Vikingové – VědaŽivě.cz

Poklad z 11. století připomíná strach Angličanů z vikinských nájezdů. Mincí je už 3 000 a stále přibývají

Veronika Holečková — Thu, 25 Jun 2026 02:47:00 +0000

10. dubna 2026 zapnuli dva detektoristé, Vegard Sørlie a Rune Sætre, přístroje na zoraném poli u osady Mørstad ve východním Norsku. Během chvíle vytáhli devatenáct stříbrných mincí. O sedm týdnů později, když lokalitu převzali profesionální archeologové, přesáhl počet nalezených kusů podle Norského institutu pro výzkum kulturního dědictví (NIKU) téměř 4 800. Norsko nikdy nic podobného nezažilo; předchozí rekord držel depot z Årstadu s 1 849 mincemi. Jenže mørstadský poklad není jen o číslech. V jednom hliněném úkrytu se sešly anglické penníky z éry vikinského vydírání a první norské královské ražby. Dva světy, dva ekonomické systémy, jeden okamžik kolem roku 1047.

Anglické stříbro, které platilo za klid zbraní

Přes 95 % dosud identifikovaných mincí pochází z Anglie a Německa. Anglická složka nese jména panovníků jako Æthelred II. nebo Knut Veliký, vládců, jejichž éru definoval vikinský tlak. Od 80. let 10. století se nájezdy ze Skandinávie obnovily s novou intenzitou. Angličtí králové odpovídali obrovskými platbami stříbra, takzvaným Dangeldem, aby si koupili příměří. Jak shrnuje English Heritage, šlo o jednu z největších redistribucí bohatství raného středověku.

Mince z Mørstadu nejsou stříhané ani poškozené. Podle numismatika Sveina Gullbekka z Kulturhistorického muzea v Oslu to vypadá spíš na velkoobjemovou platbu v rámci obchodu než na směs běžně recyklovaného stříbra. Poklad tedy nepředstavuje „kořist z nájezdu“ v doslovném smyslu. Je to materiální otisk ekonomiky, kterou vikinský tlak na Anglii pomáhal vytvářet, a ze které profitovalo i norské vnitrozemí.

Čtyři mince, které mění celý příběh

Mezi tisíci anglickými a německými ražbami se našly čtyři kusy, které poklad činí skutečně výjimečným. Jsou to rané mince norského krále Haralda Hardrådy, ražené krátce po jeho nástupu na trůn v letech 1046–1047. Harald se vrátil z byzantské služby s ambicí vybudovat vlastní královský měnový systém a nahradit oběh cizího stříbra norskou mincí.

Právě tyto čtyři ražby posouvají nejstarší možné datum uložení pokladu za rok 1047. Gullbekk upozorňuje na pozoruhodný vzorec: v nejstarších depotech z Hardrådovy doby se typicky objeví jedna či dvě norské mince vedle stovek zahraničních. Ke konci jeho vlády už norské ražby převažovaly. Mørstad zachycuje přesně ten zlomový moment, konec jedné měnové éry a začátek druhé.

Železo místo drancování

Proč ležel tak obrovský poklad uprostřed pole daleko od pobřeží, kde se odehrávaly vikinské výpravy? Archeolog Kjetil Loftsgarden z NIKU nabízí hypotézu, která obrací zažitou představu o vikinském bohatství. Údolí Østerdalen, kde Mørstad leží, bylo centrem masivní výroby železa. Loftsgarden mluví o tisících výrobních míst, z nichž každé produkovalo odhadem dvě až čtyři tuny kovu. Železo bylo exportní komoditou, za kterou proudilo do vnitrozemí zahraniční stříbro.

Majitel pokladu tak mohl být místní železářský magnát, ne válečník vracející se z Anglie. Něco mu ale zabránilo vrátit se pro své jmění. Co přesně, nevíme. U tak velkého majetku je nepravděpodobné, že by na úkryt prostě zapomněl.

Georadar, který NIKU nasadil na čtyřhektarové pole, nenašel v bezprostřední blízkosti stopy domu ani hrobu. Odhalil ale starší říční ramena; úkryt mohl původně ležet na suchém vyvýšeném místě, možná až ostrůvkovitého charakteru, obklopeném vodou. Ideální trezor v krajině bez bank.

Čísla, která stále rostou

Dynamika nálezu je sama o sobě pozoruhodná:

10. dubna 2026 — první nález, 19 mincí
29. dubna — Innlandet fylkeskommune hlásí přes 3 150 kusů
7. května — počet překračuje 4 167 mincí
29. května — NIKU s odvoláním na předběžné vykopávky Kulturhistorického muzea uvádí téměř 4 800 kusů

Mince nebyly uloženy v nádobě, ale patrně v koženém vaku, který za tisíc let zetlel. Orba je postupně roznesla po ploše, a protože zemědělci dnes sedí vysoko v kabinách kombajnů, drobné stříbrné kroužky zůstávaly bez povšimnutí. Některé kusy přitom podle archeoložky May-Tove Smiseth vypadají „téměř jako nově vyražené“, díky půdě s malým množstvím kamenů, která je mechanicky nepoškodila.

Český kontext: jiný svět, stejná doba

Srovnatelný vikinský mincovní depot z českého území znám není. Stříbrné importy napojené na severovýchodní obchodní okruhy ale doloženy jsou, například depot arabských sekaných dirhamů a šperků z okolí Litoměřic z 10.–11. století. Časově nejbližší velký český nález představuje soubor přes 2 150 denárů objevený u Kutné Hory, datovaný na přelom 11. a 12. století.

