Sníh – VědaŽivě.cz

Zima bez slitování: Sníh a led ze střechy mohou zničit život i peněženku. Kdo nese odpovědnost?

Lukáš Jírovec — Tue, 06 Jan 2026 06:26:00 +0000

Zima každoročně přináší nejen krásné scenérie, ale i rizika, která lidé často podceňují. Sníh a led hromadící se na střechách domů totiž mohou při oblevě nebo náhlém uvolnění představovat vážné ohrožení zdraví i majetku. Padající rampouchy ani celé sněhové laviny ze střech nejsou výjimkou a následky bývají velmi nepříjemné. Mnozí si přitom stále nejsou jistí, kdo za takové škody vlastně odpovídá. Zákon je ale v tomto směru poměrně jasný.

Odpovědnost nese vždy vlastník nemovitosti

Odpovědnost za pád sněhu či ledu ze střechy vždy nese vlastník nemovitosti. Vyplývá to z občanského zákoníku, konkrétně z § 420 zákona č. 40/1964 Sb., který ukládá povinnost předcházet vzniku škod. Zákon sice neurčuje přesný postup, jak má majitel bezpečnost zajistit, ale výsledek musí být jasný – škoda nesmí vzniknout. Je tedy na majiteli, zda zvolí pravidelné odklízení sněhu, instalaci sněhových zábran nebo kombinaci obojího.

U bytových domů je situace podobná, jen s tím rozdílem, že odpovědnost nepřechází na jednotlivé obyvatele. V případě úrazu nebo škody způsobené pádem sněhu či ledu ze střechy nese odpovědnost společenství vlastníků jednotek. Právě SVJ je právnickou osobou, která má na starosti správu, údržbu i technický stav domu jako celku. Poškozený se tak může obrátit přímo na něj a domáhat se náhrady škody, a to i soudní cestou.

Odborníci doporučují pojištění a dbát na prevenci

Významnou roli v těchto případech hraje také pojištění odpovědnosti z vlastnictví nemovitosti. To může majiteli nebo SVJ výrazně ulehčit řešení následků. „Toto pojištění kryje nejen majetkové škody, ale i újmu na zdraví či na životě – například bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo v případě smrti jednorázové odškodnění pozůstalých,“ vysvětluje Marek Anderle, konzultant společnosti 4fin s tím, že bez pojištění jde vše přímo na vrub vlastníka.

Nejlepší cestou, jak se problémům vyhnout, je přitom prevence. Klíčovou roli zde hrají sněhové zábrany, které výrazně snižují riziko náhlého sesuvu sněhu a ledu. U domů stojících u veřejných chodníků nebo komunikací jsou dokonce povinné, a to i u domů rodinných. Jejich použití upravuje norma ČSN 73 19 01, přičemž zábrany musí být navrženy komplexně pro celou střechu, nikoli jen nad vstupy.

Článek Zima bez slitování: Sníh a led ze střechy mohou zničit život i peněženku. Kdo nese odpovědnost? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podle satelitních snímků je v Antarktidě tajemná jeskyně. Lidé věří, že je to vchod do duté země nebo základna mimozemšťanů

Redakce VědaŽivě — Sat, 16 Aug 2025 05:42:00 +0000

Na Google mapách byla objevena záhadná a nevysvětlitelná jeskyně na vzdáleném ostrově v Antarktidě. Uživatelé sociálních sítí tvrdí, že by to mohl být „vstup do duté Země“ nebo tajná vojenská základna. Jeskyně samozřejmě vyvolala spoustu spekulací. Koncpirace jsou různé, od přísně tajné vojenské základny až po tajuplnou chodbu starověké civilizace. Původ jeskyně je jednoduše nevysvětlitelný, jelikož se týká několika zajímavých teorií, které si poněkud protiřečí. Znějí ale velice věrohodně.

Jeskyně ovlivněná rapidním táním ledu

Jeskyně se nachází na Greenwich Island, jednom z jižních ostrovů Antarktidy. Její neobvyklý vzhled způsobilo rapidní tání ledu, a kdyby se tak nestalo, zůstala by skryta před zraky lidí. Je tedy možné, že studený kontinent jednou potěší objevy a skvostnými artefakty, které zde zanechaly starověké civilizace kdysi žijící na Zemi.

