kriminalita – VědaŽivě.cz

FBI potvrzuje, že nechvalně známá šifra 340 vraha Zodiaca byla dekódována a jeho zpráva je veřejnosti konečně odhalena

Redakce VědaŽivě — Tue, 16 Sep 2025 06:01:00 +0000

V období konce 60. a začátku 70. let zabil sériový vrah vystupující pod přezdívkou Zodiac na území Kalifornie minimálně 5 lidí. Během svého řádění poslal tisku výhružné zprávy psané substituční šifrou. Písmena jsou v ní nahrazena (substituována) jinými písmeny nebo čísly. V případě Zodiaca se ovšem jednalo o sérii symbolů. Prolomení šifry staré 51 let trojicí amatérských nadšenců potvrdilo i prohlášení FBI.

Roky odolávající kód

Noviny vzkazy otiskly, protože Zodiac vyhrožoval, že při nedodržení instrukcí opět udeří. První šifra, která byla snadnější než pozdější kusy, byla vyřešena o týden později, tedy 8. srpna 1969. Prolomili ji Donald Gene a Betty June Harden. Vzkaz zněl: „MÁM RÁD ZABÍJENÍ LIDÍ PROTOŽE JE TO MNOHEM VĚTŠÍ ZÁBAVA NEŽ LOV V LESE PROTOŽE ČLOVĚK JE TO NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ZVÍŘE ZE VŠECH.“

V podobném duchu vzkaz pokračuje, neobsahuje žádné skutečné stopy, pouze řadu bludů a spoustu gramatických přešlapů. Dost možná šlo o inspiraci snímkem Nejnebezpečnější hra, v němž je muž loven šlechticem pro zábavu. Po této zprávě se vrahovy šifry staly mnohem složitějšími. Právě ta, která obsahovala 340 znaků, dokázala unikat rozluštění největšími experty po celých 51 let.

Věděli, že půjde o výzvu

Jednou z hlavních motivací kryptologů bylo vědomí, že se jedná o náročnou výzvu. David Oranchak, Sam Blake a Jarl Van Eycke použili program na nalezení všech možných způsobů čtení. Čistým štěstím Oranchak odhalil části jako „zkoušíte mě chytit“ a „nebo plynovou komoru“. To dalo nápovědu, že vzkaz není v jednom velkém bloku, jak se jeví, ale jde o text složený z více částí. V tomto případě 9 linek, dalších 9 a pak 2 konečné.

Pečlivým postupem od levého horního rohu, dolů a přes dvě místa se nakonec ukázal čtecí klíč. Kupříkladu písmeno „B“ bylo představeno jako „7“, „C“ číslem „9“ a „A“ celou sadou symbolů, které vůbec nejsou na klávesnici. Adaptací této metody a prostým ignorováním některých slov se objevil i zbytek vzkazu. Reálnost řešení podpořila skutečnost, že vrah odkazoval na události, které se děly kolem vyšetřování.

Prolomení kódu potvrzeno FBI

Trojice předala své řešení agentům, kteří následně potvrdili jeho platnost. „FBI si je vědoma, že šifra připisovaná Zodiakovi byla rozluštěna soukromými osobami,“ uvedli agenti v prohlášení. Dodali také, že případ je stále vyšetřován a nikoli vyřešen, jak uváděly říjnové zkazky. „Případ Zodiac zůstává otevřený jak u FBI v San Franciscu, tak i u místního policejního oddělení. Vzhledem k průběhu a z respektu k obětem nebudou další komentáře.“

Tým luštitelů dodal, že je velmi zklamalo, že vzkaz neobsahoval jakékoli informace, které by pomohly samotného vraha identifikovat. Nebo aspoň ne to, co zatím našli. Jde v zásadě jen o „hromadu keců, které k němu mají přitáhnout pozornost“. Oranchak dodal, že „mu nepřijde, že by konec vzkazu plynul úplně správně. Ale možná někdo přijde na lepší způsob, jak se to má vlastně číst.“ Totožnost člověka chlubícího se 37 vraždami je tak stále záhadou.

Kdo z podezřelých v případu Zodiac podle vás byl či je skutečným vrahem?

Zdroj: IFLScience

Článek FBI potvrzuje, že nechvalně známá šifra 340 vraha Zodiaca byla dekódována a jeho zpráva je veřejnosti konečně odhalena se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ty vůbec nejkrutější mučicí nástroje středověku: Praktiky byly promyšlené, vysvobozením bylo jen přiznání nebo smrt

Redakce VědaŽivě — Tue, 26 Aug 2025 03:28:00 +0000

Dostat se ve středověku do rukou spravedlnosti, především pak inkvizice, bylo něco, z čeho dodnes lidem vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Tehdy se nehledaly důkazy nějakým rafinovaným vyšetřováním, ale spoléhalo se především na doznání obviněných. Kdo se doznat nechtěl, byl k tomu brutálně donucen. Používaly se k tomu různé mučicí nástroje. Toto jsou jedny z nejobávanějších.

Drtič kolen i jiných kloubů

Zranění kolene je i dnes velmi bolestivé a lidé, kteří vymýšleli mučicí metody, si toho byli vědomi. Proto používali nástroj, kterým se dala kolena doslova rozdrtit napadrť. Tvořily ho dřevěné nebo kovové destičky spojené po stranách utahovacími šrouby, jejichž otáčením se zvyšoval tlak na vybraný kloub.