Zásadní je i právní rozdíl. V Norsku je hobby detekce povolená, nálezce má kontaktovat krajský úřad a může získat nálezné. V Česku je průzkum detektorem kovů bez oprávnění podle Národního památkového ústavu v rozporu se zákonem. Kdo narazí na náhodný nález, má místo nechat neporušené a obrátit se na archeologa.

Mince z Mørstadu zatím putují do Myntkabinettet Kulturhistorického muzea v Oslu ke konzervaci a identifikaci. Kdy je veřejnost uvidí ve vitríně, zatím nikdo neřekl. Jisté je, že pole u Rena ještě nevydalo všechno, a každý další kus zpřesňuje obraz okamžiku, kdy se norské vnitrozemí naposledy dívalo na anglické stříbro jako na hlavní měnu.

Článek Poklad z 11. století připomíná strach Angličanů z vikinských nájezdů. Mincí je už 3 000 a stále přibývají se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

„Krvavý orel“ – nejkrutější a zároveň nejčestnější způsob, jakým mohl být pravý Viking popraven

Redakce VědaŽivě — Thu, 25 Sep 2025 03:45:00 +0000

Vikingové, známí mořeplavci ze severu, kteří podnikali své výpravy od konce 8. století, byli vedeni Ragnarem Lothbrokem. Nedaleké státy vnímaly Vikingy jako krvežíznivé pohany zabíjející jen pro radost a zlato. Avšak legendární vůdce Ragnar toužil po skutečném bohatství. Dle historické ságy byl první, kdo podnikl nájezd mimo severské země a objevil úrodnou půdu. Taktéž se k němu pojí i posvátná poprava Vikingů. Ragnar se stal prvním člověkem, jenž udělal jarlovi „krvavého orla.“

Průběh krvavého orla

Oběť si měla lehnout na břicho, nebo zaujmout pozici v kleku. Poté kat nařízl kůži a svaly tak, aby se odhalila páteř. Následně se od ní sekerou oddělila žebra a ta se natočila do stran. Nakonec se vytáhly plíce a kůže se natáhla podél trčících žeber. Zmučené tělo mělo připomínat orla s roztaženými křídly. Pokud oběť nekřičela, duše viníka údajně odešla do Valhaly (obdoba křesťanského nebe). Jestliže však oběť křičela bolestí, Valhalu nikdy nespatřila a tělu zůstala jen prázdnota.

Skutečnost nebo fáma?

Přestože je „krvavý orel“ zmiňován v mnoha příbězích, neexistují žádné spolehlivé dokumentární zdroje, které by potvrzovaly, zda byl opravdu použit. Vikingové si nevedli žádné záznamy a všechny příběhy o nich se po staletí předávaly ústně, čímž se mohly snadno odchýlit od skutečnosti. Specialisté z Velké Británie však zjistili, že z anatomického hlediska byla taková poprava docela proveditelná. Zároveň také dobře zapadala do vikinských tradic.

Pokud by rituál byl proveden neodborně, viník by zemřel velmi rychle na udušení. Pomalejší, ale o to bolestivější smrt by čekala na toho, kdo by potkal zručnějšího kata. Takovým byl v té době samozřejmě každý druhý. Dnes už by se mnoho podobných „odborníků“ nenašlo. Věda také předpokládá, že vykonavatelé rituálu používali k oddělení žeber od páteře kopí s háky. Níže se můžete podívat na populární scénu obřadu krvavého orla ze seriálu Vikingové. Jedná se o popravu jarla Borga vedenou jarlem Ragnarem.

Co podle vás cítil mučený při vykonávání obřadu?

Zdroj: ScienceDirect

Článek „Krvavý orel“ – nejkrutější a zároveň nejčestnější způsob, jakým mohl být pravý Viking popraven se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Brutální metoda popravy Vikingů zvaná „krvavý orel“ byla dlouho pokládána jen za fabulaci. Podle historiků a lékařů je však proveditelná

Redakce VědaŽivě — Thu, 21 Aug 2025 03:31:00 +0000

Vikingové jsou obecně vnímáni jako brutální, velmi suroví válečníci, kteří v době mezi 8. až 11. stoletím prováděli nájezdy na Evropu. Proslavila je také mimořádně krutá metoda popravování, kterou praktikovali hlavně na nepřátelích, jež skutečně ze srdce nenáviděli. O tzv. krvavém orlovi nebyly dosud nalezeny přesvědčivé důkazy. Zmínky o něm tak zůstaly pouze v ságách a ústně předávaných legendách. Tým z Keele University na něj zaměřil svou studii.

Legenda, nebo proveditelný „zákrok“?

Orla popsali ve své poezii skaldové, tedy dvorní básníci tehdejších panovníků. I tak ale chybí archeologické nálezy, které by prokázaly použití této praktiky. Zpochybnění nahrává také historická realita. Křesťanští básníci v tehdejších dobách totiž pravděpodobně cíleně popisovali Vikingy jako pohanská zvířata. A zvláště krvavá poprava byla zpodobněna velmi bizarně. Mnoho expertů ji tak považuje spíše za nepochopení slov než za skutečný popis.

Vědci z Keele University v Británii se v novém výzkumu zaměřili na to, zda by byla tato praktika vůbec proveditelná. Podrobně zkoumali skaldské popisy při současných znalostech lidské anatomie. Chtěli totiž zjistit, jaký dopad na lidské tělo by toto mučení mělo. Poprava začala rozřezáním zad a odhalením páteře. Pak došlo k oddělení žeber za účelem jejich natočení do strany tak, aby připomínala křídla.

