<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>DNA &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/dna/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Sun, 13 Sep 2026 18:00:24 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>DNA &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Dva vzorky DNA, dva různé výsledky. Případ mrtvé velryby Timmy vyřešil až genetik, který odhalil chybu v interpretaci laboratorních dat</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/dva-vzorky-dna-dva-ruzne-vysledky-pripad-mrtve-velryby-timmy-vyresil-az-genetik-ktery-odhalil-chybu-v-interpretaci-laboratornich-dat/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 15 Sep 2026 03:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[velryba]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=218138</guid>

					<description><![CDATA[<p>22. července 2026 vstoupila hamburská veterinářka Kirsten Tönnies před kamery a oznámila, že DNA vzorky z živého keporkaka Timmyho a z mrtvého těla nalezeného u dánského ostrova Anholt si neodpovídají.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Podle její prezentace šlo potenciálně o dvě odlišná zvířata. Jenže na pódiu chyběl kdokoli, kdo by dokázal odborně vysvětlit 85 gigabajtů genomických dat, z nichž závěr vycházel. Tönnies sama přiznala, že datovou expertkou není. Během několika hodin se po Evropě rozběhla vlna spekulací: žije Timmy dál? Byl mrtvý keporkak někdo jiný? O pět týdnů později vstoupil do případu Bertram Brenig z Univerzity v Göttingenu, vzal totožná data, a dospěl k výsledku, který celý spor obrátil.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč 99,91% shoda změnila všechno</h2>



<p>Brenig, ředitel Centra pro molekulární diagnostiku a veterinární genetik s více než třicetiletou praxí, neodebíral nové vzorky. Pracoval se stejnými datasety, které čínská laboratoř vygenerovala metodou celogenomového resekvenování na platformě Illumina, tedy 132 gigabajtů vyčištěných dat s průměrnou hloubkou pokrytí šestnáctkrát a kvalitativním skóre Q30 přes 99 procent. Objem surových informací tedy rozhodně nebyl problém.</p>



<p>Göttingenský genetik provedl standardní bioinformatické čištění, redukci dat podle zavedených kvalitativních kritérií a následně aplikoval výpočet takzvané IBS distance, metriky, kterou nástroj <a rel="nofollow noopener" href="https://www.cog-genomics.org/plink/1.9/distance" target="_blank">PLINK</a> používá k měření genomické podobnosti mezi dvěma profily. Výsledek: 99,91% genetická shoda mezi vzorkem z živého zvířete (T1) a vzorkem z kadáveru u Anholtu (D1). V řeči populační genetiky jde o hodnotu, která prakticky vylučuje, že by šlo o dva různé jedince.</p>



<p>Klíčový rozdíl oproti červencové prezentaci tedy nespočíval v nových biologických materiálech, ale v tom, jak byla tatáž data zpracována a vyložena. Brenig pojmenoval každý krok své analýzy. Tönnies v červenci předložila výstup čínské laboratoře, ovšem bez transparentně popsaného interpretačního protokolu.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Toter Wal nicht Timmy? Rätsel um DNA-Spuren des gestorbenen Buckelwals" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/hBAt8sKxjAI?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h2 class="wp-block-heading">Tracker, pitva a terénní stopy</h2>



<p>Genetika ovšem nebyla jedinou oporou závěru. Dánská agentura pro ochranu životního prostředí potvrdila, že na mrtvém keporkakovi nalezeném 14. května 2026 u Anholtu seděl satelitní tracker, jehož sériové číslo odpovídalo vysílačce připevněné Timmymu během záchranných operací v Baltském moři. Poslední signály trackeru ukazovaly pohyb směrem k Anholtu a podle pozdějších zpráv zvíře pravděpodobně uhynulo mezi 6. a 7. květnem, tedy týden před nálezem těla.</p>



<p>Další vrstvu přidala pitva provedená 4. a 5. června 2026 přímo na Anholtu. Patoložka identifikovala cervix, čímž potvrdila, že Timmy byl ve skutečnosti samice. Brenigova genetická revize později dospěla ke shodnému závěru u obou datasetů. Pohlaví se tak stalo dalším kontrolním bodem, který propojil laboratorní výsledky s fyzickým nálezem.</p>



<p>Kombinace tří nezávislých linií, trackeru, pitvy a reanalýzy DNA, vytvořila důkazní řetězec, který podle <a rel="nofollow noopener" href="https://apnews.com/article/c6e3de9fd7dd4a03c2a676b6994d14d8" target="_blank">AP</a> i <a rel="nofollow noopener" href="https://www.zdfheute.de/panorama/buckelwal-timmy-ostsee-dna-probe-100.html" target="_blank">ZDFheute</a> případ uzavřel.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Kde se řetězec vzorkování rozpadl</h2>



