Jedno vlákno a mnoho mrtvých konců

Neandrtálci jsou zřejmě naši nejznámější bratranci, malí podsadití lidé, kteří vyhynuli v době asi před 40 000 lety. Méně známí jsou pak denisované, jejichž ostatky byly nalezeny v Denisově jeskyni na Altaji v Rusku v roce 2008. Genetická analýza následně ukázala, že jde o velmi blízké příbuzné neandrtálců. Bližší, než jsme byli my, takže máme dva nejbližší bratrance. Jenže kdo byli hominidé, z nichž tato naše další rodina vlastně vzešla?

Antropolog Alan Rogers z univerzity v Utahu na tomto problému pracuje více jak dekádu a jeho studie nabízí nečekanou možnost. Analyzoval veškeré dostupné vzorky denisovanů i neandrtálců, aby porozuměl lidské demografické historii. Podařilo se mu tak zúžit původ této populace, ačkoli jasnou představu získal až v roce 2020. Co když dávní hominidé, nejspíš Homo erectus, obsadili Eurasii v době už před 2 miliony let?

Sledování původu neandersovanů

Tito předci, tzv. neandersované, se podle Rogersových slov rozšířili z Afriky asi před 750 000 lety a setkali se se svými bratranci. Těmi byli nejspíš potomci Homo erectus. Skupina se vzájemně zkřížila ještě předtím, než se rozprostřeli po celém kontinentu. Neandrtálci se později objevili na západě, denisované zase na východě. „Přesně jako to, co nastalo před 50 000 lety s rozšířením moderního člověka. I v tomto případě došlo ke křížení a vytvoření západní a východní civilizace.“

Přesné určení dřívějších hominidů a jejich podoby je však z řady důvodů extrémně obtížné. Největším problémem je samotný čas. Nejstarší DNA hominida, kterou kdy badatelé získali, je stará 450 000 let. Někteří vědci tvrdí, že limit pro sekvenování DNA je někde mezi 400 000 až 1,5 milionem let. A i když víme něco o druhu Homo erectus, který nějakou část dávné populace zformoval, ostatní druhy se na nás pohybují v přílišné minulosti.

Problém místa oddělení

Stejně tak tu leží druhá základní otázka. Tedy kde se oddělila větev těchto neandersovanů od jejich vlastních předků? Bylo to v Africe nebo Eurasii? Nejjednodušší odpověď je ta, která zapadá do všech dosavadních důkazů, tedy oddělení v Africe. „Je to příběh, který se dá zkonstruovat bez zvláštního pohybu mezi Afrikou a Eurasií,“ vysvětluje Rogers. Podporují ho i genetické důkazy. Předci neandrtálců a denisovanů se oddělili od linie vedoucí k nám.

Moderní člověk se pak vyvinul uprostřed Afriky. Dají se stanovit kandidáti, kteří by představovali neandersovany po křížení s předky v Eurasii. Jenže zvolení jednoho konkrétního je jednoduše nemožné. Jedním by mohl být Homo antecessor, který žil před 800 000 – 1,2 milonem let v dnešním Španělsku. „Rád bych si myslel, že je to právě tato větev, která se zkřížila s neandersovany, ale vědět to nemůžu,“ uvádí Rogers.

Neustálé objevování nových druhů

Další komplikací je také nalézání stále nových druhů hominidů a dlouhé debaty o tom, jak je vlastně zařadit a dále popsat. Podle některých antropologů je to, co nazýváme Homo sapiens, veliká skupina mnoha různých druhů. Co z nás dělá lidi, je stejně tak taxonomický, jako filosofický problém, hlavně pro období před 400 000 – 700 000 lety. Rogers věří, že právě to je doba, kdy se neandersované zkřížili se superarchaickými předky.