Místo plné záhad a možností k prozkoumávání

Led a zima proměnily kraj v ledové království, kde je vše zamrzlé v čase. Díky tomu mají lidé možnost lépe poznat minulost planety, její flóru a faunu. Umožňují také dozvědět se více o evoluci a změnách, které vedly ke smrti dinosaurů. V Antarktidě se mimo jiné nachází velké množství neprozkoumaných asteroidů ukrytých pod vrstvou sněhu. Samotná jeskyně je zároveň rozlehlá natolik, že by se do ní vešly tisíce lidí.

Co za tím vším stojí?

Konspirační teoretik Brett Cousins zmínil, že se mohlo jednat o přirozenou událost, nebo dokonce o něco daleko většího. Jelikož je jeskyně opravdu prostorná, mohlo by se do ní vejít několik kosmických lodí, létajících talířů nebo jiných gigantických prostředků. Z toho tedy Cousins vyvodil, že by se klidně mohlo jednat o základnu, ale jde o čistě hypotetické uvažování. Samotná pravda je zatím pro veřejnost neznámá, ale další prozkoumávání může situaci časem změnit a skutečná historie může vyjít najevo.

Článek Podle satelitních snímků je v Antarktidě tajemná jeskyně. Lidé věří, že je to vchod do duté země nebo základna mimozemšťanů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší zima tisíciletí? V roce 1929 byla u Českých Budějovic teplota mínus 42,2 °C

Redakce VědaŽivě — Fri, 03 May 2024 02:34:00 +0000

Ačkoliv si extrémní výkyvy počasí spojujeme především s posledními roky a s globálním oteplováním, lidé se s podobnými jevy museli vypořádat od nepaměti. Zářným příkladem byla zima v roce 1929, která byla už v té době považována za zimu tisíciletí. Přes dva měsíce nevystoupila teplota nad nulu a na celém území napadlo okolo čtyř metrů sněhu. Zima tisíciletí si tak vyžádala několik obětí na životech lidí i zvířat.

Zima tisíciletí udeřila prudce

Ještě Vánoce 1928 slavili lidé na blátě, na Nový rok je však čekalo nemilé překvapení. Zima tisíciletí udeřila hned 1. ledna 1929 a trvala až do března. Denní teploty tak celé dva měsíce nepřekročily nulu a v některých částech republiky byly naměřeny teploty mínus 40 °C. Takové teploty představovaly vážné riziko a velké množství občanů ohrožovaly na životě. V Olomouci umrzlo dítě v kočárku a na Českobudějovicku, kde byly mrazy největší, umrzli dva muži ve svém domku.

Lidé tak brzy přestali chodit i na krátké procházky, při kterých hrozilo vážné promrznutí. Pohyb venku navíc ztěžovaly vysoké závěje, které i ve městech dosahovaly výšky čtyř metrů. Na vesnicích byly mnohdy zasněženy celé chalupy, ze kterých lidé odcházeli jen v těch nejnutnějších případech. Další hrozbou byly i nečekané a prudké sněhové vánice, ve kterých se dokázal člověk lehce ztratit, a opět hrozilo umrznutí.

Smrtelná snaha se zahřát

Příčinou častých úmrtí však nebyl pouze mráz. Zima tisíciletí nutila hledat způsoby, jak se co nejvíce zahřát. Nezřídka se tak stávalo, že se lidé udusili výpary z tuhých paliv, které nebylo kudy odvětrávat. Často docházelo také k požárům, když lidé topili doslova vším, co měli po ruce. Hašení požárů však nebylo v takových mrazech nic jednoduchého. Města i vesnice se v té době potýkala s nedostatkem vody, která zamrzala i v těch nejhlubších studních. Pokud náhodou hasiči vodu měli, dokázala jim zmrznout doslova pod rukama, dřív než se dostala k plamenům.

Život se zastavil

Zima tisíciletí tak uvěznila většinu lidí na několik týdnů doma. Spousta z nich se léčila z nachlazení, ti ostatní jednoduše neměli kam jít. Školy byly téměř všude zavřené, protože je nebylo možné pořádně vytopit a většina žáků by do nich ani nedostala. Stejně tak došlo k omezení městské hromadné dopravy i vlakové dopravy. Praskalo elektrické vedení tramvají a z namrzlých kolejí mohla vlaková soustava velmi lehce vykolejit.