Přesun orgánů a kůže

Z těla byly trestanci následně vyjmuty plíce, kůže přetažena přes žebra a orgán připevněn na jeho ramena. Bádání za asistence lékaře a historika došlo k závěru, že způsob popravy byl proveditelný. Hrudní koš bylo možné zezadu tzv. rozepnout například pomocí hlavice kopí. Taková zbraň je zobrazena kupříkladu na pomníku na ostrově Gotland. Monolit obsahuje také výjev, který může ukazovat právě provedení krvavého orla.

Smrt tímto způsobem byla na každý pád velmi rychlá i při nejpečlivějším provedení. Samotná tvorba „křídel“ by tak probíhala už na mrtvole. Rituální postupy na mrtvých tělech jsou sice u Vikingů neobvyklé, nálezy však ukazují na jejich výskyt u elitních válečníků. Těla lidí i zvířat se také objevovala na veřejnosti jako vystavené exponáty či odstrašující příklady. A právě krvavý orel je něco, co si bezpochyby zapamatoval úplně každý.

Která historická forma popravy vám přijde nejbrutálnější?

Zdroj: Forskning

Článek Brutální metoda popravy Vikingů zvaná „krvavý orel“ byla dlouho pokládána jen za fabulaci. Podle historiků a lékařů je však proveditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Objevení Ameriky: Kolumbus to nebyl, údajně to dokázali Vikingové už o 500 let dříve

Redakce VědaŽivě — Mon, 06 May 2024 02:31:00 +0000

Ačkoliv se za objevitele Ameriky dlouhá léta považoval Kryštof Kolumbus, nové poznatky potvrdily, že to není tak úplně pravda. Kryštof Kolumbus sice přinesl povědomí o Nové zemi do tehdejší Evropy, ve skutečnosti ji ale objevili Vikingové už zhruba o 500 let dříve.

Vikingové přeplouvají Atlantik

Vikingové byli bezesporu zdatní námořníci, kterým se podařilo přeplout Atlantik dřív, než to nějakého Evropana vůbec napadlo. Své výpravy barvitě popisují v díle nazvaném Groenlendiga saga neboli Sága o Gróňanech. Podle tohoto pramenu došlo k objevení Ameriky v roce 986. O pár let dříve dorazil vikingský objevitel Erik Rudý do Grónska, kde chtěl s několika svými druhy založit kolonii. Mezi kolonisty byli i rodiče Bjarniho Herjólfssona, který jako první zahlédl břehy Nového světa.

Při plavbě do Grónska, kde měl své rodiče navštívit, ztratil v bouři správný kurz. Místo ke sněhem pokryté krajině Grónska tak dorazil k zalesněné zemi s mírnými kopci. Bjarni však neměl v úmyslu neznámou zemi zkoumat. Pokračoval tedy dál na sever a nakonec zdárně dorazil do své cílové destinace, aniž by si uvědomil, jak významný objev právě učinil.

Vikingové byli zdatní mořeplavci

Zvěsti se rychle šíří

Příběh o Bjarniho strastiplné cestě však zaujme jednoho z kolonistů Grónska. Syn Erika Rudého, Leif Eriksson, neztrácí ani chvilku a rozhodne se neznámou zemi prozkoumat. Ještě než dorazí ke zmíněné zalesněné zemi, proplouvá kolem skalnatého pobřeží, které pojmenoval Helluland.

Většina historiků se shoduje na tom, že se jedná o dnešní Baffinův ostrov. Leif pokračuje dále na jih, kde nakonec zakotví u lesnaté krajiny, kterou popisoval Bjarni. Tu pojmenoval Vinland a pravděpodobně se jedná o oblast dnešního Newfoundlandu. Podle všeho zde Vikingové přezimovali a na jaře se vydali zpátky domů.

Střety s domorodci

Podle ságy bylo do Nové země podniknuto ještě několik výprav, než dojde k prvnímu pokusu o kolonizaci. S touto ambicí přichází Thorfinn Karlsefni v roce 1020. Na cestu se vypraví se šedesáti muži, pěti ženami a spoustou dobytka. Kolonii však zvládnou udržet pouhé tři roky. Vikingové byli také první lidé, kteří se setkali s americkými domorodci, které pojmenovali skrelingové. Podle všeho mezi nimi docházelo ke krvavým bojům, které první kolonisty nakonec zcela vyčerpaly.

Ruiny jejich obydlí, které byly nalezeny na území dnešní Kanady, však dokazují, že se skutečně jednalo o první objevitele dnešní Ameriky.

Článek Objevení Ameriky: Kolumbus to nebyl, údajně to dokázali Vikingové už o 500 let dříve se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čeho se nejvíce báli Vikingové, kteří drželi na uzdě polovinu tehdejšího světa? Nebyl to ani Thor, ani Ódin

Redakce VědaŽivě — Wed, 08 Jun 2022 02:13:00 +0000

Byli to právě oni, kdo mezi prvními dosáhli břehů Ameriky a usadili se v drsných podmínkách Grónska a Islandu. Neocenitelně tak přispěli k vytvoření slovanského knížectví a Kyjevské Rusi. Legendy často opěvují jejich sílu, odvahu a nebojácnost. Bylo to ale opravdu tak? A pokud ne, koho nebo čeho se lidé těchto národů opravdu báli. Strachovali se jako Galové, že jim nebe spadne na hlavu? Nebo snad měli největší obavy z bohů?

