Konec století přinese výrazné oteplení

Vědci předpokládají, že do roku 2100 se planeta o teplí o další zrhuba 2,7 stupně Celsia. To znamená, že v některých oblastech dojde k nárůstu průměrné roční teploty na 29 stupnů Celsia. Tato teplota představuje kritickou hranici, kdy se daná oblast stane pro lidi neobyvatelnou. Díky tomu může dojít k masivní migraci obyvatel, kteří z teplých částí Země budou prchat do chladnějších končin. Konec století tak bude pro více než čtvrtinu světové populace znamenat těžký boj o přežití.

Redakce VědaŽivě

1 května, 2021

Další z alarmujících důkazů, že globální oteplování je zásadní problém. Tentokrát na základě dat z oceánů

Zasažené oblasti se vylidní

Tento velmi reálný scénář se týká především oblastí dnešní Indie, Indonésie, Filipín a Pákistánu. Dnes tyto oblasti dohromady obývá téměř miliarda lidí, jejichž počet se může do konce století ještě zvýšit. Všechny tyto lidi dožene konec století k vážným životním rozhodnutím. Vědci určili, že průměrná roční teplota přesahující 29 stupňů Celsia přináší zásadní rizika pro lidský život.

V takto extrémních vedrech se nedají pěstovat běžné plodiny, takže bude ve zmíněných oblastech hrozit hladomor. Navíc dojde k poklesu efektivity práce, jelikož lidé nedokáží v takových teplotách dlouhodobě podávat potřebné výkony. Dojde ke kolapsu ekonomiky a rapidně vzroste úmrtnost.

Redakce VědaŽivě

22 května, 2021

Globální oteplování může mít pro společnost fatální důsledky. Jak historie ukazuje, kolaps starověkých společností je těsně spjat s klimatickými změnami

Jedná se o globální problém

Ačkoliv se může zdát, že se podobné problémy týkají pouze zasažených oblastí, opak je pravdou. Zasažené oblasti se stanou neobyvatelnými a zdejší obyvatelé budou migrovat do chladnějších oblastí. V tomto případě se může jednat o více než miliardu lidí, kteří budou potřebovat místo k bydlení, příděl jídla a další sociální jistoty. Konec století tak přinese vyspělým státům nové výzvy a novou zodpovědnost, se kterou si budou muset poradit.

Článek Takový bude konec století: Planeta se ohřeje, nesnesitelné horko a průměrná teplota 29 °C se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Konec světa podle Heinze von Foerstera

Heinz von Foerster byl uznávaný rakouský vědec, který po druhé světové válce působil na institucích v Americe. Zajímal se především o oblast informatiky a umělé inteligence, často kombinoval fyziku s filozofií a jeho předním zájmem byla kybernetika. Všechny tyto obory zájmu nakonec vědce přivedou k určení osudného dne lidstva. V 60. letech minulého století si ještě všichni živě pamatují hrůzy druhé světové války a síla atomových zbraní je stále doslova hmatatelná.

Stejně jako dnes i tehdy lidstvo předpokládalo, že konec světa způsobí některá z těchto příčin – další světová válka, jaderný konflikt, fatální změny klimatu nebo dopad mimozemského tělesa. Foerster byl první, který vyjádřil jinou, poměrně neotřelou myšlenku. Konec světa nastane kvůli přelidnění!

Hrozba rostoucí populace

Od té doby se touto myšlenkou zabývalo několik dalších vědců. Podobné úvahy se však objevují i v literárních dílech nebo filmech. Podobné obavy jsou určitě na místě. V roce 1960, když Heinz von Foerster svou teorii poprvé vyjádřil, žily na Zemi necelé 3 miliardy lidí. Dnes čítá celkový počet obyvatel planety více než 8 miliard lidí. To je téměř trojnásobné navýšení populace za pouhých šest dekád.

Pokud by se lidstvo tímto tempem rozmnožovalo dál, začne na Zemi docházet obyvatelné místo a hlavním problémem bude nedostatek potravy. Rovnice, kterou Heinz na základě svého zkoumání sestavil, vypočítala konec světa z důvodu přelidnění na 13. listopadu 2026.

Redakce VědaŽivě

24 dubna, 2024

Tajemství mayského kalendáře rozluštěno: V roce 2012 neměl nastat konec světa, nýbrž nový cyklus

Situace se změnila

K tomuto scénáři však s největší pravděpodobností nedojde. V posledních letech se začínají misky lidské civilizace převažovat na druhou stranu. Rozmnožování se v posledních letech naopak zpomaluje. Podle údajů z OSN by mělo Zemi do roku 2050 obývat 10 miliard lidí a do roku 2100 by měla přibýt „jen“ další miliarda. Následně se očekává ještě větší úbytek porodnosti, a tudíž i pokles populace. Může za to především zvedající se životní úroveň a vzdělanost. Mnoho lidí se dnes dobrovolně rozhodne nemít děti, jiní zase s postupem věku nebo vlivem genetických závad o tuto možnost přichází. Přelidnění tedy konec světa v nejbližší době nejspíš nezpůsobí.

