Výhoda dvou nohou

Ne, teď nejde o naši potenciální rychlost běhu, protože ta ve srovnání se zvěří také není závratná. Jde o to, že se pohybujeme po dvou končetinách, zatímco valná většina zvířecí říše po čtyřech. Z této naší dosti jedinečné vlastnosti pochází určitá míra hrozby. Pokud se podíváme na další primáty, třeba šimpanze a gorily, postoj čistě na zadních je známkou hrozby. Opticky se tak zvíře stane větším, což vysílá do okolí jasnou zprávu.

Naše bipedie nás zkrátka dělá v očích dalších druhů většími, a tedy výhrůžnějšími. Nevyhnutelně má ale taky svoje nevýhody, protože je v první řadě pomalejší. Z antropologického hlediska tak lidé během evoluce zahodili možnost utéct jakémukoli tvoru, který má čtyři nohy. Je to něco jako blafování v pokeru. Vzpřímenou chůzí říkáme: „Jsem tady, chodím po této zemi a jsem tvrďák, ukazuju vám všem, kde jsem a jak jsem silný.“

V očích pozorovatele

Ne nadarmo se tedy říká, že strach je v očích pozorovatele. Znamená to, že nejde o to, jak je hrozba reálná, podstatné je, aby si to protivník myslel. Predátoři kolem nás tak vidí vzpřímené postavení a dojdou k závěru, že lidé jsou tvrdší, než je tomu doopravdy. Druhým faktorem je také naše skupinovost. Žijeme pohromadě a naučili jsme se velmi rázně zakročit proti každé vnější hrozbě. To v případě predátorů obvykle dobře funguje.

Časem jsme vyvinuli nejrůznější zbraně jak pro vlastní obranu, tak cílenou likvidaci ostatních tvorů. Z toho vychází další důvod, tedy obecný úbytek populace predátorů kvůli našemu působení na planetě. Jejich přirozené prostředí kontinuálně ubývá a například vlky jsme lovili až na hranici jejich vyhynutí. Role se tak do značné míry otočily, je ovšem otázkou, zda se v budoucnu nebudeme moci děsit už jen sami navzájem. Setkali jste se někdy tváří v tvář s nějakým predátorem?

Zdroj: LiveScience

Článek Člověk je v divočině naprosto bezbranný, přesto se nás divoká zvěř bojí. Vědci pro to mají prosté vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vytvoření komunikačního kanálu

Pojďme si tedy představit, že SETI (Search for Extraterrestial Intelligence) zachytí signál od posádky, která míří k Zemi. Budou zpraveni světoví lídři a ti rychle spojí nejlepší vědecké mozky planety. Všechno tohle se přirozeně odehraje tajně, aby veřejnost nepropadla panice. Jak se světové vlády snaží připravit na nejhorší scénáře a všechno to stále tajit, jejich krytí je svižně zničeno, když se lodě objeví na několika místech planety.

To samozřejmě vyvolá masivní zájem veřejnosti. Lingvisté, fyzici, biologové a astronomové se spojí, aby odhalili původ a jazyk návštěvníků. Budou učiněny pokusy o nějakou formu komunikace. V 70. letech vyslala NASA do vesmíru dvě zlaté desky – záznamy se slovy, hudbou, frázemi, písmeny a diagramy lidského těla. Bylo to v naději, že když je cizí formy života zachytí, pochopí, že jsme přátelé, nikoli nepřátelé nebo potrava. Snad tu zprávu dostali.

Jak se s nimi propojit?

Jak se tedy s mimozemšťany dostaneme do styku? No, pokud máme věřit filmům, mohlo by být v našem nejlepším zájmu myslet jako environmentalisté. Mírumilovní mimozemšťané by tu mohli být, aby nám pomohli s našimi problémy a vyčistili planetu. Když k nim budeme milí, možná se podělí o svoje technologie a další znalosti. Nebo uzavřou mírovou dohodu za dodávku klíčových surovin, které naše planeta poskytuje. Opravdu by to šlo tak hladce?

Když půjde všechno opravdu tak dobře, budeme mít nové spojence a konečně i ta úžasná létající auta. Ano, konečně! Dobře, tohle je trochu přehánění, buďme realističtí. Tohle jsou totiž jen zbožná přání. Zatímco se budou vědci, lingvisté a konstruktéři snažit zprovoznit nějakou komunikaci, armáda bude mít dozajista jiné plány. Nejspíš přímé a podle nich taky hrozivé. Co když jdou naopak na lov? Měli bychom vůbec šanci?