Runový kámen v Röku

Ve švédské obci Rök ve správním území Östergetland jižně od Stockholmu se nachází kámen s vytesanými symboly. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že se na něm nachází nejdelší v současnosti zachovalý a známý runový nápis. Sestává ze 762 znaků. A vědci naprosto jistě vědí, že autorem textu byl jistý Varin, skandinávský runový mistr. Vyrobil ho kolem roku 800–820 na památku svého zesnulého syna.

Kámen o hmotnosti 5 tun byl nalezen ve zdi kostela v obci Rök. Runy se nachází na všech pěti stranách bloku. Až donedávna ale nebyli badatelé schopni většinu těchto symbolů rozluštit. Řada vědců začala tento artefakt pro jeho jedinečnost studovat. Poměrně dlouho věřili, že na bloku je uvedeno jméno Theodorika Velikého, legendárního vládce Ostrogótů, který žil v letech 454–526.

Tři živly a předzvěst konce světa

Tento mocný panovník dokázal sjednotit většinu Baltu, Pyrenejského poloostrova a také Itálii včetně Sicílie do jednoho státu a sám Varin se považoval za jeho přímého potomka. Bo Ralph, uznávaný lingvista, však v roce 2007 označil výklad jména Theodorik na kameni za chybný. Okamžitě tak začala nová verze dekódování. Nejnovější výzkumy ukazují, že fragment ve skutečnosti vypráví o hrozícím nástupu kruté zimy, předehře Ragnaroku.

Zrodil se mýtus o studeném konci světa, kterého se báli i ti nejodvážnější Vikingové. Žádný z válečníků se nemohl postavit přírodním silám. Skupina badatelů zkoumala dobu, ve které autor nápisů žil. Našli tak ještě více důkazů o tehdejším strachu lidí před klimatickou katastrofou. Existovaly nejméně tři přírodní jevy, které tehdy považovali lidé za předzvěst čehosi zlověstného a nanejvýš smrtícího. A před živly nebylo úniku.

Sluneční bouře a hladomor

V roce 775 došlo k nejsilnější sluneční bouři, jakou vědci znají. Nebe nad severní polokoulí získalo rudý nádech. Takovou barvu si tehdejší lidé nejspíš spojili s krví, což lze stěží vykládat jako dobré znamení. A nepletli se, protože následující roky byly mimořádně chladné, suché, a tím pádem bez úrody. To v regionu vedlo k mohutnému hladomoru. V roce 819 pak došlo k úplnému zatmění Slunce a ve Skandinávii nastalo těsně po svítání.

Badatelé se proto domnívají, že všechny tyto jevy vedly Varina právě k úvahám nad možným koncem světa. Proto tyto myšlenky vytesal do kamene. Navzdory skutečnosti, že historie skandinávských kmenů je poměrně známá, existuje stále několik prázdných míst. Po prokázání jejich objevení Ameriky už před Kolumbem by se zdálo, že již nemají co skrývat. Jenže nová bádání nás opět vyvedou z omylu a nejspíše nebudou poslední.

Jaké příběhy Vikingů máte nejraději?

Zdroj: ScienceNews

Článek Čeho se nejvíce báli Vikingové, kteří drželi na uzdě polovinu tehdejšího světa? Nebyl to ani Thor, ani Ódin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není Viking jako Viking. Jak se lišili ti dánští, norští a švédští?

Redakce VědaŽivě — Mon, 07 Feb 2022 04:05:00 +0000

Obecně totiž existovali vikingové norští, dánští a švédští. Ti z Islandu nemají vlastní skupinu, protože šlo původem o Nory. Kromě toho existují další faktory, které hrají roli při diskusi o tomto tématu. Zaprvé nemáme příliš zdrojů týkajících se jejich prvních nájezdných výprav. Psaných záznamů popisujících rané doby vikingů je buď málo, nebo se nezachovaly vůbec. Pokud samozřejmě vůbec nějaké existovaly.

Celková roztříštěnost skupin

Vikingové ostatně nebyli ani rozdělení do států. Je proto výrazně obtížné určit, který kmen pocházel původně z které oblasti. Kmeny a hrabství spolu byly v neustálých válkách, tudíž je nelehké sledovat, kdo koho vlastnil či kdo koho okupoval. Víme, že spolu mluvili jedním jazykem, nicméně budou existovat geografické rozdíly. Například hory mezi Norskem a Švédskem a také voda mezi Dánskem a norskými zeměmi.

Lze oprávněné předpokládat, že vikingové měli prominentní kulturu, která byla regionálně rozdělená. Dánští vikingové (Dánové), byli ze všech skupin politicky nejvíce organizovaní. Proto hrál dánský král při vikinských invazích větší roli než panovníci norských a švédských kmenů. Dánové byli ze seveřanů nejsilnější jak v politickém, tak i ve vojenském ohledu. Také jako první konvertovali ke křesťanství, skoro všichni na konci 9. století.

Výpravy a plenění na západě

Dánští vikingové se také chtěli vypravit na západ pro kořist. Jejich pozornost se upírala hlavně na Francii, Anglii a středomořské oblasti tehdejšího světa. Právě Dánové byli těmi originálními vikingy. Nejvíce nájezdů přišlo z Dánska, jižního Norska a Švédska. Konkrétně z průlivů Kattegatu a Skagerraku. Norští vikingové byli naprosto šílení válečníci posedlí bojem. Prakticky všichni, kteří používali v boji sekeru, pocházeli z Norska.

