<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>chemie &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/chemie/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Thu, 15 Oct 2026 16:19:56 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>chemie &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Japonský chemik izoloval z řasy kombu krystal, který definoval pátou chuť. Pak ho Amerika na 50 let zakázala kvůli jednomu dopisu</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/japonsky-chemik-izoloval-z-rasy-kombu-krystal-ktery-definoval-patou-chut-pak-ho-amerika-na-50-let-zakazala-kvuli-jednomu-dopisu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Veronika Holečková]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 16 Oct 2026 02:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[jídlo]]></category>
		<category><![CDATA[zajímavost]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=219661</guid>

					<description><![CDATA[<p>Kikunae Ikeda roku 1908 získal z 12 kilogramů řasy kombu 30 gramů krystalů s novou chutí. O šedesát let později stačil jediný dopis a Amerika se glutamanu zřekla.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tokijský chemik se nad miskou daši, japonského vývaru z mořské řasy kombu, zarazil u chuti, kterou nedokázal zařadit. Nebyla sladká, kyselá, slaná ani hořká. Nazval ji umami, volně přeloženo „lahodnost“, a začal pátrat po látce, která ji nese. Výsledkem byl bílý krystal glutamanu sodného, dnes známého jako MSG nebo E621. Japonsko z něj udělalo exportní hit. Spojené státy z něj o dvě generace později udělaly podezřelou „chemii z čínské restaurace“. Paradox celé historie je přitom prostý: ten krystal je koncentrovaná podoba chuti, kterou každý z nás denně jí v rajčatech, parmazánu, houbách nebo hovězím vývaru.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Umami z řasy kombu: jak Ikeda vykrystalizoval pátou chuť</h2>



<p>Kikunae Ikeda působil na Tokijské císařské univerzitě, předchůdkyni dnešní Tokijské univerzity. Podle firmy Ajinomoto, jejíž historie je s objevem úzce spjatá, vývar z kombu opakovaně odpařoval a chemicky upravoval. Z přibližně 12 kilogramů řasy nakonec získal kolem 30 gramů krystalické sloučeniny. Šlo o glutamát, sůl kyseliny glutamové, tedy jedné z nejběžnějších aminokyselin v přírodě.</p>



<p>Objev měl dvě roviny. Vědecky Ikedovi poskytl argument, že umami představuje samostatná chuť, nikoli pouhou kombinaci čtyř známých. Obchodně mu otevřel cestu k patentu, který získal ještě roku 1908. O podíl se dělil s podnikatelem Saburósukem Suzukim, výroba se rozjela v továrně v Zuši a 20. května 1909 dorazilo koření AJI-NO-MOTO na japonské pulty.</p>



<p>Vědecký svět si s uznáním dal načas. Umami se mezinárodně prosazovalo zejména ve druhé polovině 20. století, mimo jiné díky sympoziím z let 1985 a 1990. Definitivní molekulární doklad přinesly až studie z let 2000 až 2002. Práce publikovaná v časopise Nature v roce 2002 popsala receptor T1R1/T1R3, který na jazyku reaguje právě na L-glutamát. Ikedova intuice tak na potvrzení čekala skoro sto let.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Dopis z dubna 1968 a zrození „syndromu čínské restaurace“</h2>



<p>Příběh se stočil jinam 4. dubna 1968. Prestižní lékařský časopis New England Journal of Medicine otiskl krátký dopis lékaře Roberta Ho Man Kwoka. Popisoval v něm potíže, které pozoroval po jídle v některých čínských restauracích: necitlivost v zátylku, slabost a bušení srdce. Bibliografický záznam textu dodnes eviduje databáze <a rel="nofollow noopener" href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25276867/" target="_blank">PubMed</a>.</p>



<p>Zásadní roli sehrál titulek. Ten zněl „Chinese-Restaurant Syndrome“, tedy „syndrom čínské restaurace“, a podle serveru Axios ho nevymyslel Kwok, nýbrž redakce časopisu. Sám pisatel navíc zvažoval hned několik možných viníků: víno používané při vaření, vysoký obsah sodíku i glutaman. Do veřejné debaty ovšem pronikla jen nejjednodušší verze. Exotická kuchyně, záhadná přísada, tajemné symptomy.</p>



<p>Pak se přidali média a výzkumníci. Science History Institute ve své analýze popisuje, jak se osobní postřeh proměnil ve zdánlivě vědecky podloženou paniku. Rané pokusy měly malé vzorky, často nebyly zaslepené, testovaly obří dávky podávané nalačno a jen chabě kontrolovaly psychologické faktory. Kdo očekával, že mu po glutamanu bude zle, tomu často zle bylo.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/porce-sushi-detail-e1629666729300.jpg"><img decoding="async" width="1024" height="640" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/porce-sushi-detail-1024x640.jpg" alt="" class="wp-image-24212 transfer-szn-utm"/></a></figure>



<h2 class="wp-block-heading">Nápisy „No MSG“: půlstoletí vyhnanství z amerických talířů</h2>



<p>Dopad se nejtvrději projevil v restauracích. Čínské a obecně asijské podniky čelily podezíravým hostům, odlivu zákazníků a tlaku, aby se od přísady veřejně distancovaly. Do výloh a jídelních lístků se dostaly výrazné nápisy „No MSG“ (bez glutamanu). Mnohé kuchyně glutaman přestaly používat, jiné ho jen přestaly přiznávat. Z běžného koření se pro zákazníky stal zakázaný symbol.</p>



<p>Proč zrovna glutaman a proč zrovna čínská kuchyně? Potraviny jako parmazán nebo rajčatový protlak, plné stejné molekuly, žádnou hysterii nevyvolaly. Historik gastronomie Ian Mosby, kterého cituje Axios, upozorňuje, že obavy navázaly na dlouholeté americké podezírání čínské kultury a jídla jako „nečistého“ či „přemrštěného“. Podle nás je to klíčový bod celé kauzy: strach si vybral přísadu, ale mířil na kuchyni a na lidi, kteří ji vařili.</p>