Článek Blížící se konec světa: Rakouský fyzik tvrdí, že nás čeká v pátek 13. listopadu 2026 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Všechny varianty jedním směrem

Takovým způsobem okomentoval situaci tajemník OSN António Guterres přímo na zasedání Rady bezpečnosti. Jeho výrok zvěstující Zemi temnou budoucnost se pak rozběhl napříč světovými médii. „Stoupající hladiny vody ohrozí samotnou existenci některých komunit, které žijí v nízko položených oblastech. Dokonce i celých zemí. Města, která to pocítí, se nachází na každém kontinentu. Lagos, Bangkok, Bombaj, Šanghaj, Londýn, New York.“

Konkrétně oceány se oteplují největším tempem za 11 000 let, což ještě přispívá k tání ledovců. Specialisté na klimatické změny byli tedy OSN pověřeni, aby připravili varianty dalšího průběhu klimatických katastrof. Ukazuje se ovšem, že skoro miliarda lidí bude mít kvůli stoupající hladině problémy při každé z nich. „Půjdou z Londýna do Los Angeles a z Bangkoku do Buenos Aires,“ citoval varování Antónia Guterrese The Guardian.

Nulová možnost úniku

Podle propočtů stoupne hladina moří a oceánů do roku 2100 o 50 centimetrů. Do 2 000 let dokonce o 2-3 metry. Může z toho být i vstup lidstva přímo do biblické apokalypsy. „I když nějakým zázrakem zastavíme oteplování v míře 1,5 stupně Celsia, bude hladina vody stoupat i nadále.“ Dramatické dopady tohoto procesu jsou velmi dobře patrné například při návštěvě Republiky Kiribati. Jedná se o malý ostrovní stát v Tichém oceánu.

Miliardové stěhování směrem Evropa?

Problém stoupajících hladin je lidmi na západě poměrně často bagatelizován. Nicméně obyvatelé Afriky či Asie budou v případě zaplavení území nuceni vydat se na cestu za novým domovem. První na ráně tak budou logicky bohaté země včetně Evropy a také Severní Ameriky. „Můžeme tedy zažít opravdu masovou migraci, exodus v biblickém měřítku,“ varoval generální tajemník OSN. Mnoho komunit i celých zemí tak navždy zanikne.

Současně bude stále větší problém s dostatkem tak základní věci jako je pitná voda. Pravděpodobně se stane nedostatkovým zbožím, o které se mohou klidně vést války. „Budeme svědky boje o sladkou vodu, půdu i všechny další zdroje naší planety.“ Tajemník tak představil celý seznam zcela nových problémů, kterým budou hlavně společnosti západních zemí v blízké budoucnosti čelit.

Nutnost politické aktivity

Vlády bohatých zemí budou kupříkladu nuceny organizovat životy milionů uprchlíků hledajících nové domovy. „Možná bude potřeba zcela nová legislativa a to včetně politického statusu tzv. klimatického uprchlíka,“ poznamenal Guterres. Země nevyhnutelně vstupuje do nové fáze svých dějin. A je také velmi pravděpodobné, že to nejhorší nás teprve čeká.

Článek Naši planetu ohrožuje apokalyptické stěhování národů. Do Evropy a USA se může dostat až miliarda lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odstranění materiálu jako řešení?

Bylo-li by možné tyto buňky z organismu cíleně odstranit, zmizela by příčina zmíněných zánětů v jednotlivých orgánech. Dle badatelského týmu by to vedlo k výraznému posunu u všech příznaků stárnutí. Jejich hlavním cílem bylo zjištění, proč se samotné buňky už nemohou dále množit a promění se v senescentní. V procesu odhalili speciální mechanismus, pak nechali buňky zestárnout a hledali možnost, jak zničit pouze tyto zvláštní buňky.

Buňka potřebuje konkrétní enzym

Výsledkem těchto experimentů bylo zjištění, že pro stárnoucí buňky je vysoce důležitý enzym GLS1. Ten má silnou spojitost s metabolismem glutaminu a buňka ho potřebuje ke svému přežití. Důvodem je to, že lysozomy ve stárnoucích buňkách přestanou plnit svou úlohu a jejich kyselé prostředí se rozšíří do celé buňky. To ohrozí celou její existenci. Má-li přežít a tento vliv neutralizovat, potřebuje buňka amoniak, který získává z glutaminu.