Oteplovat se začalo teprve v březnu, kdy mínusové teploty konečně polevily a lidé mohli sčítat škody. Podle záznamů uhynulo během této zimy až 75% divoké zvěře a počátkem jara chybělo mléko, protože krávám promrzla vemena. Jediné pozitivum o několik týdnů později zaznamenali zemědělci, když se na promrzlé půdě povedlo vypěstovat poměrně štědrou úrodu.

Článek Největší zima tisíciletí? V roce 1929 byla u Českých Budějovic teplota mínus 42,2 °C se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Víte, že sníh je ve skutečnosti teplý a existuje až 35 druhů? Překvapující informace vás utvrdí, že jde o zázrak přírody

Redakce VědaŽivě — Wed, 15 Dec 2021 04:23:00 +0000

Za občanské války v USA konfrontovala Unie Konfederaci během kruté zimy na plošině Ozark. Konfederace se dala na ústup, ale Unie ji pronásledovala. Postupně se počasí ještě zhoršilo, až nakonec uzavřelo v bouři sněhu a deště obě válčící strany. Čím to je, že ten jinak docela příjemný bílý materiál dovede způsobit takové potíže? Jak vlastně funguje? Sníh není rozhodně tak jednoduchá věc, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Sněžné ticho je skutečná věc

Pokrývka nového sněhu spolu s padajícími vločkami poměrně efektivně tlumí zvukové vlny. Proto jsou sněhové večery a noci skutečně tišší než za jiných podmínek. Ovšem zimní počasí umí zvuk také zesilovat, což vede k ozvěnám hlavně v korunách stromů. Když sníh roztaje a pak zmrzne na led, je situace zcela opačná. Tento materiál totiž místo tlumení zvukové vlny dokonale odráží. Odtud pochází ozvěny v ledových jeskyních.

Zasněžené vrcholky hor vypadají naprosto jasně bíle, jenže tento stav vody je ve skutečnosti zcela bezbarvý. Čiré vločky rozptylují světlo, a tak šíří barevné spektrum do všech směrů – díky čemuž vypadá sníh bíle. Z toho také plyne, že tento materiál může za určitých podmínek nabírat nejrůznější odstíny. Znečištění ovzduší ho může zabarvit do oranžova, růžova, dokonce i do černa. Hluboký sníh se někdy jeví jako načervenalý.

Sníh je svým způsobem teplý

Ačkoli je sníh technicky vzato zmrzlá voda, během dopadání na zem mezi sebou izoluje ohromné množství vzduchu. Strukturně je tedy více jak 90 % napadaného sněhu uvězněný vzduch, což z takové pokrývky dělá až překvapivě dobrou izolaci. Proto si mnoho zvířat hrabe v zimě nory a ze stejného důvodu také není v iglú zima. Vnitřek tohoto příbytku může být až o 70 stupňů teplejší než jeho okolí. Tyto vlastnosti využívají v zimě i vojáci.

Každá sněhová vločka má jádro a formuje se kolem centrálního základu. To může být smítko prachu nebo jakákoli jiná částice, okolo níž se následně mrazem zformuje vločka nám známého tvaru. Proto vločky vypadají jinak než kroupy nebo kapky deště, které padají dolů z nebe bez onoho tvrdého středu. Kdybyste se na sněhovou vločku podívali pod dostatečně kvalitním mikroskopem, najdete tam právě ten kousek, který celý její vznik začal.

Sněhu je víc jak 35 odlišných druhů

Vědec Andy Brunning byl pravým fanouškem sněhu a miloval ho do té míry, že identifikoval na 35 odlišných typů vloček. Zorganizoval je do kategorií jako sloupy, ploché, zárodky a podobně, všechny mají přitom 6 stran. Osmistranné vločky, které se používají jako dekorace, jsou tudíž zcela chybné. Geometrie molekul vody totiž při teplotě pod nulou žádný jiný než šesterečný krystal zformovat nedovoluje. Ne pět, ne čtyři, ne osm. Vždycky šest.

Znáte rčení, že někdo je jako sněhová vločka – jediný svého druhu? Bude potřeba vymyslet něco nového, protože tyto ledové struktury mohou být identické. Ačkoli mají –⁠ jak už jsme zjistili –⁠ širokou škálu tvarů, Nancy Knight našla dvě sněhové vločky, které byly skutečně zcela identické. Největší kdy zachycená vločka měla skoro 40 centimetrů a spadla v lednu roku 1887 ve Fort Keogha v Montaně. Podle místních byla velká jako krajáč na mléko.