<p>Věda mezitím dospěla k jasnějším závěrům. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v 90. letech zadal přezkum federaci FASEB. Ta připustila, že u některých citlivých jedinců se mohou objevit krátkodobé a mírné potíže, pokud sní 3 gramy glutamanu nebo více bez jídla. Typická porce jídla s přidaným glutamanem ho přitom obsahuje méně než 0,5 gramu. Multicentrická dvojitě zaslepená studie publikovaná roku 2000 v Journal of Nutrition doplnila, že ani velké dávky nalačno nevyvolávaly konzistentní a opakovatelné reakce. Při podání s jídlem se potíže neprojevily vůbec. Úřad dnes podle svých <a rel="nofollow noopener" href="https://www.fda.gov/food/food-additives-petitions/questions-and-answers-monosodium-glutamate-msg" target="_blank">otázek a odpovědí</a> považuje glutaman při běžné konzumaci za bezpečný.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Glutamát v rajčatech i parmazánu: shodná molekula, odlišná pověst</h2>



<p>Nejsilnějším argumentem proti strachu je běžný jídelníček. Glutamát obsahují rajčata, zralé sýry, maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, kukuřice, ořechy, houby i sójová omáčka. Lidské tělo ho navíc samo uvolňuje při trávení bílkovin. FDA odhaduje, že průměrný člověk takto přijme zhruba 13 gramů glutamátu denně, zatímco přidaný glutaman sodný představuje asi 0,55 gramu.</p>



<p>Chemicky se oba zdroje nijak neliší. Volný glutamát z rajčete a glutamát z bílého krystalu jsou pro tělo totožná molekula. Rozdíl spočívá v etiketě. Přidaný glutaman se musí uvádět ve složení, přirozeně obsažený glutamát v kvasničném extraktu, sójových výtažcích nebo hydrolyzované rostlinné bílkovině nikoli. Kdo tedy pečlivě kupuje výrobky „bez glutamanu“, může ho klidně jíst v jiné podobě.</p>



<h2 class="wp-block-heading">E621 v Česku: kde se skrývá a jak může ubrat soli</h2>



<p>V Evropské unii patří glutaman sodný mezi povolené přídatné látky s kódy E620 až E625. Na obalu se uvádí kategorií a názvem nebo číslem, tedy jako „zvýrazňovač chuti: glutaman sodný“ či „zvýrazňovač chuti: E621“. Ucelená veřejná databáze českých výrobků s touto přísadou chybí, evropská data ale ukazují, kam se dívat:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li>instantní polévky, bujony a vývary,</li>



<li>kořenící směsi, ochucovadla a marinády,</li>



<li>omáčky a hotová jídla,</li>



<li>masné výrobky a uzeniny,</li>



<li>brambůrky, křupky a instantní nudle.</li>
</ul>



<p>Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve svém <a rel="nofollow noopener" href="https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2903/j.efsa.2017.4910" target="_blank">stanovisku z roku 2017</a> stanovil přijatelný denní příjem 30 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti, vyjádřeno jako kyselina glutamová. Pro dospělého vážícího 70 kilogramů to odpovídá zhruba 2,1 gramu denně z přídatných látek. Úřad zároveň připustil, že některé skupiny populace mohou při vysoké spotřebě průmyslově ochucených potravin tuto hranici přesahovat. Společný výbor expertů FAO a WHO pro přídatné látky (JECFA) naproti tomu žádný číselný limit nestanovil.</p>



<p>Zajímavé je srovnání se solí. Glutaman sodný obsahuje asi 12 procent sodíku, kuchyňská sůl přibližně 39 procent. Na stejné množství tedy připadá zhruba třetina sodíku. Protože umami posiluje dojem plnosti a slanosti, může částečná náhrada soli glutamanem v některých receptech snížit příjem sodíku bez ztráty chuti. Bezsodíkovou náhražkou ovšem glutaman být nemůže. Kanadské zdravotnické úřady doporučují v domácí kuchyni nejvýše čajovou lžičku na kilogram jídla a varují před jeho přisypáváním do polotovarů, které ho už obsahují.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/japonsky-chemik-izoloval-z-rasy-kombu-krystal-ktery-definoval-patou-chut-pak-ho-amerika-na-50-let-zakazala-kvuli-jednomu-dopisu/">Japonský chemik izoloval z řasy kombu krystal, který definoval pátou chuť. Pak ho Amerika na 50 let zakázala kvůli jednomu dopisu</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Nová studie ukázala, jak může UV světlo pomoci rozložit tzv. věčné chemikálie</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/nova-studie-ukazala-jak-muze-uv-svetlo-pomoci-rozlozit-tzv-vecne-chemikalie/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 26 Jun 2026 12:17:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[ekologie]]></category>
		<category><![CDATA[studie]]></category>
		<category><![CDATA[Světlo]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=210360</guid>

					<description><![CDATA[<p>Dánští vědci identifikovali chemický mechanismus, díky kterému UV záření štěpí jedny z nejodolnějších znečišťujících látek na planetě, a to bez jediné přidané chemikálie.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tým z Aarhus University <a href="https://pure.au.dk/portal/en/publications/mechanistic-insights-into-per-and-polyfluoroalkyl-substance-pfas-/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">publikoval v dubnu 2026</a> v časopise Environmental Science &amp; Technology studii, která nemíří na další filtr nebo membránu. Míří na destrukci. Pod intenzivním simulovaným slunečním zářením se jim podařilo rozložit několik typů PFAS, včetně nechvalně známého GenX, a hlavně doložit, kdo za rozkladem stojí: vodíkové radikály, které vznikají přímo z vody. Žádný katalyzátor, žádná přidaná chemikálie. Jen světlo a voda. Zní to jednoduše, ale právě v tom je háček i příslib zároveň.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč je důležité PFAS ničit, ne jen filtrovat</h2>



<p>Dnes se PFAS z pitné vody odstraňují převážně separačními technologiemi. Granulované aktivní uhlí, iontové výměny, reverzní osmóza, nanofiltrace: všechny dělají v zásadě totéž. Zachytí molekuly PFAS a přesunou je jinam. Do uhlíkového média, do pryskyřice, do koncentrátu. Problém nezmizí, jen změní adresu. Nasycené uhlí se musí regenerovat nebo skládkovat, koncentrát z membrán vyžaduje další zpracování.</p>



<p>Vazba uhlíku s fluorem, která dává PFAS přezdívku „věčné chemikálie&#8220;, patří k nejpevnějším v organické chemii. Právě proto se tyto látky v přírodě prakticky nerozkládají a právě proto je tak těžké je zničit i v průmyslovém měřítku. Studie z Aarhusu ukazuje cestu, jak tuto vazbu přerušit, a co je podstatnější, vysvětluje&nbsp;<em>proč</em>&nbsp;se přerušuje.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co přesně vědci zjistili</h2>



