zvuk – VědaŽivě.cz

Přestaňte neustále ladit hlasitost! Tohle nenápadné tlačítko v menu zachrání vaši večerní pohodu

Lukáš Jírovec — Fri, 01 May 2026 08:56:00 +0000

Scéna se opakuje v tisících českých obýváků každý večer. Film běží, herci šeptají, sáhnete po ovladači a přidáte. Pak přijde exploze, nebo reklama, a celý byt se otřese. Zase ubíráte. A znovu. Řešení přitom není v neustálém mačkání hlasitosti nahoru a dolů, ale v nenápadné položce ukryté hluboko v nastavení zvuku televizoru. Problém je, že ji každý výrobce pojmenovává jinak, schová ji jinam a nikdo vám o ní při koupi neřekne.

Proč to doma zní jinak než v kině

Kořen problému leží v tom, jak se zvuk pro film a televizi míchá. Moderní obsah, seriály na streamovacích službách, akční filmy, sportovní přenosy, často vzniká jako vícekanálový mix 5.1, kde dialogy putují primárně do samostatného středového kanálu. V kině nebo na domácím kinu s pěti reproduktory to funguje skvěle. Jenže váš televizor má dva malé reproduktory po stranách. Musí pět kanálů smíchat do dvou, a při tom procesu se hlasová stopa utopí v hudbě a efektech.

Evropská vysílací unie (EBU) ve svém odborném materiálu ke srozumitelnosti řeči upozorňuje, že výsledek ovlivňuje celý řetězec, od nahrávání přes mix a přenos až po akustiku konkrétní místnosti a sluch diváka. Česká televize má dokonce v technických podmínkách výslovně stanoveno, že prostorový zvuk pro vysílání musí mít malou dynamiku vhodnou pro domácí poslech a kinová zvuková stopa je nepřípustná. I tak ale stačí přepnout na streamovací aplikaci nebo jiný kanál a rozdíly se vrátí.

Tři funkce, tři různé problémy

Klíčové je pochopit, že neexistuje jedno univerzální „kouzelné tlačítko“. Existují tři typy funkcí, z nichž každá řeší jiný typ potíží. Zaměňovat je znamená buď žádný efekt, nebo zbytečně zdeformovaný zvuk.

Automatické srovnání hlasitosti (Auto Volume, Advanced Auto Volume, Auto Volume Control) hlídá skoky mezi kanály, reklamami, aplikacemi a HDMI vstupy. Když přepnete z tichého dokumentu na řvoucí reklamu, funkce rozdíl stáhne. Pro většinu domácností je tohle nejrychlejší první krok, zapnete jednou a necháte běžet.

Zvýraznění řeči (Clear Voice, Voice Zoom, Amplify, Active Voice Amplifier, Dialogue Enhancer) vytahuje hlasové frekvence nad hudbu a ruchy. Pomůže, když rozumíte akčním scénám, ale šeptané dialogy vám unikají. LG u funkce Clear Voice Pro přímo uvádí, že řeší situaci, kdy pozadí přehlušuje mluvené slovo.

Noční režim / komprese dynamiky (Night, Compressed, Dolby Dynamic Range) zmenšuje rozdíl mezi nejtišším a nejhlasitějším místem ve zvukové stopě. Dolby tuto funkci výslovně popisuje jako nástroj pro pozdní sledování bez rušení okolí. Výbuchy ztichnou, šepoty zesílí. Ideální, když za zdí usínají děti.

Kde to najdete: Samsung, LG, Sony

Největší překážkou je nejednotné názvosloví. Tady je orientační mapa pro tři nejrozšířenější značky:

Funkce	Samsung	LG	Sony
Srovnání hlasitosti	Settings › Sound › Expert Settings › Auto Volume	All Settings › Sound › Advanced Settings › Auto Volume Control	Settings › Display & Sound › Sound › Advanced Auto Volume
Zvýraznění řeči	Amplify (zvukový režim) nebo General & Privacy › Intelligent Mode › Active Voice Amplifier	All Settings › Sound › Select Mode › Clear Voice Pro	Voice Zoom nebo Dialogue Enhancer
Noční komprese	Starší modely: Auto Volume › Night	(řeší Clear Voice + Auto Volume)	Dolby Dynamic Range › Compressed

Důležitá poznámka: ne každý model má všechny funkce. Sony upozorňuje, že Voice Zoom ani Advanced Auto Volume nejsou na všech televizorech. Samsung nabízí Active Voice Amplifier jen u vybraných řad. LG uvádí, že postup i dostupnost se liší podle modelu a roku výroby. Obecně platí: v menu hledejte slova volume, voice, dialogue nebo dynamic range, pod jedním z nich se skrývá to, co potřebujete.

Kombinovat, ale střídmě

Funkce lze do jisté míry vrstvit. Praktická a bezpečná kombinace bývá automatické srovnání hlasitosti plus režim pro zvýraznění řeči, jedna hlídá skoky mezi zdroji, druhá vytahuje dialogy uvnitř pořadu. Pozor ale na konflikty: Sony výslovně uvádí, že Voice Zoom nefunguje současně s Dolby Audio Processing a na některých modelech se střídá s Dialogue Enhancer. Samsung zase některé zvukové režimy deaktivuje při připojení externích reproduktorů.