<p>Zpětný pohled na celou kauzu odhaluje několik slabých míst, která červencovému zmatku předcházela. Vzorek z živého keporkaka neodebrala Tönnies osobně; do první analýzy vstoupil materiál s nejasnou historií uchování. Německé mořské muzeum později upozornilo na nutnost profesionálně odebraných a konzervovaných DNA vzorků; v Timmyho případě se hovořilo o pozdním zmrazení i kontaktu s formalinem.</p>



<p>Mezinárodní velrybářská komise (IWC) přitom už dnes eviduje doporučení pro genetickou analýzu, fotoidentifikaci i tagování kytovců. Timmyho kauza ukázala, že i při obrovském objemu kvalitních sekvenačních dat může celý závěr ztroskotat na dvou zdánlivě banálních věcech: na řetězci péče o vzorek a na tom, kdo a jak data nakonec vyloží.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/dva-vzorky-dna-dva-ruzne-vysledky-pripad-mrtve-velryby-timmy-vyresil-az-genetik-ktery-odhalil-chybu-v-interpretaci-laboratornich-dat/">Dva vzorky DNA, dva různé výsledky. Případ mrtvé velryby Timmy vyřešil až genetik, který odhalil chybu v interpretaci laboratorních dat</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/hBAt8sKxjAI" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/hBAt8sKxjAI" />
			<media:title type="plain">Toter Wal nicht Timmy? Rätsel um DNA-Spuren des gestorbenen Buckelwals</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[Widersprüchliche DNA-Proben sorgen für Spekulationen darüber, ob es sich bei dem verendeten Buckelwal tatsächlich „Timmy“ handelt, wie Tierärztin Kirsten Tön...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/09/toter-wal-nicht-timmy-ratsel-um-.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>V genomu Japonců se skrýval zapomenutý národ Emiši. Největší DNA studie ho právě vytáhla na světlo</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/v-genomu-japoncu-se-skryval-zapomenuty-narod-emisi-nejvetsi-dna-studie-ho-prave-vytahla-na-svetlo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 24 Jul 2026 13:30:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Objev]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=214556</guid>

					<description><![CDATA[<p>Tým japonského institutu RIKEN přečetl kompletní genom 3 256 lidí ze sedmi regionů Japonska, a místo dvou očekávaných ancestrálních složek jich našel tři. Ta třetí vede k Emišům.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tři dekády platil v populační genetice jednoduchý příběh: dnešní Japonci vznikli smíšením pravěkých Džómonů s pozdějšími zemědělci z pevninské Asie. Model formulovaný v roce 1991 se učil na univerzitách, citoval v učebnicích a opakoval v médiích. Jenže v dubnu 2024 vyšla ve&nbsp;<a href="https://pdfs.semanticscholar.org/f359/8f847108c62bbeda6f5388bdc3577dd13188.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science Advances</a>&nbsp;studie, která tento dvousložkový obraz rozbila. Celogenomové sekvenování odhalilo v datech jasnou třetí komponentu, severovýchodní ancestrální složku, kterou autoři dávají do pravděpodobné souvislosti s historickými Emiši, záhadným lidem ze severovýchodního Japonska, o němž se dodnes vedou spory.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč nestačily staré metody</h2>



<p>Dosavadní velké genetické studie japonské populace se opíraly o DNA microarray, čipy, které čtou jen předem vybrané markery v genomu. Databáze JEWEL, kterou tým vybudoval, je jiná. Průměrné pokrytí genomu dosáhlo 25,6×, což znamená, že každý úsek DNA byl přečten více než pětadvacetkrát. Výsledek: 45,6 milionu jednonukleotidových variant, 9,1 milionu inzercí a delecí a (klíčové číslo) přes 15 milionů variant, které se nenacházely v žádné jiné databázi. Šedesát jedna procent z nich chybělo i v globální referenci gnomAD. RIKEN to shrnul jednoduše: celogenomové sekvenování přináší zhruba třítisíckrát více informací než microarray. A právě v těch „neviditelných&#8220; datech se skrývala třetí složka.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Tři kořeny místo dvou</h2>



<p>Když výzkumníci pustili na data populačně-genetický model ADMIXTURE s parametrem K=3, rozložení dávalo smysl. Džómonská složka vystoupala nejvýš na Okinawě, 28,5 procenta podle poměru f4. Na severovýchodě Honšú, v oblasti Tóhoku, dosáhla 18,9 procenta, na západě klesla na 13,4 procenta. Druhá složka, východoasijská, odpovídala známému přílivu zemědělců z období Jajoi a pozdějšího Kofunu. A třetí? Ta byla nejsilnější právě v Tóhoku a směrem na západ slábla.</p>



<p>Autoři ji opatrně spojují s historickými Emiši, lidem, který podle starých kronik obýval severovýchod Japonska a jehož původ zůstává předmětem debat. RIKEN v popularizačním textu připomíná Ateruie, známého emišského náčelníka z 8. století, jako <a href="http://V genomu Japonců se skrýval zapomenutý národ Emiši. Největší DNA studie ho právě vytáhla na světlo" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">konkrétní historický kotvicí bod</a>. Studie ovšem netvrdí, že tuto složku lze přímo ztotožnit s jedním etnikem. Pracuje s inferencí: z dnešních genomů a jejich vztahu k dávným populacím severovýchodní Asie vyvozuje pravděpodobnou stopu.</p>