Zničit je už ve vesmíru

Světové armády budou muset přijít s naprosto mistrovským plánem. Rozhodně ve chvíli, kdy k nám dorazí nepřátelská zpráva a my ji pochopíme. První linie obrany by byla již ve vesmíru. Kosmickou loď může zničit i kousek vesmírného smetí. Raketoplán Columbia se zlomil na cestě k Zemi, když ho zasáhla těsnící pěna z externí nádrže. Pěna, nikoli kus kovu. Naší nejlepší volbou by tak bylo začít odpalovat cokoli, co je na nižší orbitě Země.

Když se jejich lodě dostanou blíž, armády uhodí plnou silou. Ať už to bude probíhat jakkoli, panikařící lidstvo na všech kontinentech bude děsivé úplně stejně. Všichni budeme muset odložit rozdíly a opravdu spolupracovat. Vybrakovat všechny zásoby toaletního papíru asi příliš nepomůže. Budou-li k ničemu běžné zbraně, zůstávají nám už jen jaderné hlavice. Ano, nejspíš vyhladíme i část Země, ale tohle by konečně mohlo stačit.

Najít slabinu, nebo se vzdát

Zní to podivně, ale už jsme podobnou invazi jednou zažili. Když se Kolumbus dostal do Ameriky, byla jeho posádka mimozemšťany pro místní lid. Přinesli s sebou také smrtící nemoci. Jak to řekl Stephen Hawking: „Musíme se podívat na sebe, abychom zjistili, jak se inteligentní život vyvinul do něčeho, s čím se nechceme setkat.“ Naše imunita a biologie tak může být nejlepší obranou, naše voda nejlepším jedem.

Velký problém může nastat při jednoduchém velikostním nepoměru. Proti samotným mimozemšťanům můžeme být jako mravenci a naše nejsilnější zbraně je jen polechtají na patě nebo tykadlu. Pokud se ale opravdu setkáme s mimozemským životem, bude mít nejspíš jen mikrobiologickou podobu. Jiný život neznamená nutně nic lidského nebo člověku podobného. Mikrobi totiž přežívají v podmínkách, které jsou pro nás jasně smrtelné.

Který film nebo knihu na toto téma máte nejraději a proč?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak se zachovat při invazi mimozemšťanů a maximalizovat svou šanci na přežití? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika a vhodné postupy

Proč jsou někteří psi považováni za nebezpečné? Máte na něho upřeně zírat, dokud si nedá zpátečku? A proč je útěk tou nejhorší možností? Pokud na vás zaútočí pes, útěk vám obvykle nepomůže. A to z prostého důvodu, že psu pravděpodobně neutečete. Navíc rychlost pohybu ještě nabudí jeho instinkty, takže vás bude prohánět o to urputněji. Psi, kteří lidi zraňují, tak činí instinktivně na základě návyků svých předků.

Tito psi byli dlouhodobě cvičeni na lovení kořisti, práci a štvaní velkých zvířat, např. býků. Lidé jejich agresivitu ještě posilovali a chovali je právě kvůli těmto sklonům. Určitým plemenům to pomáhalo lépe plnit zadané úkoly. O staletí později je tohle všechno stále zakódováno v jejich DNA, zvláště u dobrmanů, rotvajlerů či pitbulů. Jak tedy přežít útok pitbula nebo podobného druhu, který je cvičen na tvrdá střetnutí?

Majitel a předchozí historie

Odpovědnost za útok má v první řadě chovatel, který svého psa nevycvičil. Ten má mít psa doma, na dvorku, případně na vodítku. Na toto se ovšem nedá spoléhat a jen za rok 2019 bylo 40 % lidí zabito psem, který měl problémy s chováním už v minulosti. Šokující je, že 13 % těchto psů už v minulosti takovou smrt způsobilo. Pokud vás tedy napadne konkrétní plemeno, do budoucna se mu opravdu raději vyhýbejte.