Jde o čistě softwarovou úpravu přehrávání, žádný zásah do hardwaru. Kdykoli můžete vše vrátit do výchozího stavu. Kompromis je zvukový, ne technický: noční komprese zúží dynamiku, takže akční scény znějí méně „filmově“. Hlasové režimy potlačí část prostorové ambience, aby řeč vystoupila dopředu. Pro večerní pohodu na gauči je to ale výměna, která stojí za to.

A co české stanice?

V Německu nabízejí ARD i ZDF zvukovou stopu nazvanou „Klare Sprache“, optimalizovaný mix s potlačeným pozadím a vytaženými dialogy, který si divák vybere přímo v audio menu pořadu. Ve veřejně dostupných materiálech České televize, TV Nova ani Primy jsme obdobnou službu nenašli. Hlavní české stanice komunikují skryté titulky a audiodeskripci, nikoli samostatnou řečově optimalizovanou stopu. Dokud se to nezmění, zůstává řešení na straně televizoru, a těch pár kliknutí v menu zvuku.

Soundbar s fyzickým středovým reproduktorem je samozřejmě další stupeň. Ale než za něj utratíte tři tisíce, zkuste nejdřív to, co už máte doma, schované pod dvěma vrstvami nastavení, pojmenované tak, aby to nikdo nehledal.

Článek Přestaňte neustále ladit hlasitost! Tohle nenápadné tlačítko v menu zachrání vaši večerní pohodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kočky mňoukají jen kvůli lidem. Mezi sebou totiž tak nekomunikují

Redakce VědaŽivě — Fri, 29 Aug 2025 04:03:00 +0000

Mezi sebou tento zvuk nepoužívají, obvykle komunikují nehlasně, případně na sebe vrčí a syčí. Při interakci s člověkem jsou ovšem stran svých hlasových projevů mnohem aktivnější. Používají je, aby nám řekly, co chtějí, jak se cítí, případně jen jako pozdrav. Jak k tomuhle chování vůbec došly? A proč s nimi rádi komunikujeme vysokým hlasem? Profesor Bjarne O. Braastad z NMBU vysvětluje, že mňoukání obsahuje instinktivní zvuky komunikace s matkou.

Mezi matkou a jejími koťaty

„Matka a koťata spolu pomocí mňoukání komunikují zcela normálně. Když se pak kotě odebere do nového domova, zkusí tento postup použít i na lidi,“ vysvětluje. Jakmile vycítí, že to funguje, jednoduše používá mňoukání dál. Pokud ale budeme mňoukání kočky vytrvale ignorovat, nakonec s ním přestane. Uvědomí si totiž, že lidé jsou hloupá zvířata, která nerozumí tomuto druhu projevu. Koťata se chovají v zásadě jako miminka.

Když na nás kočka mňouká, používá stejné nástroje, jako když byla miminko. Je to poměrně typické chování u různých druhů domestikovaných zvířat. Ta, která žijí s člověkem v domácnosti, používají „dětinské“ chování, protože zjišťují, že funguje. Nekomunikují takhle s dalšími dospělými jedinci vlastního druhu. I když tedy kočky nepoužívají při interakci s dalšími kočkami hlasivky jako s lidmi, používají přece jen některé zvuky. Minimálně se umí ozvat, když zahání nepřítele.

Zastrašování a volání na partnera

Kočky také podobným způsobem zkouší přivolat partnera. Výrazné syčení je pak jasnou ukázkou ohrožení či agresivity. Stejně podstatnými formami komunikace jsou také řeč těla a reakce na jakýkoli případný dotek. S tímto tvrzením souhlasí i lingvistka Susanne Schötz. „Malá koťata na matku mňoukají poměrně často, když potřebují pomoc nebo přitahují pozornost. V dospělosti si tento způsob komunikace zachovají a vůči lidem se tak chovají jako děti.“

A je to velmi spolehlivá metoda, na jejich mňoukání reagujeme rychle a výrazně. Jde navíc o podobné frekvence, jaké při volání o pomoc používáme sami. Jsme tak obecně velmi citliví na výšku a intenzitu kočičího mňoukání. Kočky jsou nezávislí tvorové a většinou se chovají tak, jak se jim zrovna chce. Lidé a kočky si na druhé straně vyvinuli dlouhodobý a velmi blízký vztah. Je to vidět na trvající oblibě tohoto zvířete.

Spojení staré 10 000 let

Kočky začaly vyhledávat lidskou společnost asi v době před 10 000 lety, kdy lidé přešli k zemědělství a začali pěstovat obilí. A protože v sýpkách s obilím se dařilo krysám a myším, lákalo to tam také divoké kočky. Farmáři velmi rychle došli k závěru, že mít poblíž kočku je právě kvůli těmto škůdcům na úrodě velmi přínosné. A kočka zjistila, že její přirozené chování spojené s lovem myší je navíc oceněno člověkem.

Dnešní kočky nejsou ovšem od těch divokých nijak výrazně geneticky odlišné. To se projevuje také tím, že nebyly nikdy ochočeny na podobné úrovni jako například psi. Někteří badatelé jsou dokonce toho názoru, že kočky zkrotily samy sebe tím, že si zvolily život v blízkosti člověka. Mňoukání dospělých koček je pak jazyk určený specificky pro lidi. Jen občas máme problémy s rozpoznáním pravého významu těchto projevů.

