatelně delší než právě ukazovák.  

Výzkum dosud nepokročil do stadia, kdy by se z délky prstu dala určit jakákoli diagnóza. Více důkazů ale nahrává tomu, že tato prenatální nerovnováha může ovlivnit celý lidský život. Jedná se hlavně o riziko některých chorob, stejně jako psychologii toho, jak rychle se dotyčný například v konfliktu přestane ovládat. Dále pokračuje výzkum, kde všude hraje hormonální nerovnováha roli a jakou úlohu má vlastně okolní prostředí během těhotenství.

O čem vypovídá délka prstu

Čím kratší ukazovák, tím ostřejší jazyk – to platí pro muže i pro ženy. Nižší Fq může znamenat vyšší sklony k verbálním soubojům. Vyšší dávka testosteronu může vést k větší průbojnosti – a tedy větším úspěchům – ve sportu, stejně jako k vyšší psychické odolnosti. Jedna taková studie srovnávala atlety obou pohlaví na univerzitách. Došla ke zjištění, že měli obecně kratší ukazovák než ostatní studenti. Více mužský poměr u žen predikuje lepší prostorovou orientaci.

Muži s kratším ukazovákem mají větší tendenci se hádat, u žen hrozí silnější agresivní reakce, pokud jsou nějak provokovány. Muži s delším prsteníkem pak volí v životě častěji riskování. Velmi dlouhý prsteník se objevuje například u finančních makléřů, toto chování se nejspíš projevuje jen u mužů. Krátký ukazovák může naznačovat riziko artrózy kloubů. U mužů souvisí krátký prsteník a dlouhý ukazovák s nižším rizikem rakoviny prostaty. Tak co říkají poměry o vás?

Zdroj: DiscoverMagazine

Článek Délka prstů je odrazem vašeho duševního i fyzického stavu. Co vše prozrazují ruce o vašem těle? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Svádění příčin jinam

Lidé pomalu zjišťují, že existuje určitá krize zdraví týkající se hlavně schopnosti reprodukce. Ovšem tyto problémy jsou sváděny na tendenci mít dítě v pozdějším věku nebo na životní styl. Nikdo nepřiznává, že by příčina mohla ležet v chemii. Neznamená to, že by další faktory neměly vliv, jenže chemikálie v prostředí hrají zcela zásadní roli. Jde hlavně o ty, které mají vliv na hladiny pohlavních hormonů, v první řadě testosteronu.

Tyto chemikálie totiž tělo přesvědčí, že má dostatek konkrétního hormonu, i když to není pravda, takže produkce ustane. Tohle dělají ftaláty používané při výrobě plastových lahví. Nejvíce jsme jim vystaveni kvůli měkkému plastu v obalech na jídlo. Snižují hladinu testosteronu, mají tak největší vliv na mužskou část populace. Bisfenoly se používají zase k tvrzení plastu a napodobují estrogen, čímž ovlivňují naopak nejvíce ženy.

Rozměr reprodukční krize

Jde o skutečně závažný problém. Při pohledu na křivku poklesu je patrné, že někdy do roku 2045 dorazí průměrný počet spermií k nule. Jde do určité míry o spekulaci, neexistuje ovšem důkaz, který by tento závěr vyvracel. To znamená, že většina párů bude muset použít asistovanou reprodukci. Průmysl tak bude muset najít chemikálie, které se dají použít stejným způsobem, jen nemají vliv na hormonální hladiny u člověka.

K nějakým změnám v použitých látkách už došlo, jenže po čase se objevují zase jiné problémy. Je také potřeba otestovat chemikálie, se kterými běžně přicházíme do styku, i když ne v takové míře. Pokud se pár chystá založit rodinu, případně je už žena těhotná, je třeba mít na paměti, že prakticky všechny plasty, se kterými přijde do kontaktu, mohou obsahovat právě tyto složky. Kolik plastu máte ve svém životě vy?

Zdroj: TheGuardian

Článek Děsivá budoucnost, většina mužů nebude mít do roku 2045 žádné spermie. Důvodem jsou chemikálie, kterým se denně vystavujeme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rakovina nebo sex

Tým vědců z Tel Avivu se zabýval právě vznikem rakoviny, když objevil v buňkách kůže řadu hormonů spojených s lidskou sexualitou. Důkazy efektu ultrafialového světla na hladinu testosteronu se objevily už v práci z roku 1939, jenže chyběl jakýkoli navazující výzkum. „A my jsme opravdu chtěli pokračovat,“ uvádí doktorandka Roma Parikh. Tým proto přidal k 80 let staré práci nové poznatky a potvrdil výskyt stejného efektu dopadu světla také u ženského pohlaví.

Pro prokázání efektu na obě pohlaví byly ultrafialovému světlu s nízkou intenzitou vystaveny nejdříve laboratorní myši. Zvířata se o sebe navzájem začala zajímat prakticky okamžitě. Měření hormonů pak ukázalo mnohem vyšší hladiny než před světelnou „lázní“. Když byl experiment zopakován se skupinou 19 dobrovolníků, Parikh našla důkazy zcela totožného hormonálního trendu. Dotazník podaný skupině také ukázal společnou tendenci k vyšší vášnivosti.