Aspoň to tedy naznačují veškeré dosavadní archeologické nálezy. Norové byli nejlepší ve stavbě člunů a také se jednalo o špičkové námořníky. Po nějakou dobu zůstali pohany, ačkoli ne tak dlouho jako Švédi. Podle dochovaných záznamů byli Norové ze všech vikinských skupin těmi nejstatečnějšími. Byli největšími průkopníky a objeviteli, kteří se plavili do Ameriky, na Island i do Grónska.

Poslední skupina směřující na východ

Tou byli Švédové známí také jako Varjagové, kteří zůstali věrní svým původním pohanským kultům nejdéle ze všech, konkrétně až do 12. století. Podnikli mnoho výprav za účelem průzkumu a drancování nových území, hlavně podél řek Volhy a Dněpru. Jejich výpravy šly odlišným směrem než ty dánské či norské, a to na východ. Byli vynikající objevitelé a obchodníci, ovšem ne tak násilní jako ostatní skupiny vikingů.

Jejich hlavním cílem bylo obchodování, nebo si to aspoň badatelé myslí. Celkově vzato ustanovili obchodní cesty na Středním východě a také kolem Černého moře. Jejich první cesta například vedla po Něvě, Ladožském jezeře a proti proudu řeky Volchov do Ilmeňského jezera. Po cestě si nejen budovali základny, ale využívali také městské pevnosti. Později vybírali od místních obyvatel tribut v naturáliích, který pak použili v dalším obchodě.

Který snímek zahrnující vikingy máte nejraději a proč?

Zdroj: AboutHistory

Článek Není Viking jako Viking. Jak se lišili ti dánští, norští a švédští? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Seriál Vikingové ukázal silné hrdiny i hrdinky. Existovaly ale opravdové vikinské bojovnice?

Redakce VědaŽivě — Mon, 31 Jan 2022 04:23:00 +0000

Existovalo něco takového jako ženská bojovnice u národa Vikingů? Tato otázka během akademického zkoumání jejich doby a kultury vyvstala opakovaně. Daná problematika samozřejmě zaujala také laickou veřejnost. Tento proměnlivý zájem je charakteristikou výzkumu v oblasti, která s velkou pravděpodobností vyvolá pozdvižení. V bádání můžeme také vidět proměnu ideologií a přesvědčení ohledně mužů, žen, statusu a síly.

Co mohou muži a ženy a co víme o Vikinzích

V mnoha ohledech jde o problém, který je v jádru o něčem trochu jiném. A to o naší víře v to, co muži a ženy dovedou, a také o tom, kolik toho o národu Vikingů vlastně doopravdy víme. Ani zde nedojde na definitivní odpověď, zda v onom věku bojovaly i ženy. Pravdou je, že existuje tolik odpovědí na tuto velkou otázku, kolik je učenců zabývajících se samotným tématem. Kdokoli zainteresovaný najde navíc dost argumentů pro tu i onu variantu.

Pravděpodobnost, že ženy v roli bojovnic existovaly, je však poměrně vysoká. Existující důkazy velmi nahrávají zapojení některých žen do války, přičemž byly také jasně spojeny s násilnými akcemi. Důkazů, které podporují existenci bojovnic, je dostatek, nic je však nepopisuje jako běžný jev. Jednou z posledních událostí byl dnes slavný hrob v Birce. Obsahoval totiž ženské tělo pohřbené se zbraněmi, což dokládalo vysoké společenské postavení.

Různé důkazy o existenci bojovnic

Nejde v žádném případě o jediný takový případ, ačkoli se jedná o jedinou osobu s pohlavím potvrzeným pomocí testu DNA. Hrob je také zajímavý tím, kolik zbraní obsahoval, zatímco další případy vypadají na typicky ženské hroby s jednou nebo dvěma zbraněmi. Jednalo se o sekery nebo štíty smíšené s dalšími předměty. Kromě hrobek je možné bojovnice najít taky na amuletech, kamenech a tapiseriích z té doby. Existují i dobové zápisy.

Nicméně neexistují ani náznaky toho, že by se jednalo o běžnou praxi. Stejně tak lze každou ze zmíněných okolností nějak napadnout. Další školy a teorie argumentují tím, že obrazy ukazují mytické bytosti, případně že pohřbené zbraně je třeba vnímat jako dary, nikoli majetek. Někteří jdou i tak daleko, že hroby původně určitě obsahovaly mužská těla. Neexistuje však důkaz, který by takový náhled jakkoli podporoval.

Racionálnější protiargumenty

Rozumnější námitkou je skutečnost, že nevíme, zda pohřbené zbraně vůbec symbolizují status mrtvého jako bojovníka. Toto je ovšem bráno jako samozřejmost u mužských hrobů, a naopak zpochybňováno jen u těch ženských. Zdá se proto zcela férové uznat, že zbraň ve hrobce symbolizovala u obou pohlaví totéž. Ačkoli se tedy jedná o fascinující debatu, akademická porota se na konečném verdiktu dosud neshodla.

Diskurs týkající se spojení žen a násilí se také mění společně se současnými obavami. Reflektuje tak probíhající větší změnu v otázce ženské nerovnosti a nezávislosti, jak je zrovna vnímána. Studie ženských bojovnic tak není přímočará a vyvstávají další otázky na mnoha stranách. Někteří například uvádí, že vyzdvihovat ženy jako bojovnice minulosti je laciná metoda sbírání bodů skrze to, že kdysi vystupovaly jako muži.