Ten je pak schopna přeměnit na kyselinu glutaminovou, jenže tento proces přeměny vyžaduje právě enzym GLS1. Záněty ovšem vyvolávají nejen tyto staré buňky, ale i další, u nichž nelze protein zničit. Všechny jsou přitom v rámci přežití závislé na zmíněném enzymu, který přeměňuje glutamin na jeho kyselinu. Použitím jeho inhibitoru lze tedy zničit všechny buňky, které jsou později původci zánětu. To platí i pro senescentní buňky.

Lék již v klinickém testování

Potřebný přípravek už existuje a momentálně prochází klinickými zkouškami. Podobně jako lék na některé typy rakoviny – jejíž růst je také závislý na enzymu GLS1 – byl úspěšně testován na myších.

Rychlá omlazující kůra?

Proběhnuvší experimenty ukázaly nejen určitou míru omlazení vnitřních orgánů, současně vedly k posílení celého organismu. Bude-li tedy během zkoušek úspěšně ověřena nezávadnost této látky pro člověka, bude lék nejdříve použit u pacientů s progerií. Jde o syndrom předčasného stárnutí. Dále se může dostat k těm, kteří z důvodu oslabení věkem nemohou vést normální život a jsou plně odkázáni na pomoc a asistenci druhých.

Lidé se selháním orgánů

Stejně tak jsou ve frontě pacienti, kterým selhaly například ledviny a potřebují dialýzu. Bude-li celý tento dlouhodobý proces úspěšný, lze očekávat prodlouženou délku života. Stejně tak se asi sníží rozdíl celkové délky života a komplexního stavu lidského zdraví. Mnoho léků, které odstraňují senescentní buňky, už je použito v rámci přípravků proti rakovině a mohou mít negativní vedlejší účinky. Nové verze jich mívají méně a obvykle déle vydrží.

Vakcína dovoluje tělu vytvořit protilátky, které se na rizikové buňky naváží, následně jsou odstraněny bílými krvinkami.

Článek Japonští vědci objevili mechanismus, který může lidské buňky ochránit před stárnutím. Čeká nás revoluce dlouhověkosti? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hovězí maso

Pokud jde o plýtvání cennými zdroji planety, živočišné produkty jsou na prvním místě. A nic z toho nepřekoná hovězí maso. Kdybychom na ploše určené ke krmení dobytka pěstovali luštěniny, dostaneme zpátky 10–20krát více proteinů. K tomu je třeba ještě přidat to, že na 1 kilo hovězího masa je potřeba 15 000 litrů vody. Je to 3krát více, než na kuře, a asi 18krát více, než spotřebuje kilogram pšenice.

Krevety

Na vykrmení 1 kilogramu hovězího spotřebujete 25 kilogramů krmiva. Tzv. plody moře jsou v tomto ohledu mnohem efektivnější, neplatí to ovšem pro krevety. Takový losos obecný vyžaduje na 1 kilo rybího masa jen 1,15 kilogramu krmení. U krevet je však třeba zhruba dvojnásobek, aby se vám taková pochutina dostala vůbec na talíř.

Ořechy všeho druhu

Jejich pěstování vyžaduje obrovské množství vody. Například mandle v Kalifornii stojí za spotřebou 10 % vody celého státu. Každé jádro tak stojí asi 4,5 litru vody. Vlašské ořechy, kešu, lískové ořechy a pistácie jsou na tom podobně. Mnohem lepší volbou jsou pak kaštany, pokud chceme cenné tekutiny trochu ušetřit.

Hranolky

V rámci Británie jsou brambory odpovědné za přibližně 10 % veškerého vyhozeného jídla, což z nich dělá prim v plýtvání potravinami. Hranolky jsou v tomto ohledu zvláště šílené vzhledem k procesu přípravy a prodeje. Jakmile nejsou spotřebovány do 5–10 minut od výroby, mnoho restaurací je ihned vyhazuje. A půda, ze které pochází tuk na jejich smažení, by poskytla o hodně více živin, kdyby se na ní pěstovala běžná zelenina.

Káva, nejpopulárnější nápoj

Ještě více půdy sice spotřebuje pěstování čaje, káva má ovšem jednu neřest navíc. Na jeden šálek nápoje totiž rostlina spotřebuje 550 šálků vody. Ještě horší je pak tvorba příchutí. Takový muškátový oříšek si na výrobu 1 gramu vyžádá celých 35 litrů vody. Vanilka má žízeň ještě 3krát větší, a další koření jako skořice, anýz nebo hřebíček jsou také žíznivci.

Banány

Ze všech druhů ovoce a zeleniny spořádají banány nejvíce hnojiv. Jde asi o půl tuny dusíku, fosfátu a potaše na hektar. Použitím na výnosnější plodiny bychom na stejné rozloze nakrmili mnohem více lidí. Farmáři v Egyptě dávají například do banánových plantáží skoro 30krát více dusíku, než by vyžadovala stejná plocha fazolí.