The knee splitter: Popular during the Inquisition, this device consisted of two spiked wood blocks which were placed in front of and behind the knee. The blocks would be turned and made to close towards each other, destroying the knee underneath….Ouch!! pic.twitter.com/fDRunKRdSr
— The historical crimes and criminals podcast (@historyandcrime) April 3, 2022

To nebylo vše, destičky byly navíc často vybaveny hroty, které způsobovaly krvácení a ještě větší bolest. Drtič se nemusel použít jen na kolena, ale třeba na kotník či loket. Netřeba dodávat, že i kdyby nakonec obviněný neskončil na popravišti, znamenalo to trvalé poškození jeho kloubu nebo hrozbu rozsáhlé infekce ran.

Lidský gril

Mučení ohněm patří k velmi starým a často používaným metodám, protože lidé z něho mají přirozený strach. Mohl se využít mnoha způsoby, jedním z nejprimitivnějších bylo grilování lidské oběti. Stačilo vlastně jen vytvořit dostatečně pevný kovový rošt vybavený bytelnými pouty. Pod ním se pak rozdělal oheň a mučený se opékal.

Inquisition chair at Torture Museum in #Amsterdam #ExploreEurope #g2t pic.twitter.com/q5ChdD1o9o
— Linda Aksomitis (@aksomitis) July 6, 2016

Podle legendy měl na podobném roštu zemřít mučedník svatý Vavřinec. Teoreticky mohla být smrt relativně rychlá, pokud to mučitelé přehnali s přikládáním. Pokud ale byli dostatečně zkušení, udržovali plameny dostatečně nízko a popáleniny se mučenému tvořily pomalu, takže nad ohništěm ve strašlivých bolestech v podstatě vysychal.

Křeslo pro čarodějnice

Jedním z hlavních úloh svaté inkvizice bylo odhalování čarodějnic. Obětí čarodějnických procesů se staly tisíce žen, ale i mužů. Někteří se k čarodějnickým praktikám doznali na takzvaném čarodějnickém křesle. Šlo většinou o bytelné křeslo s opěrkami rukou, které bylo na různých místech vybaveno hroty.

Oběť se na takové křeslo připoutala, a hroty se zabodly do jejího těla. Jakýkoli pohyb znamenal zvětšení ran a obrovskou bolest. Křeslo použil například soudce Wolf von Lampertisch u procesu s Marií Vukinetsovou v rakouském Gutenbergu. I když ji při sezení na křesle pálili nohy žhavým železem, k ničemu se nedoznala a nakonec na něm v bolestech zemřela.

Jaký způsob středověkého mučení považujete za nejstrašlivější?

Zdroj: LiveJournal

Článek Ty vůbec nejkrutější mučicí nástroje středověku: Praktiky byly promyšlené, vysvobozením bylo jen přiznání nebo smrt se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se stalo s Detroitem: Z oblíbeného průmyslového města se stalo město duchů

Redakce VědaŽivě — Fri, 14 Jun 2024 02:40:00 +0000

V 50. letech minulého století představoval Detroit vyspělé průmyslové město, dnes je z něj největší město duchů v Americe. Opuštěné budovy postupně chátrají a celé ulice jsou na prodej za neuvěřitelně směšnou částku. V opuštěných ulicích mnohdy nefunguje pouliční osvětlení a zločin zde bují na každém kroku. Co se s Detroitem vlastně stalo?

Kolébka automobilového průmyslu

Detroit byl dlouhá desetiletí znám především jako americká kolébka automobilového průmyslu. Své firmy zde měly přední americké automobilky, jako je Ford, General Motors nebo Chrysler. Díky tomu se pro něj v 50. letech vžilo označení „Motown“. Lidé se sem stěhovali za prací z různých koutů Ameriky a na vrcholu svého rozmachu byl Detroit domovem téměř dvěma milionům obyvatel. Tuto prestiž si Detroit udržel zhruba do roku 2008. Nastalá ekonomická krize Detroitem nevratně otřásla a od té doby začala životní úroveň ve městě rapidně upadat.

V Detroitu jsou opušťěné celé městské části.

S Detroitem je konec

Od roku 2008 utratilo město zhruba o 100 tisíc dolarů ročně víc, než kolik reálně vydělalo. Už v té době platil Detroit za jedno z nejnebezpečnějších měst v Americe. S upadající životní úrovní se jeho pověst rapidně zhoršila. Firmy začaly ve velkém propouštět a většina obyvatel se odstěhovala pryč. Z původních dvou milionů obyvatel zůstalo v roce 2010 v Detroitu něco málo přes 700 tisíc obyvatel.

Stejně rapidně se změnilo i složení místních obyvatel. Zatímco před rokem 2000 tvořili 82 % všech obyvatel běloši, od roku 2010 tvoří přes 80 % obyvatel černoši. V roce 2013 vyhlásilo město bankrot a dnes zde až 40 % obyvatel žije pod úrovní chudoby. Jedná se tak o nejchudší velkoměsto v Americe a vysoká kriminalita, která Detroitem stále zmítá, z něj činí nejméně příhodné místo pro život.

Moderní město duchů

Procházka Detroitem tak i dnes připomíná procházku městem duchů. V některých částech jsou opuštěné celé městské části, ve kterých lze pozorovat chátrající domy a budovy bez oken, s propadlými střechami a odlupující se omítkou. Ačkoliv zde stále většinu pracovních míst nabízí firmy automobilového průmyslu, které pomalu staví místní životní úroveň zpátky na nohy, do své původní slávy má stále daleko.