<p>Tripartitní model přitom není úplná novinka. Už v roce 2021 ho navrhla studie starověké DNA na základě analýzy dávných ostatků. Ale až JEWEL s 3 256 živými lidmi ukázal, že trojsložkový model sedí na moderní populaci lépe než jakákoli dvousložková kombinace.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Od historie k medicíně</h2>



<p>Největší posun studie neleží v senzaci o „ztraceném národu&#8220;. Leží v tom, co jemnější data znamenají pro medicínu. Japonsko, podobně jako většina neevropských populací, bylo v globálních genomických databázích dlouho podreprezentované. Polygenická skóre odvozená z evropských kohort mívají u Asiatů několikanásobně nižší přesnost. JEWEL tento deficit začíná vyrovnávat.</p>



<p>Konkrétní příklady z dat:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>PTPRD:</strong>&nbsp;U šesti nositelů ztrátových variant se opakovaně objevovaly infarkty myokardu, selhání ledvin a nežádoucí lékové reakce, kandidát pro přesnější hodnocení kardiovaskulárního rizika.</li>



<li><strong>GJB2:</strong>&nbsp;Dva ze tří lidí s homozygotní ztrátovou variantou měli potvrzenou poruchu sluchu, což podporuje diagnostické využití pro vrozenou hluchotu.</li>



<li><strong>ABCC2:</strong>&nbsp;U jednoho složeného heterozygota studie našla zvýšený bilirubin odpovídající Dubin-Johnsonovu syndromu, přímé propojení genomu s klinickým záznamem.</li>
</ul>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="The History Of Jomon People" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/L7LZq7Pmuxg?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Studie navíc naznačila farmakogenomickou souvislost: denisovanský segment v lokusu NKX6-1 je asociovaný s diabetem 2. typu a autoři otevírají otázku, zda archaické varianty v receptoru GLP1R mohou ovlivňovat citlivost k semaglutidu. Klinicky potvrzené to zatím není, ale směr je jasný.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/v-genomu-japoncu-se-skryval-zapomenuty-narod-emisi-nejvetsi-dna-studie-ho-prave-vytahla-na-svetlo/">V genomu Japonců se skrýval zapomenutý národ Emiši. Největší DNA studie ho právě vytáhla na světlo</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/L7LZq7Pmuxg" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/L7LZq7Pmuxg" />
			<media:title type="plain">The History Of Jomon People</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[The History Of Jomon PeopleThe Jomon people lived in Japan thousands of years before farming spread across East Asia. They were skilled hunter-gatherers who ...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/07/the-history-of-jomon-people.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Nový model ukazuje, že DNA je v buňkách dostupnější, než se dlouho předpokládalo</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/novy-model-ukazuje-ze-dna-je-v-bunkach-dostupnejsi-nez-se-dlouho-predpokladalo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 28 Jun 2026 03:02:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[studie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=210796</guid>

					<description><![CDATA[<p>Více než 85 % nukleosomů v myších kmenových buňkách vykazuje nějaký stupeň vnitřní otevřenosti DNA. Desítky let platný model „zapnuto/vypnuto&#8220; dostává konkurenci.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Představa byla jednoduchá a elegantní: buď je DNA navinutá na nukleosomech, a tím pádem zamčená, nebo je volná, a tedy přístupná pro čtení genů. Tenhle binární přepínač fungoval v učebnicích i v laboratořích po celé dekády. Teď ale mezinárodní tým kolem Vijaye Ramaniho z Gladstone Institutes a Haniho Goodarziho z Arc Institute publikoval v <a href="https://www.nature.com/articles/s41586-026-10418-6" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Nature</a> studii, která říká něco jiného: i „zamčené&#8220; nukleosomy jsou často pootevřené. A to ne výjimečně, ale masově.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co přesně IDLI měří a proč to dřív nešlo</h2>



<p>Klíčem k objevu je výpočetní metoda s názvem IDLI (Iteratively Defined Lengths of Inaccessibility). Ta staví na starším nástroji SAMOSA, který tým představil už v roce 2020. SAMOSA uměla na jednotlivých chromatinových vláknech zmapovat, kde nukleosomy sedí a jak jsou rozmístěné. IDLI jde ale dál: dívá se dovnitř každého nukleosomu a ptá se, které úseky navinuté DNA jsou skutečně nepřístupné a které částečně otevřené.</p>



<p>Technicky to funguje tak, že se chromatin nejprve enzymaticky „otiskne&#8220; methylací, přečte na platformě PacBio a pak algoritmus (kombinace neuronové sítě a skrytého Markovova modelu) hledá subfootprinty uvnitř jednotlivých nukleosomů. Starší metody, jako je široce používaný ATAC-seq, průměrovaly signál milionů molekul najednou. Přechodné a heterogenní mezistavy uvnitř nukleosomu v takovém průměru jednoduše zmizely.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Čtrnáct odstínů místo dvou</h2>