Když už k napadení dojde, zachovejte klid. Je normální mít strach, ale nepoddávejte se mu a nezačínejte křičet nebo do psa kopat. Jde o psychologický souboj a agresivní pes vás chce před samotným útokem vystresovat. Zachovejte klid, rozvahu, to ho zpomalí a naruší jeho záměry. Dáte mu najevo, že se ho nebojíte a požadujete jeho respekt. Když pochopí, že ho neohrožujete a ani se necítíte být ohroženi, pravděpodobně o vás ztratí zájem.

Pes a dostatek prostoru

Setkáte-li se někde s cizím psem, můžete být v pokušení ho pohladit. Bohužel si nikdy nemůžete být jisti jeho temperamentem, což je klíčová rada také pro vaše děti. V roce 2019 zahrnovalo 27 % všech psích útoků děti a mladistvé. A 6 % zabitých lidí bylo ve věku 10–18 let. Největší skupinu – tedy 67 % – tvořili dospělí nad 19 let. Vy možná víte, že chcete psa pohladit, on si toho ale vědom být nemusí, takže mu ponechejte jeho prostor.

V New Yorku v roce 2020 potrhal pitbul sedmiletou holčičku. Její matka jí dala dolar, aby ho dala bezdomovkyni se psem. Když se dítě přiblížilo, pes se jí vrhl na tvář a srazil ji na chodník. Ani matka, ani majitelka ho nemohli odtrhnout, musel pomoci kolemjdoucí. Dívka silně krvácela a musela do nemocnice. Pokud tedy neznáte povahu a momentální náladu zvířete, zachovejte si zdravý odstup. Není to známka strachu, je to základní etiketa.

Vyhněte se soutěži v upřeném pohledu

U agresivního psa se vždycky vyhněte upřenému pohledu z očí do očí, je to prakticky jistý způsob, jak ho rozzuřit. Místo toho se dívejte lehce stranou, což z vás dělá omezený terč, a držte si psa v periferním vidění. Přímý pohled ho většinou podnítí, aby se na vás co nejrychleji vrhl. Když už k tomu dojde, chraňte si hlavně tvář, hrudník a hrdlo. Pes vás nejspíš bude chtít povalit a pak se vrhne na citlivé části těla.

Obecně pamatujte – a naučte to i své děti – že pes není robot na hraní, ale živá bytost. Míjíte-li v parku někoho se psem a vaše dítě si chce hrát, dbejte některých pravidel. Před kontaktem si vyžádejte souhlas majitele a ke zvířeti přistupujte opatrně. Klidně mu dejte najevo, že nejste hrozba a místo prudkého vrhání se na něj zůstaňte v bezpečné vzdálenosti. Nechte ho přijít k vám a respektujte jeho náladu. Prudké pohyby jsou nejlepší cestou ke zranění.

Jaký nejvážnější konflikt se psem jste v životě zažili?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak se zachovat, pokud na vás zaútočí agresivní pes: Chovatel bojových plemen prozradil taktiku na záchranu života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Den, kdy se celý svět změnil

Již v den útoku se objevily skeptické hlasy, že americká vláda i média skrývají skutečnou verzi událostí. V dalších letech komunita teorií o 9/11 vyrostla prakticky v subkulturu. Jádrem je přesvědčení, že političtí i vojenští vůdci USA o plánovaném útoku nejen věděli, ale hlavně ho nechali proběhnout zcela záměrně. Podobné teorie padaly i stran útoku na Pearl Harbor. Případně to neudělala al-Káida, ale přímo vláda či další vlivné organizace, lhostejno jaké.

Cílem bylo legitimizovat logicky vyplývající novou válku na Blízkém východě. Potlačení teroristů byla bezchybná záminka. Snaha získat kontrolu nad populací však není poslední úvahou. Pod záminkou ochrany je o hodně snazší přesvědčit občany o nutnosti toho, že jim někdo odposlouchává telefony, sledují je kamery na ulici a někdo s nimi i v supermarketech manipuluje pro své vlastní zájmy. Nejvíce dohadů se ovšem objevilo stran povahy obou explozí.

Je možné detonovat „Dvojčata“ zevnitř?

Ve skutečnosti se nemělo jednat o útok letadlem, ale o řízenou explozi. Uvnitř obou budov byly údajně umístěny bomby. Vychází to z předpokladu, že tryskové palivo není dost horké na roztavení ocelové konstrukce budov. Odborníci však prokázali, že oba nárazy byly schopné Dvojčata svrhnout. Náraz totiž poškodil izolaci, která ocel před žárem chránila. Mnoho vnitřních sloupů bylo zničeno a nebylo potřeba tavit rámy, aby budova spadla.