Článek Co se stalo s Detroitem: Z oblíbeného průmyslového města se stalo město duchů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Profesor vysvětluje, proč si pedofilové zaslouží druhou šanci: „Nejsme roboti. Odsouzení jsou stejní lidé jako my.“

Redakce VědaŽivě — Mon, 16 Jan 2023 03:59:00 +0000

Nicholas Blagden pomáhá s návratem do společnosti těm, kteří v Británii spáchali ty nejhorší sexuální delikty. Současně vede projekty prevence pro pedofily, tedy lidi se sexuálním zájmem o malé děti. Jeho cílem je zabránit, aby se více lidí stalo obětí zneužívání. Také vysvětluje, proč osobně věří na druhou šanci, a to právě u lidí, kteří spáchali takto monstrózní přečiny. Věří totiž, že by žádný člověk neměl být ponechán bez pomoci.

Práce, nedorozumění a kritika

S tím je spojeno taky několik obtíží a nedorozumění, se kterými se během své práce setkává. „Poměrně hodně lidí si myslí, že jsem se v této pozici ocitl úplnou náhodou,“ vysvětluje. Když opustil svoje místo v právnické firmě, začal Blagden pracovat jako probační úředník. To mu zcela otevřelo oči vůči jinému typu pachatelů. V roce 2006 se kromě univerzity dostal na HMP Whatton, jednu z největších věznic v Anglii a Walesu.

Zde se soustředili hlavně lidé se sexuálními přečiny. „Každý v téhle věznici měl nějaký sexuální delikt, takže to vždycky bylo největší léčebné místo v Anglii i Walesu,“ vysvětluje Blagden. „Taky mi to otevřelo oči vůči úplně jinému způsobu, jak s těmito lidmi pracovat.“ V roce 2014 založil spolu s kolegy nadaci Safer Living. Dodává k tomu, že pro lidi, kteří jdou z vězení zpátky do komunity, nebylo v té době k dispozici vůbec nic.

Pracují na sobě, ale společnost je nepřijme

„Ve vězení se chovali dobře, dělali pokrok, ale hodně jich mělo z návratu strach a trpěli úzkostí. A byl k tomu dobrý důvod. Není to tak, že by vězeň žil v nějakém zapečetěném vakuu. Moc dobře vědí, co si o nich svět a společnost venku myslí. Neexistovala ale žádná podpora, což vždycky znamená risk. Myslíme si: koho zajímá, jestli je ten chlap ostrakizován a společnost ho vyloučí? Ale tohle všechno jen zvyšuje riziko relapsu takových lidí.“

Chtěli tedy postavit most, který by pomohl tuto propast překonat. Nadace The Safer Living a Corbett Center se zaměřuje speciálně na lidi s trestem, aby se zařadili do společnosti. Stejnou náplní je i prevence a terapie, které předchází dalším zločinům stejného typu. Bladgenova práce často přitahuje nejrůznější kritiku. Hlavně od lidí, kteří chtějí delikventy vidět tvrdě potrestané, stejně jako pedofily. A on sám přiznává, že to celé často není jednoduché.

Emoce, příběhy a bolest na obou stranách

„Nemůžete v tom pracovat bez emocí, nejsme roboti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsme s lidmi nezažili opravdu náročné časy. Je totiž zažitá myšlenka, že lidé z vězení jsou pro ostatní mimozemšťané, že jsou naprosto odlišní. Ale já se na ně dlouho díval a žádný rozdíl tam není. Přemýšlíte o jejich životech a příbězích a myslíte si, mohlo by se přesně tohle za jiných okolností stát mě? Mohl bych se dopustit téhož?“

„Tohle jsou poměrně výrazné otázky, které by si měl položit skutečně každý. Způsob, jakým s nimi ve věznicích pracujeme, ta terapeutická cesta, tímhle jsme získali ty nejlepší výsledky. Hlavně jsem je viděli jako lidi. To mělo opravdu vliv i na to, jak se na ně kouká personál věznice a další osoby. Tihle lidé nepochybně způsobili mnoho bolesti, ale v mnoha případech je to následek toho, co bylo předtím spácháno na nich.“

Článek Profesor vysvětluje, proč si pedofilové zaslouží druhou šanci: „Nejsme roboti. Odsouzení jsou stejní lidé jako my.“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na konci 80. let zachvátila Japonsko vlna hrůzy. Záhadný vrah unesl, obtěžoval a pak zabil celou řadu malých školaček

Redakce VědaŽivě — Tue, 13 Dec 2022 03:20:00 +0000

Miyzaki Cutomu se narodil 21. srpna 1962 v Tokiu známým a bohatým rodičům. Rodina vlastnila vydavatelství novin, dědeček i pradědeček působili v městské radě. Chlapec přišel na svět předčasně, a navíc s vzácnou vadou. Měl srostlé klouby na rukou a nemohl proto ohnout zápěstí nahoru. K tomu ho zanedbávali rodiče a jeho výchovu měl prakticky výlučně na starosti dědeček. Stalo se z něj plaché, tiché a odtažité dítě, které se často bálo promluvit.