Debata ukazující historii i současnost

Podle takových hlasů byla nejspíš realita mnohem komplexnější. Obavou je to, že při glorifikaci mužů nad ženami funguje jen prezentace ženy ve stejné mužské úloze. Tímto zaměřením můžeme také zastínit další role, ve kterých byly ženy důležité a prakticky nenahraditelné. Další obavy zase pocházejí z přílišné restrikce ženy a její omezení na role zcela tradiční, které jí byly připisovány vždycky.

Jsou to role, které jí připadnou prakticky automaticky a zcela přirozeně, jako je péče o rodinu a různé podpůrné funkce. Tím ale ve skutečnosti jen promítáme do minulých dob naše vlastní soudobé pohledy. V mnoha ohledech je tak samotná debata týkající se reality ženských bojovnic u Vikingů stejně podnětná, jako by byla jejich skutečná existence. Náš náhled na minulost totiž vypovídá něco o nás i historii samé.

Která verze ženských bojovnic je podle vás reálnější a proč?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Seriál Vikingové ukázal silné hrdiny i hrdinky. Existovaly ale opravdové vikinské bojovnice? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vikingové jsou velmi vděčnou rekvizitou i námětem pro filmy, hry a seriály. Akorát je máme zafixované naprosto chybně

Redakce VědaŽivě — Wed, 03 Nov 2021 03:04:00 +0000

Kultovní filmy, počítačové hry i četné seriály utváří náš obraz o tomto národu po dlouhou dobu. A pokud je historická epocha nebo osobnost určitým způsobem ztvárněna na obrazovce, veřejnost si toto zpodobnění obvykle zafixuje jako historicky přesné. Nebo minimálně odpovídající. Vikingové jsou tímto průmyslovým odvětvím představeni jako divoký národ lidí, kteří neholdovali hygieně, zaplétali si vlasy, a hlavně nosili přilby s rohy.

V první řadě zapomeňte na přilby

První případ, kdy se Viking někde objevil s rohatou helmou, pochází z roku 1825 a šlo o ságu o Frithiofovi. Skandinávští válečníci nosili helmy velmi zřídka. Obvykle neměli na hlavě nic, pokud ano, šlo o jednoduché kožené čapky nebo stejně jednoduché kovové helmy. Rohy používali, ale odděleně coby nádoby na pití hlavně během hostin. Krom toho na rohy troubili, což byla forma komunikace například mezi loděmi nebo vojenskými oddíly.

Archeologové objevili v četných hrobech nástroje sloužící hlavně k péči o tělo. Šlo o pinzety, hřebeny, a dokonce čistítka na uši, případně nástavce na čištění zubů. Anglický kronikář John z Wallingfordu je dokonce popsal jako velmi udržované lamače srdcí. Podle něj se tito muži pečlivě česali každý den, myli každou sobotu a často měnili oblečení. Vousy Vikingů mohly mít nejrůznější délku, vždy byly ale pečlivě pěstěné. Zkrátka muži „jako ze škatulky“.

Copánky a otázka tělesné výšky

Muži měli poměrně dlouhou ofinu, vlasy vzadu na hlavě však udržovali krátké. Pro sestřihy vlasů dokonce existovaly už tehdy módní trendy. Například světlovlasí muži byli na severu Evropy považováni za velmi atraktivní. Proto si tmavovlasí často odbarvovali jak vlasy, tak i vousy. Výživa v tehdejších časech nebyla příliš kvalitní, což se odrazilo i na růstu. Děti rostly pomaleji než dnes a lidé obecně nedosahovali výrazné výšky. Těla pak tvarovala práce.

Každodenní dřina ovšem způsobovala všem zdravotní problémy, většinou se to týkalo hlavně kloubů a zubů. Tváře mužů i žen vypadaly dosti podobně, mužské měly ženské rysy a naopak. I proto je pro archeology často obtížné určit pohlaví, pokud naleznou hrob s ostatky Vikingů. Muži i ženy navíc používali speciální řasenku zvanou kohl. Nejen, že byla považována za zkrášlující prvek, ale taky chránila oči před ostrým sluncem či odrazy od sněhu.

Ne každý Seveřan je Vikingem

Norsko rozlišuje dvě slova – Viking a Vikingr. První znamená nájezd, druhé nájezdník. Anglosaský svět má podobné slovo „wicing“. Původně se vztahovalo na piráty, časem tak začali být ale označováni hlavně norští nájezdníci. Z toho plyne, že ne všichni Skandinávci jsou zároveň Vikingové. Společensky šlo o mladé lidi, kteří se vydali na výpravu za bohatstvím, zkušenostmi a dobrodružstvím. Z nich se následně stali ti Vikingové, které známe.

Proto taky neexistuje nic jako centrální vláda Vikingů a nejsou jen ve Skandinávii. Archeologové totiž jejich stopy nalézají napříč celým světem. Tam se ovšem nejspíš nevypravovali na pověstných lodích s dračími hlavami. Jediným důkazem tohoto tvaru je graffiti v Istanbulu, které znázorňuje malou flotilu takových loděk. Skutečná loď, která měla nejspíš kovový nástavec na hlavu tohoto typu, se našla v Dánsku.