Čokoláda

Další velký žrout vody. Na 100 gramů čokolády je potřeba kolem 2 000 litrů vody. Vodní stopa kakaového prášku je jen o něco málo nižší. Při stejném příkonu surovin můžete mít 20 jablek nebo 50 misek jahod. Pátráte-li po něčem sladkém a zároveň chcete nakrmit i zbytek světa, volba je celkem jasná.

Čeho ze seznamu byste se dovedli vzdát?

Zdroj: TheScientist

Článek Vzdejte se čokolády a zachraňte planetu: 7 potravin, jejichž konzumací ji doslova likvidujeme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kontakt koňských populací

Nová studie se zabývá otázkou, zda byli koně v Severní Americe a Evropě po svém prvním rozptýlení v nějakém kontaktu. Je to podstatná otázka. Několik druhů koní bylo pojmenováno na základě fosilií s datací v posledním milionu let. „Chceme tedy vědět, jestli je to opravdu tak. Byli koně na různých kontinentech opravdu jiného druhu?“ ptá se Peter Heinztman, profesor UiT univerzity. Je součástí týmu, který analyzoval staré genetické vzorky.

Ukázalo se, že koně z Eurasie a Severní Ameriky se po prvním rozptýlení ve skutečnosti promíchali. Spojení bylo možné v dobách, kdy byla nízká hladina oceánů, což vytvořilo na území Beringova průlivu pevninský most. Populace od sebe zkrátka nebyly úplně oddělené. Tento most se objevil během dob ledových i chladných období během posledního milionu let, když ledovce stále zadržovaly hodně vody.

Nejistý přístup a domestikace druhů

Jak přesně se to dalo provést, je stále předmětem diskusí. V období posledních 100 000 let máme docela slušnou představu, kdy se tento most objevoval. Časy předtím jsou však nadále diskutabilní. Genetický rozbor může ukázat, kdy k němu zvířata měla přístup. Domestikovaná zvířata pochází z divokých koní v Evropě a Asii a k procesu došlo asi před 6 000 lety. Divocí jsou pryč a jedinou výjimku tvoří nejspíše kůň Převalského.

Ten pochází ze stepí centrální Asie. Nicméně většina divokých koní, kteří jsou dnes v USA, přišla během 16. století se Španěly. Například u mustanga existuje stále debata ohledně toho, zda sem vlastně nepatří, nebo zda jde o druh, který se znovu vrátil do svého přirozeného prostředí. Z biologického hlediska je snadnější to vysvětlit jako opětovný návrat namísto vnímání koně jako invazivní druh. Je to ovšem politicky nabitá diskuse.

Koně a riziko pro ekosystémy

Studii podpořila i americká kampaň za divoké koně. Podle dalších poznatků vyhrabávají koně a osli vodní díry v suchých lokacích a zpřístupňují tak vodu i dalším zvířatům. Další skupiny ale věří, že jsou koně hrozbou pro ekosystém a nemají tu přirozené místo. The Wildlife Society prohlásila, že Severní Amerika se za posledních 10 000 let stala obecně mnohem sušším územím. Valnou část tohoto trendu mají mít na svědomí právě koně.

Jejich přirození nepřátelé totiž vymizeli, jejich počty rostou a množí se diskuse o udržení populace pod kontrolou. Nové studie ukazují, že během posledního milionu let existovalo minimálně jedno období, kdy koně migrovali mezi kontinenty. Nelze přesně určit, jak moc a v jakých obdobích se tak dělo, je ale jisté, že k tomu docházelo. Vychází to ze srovnání mitochondriální DNA, která přechází z matky na její potomky.

Jak staří koně vlastně vypadali?

Podle Heintzmanna byli koně před milionem let v Americe poměrně velcí. V době mezi 25 000 – 15 000 lety tak došlo k jejich zmenšení, přiblížili se spíše dnešním islandským koním. V té době byl ale v Americe ještě jeden koňský genom, konkrétně Haringtonhippusi. Ten také vymřel a bylo to na konci poslední doby ledové. Kůň Převalského je považován za posledního přežívajícího divokého koně. Vypadal ale jako ti původní?

Tento druh má jen jednu barevnou variantu a je docela malý a podsaditý. Je obecně považován za divokého předka dnešních domestikovaných koní. Když se ale podíváte na jeskynní kresby z poslední doby ledové, vidíte koně s mnohem větším barevným rozsahem. A ne všichni z nich vypadají jako kůň Převalského, kterého známe z dnešních dnů. Předci Převalského jsou vnímání jako primitivnější druhy.

Bojíte se koní, nebo jsou to vaši přátelé a oblíbenci?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Kdyby se koně v minulosti nedostali do Severní Ameriky, pravděpodobně by dnes jako druh vůbec neexistovali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dá se jich tedy nějak zbavit?