Školní ostrakizace a focení spodního prádla

Ve škole byl jasným outsiderem a neustálým terčem šikany. Uchýlil se proto ke studiu a ve třídě patřil mezi 10 nejlepších. Byl přijat na střední školu a počítalo se i s univerzitou. Tehdy se však jeho známky dramaticky zhoršily a v posledním ročníku skončil na 40. místě z 56 dětí. Posun nejspíš pramenil z konfliktu v rodině – rodiče po něm chtěli nástup do firmy. On se ale viděl jako učitel angličtiny. Nakonec se stal fototechnikem a nastěhoval se k rodičům.

S rodiči ani nikým dalším neměl výraznější vztah, volný čas trávil ve svém pokoji. Od dětství četl komiksy, sledoval akční a hororové filmy, unikal z reality. Později přibylo porno. Často chodil na tenisové kurty a fotil spodní prádlo hráček. Pak byl přistižen při natáčení sestry ve sprše a velmi se pohádal s vlastní matkou. Poslední pojítko s realitou zaniklo s úmrtím dědečka. Dokonce pozřel část jeho popela. Pak začalo peklo.

Nejdříve autem, pak unášení do bytu

Den po 26. narozeninách, 22. srpna, nalákal do svého vozu 4letou dívku, kterou odvezl do lesů u Tokia. Tam ji zavraždil, svlékl, znásilnil a nechal ve křoví. Po týdnu se vrátil, uřezal končetiny a uložil si je doma jako další suvenýr, kosti spálil. Rodině poslal krabičku s kostní moučkou, fotky oblečení a pohled s nápisem: „Mari. Kosti. Zpopelněno. Vyšetřují. Dokaž to.“ Následovaly další dvě dívenky, způsob byl prakticky totožný.

Později si pronajal byt, kam další oběti unášel, celé dny je znásilňoval a všechno si natáčel. V té době mu byla policie s vypětím všech sil již na stopě. V Tokiu i okolí vládla panika, rodiče si děti pečlivě hlídali. Právě díky tomu byl Miyazaki zatčen. Únos další dívky mu nevyšel, protože její sestra zavolala rodiče a Miyazaki utekl. O pár hodin později se vracel pro svůj vůz. V té době už byla ale oblast sledována policisty.

Měla ho nutit temná entita, která v něm žila

Prohlídka bytu odhalila jak fragmenty obětí, tak asi 5 000 pornokazet a dalších materiálů. Během výslechu projevoval neuvěřitelný klid. Všechno sváděl na temnou bytost, Krysaře, který v něm žije a nutí ho to dělat. V tisku vznikla mylná domněnka, že je posedlý manga komiksy, a začali mu říkat otaku. Tyto materiály ale tvořily jen zlomek toho, co měl doma. Vznikl ovšem námět diskusí o jejich škodlivosti.

Šetření trvalo 7 let. Hlavním problémem soudu bylo rozhodnout, zda je za vraždy odpovědný, či nikoli. Jeho rodiče odmítali uhradit jakoukoli právní pomoc a později se ho rodina kompletně zřekla včetně vydědění. Miyazakiho otec spáchal v roce 1994 sebevraždu, k níž ho vedla hanba a zátěž, kterou musela rodina snášet. Brutálního vraha nakonec shledal soud vinným. V cele smrti čekal na rozsudek přes 10 let, nakonec byl oběšen.

Článek Na konci 80. let zachvátila Japonsko vlna hrůzy. Záhadný vrah unesl, obtěžoval a pak zabil celou řadu malých školaček se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přesně proto se z člověka stane masový vrah. Cestu si obvykle nevybírá sám, má ji předurčenou

Redakce VědaŽivě — Thu, 01 Dec 2022 03:22:00 +0000

Každý zcela jistě někdy narazil na pochmurnou zmínku ve filmu, knize či večerním zpravodajství, která vypovídala o vraždě, či dokonce masové vraždě. Pro zdravého člověka je toto naprosto nepřípustné a mnohdy zcela nepředstavitelné. Nina E. Cerfolio a její tým výzkumníků zveřejnili první systematickou psychiatrickou studii odpovídající na otázku, proč se vrazi k takovému činu odhodlají.

Co z někoho dělá zločince?

V předchozím výzkumu se pokusili osvětlit, zda může být kriminální tendence dědičná, a skutečně takový genetický faktor našli. Může tedy určitým způsobem nést zodpovědnost za tyto ohavné činy, avšak není dostatečným důvodem někoho odsuzovat. Nizozemští vědci v roce 1993 zjistili, že snížená funkce nebo absence genu pro tvorbu enzymu monoaminooxidázy (MAOA) předurčuje lidi k agresivnímu chování. Taková změna je přítomna u 30 % mužů, ale pro mnohé jde pouze o sníženou úroveň fungování.

Špatné zkušenosti z dětství

Velkou roli v rozvoji sklonu k zabíjení hrají vlivy prostředí. Výhradně je to tedy výchova. Až 68 % sériových vrahů bylo v dětství fyzicky nebo psychicky týráno. Tato traumata v kombinaci se sníženou funkcí nebo absencí genu MAOA v těle zvyšují pravděpodobnost, že se takoví jedinci stanou vrahem.

Masoví vrazi a vědecká analýza

Tým amerických vědců nedávno zveřejnil svůj nejnovější výzkum o tom, co z člověka udělá masového vraha. Práci jim ztěžoval fakt, že většina masových vrahů po svém ohavném činu spáchá sebevraždu. Zaměřili se především na forenzní psychiatrická vyšetření prováděná ve vězení u 35 masových vrahů. Většina z nich přežila incidenty ve Spojených státech v letech 1982 až 2019. Procházeli psychiatrickými posudky ze soudního řízení a vedli rozhovory se soudními psychiatry. Taktéž analyzovali 20 zemřelých masových vrahů ze stejného období.