<p>V hlavním datasetu z myších embryonálních kmenových buněk autoři identifikovali 14 strukturálních typů nukleosomů, které sdružili do 7 širších skupin. Skupina I odpovídá klasickému, nejméně přístupnému chromatosomovému stavu s navázaným histonem H1. Skupiny II až VII zahrnují nukleosomy s různou mírou vnitřní dostupnosti, od fokálního otevření v konkrétních superhelických pozicích přes symetricky rozvinuté „dýchající&#8220; nukleosomy až po subnukleosomální částice, jako jsou hexasomy nebo tetrasomy.</p>



<p>Zásadní číslo: skupiny II–VII dohromady tvořily 86,6 % všech footprintů. Jinými slovy, jen asi každý sedmý nukleosom odpovídal plně uzavřenému stavu, který dosavadní model považoval za normu.</p>



<p>V <a href="https://arcinstitute.org/news/goodarzi-ramani-qa" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">rozhovoru pro Arc Institute</a> to Ramani a Goodarzi přirovnávají k posunu od vypínače k regulátoru hlasitosti. Geny se nezapínají a nevypínají skokem, spíš se plynule zesilují a zeslabují.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Důkaz od transkripčních faktorů</h2>



<p>Aby autoři ukázali, že nejde jen o statistický artefakt, provedli cílené experimenty se dvěma takzvanými pionýrskými transkripčními faktory, tedy proteiny, které umějí vázat DNA i na povrchu nukleosomu. U faktoru SOX2 použili rychlou degradaci proteinu v myších buňkách, u FOXA2 mutantní alelu bez klíčové domény pro interakci s histony. V obou případech se rozložení nukleosomových typů v okolí vazebných míst měnilo. Konkrétně: po odstranění SOX2 nebo narušení FOXA2 ubylo přístupnějších stavů a přibylo uzavřených forem.</p>



<p>Studie navíc není omezená jen na myší model. V lidských indukovaných pluripotentních buňkách diferencovaných do endodermu tým u míst FOXA2 našel 16 typů v 7 skupinách a mezi nediferencovanými a diferencovanými buňkami pozoroval významné posuny v zastoupení jednotlivých stavů. Princip se tedy přenáší mezi druhy i buněčnými kontexty, byť přesný počet typů závisí na konkrétní tkáni.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co to znamená pro medicínu, a co zatím ne</h2>



<p>Podle <a href="https://gladstone.org/news/ai-discovery-reveals-dna-isnt-locked-away-cells-after-all" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">doprovodného materiálu</a> Gladstone Institutes autoři vidí největší potenciál tam, kde selhává hledání jedné jasné mutace: u rakoviny, neurodegenerativních chorob a stárnutí. Jemná „stupnice hlasitosti&#8220; nukleosomů by mohla vysvětlit malé, ale biologicky důležité posuny v aktivitě desítek genů současně, právě ten typ změn, které běžné přístupnostní mapy nevidí.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="DNA Computing" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/qVc9OePUdyo?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Je ale důležité říct, co studie není. Není to preklinický kandidát na lék, není to biomarkerový test a není to klinická studie. Žádná česká instituce se na výzkumu nepodílela a konkrétní časový horizont pro terapeutické využití neexistuje. Autoři zveřejnili data i kód (surová data v databázi GEO, skripty na GitHubu), takže výsledky jsou plně reprodukovatelné a otevřené dalšímu výzkumu. Nejbližší krok bude validace v lidských tkáních a u konkrétních onemocnění.</p>



<p>Starý model genové regulace nepadá. Dostává ale k sobě jemnější měřítko, a s ním i šanci přečíst to, co dosud mizelo v průměru milionů buněk</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/novy-model-ukazuje-ze-dna-je-v-bunkach-dostupnejsi-nez-se-dlouho-predpokladalo/">Nový model ukazuje, že DNA je v buňkách dostupnější, než se dlouho předpokládalo</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/qVc9OePUdyo" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/qVc9OePUdyo" />
			<media:title type="plain">DNA Computing</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[A beginner&#039;s introduction to DNA Computing and a look at how Leonard Adleman performed the very first DNA Computation.]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/06/dna-computing.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Myslela jste si, že těhotenství končí porodem? Omyl. Partnerovy buňky ve vás žijí dál</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/partnerovy-bunky-ve-vas-ziji-dal/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 10 Jun 2026 04:53:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[porod]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=206763</guid>

					<description><![CDATA[<p>Buňky vašeho dítěte mohou ve vašem těle přetrvávat desítky let po porodu, a nesou i geny jeho otce.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V roce 2012 tým z Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu zkoumal mozky 59 zemřelých žen. U 37 z nich našli mužskou DNA. Nejstarší ženě bylo 94 let. Nikdo jí tu DNA neinjektoval, nepřenesla se při transfúzi ani při operaci. Nejpravděpodobnější vysvětlení? Těhotenství, které proběhlo před desítkami let. Porod ukončil graviditu klinicky, ale buněčný otisk zůstal. A právě tady začíná příběh, který česká poporodní péče zatím prakticky nezná.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co přesně v těle matky zůstává</h2>