Požadavky a potěšení

Mňoukání není jen jeden zvuk. Může skrývat mnoho různých odstínů s odlišnými významy. Jedním ze způsobů, jak kočce porozumět, je soustředit se na to, kterou část projevu zdůrazňuje. Zvuk „mmm“ nebo „mrr“ je zvukem potěšení, když se jí něco líbí. Jde o pozdrav a navázání spojení, také může ukazovat na sociální vztahy. Kočičí matka používá tento zvuk v momentě, kdy přichází domů, zdraví své potomky a dává najevo svou přítomnost.

Je-li v kočičím mňau zdůrazněno „a“, vyjadřuje zvíře nepohodlí, může mu být zima nebo má hlad. Ve většině případů používá kočka při komunikaci s lidmi dlouhé mňoukání. Jde výraz toho, že něco požaduje. A když se jí toho nedostane, jsou zvuky stále delší, a tím pádem i naléhavější. To je moment, kdy chce něco opravdu hodně. Když ani tehdy člověk nereaguje, kočka cítí frustraci a přejde až k hrdelnímu vytí.

Ve kterých projevech kočky poznáváte vlastní komunikaci?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Kočky mňoukají jen kvůli lidem. Mezi sebou totiž tak nekomunikují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sloni jsou chytřejší, než jsme mysleli: Oslovují se navzájem jmény, mají vlastní způsob komunikace

Redakce VědaŽivě — Tue, 02 Jul 2024 02:34:00 +0000

Sloni patří mezi největší savce žijící na Zemi. Vědce dodnes překvapuje jejich specifický životní cyklus, kterým se výrazně odlišují od jiných živočichů. Zkoumání života slonů navíc neustále přináší nové a zajímavé poznatky. Vědci například zjistili, že sloni dokáží vnímat vysokofrekvenční zvuky, které běžný člověk neslyší. Tato schopnost navíc slonům umožňuje specifický způsob dorozumívání, při kterém se dokáží oslovovat jmény.

Sloni slyší vysokofrekvenční zvuky

Skutečnost, že některá zvířata slyší větší škálu zvuků než lidské ucho, není nic nového. Pro některé živočichy je taková schopnost dokonce životně důležitá. Do nedávna však nebylo jisté, zda tuto schopnost ovládají také sloni a jakou škálu zvuků dokáží zachytit. Vědci proto učinili pokus, který zdokumentoval pořad BBC Earth, při kterém zjišťovali reakci slonů na vysokofrekvenční zvuky. Základem experimentu bylo zařízení, které takové zvuky dokáže vysílat.

Jeden z badatelů toto zařízení spustil z údolí pod kopcem. Vysokofrekvenční zvuk byl do prostředí vysílán speciálním repráčkem, který měli badatelé připojený k dodávce. Zatímco přítomní lidé žádný zvuk po spuštění přístroje nezaznamenali, sloni, kteří se pásli na vrcholu kopce, reagovali okamžitě. Především dospělí jedinci se se zájmem otáčeli směrem, ze kterého zvuk přicházel.

Každý slon má své specifické jméno.

Dokáží se oslovovat „jmény“

Toto zjištění však není tím nejzajímavějším, na co vědci během bádání přišli. Nejnovější poznatky dokazují, že se sloni dokáží mezi sebou oslovovat speciálními zvuky, které jsou pro každého slona specifické. Přeneseně se dá říct, že má každý slon své vlastní jméno, které ostatní sloni vyjadřují specifickou skupinou zvuků. Jedná se o třetí živočišný druh, u kterého byla taková schopnost zpozorována. Kromě slonů se tak jmény oslovují také delfíni a papoušci. Princip sloních jmen je však pro člověka jen těžko srozumitelný a pochopitelný.

Z bádání, které popsal článek v periodiku Nature.com, vyplývá, že jeden slon může mít hned několik jmen a přezdívek. Ostatní sloni ho tak mohou „oslovovat“ trochu jiným zvukem, ale dotyčný slon vždy ví, že se jedná o něj. Vědci si všimli, že na specifický zvuk vždycky zareaguje pouze onen „oslovený“ slon a žádný jiný. Podle všeho to vypadá, že sloni mají silně vyvinutý smysl pro abstraktní myšlení, který jim tento, pro nás nepochopitelný, způsob oslovování umožňuje.

Článek Sloni jsou chytřejší, než jsme mysleli: Oslovují se navzájem jmény, mají vlastní způsob komunikace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

„Nesmrtící zbraně“ dokáží velice účinně usměrnit dav a mohou způsobit popáleniny. Některé má i česká policie

Redakce VědaŽivě — Sun, 26 Feb 2023 03:16:00 +0000

Při zásazích proti nezvladatelným davům policisté hlavně v demokratických státech neradi zasahují násilím, protože každé zranění, nebo dokonce smrt znamenají budoucí nepříjemnosti a negativní reakce. Není proto divu, že konstruktéři přišli i se systémy umožňujícími takovému nebezpečí předejít. Takzvané nesmrtící zbraně dnes využívá mnoho policejních sborů včetně policie české a nemusí se jednat jen o všeobecně známý slzný plyn. V určitých situacích se takové zbraně hodí i armádním jednotkám.

Hlasitý zvuk může i bolet

Jedním typem nesmrtících a často používaných zbraní jsou systémy využívající zvuk. Lidský organismus, respektive lidské uši, dokáže snést jen určitou míru hluku, vyšší hodnoty způsobují bolest a ještě vyšší mohou vést k poškození sluchu. Toho využívají zbraně zvané akustické zařízení s dlouhým dosahem známé pod zkratkou LRAD. Většinou zvuk vysílají v kuželu směrem dopředu, ale mohu být i všesměrové.