Dva a půl metru sněhu za jediný den

Jestli jste opravdoví sněhoví fanatici, měli jste být 5. března 2015 v Capracotta v Itálii. Za jediný den tu napadlo 250 centimetrů sněhu. Nicméně Itálie není jediné místo, kde mají občas takovou nadílku. V oblasti Mount Baker ve státě Washington nasněžilo dohromady během jediné sezóny úctyhodných 30 metrů sněhu. To už je slušná nadílka, v takové by asi nikdo nechtěl zůstat trčet někde mimo civilizaci.

Hlavně v Severní Americe se vyskytují tzv. blizardy, lidé je někdy nazývají obecně sněhové bouře. Není to však přesné, resp. všechny blizardy jsou sněžné bouře, ale blizard samotný odlišuje síla přítomného větru. Sněžná bouře obecně znamená hodně napadlého sněhu, jenže blizard k tomu přidává ještě vítr o rychlosti 40 kilometrů v hodině nebo vyšší. Takže když bude jen hodně padat sníh, jste v bouři. Pokud neudržíte na hlavě čepici, bude to nejspíš blizard.

Stavíte i v dospělosti sněhuláky?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Víte, že sníh je ve skutečnosti teplý a existuje až 35 druhů? Překvapující informace vás utvrdí, že jde o zázrak přírody se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Španělsko zasáhlo nejsilnější sněžení za 50 let

Redakce VědaŽivě — Fri, 05 Feb 2021 16:19:34 +0000

Jako poslední zářný příklad nepředvídatelnosti počasí se podívejme na sněžení, které zasáhlo velkou část Španělska. Ano v Pyrenejích je sníh pravidelně každou zimu, ale na jaře roztaje, a vydrží pouze ve vrcholových partiích. Letos v lednu však napadl sníh od Pyrenejí na jih, a jeho přívaly zasáhly větší část země. V Madridu, hlavním městě země napadlo během dvoudenního sněžení více jak 50 cm. Pamětníci, kteří ve zdejším městě žijí více jak 50 let, to zažili podruhé. Vlnu chladného vzduchu, který pronikl od severu, má na svědomí nejspíš rozdělení víru nad Arktidou. Ten vlivem pronikajícího teplého vzduchu zeslábl, a rozdělil na více menších. A mezi nimi pronikl nad celou Evropu velmi studený vzduch, který sebou přinesl i vydatné srážky, v podobě sněhu.

Tolik sněhu v zemi nepamatují

Radost dětem, starost ostatním

Jediní, kdo z bílého nadělení měli radost, byli nejspíš jen děti. Ostatním přibylo díky takové nadílce pár vrásek. Zemědělci, silničáři, ti všichni měli plné ruce práce. Zda takové ochlazení poznamená i sklizeň plodin, jež se ve Španělsku pěstují, a odtud vyvážejí do celého světa, to uvidíme v nejbližší době. Navíc se k silnému sněžení přidal i prudký pokles teplot. Místy byly zaznamenány teploty – 25°C. takové mrazy nebyly ve Španělsku nejméně 20 let. I když takové počasí netrvá dlouho, bouře která ho přinesla, se přesunula dále nad Středozemní moře, a tam se rozpadla.

Pro mnohé jde o velkou kalamitu

Obavy z opakujících se anomálií

I když sníh časem roztaje a oteplí se, neměli bychom podobnou situaci brát na lehkou váhu. Jestli tento jev byl ojedinělý, nebo se v příštích zimách bude objevovat stále častěji, nám ukáže čas. Jisté je však jedno, že klima se mění stále rychleji, a takových abnormalit může přibývat. Všechno to je zásluha nás lidí, protože jsme zákony přírody přestali brát v potaz, a děláme vše pro to, abychom zeměkouli mohli přestat obývat. Na druhou stranu je malým pozitivem to, že tak velké objemy srážek přinesou do krajiny dost vody. To může pomoci hlavně vnitrozemským oblastem Španělska, které se suchem dlouhodobě potýká. I když to je jen slabá náplast na to, kam změny v klimatu za posledních 50 let dospěly.

Článek Španělsko zasáhlo nejsilnější sněžení za 50 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.