Slunce jako předehra

Znamená to tedy, že sluneční světlo může fungovat jako forma erotické předehry? V zásadě ano, ale nezapomínejte na bezpečnost. I když může sluneční světlo zvýšit chuť na milostné dovádění, stejné světlo může způsobit rakovinu kůže. Což je informace, která může libido zase trochu snížit. Ke zvýšení hladiny hormonů dochází poměrně svižně, stačí k tomu cca 20 minut na slunci. Jenže spálit se můžete i za mnohem kratší dobu.

Naštěstí i Parikh ujišťuje, že krémy na opalování rozhodně neblokují nic z toho, co tým o slunečním světle zjistil. Nový výzkum oživuje mnoho starých studií, které se zabývaly obdobnou oblastí. Jeden z nich si kladl otázku, proč mají lidé o tolik více sexu během letních měsíců. Nejen tedy, že v létě partnera hned po ránu velmi dobře vidíme, sluneční světlo ještě přidává onu špetku vzájemné touhy, díky které zůstaneme v posteli i po probuzení.

Zdroj: Fatherly

Článek Chcete v životě více vášně a sexuálního napětí? Stačí si dopřát 15 minut slunečního světla denně, tvrdí nová studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedinec nemá šanci

Skupinové soužití druhu znamená soupeření o omezené zdroje, koordinaci jednotlivých činností a také existenci hierarchie, tedy řetězu velení. Také je potřeba dávat neustále pozor na jedince, kteří mohou škodit, krást, lhát a podvádět. Jenže evoluce přišla s fantastickým nástrojem, jak zajistit, abychom začali s trvalým vztahem, ze kterého vzejde bez ohledu na případné problémy další lidský jedinec. Ano, tím nástrojem je právě láska.

Láska je nejlepší přírodní způsob, jak nás donutit k zahájení a udržení dlouhodobých vztahů. Milenci, děti, rodina a přátelé – ti všichni nám pomáhají v přežití a následně předání genů do další generace. A tento přírodní úplatek má podobu sady neurochemikálií, které jsou základem pro vzájemnou přitažlivost. Jedná se o oxytocin, dopamin, serotonin a beta-endorfin. Každá látka má na starosti jinou stránku a fázi našich vztahů.

Chemický koktejl zamilovanosti

Oxytocin podporuje začátek nového vztahu, protože utišuje ustrašenou amygdalu, když jdeme oslovit potenciálního partnera. Dopamin je odměnou ve formě pocitu spokojenosti, když děláme cokoli, co se nám líbí. Obě látky působí uvnitř mozku na nevědomé úrovni. Serotonin pak vytváří zamilovanou posedlost. Přichází ke slovu na počátku vztahu a způsobuje, že se nového protějšku nemůžeme nabažit, že potřebujeme být stále s ním.

Nakonec endorfin, hormon dlouhodobé lásky. Lidské vztahy mohou vydržet celé dekády, na to však oxytocin nemá dost síly. Navíc je mnohem víc spojen se sexualitou a přichází v silných vlnách. Zato endorfin je opiát, a je tudíž návykový. Funguje, protože se stáváme závislými na jeho opakovaně zvýšených hladinách. A když jsme od milované osoby odloučeni, dostává se nám jen pocit chladu, který nás motivuje k opětovnému setkání – tedy další dávce.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Proč se lidé zamilují? Stojí za tím biologické potřeby, nebo je to něco hlubšího? Renomovaná doktorka poodkryla tajemství lásky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozkoš v mozku, nikoli v těle

Základní skutečností je totiž to, že se díky sexu necítí dobře naše tělo, ale primárně náš mozek. Ostatně všechno, co děláme, má vliv právě na náš mozek. Ten poskytuje reakce a kontroluje naprosto všechny naše funkce – pohyb, myšlenky, osobnost, emoce a pocity. V první řadě tělo po sexu vyloučí oxytocin. Právě on poskytuje onu příjemnou únavu po orgasmu, kdy se chceme zachumlat a usnout. Tento hormon v nás vyvolává pocit propojení s osobou, se kterou jsme se právě spojili tělesně.

Ovlivňuje rovněž práh bolesti, stresu a další faktory, které bychom jinak při sexu také zažívali. Tento hormon je zkrátka na pár chvil smaže. Další na řadě je dopamin, hormon spokojenosti. Ten je vylučován během příjemného sexu a mozek zasahuje hlavně během vrcholu. Dává pocit euforického cíle, odměny. Dopamin hraje roli i v závislostech, protože říká mozku: „Hele, tohle bylo krásné, musíme to někdy provést znova a zase se cítit tak dobře.“

Nevím, nepamatuju si to

Některé sexuální radovánky si člověk pamatuje skoro pohyb od pohybu, další má naprosto zamlžené. Tohle má na svědomí hipokampus, část mozku spojená právě s pamětí. Podle kontextu konkrétního styku může tuto vzpomínku buď zostřit, nebo naopak totálně rozmazat. V Austrálii podnikli například studii se 6 000 dospělými lidmi a ukázalo se, že osoby s větší sexuální frekvencí měly mnohem výkonnější krátkodobou paměť.