V první řadě je třeba stanovit, kolik jich vlastně na světě je, což je neuvěřitelně obtížné. Podle odhadů je například jen na Aljašce 7 trilionů jedinců. Ano, kvůli globálnímu oteplování a růstu teploty oceánů žijí komáři i na těchto místech. Ve zbytku světa jsou pak triliony dalších. Je několik možností, jak se jich zbavit, například netopýři je požírají naprosto bez rizika. Tito savci jich spořádají až 600 za hodinu, takže s dostatkem létajících myší by komáři nebyli problém.

Pak bychom se ovšem museli zbavit těch miliard netopýrů, takže to asi není nejlepší nápad. Další věcí, které je třeba porozumět, je jejich způsob množení. Konzumace naší krve může vypadat jako potrava, jenže komáří samičky ji využívají jako zdroj bílkovin pro produkci vajíček. Pokud bychom se tedy zbavili veškeré naší krve – ne, to je taky nesmysl a nefungovalo by to. Místo toho by nebylo od věci vypustit geneticky upraveného komára.

Trojský komár v hejnu

Tenhle druh by nebodal do lidí a dokázal by zplodit jen sterilní potomky. Asi by to trvalo několik dekád, ale s dostatkem takových komárů by jejich populace nakonec vyhynula. Dobře, takže jsou v trapu, ale co se stane pak? Ano, milion lidí ročně neonemocní a nejspíš neumře, tedy aspoň ne na malárii nebo žlutou horečku. V létě si můžete v klidu užívat venku a i zvířata budou v mnohem větším bezpečí než teď.

Správně, nedělo by se opravdu hodně špatných věcí. Jenže co koloběh života a takové ty věci? Nepřispívají náhodou komáři k potravnímu řetězci? Určitě, protože někteří ptáci, zmínění netopýři či žáby jedí stovky komárů. Ale přežili by i bez nich. Tento hmyz opyluje květiny, není to však takový přínos, aby to obhájilo existenci druhu. Pořád je tedy jejich likvidace dobrá věc, ne? Přece jen se tu snažíme zbavit celé hmyzí čeledi, tak je potřeba mít jistotu.

Neobvyklá ochrana pralesa

Je potřeba mít na paměti, že komárů jsou tisíce různých druhů, ovšem jen 6 % z nich nás bodá a přenáší choroby. Krom toho existují dokonce teorie, že tento hmyz ochraňuje amazonské deštné pralesy. Jak? Jednoduše jsou tak smrtící a neuvěřitelně otravní, že komplikují život všem lidem, kteří v těch lesích tráví čas kácením stromů. Právě tady fungují jako obrana. A ne, že bychom chtěli volat Thanose, ale ona lidská populace taky roste pěkně rychle.

Možná jsou právě komáři nenápadným nástrojem, jak držet naši populaci trochu v šachu. Všechno na Zemi je nějak propojeno s ostatními prvky, takže i komáři mají přes svou otravnost svou úlohu. A veškeré lidské snahy upravit přirozený řád věcí v přírodě skončily dříve nebo později katastrofou. Tak si v létě opatřete repelent a dlouhý rukáv a přijměte komáry jako součást světa, která je zkrátka potřeba.

Kdy vás naposled štípl komár? Trpíte nějakou alergií?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Rádi byste vyhubili všechny komáry na planetě? Pozor na přání, bez nich by lidstvo dlouho na Zemi nepřežilo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Matematicky průzkum

Pro zodpovězení této otázky se badatelé obrátili na královnu věd, tedy matematiku. Konkrétně na rozdíly v matematických dovednostech u skupiny 2 300 lidí, studentů jak praváků, tak i leváků. Výzkum proběhl v Itálii a věkové rozpětí účastníků bylo 6 – 17 let. U snadných matematických úloh se žádné rozdíly neprojevily, ovšem leváci měli zřetelně navrch, jakmile došlo na komplexnější problémy, například matematické funkce a podobné věci.

Jenže to pořád nesděluje, proč by dominance konkrétní ruky měla mít nějaký vliv na matematické myšlení člověka. Pointou je, že levorukost znamená některé překvapivé změny ve struktuře lidského mozku. Meta analýza několika desítek studií z roku 1995 odhalila, že leváci mají znatelně větší kalózní těleso než praváci. Jedná se o svazek nervových vláken, které se v mozku starají o komunikaci mezi oběma hemisférami.

Silnější komunikace sítí

Protože právě komunikace obou polovin mozku je odpovědná za výkonnost v jednotlivých dovednostech či oborech vědění, mají leváci zkrátka silnější propojení. Vliv na výsledek má taky to, jakým způsobem k levorukosti člověka došlo. Právě levorukost je v tomhle velmi specifická. Může jít o poškození mozkových center, kdy nějakou část levé hemisféry musí převzít ta pravá. Může jít například o mozkovou lézi, která se objevila už v těhotenství.