Čtyři základní informace

Psychiatrické onemocnění většiny (87,5 procenta) přeživších masových vrahů bylo špatně diagnostikováno. Pojilo se to s neadekvátní léčbou. Ve třech případech nebyly k dispozici dostatečné údaje, ale zbývající psychiatrické stavy zůstaly neléčené, což výzkumníky zaujalo. Kvůli špatné diagnóze se totiž psychotické symptomy masových vrahů během života výrazně zhoršily.

Důsledky špatné diagnózy

Vyšetřovaní pachatelé byli obvykle odcizení nejen své rodině, přátelům a spolužákům. Ale hlavně sami sobě. Tím, že byli marginalizováni a vyloučeni ze sociálních vztahů, zůstali také zranitelnější vůči nedostatečně léčeným psychiatrickým onemocněním. Vědci proto dospěli k závěru, že neléčená psychiatrická nemoc není sama o sobě hlavní příčinou. Jedná se o mnohem složitější situaci. Na vině může být komplexní souhra biologických, psychologických a sociologických faktorů.

Výsledné vyjádření studie

Studie tedy upozornila veřejnost na nezanedbatelnou roli vhodné diagnostiky a léčby v prevenci masových vražd. Zdůraznila důležitost osvěty a změny přístupu veřejnosti k lidem s psychiatrickými onemocněními, tak aby nebyli poznamenáni stigmatizací. Pro mnohé to mohlo znamenat úplně jiný život než za mřížemi.

Článek Přesně proto se z člověka stane masový vrah. Cestu si obvykle nevybírá sám, má ji předurčenou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vymyslel zemi, a pak ji prodal. Největší podvodník všech dob obral důvěřivé investory o stamiliony

Redakce VědaŽivě — Thu, 28 Jul 2022 02:09:00 +0000

I v současném světě se s podvody doslova roztrhl pytel a člověk musí být obezřetný, když mu někdo nabízí neobyčejně dobře znějící investici nebo smlouvu či po něm chce nějaké údaje. Důvěřivci pak často přijdou o vysoké částky. To ale není nic proti podvodu, který vymyslel v 19. století potomek slavného skotského rodu a bývalý britský voják Gregor MacGregor. Řadu investorů přesvědčil, že je vládce neexistující středoamerické země.

Mladý voják se dobře oženil

Vlastně většina jeho života byla založena na různých historkách, předstírání a využívání postranních cestiček. Když mu bylo 16 let, jeho rodina mu koupila titul praporčíka v britské armádě. S tou se nakonec dostal na Gibraltar, kde se seznámil s dcerou bohatého admirála Marií Bowaterovu a vzal si ji. Díky tomu, ale i penězům stoupal po hodnostním žebříčku. Po návratu do Londýna se tak dostal do vyšší společnosti. Když ale v roce 1811 jeho manželka náhle zemřela, ocitl se pětadvacetiletý mladík bez majetku.

Pustil se za dalším dobrodružstvím, tentokrát do Venezuely, kde probíhal boj o nezávislost na Španělsku. Podařilo se mu oženit se se sestřenicí vůdce revoluce Simona Bolívara. Toto manželství, historky, které o sobě vykládal, ale i některé úspěchy v boji mu nakonec vynesly hodnost generála. Ale poté, co se neúspěšně pokusil rozšířit revoluci na tehdejší Španěly ovládanou Floridu, začal hledat jiné uplatnění.

Z nehostinné země udělal fiktivní ráj

Tehdy se seznámil se samozvaným králem honduraských domorodců Georgem Fredericem Augustem. Od něho dostal výměnou za zboží dokumenty tvrdící, že je majitelem pozemků na území dnešního Hondurasu. Šlo o území plné bažin, které vlastně není vhodné k ničemu. MacGregor ho nazval Poyais. Vytvořil kolem něho historku o zemi, kde se sklízí úroda kukuřice nebo tabáku třikrát ročně, jsou zde pastviny pro dobytek a loviště plná ryb. Vytvořil i ústavu, vlajky, uniformy armády a další detaily.

S touto historkou se na začátku 20. let 19. století vrátil do Londýna. Podařilo se mu přesvědčit nebo podplatit i řadu novin, o této neexistující zemi a skvělých investičních příležitostech v ní pak vycházely rozsáhlé články. Mnoho investorů se nechalo chytit na vidinu skvělé příležitosti a vložilo do projektu značné sumy. Podvodem takto získal minimálně 200 tisíc liber, což je v dnešních cenách ekvivalent téměř 600 milionů korun.

K pobřeží se dokonce vypravily lodě s asi 250 osadníky. Snažili se zde žít, ale zhruba 180 z nich tu zemřelo na různé nemoci. Když začala být MacGregorovi londýnská půda horká, přesunul se do Paříže. Zde se mu ale tak nedařilo a nakonec skončil na několik měsíců ve vězení, i když byl následně pro nedostatek důkazů propuštěn. Po sérii pokusů o podvody se nakonec musel před věřiteli uchýlit do Venezuely, kde díky zásluhám během revoluce dostal občanství. Zemřel v roce 1845 ve věku 58 let.