<p>Výzkumníci vystavili vzorky vody s PFAS intenzifikovanému simulovanému slunečnímu záření a sledovali, co se děje na molekulární úrovni. Nasadili elektronovou spinovou rezonanci i subpikosekundovou transientní absorpční spektroskopii, tedy nástroje, které dokážou zachytit extrémně krátkodobé chemické děje.</p>



<p>Výsledek: pod UV zářením s vlnovou délkou kratší než 300 nanometrů dochází k fotoexcitaci vody a vzniku vodíkových radikálů. Ty napadají molekuly PFAS, odštěpují fluor a vedou k postupnému rozkladu. U GenX autoři naměřili 49,1 % degradace a 21,2 % defluorace za pět hodin. Světlo nad 300 nm sice dokáže PFAS při velmi dlouhé expozici degradovat, ale nestačí na defluoraci, tedy na skutečné rozbití té „věčné&#8220; vazby.</p>



<p>Klíčový posun oproti dosavadním předpokladům: dřívější interpretace často zdůrazňovaly roli hydratovaných elektronů jako hlavního aktéra redukčního rozkladu PFAS. Aarhuský tým doložil, že v tomto konkrétním bezchemickém systému dominují vodíkové radikály. Není to akademický detail. Je to návod, podle kterého půjde jednou navrhovat účinnější reaktory.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Tři brzdy na cestě do praxe</h2>



<p>Než se kdokoli rozběhne stavět UV čističku, je potřeba vidět limity. Podle&nbsp;<a href="https://www.eurekalert.org/news-releases/1126756" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">tiskové zprávy Aarhus University</a>&nbsp;sami autoři upozorňují na tři zásadní překážky:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>Rychlost reakce.</strong>&nbsp;Proces je zatím pomalý. Pět hodin intenzivního záření na laboratorní vzorek není tempo, které zvládne průtoková vodárna.</li>



<li><strong>Meziprodukty.</strong>&nbsp;Při rozkladu vznikají kratší fluorované řetězce a hydrodefluorované meziprodukty. Jejich úplný toxikologický profil zatím chybí; otázka, zda nevyměníme jeden problém za jiný, zůstává otevřená.</li>



<li><strong>Škálování.</strong>&nbsp;Samostatná konferenční práce téhož pracoviště z roku 2026 popisuje vývoj&nbsp;automatizované řídicí jednotky&nbsp;pro UV-ARP průtokové reaktory a přiznává, že nelineární kinetika a obtížný monitoring v reálném čase dělají z velkoobjemového nasazení stále výzkumný problém.</li>
</ul>



<p>Dubnová studie navíc není izolovaný výstřel. Už v březnu 2026 Aarhus University komunikovala jiný experiment, při kterém s pomocí katalyzátoru a UV záření zcela rozložila PFOA během tří hodin. Vzniká tak širší výzkumný program, kde mechanistické poznatky z dubnové práce mohou zpětně vylepšit i katalytické postupy.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co to znamená pro Česko</h2>



<p>Česká pitná voda zatím evropské limity pro PFAS plní s rezervou, ale ne všude stejně. Celostátní studie ze 192 vzorků kohoutkové vody z roku 2021,&nbsp;<a href="https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0043135423012046" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">publikovaná ve Water Research</a>, naměřila součet PFAS od nedetekovatelných hodnot do 23,9 ng/l. Medián u povrchových a smíšených zdrojů činil 2,97 ng/l, u podzemních zdrojů jen 0,48 ng/l. Screening Státního zdravotního ústavu na 187 vzorcích uvádí průměr 2,4 ng/l a maximum 24 ng/l.</p>



<p>Pro srovnání:&nbsp;<a href="https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2020/2184/oj/eng" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">evropská směrnice 2020/2184</a>&nbsp;stanovuje parametr „Sum of PFAS&#8220; na 100 ng/l a od 12. ledna 2026 musí být plně dodržován. České hodnoty jsou řádově pod limitem, ale rozdíl mezi povrchovými a podzemními zdroji naznačuje, kde případný problém hledat dřív.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Dokáže vodík spasit naši budoucnost? | Václav Bystrianský | TEDxNárodní" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/_npYP0dgN4A?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Prakticky pro spotřebitele: u veřejného vodovodu má smysl vyžádat si data od provozovatele. Kdo chce jistotu navíc, může sáhnout po domácím filtru certifikovaném pro redukci PFAS, s důrazem na certifikaci a pravidelnou výměnu náplní, ne na marketingové sliby. Hlavní cesta PFAS do těla vede polykáním vody a potravin, nikoli přes kůži při sprchování.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Návod na budoucí čističku, ne čistička sama</h2>



<p>Skutečný přínos dubnové studie neleží v představě, že zítra namíříme UV lampu na vodovodní potrubí a PFAS zmizí. Leží v tom, že vědci konečně vědí, který chemický spouštěč hledat a zesilovat. Vodíkové radikály z vody, ne přidané chemikálie, ne dříve předpokládané hydratované elektrony, jsou klíč k destrukci jedněch z nejhouževnatějších znečišťujících látek, jaké průmysl kdy vypustil do oběhu.</p>



<p>Od laboratorního mechanismu k průtokovému reaktoru ve vodárně vedou roky výzkumu, pilotních testů a regulatorních schválení. Ale směr je teď jasnější. A v boji s látkami, které v přírodě přetrvávají desítky let, je i tohle cenný posun.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/nova-studie-ukazala-jak-muze-uv-svetlo-pomoci-rozlozit-tzv-vecne-chemikalie/">Nová studie ukázala, jak může UV světlo pomoci rozložit tzv. věčné chemikálie</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/_npYP0dgN4A" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/_npYP0dgN4A" />
			<media:title type="plain">Dokáže vodík spasit naši budoucnost? | Václav Bystrianský | TEDxNárodní</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[Podobně jako o řízení auta, koluje i o vodíku, mnoho polopravd, omylů a mýtů. Bohužel, mnozí se jimi řídí, a tak ohrožují svoji i naši cestu k udržitelné ene...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/06/dokaze-vodik-spasit-nasi-budoucn.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Jak vypadá lidská mrtvola po 12 měsících? Rozklad je rozdělený do několika etap –⁠ od tekutého mozku až po tlakový výbuch</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/lidske-telo-rok-rakev/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 01 Sep 2025 04:03:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[rozklad]]></category>
		<category><![CDATA[Smrt]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=63836</guid>