Problematika je mnohem komplexnější, rýsuje se ovšem obrázek levorukých coby spodku a vrcholku kognitivního spektra. Preference levé ruky se zdá být prediktorem intelektuálních schopností. V první řadě těch matematických, které jsou často spojený s prostorovou představivostí. Nejde ovšem o definitivní závěr, celá problematika vyžaduje ještě další bádání a podrobné studie. Nelze tudíž jakkoli stanovit méněcennost nebo nadřazenost té či oné ruky.

Jste také leváci? A myslíte si, že to má vliv na inteligenci?

Zdroj: LiveScience

Článek Psaní levou rukou je spojováno s genialitou. Mezi výjimečné patří jen 10 procent světové populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě stejné jehly v kupce sena

Koncept dvojníka, anglicky „doppelganger“, se poprvé objevil u spisovatele Jaena Paula v roce 1796. Pochází ze spojení slov pro „dvojí“ a „chodit“. A během let se tento výraz vžil pro osobu identického vzhledu, která ale není nijak příbuzná. Vzhled se stal klíčovým pro identifikaci osob a s rostoucí populací světa tak není divu, že se zvyšuje i šance na „efekt dvojníka“. Existuje samozřejmě i několik variant dvojčat, která jsou příbuzná, což ovšem není nic nového.

Identická dvojčata vznikají z oplodněného vajíčka, které se rozdělilo. Vedle toho existuje možnost neidentických dvojčat pocházejících ze dvou vajíček oplodněných v přesně stejný moment. Díky sdílení genů v populaci postupně roste šance, že naprosto cizí lidé budou vypadat zcela totožně. Ostatně z antropologického hlediska jsme všichni příbuzní, jen s různou mírou vzdálenosti. A formování tváří lidí má také svoje pravidla, podle kterých DNA postupuje.

Důvod výskytu dvojníků

Šance výskytu dvojníků stoupá s rostoucí a měnící se populací. Jenže jejich výskyt také ukazuje, že lidé nejsou tak geneticky různorodí. Jde vlastně o stejný princip, jako když mají nepříbuzné děti stejnou genetickou vadu. Případně proč mají lidé z konkrétní země podobné rysy tváří. A pokud se dvojník vyskytne ve stejné zemi, může se klidně jednat o velmi vzdáleného příbuzného. Na tohle je ovšem potřeba ještě více studií a srovnávání.

Sdílení charakteristik tváře vede k tomu, že dvojníci se najdou spíše ve stejném regionu. Protože toho zkrátka mají víc společného. S celkovou populací planety někde u hranice 8 miliard je šance na vzhledového dvojníka poměrně slušná. Je ovšem podoba a podoba. Na první dojem totiž mohou lidé vypadat velmi podobně. Jenže skutečného dvojníka dělají i detaily tváře a vzdálenosti mezi jejími částmi. A to už je šance jedna ku trilionu.

Zdroj: Grunge

Článek Každý z nás má na světě svého dvojníka. Vypadá identicky jako vy, ale nejste příbuzní. Jak je to možné? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úbytek vodní populace

Již rok 2013 byl pro tyto živočichy kritický, tehdy jich zemřelo 830. Hlavní příčinou bylo jejich vystavení toxinům ze škodlivé rostliny. Nicméně důvodem letošního vymírání je podle mořských institucí hlad. Většina kapustňáků zemřela během chladnějších měsíců při migraci do trojice lagun na východním pobřeží Floridy. Na těchto územích zmizelo mnoho porostů mořské trávy, která je klíčovou složkou jejich potravy.

Úbytek této trávy má nejspíš na svědomí rostoucí znečištění floridských vod. Úniky hnojiv a splašky zvedají hladiny dusíku a fosforu ve vodě, kvůli čemuž se rozšiřují agresivní mořské řasy. Ty už od roku 2011 snížily čistotu vody, takže k mořské trávě se dostane mnohem méně přirozeného světla. A mořská tráva potřebuje samozřejmě sluneční světlo k přežití. Organizace na ochranu přírody teď spojují své síly s dalšími institucemi, aby obnovily původní stav mořské vegetace.

Proměny podle počasí

Když se konečně oteplilo, začali kapustňáci putovat do dalších lokalit, kde doufali v dostatek potravy. Počet nalezených těl a jedinců, kteří potřebovali zachránit, poklesl. Během června docházelo k úmrtí těchto savců nejčastěji vinou srážky s člunem. Do této chvíle bylo takto – tedy čluny – zabito 63 kapustňáků. Toto ohrožení se podle komisí bohužel týká celé pravidelně migrující populace kapustňáků.