Letadla navíc do budov narazila pod úhlem, takže popsaný efekt zasáhl několik pater najednou. Jakmile došlo k jejich narušení a zhroucení, horní patra zkrátka klesala dolů. Podobně to bylo se zřícením World Trade Center 7. Jde o sousední budovu, která nebyla zasažena letadly, ale zapálily ji trosky padající ze Severní věže. To způsobilo prudký požár. Technicky jde o první budovu tohoto typu, která se zřítila důsledkem požáru. V roce 2017 to potkalo i Plasco v Teheránu.

Smskování z paluby a udržení konspirace

Příznivci teorií si také všimli, že cestující v unesených letadlech informovali své příbuzné, přestože telefony v takovém provozu používat nelze. Nicméně je to možné během letu nízko nad městem. Hovory spojovaly služby Aurfone nebo Air One, které umožňují právě nerušenou komunikaci komukoli ze vzduchu. Rozsáhlá série atentátů, podvodů či utajování mnoha skutečností by v první řadě ohrozila americkou vládu i agenturu CIA.

Akce tohoto rozsahu by musela zahrnovat ohromné množství lidí, techniky a vzájemné koordinace. Je prakticky vyloučeno, že by naprosto nikdo z nich takovou věc neprozradil. Stejně tak je velmi pochybné, že by administrativa George W. Bushe takovým způsobem zabila tisíce nevinných občanů. Nicméně konspirační teorie ohledně této události se drží a jakékoli vysvětlování jejich zastánce spíš udržuje v přesvědčení, že „pravda je tam venku“.

Článek O teroristickém útoku z 11. září kolují konspirační teorie: K zemi Dvojčata údajně seslala americká vláda se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Samozvané strážce tu nechceme

Jason sám sebe popisuje jako „anděla spravedlnosti“. Napadl tři registrované sexuální násilníky a byl odsouzen k 23 letům vězení za loupež a napadení. Dotyčné našel podle státního seznamu. „Když jsem si probíral své vzpomínky z mládí, cítil jsem, že musím něco udělat. Vzal jsem tedy věci do vlastních rukou a fyzicky jsem napadl tři pedofily.“ Soudce však poukázal na to, že registrace nebyla pro jeho útok žádnou omluvou.

„Lidé neberou zákon do vlastních rukou jen proto, že se jim nelíbí nějaká skupina lidí nebo konkrétní člověk,“ řekl soudci státní zástupce Patrick McKay. Prokurátor souhlasil s tím, že pokud se Jason přizná, zamítne více jak tucet dalších obvinění. Vukoviče zatkli tu samou noc, kdy měl kladivem rozbít lebku Demarestovi, který zrovna spal u sebe doma. Podle zpráv se Vukovič vloupal do domu oběti, zbil muže kladivem a pěstmi a pak ho ještě okradl.

Noční modlitby s otcem a bratrem

Jason se narodil v Anchorage na Aljašce v roce 1974, nikdy nepoznal svého otce a několik let po jeho narození si jeho matka vzala Larryho Lee Fultona. Ten pak oficiálně adoptoval jak Jasona, tak jeho bratra Joela. Ovšem místo toho, aby byl Jasonovi chybějící otcovskou figurou, stal se rozcestníkem vedoucím na temnou cestu. Otčím oba chlapce často bil a také sexuálně zneužíval.

„Oba moji rodiče byli oddaní křesťané a do kostela jsme chodili každou chvíli,“ napsal. „Takže si dovedete představit tu hrůzu a zmatek, který jsem zažil, když mě otec zneužíval během večerních modliteb.“ Larry bil oba chlapce dřevěnými prkny a páskem. Jason se často vrhal před Joela, aby ho ochránil tělem. Jejich otčím byl pak ze zneužívání obviněn v roce 1989, ale do věznice se nikdy nedostal. Po jeho návratu vše pokračovalo.