A následně vznikli neandrtálci a denisované. „Taxonomie té doby je podle mě celá zmatená,“ podotýká. „Nebo možná jenom já jsem zmatený. Nejsem ovšem plně spokojený s taxonomií právě této části historie našeho druhu.“ Paleontologové nikdy neví, jestli má nějaká fosilie potomky, naopak genetikové si mohou být jistí, že každá fosilie má svoje předky. Přežití a následné rozmnožení tak není v otázce zkoumání historie druhů nikdy zaručeno.

Do jaké míry myslíte, že vlastní rodokmen nakonec odhalíme?

Zdroj: LiveScience

Článek Kdo byli předkové neandrtálců? Badatelé rozluštili komplexní síť lidských druhů, které předcházely modernímu člověku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V kostele uprostřed města

Ostatky nalezl lovec pokladů Oscar Muño. Ten na ně narazil v opuštěném kostele stejně opuštěného hornického města La Noria. Kostra byla zabalená v bílé látce, ovázaná růžovou stuhou a ukryta v koženém obalu. Na první pohled bylo nemožné určit, co se vlastně uvnitř nachází. Prodloužená lebka, šikmé oči a méně žeber (10 místo 12) než u normálního člověka okamžitě vyvolaly mnoho divokých dohadů týkajících se původu ostatků. Místo následně začali podrobně zkoumat všichni ufologové z okolí.

Někteří naznačovali, že mumie patří mimozemšťanovi nebo členovi velmi zvláštního kmene. Badatelé nejdříve tipovali, že jde o starověkou mumii. Rozbory z roku 2012 ovšem ukázaly, že pochází ze 70. let 20. století. Neexistoval žádný oficiální odhad, komu by kostra mohla patřit. Ke všem záhadám přispěla ještě skutečnost, že DNA nalezeného těla se od té lidské lišila o 8 %. To ještě posílilo dohady o tom, že jde skutečně o mimozemšťana.

Ostatky dítěte s nanismem

V roce 2018 se skupina badatelů rozhodla tyto teorie vyvrátit. Výsledky výzkumu provedeného na nejlepších univerzitách v San Franciscu a Kalifornii ukázaly, že stvoření zemřelo před 40 lety. Trpělo několika genetickými chorobami, které výrazně zpomalily jeho růst. Experti našli konkrétně stopy nanismu a dalších kostních defektů. Nanismus je porucha růstu, kterou trpí například herec Peter Dinklage ze seriálu Hra o trůny.

Věří se, že kostra patří nedonošenému dítěti nebo kojenci, který zemřel těsně po porodu. Garry Nolan, profesor mikrobiologie a imunologie na Stanfordu, si je jistý, že studium ostatků Aty bude velmi přínosné pro pacienty. Mumie může poskytnout mnoho informací využitelných pro pacienty s genetickými růstovými problémy. Nolan začal s výzkumem tajemné kostry v roce 2012, když mu jeho kolega oznámil, že našli kostru mimozemšťana.

Matka může být stále naživu

Po dlouhou dobu ovšem Ata zůstala v soukromé sbírce ve Španělsku bez jakýchkoli obvinění z ilegálního získání. Španělští vědci proto požádali chilskou vládu, aby případ vyšetřila. Nikdo neví, kdo malou dívenku v kostele v opuštěném městě pohřbil. Ani se neví, zda byla tehdy ještě naživu, ale poslední chvíle prožila v dobré a láskyplné péči. Matka může být dosud naživu. Badatelé nepopírají, že mohou být nalezeni její příbuzní.

Jaké další údajně mimozemské pozůstatky vás napadají?

Zdroj: TheScientist

Článek Vědci odhalili tajemství původu 15 centimetrů velké kostry. Ta měla údajně patřit mimozemšťanovi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Africká pramatka

V naší DNA, kterou tvoří miliarda písmen kódu, se nachází dědictví po našich předcích po celé generace zpátky. U mužů lze tuto linii sledovat pomocí chromozomu Y, u žen je předmětem zkoumání mitochondriální DNA. Ta přechází na potomky pouze ze strany matky, udrží se tak jen v ženské linii. Informace o třetině slovanských genů v Češích sděluje, že takový výzkum byl proveden jen na mužské populaci. Ženské genetické dědictví totiž k etniku vysledovat nelze a důvod je jednoduchý.