					<description><![CDATA[<p>Lidé se často srovnávají se smrtí tak, že ji převlékají za určitou formu života. Těla odpočívají v pokoji a dopřávají si velmi dlouhá zdřímnutí, zatímco reálně leží v hlíně.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Hodně lidí věří v&nbsp;posmrtný život. Jde o koncept, který nejen popírá konečnost smrti, ale doslova ji popisuje jako jinou formu života. Asi nejzářnějším příkladem je pohřeb s&nbsp;otevřenou rakví. <strong>Zemřelí jsou krásně oblečeni a leží v&nbsp;obrovské a bíle vyložené šperkovnici.</strong> Vytváří to skoro dojem, že spí v&nbsp;poněkud klaustrofobické posteli. Postupem času však tuto spící krásu čekají některé dosti drastické změny.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-trochu-jin-p-klad-odlivu-mozk">Trochu jiný příklad odlivu mozků</h2>



<p>Smrt nečeká na nikoho, a rozhodně ne na to, až se někdo před tělesným rozkladem obleče. První orgán, který postihne zkáza, je váš mozek. I když se vás celý život snažil udržet naživu, ve smrti se bude chovat mnohem dramatičtějším způsobem. <strong>Už po 4 minutách nedostatku kyslíku se mozkové buňky začnou rozpadat</strong> v&nbsp;procesu zvaném „autolýza“. Je to důsledek klíčového procesu, který drží člověka na živu, tedy <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/clovek/zapach-z-ust-priciny/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">dýchání</a>.</p>



<p>Vzniká při něm oxid uhličitý, a pokud není odváděn krví pryč, zvýší se v buňkách pH a spustí se rozkladné procesy. Z buněk se uvolní živiny, na které se mohou vrhnout ostatní buňky. Přesné načasování záleží také na teplotě, chlad začátek autolýzy oddálí. <strong>Proto mohou být lidé, kteří se topí v&nbsp;ledové vodě</strong>, někdy zachráněni ještě po hodině. <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/clovek/mozkova-tkan-v-laboratori/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Mozek</a> se místo smrti dostane do určité hibernace. V&nbsp;rakvi se pak věci přiblíží stavu tekutému, protože mozek (ze 70 % voda) prostě z&nbsp;těla vyteče.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob.jpg" alt="" class="wp-image-63844 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/lebka-kostra-hrob-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-hodovn-tabule-pro-bakterie">Hodovní tabule pro bakterie</h2>



<p>Jakmile k&nbsp;tomu dojde, začnou se na vás živit bakterie, které normálně žijí na povrchu i uvnitř vašeho těla. Během pár hodin spořádají žlučník a vypustí na svět žlutozelenou tekutinu. Hodiny přejdou v&nbsp;dny a <strong>vaše tělo se začne plnit posmrtnými plyny</strong> a dalšími nevábně zapáchajícími tekutinami. Tkáně a orgány vypustí až zarážející spektrum více jak 400 chemikálií a plynů. Krom jiných také tetrachlormethan, extrémně toxickou látku používanou dříve v&nbsp;hasicích přístrojích.</p>



<p>Po 3–4 měsících pobytu pod zemí začnou červené krvinky uvolňovat železo a tělo se zahalí do hnědočerné barvy. Brzy nato ztratí buňky svou strukturu, takže se veškeré tkáně změní na vodnatou kaši. <strong>Když uplyne něco přes rok, rozpustí a rozloží se i vaše oblečení</strong>, protože bude vystaveno všem chemikáliím, které produkuje vaše tělo. A přesně takhle se změníte ze spící krásky ve zcela nahou kaši. Jediné, co pak zůstane, jsou kosti a zuby.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mrtv-se-m-e-rozlou-it-i-slu-nou-r-nou">Mrtvý se může rozloučit i slušnou ránou</h2>



<p>Bez ohledu na to, jak klidná byla vaše smrt, nebudete nikdy odpočívat v&nbsp;pokoji, a to právě kvůli magii rozkladu. V&nbsp;určitých podmínkách – například při vystavení rakve v&nbsp;mauzoleu – mohou být zmíněné tekutiny úplně všude. <strong>Rakev totiž nakonec vybuchne nikoli v&nbsp;záblesku slávy, ale krve.</strong> Stane se doslova tlakovým hrncem, což redukuje celé tělo na nevábnou hnědou kaši plnou nejrůznějších kousků.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="609" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zdobena-rakev.jpg" alt="" class="wp-image-63848 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zdobena-rakev.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zdobena-rakev-320x195.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zdobena-rakev-768x468.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zdobena-rakev-720x438.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Když pak tlak uvnitř překoná soudržnost rakve, bude tento materiál všude kolem. Někdy je tento výbuch dokonce tak silný, že se něco dostane i před samotnou hrobku. Je to úplně stejný princip, <strong>jako když necháte v&nbsp;lednici příliš dlouho nějaké jídlo v&nbsp;plastovém boxu s&nbsp;víkem</strong>. A protože mrtvé tělo vylučuje stejné látky jako chlazení <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/proc-nedavat-rajcata-do-lednice/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">lednice</a>, jde o paralelu mnohem přesnější, než by se mohlo zdát. Jste tak vlastně jen myslící maso, které čeká, až ho sní bakterie.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Chtěli byste klasický pohřeb, nebo nějakou současnou alternativu?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-grunge">Zdroj: <a href="https://www.grunge.com/171142/what-happens-to-your-body-after-one-year-in-a-coffin/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Grunge</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/lidske-telo-rok-rakev/">Jak vypadá lidská mrtvola po 12 měsících? Rozklad je rozdělený do několika etap –⁠ od tekutého mozku až po tlakový výbuch</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jednu známou barvu nenajdete na žádné vlajce. Co je důvodem a jakou pověst si nese z historie?</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/vlajky-nemivaji-fialovou-barvu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 09 Sep 2022 02:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[Barva]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[rarita]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=111534</guid>