S jakým největším podvodem nebo pokusem o něj jste se v životě potkali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Vymyslel zemi, a pak ji prodal. Největší podvodník všech dob obral důvěřivé investory o stamiliony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak je to s tajnými společnostmi z celého světa? Z takových Tongů se stali „mafiáni“, kteří vzali zločin do svých rukou

Redakce VědaŽivě — Wed, 13 Jul 2022 02:07:00 +0000

Tajná bratrstva, sesterstva či spolky obecně se staly za svou dlouhou historii – sahají až do antiky – námětem pro velké spektrum filmů, seriálů i románů. Nepochybně sehrály i významnou historickou úlohu, jejich podstata může být ale prostší, než se zdá. Například svobodné zednářství se snaží o intelektuální a morální zdokonalení lidstva. Mnozí konspirátoři z něj ovšem dělají satanský kult, který nejspíš obětuje nemluvňata za asistence mimozemšťanů.

Rosekruciánský tajný řád

Pátráte po starověké moudrosti, která vám zlepší paměť a posílí vašeho ducha? Pak vám nejspíš může pomoci právě rosekruciánství. Kulturní a spirituální hnutí vzniklo v Evropě počátkem 17. století. Podle svého tvrzení má přístup k dříve neznámému řádu světa, který byl vybudován na „esoterických pravdách starověké minulosti“. Doktríny řádu nabízejí vhled do přírody, vesmíru a také spirituality. Řád má mít vliv také na svobodné zednáře.

Rosekruciánská učení jsou kombinací okultních nauk a dalších praktik včetně filosofických systémů hermetismu, židovské mystiky a křesťanského gnosticismu. Existuje několik větví tohoto řádu, včetně mezinárodního rosekruciánského řádu. „Přísahám, při svém věčném hledání, že budu zbožňovat a milovat krásu na cestách Umění a chránit srdce před sexuální láskou pro tu ideální a nikdy nebudu hledat poezii v ženě, která je jen hrubým obrazem.“

Organizace Chinese Tongs

V této organizaci figuroval například slavný Dr. No z první bondovky Iana Fleminga. Jde o čínský syndikát s chapadly, která sahají od Šanghaje až po New York. Jedná se ale o reálnou organizaci, nebo jsou Tongové jen fiktivní? Tong znamená halu nebo místo setkání a obvykle souvisí se zločinnými aktivitami, jako obchod s opiem nebo hazard. Organizace vznikla v Číně během 17. století, pak se Tongové skrze čínské imigranty rozšířili i do Spojených států.

Ti potřebovali ochranu před zločinci a Tongové se ze spolku řemeslníků a obchodníků vyvinuli ve formu mafie. V letech 1880–1930 propukly v San Franciscu války jednotlivých frakcí, které zachvátily i New York a Chicago. Tongové bojovali o území a kontrolu obchodu s opiem, pašování lidí a hazardu. Stále existují jako bratrská organizace, násilné aktivity ale převzaly Triády a navázaly tak na to, co Tongové dělali počátkem 20. století.

Hermetický řád Zlatého úsvitu

Tato společnost byla oddána praktikování okultismu, metafyziky a také paranormálních dovedností, a to hlavně během 19. a 20. století. Půjčila si mnohé z okultních tradic, jako tarotu a kabaly, dále astrologii a enochiánské magie – magie používané anděly. Vznikly tak magické systémy používané dodnes. Spolek funguje na hierarchii a iniciačních rituálech podobných svobodnému zednářství v jejich lóžích.

První řád zahrnoval učení se esoterické filosofii a osobnímu rozvoji skrze studium astrologie, věštění tarotu a geomancie. Tedy věštění z hlíny, které patří mezi sedm zakázaných umění renesanční magie. Druhý řád učil magii včetně praktik astrálního cestování. Třetí vrstva pak zahrnovala tajné vůdce, kteří pomocí spirituální komunikace přímo ovládali oba nižší řády. Mezi známé členy patřili například Alesteir Crowley nebo Gustav Meyerink.

Jaké fiktivní zpracování tajných řádů si vybavíte?

Zdroj: Science

Článek Jak je to s tajnými společnostmi z celého světa? Z takových Tongů se stali „mafiáni“, kteří vzali zločin do svých rukou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Děsivý příběh chlapce, který dokázal utéct pedofilovi a zachránit i další oběť. Nakonec byl pro společnost „tím špatným“ on

Redakce VědaŽivě — Tue, 05 Jul 2022 02:00:00 +0000

Po sedmi letech od únosu se Steven Steiner dostavil na policii a přivedl ještě jednoho, 5letého chlapce. Obě děti unesl člověk, který je držel ve svém domě a prezentoval se jako jejich skutečný otec. Museli zapomenout svá skutečná jména, rodiče i vlastní minulost. Steven byl ve své rodině třetí z pěti dětí. Žili v domě jen dvě hodiny jízdy od známého Yosemitského parku s vodopády. Tam jako noční správce pracoval v roce 1972 Kenneth Parnell.

Slušný rejstřík, nový plán

Ten už měl nějaké zločiny za sebou, v roce 1951 znásilnil 8letého chlapce, také se vydával za policistu. Děti obtěžoval údajně proto, že jeho žena byla těhotná a jemu chyběla intimita. V době práce v parku měl za sebou 2 tresty, 2 útěky z léčebny, 2 rozchody a 2 dcery. Nic z toho ale nefigurovalo v životopise. Protože chtěl další rodinu, rozhodl se unést dalšího chlapce. Pomáhal mu noční vrátný s velmi příjemným hlasem a vystupováním.