Chromozom Y u mužů byli vědci schopni segmentovat do několika odlišných skupin. Patří sem například slovanské národy, západní Evropa i keltské nebo germánské kmeny. Část pochází také z Řecka a Říma. Současně ale nelze stanovit, odkud pocházely prabáby dotyčného člověka, které mohly migrovat z jiného koutu Evropy. Jejich původ se totiž na skladbě genetického kódu mužského potomka nijak neprojeví, ať byly odkudkoli.

Častější ženská migrace

Mitochondriální DNA předávanou v ženské linii nelze segmentovat na skupiny, jako je tomu u mužů. Vědci tak došli k závěru, že právě ženy cestovaly mnohem víc než mužská populace. Synové zůstávali v původním kmeni, ženy se vdaly za cizince a odešly s ním. Tohle vedlo ke zdravější populaci a absenci degenerace, neexistuje tak „čistokrevná Germánka“ nebo „Slovanka“. Lze ovšem vysledovat pramatky z období před 8 000 – 55 000 lety.

V Evropě v tomto ohledu převládá haploskupina Helena z jižní Francie. Vymezila se před asi 20 000 lety a dnes ji v sobě má asi 40 % všech žen Evropy. Mladší Jasmína je z Blízkého východu a má ji 12 % Evropanek. Hlubší minulost odhalí tzv. mitochondriální Evu. Ta žila před 140 000 lety někde ve východní Africe a je společnou pramatkou všech žen, které jsou dnes naživu. Každá dcera jejího rodu měla až dodnes minimálně jednu dceru, linie tak přetrvala. Také vás zajímá, kam až sahá vaše rodová linie?

Zdroj: StoPlusJednicka, ScienceDirect

Článek Co prozrazuje DNA o našem původu? Jedno je jisté, Češi nepochází z Evropy, naše pramatka byla Helena se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Linky maleb starých tisíce let

Původní výzkum datoval malby jako 14 000 – 16 000 let staré, a popsal je jako obrazy muže, ženy a falusu. To poukazuje na to, že malování penisů po stěnách rozhodně není nic nového. Nicméně tito badatelé došli k závěru, že nástrojem byl nejspíš ostrý předmět, zatímco Blumenröther a její kolega Andreas Pastoors nyní zpochybnili celý tento příběh. „Pokud by byly vytvořeny člověkem, byly by tu jasné důkazy po použití nástrojů doby kamenné.“

„Tyto nástroje by se projevily také na malbách podobných výjevů v dalších lokalitách,“ vysvětluje Pastoors. Nic z toho se ovšem v prostoru 75metrové jeskyně nenašlo. To naznačuje, že celý tento výtvor nalezený v krápníkové jeskyni není vůbec pravěkým uměním. Ještě větší důkaz pak nalezla sama Blumenröther, která pomocí digitálního mikroskopu a 3D skenů provedla rekonstrukci části obrazů.

Srovnání s dalšími uměleckými kusy

Porovnání těchto linií s dalšími nálezy pravěkého umění ukázalo, že pravděpodobnost jejich vzniku lidskou rukou je velmi malá. V laboratoři proběhlo i testování výroby stejných linií za pomoci nástrojů, o kterých se ví, že je tehdejší lidé používali. „Podrobný rozbor ukázal, že směrování a střety všech linií přímo odporují hypotéze, že byly vytvořeny člověkem s použitím ostrého předmětu,“ vysvětluje. Navíc žádná ze 138 linek neukazuje motivy doby kamenné.