					<description><![CDATA[<p>Už jste jistě viděli státní vlajky řady zemí a mnohé z nich poznáte podle barev, avšak jedna ze základních barev se na vlajkách neobjevuje.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Vlastně to není tak zcela pravda.&nbsp;Dotyčná barva je přítomna ve vlajkách dvou exotických zemí, ale je sotva patrná.&nbsp;Ani tyto země <strong>nejsou natolik známé, aby si toho každý člověk všiml</strong>. Faktem je, že mezi barevnými vlajkami můžete vidět černou, žlutou, oranžovou, zelenou, různé odstíny modré a jiné běžně používané barvy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-z-skat-fialovou-barvu-b-valo-opravdu-n-ro-n">Získat fialovou barvu bývalo opravdu náročné</h2>



<p>V minulosti byla fialová nebo purpurová barva považována za velmi vzácnou, informuje World Atlas.&nbsp;Jejich barvivo mělo vyšší cenu než zlato. Důvodem byli <strong>mořští šneci a raritní obsah látek z jejich těl sloužících ke tvorbě barviva</strong>.&nbsp;Fialová barva byla připravena z <a href="https://exhibitions.kelsey.lsa.umich.edu/ancient-color/purple.php" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">malých mořských plžů v Libanonu</a>.&nbsp;Aby vznikl jeden gram fialové barvy, muselo být zabito více než 10 000 hlemýžďů.&nbsp;To vysvětluje extrémně vysokou pořizovací cenu.&nbsp;450 gramů fialové barvy stálo přes 52 tisíc amerických dolarů.&nbsp;Barva se proto k <a href="/tag/vyroba/">výrobě</a> vlajek nepoužívala.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-barva-jen-pro-bohat">Barva jen pro bohaté</h2>



<p>Krom toho&nbsp;až do 19. století byl nákup purpurového barviva záležitostí pouze bohatých.&nbsp;Z tohoto důvodu <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/protokol-pri-skonu-kralovny/">britská královna Alžběta</a> oznámila, že nikdo jiný než královská rodina nemůže nosit fialovou.&nbsp;Proto <strong>zůstávala tato barva běžným lidem cizí</strong>. Ze 195 oficiálně uznaných zemí světa jsou Nikaragua a Dominika (ostrov v Karibiku) jediné, které mají na vlajce fialovou barvu.&nbsp;Dominika přijala tyto barvy roku 1978 a Nikaragua v roce 1908. </p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="875" height="526" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/vzacnost-fialove-barvy.jpg" alt="" class="wp-image-111537 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/vzacnost-fialove-barvy.jpg 875w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/vzacnost-fialove-barvy-320x192.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/vzacnost-fialove-barvy-768x462.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/vzacnost-fialove-barvy-720x433.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 875px) 100vw, 875px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vytvo-en-barviva-kter-v-echno-zm-nilo">Vytvoření barviva, které všechno změnilo</h2>



<p>Jednou však přišel britský chemik William Henry Perkin s roztokem, který vše změnil.&nbsp;V roce 1856 <strong>vytvořil syntetické purpurové barvivo</strong>.&nbsp;Poté cena fialových barviv rapidně klesla.&nbsp;Postupně se tato vzácná <a href="/tag/barva/">barva</a> stala součástí každodenního života lidí, byla běžně dostupnou a dala se tak sehnat na každém rohu.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/vlajky-nemivaji-fialovou-barvu/">Jednu známou barvu nenajdete na žádné vlajce. Co je důvodem a jakou pověst si nese z historie?</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědcem můžete být i v pohodlí domova. Na tyto jednoduché experimenty vám postačí jen pár cukrovinek</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/zajimave-pokusy-sladkosti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 13 May 2022 02:25:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[fyzika]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=84915</guid>

					<description><![CDATA[<p>Sladkosti, například bonbóny, nejsou jen sladký požitek. Během několika experimentů se na nich můžete naučit mnoho zajímavých věcí.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Cukrovinkou je obecně označována potravina sladké chuti s&nbsp;obsahem cukru či umělého sladidla. Klasickým příkladem jsou žvýkačky, bonbóny nebo čokoláda. Jedná se o pochutiny, tedy<strong> potraviny s&nbsp;malou výživnou hodnotou</strong>, které však stimulují chuťové buňky. Jde o oblíbenou skupinu potravin jak mezi dětmi, tak i dospělými. Je třeba upozornit, že cukr způsobuje druh závislosti a nadměrná konzumace cukrovinek v&nbsp;mnoha ohledech škodí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-se-bonb-ny-pot-p">Jak se bonbóny potápí</h2>



<p>Můžete je donutit potopit se a pak zase plavat? Potřebujete zabalené bonbóny, které jsou opravdu zatavené, nejen zabalené. Dále plastovou láhev s&nbsp;pevným víčkem a vodou. Též se hodí miska, špendlík a jehlové kleště. <strong>Zabalený bonbón hoďte do vody v láhvi</strong> a sledujte, zda plave. Pokud ano, pečlivě ji uzavřete a zmáčkněte. Pořád plave? Můžete zkusit položit láhev na ležato a stoupnout si na ni, případně vyzkoušet některý z&nbsp;následujících postupů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony.jpg" alt="" class="wp-image-84914 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pomocí kleští vylovte bonbón z&nbsp;vody a lehce propíchněte obal. Dejte cukrovinku zpátky, obal by se měl pomalu začít plnit vodou, čímž uvězní vzduchové <a href="/tag/bubliny/">bubliny</a>. Případně zkuste jiný bonbón nebo jinou láhev, kterou snadněji zmáčknete. <strong>Většina bonbónů je hustší než voda</strong>, takže se potopí. Pokud jsou ale v&nbsp;obalu vzduchové bublinky, budou ho celý držet nad vodou. Když láhev zmáčkněte, voda sevře také bonbón.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-zka-bublin-a-obalu">Otázka bublin a obalu</h2>



<p>Vlivem tlaku se zmenší i bublinky v&nbsp;obalu. Bonbón tak tlačí na vodu méně a ona ho méně podporuje, proto se potopí. Když tento tlak ustane, bubliny se opět zvednou a vše se vrátí do původního stavu. Některé<strong> ryby mají měchýř, který funguje úplně stejně</strong>. Jakmile ho zmáčknou, tak se mohou potopit, když ho uvolní, vynoří se. Každý bonbón může být zabalen trochu jinak, takže se některé prostě nepotopí a některé zase nebudou nikdy plavat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-m-ete-c-tit-ph">Můžete cítit pH?</h2>