Podobné zbraně mají ve vybavení policejní jednotky, česká policie v roce 2021 uvedla, že jich vlastní 10. Měla je údajně nasadit třeba při demonstraci proti covidovým opatřením. Většinou se používají k vysílání hlasitých výzev, ale zvuk se dá zesílit i tak, že je lidem velmi nepříjemný až bolestivý. Vybaveny podobnými zařízeními bývají i armády nebo námořnictva. Akustický systém se ukázal velice účinný například při zásazích proti pirátům.

Mikrovlny mohou velmi pálit

Jiný systém známý pod označením ADS využívá podobného principu, jaký je v mikrovlnných troubách. Mikrovlny totiž dokáží rozkmitat molekuly vody a tuku tak, že se začnou ohřívat. Zbraně typu ADS proto vysílají směrové mikrovlny, které rozkmitají molekuly těsně pod lidskou pokožkou. Již při 44 stupních Celsia začíná člověk pociťovat jeho účinky a při 58 stupních může utrpět popáleniny. Bolest podle testů lidé pociťují, pokud jsou takové zbrani vystaveni déle než 3 až 5 sekund.

🧐 The Active Denial System(ADS) is a non-lethal directed-energy weapon developed by the U.S. military. The ADS wave energy works on a principle similar to a microwave oven, exciting the water and fat molecules in the skin, and instantly causing heating pain forcing to retreat.😯 pic.twitter.com/VTe4zWcXOI
— Tommi Sorvari (@SorvariT) February 2, 2023

O tom, že by byla podobná zbraň aktivně nasazena, není zatím žádný záznam. Americká armáda měla systém ADS v Afghánistánu, ale údajně ho nikdy nepoužila. Podobné systémy vyvíjejí a pravděpodobně mají i ozbrojené služky v Rusku a Číně, ale ani zde zatím není důkaz o jejich použití. Například česká policie zařízení podobného typu mít nemá.

Dalším diskutovaným typem jsou řízené energetické zbraně, ale ty jsou pravděpodobně ještě v plenkách. Sovětský svaz měl vyvíjet před lety zbraň na podobném principu nazvanou Lida. Že ale podobné systémy existují, může napovídat případ takzvaného havanského syndromu. Američtí a kanadští diplomaté v kubánské Havaně, ale i jiných státech, byli pravděpodobně vystavení nějakému typu záření z neznámého zařízení. Způsobovalo jim bolesti hlavy a další problémy, zasáhlo více než 200 lidí. Z použití je podezřelé Rusko, ale důkazy neexistují.

Článek „Nesmrtící zbraně“ dokáží velice účinně usměrnit dav a mohou způsobit popáleniny. Některé má i česká policie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč nesnášíme svůj hlas na videu a slyší nás takhle i okolí? Svou roli hrají uši, lebka i vzduch

Redakce VědaŽivě — Wed, 05 Oct 2022 02:06:00 +0000

Svůj hlas známe všichni. A teď není řeč o nějakém vnitřním hlase, intuici, předtuše nebo čemkoli nehmotném. Máme na mysli normální zvukové vlny, které nám vycházejí z úst. To, co slyšíme, když někoho zdravíme, na někoho křičíme nebo zpíváme. Jenže pak nás někdo nahraje, pustí nám to – a my slyšíme naprosto cizího člověka. Je však naprosto jasné, že šlo o náš hlas. Dokonale si totiž pamatujeme, že jsme nahrávku nazpívali ani ne před minutou.

Dva způsoby obdržení zvuku

Je to naprosto obvyklý jev, málokdo ale zná důvod této odlišnosti. Proč tedy slyšíme vlastní promluvu jinak než všichni kolem nás? A nebojte se, ostatní jsou na tom naprosto totožně. Zvuk se může do středního ucha dostat dvěma odlišnými způsoby. Z nich pak vychází náš poslech. V jednom případě je veden vzduchem, prostředí všude kolem nás ho tedy vede ze zdroje k našemu zvukovodu, kde je zpracován.

Přitom prochází bubínkem, středním uchem až do hlemýždě, orgánu ve vnitřním uchu. V druhém případě není přenášen vzduchem, ale kosterní soustavou. V takovém případě se zvukové vibrace dostanou z hlemýždě přímo do tkáně hlavy. A zvuk, který sami slyšíme, pochází právě z kostního vedení. V takovém případě jdou vibrace z hlasivek rovnou do hlemýždě. Protože jdou ale přes kosti, jsou často zkreslené.

Když to všechno přenáší lebka

Kosti lebky, které jsou tehdy hlavní vodičem zvuku, jejich frekvenci snižují. Hlas nám tak zní hlouběji, než jaký ve skutečnosti je. Právě proto si při poslechu nahrávky sebe sama řeknete, že tu asi není něco v pořádku. Hlas bude vyšší, divnější a „kulhavější“, než za jaký jste ho považovali. Nejedná se ovšem o vaši chybu, ale o vliv vedení vzduchem, nikoli kostmi. Od chvíle, kdy jsme se naučili mluvit, máme vlastně k dispozici jen zkreslené vzorky.