Ačkoli tento případ může být trochu zklamáním pro lidi s velkou představivostí, kteří rádi sledují pravěké umělecké výtvory, není důvod zoufat. Existuje stále obrovské množství dalších příkladů mnohem přesvědčivějších jeskynních maleb. Ty nejstarší byly nalezeny v jeskyni El Castillo v Kantábrii na území Španělska. A dodnes panuje názor, že jsou staré asi 40 000 let, což z nich činí velmi dávné umělecké dílo.

Které pravěké malby máte nejraději a kdy jste je viděli poprvé?

Zdroj: IFLScience

Článek Starověké jeskynní malby nejsou výtvorem člověka. Nový výzkum poukazuje na první historický padělek a objasňuje jejich vznik se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dostali jsme pobyt na Zemi za trest?

Podle této hypotézy se lidé nenarodili na Zemi, ale na jiné planetě. Jako druh totiž vykazujeme několik značných „dysfunkcí“, které by se rozhodně neobjevily, pokud bychom byli místní produkt. Dle tohoto názoru jsme zcela přirozeně neukáznění a násilní, navíc máme velké ego. Proto nás velmi pokročilá mimozemská rasa zahnala na jedno místo na jejich poslední planetě. Následně nás tito tvorové poslali na Zemi do vyhnanství.

Tady se máme naučit slušně chovat, podotýká Silver a má k tomu ještě další poznámky. Podle něj máme totiž potíže se zády a obecně často trpíme bolestmi, protože jsme se jako rasa vyvinuli na planetě s menší gravitací, než je ta pozemská. Stejně tak nám škodí přímé vystavení slunečnímu světlu, a to i na krátkou dobu. Protože jsme – podle Silvera – nebyli zrozeni pro prostředí, které je naší hvězdě takto blízko.

Špatné nastavení lidí na prostředí

Kniha „Lidé nejsou ze Země“ je souborem většiny jeho robustních „důkazů“. Další problematika se týká také lidského porodu. Hlavně komplikací způsobených enormní velikostí hlavičky dítěte. Důsledkem toho je, že jsme druh s obrovskou mírou problémů a úmrtí jak dítěte, tak matky během těhotenství i porodu. Lidé také nejsou plně vybavení na vypořádání se s přírodním prostředím, například chladem nebo horkem.

Myšlenka také analyzuje některé protimluvy, jako třeba jídlo získané z přírody. V syrovém stavu ho totiž lidé nesnáší. Podle Silvera lidé často trpěli nemocemi, protože naše vnitřní hodiny jsou nastaveny na den trvající 25 hodin. Tohle dokonce potvrdil i výzkum provedený na Harvardu. Silver je toho názoru, že moderní lidé jsou anatomickým hybridem mezi neandrtálci a dalším lidským druhem, který sem v minulosti dorazil.

Starověké mísení druhů

Konkrétně se má jednat o dobu před 60 000 – 200 000 lety, možná ze systému Alfa Centauri. Starověké civilizace to pak popsaly jako „staré bohy“, kteří sestoupili z nebe v „ohnivých vozech“ a „létajících lodích“. Právě tyto kultury někdy tyto „bohy“ popisují jako moderní astronauty. Dle Silvera jde tedy o mimozemšťany z jiného hvězdného systému. Ovšem přesun z mimozemského původu k vyhnanství na Zemi je poměrně velký skok.

Jiné kolující teorie pracují s tím, že mimozemšťané kdysi zrychlili náš vývoj přidáním vlastní genetiky k opicím. Může to znít přitažené za vlasy, ale zamyslete se nad tím. Pokud jsme se tu vyvinuli přirozeně, co všechny ty potíže, které Dr. Silver zmiňuje? Až se někdy dostaneme ke vzdáleným hvězdám a narazíme na nějaké primáty, badatelé nepochybně provedou genetické srovnání. Do té doby máme pravděpodobně další látku k přemýšlení.

Jaký je dle vás skutečný lidský původ?