<p>Čím se dá otestovat kyselost nebo zásaditost? Například lakmusový papírek na jazyku? Budete potřebovat sadu kyselých bonbónů, lakmusový papírek s&nbsp;rozsahem pH 1–7, teplou vodu a několik malých misek. <strong>Do každé z&nbsp;nich dejte několik bonbónů</strong> – pro každý druh vezměte jednu. Zalijte je teplou vodou, dokud nebudou potopené. Kyselou část bonbónů nechte rozpustit, některé mají například skořápku, jiné se potřebují rozpustit kompletně.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="713" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky.jpg" alt="" class="wp-image-84912 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-320x228.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-768x548.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-720x513.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ochutnejte lžičku vody z&nbsp;každé misky. Jak moc je kyselá? Srovnejte misky podle intenzity chuti. Každou z&nbsp;nich otestujte papírkem. Odpovídají výsledky původnímu pořadí? Co se zde děje? Kyselou chuť způsobují kyseliny, takže <strong>čím silnější chuť, tím více kyseliny v&nbsp;bonbónu</strong> je. Pokud vaše chuť neodpovídá výsledkům, existuje několik vysvětlení, hlavně v&nbsp;případě obarvených bonbónů. Stejně tak některé příchutě mohou zakrýt kyselou chuť.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-slan-l-ze-pro-gumov-erv-ky">Slaná lázeň pro gumové červíky</h2>



<p>Středné náročný experiment s&nbsp;dobou provedení 2 dny. Potřebujete 4 gumové červíky nebo medvídky, 3 menší čisté misky na cca 1 šálek vody, cukr a sůl. Do jedné misky dejte lžičku cukru, do druhé lžičku soli a obě zalijte vodou. <strong>Do každé misky dejte jednu gumovou sladkost</strong> a jednu nechte bokem pro srovnání. Po několika hodinách zkontrolujte velikost jednotlivých medvídků. Který z&nbsp;nich se za tuto dobu nejvíce změnil?</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="664" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka.jpg" alt="" class="wp-image-84920 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-768x510.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-720x478.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Šálek čisté vody je jako zředěný roztok. Přidáním soli vytvoříte koncentrát. Čím více soli, tím koncentrovanější. Pokud se může voda stát koncentrovanějším činidlem, tak to udělá, protože příroda se snaží o rovnováhu. <strong>Tento proces se jmenuje osmóza</strong>. Tu můžete vidět v&nbsp;praxi u medvídka v&nbsp;čisté vodě. Voda rozpustí cukrovou želatinu a medvídek se roztáhne. Podle koncentrace roztoku se gumový medvídek roztáhne více nebo méně.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vrstvy-vych-zej-c-z-hustoty">Vrstvy vycházející z&nbsp;hustoty</h2>



<p>Barviva s&nbsp;odlišnou hustotou se dají použít jako vrstvy. Potřebujete 2 balíčky barviva jedné barvy a 1 balíček jiného odstínu, dále úzkou sklenici s&nbsp;<a href="/tag/voda/">vodou</a>. Dovnitř vlijte 2 <strong>balíčky barviva stejné barvy a počkejte pár minut</strong>, než se rozpustí. Nalijte třetí balíček. Smíchají se, nebo zůstane jedna na povrchu? Co zde probíhá? Tekutina s&nbsp;menší hustotou plave na povrchu, proto olej plave na vodě. Ovšem zde jsme měli tři stejné roztoky, nebo ne?</p>



<p>Ne zcela. Když se rozpustily první dva balíčky barviva, vznikl na dně sklenky silný sladký roztok. Při přidání třetího balíčku přibyl na hladině slabší, než se rozpustí a vytvoří pruh barvy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-bradavi-nat-l-ko-ice">Bradavičnatá lékořice</h2>



<p>Mohou na hladké lékořici vyrůst bradavice? Pokus na 5 minut s asistencí dospělého. Potřebujete zakroucenou lékořici, mikrovlnku a talíř do ní vhodný. Případně papír na pečení a normální troubu. <strong>Lékořici dejte na talíř či papír a ohřejte ji v&nbsp;mikrovlnce</strong> na nízký nebo střední výkon. Každých 30 sekund ji kontrolujte, aby nezačala hořet. Také sledujte, jestli jí narostly bradavice. Případně ji dejte do trouby na 150 stupňů a kontrolujte co 5 minut.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="664" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail.jpg" alt="" class="wp-image-84917 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-768x510.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-720x478.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>K&nbsp;čemu dochází? Lékořice, stejně jako většina měkkých sladkostí, obsahuje malé procento vody. Bradavice vznikají, když se voda zahřeje a vytváří tak malé bublinky páry. A proč se <strong>lékořice v&nbsp;mikrovlnné nebo běžné troubě neroztaví</strong>? Protože obsahuje také mouku, která se zkrátka nerozteče. Podle některých definic to také znamená, že lékořice vlastně není sladkost. Užívejte si ji ovšem dál, na její chuti toto nic nemění.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-plavaj-c-gumov-abi-ky">Plavající gumové žabičky</h2>



<p>Dokáží gumové žabky plavat? Na tento jednoduchý experiment potřebujete 2 dny. Dále gumové žabky obalené v&nbsp;marshmallow, například Haribo, a čistou nádobu s&nbsp;vodou. Do ní <strong>jednoduše vložte žabky a počkejte 2 dny</strong>. Co se žábám stalo? Jak začnou natahovat vodu, stane se několik věcí. Nejdříve se postupně zvětší a tím se změní jejich hustota, kterou se přiblíží vodě.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="703" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu.jpg" alt="" class="wp-image-84911 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-320x225.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-768x540.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-287x203.jpg 287w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-720x506.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Zvětší se i marshmallow a jeho vzduchové bublinky. Mohou dokonce přijít o cukr, který se ve vodě rozpustí. Pokud se bublinky vzduchu dostatečně zvětší, může se stát, že změna hustoty zvedne žabky ze dna a ony budou ve vodě plavat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-svitn-taffy">Průsvitné Taffy</h2>



<p>Mohou být Laffy Taffy průsvitné? Potřebujete k&nbsp;ruce jednoho dospělého a 30 minut. Dále Laffy Taffy nebo jinou měkkou ovocnou sladkost, papír na pečení a troubu. Troubu rozehřejte na 150 stupňů a <strong>na pečící papír dejte nerozbalené bonbóny</strong>. Zahřívejte je asi 30 minut a každých pár minut kontrolujte. Jak budou nakonec vypadat? Viděli jste někdy stroj na výrobu těchto sladkostí? Kovové paže materiál natahují a skládají, a to stejné pořád dokola.</p>