V bludném kruhu duše a zákona

Jason nakonec v 16 letech utekl i s bratrem. Stále byl ovšem nezletilý a žil ve Washingtonu bez jakýchkoli dokladů. Jinak než zločinem si proto vydělat nemohl. Dostal se tedy do kruhu nenávisti k sobě samému kvůli tomu, co mu udělal jeho otčím. Zakrátko měl u místní policie solidní rejstřík. „Moje tiché porozumění tomu, že jsem neměl žádnou cenu, že jsem byl odhozen, tohle ve mně zůstalo a nikdy nezmizelo,“ uvedl v dopisech.

Kolem roku 2008 se vrátil na Aljašku, kde jeho aktivita pokračovala včetně krádeží, držení drog a údajně i útoku na vlastní ženu. V roce 2016, když jeho osobní trauma vrcholilo, rozhodl se pro radikální krok proti násilníkům. Dne 24. června 2016 navštívil 68letého Charlese Albeeho, kterého zfackoval na jeho posteli. Pak ho okradl a odešel. Druhým cílem byl 25letý Andres Barbora, třetím již zmíněný Weasley Demarest, kde došlo i na kladivo.

Článek Mstitel hledal pedofily pomocí jejich veřejného registru. Nakonec byl sám odsouzen na 23 let za mřížemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Útok, jaký tu předtím nebyl

Únos letadel a jejich náraz do „Dvojčat“ Světového obchodního centra a následně Pentagonu představoval zcela bezprecedentní formu útoku na půdě USA. Zemřely tisíce lidí, mnozí se vrhali dolů přímo z hořících budov, které postupně kolabovaly, a jejichž trosky padaly do ulic Manhattanu. Dost možná nejslavnějším snímkem události je oblak kouře, ve kterém mnozí spatřili ďáblovu tvář. To dodalo útoku ještě hrůznější rozměr.

Od té doby byly po všech digitálních sférách sdíleny záznamy hovorů a videa i snímky jako vzpomínka na oběti, které už nikdo nevzkřísí. Mnoho z nich se pak stalo téměř oficiálním symbolem tragédie a pravidelně na ně odkazuje jak populární kultura, tak zpravodajství. Právě proto je nově zveřejněné video ukazující moment zásahu Dvojčat druhým letadlem ještě více šokující. Jako by samotná podstata útoku nestačila.

Nová položka na Youtube

Kevin Westley nahrál záznam trvající téměř 9 minut na Youtube 24. února. Video má aktuálně přes 3 miliony zhlédnutí. Klip nabízí dosud neviděný úhel pohledu, ze kterého místní sledují Světové obchodní centrum zasažené prvním letadlem. „Viděli jste to?“ říká jedna z účastnic, zatímco další poznamená: „Udělal to naprosto cíleně.“ Protože se video stalo logicky virálem, mnozí se ptají, kde bylo celou tu dobu, čili přes 20 let.

Mnohé diskutéry to vede k teoriím, že je nejspíš ještě spousta lidí s podobnými záznamy. Jen jsou možná příliš vyděšení a traumatizovaní na to, aby se jejich sdílením vraceli do asi nejhorších chvil svého života. „Je hrozně bizarní vidět z dalšího úhlu něco tak traumatizujícího a katastrofického, co už jste viděli tolikrát před mnoha lety,“ napsal jeden uživatel na Redditu. „Zajímalo by mě, co se stalo s dalšími záznamy, protože tam natáčelo více lidí.“

Bude jich ještě plno

„Ale opět, jak můžete očekávat, že vláda bude vědět o všech záznamech? Je to jen na člověku, který to natočil, jestli to zveřejní a bude o tom mluvit,“ opáčil mu další diskutující. „Mrazí mě po celém těle. Když najednou křičí celý národ a celý svět si uvědomuje, že to nebyla náhoda a co to vlastně znamenalo. To mě vždycky, vždycky dostane. Mrazí mě až na kost.“ Ihned po útocích začala celou věc vyšetřovat FBI i další bezpečnostní složky.

Proces byl uzavřen s tím, že existují jasné a zcela nezvratné důkazy o zapojení Al-Káidy a Usámy bin Ládina. Agenti svižně identifikovali všechny únosce včetně jejich velitele, Mohameda Atty. Dne 27. září došlo ke zveřejnění fotek všech 19 únosců a jejich profilů. Spolu s tím zaplavily internet hory konspiračních teorií, které zpochybnily oficiálně podanou verzi. Takovou vlnu lze čekat po jakékoliv významné události.