Jen lupiči a nájezdníci bez stálého domova

Vikingové jsou proslavení hlavně jako brutální nájezdníci, kteří vyplenili jakékoli místo, u nějž jejich lodě přistály. Nejznámějším příkladem je ostrov Lindisfarne na severu Anglie, kde přepadli místní klášter. Zničili tamní knihovnu a odnesli si spoustu cenností. Jenže většina jejich plaveb byla za účelem obchodu, cestování a objevování. Vypravili se nejen do Evropy, ale také do Ruska, Asie a některých končin v Africe. Jejich stopy jsou i v Severní Americe.

Z toho plyne také to, že Vikingové objevili Ameriku už někdy v 11. století, tedy dlouho před Kryštofem Kolumbem. Jejich životní styl zahrnoval jak četné výpravy, tak i usedlý způsob života. Tento náhled archeologů na Vikingy se ovšem začal ujímat až ve 2. polovině 20. století. Tehdy byly nalezeny velmi zachovalé domy, oblečení, šperky a podobné vybavení. Vikingové byli zkrátka velmi přizpůsobiví.

Kterým omylům jste sami dlouho věřili?

Zdroj: The Franklin Institute

Článek Vikingové jsou velmi vděčnou rekvizitou i námětem pro filmy, hry a seriály. Akorát je máme zafixované naprosto chybně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Historicky první nebinární vládce: Středověký hrob finského vladaře ukrýval léta tajemství, které může změnit dějiny

Redakce VědaŽivě — Wed, 20 Oct 2021 03:05:00 +0000

Tematika nebinárních lidí se dnes propírá a skloňuje ze všech stran a úhlů. Jenže už ve středověku nejspíše existovaly osoby tohoto typu, a to u Vikingů. Hrob starý 1 000 let vydal ženské oblečení v kombinaci s mužským mečem, což rozhodně badatele zaskočilo. Našly se už tehdy osoby, které se hlásily k jinému pohlaví, než jakým disponovaly? DNA rozbor ostatků z vesnice pozdní doby železné přesně takovou společenskou situaci naznačuje.

Kdo byl tehdy pohřben?

Obsah hrobu objeveného v roce 1968 nepůsobil na první pohled nijak zvláštně. Archeologové tu našli ženský oděv odpovídající době, jenže meč ležící vedle těla byl čistě výsadou mužů. Z toho vzešla domněnka, že zbraň patřila muži, který byl do hrobky přidán až později – jenže se nenašly žádné další kosti. Další úvahy zahrnuly i možnost, že šlo sice o ženu, ovšem významnou a v pozici náčelnice, což by přítomnost meče vysvětlilo. DNA ale přišla s další variantou.

Při běžné situaci je osoba s chromozomy XX ženou, zatímco kombinace XY se vyskytuje u mužů. DNA analýza ostatků ale ukázala na netypické složení ve formátu XXY. Tuto situaci moderní věda zná, nadpočetný chromozom se objevuje v důsledku chybného buněčného dělení během vzniku pohlavních buněk či raného zárodečného vývoje. Jde o tzv. Klinefelterův syndrom, kdy jedinec má hypoplastická varlata, vysoký vzrůst, dlouhé končetiny a obvykle se vyskytne porucha růstu vousů.

Respektovaný jedinec

Pokud se tohle vyskytlo právě u pohřbené osoby, mohla mít velmi výsadní postavení právě s nebinární orientací. Navzdory odchylkám mohla být ve společnosti dobře přijata, protože už měla určité postavení – kupříkladu vlivnou rodinu. Postavení odpovídají právě předměty v hrobce, meč byl vyhraněn opravdu jen významným lidem. V souhrnu se tak jedná o jedinečný objev, který reviduje pohled na silně maskulinní středověkou kulturu.

Je ovšem pravdou – a nikoli mýtem –, že ženy měly u Vikingů obecně silnější pozici než ve většině ostatních zemí. Přijetí, a dokonce silný status nebinární osoby tak není zase přílišným překvapením. Je také třeba si uvědomit, že gender byl právě ve středověku vnímán různě a naše vnímání je mnohdy zkresleno. Ostatně celá historie je psána vítězi a vládnoucí třídou, teprve podrobné rozbory často odhalují, že skutečnost je zcela jiná než zajetý obraz.

Jak se díváte na téma nebinárních lidí?

Zdroj: Cambridge

Článek Historicky první nebinární vládce: Středověký hrob finského vladaře ukrýval léta tajemství, které může změnit dějiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Že byl Kolumbus první, kdo objevil Ameriku? Jak se ukazuje, Vikingové vstoupili na americkou půdu již o půl století dříve

Redakce VědaŽivě — Wed, 02 Jun 2021 03:39:00 +0000

Skoro 500 let před narozením Kryštofa Kolumba se skupina evropských námořníků vydala ze své domoviny, aby našla nový svět. Jejich vikingská loď se prokrájela kobaltovými vodami Atlantiku, jak se mohutný vítr opíral do její jediné plachty. Poté, co projeli neznámými vodami, Norové na palubě dřevěné lodě spatřili novou zem, vyhodili kotvu a vystoupili na pobřeží. Vstoupili na půdy Ameriky půl století před tím, než ji „objevil“ Kryštof Kolumbus.