<p>Hned na úvod je potřeba zpřesnit jednu věc: nejde doslova o „partnerovy buňky&#8220;. Přes placentu přecházejí buňky plodu, a protože dítě nese polovinu genetické informace od otce, nesou tyto buňky i paternální znaky, včetně chromozomu Y u mužského potomka. Právě díky chromozomu Y je vůbec možné je v ženském těle spolehlivě detekovat.</p>



<p>Odborně se jev nazývá fetální mikrochimérismus. Česká imunologička a reprodukční bioložka Ilona Hromadníková z Univerzity Karlovy ho v <a href="https://www.solen.cz/incpdfs/inf-990000-4600_10_002.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">odborném textu</a> popisuje takto: plod je pro matku „semi-allograft&#8220;, napůl vlastní, napůl cizí organismus. Transplacentární přenos buněk začíná už mezi 6. a 7. týdnem těhotenství a s jeho progresí narůstá. Vedle celých buněk se do mateřské krve uvolňuje i volná fetální DNA, která se dnes rutinně využívá v neinvazivní prenatální diagnostice.</p>



<p>Část těchto buněk po porodu zaniká. Část ne. V roce 1996 tým Diany Bianchi prokázal, že <a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8570620/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">fetální progenitorové buňky přetrvávají v krvi matky až 27 let po porodu</a>. Nejen v krvi, pozdější studie je našly v kostní dřeni, játrech, ledvinách, štítné žláze i v mozku.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Chrání, škodí, nebo jen přihlížejí?</h2>



<p>Tady výzkum vstupuje na tenčí led. Odborná literatura pracuje se třemi rámci výkladu: fetální buňky v těle matky mohou tkáně poškozovat, mohou je naopak pomáhat opravovat, nebo mohou být biologicky neutrální, prostě tam jsou, aniž by cokoli zásadního způsobovaly.</p>



<p>Studie publikovaná v JAMA v roce 2004 popsala fetální buňky schopné diferenciace do různých buněčných linií v mateřských tkáních, což naznačuje možnou reparativní roli. Slovo „naznačuje&#8220; je klíčové. Souhrnný článek v&nbsp;<em>Obstetric Medicine</em>&nbsp;z roku 2020 shrnuje stav poznání střízlivě: fetální mikrochimérismus je aktivní výzkumné pole s potenciálem pro nové biomarkery, nikoli zavedený diagnostický nebo terapeutický standard.</p>



<p>Na druhé straně stojí dlouhodobě zkoumaná asociace s autoimunitními onemocněními, zejména systémovou sklerodermií. Ženy touto nemocí trpí výrazně častěji než muži a někteří výzkumníci hledají souvislost právě v přítomnosti cizích buněk, které by mohly spouštět imunitní reakci. Jenže korelace není kauzalita, a mikrochimérismus se nachází i u zcela zdravých žen. Bezpečné shrnutí zní: efekt závisí na kontextu a není jednostranně dobrý ani špatný.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Císařský řez, potrat, počet dětí</h2>



<p>Zajímavé je, že způsob porodu hraje roli. Prospektivní kohortová studie publikovaná v BJOG zjistila, že po císařském řezu je fetální mikrochimérismus detekovatelný u 58,3 % žen, zatímco po vaginálním porodu jen u 16,7 %. Chirurgický zásah do placenty zřejmě uvolňuje do oběhu více buněk najednou.</p>



<p>A co potrat? I po spontánním či umělém ukončení těhotenství dochází k fetomaternálnímu přenosu. Buněčný otisk tedy nezanechává jen donošené těhotenství, stačí i to, které skončilo v prvním trimestru.</p>



<p>Důležitá nuance: klasické studie detekují hlavně mikrochimérismus mužského původu, protože chromozom Y je v ženském těle jednoznačný marker. Buňky po těhotenství s dcerou v těle matky pravděpodobně přetrvávají také, jen se mnohem hůř prokazují. Skutečný rozsah jevu je tedy nejspíš větší, než ukazují dosavadní čísla.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč o tom české ženy nevědí</h2>



<p>Fetální mikrochimérismus není žádná novinka. <a href="https://www.cambridge.org/core/journals/fetal-and-maternal-medicine-review/article/abs/harvesting-fetal-cells-from-the-maternal-circulation/FD7AE50DC334A52227AAF1D787F584B8" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">První popis fetálních buněk v mateřském oběhu</a> se v literatuře váže k roku 1893. Skutečný rozmach výzkumu přišel v 90. letech s rozvojem metod PCR. V Česku se tématem zabývají týmy na Univerzitě Karlově a ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, Hromadníková a kolegové publikovali práci o fetálních mikrochimérických buňkách v endometriálních tkáních v recenzovaném časopise <em>DNA and Cell Biology</em>.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Is it possible to do DNA testing before a baby is born to find out who the father is?" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/641Q460wtKs?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Přesto se nám nepodařilo dohledat žádný český pacientský materiál ani poporodní edukační standard, který by fetální mikrochimérismus zmiňoval jako běžné téma. Pro většinu českých žen jde o informaci, na kterou narazí spíš v popularizačním článku než v ordinaci gynekologa.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co si z toho odnést</h2>