Zdroj: GoodReads

Článek Existují názory, že coby moderní lidé vůbec nepocházíme z planety Země. Kvůli našim „dysfunkcím“ sem údajně nezapadáme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Voda byla na Zemi vždy přítomná

Do nedávna byl nejrozšířenější názor, že voda byla na Zemi přítomná téměř od jejího vzniku před 4,53 miliardami let. Tuto domněnku podkládají vědci nejrůznějšími důkazy. Jedním z nich je analýza izotopového složení měsíčních hornin. Měsíc patří mezi netypicky „suché“ objekty Sluneční soustavy. Podle vědců za tím stojí absence těkavých látek, která je způsobena tzv. obřím dopadem, kdy se Země před 4,53 miliardami let srazila s planetou Theia.

Srážka měla za následek vyvržení materiálu na oběžnou dráhu Země, kde se z něj utvořil prstenec. Ten se později zformoval do podoby Měsíce tak, jak ho dnes známe. Vzhledem k absenci atmosféry nedošlo na Měsíci k degradaci hornin – vědci je proto mohli nyní podrobit zkoumání, konkrétně se soustředili na izotop rubidia-87 (87Rb), pomocí něhož určili úroveň rubidia v soustavě Země–Měsíc v době jejího vzniku.

Závěry výzkumu hovoří o nízkém obsahu zkoumaného prvku, což poukazuje na fakt, že jak Země, tak Měsíc byly relativně suchá tělesa již v době svého vzniku. Od té doby se na Zemi podle této teorie nemohlo dostat velké množství vody, což poukazuje na možnost, že na Zemi byla voda přítomná již od samého počátku. Práce nicméně nevylučuje dodání menšího množství vody na Zemi kometami a meteority.  

Původ vody je čistě mimozemský  

Druhá část vědců se ovšem kloní k jiné teorii, a sice že původ vody na Zemi je čistě z mimozemských zdrojů. Podle této hypotézy byla Země od svého vzniku zcela suchá a veškerá současná voda na ni byla dodána později. Asi polovinu z celkového množství tvoří led, který na Zemi „napršel“ z prolétajících komet, druhá polovina je poté odfiltrována z meziplanetárního prachu. Kombinací obou zdrojů tak vznikly rozsáhlé oceány, které se staly kolébkou pozemského života.

I tuto teorii mají vědci podloženou výzkumy. Jeden z nich se soustředil na analýzu zrnek prachu nasbíraných robotickou sondou japonské výroby na asteroidu 25143 Itokawa. Zkoumaná prachová zrnka obsahovala značné množství vody. Pole vědců Země před více než 4 miliardami let při obíhání kolem Slunce prolétla oblaky takovéhoto prachu, přičemž zachytila velké množství jak prachových zrnek, tak vody. Voda na zrnkách vznikla asi v důsledku solární bouře.

Jaký je podle vás skutečný původ vody na Zemi?

Zdroj: Science

Článek Odkud se na Zemi vzala voda? Někteří proklamují její mimozemský původ a mají pro to logické vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příběhy a trocha evoluční biologie

V nejpopulárnější evropské verzi Červené karkulky sežere vlk starou babičku a pak ji imituje. Oblékne si její šaty a vleze si do její postele, právě včas na to, aby přivítal její vnučku, která přijde na návštěvu. Napětí postupně roste, jak dívenka vlka pozoruje – je jí divné, že má velké oči, uši a nakonec i zuby, až ji vlk sežere taky. Jenže pokud vyrůstáte na Středním východě, nejspíš jste slyšeli pohádku O vlkovi a dětech, kde je to celé trochu jinak.

Místo toho, aby se tady vlk převlékl za babičku, vydává se za kozí maminku, aby mohl sežrat její kůzlátka. Mohl by tento příběh být předkem nám tolik známé Červené karkulky? Jamieho Tehrani tato otázka fascinovala poté, co zaslechl vícero variací této pohádky. Jeho otec je z Íránu, matka z Británie a on sám vyrůstal v Dubaji. Nyní je antropologem na Durhamské univerzitě v Anglii. Po původu pohádky pátrají antropologové přes 200 let.