Orgasmus nám taky umí dočasně vypnout určité části mozku. Skutečně silný orgasmus například deaktivuje orbitofrontální kortex, který odpovídá za naše rozhodnutí. Během vrcholu si tak doslova nemusíme být vědomi toho, co děláme. Podle odborníků je to na několik vteřin skoro mimotělní zážitek. Sex v nás zkrátka probouzí stránky, o kterých nemáme tušení, a i pouhá společnost někoho, kdo nám takovou zkušenost způsobil, může působit jako droga.

Zdroj: Bustle

Článek Co se děje ve vašem mozku po sexu? Nedílná součást lidského života přináší řadu podivností, nad kterou i vědcům zůstává hlava stát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zase ty zatracené hormony

Holandský profesor Ad Vingerhoets se rozhodl provést rozsáhlou studii, aby lépe porozuměl lidským slzám. Podle jeho závěrů pláčou ženy asi 30 – 64 krát za rok, zatímco frekvence u mužů je jen něco mezi 6 a 17 případy za stejnou dobu. Jenže co má na tuto frekvenci vliv? Psycholožka Georgia Ray prohlásila, že za menším počtem pláče u mužů stojí jasné fyziologické a sociologické důvody. Podle ní mají muži znatelně nižší hladinu prolaktinu než ženy.

Tento hormon je spojený s výraznými emocemi a hlavně na ně navázanými projevy, což jsou právě i slzy. Kulturní důvod, jak uvádí Ray, je v tom, že společenské stereotypy odrazují muže od pláče. Stejné stereotypy ostatní brání mužům obvykle i v dalších výraznějších projevech emocí a přisuzují jim roli silných hráčů s kamennou tváří. Jde o jeden z mnoha přežitků, které by v moderní době zasloužily minimálně revizi.

Soud společnosti za projev

Pokud totiž muž na veřejnosti projeví výrazněji své emoce, uškodí mu to. A když je taková situace provázena dokonce fyzickým projevem typu slz, společnost se na to kouká téměř skrz prsty. Máme zkrátka zažito, že tohle k modelu muže nepatří. Zajímavé přitom je, že zatímco lidské slzy pochází z nejrůznějších důvodů, vědci napříč obory jsou stále zmateni z toho, proč je vlastně pláč tak užitečným lidským fenoménem.

Společenská očekávání mohou poměrně snadno způsobit potlačování emocí, což rozhodně není zdravé. Pokud se to stane jednou za čas, naše tělo se s tím ještě nějak vyrovná. Problém je, že tělo si tato drobná potlačení pamatuje a ukládá. Uložený emoční „materiál“ nás pak ovlivňuje v mnoha dalších ohledech a často marně pátráme po důvodu. Jenže ten vězí v tom, že jsme tělu na základě společenského tlaku zakázali se skutečně uvolnit.

Zdroj: DeccanChronicle

Článek Jak to, že muži nepláčou aneb Jsou ženy větší citlivky? Má to jednoduché fyziologické vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Realita smíchu je hlubší

Jenže tohle všechno jsou jen následky. Otázkou je, jak se smích rodí a jak funguje. Jaké jsou fyziologické základy pro smích a proč se díky němu cítíme tak dobře? Vědci zatím dospěli k závěru, že to má spojitost s endorfiny, které jsou zase úzce spojeny s bolestí. Společenský smích je propojen se zvýšeným prahem bolesti. Endorfiny jsou opiáty, chemikálie, které produkuje naše vlastní tělo a které dokážou bolest potlačit.

Jejich druhou funkcí je vytváření pocitů odměny. Bohužel jsou omezeny jen na centrální nervovou soustavu a nepřekračují hematoencefalickou bariéru. To znamená, že je velmi obtížné měřit endogenní hladiny endorfinů v organismu, protože většina lidí odmítne nechat si v zájmu vědy vrtat do páteře. Ale i na to máme řešení. Endorfiny, hlavně beta-endorfiny, regulují naši reakci na bolestivé podněty.

Smíchem proti tělesné nepohodě

To znamená, že lze měřit hladinu endorfinů v krvi nepřímo, podle reakce na bolest. Není to ideální způsob, ale můžeme si tak udělat nějaký obrázek. Nejlepší smích se vyskytuje ve skupinách, protože o samotě se obvykle člověk nesměje tak intenzivně, i když se třeba dívá na něco opravdu vtipného. Hypotéza je, že hladina endorfinů je po smíchu zvýšená, tudíž tito lidé budou mít taky vyšší práh bolesti než normálně.

A podle experimentů se zdá, že to tak opravdu funguje. Smích uvolňuje tyto hormony a ty potlačují bolest a zvyšují práh její tolerance. Samozřejmě to není zcela jisté, protože – opět – nemáme přímé měření hladiny, pozorujeme jen projevy přítomnosti hormonů. Vypadá to ale, že tento mechanismus by se dal použít v medicíně a například komediální videa by mohla trochu ulevit pacientům v nepříjemných situacích.

Zdroj: Scientificamerican

Článek Smích ulevuje od bolesti, vědecky prokázáno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.