První Evropané, kteří se dotkli americké půdy

Pro vůdce výpravy, Leifa Eriksoona, byly průzkumné plavby rodinným podnikem. Jeho otec, Erik Červený, založil první evropské osídlení na půdě Grónska poté, co byl asi roku 985 vypovězen z Islandu, protože zabil svého souseda. Jeho otec byl zase kvůli spáchání vraždy vykázán z Norska. Eriksson, který se nejspíš narodil na Islandu kolem roku 970, strávil své mládí na opuštěném Grónsku. Pak odplul do Norska, domova svých předků.

Tam ho král Olaf I. Obrátil na křesťanskou víru a pověřil ho očištěním země od pohanů pocházejících z Grónska. Eriksson obrátil svou matku, která postavila první křesťanský kostel, ale ne svého otce vyhnance. O jeho pouti do Nového světa kolem roku 1000 vypráví celé islandské ságy. Tyto norské legendy kolovaly ústním podáním, než byly ve 12. A 13. Století zapsány. Obě ságy podávají odlišný pohled na to, jak se Eriksson dostal do Severní Ameriky.

Dva prameny o prvním objeviteli

Podle Ságy o Eriku Rudém překročil Eriksson Atlantik omylem, když se vracel ze své výpravy do Norska po svém přijetí křesťanství. Sága Grónských ovšem jeho cestu do Ameriky nepokládá za náhodnou. Místo toho Vikingové slyšeli o podivné zemi na západě od Islandského obchodníka Bjorni, který už desítku let předtím minul Grónsko. Doplul pak k Severní Americe, ale nikdy nevstoupil na její pobřeží. Eriksson koupil jeho loď, najal posádku a zopakoval tuto cestu.

Po překonání Atlantiku dorazili Vikingové ke skalnaté a pusté zemi v současné Kanadě. Eriksson vystoupil na břeh a nazval zemi Hellulandem, což ve staré norštině znamená „Zem kamenných desek“. Podle badatelů mohl vystoupit na Baffinově ostrově. Norové pak pluli na jih do oblasti bohaté na dřevo, což byl nejspíš dnešní Labrador. Nakonec rozbili tábor na severním konci ostrova Newfoundlandu.

Zdroj: History

Článek Že byl Kolumbus první, kdo objevil Ameriku? Jak se ukazuje, Vikingové vstoupili na americkou půdu již o půl století dříve se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na Islandu byla objevena pravděpodobně nejstarší vikingská osada na světě

Redakce VědaŽivě — Sat, 20 Jun 2020 12:45:07 +0000

Pokud bychom se zaměřili jen na historii lidstva, trvalo by to také velmi dlouho. Zaměříme-li se ovšem na historii vývoje lidstva a jeho společnosti, pak bychom se určitě měli zmínit o nedávném objevu, který se týká jednoho z nejkrásnějších míst naší planety, ostrova Island. Na tomto malebném, ale drsném ostrově, byla totiž nalezena pravděpodobně nejstarší vikingská osada na světě.

Na Islandu byly objeveny unikátní archeologické nálezy

Letní sídlo z 80.let

Máte-li rádi Vikingy, jejich historii, filozofii a celkově vás láká jejich myšlenka, pak pro vás budou následující řádky balzámem na duši. Je tomu chvíli, co archeologové objevili, že na Islandu se může nacházet s největší pravděpodobností nejstarší vikingská osada na světě. Co k takovému závěru archeology vede? Jeden starobylý domek, který byl původně považován za letní sídlo osady z 80.let minulého století. Těsně před tím, než se do něj měli ukrýt uprchlíci z moře, byl pod tento dům ukryt obrovský poklad. To jsou zprávy vedoucí archeologa vykopávek.

Domek vikingského náčelníka

Tento malý domek je dosud nejbohatším domkem na Islandu. Je tedy velmi příhodné dospět tak k závěru, že právě tento domek byl domkem vikingského náčelníka. Tzv. Longhouses, jak se říká domkům na Islandu, byly velké dřevěné haly s rozměry až 250 metrů krychlových. Byly 75 metrů dlouhé a 6 metrů široké. Byly pokryté trávníkem a doškovou střechou. Používaly se jako společná obydlí v severských zemích během doby známých Vikingů. Tyto domky byly rozděleny do místností, jež mohlo sdílet několik rodin.

Island není jenom vyhledávanou turistickou destinací

Nejcennější sbírka korálků

V kamenných krbech podél středu byly vytvořeny ohniště a kolem mohla být ustájena hospodářská zvířata. Vše tak mohlo chránit obyvatele těchto objektů před velkým chladem z venku. Oba longhouses, jež byly na Islandu nalezeny, byly nalezeny ve Stöð, což je nedaleko vesnice a fjordu Stöðvarfjörður na východní části ostrova Island. Tento nález obsahuje jednu z nejcennějších sbírek ozdobných korálků, stříbra a starověkých mincí, které kdy byly ve Skandinávii nalezeny. Mezi nálezy jsou také stříbrné mince a hacksilver, což jsou řezané a ohnuté kousky stříbra, jež používali Vikingové a další starověké národy jako platidlo.

Maso z tuleňů

Vykopávky, které byly 40 metrů hluboké, odhalily také ozdobné skleněné korálky, prsteny, závaží a malé kousky zlata. Obyvatelé pravděpodobně získali toto zboží obchodováním s místními zdroji, což byla kůže, maso z velryb a tuleňů. Maso z tuleňů bylo ceněno po celé Vikingské Skandinávii. Chemická analýza naznačuje, že tento domek, pod kterým byl poklad nalezen, byl postaven dlouho před trvalým osídlením Islandu.

Článek Na Islandu byla objevena pravděpodobně nejstarší vikingská osada na světě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.