Už kdysi byli tito mořští savci prohlášeni organizacemi za ohrožený druh a v 70. letech jich zbývalo jen několik stovek. Díky mnoha konzervačním iniciativám se jejich počty začaly opět zvyšovat a jejich status se v roce 2017 zlepšil. Aktuální populace na Floridě činí asi 6 300 jedinců. Je jen otázka, zda společné úsilí organizací a ochranné programy na více úrovních budou mít vytoužený efekt. Snad budou mít mořské krávy dost pastvin a při jejich putování je nikdo nepřejede.

Zdroj: LiveScience

Článek Kapustňáci umírají rekordním tempem. Jen za letošní rok zemřelo již více než 10 procent populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žába, jakou málokdo viděl

Vesničané byli ohromeni, když se mezi nimi objevila žába velikosti lidského miminka vážící téměř 1 kilogram. Jedná se o druh Cornufer guppyi, obojživelník nese jméno po britském chirurgovi. Místní tomuto tvoru říkají také „kuře buše“. Majitel tamní pily Jimmy Hugo se vypravil na předměstí vesnice Honiara, kde chtěl ulovit divoké prase. Jenže se mu do cesty přimotala právě tato obrovská žába a logicky ho zaujala víc než čuník.

Jimmy prohlásil, že nejdříve nevěřil, že něco takového vůbec vidí, takto velkou žábu nikdy dřív nespatřil. Tento druh si vysloužil přezdívku kuře buše, protože někteří obyvatelé jej mají na talíři raději než kuřata. Jenže tuto žábu je mnohem těžší chytit. Nalezený exemplář už byl mrtvý, protože zvíře před Jimmym našli dva místní psi a udělali si z něj hračku. Právě proto nakonec žába skončila na talíři. Místní ovšem doufají, že se jim příště podaří chytit živou a že ji tak udrží.

Největší kousek na světě

Druh žab Cornufer guppyi patří k těm největším na světě, vyskytují se od Nové Anglie (území mezi New Yorkem a Kanadou) až po zmíněné Šalamounovy ostrovy. V posledních letech ovšem jejich populace kontinuálně klesala, což má na svědomí hlavně lidské osidlování. To bohužel ničí přirozené prostředí, kde mohou tito masivní obojživelníci bezpečně přežívat. Ovšem rozšiřování vesnic nebo měst není tím hlavním problémem.

Lidé na vesnicích běžně používají na praní mýdla a saponáty, které se dostávají do místních vod a poškozují citlivou kůži těchto zvířat. Opravdu největší žábou na světě je velkoskokan goliáší, který žije na malém území západní Afriky. Jen jeho trup má délku 40 cm a s nataženýma nohama dosahuje necelého metru. Může vážit až 4 kilogramy a je to opravdu veleskokan. Nejdelší zatím zachycený skok byl úctyhodných 6 metrů.

Zdroj: DailyMail

Článek Viděli jste někdy žábu velikosti lidského dítěte? Přesně taková ohromila obyvatele jedné vesnice se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Světlo na konci včelího tunelu?

Dle studie jde o jednoduchou úměru – čím větší je oblast porostlá konopím, tím více včel spolehlivě přiláká. Krom toho také platí, že vyšší konopné rostliny přitahují oproti menším daleko větší počet těchto pilných opylovačů. Mezi včelami zřejmě panuje něco jako šeptanda, podobně jako když si lidé navzájem řeknou o výhodné nabídce v obchodních domech. Do rozsáhlých porostů se totiž včely také častěji vracely, a to ve větším množství než na začátku.

Hlavní odrůdy konopí jsou velmi oblíbené u více jak 16 poddruhů včel po celém severovýchodě Spojených států. Celkově jsou tyto závěry docela zvláštní vzhledem k faktu, že konopí neprodukuje žádný nektar, což je typická složka přitahující hmyz. Stejně tak nemá tato rostlina jasné barvy, které také umí lákat opylovače. Ovšem pyl tvořený samčí konopnou rostlinou je pro včely vysoce atraktivní, i když zůstává otázkou, proč tomu tak je.

Není konopí jako konopí

Samičí rostliny, které mají lidé rádi kvůli kouření, jsou včelami obecně ignorovány, protože nevytvářejí skutečné květy. Podle autora studie může mít rapidní rozmach konopí v USA výrazný vliv na ekosystémy a celkovou dynamiku opylení. Konopí může mít silný potenciál posilovat v následujících letech populaci opylovačů. Hlavním výstupem studie je právě předpoklad pozitivního dopadu pěstování této rostliny na upadající populaci včelstev nejen v USA.