<p>Jak se toto děje, jsou uvnitř uzavřeny vzduchové bublinky, což dělá Laffy Taffy měkké a žvýkací. Bez těchto <strong>bublinek, které oddělují molekuly cukru</strong>, by byly tyto cukrovinky tvrdé jako lízátko. Bublinky také lámou světlo, jež Laffy Taffy neprojde a je pohlceno. Když to celé zahřejete a roztavíte do loužičky, část vzduchu může zase uniknout a materiál je opět průsvitný.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Na který pokus se nejvíce těšíte?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/zajimave-pokusy-sladkosti/">Vědcem můžete být i v pohodlí domova. Na tyto jednoduché experimenty vám postačí jen pár cukrovinek</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Čím to, že je horká voda mnohem lepším rozpouštědlem než studená? Při procesu je nutné narušit jisté síly</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/rozpoustedlo-horka-voda/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 17 Mar 2022 03:06:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[průmysl]]></category>
		<category><![CDATA[Voda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=74070</guid>

					<description><![CDATA[<p>Když se na oblečení objeví skvrna, je voda první způsob, jak se nečistoty zbavit. Teplá voda přitom v takových případech funguje daleko lépe než ledová.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Rozpouštědlo je substance, která dovede rozpustit jiné látky. A voda je dobré rozpouštědlo – ostatně na tom stojí například vodové barvy, které právě ve vodě rozpouští prášek či úlomky pevných barviv. <strong>Stejně tak při domácím úklidu je voda nezbytnou</strong> součástí veškerých lázní a náplní pro čističe a další techniku. Rozpuštění pevných látek vyžaduje určitou energii, protože je potřeba narušit síly, které drží pohromadě jednotlivé molekuly.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-s-teplotou-roste-rozpou-t-c-s-la">S&nbsp;teplotou roste rozpouštěcí síla</h2>



<p>V&nbsp;každém materiálu dochází k&nbsp;pohybu molekul. Jeho rychlost souvisí s teplotou dané látky – čím je teplejší, tím rychlejší pohyb. V&nbsp;horké vodě je tedy pohyb molekul intenzivnější než ve studené, <strong>takže dochází k&nbsp;většímu počtu střetů mezi molekulami vody</strong> a druhé substance. Většina pevných látek, například sůl či cukr, se s&nbsp;rostoucí <a href="/tag/teplota/">teplotou</a> rozpouští snadněji. To opět vychází z&nbsp;rostoucího pohybu molekul a&nbsp;z&nbsp;toho vycházející četnosti vzájemných kolizí.</p>



<p>To samé platí pro plyny, které s&nbsp;rostoucí teplotou unikají z&nbsp;tekutin. To například vysvětluje, proč vám sycený nápoj za teplého dne na terase mnohem rychleji „vyprchá“. Základem pro <strong>všechny plyny i tekutiny je tzv. Brownův pohyb</strong>, tedy náhodný pohyb částic v&nbsp;kapalinách a plynech. Tento jev byl poprvé zaznamenán biologem Robertem Brownem v&nbsp;roce 1827 při sledování pylových zrnek ve vodě, později byl ověřen na částicích prachu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-mysl-stoj-na-rozpou-t-dlech">Průmysl stojí na rozpouštědlech</h2>



<p>Rozpouštědlem lze nazvat jakoukoli látku, která dovede rozpustit jinou substanci a má v&nbsp;celém svém objemu jednotné chemické i fyzikální složení. S&nbsp;rozpouštěnou substancí ve výsledku vytvoří roztok, <strong>ve kterém je obvykle větší podíl rozpouštědla</strong>. Každý roztok tak obsahuje minimálně dvě složky. Na rozpouštědlech stojí mnoho <a href="/tag/prumysl/">průmyslových</a> procesů včetně zemědělství. Jde například o složky lepidel, nátěrů, pesticidů nebo hnojiv.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail.jpg" alt="" class="wp-image-74073 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/voda-detail-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Vzhledem k&nbsp;výrazné těkavosti je většina rozpouštědel vysoce hořlavá, výjimku tvoří ta chlorovaná. Při vystavení vzduchu mohou explodovat, během práce s&nbsp;nimi je proto nutné <strong>dodržovat obvykle přísná bezpečnostní opatření</strong>. Zdravotní rizika při nehodách zahrnují poškození dýchacích cest, nervového systému, případně jater či ledvin. Práce s&nbsp;těmito látkami zvyšuje také riziko tvorby rakovinného bujení v&nbsp;organismu.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Které rozpouštědlo používáte nejčastěji a k&nbsp;čemu?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/rozpoustedlo-horka-voda/">Čím to, že je horká voda mnohem lepším rozpouštědlem než studená? Při procesu je nutné narušit jisté síly</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jak zdvojnásobit množství prostředku na mytí nádobí, aniž by ztratil své schopnosti? Vychytávka vyjde sotva na 5 Kč</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/recept-na-domaci-saponat/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 10 Mar 2022 03:02:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[Čištění]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=71266</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jednoduchým trikem naředíte prostředek na mytí nádobí tak, aby neztratil svou hustotu. Zároveň tak dozajista ušetříte, protože potřebné přísady máte ve své kuchyni.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Někdo si doma ředí saponát vodou. Nevyhnutelně jsou však touto metodou ovlivněny klíčové vlastnosti produktu, takže je ho ve výsledku potřeba víc a rozdíl se tak většinou stírá. Existuje však jedna domácí přísada, kterou je možné docílit <strong>perfektního výsledku se současným vylepšením kvality produktu</strong>. Dostanete navíc prostředek, který bude hustší, nikoli řidší, a také bude méně škodlivý pro organismus. Přísada, kterou k&nbsp;tomu potřebujete, je většinou v&nbsp;každé kuchyni nebo obchodě.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-vylep-it-koupen-sapon-t">Jak vylepšit koupený saponát</h2>