<p>Kvůli fetálnímu mikrochimérismu nemusíte měnit nic na svém chování po porodu ani informovat lékaře před operací, žádné takové doporučení neexistuje. Jev je fyziologický, běžný a sám o sobě není diagnózou.</p>



<p>Porod je konec gravidity. Není to nutně konec všech biologických stop těhotenství. V těle ženy, která byla těhotná, mohou ještě desítky let přebývat buňky nesoucí genetický otisk jejího dítěte, a tím i jeho otce. Medicína tento otisk teprve mapuje. Ale že existuje, o tom už pochyb není.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/partnerovy-bunky-ve-vas-ziji-dal/">Myslela jste si, že těhotenství končí porodem? Omyl. Partnerovy buňky ve vás žijí dál</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/641Q460wtKs" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/641Q460wtKs" />
			<media:title type="plain">Is it possible to do DNA testing before a baby is born to find out who the father is?</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[You wanted to know about paternity testing and what your options are before and after the baby&#039;s birth. And there is a test called non-invasive prenatal pate...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/05/is-it-possible-to-do-dna-testing.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>DNA z matčiny strany potvrdila, že v Dakotě žije přímý potomek Sedícího býka. Okamžitě začal spor o jeho hrob</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/dna-z-matciny-strany-potvrdila-ze-v-dakote-zije-primy-potomek-sediciho-byka-okamzite-zacal-spor-o-jeho-hrob/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Veronika Holečková]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 01 Jun 2026 03:50:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[historie]]></category>
		<category><![CDATA[Indiáni]]></category>
		<category><![CDATA[USA]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=207744</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Pramen vlasů starý přes 130 let, 2 259 genetických bodů a čtrnáct let práce v laboratoři. Tolik stálo potvrzení jednoho rodokmenu.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Ernie LaPointe celý život věděl, kým byl jeho pradědeček. Rodina si příběh předávala ústně, generaci po generaci, od Sedícího býka přes jeho dceru Standing Holy až po Ernieho matku. Jenže ústní tradice lakotské komunity pro část veřejnosti nikdy nestačila. Lidé zpochybňovali, další samozvaní příbuzní se hlásili, a přestože washingtonský Smithsonian už v roce 2007 uznal LaPointea a jeho tři sestry za nejbližší žijící lineální potomky náčelníka, pochybnosti přetrvávaly. Pak přišla genetika a řekla totéž, co rodina říkala odjakživa.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Vlas, arsen a 0,02násobné pokrytí</h2>



<p>Příběh vzorku začíná 15. prosince 1890, dnem, kdy byl Sedící býk zastřelen u řeky Grand River. Armádní lékař Horace Deeble tehdy z těla odebral pramen vlasů a pár legín, bez právního oprávnění, jak později konstatovala repatriační kancelář Smithsonianu. Předměty putovaly do washingtonského Národního přírodovědného muzea, kde ležely až do roku 2007, kdy je <a rel="nofollow noopener" href="https://www.smithsonianmag.com/blogs/national-museum-of-natural-history/2021/11/09/new-study-adds-to-decade-old-repatriation-of-sitting-bulls-belongings/" target="_blank">muzeum vrátilo rodině</a>.</p>



<p>Většinu vlasů LaPointe po repatriaci spálil při duchovní ceremonii. Malý vzorek však předtím poskytl mezinárodnímu týmu vedenému genetikem Eskem Willerslevem z Cambridgeské univerzity. A tady začalo čtrnáct let laboratorního boje. Vlas byl přes století skladovaný při pokojové teplotě a pravděpodobně ošetřený anorganickými sloučeninami arsenu. DNA v něm byla extrémně degradovaná; průměrné pokrytí genomu dosáhlo pouhých 0,02×. Pro srovnání: moderní forenzní analýza běžně pracuje s pokrytím třicetkrát i stokrát vyšším.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Nová metoda pro nemožná data</h2>



<p>Klasické přístupy (Y-chromozomální nebo mitochondriální DNA) by v tomto případě nestačily. Uniparentální markery sledují jen jednu linii předků a mají omezenou rozlišovací sílu. Tým proto zvolil autosomální DNA, tedy markery zděděné od obou rodičů napříč celým genomem. Problém byl v tom, že z tak poškozeného vzorku zbyla jen hrstka čitelných dat.</p>