Hlemýžď se stará o převod vibrací na nervové impulsy, které nakonec vnímá náš mozek. Až tedy příště na tento – pro mnohé drastický – rozdíl narazíte, nenechte se zaskočit. Ještě před renesancí lidé například věřili, že zvuk vytváří srdce, nikoli hlasivky. K tvorbě řeči používáme také mnoho svalů, kterými normálně koušeme a polykáme. Pokud chcete hlasivky trénovat, hodně šeptejte. Je to pro ně větší námaha, než když mluvíte jen měkce.

Věděli jste třeba, že…

O ženách se říká, že jsou mnohem upovídanější než muži. Několik výzkumů ovšem zjistilo, že muži stráví konverzací delší čas než ženy. Máte-li problémy s hlasivkami, je na vině většinou více faktorů najednou. I když pak hlas trénujete, nemusíte postihnout jiné faktory, jako životní styl nebo zdravotní potíže, které budou mít na hlasivky vliv. Porozumění funkcím vlastního hlasu je velmi užitečné pro mnoho životních situací. Co například takové zrcadlení?

Tento postup používají prodejci. Jsou si totiž velmi dobře vědomi toho, jak konkrétní pozice hlasu ovlivňuje náladu jejich zákazníka. Když ho klient zvýší, prodejce ho naopak sníží a mluví v měkčích tónech. To pomůže vyjádřit ujištění, nikoli autoritu. Cílem je obecně zrcadlit nebo doplnit psychickou pozici zákazníka, která se do hlasu promítá. Prodejce se tak nikdy nestaví do opozice, potřebuje být pro druhou stranu partnerem, ne opozicí.

Článek Proč nesnášíme svůj hlas na videu a slyší nás takhle i okolí? Svou roli hrají uši, lebka i vzduch se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V mušlích zvuky moře nehledejte. To, co tam slyšíte ve skutečnosti, je spíš docela nechutné

Redakce VědaŽivě — Wed, 14 Sep 2022 02:20:00 +0000

Byli jste jako dítě fascinováni těmito zvuky, tedy šumem a hučením linoucím se z mušlí? Nebo když jste měli štěstí a někdo vám takovou daroval třeba k svátku? Když stojíte na pláži, nohy vám omývá slaná voda a takovou mušli držíte v ruce, nejspíš se sami sebe zeptáte, jak to vlastně je. Kontakt s přírodou vůbec vyvolává tyto otázky, mnohdy skoro existenciální. Pojďme se podívat na to, co je přesně to hučení, odkud vychází a jakou má spojitost s mořem.

Co to vlastně mluví z nitra mušlí?

Trevor Cox, profesor akustického inženýrství na univerzitě v Salfordu, shrnul dojem celkem jednoduše: „Protože slyšíme zvuk, když máme u ucha mušli, dává nám smysl předpokládat, že je to právě zvuk moře.“ Řešení této věci je ale o něco složitější. „V základu slyšíte jen zvuky, které k vám přicházejí z okolí. Fyzikální vlastnosti hlemýždě uvnitř mušle je ale zesilují,“ upozorňuje Andrew King, ředitel Centra integrativní neurovědy na Oxfordu.

Dle vysvětlení expertů odráží totiž tvrdé a zakřivené povrchy uvnitř mušle zvukové vlny. Řečeno „lidsky“, mušle u našeho ucha funguje jako jakýsi rezonátor, který posiluje některé zvukové frekvence. Ty tak vnímáme jako hlasitější. „Výběr frekvencí závisí také na velikosti a tvaru konkrétní mušle. Jakmile má nepravidelný tvar, nejspíš bude rezonovat na více frekvencích,“ dodává. A protože vedle nás šumí moře, není divu, že ho slyšíme.

Přírodní dechový nástroj

Analogii doplňuje Cox, dle jehož pohledu vzduch uvnitř skořepiny vibruje při určitých frekvencích mnohem silněji. „Pokud si tedy mušli jako sluchátko přiložíte k uchu, frekvence některých zvuků z okolí je posílena. Následně tomu i váš mozek věnuje mnohem větší pozornost,“ dodává profesor. Oba specialisté pokračují také tím, že konkrétní zvuk lze zesílit nejen skořepinou, ale například i doma s pomocí hrnečku, sklenky nebo misky.

Lze to provést například i svinutím ruky do kornoutu. Pro zvuk z mušlí je proto také nezbytný hluk v pozadí. Při provedení ve zvukotěsné místnosti tak neuslyšíte nic. Ale pokud skořápka zesiluje okolní zvuky, jedná se tedy opravdu o mořské šumění? „Vzhledem k tomu, že okolním hlukem, který skořepina pozměnila, je šum moře, můžete z mušle nepřímo slyšet i zvuky moře,“ uzavírá Cox. Je to vlastně jako chodit po pláži s naslouchátkem.

Ozdoba nejen pro krásu

Mušle a lastury jsou původně domečky měkkýšů a dalších živočichů. Na pláži tak vlastně zvedáme ruiny domovů. Mnohdy si však můžete všimnout určitých vzorů, někdy velmi krásných. Ukazuje se přitom, že rozhodně nejde jen o ozdobu. Vědci věří, že je to pro obyvatele určitý druh plánku. Zvíře se podle nákresu rozhoduje, kde se usídlí, aby domeček rostl dle požadavků. Nikdo ovšem neví, jaký pigment tito tvorové používají.