Dvě hlavní možnosti vzniku

Podle první hypotézy vznikl základní příběh v Číně a do Evropy se dostal po Hedvábné stezce před asi 600–800 lety. Jenže další hypotéza se kloní k tomu, že právě pohádky mutují a vyvíjejí se tak rychle, jelikož k tomu dochází nezávisle na sobě. Jejich podobnosti vznikají díky tomu, že všechny lokality na světě zahrnují jak nebezpečná zvířata, tak zranitelné děti. A s množstvím mezer v historii příběhu sledovatelná stopa zkrátka vychladla.

Původ tak nejspíš zůstane zamlžený, badatelé ovšem shromáždili obrovské množství současných variant. To Tehranimu dovolilo použít fylogenetickou analýzu, která je normálně použita při hledání vztahů mezi zvířecími druhy. Začal s 58 verzemi příběhu z 33 odlišných kultur po celém světě. Pak srovnal 72 bodů zápletky – např. kdo je padouch, jaký použije trik a jak samotný příběh končí. Výsledkem je pravděpodobný rodokmen pohádky.

Pohádkoví předci a následníci

Pokud by platila verze s čínským původem, měla by se tato verze objevit na počátku. Jenže podle rodokmenu se tento příběh objevil někde mezi Evropou a Středním východem před skoro 2 000 lety. Čína ho tedy nejspíš sama adaptovala, místo aby se z ní rozšířil dál. Africká verze asi pochází z té východní. A verze s kozou je pravděpodobně starší než nám známá Červená karkulka, kterou zpopularizovali bratří Grimmové.

Jde o důležitý posun ve výzkumu, protože navzdory rokům bádání existuje v otázce evoluce folklóru mnoho nezodpovězených otázek. Objevují se ale i obavy, zda je použití fylogenetiky vhodné právě na databázi obsahující varianty příběhů. Jen asi třetina příběhů použitých Tehranim je klasifikovaná v tradičním kánonu. Legitimitu tohoto přístupu ke zkoumání lidové tradice tak nejspíš potvrdí až použití na další příběhy s jasnější historií.

Kterou verzi této pohádky znáte nejlépe?

Zdroj: Science

Článek Znáte původ pohádky o Červené karkulce? Vlk nebyl vždy ten špatný. Prvotní variace příběhu se od toho dnešního liší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pohané v lesích

Tito přistěhovalci si totiž nestavěli města, ale perfektně si vystačili se životem někde v hlubinách lesů. Kromě toho se jednalo o pohany, kteří o křesťanskou víru nejevili jakýkoli zájem. Z pohledu Říma tak šlo o národ migrantů, se kterým budou nejspíš jen samé potíže. Jako by však tohle nestačilo, obsazování území Sklaveny pokračovalo. Ani ne za sto let po boji s Avary a Byzancí vytvořili jednotnou Sámovu říši. Pravda, tento celek se po smrti svého zakladatele opět rozpadl.

Ovšem samotná hradiště a menší územní celky vytrvaly a i nadále úspěšně prosperovaly. Sklaveni – tedy Slované – zkrátka dorazili, usadili se, kdekoli se jim líbilo, a nikomu se nedařilo je odsud vystrnadit. Tento mechanismus poměrně odpovídá i Velkopolské kronice z 13. století, která tento postup líčí. Bratři Čech, Lech a Rus v něm opouští svou rodnou Panonii a se svými kmeny se vydávají hledat nové místo pro život.

Žádná romantika

Příliv nových kmenů ale určitě nebyl tak romantický, jak ho líčí Jirásek. V první řadě zde byly germánské kmeny, které se území nevzdaly bez bojů. Dle bioarcheologa Jaromíra Beneše sem Češi pronikli vojensky a Germány si podmanili. Nastala stejná situace jako dříve mezi Germány a Kelty. Nedošlo ovšem k vyhlazení populace, Slované pouze ovládli již existující mocenské struktury. Populace se pak promíchala a pod nadvládou slovanských pánů dále fungovala.