Dne 4. prosince 1972 šli tedy hledat dítě do základní školy v Mercedu a cestou zahlédli právě Stevena Steinera. Ten později na událost vzpomínal: „Zastavil mě neznámý muž a ptal se, jestli bychom já nebo moje matka nechtěli darovat peníze církvi. Řekl jsem, že matka by asi přispět mohla. Nabídl mi odvoz domů, to jsem nejdřív odmítl. Řekl jsem mu, že bydlím o dva bloky dál. Trval ale na svém, přijel autem a otevřel dveře. Váhavě jsem nastoupil.“

Odvoz a adopce, sedm let zajetí

Kenneth ovšem projel kolem domu a pak Stevena ujistil, že s jeho rodiči mluvil a že bude večer doma. Stevena odvezl do chaty, kde s ním byl 3 noci, a pak mu oznámil, že u soudu dojednal adopci a Steven je teď jeho. Ten byl tak v šoku, že ani neví, co si tehdy myslel. „O týden později už jsem mu říkal tati.“ Kenneth mu řekl, že ho rodiče opustili a odteď se jmenuje Dennis Gregory Parnell. Policie mezitím vyslýchala rodiče i spolužáky.

Všem okolo ukazovali fotky, ale Stevena po škole nikdo neviděl. Všichni věřili, že je nejspíš mrtvý, 11letý bratr Carey ale stále doufal v jeho návrat. Kenneth dával Stevenovi prášky na spaní, když odcházel do práce. Po nějakém čase se odstěhovali a hoch začal chodit do školy, přičemž únosce vystupoval jako jeho otec. Pak ho poprvé znásilnil a tento režim pokračoval 7 let. Steven toto nikdy nikomu neřekl, dobře se učil a nedal najevo žádný problém. Podle přátel ze školy byl zcela normální a hrál si s ostatními dětmi.

Ztráta zájmu a nový bratříček

Když dosáhl puberty, Kenneth o něj ztratil zájem a chtěl unést dalšího chlapce. Nejdříve požadoval Stevenovu asistenci, ale teenager sabotoval veškeré pokusy. Pak Parnell unesl 5letého Timmyho Whitea. Steven se sice smířil s vlastním osudem, ale nemohl Timmyho nechat projít tím samým. O nového brášku se staral a snažil se zjistit jméno a adresu jeho rodičů. Nakonec se ho rozhodl odvést rovnou na policii, kde se představil jako Dennis Parnell.

Prozradil, že Timmyho unesl jeho adoptivní otec, ovšem o Dennisi Parnellovi neexistovaly žádné záznamy. Steven věděl, že se kdysi jmenoval jinak, ale kromě jména a věku si na nic nevzpomněl. Kenneth Parnell byl obviněn ze dvou únosů, ale po 5 letech byl propuštěn na podmínku. Steven se stal národním hrdinou, názory veřejnosti se ovšem různily. Podle někoho byl léta vystaven týrání, podle dalších se mu to ale líbilo. Kdyby ne, utekl by přece mnohem dřív.

Které další známé případy pedofilie vás napadají?

Zdroj: ScienceNews

Článek Děsivý příběh chlapce, který dokázal utéct pedofilovi a zachránit i další oběť. Nakonec byl pro společnost „tím špatným“ on se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co dělat, když se doma nebo jinde stanete obětí přepadení? To, jak se zachováte během prvních vteřin, rozhodne, zda přežijete ve zdraví

Redakce VědaŽivě — Sat, 30 Oct 2021 02:12:00 +0000

Většina případů přepadení, s nimiž se v životě setkáme, bude nejspíše v kriminálkách a akčních filmech. Jenže tam platí trochu jiné zákony a postavy se většinou nechovají tak, jak by tomu bylo ve skutečnosti. Obecně ve fikci nefungují věci stejně jako v realitě. Různé loupeže také běžně plní večerní zpravodajství, což se nás však málokdy týká. Oba případy jsou tak osobnímu prožitku natolik vzdálené, že se nám mohou zdát až neskutečné. Jak se máme při přepadení vlastně zachovat?

Nehrajte si na hrdinu, tohle není film

Pokud doopravdy nevíte, co děláte, a nemáte řádnou průpravu, nehrajte si na akčního hrdinu. Jednoduše se vyhněte jakékoli konfrontaci, protože ta riziko jen zvyšuje. I u neozbrojeného lupiče, který je sám, nemá cenu zkoušet postupy Bruce Willise. Vždy se může stát, že má padouch u sebe nějakou zbraň, která není na první pohled patrná. To samé platí pro nečekané prudké pohyby. Každý z nich může protivníka vyprovokovat k většímu násilí.

Obecným problémem je skutečnost, že lupič se chová naprosto impulsivně, tudíž jeho postup nelze předvídat. Může být pod vlivem drog a takovým lidem na ničem nezáleží. Pokud se budete hýbat, sdělte mu předem, co potřebujete provést, takže ho nepřekvapíte. Pomalé pohyby vám navíc pomohou v následujících krocích, které vám mohou poskytnout hodně cenných informací i možností.