Nabízí se také otázka, kolik typů takových mušlí lze vůbec najít. Identifikace původních obyvatel není vůbec jednoduchý úkol. Je to jednoduše proto, že na světě existuje nejspíš více jak 200 000 druhů měkkýšů a každý si vytváří svou jedinečnou strukturu.

Článek V mušlích zvuky moře nehledejte. To, co tam slyšíte ve skutečnosti, je spíš docela nechutné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Astronomové přijímají záhadné zvuky z Marsu. Rover Perseverance poslal na Zemi několik hodin nahrávek

Redakce VědaŽivě — Fri, 03 Jun 2022 02:01:00 +0000

Zpráva o této studii byla představena Acoustic Society of Americe a krátce o ní hovoří také server Phys.org. Zvuky na povrchu Marsu zachytila sonda Perseverance pomocí dvou vysoce citlivých mikrofonů. Ty jsou instalovány na její palubě pro získávání dat o atmosféře rudé planety. První zhodnocení zvuků pak veřejnosti představil Baptiste Chide z Los Alamos National Laboratory. Celý záznam přitom trvá zhruba pět hodin čistého času.

Pět hodin výrazného ticha

Jeho vytvoření trvalo více než rok a Mars se celkově ukázal jako velmi tiché místo. Veškeré zvuky na jeho povrchu jsou asi o 20 decibelů nižší, než ty u nás na Zemi. Přirozeného šumu – tolik běžného u nás – je na rudé planetě opravdu velmi, velmi málo. Fakticky kromě hluku větru není na záznamu zaslaného Perseverance prakticky nic. „Je tam tak ticho, že jsme si nějakou dobu dokonce mysleli, že je mikrofon rozbitý,“ prohlásil Baptiste.

Teprve poté, co byl záznam velmi pečlivě analyzován specializovaným výzkumným týmem, začaly se v něm objevovat některé anomálie. Rozluštění zvuků například ukázalo, že vítr na Marsu je velmi proměnlivý. Zcela klidné prostředí tak dokáže doslova během jedné vteřiny narušit silný poryv. Podle badatelů se také některé zvuky nepodobají naprosto ničemu, s čím se do té doby setkali, a to za jakýchkoli okolností.

Vysoké a nízké zvukové frekvence

Perseverance vypočítal také rozptyl rychlosti zvuku. Získaná data tak potvrdila teorii, že vysokofrekvenční zvuky cestují na Marsu rychleji, než ty s nízkou frekvencí. „Mars je jediné místo ve sluneční soustavě, kde se to děje ve slyšitelném rozsahu. Způsobují to jedinečné vlastnosti molekul oxidu uhličitého, které tvoří místní atmosféru,“ vysvětluje Baptiste Chide. Zachycené zvuky jsou také výrazně ovlivněny ročním obdobím Marsu.

Je to dáno tím, že v zimě na polárních „čepicích“ namrzá oxid uhličitý a mění tak celkovou hustotu atmosféry. Objem prostředí se díky tomu zvýší zhruba o 20 %. Perseverance komunikuje se Zemí nepřímo skrze satelity umístěné na oběžné dráze. Ty patří ESA nebo NASA. Oblast přistání vozítka Perseverance pojmenovala NASA podle slavné afroamerické spisovatelky Octavie E. Butlerové, která proslula vědeckofantastickými romány.

Jaké pocity jste prožívali při přistání roveru na Marsu?

Zdroj: Science

Článek Astronomové přijímají záhadné zvuky z Marsu. Rover Perseverance poslal na Zemi několik hodin nahrávek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co všechno a na jakou vzdálenost slyší průměrný pes? Hodnoty dosahují kilometrů –⁠ v závislosti na podmínkách

Redakce VědaŽivě — Sun, 01 May 2022 02:00:00 +0000

Jak vlastně zvířata používají svůj sluch? Jejich smysly jsou obvykle daleko za hranicemi našich možností. Kolikrát váš pes štěká zdánlivě bezdůvodně, ale za chvíli už i vy chápete, kvůli čemu ten hrozný randál byl. Hodně toho zkrátka slyší mnohem dřív než lidé. Pes slyší jak věci, které jsou velmi vzdálené, tak i ty, které se pohybují mimo spektrum postřehnutelné naším uchem. Někdy se samozřejmě mohou obě možnosti překrývat.

Jak poznáte, že pes zachytil něco, co vy ne?

Jeho uši se pohybují v závislosti na situaci a natáčí je směrem, odkud jde zvuk. Velmi výmluvným znakem je celá řeč těla. Různé zvuky mohou vyvolat nejrůznější reakce, od vzteku přes štěkot až po útěk nebo tisknutí se k zemi. Dost možná na vás začne dorážet, aby upoutal vaši pozornost. Štěkání a poskakování je v takovém případě přirozeným doprovodným jevem. Pes to zkrátka většinou nedělá bezdůvodně.

U štěňat platí, že ve stejných případech se budou nejspíš bát a hledat u vás – nebo rodiče – ochranu. Proč vlastně psi tak dobře slyší? Jsou schopni zachytit zvuky na 4krát větší vzdálenost než lidé, tato dovednost jim pomáhá se socializovat. Je také dobré vědět, že psi se špičatýma ušima mají lepší sluch než ti s boltci povislými či hodně chlupatými. V uchu mají totiž 18 pomocných svalů, pomocí kterých ho mohou otáčet ve směru příchozích zvuků.