Rozbory DNA ovšem ukazují, že Slovany spojuje hlavně jazyk a kultura, mnohem méně pak genetické dědictví. Tím jsme si totiž blíže se sousedními národy neslovanského původu než geograficky vzdálenějšími Slovany. Poláci a Srbové mají blíže k Ukrajincům a Bělorusům, severní Rusko je zase propojeno s baltskými národy. U Čechů se pak objevuje silná dávka germánských genů. A tato pestrá směsice se objevuje i na Balkáně. S jazykovou mapou se shoduje jen minimálně. Zajímali jste se někdy o to, kam sahají vaše kořeny?

Zdroj:

Michal Téra, Etnogeneze Slovanů: staré a nové otázky a spory; History Web

Článek Odkud skutečně pochází Slované? DNA vyvrátilo teze o společném původu. Kde je tedy pravda? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Váhavost zpěvačky

Pokud o vás někdo prohlásí, že „děláte Zagorku“, znamená to jednoduše skutečnost, že s něčím váháte a velmi otálíte s jasným rozhodnutím či postojem. Sama Hana Zagorová je na formulaci hrdá a jasně to prohlásila i při rozhovoru s Janem Krausem, který na okřídlenou větu přivedl řeč. Jenže on tehdy tvrdil, že věta vyjadřuje, že dotyčný dělá dusno, případně si o sobě příliš myslí. Byl ovšem Zagorovou vyveden z omylu.

Čeština má pro stejnou situaci ještě další půvabné formulace jako „dělat ofuky“ nebo „dělat kůžičky“. Ostatně v naší mateřštině by se asi našlo málo situací, které by nešlo vyjádřit více způsoby. Geniálním příkladem této kvality jazyka je Devatero pohádek bratří Čapků. V Pohádce pošťácké spílá listonoš Kolbaba řidiči limuzíny a seznam nadávek je na celou stránku. Všechna označení od vrtáka po pometlo ovšem říkají, že dotyčný řidič je hlupák.

Možný původ v Trháku

Stejně jako zpěvačka u Krause potvrdila a upřesnila význam průpovídky, potvrdila také, že ona sama není její autorkou. Největší šanci na místo zrodu má tak film Trhák, hudební komedie z pera pánů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Tam si zahrála jak Zagorová, tak i Juraj Kukura, který jí neustále nadbíhá a dvoří se jí. Zagorová se však není schopná vyslovit o svých citech a neustále si bere čas na rozmyšlenou. Je tedy výrazně váhavá a nerozhodná.

Lidé svou mateřštinu obohacovali už v minulosti, ovšem dneska je možné tento proces přímo zažít. Na rozdíl od starších generací, které se narodily do již zajetého jazyka, dnešní doba proces velmi urychlila a zpřístupnila. Může to vést až ke znechucení, hlavně v případě všudypřítomných anglicismů. Pravdou ovšem je, že většina těchto novotvarů má jepičí život, a jakmile pomine to, co je způsobilo, většinou zaniknou i ony.

Zdroj: Významový slovník, Radio Žurnál

Článek Nedělej Zagorku, legendární hláška známá po generace. Co vlastně znamená a kde se vzala? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Znaky pocházející od Indů

Příběh čísel je souborem indického rozumu, práce arabských učenců a temného období Evropy. Čísla 0 – 10 jsou ve skutečnosti modifikovanou sadou indických znaků. Narodila se tak v mozcích lidí, jejichž jména se už nikdy nedovíme, jen víme, že žili v Indii. Čísla 1 – 9 se vyvinuli z bráhmanských textů asi 300 let před Kristem.  Nula se poprvé objevila na měděném disku asi v pátém století. Arabové pak znaky roznesli dále do světa.