Včely jsou totiž hlavním hmyzem opylujícím planetu, a tím pádem jsou klíčovou složkou zemědělství. Bez včel se můžeme prakticky okamžitě rozloučit se spoustou nám běžně dostupných plodin, od mandlí po vodní melouny. A skutečnost, že konopí je pro včely přitažlivé, rozhodně neznamená, že by se jeho složky (konkrétně všeobecně známé kanabinoidy) dostávaly do včelích produktů a vznikal tak například obohacený med, ač by to mnoha lidem znělo lákavě.

Zdroj: The Mind Unleashed

Článek Včely na pokraji vymření. Konopí může být spásou a cestou obnovy nejen včelí populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dávné město jako symbol splněných přání

Tento motiv je známým rysem z knih i filmů – pohledný hrdina přichází do velkého města, aby v něm dosáhl věhlasu a majetku, a uprostřed ruchu a světel se nakonec naplní všechny jeho touhy a sny. Jenže proč nás tohle klišé pořád láká a vábí nás? Kniha není žádnou suchopárnou studií, autorka vyzdvihuje podivnosti a vynálezy, které činí každé dávné město jedinečným.

Například nejstarší z měst, Çatalhöyük nacházející se v dnešním Turecku, prosperoval skoro 2000 let, aniž by měl silnice, vyhrazené veřejné prostory nebo místa pro obchody. Autorka zkoumala také Pompeje, na nichž ukazuje, jak docházelo k odlišení veřejného a soukromého prostoru a aktivit, což před životem ve velkých skupinách nedávalo prakticky žádný smysl.

Podmínky pro důstojný život

Dalším z měst, které nám autorka představuje, je Cahokia (česky Kahótia) nacházející se v dnešním státě Illinois. Ta přitahovala lidi coby duchovní centrum. A konečně Angkor na území dnešní Kambodži, místo, které se zformovalo kolem několika velmi vlivných lidí. Ovšem každá z těchto dávných metropolí nakonec padla, ať už kvůli suchu, povodním, nebo kvůli živelné katastrofě.

Města se stala oblíbenými hlavně díky infrastruktuře, čisté vodě, veřejnému prostoru, silnicím. Důležitou roli hráli ale i lidé samotní, kteří v nich našli příležitost prožít kvalitní a důstojný život. Když se infrastruktura zhroutila natolik, že nebylo možné ji obnovit, lidé se zkrátka přesunuli dál. Rozbořené paláce, domy a mosty nás proto varují, jak se mohou komunity vydat špatným směrem. Ale památky, které se dochovaly, jsou svědectvím momentů, kdy jsme společnými silami vybudovali něco velkolepého.

Zdroj: ScienceNews

Článek Výprava po ztracených městech odhaluje staré kořeny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Průzkum napříč zeměmi i skupinami

Tito vědci použili data z databáze potvrzených úmrtí na covid-19, která zahrnuje data ze 112 zemí. Samotná analýza zahrnovala všechny země, kde se vyskytla aspoň jedna smrt v důsledku covidu-19 do 6. Ledna 2021. Pak výzkumníci vypočítali „ztrátu délky života“, neboli rozdíl mezi věkem smrti oběti a očekávatelnou délkou života podle odhadu délky života v té které zemi, z níž mrtvý pocházel.

Celkově vzato bylo jen v těchto zemích ztraceno více jak 20 000 000 let života v důsledku covidu-19. Z pohledu veřejného zdraví je tento údaj kritický, protože hodnotí, o kolik let byla připravena celá populace konkrétní nemocí. Jenom asi čtvrtina těchto ztracených let přitom pochází od lidí starších 75 let. Skoro polovina množství se týká lidí ve věku 55 až 75 let, a skoro třetina se týká lidí mladších 55 let. Ztráta se taky týkala o 44 % více můžu, pokud byly k dispozici údaje o pohlaví mrtvých.

Silnější než při ostatních nemocech

Studie také shledala, že v zemích s mnoha případy covidu byly ztráty let života devětkrát vyšší než při případech chřipky během normálních chřipkových sezónách té které země. Dle poznámek vědců já ovšem jejich studie některá závažná omezení. Prvním je skutečnost, že země pravděpodobně nehlásí všechny případy covidových úmrtí, což by ztrátu let života ještě navýšilo (statistika nezahrnuje všechny skutečné případy úmrtí na covid).

Na druhé straně lidé, kteří zemřou na covid, mohou mít i tak kratší očekávanou délku života než běžná osoba, což může vést také k přecenění počtu oněch ztracených let života. Studie také nezkoumala ztrátu let ze všech 195 zemí na světě, takže celková suma může být ještě vyšší. A nakonec, studie zkoumala pouze předčasná úmrtí a nikoli možné zdravotní problémy nemoci mezi přeživšími, tedy roky života poznamenané omezením plynoucím z prodělané nemoci.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci spočítali, o kolik milionů let lidstvo kvůli covidu přišlo. Ztráty jsou enormní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.