Případy bouřky a vašeho volání

Zmíněných 18 ušních svalů hraje v dovednostech zvířete rozhodující roli. V prvních 3 týdnech života neslyší pes vůbec. Později své schopnosti rozvíjí na základě okolních zvuků, tudíž se může klidně stát, že bude očekávat i příchod bouřky. Ta je často detekována 15–20 minut předtím, než k nám dorazí a než si jí tedy jako lidé všimneme. Za jasného počasí dovedou psi slyšet zahřmění, které je od nich vzdálené 64 kilometrů.

Průměrný pes detekuje zvuky až na vzdálenost 1 – 1,6 kilometru. Jejich sluch také zachytí zvuky ve frekvencích 40 – 45 000 Hz, zatímco my se pohybujeme pouze v rozsahu 20 – 20 000 Hz. Například frekvence průměrného lidského hlasu je mezi 350 – 3 000 Hz. I když jsou tedy zvuky slyšet z poměrně velké dálky, psí píšťalku zachytí chlupáči na více jak 300 metrů a lidské zavolání až na 35 metrů.

Jak reaguje váš pes na bouřku?

Zdroj: TheScientist

Článek Co všechno a na jakou vzdálenost slyší průměrný pes? Hodnoty dosahují kilometrů –⁠ v závislosti na podmínkách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč hadi v zajetí syčí méně než ti ve volné přírodě? Tento zvuk nevydávají pomocí jazyka, jak si mnozí myslí

Redakce VědaŽivě — Sat, 12 Mar 2022 03:11:00 +0000

V rámci dlouhodobého výzkumu vědci dosud odhalili přes 3 600 druhů hadů, z toho kolem 410 jedovatých. Česká republika je poté domovem pouze 5 hadích druhů (užovka obojková, užovka hladká, užovka podplamatá, užovka stromová a zmije obecná), které spadají do dvou čeledí. Ačkoliv v tuzemsku žije pouze jeden jedovatý druh, řada lidí se obává setkání s kterýmkoliv hadem. Jakmile lidé slyší charakteristické hadí syčení, začínají panikařit, aniž by vlastně věděli, co doopravdy znamená.

Situace, v nichž hadi syčí

Typický syčivý zvuk, který hadi vydávají, řada lidí přisuzuje jejich vzájemné komunikaci. To je ovšem chyba. Hadi syčí ze zcela jiných důvodů. Sykot je určen jiným živočichům než dalším hadům – ti se totiž ve skutečnosti navzájem ani neslyší. Frekvence syčivého zvuku je pro ně příliš vysoká, proto ji nezaznamenají. Sykot tedy neslouží ke sdělování informací, ani se nemění v závislosti na situaci. Jeho hlavním účelem je obrana. Možná jste se setkali s poznatkem, že hadi žijící v zajetí syčí mnohem méně, než ti, kteří žijí ve volné přírodě.

Je to z toho důvodu, že volně žijící hadi se setkávají s nebezpečnými a stresujícími situacemi mnohem častěji, než hadi žijící v zajetí. Syčení je poté jejich obrannou reakcí – potenciální hrozbu se jím snaží varovat, či rovnou zastrašit. Jestliže na vás syčí „ochočený“ had, může to mít tři další důvody. Prvním z nich je strach (například ho vylekáte nečekaným zvednutím), druhým mrzutost (kupříkladu nemá náladu na vaše doteky) a třetím je vztek.

Hadi k syčení jazyk nepotřebují

Možná vás nyní zajímá, jak vlastně hadi syčivý zvuk vydávají. Pro člověka je vyslovení písmene es podmíněno přesnou polohou jazyka, ovšem hadi dokážou syčet nezávisle na tom, jak s jazykem pohybují. Je to z toho důvodu, že syčivý zvuk, který vydávají, není tónem, ale je to pouze vzduch procházející úzkým otvorem. Hadi mají, stejně jako lidé, hlasivky (glottis) a hlasivkovou štěrbinu (rima glottidis). Hlasivky se napínají působením hrtanových svalů, čímž se vzájemně přibližují a oddalují.

Napnuté – přiblížené – hlasivky vytvoří úzkou štěrbinu, která se rozechvěje proudem vzduchu při výdechu. Hadi mohou vydechovat velmi dlouho (zadní polovina jedné z jejich plic slouží pouze k uložení vzduchu), což jim umožňuje nepřetržitě syčet a při tom hýbat jazykem dle libosti. Intenzitu sykotu hadi poté mění stažením žeber, kdy z plic vytlačí více vzduchu naráz. Jazyk poté používají ke shromažďování informací o svém okolí.

Kdy naposledy jste slyšeli hada syčet?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Proč hadi v zajetí syčí méně než ti ve volné přírodě? Tento zvuk nevydávají pomocí jazyka, jak si mnozí myslí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nelíbí se vám váš hlas, když je ze záznamu? Nejste sami, vysvětlení je jednoduché

Redakce VědaŽivě — Wed, 13 Oct 2021 03:38:00 +0000

Zvukové vjemy jsou vlnění, které zachytáváme uchem, při hodně silných zvucích cítíme také vibrace. Právě rozdílné cesty tohoto vlnění mají přímý vliv na jeho výslednou podobu. Toho také využívají tvůrci filmových efektů. Dalším fenoménem tohoto typu je například tzv. pocit akvária, tedy tlumené slyšení vzdálených zvuků. Právě vzdálenost zdroje je jedním ze způsobů, jak oklamat náš sluch.

