Profesor vysvětluje, proč si pedofilové zaslouží druhou šanci: „Nejsme roboti. Odsouzení jsou stejní lidé jako my.“

Se sexuálními delikventy začal ve věznicích pracovat před 15 lety. Následně se s kolegy podílel na založení nadace Safer Living Foundation.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Nicholas Blagden pomáhá s návratem do společnosti těm, kteří v Británii spáchali ty nejhorší sexuální delikty. Současně vede projekty prevence pro pedofily, tedy lidi se sexuálním zájmem o malé děti. Jeho cílem je zabránit, aby se více lidí stalo obětí zneužívání. Také vysvětluje, proč osobně věří na druhou šanci, a to právě u lidí, kteří spáchali takto monstrózní přečiny. Věří totiž, že by žádný člověk neměl být ponechán bez pomoci.

Práce, nedorozumění a kritika

S tím je spojeno taky několik obtíží a nedorozumění, se kterými se během své práce setkává. „Poměrně hodně lidí si myslí, že jsem se v této pozici ocitl úplnou náhodou,“ vysvětluje. Když opustil svoje místo v právnické firmě, začal Blagden pracovat jako probační úředník. To mu zcela otevřelo oči vůči jinému typu pachatelů. V roce 2006 se kromě univerzity dostal na HMP Whatton, jednu z největších věznic v Anglii a Walesu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Zde se soustředili hlavně lidé se sexuálními přečiny. „Každý v téhle věznici měl nějaký sexuální delikt, takže to vždycky bylo největší léčebné místo v Anglii i Walesu,“ vysvětluje Blagden. „Taky mi to otevřelo oči vůči úplně jinému způsobu, jak s těmito lidmi pracovat.“ V roce 2014 založil spolu s kolegy nadaci Safer Living. Dodává k tomu, že pro lidi, kteří jdou z vězení zpátky do komunity, nebylo v té době k dispozici vůbec nic.

Pracují na sobě, ale společnost je nepřijme

„Ve vězení se chovali dobře, dělali pokrok, ale hodně jich mělo z návratu strach a trpěli úzkostí. A byl k tomu dobrý důvod. Není to tak, že by vězeň žil v nějakém zapečetěném vakuu. Moc dobře vědí, co si o nich svět a společnost venku myslí. Neexistovala ale žádná podpora, což vždycky znamená risk. Myslíme si: koho zajímá, jestli je ten chlap ostrakizován a společnost ho vyloučí? Ale tohle všechno jen zvyšuje riziko relapsu takových lidí.“

Zdroj fotografie: Depositphotos

Chtěli tedy postavit most, který by pomohl tuto propast překonat. Nadace The Safer Living a Corbett Center se zaměřuje speciálně na lidi s trestem, aby se zařadili do společnosti. Stejnou náplní je i prevence a terapie, které předchází dalším zločinům stejného typu. Bladgenova práce často přitahuje nejrůznější kritiku. Hlavně od lidí, kteří chtějí delikventy vidět tvrdě potrestané, stejně jako pedofily. A on sám přiznává, že to celé často není jednoduché.

Emoce, příběhy a bolest na obou stranách

„Nemůžete v tom pracovat bez emocí, nejsme roboti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsme s lidmi nezažili opravdu náročné časy. Je totiž zažitá myšlenka, že lidé z vězení jsou pro ostatní mimozemšťané, že jsou naprosto odlišní. Ale já se na ně dlouho díval a žádný rozdíl tam není. Přemýšlíte o jejich životech a příbězích a myslíte si, mohlo by se přesně tohle za jiných okolností stát mě? Mohl bych se dopustit téhož?“

„Tohle jsou poměrně výrazné otázky, které by si měl položit skutečně každý. Způsob, jakým s nimi ve věznicích pracujeme, ta terapeutická cesta, tímhle jsme získali ty nejlepší výsledky. Hlavně jsem je viděli jako lidi. To mělo opravdu vliv i na to, jak se na ně kouká personál věznice a další osoby. Tihle lidé nepochybně způsobili mnoho bolesti, ale v mnoha případech je to následek toho, co bylo předtím spácháno na nich.“