Všímejte si detailů a sdělujte informace

Ze vzhledu a chování zloděje vytěžte co nejvíce detailů, ale udělejte to skrytě a nenápadně. Proto je klidná spolupráce klíčová, jakékoli informace mohou následně pomoci policii. Věnujte pozornost výšce, postavě, hlasu, tělesným vlastnostem, postoji, zápachu, botám, oblečení či jakýmkoli zvláštnostem. I zdánlivě nepodstatné detaily mohou zloděje velmi jasně identifikovat. Krom toho si zapamatujte, čeho všeho se zloděj dotýkal.

Pokud jste přepadeni doma, sdělte zlodějům, pokud v krátké době očekáváte doručení balíčku nebo opraváře. Jakékoli nenadálé změny situace mohou lupiče rozhodit, v důsledku čehož může sklouznout k násilí. Zatajení informací tak může ohrozit život váš i vašich blízkých, případně dalších osob, které se ocitnou ve špatný čas na špatném místě. Při veškerém pozorování se vyhněte přímému pohledu do očí nebo zírání na lupiče, je to podobně rizikové jako u psů.

Dělejte to, v čem jste si jistí

Každé loupeži je lepší se preventivně vyhnout, pokud je to jen trochu možné. V noci se ve městech pohybujte nejlépe ve skupině, případně alespoň neprocházejte temnými uličkami. Většina zlodějů chce hlavně peníze, které se dají nahradit. Vaše zdraví ani tělo nikoli, pamatujte na to. Tyto rady nemají za cíl z vás udělat pasivní oběť, jen předejít rizikovému chování, které postrádá dovednostní či fyzický základ. Ten v dnešní době ale není problém získat.

Existují desítky kurzů sebeobrany i nácviků přežití kritických situací. Pokud pak dojde na tuto nechtěnou situaci, jednejte. Ovšem pouze v případě, že jste skutečně prošli odpovídající průpravou a máte na to i fyzicky. Mějte také na paměti, že váš případný zásah ovlivňuje i okolí, které na tom nejspíš není stejně jako vy. Přivodit nepoučeným zásahem zranění někomu cizímu je ještě horší než na takové rizikové chování doplatit sám.

Přepadli vás někdy na ulici?

Zdroj: Crucial Learning

Článek Co dělat, když se doma nebo jinde stanete obětí přepadení? To, jak se zachováte během prvních vteřin, rozhodne, zda přežijete ve zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skutečný příběh rozpolceného Billyho Milligana: Přiznal se ke znásilnění tří studentek, přesto byl u soudu zproštěn viny

Redakce VědaŽivě — Sun, 17 Oct 2021 03:55:00 +0000

Během psychologického vyšetření ovšem vyšlo najevo, že Milligan žádné zločiny nespáchal. Peníze totiž ukradla Ragen a Adalana zase znásilnil všechny tři ženy. Pokračující pátrání odhalilo, že Milligan má osm dalších osobností a nakonec byl zproštěn obžaloby ve všech devíti bodech právě z důvodů šílenství. Jeho osud dokumentuje nová série Netflixu s názvem Monsters Inside: 24 tváří Billyho Milligana. Jde o barvitý osud, který plnil stránky novin.

První případ v historii

Milliganův případ byl prvním soudním líčením, kde byl obžalovaný nakonec zproštěn kvůli psychické nepříčetnosti. Šlo o první případ toho, čemu se dnes říká disociativní porucha osobnosti. Podle vyšetření lékařů byl Billy v dětství týrán a sexuálně zneužíván, což vyústilo právě v rozdělení osobností. Nejdříve jich bylo 10, později dosáhl celkový počet pravděpodobně 24. Šlo o samostatné osobnosti, které měly jen velmi malé ponětí o existenci těch ostatních.

Dokument mapuje prvních osm velmi bouřlivých let, kdy byl Billy ve věznicích a více psychiatrických léčebnách, které následovaly po soudním procesu. Nakonec 4. července 1986 uprchl z Ústřední psychiatrické kliniky v Ohiu. V té době používal falešné dokumenty a vydával se za Christophera Carra, načež se usadil v Bellinghamu ve Washingtonu. Když se ztratil jeho spolubydlící Michael Madden, Billy utekl a nakonec byl policií dopaden na Floridě.

Neprokázané zmizení

Přestože u Billyho v bytě bylo nalezeno hodně Maddenových osobních věcí, nikdy mu nebyla prokázána vina na jeho zmizení. Krom toho Billy vybíral jeho invalidní důchod ze sdíleného bankovního konta. Po zatčení byl převezen zpátky do Ohia a opět uzavřen v psychiatrické léčebně. V roce 1988 došli lékaři po vypracování nezávislého posudku k závěru, že Milligan už není rizikem pro společnost a byl následně propuštěn na svobodu.

Po několika letech, která pak strávil v Los Angeles a Las Vegas, se přestěhoval do Columbusu, hlavního města Ohia. Jeho sestra mu tam koupila obytný přívěs, v němž Billy zůstal po zbytek života a věnoval se malování. Nakonec zemřel ve věku 59 let v roce 2014 na rakovinu. Většinu života strávil v centru velmi ostře sledovaného případu, který ovlivnil všechny zúčastněné. Nějakou dobu s ním strávil i James Cameron chystající film, na který nakonec nedošlo.

Jaké další slavné případy spojené s duševním zdravím pachatele znáte?

Zdroj: Esquire

Článek Skutečný příběh rozpolceného Billyho Milligana: Přiznal se ke znásilnění tří studentek, přesto byl u soudu zproštěn viny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.