Co jste v tento tragický den dělali vy?

Zdroj: Wikipedia, indy100

Článek Na internetu se objevilo video útoků z 11. září, které dosud nikdo neviděl. Mohlo by na událost vrhnout nové světlo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První útok žraloka v historii USA

Vědecké poznatky o žralocích jsou v současné době na velmi dobré úrovni, avšak ještě před sto lety o těchto predátorech nevěděli badatelé takřka nic. Tato skutečnost plně korelovala s faktem, že se lidé až do roku 1916 na plážích téměř nerekreovali. Teprve v létě 1916, které bylo extrémně horké a městskou populaci navíc ohrožovala epidemie dětské obrny, se lidé vydali vstříc moři. Žraloky, kteří v něm plavou, považovali za neškodné paryby, které nemají ani dostatečnou sílu v čelistech na to, aby poškodily lidskou kost.

Podle názorů soudobých vědců se žraloci rovněž lidí báli a kontaktu s nimi se vyhýbali. Jak jistě tušíte, odborníci nemohli být dále od pravdy. První útok žraloka na člověka v historii Spojených států amerických se odehrál v podvečer 1. července 1916 v oblasti Jersey Shore. Do moře u městečka Beach Haven vběhl 25letý Charles Vansant v doprovodu svého psa, zpět na pobřeží jej však museli vynést záchranáři. Během toho, co plaval nedaleko od břehu, ho totiž napadl žralok bílý.

Výkřiky mladého muže vzbudily pozornost plavčíků až po delší době – všichni zpočátku předpokládali, že pokřikuje na svého psa. Když Charlese vynesli na břeh, měl pravou nohu okousanou na kost. Při převozu do nemocnice bohužel vykrvácel a zemřel. Odborníci ani média tehdy mužovo úmrtí s útokem žraloka nespojovali. Až po druhém útoku, který se odehrál o 5 dní později asi 70 km od Beach Havenu a pouze 120 metrů od břehu, změnili názor. O život přišel 27letý Charles Bruder, kterému při útoku žralok ukousl obě nohy a rozerval břicho.

12 dní teroru změnilo pohled na žraloky

Fotografie zohaveného těla (konečně) vyvolaly vlnu paniky, která vedla k tomu, že rekreační oblast opustilo více než 75 % návštěvníků. Odborníci se tehdy snažili veřejnost uklidnit a vysvětlovali, proč je třetí útok žraloka takřka vyloučený – ovšem opět se mýlili. K dalším dvěma útokům došlo o několik dní později, a sice 12. července. V ústí přílivové řeky poblíž Matawan Creeku napadl žralok skupinu koupajících se chlapců a jednoho – 11letého Lestera Stilwella – stáhl pod hladinu. Žralok následně napadl i skupinu mužů, kteří do vody skočili dítěti na pomoc.

Při záchraně chlapce zemřel podnikatel Watson Stanley Fisher, kterého žralok fatálně pokousal (tělo chlapce se našlo náhodou o 2 dny později). Jen o půl hodiny později útočil predátor znovu. Napadl 14letého Josepha Dunna, kterého jen zázrakem ze žraločích „spárů“ vyrvali jeho bratr a přátelé. Parybu, která připravila o život celkem 4 osoby, údajně o několik dní později ulovil místní rybář. Nicméně 5 útoků během 12 dní donutilo veřejnost i odborníky přehodnotit pohled na žraloky. Ti jsou od té doby považováni za lstivé a zákeřné krvelačné zabijáky.  

Útoku kterého mořského tvora se obáváte?

Zdroj: ScienceNews

Článek Jeden žralok a 5 krvelačných útoků během 12 dní – to jsou události, kvůli kterým tato zvířata dostala nálepku zabijáků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Správné sevření pěsti a útěk z pout

Dát ruku v pěst není zdánlivě nic složitého. Ovšem i při takto jednoduchém úkonu můžete zranit spíše sami sebe, než samotného útočníka. Jakmile dojde na riziko, velmi často svíráme pěst zcela automaticky – a většinou obtočíme prsty palec uvnitř. Což je nejlepší cesta, jak ho zranit. Palec nedávejte na stranu, přimáčkněte ho na klouby prstů zespod. Tak se vyhnete riziku jeho zlomení, a zároveň s ním upevníte zkroucené prsty.