<p>Tím téměř magickým práškem je obyčejná jedlá soda. V&nbsp;domácnosti obecně nachází četné využití, v&nbsp;tomto případě je ale zádrhel v&nbsp;přesném postupu ředění. Kýženým efektem je totiž hustota prostředku, <strong>citelné ušetření financí a také nižší koncentrace nežádoucích látek</strong>. K&nbsp;vytvoření nového saponátu budete potřebovat láhev saponátu (nalijte přesně polovinu), jedlou sodu, vařící <a href="/tag/voda/">vodu</a> a nádobu na míchání potřebných přísad.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda.jpg" alt="" class="wp-image-71268 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/jedla-soda-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Do připravené nádoby nalijte vařící vodu, a to v objemu odpovídajícím polovině láhve zvoleného saponátu. Pak přidejte 3–4 lžíce jedlé sody a vše dobře promíchejte. Tento roztok nalijte do láhve se saponátem, <strong>pevně ji uzavřete a důkladně protřepejte</strong>. Po otevření si nejspíš ihned všimnete, jak je najednou tekutina hustá. Jakmile dosáhnete homogenní konzistence přípravku, můžete ho ihned vyzkoušet v&nbsp;praxi. Kromě lepšího čisticího účinku použijete tekutiny zřejmě mnohem méně.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ist-dom-c-v-roba-sapon-tu">Čistě domácí výroba saponátu</h2>



<p>Můžete jít ještě o krok dál a připravit si vlastní saponát tzv. from scratch, tedy od základů. Připravte si 50 gramů přírodního mýdla bez parfemace, klidně jádrové či olivové. <strong>Dále 500 ml horké vody a lžičku sody na praní. </strong>Mýdlo jemně nastrouhejte a pomalu přisypávejte do horké vody. Průběžným mícháním ho nechte postupně rozpustit. Jakmile zmizí všechny pevné části, pokračujte v&nbsp;míchání a přidávejte prací sodu.</p>



<p>Při správném postupu získá směs všech tří složek konzistenci gelu. Důležité je dodržet hlavně objem surovin, teplotu a dávkování, jinak se mýdlo v&nbsp;roztoku srazí. Jakmile je směs hotová, <strong>nechte ji vychladnout a pak naplňte dávkovací lahvičku</strong>. Pro lepší pěnivost lze přidat trochu kokoglukosidu nebo přilít malé množství roztoku z&nbsp;mydlice lékařské. Několik kapek esenciálního oleje zase dodá příjemnou a trvající <a href="/tag/vune/">vůni</a>.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Máte vlastní recept na domácí čištění? Podělíte se o něj?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
https://www.youtube.com/watch?v=Oj8zhBCQG7M
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/recept-na-domaci-saponat/">Jak zdvojnásobit množství prostředku na mytí nádobí, aniž by ztratil své schopnosti? Vychytávka vyjde sotva na 5 Kč</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/Oj8zhBCQG7M" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/Oj8zhBCQG7M" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma chemie - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/halda-spinaveho-nadobi.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Co se děje s vaším tělem, když spolknete žvýkačku aneb Opravdu jí trávíme několik let?</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/co-kdyz-spolknu-zvykacku/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 11 Sep 2021 03:23:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[zdraví]]></category>
		<category><![CDATA[žvýkačka]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=27271</guid>

					<description><![CDATA[<p>Když jsme byli děti, rodiče nás před polykáním žvýkaček nejspíš varovali. Že nám zůstanou v žaludku a podobně.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Žvýkačku používáme jednou za čas nejspíš všichni, obvykle pro osvěžení dechu, například po cigaretě. Její účinnosti při tomto problému se lze zabývat jindy. Aktuálně jde o to, co se se žvýkací gumou stane, kdy se <strong>polknutím dostane hlouběji do zažívacího traktu.</strong> A je také potřeba konečně rozptýlit ty přetrvávající strachy, které pocházejí z&nbsp;našeho dětství. Ačkoli je žvýkačka v&nbsp;zásadě neškodná, několik věcí se přece jen stát může.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nejen-aludek-a-st-eva">Nejen žaludek a střeva</h2>



<p>Žvýkačku zpracuje žaludek a střeva s&nbsp;asistencí jater, ostatně tak je tomu u každé potraviny, kterou pozřeme. Játra odeberou barvivo, stabilizátory a další konzervanty, aby v&nbsp;těle nenastala alergická reakce nebo otrava. <strong>Náš žaludek obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, </strong>která žvýkačku rozštěpí na cukr, změkčovadla a příchutě. K&nbsp;nim patří například peprmint, který se nachází ve většině druhů této oblíbené pochutiny.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="684" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/09/zvykacka-zena-1024x684.jpg" alt="" class="wp-image-27280 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Když je žvýkačka zbavena všech těchto složek, naše střeva udělají fantastickou práci a během následujících 24 hodin ji kompletně dostanou z&nbsp;našeho organismu. Nicméně se mohou vyskytnout další projevy<strong>, při kterých je dobré zkontaktovat doktora. </strong>Patří mezi ně teplota, zvýšený krevní tlak, vyrážka a nakonec zvracení, mdloby nebo průjem. Všechny tyto příznaky mohou být alergickou reakcí na některou ze složek žvýkačky.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-potenci-ln-rizikov-slo-ky">Potenciálně rizikové složky</h2>



<p>Vyrážku nebo alergii může mít na svědomí latex. Stejné reakce může vyvolat potravinové barvivo, zahušťovadlo (kód E414), hydrogenuhličitan sodný – neboli jedlá soda a mannitol. To je alkoholický cukr<strong>, který se používá jako sladidlo, zvlhčovadlo i zahušťovadlo.</strong> Může také mírně projímat. Je třeba si uvědomit, že žvýkačky vznikají spojením látek, které by se jinak dost možná nikdy nepotkaly, tudíž mohou náš organismus silně podráždit.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/09/chlapec-zvykacka-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-27274 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Pravdou navíc je, že moderní potravinářský průmysl se neobejde bez mnoha silně chemických nástrojů. A žvýkačky jsou jejich koncentrovanou formou. Pokud si jich tedy dopřáváte hodně, všechny tyto látky se <strong>ve vašem těle mohou v&nbsp;různé míře ukládat. </strong>A přestože zrovna teď nic špatného necítíte, můžete si zadělávat na problémy. Jako vždycky platí, že všeho moc škodí, a pokud se žvýkačky stávají pevnou součástí vašeho jídelníčku, možná zbystřete.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-brightside">Zdroj: <a href="https://brightside.me/inspiration-health/what-really-happens-when-you-swallow-chewing-gum-201855/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">BrightSide</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/co-kdyz-spolknu-zvykacku/">Co se děje s vaším tělem, když spolknete žvýkačku aneb Opravdu jí trávíme několik let?</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