<p>Ida Moltkeová, Thorfinn Sand Korneliussen a další členové týmu proto vyvinuli novou pravděpodobnostní metodu navrženou přímo pro nízkopokryvná data. Po filtraci jim zůstalo 2 259 informativních SNP lokusů, polymorfních bodů v genomu, kde se lidé navzájem liší. Tyto body porovnali s genotypem Ernieho LaPointea i dalších nepříbuzných Lakotů. Výsledek, <a rel="nofollow noopener" href="https://api.repository.cam.ac.uk/server/api/core/bitstreams/61fd3a8b-d9bb-4b8b-9702-c85c5e5408f2/content" target="_blank">publikovaný v časopise <em>Science Advances</em></a> 27. října 2021, potvrdil: LaPointe je se Sedícím býkem ve vztahu odpovídajícím pravnukovi. Jde o vůbec první publikovaný případ, kdy byla ze staré DNA takto nízké kvality potvrzena příbuznost mezi historickou a žijící osobou.</p>



<p>Pozoruhodný detail: LaPointe není jen objektem výzkumu. Je spoluautorem studie. Věda tu nepřišla zvenčí s verdiktem, komunita a laboratoř pracovaly společně.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Tři typy legitimity, jedna odpověď</h2>



<p>Podle nás je nejzajímavější vrstvou tohoto příběhu střet tří odlišných zdrojů pravdy, které se výjimečně sešly na stejném závěru:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>Orální tradice</strong> – rodina LaPointeových si po generace předávala linii od Sedícího býka přes Standing Holy. Pro lakotskou komunitu to nikdy nebylo sporné.</li>



<li><strong>Archivní dokumenty</strong> – rodné a úmrtní listy, rodinný strom a historická rešerše Smithsonianu, na jejichž základě muzeum v roce 2007 rozhodlo o repatriaci vlasů a legín.</li>



<li><strong>Moderní genetika</strong> – autosomální DNA analýza z roku 2021, která přidala nezávislou biologickou oporu.</li>
</ul>



<p>Slovo „oficiálně&#8220; v kontextu LaPointeova příbuzenství tedy neznamená soudní verdikt. Znamená kombinaci institucionálního uznání ze strany Smithsonianu a peer-reviewed vědeckého potvrzení. Žádný soud o statusu potomka nerozhodoval, a nebylo to potřeba. Papírová stopa i DNA ukazují stejným směrem.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Kde leží Sedící býk, a kdo o tom rozhodne</h2>



<p>Genetické potvrzení má i zcela praktický rozměr. Dodnes totiž není jisté, kde přesně spočívají ostatky Sedícího býka. <a rel="nofollow noopener" href="https://www.ndtourism.com/fort-yates/history/historic-sites/sitting-bull-burial-site-fort-yates" target="_blank">Fort Yates v Severní Dakotě</a> je veden jako původní pohřebiště. Zároveň existuje monument u Mobridge v Jižní Dakotě, spojený s kontroverzním přesunem ostatků v roce 1953. Národní registr historických míst u mobridgeského památníku výslovně uvádí, že spor o skutečné místo posledního odpočinku trvá.</p>



<p>LaPointe dlouhodobě usiluje o to, aby byly ostatky ověřeny a případně důstojně přepohřbeny. Cambridgeský tým upozorňuje, že před jakýmkoli dalším krokem by se kosti z Mobridge musely geneticky porovnat s referenčním materiálem, a že o takové analýze může rozhodovat právě LaPointe jako potvrzený lineální potomek. Přímý právní mechanismus, který by mu dnes automaticky umožnil přesun, v dostupných zdrojích není. Ale jeho hlas v celé debatě teď váží víc než kdykoli předtím.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co otevírá do budoucna</h2>



<p>Autoři studie zdůrazňují, že jejich metoda není jednorázový trik. Kdekoli existuje byť jen malý biologický vzorek historické osobnosti (pramen vlasů, zub, fragment kosti), lze stejným postupem testovat příbuzenství se žijícími lidmi. Cambridge jako příklady zmiňuje Jesseho Jamese nebo Romanovce.</p>



<p>Ernie LaPointe dnes mluví o „čtvrtém způsobu potvrzení&#8220; svého původu, po orální tradici, dokumentech a ceremoniální zkušenosti přibyla genetika. Pro něj samotného to možná není překvapení. Pro vědu je to precedent, který mění pravidla hry v historické genealogii.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/dna-z-matciny-strany-potvrdila-ze-v-dakote-zije-primy-potomek-sediciho-byka-okamzite-zacal-spor-o-jeho-hrob/">DNA z matčiny strany potvrdila, že v Dakotě žije přímý potomek Sedícího býka. Okamžitě začal spor o jeho hrob</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Archeologům se podařil neuvěřitelný objev. Čím se dívka z kmene Inků, jejíž tělo je staré více než 500 let, liší od ostatních?</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/mumie-divky-z-ledu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 15 Sep 2025 04:27:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[mumie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=87682</guid>