Evropští učenci si pak všimli knih učenců z Bagdádu, jmenovitě astronoma Al Khorezmiho a filosofa, matematika a fyzika Alkinduse. Ani jeden z východních učenců nezakrýval pravý původ znakové sady. Učenci v Evropě je však připsali původem právě Arabům. Gerbert z Aurillacu, později známý jako papež Silvestr II., se je v 10. století pokusil představit širší Evropě. Jenže církevní hodnostáři v nich viděli jen černou magii židovského a také arabských národů.

Fibonacciho popularita

Matematik Fibonacci je nejznámější pro svou posloupnost. Byl to však také on, kdo ve 12. století původně indická čísla velmi zpopularizoval, ostatně byl nejslavnějším matematikem své doby. Evropané jim přišli na chuť víc jak římským, které do té doby převládaly. Arabská se totiž nejen lépe počítala, ale také snadněji psala. Symboly se ujaly jak v obchodu, tak i na univerzitách, kde rychle došlo k rozvoji algebry. Ani četné zákazy tento pokrok nezastavily.

Jak klerici, tak i světští úředníci tvrdili, že arabská čísla jsou velmi snadno zneužitelná – stačilo za ně přidat nulu. Arabové mají nepochybně zásluhu na rozšíření čísel po Evropě, jejich původ ovšem leží v Indii. Obrovské množství evropských vynálezů by nebylo možných bez rozvinuté matematiky. Ten, kde je v Indii vymyslel, byl nejdůležitějším synem Indie hned po Buddhovi. A ty římské vděčí za svůj vznik zase Etruskům, kteří žili v dnešním Toskánsku.

Zdroj: TekDeeps

Článek Proč říkáme číslicím, se kterými počítáme, arabské a římské? Vždyť je ani jedni z nich nevymysleli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejstarší tabulka na světě

Právě tady našli vědci tzv. tabulku Kiš, která se datuje do doby 3500 před Kristem. List sumerského krále uvádí, že Kiš bylo první město s králi po potopě. Nejprve se ujal vlády Jušur, jeho nástupce je zván Kullassina-bel. Jenže to není jméno, ale věta, která znamená „všichni byli páni“. Což vede některé učence k závěru o absenci centrální autority v Kiši té doby. Tento dokument předchází dokonce i egyptské hieroglyfy, a to o několik stovek let.

Vývoj psaného slova je jedna z prvních věcí, kterou jsme se odlišili od zvířat. Od té doby jsme vyvinuli elektřinu, rozbili atom a dostali člověka na Měsíc. Zkrátka jsme dosáhli věcí, které se nepodařily nikomu jinému na planetě. Zajímavé je, že ve srovnání s jinými druhy je přitom naše evoluce relativně krátká. Takže se nabízí otázka, proč se jenom jeden druh dostal na takovou úroveň technologického pokroku?

Přežití ve specifických podmínkách

Pravdou je, že naše přežití je vázáno na poměrně specifické podmínky. Pokud bychom hned teď vyrazili někam do džungle bez výbavy, nejspíš bychom nebyli naživu nijak dlouho. Stejně tak je i naše fyziologie odlišná od ostatních zvířat – například hříbě může fungovat docela nezávisle na rodičích, ale lidské mládě rozhodně ne. Jinými slovy jsme zrozeni dlouho předtím, než jsme schopni zcela samostatné existence.

Proto panuje i názor, že jsme sami mimozemšťané, právě kvůli mnoha odlišnostem od dalších druhů. A zatímco si myslíme, že odhalujeme pravdy o světě a přicházíme na kloub vědeckým záhadám, tak jen znovu nacházíme moudrost dávných civilizací. Jsme něco jako druh, který se pomalu probouzí z vlastní amnézie a obnovuje znalosti vlastní minulosti. To vše v domnění, že přicházíme na kloub neznámému.

Zdroj: BeyondBlindfold

Článek Má smysl hledat ve vesmíru jinou civilizaci? Podle experta jsou samotní lidé mimozemšťani se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.