Záznam kontra promluva

Pokud někdo nahraje náš hlas a pak nám ho pustí, slyšíme ho zcela odlišně od vlastní promluvy. Zvukové vlny, které vycházejí z reproduktoru, putují vzduchem k našim uším. Takto slyšíme zvuk – tedy vlastní hlas – ve stejné podobě, v jaké ho slyší všichni kolem nás. Jenže když mluvíme sami, dochází k aktivaci hned dvou aparátů, které nám zvuk zprostředkovávají. Slyšíme totiž jak zevně, tak také vnitřně pomocí vibrací vlastního těla.

V první řadě zaslechneme zvuk, který vychází z naší pusy – způsobený vibracemi hlasivek. Tohle je také ten zvuk, který slyší normálně naše okolí. Jenže vibrace hlasivek procházejí také naší hlavou, tedy lebečními kostmi. A právě ony mají tendenci posílit nižší frekvence vibrací, takže vlastní hlas se nám zdá hlubší, než ve skutečnosti je. Proto je pro nás napoprvé obvykle šok slyšet se ze záznamu – slyšíme totiž nám naprosto cizí hlas.

Test hlasu bez záznamu

Pokud si chcete poslechnout sami sebe v „neupravené“ verzi, jsou tu dvě možnosti. Zaprvé – očividně – si můžete udělat záznam a ten si pak poslechnout. Což není problém, diktafon je dneska na každém telefonu. Nebo si zakryjte svoje levé ucho a promluvte. A neděste se toho, pokud vám ten zvuk bude připadat směšný, okolí vás takhle zná po celou dobu. Skutečnosti, že zvuk je nesen lebkou, ostatně využívají i moderní technologie.

Už před několika lety přišlo více výrobců s revolučními typy sluchátek, která nechávala zvukovod volný. Tato sportovní sluchátka byla totiž kolem ucha a dovolovala poslech právě vibracemi skrze lebku. Jejich použití tak nelikvidovalo kontakt s okolním světem, jako je tomu u běžného typu. Taková sluchátka byla doporučena sportovcům všeho druhu, kteří tak i přes oblíbenou hudbu slyší svoje okolí.

Vyzkoušeli jste je taky?

Zdroj: BrightSide

Článek Nelíbí se vám váš hlas, když je ze záznamu? Nejste sami, vysvětlení je jednoduché se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednoduchý trik, jak zesílit hlasitost telefonu pomocí roličky toaletního papíru. Funguje jako reproduktor a ušetří tisíce korun

Redakce VědaŽivě — Wed, 09 Jun 2021 03:23:00 +0000

Všichni máme mobilní telefon a prakticky všichni si na něm občas poslechneme hudbu, případně si chceme pustit nějaké video. A začne nás zlobit zvuk, konkrétně jeho maximální hlasitost. Což o to, při reprodukci do sluchátek to obvykle není problém, tam je často potřeba naopak zeslabovat. Jenže pouštět přátelům video, když tušíme, že zvuk nebude stačit, je velmi nepříjemné. Přinášíme vám tři postupy, jak zvuk zesílit.

Když nám mobil „kuňká“

Pokud jde o mobilní telefony, našli lidé za dobu jejich existence (telefonů, nikoli lidí) spoustu vychytávek, jak vylepšit servis, který nám tyto přístroje poskytují. Zesílení hlasitosti je jedním z nich. K tomuto postupu budete potřebovat prázdnou roličku toaletního papíru, dva plastové kelímky a samozřejmě onen telefon. Nejprve vyřízněte do dna kelímků takový otvor, aby se daly nasadit na roličku od papíru.

Ani rolička samotná řezání neunikne, tentokrát vytvořte otvor podle velikosti reproduktorů telefonu. Poté slepte roličku a kelímky dohromady, telefon umístěte do připraveného místa v ruličce a nastavte celou soustavu tak, aby na vás samotné mířil otevřený konec kelímků. Je pravda, že tohle je poměrně komplikovaný způsob a bude odpovídat jen konkrétnímu typu telefonu právě kvůli otvorům na reproduktory. Ale naštěstí nejsme odkázaní jen na jeden způsob provedení.

Druhá a nejjednodušší cesta k zesílení

Na toto řešení potřebujete jen misku a vlastní telefon. Zkrátka položte telefon do misky a poslouchejte, co budete chtít. Prostor misky bude vlny poměrně slušně odrážet vaším směrem. Do třetice všeho dobrého tu máme ještě jeden způsob, ke kterému budete kromě telefonu potřebovat nějaké dřevo. Vzhledem k nutnosti řezání dřeva bude postup vyžadovat trochu více vybavení, ideálně domácí dílnu.

Nařežte dva kousky dřeva do rozměrů 8 × 8 centimetrů. Pak změřte spodní část vašeho telefonu, kde se obvykle nacházejí reproduktory. Vyřežte ze dřeva dva špalíčky o šířce spodku vašeho telefonu a výšce obou dřevěných kousků z předešlého kroku. Z jednotlivých částí vytvořte rámeček pro telefon, který slepíte dohromady. Vezměte jakýkoli plastový trychtýř, vyvrtejte do něj díru a přilepte ho na tento rámeček. Pak už vesele poslouchejte.

Zdroj: Instructables

Článek Jednoduchý trik, jak zesílit hlasitost telefonu pomocí roličky toaletního papíru. Funguje jako reproduktor a ušetří tisíce korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.