Co se týká svázání rukou, je klíčové zachovat duchapřítomnost. Pokud vás tedy někdo poutá, je důležité uvnitř vytvořit prostor. Když při ovazování provazem sevřete ruce v pěst, či když vás někdo poutá po celém těle, nadechněte se. Čím více prostoru takto naberete mezi sebe a provazy, tím větší šanci máte později na útěk. Získáváte totiž „vůli“ a manipulační prostor, díky kterému se můžete alespoň nějak pohybovat a jednat.

Ducktape a zranitelná místa

Stříbrná ducktape je dosti pevný druh lepicí pásky, která se stala atributem snad každé americké kriminálky a akčního filmu.  Přestože vypadá pevně, máte-li s ní slepené ruce, můžete ji přetrhnout překvapivě snadno. Když vás někdo takto lepí, dejte lokty k sobě. Klíčem k přetržení je změna úhlu, nikoli prostý tah. Zvedněte ruce nad hlavu a prudce s nimi trhněte dolů, abyste lokty narazili do vlastního hrudníku či boků.

Pointa je ve změně úhlu, kterým tah na pásku působí. Dalším obvyklým rizikem je, že budete fyzicky slabší, než útočník. Musíte tudíž spoléhat na moment překvapení a útočit na citlivá místa lidského těla. Tedy obličej, klouby a slabiny. Pamatujte, že je potřeba udeřit co nejvíc, nejlépe pomocí tvrdého předmětu, pokud je něco takového po ruce. Budete-li příliš dlouho mířit nebo se rozhodovat, útočník zachytí vaše úmysly a zaútočí sám.

Bezpečnostní aplikace a riziková slova

Kromě her a kontroly Instragramu nabízí chytré telefony také slušnou řádku aplikací pro vaše osobní bezpečí. Programy typu Family Locator, bSafe a další slouží k udržení přehledu o přátelích nebo členech rodiny. Kromě toho umí také vyslat na jedno stisknutí poplašnou zprávu, je-li to potřeba. Může se také stát, že vás útočník donutí napsat rodině, že jste v pořádku a nemají vás dnes večer už čekat. Tehdy přijde ke slovu riziková fráze.

Jako děti jsme si často vymýšleli různé kódy, tajné jazyky a další formy komunikace. Domluvte si s členy rodiny, že určitá formulace zdánlivě nevinné zprávy znamená přesný opak. Například „dorazím k ránu“ místo „dorazím až ráno“. Klíčové informace jako třeba vaše lokalita se dají ukrýt do zcela nevinného znění, které pochopí jen druhá strana. Útočník si bude naopak myslet, že vás má zcela pod kontrolou a nikdo o jeho záměru neví.

Různé druhy zachycení a riziko pozice

Jednou ze základních lekcí sebeobrany je dovednost „vyvléknout se“ z držení. Lidské tělo je v tomhle nápomocné, protože jednoduché páky platí všude. Chytne-li vás například útočník za zápěstí, stačí jeho jednoduché přetočení směrem k jeho palci a dostanete se naopak vy do úchopu jeho ruky. Pokud přidá na síle, kopejte do rozkroku nebo kolene, bolest ho donutí sevření povolit a vy se mu můžete vysmeknout.

Jakmile se pohybujete v rizikovějším prostředí, dbejte na svoji polohu. Ve výtahu nekoukejte do zdi, naopak se o ni opřete a udržujte přehled o prostoru. Když Alastor Moody učil v Bradavické škole Obranu proti černé magii, dal studentům klíčovou radu, která se hodí pro každého a za všech okolností: „Mějte se neustále na pozoru.“ I když ovládnete nejrůznější triky, pamatujte si, že cílem je zůstat naživu, a nejlepší cesta je často prostý útěk.

Jak odhadujete svoji prvotní reakci při případném přepadení?

Zdroj: BrightSide

Článek Sebeobranu v 8 jednoduchých krocích zvládne i úplný začátečník. Jednoho dne může zachránit život či vyřešit nepříjemný problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V poušti nebo pod sutinami

V poušti člověka ohrožuje v první řadě horko, před kterým je velmi těžké se dostatečně skrýt, a pocením se organismus připravuje o vodu. Proto postupujte za noci, kdy je teplota asi na 15 stupních Celsia. To znamená nižší riziko dehydratace a tepelného šoku. Mějte s sebou také zrcátko nebo cokoli, co dokáže házet odlesky. Díky silnému slunci můžete signalizovat až na horizont a zvýšit tak šanci, že vás někdo zachrání.

Pokud se nacházíte pod sutinami, je nejdůležitější zachovat klid a rozvahu. Nevrhejte se nikam po hlavě, protože všechno kolem se může opět pohnout a minimálně vás zranit. Sundejte si tričko nebo košili a omotejte si látku kolem hlavy. Vytvoříte tak provizorní štít proti prachu a suti ve vzduchu. Riziko udušení jemnými částečkami je stejné, jako že na vás něco spadne. Vytvořením této masky se tak můžete pohybovat snadněji.

Pod útokem žraloka nebo býka

O útocích zvířat panuje obrovská spousta mýtů a „zaručených receptů“. Pokud se setkáte ve vodě se žralokem, rozhodně se k němu neotáčejte zády. Když zkusíte rychle uplavat, budete na něj působit jako kořist. Pohybujte se co nejpomaleji, redukujete tak riziko přímého útoku. V případě, že na vás žralok skutečně zaútočí, braňte se a miřte na oči a žábry, ty jsou nejcitlivější. Žraločí útoky na člověka jsou ovšem velmi vzácné a ty fatální ještě vzácnější.

Klíčovou věcí, kterou je třeba mít na paměti, je skutečnost, že býk reaguje na pohyb. Takže jestli tento kolos běží přímo na vás, ustaňte v čemkoli a nehýbejte se. Když se dostane blízko, hoďte někam daleko od sebe klobouk, tašku nebo kus oblečení. Býk se zaměří na tento cíl a vás nechá aspoň na chvíli na pokoji. Proto při býčích zápasech používá torero barevnou muletu na tyči, kterou provokuje býka k útoku.

Útěk před tornádem a včelím rojem

Tornáda jsou v USA prakticky na denním pořádku, hlavně v Oklahomě, Kansasu a Nebrasce, tedy v tzv. uličce tornád. V evropských poměrech jich také vzniká dost, většinou ale nemají dlouhého trvání a vzniknou někde, kde nenapáchají škody. Jestli se vám přece jen stane, že budete v dráze tohoto jevu, schovejte se v nějaké díře, například jeskyni. Lehněte si na zem a zakryjte si hlavu rukama a oblečením.

Včely můžete zcela běžně potkat kdekoli v našich krajích a jejich bodnutí zažil už nejspíš každý. Jedno není většinou problém, ale potkat rozzuřený roj, to už je horší. Když vás začne pronásledovat, schovejte se kdekoli na tmavém místě. Včely ve tmě příliš dobře nevidí, nedostatek světla je tak silně zmate. Vyvarujte se unáhlených reakcí, nemávejte kolem sebe rukama a taky si zkontrolujte, že na sobě nemáte nic sladkého, co by je mohlo opět přilákat.

Pád výtahu a propadnutí ledem

Padající výtah je klasickým nástrojem thrillerů, hororů a katastrofických filmů. Většinou vidíte lidi přitisknuté ke stěně nebo zapřené v rohu. Jenže tohle je ideální recept na zlomení kostí. Octnete-li se v takové situaci a podaří se vám zachovat rozvahu, lehněte si celým tělem na zem. V momentě dopadu tak bude celá jeho síla rovnoměrně rozdělená po celém vašem těle. Zranění můžete utrpět i tak, ale je to lepší než koncentrace do jednoho bodu.

Při propadnutí se ledem do mrazivé vody hraje hlavní roli čas. Čím déle zůstanete pod hladinou, tím méně toho uděláte, protože teplota vody vás zkrátka začne ochromovat. Nejlepší cesta ven je proto ta, kterou jste se dostali sami dovnitř. Chytněte se okraje ledu, vytáhněte se z vody a postupně se plazte na okolní led, abyste rozkládali váhu rovnoměrně. Žádné trhání a žádné kopání. Dokud nejste na pevné zemi, riziko prolomení vám hrozí stále.

Stalo se vám někdy něco z popsaných situací? Jak jste dopadli?

Zdroj: BrightSide

Článek Velký test přežití: Uvedené simulace vás přemístí do nehostinných podmínek, kde vám půjde o život. Jak se zachováte? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.