					<description><![CDATA[<p>Mladá dívka ve věku 14–15 let byla obětována v době před 500 lety. Po celá staletí tak byla uložena v ledu na vrcholku 6 000 metrů vysoké hory.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tato ledová rakev ji naprosto perfektně uchovala a spolu s&nbsp;ní ještě dvě další mladé oběti náboženských rituálů. Jedním je 7letý chlapec a druhým 6letá dívenka. Místo tradiční DNA analýzy provedli <strong>badatelé rozbor proteinů nacházejících se uvnitř tkání</strong>. Podle výsledků měla zdánlivě zdravá dívka trpět bakteriální infekcí plic podobnou tuberkulóze. Je to také navíc první historický případ, kdy byla tato infekce nalezena uvnitř mumie. <a href="https://www.researchgate.net/publication/230590065_Detecting_the_Immune_System_Response_of_a_500_Year-Old_Inca_Mummy" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Studie byla publikována v Public Library of Science ONE</a>.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jednu-z-nich-zas-hl-blesk">Jednu z&nbsp;nich zasáhl blesk</h2>



<p>Jedinečná <a href="/tag/mumie/">mumie</a> byla skupinou vědců z&nbsp;New York University nalezena v&nbsp;roce 1999 na úpatí sopky Llullaillaco. Ta se vypíná do výšky 6&nbsp;739 metrů nad mořem na hranici Argentiny a Chile. <strong>Celkem našli archeologové tři mumie</strong>, na rozdíl od pečlivě balzamovaných egyptských „kolegů“ zachované díky hlubokému zmrazení. Zkoumání bylo podrobeno také tělo sedmiletého chlapce, k&nbsp;průzkumu mladší dívenky se vědci zatím nerozhodli.</p>



<p>Podle předběžného ohledání to vypadá, že byla dívka zasažena bleskem, což může ovlivnit přesnost výsledků jakéhokoli rozboru a analýzy. Je velmi pravděpodobné, že všechny tři děti byly obětovány, <strong>což potvrzují i artefakty nalezené v&nbsp;jejich blízkosti</strong>. Jedná se o zlato, stříbro, oblečení, jídlo a také extravagantní čelenky. Jsou vyrobeny z&nbsp;bílého peří neznámých ptáků. Inkové si tyto děti nejspíše zvolili jako obětinu pro jejich krásu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-rok-v-p-prav-na-ob-ad">Rok v&nbsp;přípravě na obřad</h2>



<p>Další okolností je skutečnost, že děti byly na rozdíl od dospělých považovány za čisté bytosti. Obětování dětí se u Inků ovšem příliš často nevyskytovalo. Na základě předchozích výzkumů se ukázalo, že<strong> děti byly rok před obětováním velmi dobře krmeny</strong>. Nešlo ovšem o množství, ale kvalitu potravin. Zatímco v&nbsp;předchozím a jasně rolnickém životě jedly jen zeleninu a brambory, v&nbsp;přípravě na rituál se jim dostávalo kukuřice a sušeného lamího masa.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="665" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum.jpg" alt="" class="wp-image-87686 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/incka-mumie-vyzkum-720x479.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Incká říše byl státní útvar v&nbsp;Jižní Americe v&nbsp;hornatých andských oblastech. Dnes jde o území Kolumbie, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Ve své době <strong>šlo o největší indiánskou říši amerického kontinentu</strong>, která však zanikla během 16. století pod náporem Španělu. Ti využili i vnitřních rozepří <a href="/tag/vlada/">vládnoucí</a> rodiny. Mnohonárodní a velmi různorodý stát pak během jednoho roku vojensky rozdrtili. Většina pozůstatků byla následně systematicky zničena.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Které další ledové mumie vás napadají?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/mumie-divky-z-ledu/">Archeologům se podařil neuvěřitelný objev. Čím se dívka z kmene Inků, jejíž tělo je staré více než 500 let, liší od ostatních?</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Smrt je nedílnou součástí života a dává mu nakonec i smysl. Těchto pět překvapivých faktů o ní ale téměř nikdo neví</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/smrt-nezname-skutecnosti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 15 Sep 2025 03:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Smrt]]></category>
		<category><![CDATA[tělo]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=88252</guid>

					<description><![CDATA[<p>Smrt se týká každého živého organismu na planetě. Některé skutečnosti, jež se jí týkají, jsou ale dosti neznámé a mnohdy překvapivé.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Veškerý organický život čelí na své životní dráze smrti. Právě proto je – na rozdíl od hor, skal nebo skla – vybaven schopností reprodukce. Člověk má tu obrovskou nevýhodu, že si je <strong>téměř od narození vlastní smrtelnosti vědom</strong>. Právě z&nbsp;toho důvodu mnohdy podniká řadu kroků k tomu, aby jej něco, co za svůj život vykoná, překonalo a přetrvalo. Už od dob Gilgamešových hradeb se tak snažíme dosáhnout nějaké formy nesmrtelnosti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-rozkl-daj-c-se-lidsk-maso-sladce-von">Rozkládající se lidské maso sladce voní</h2>



<p>Je celkem obtížné určit, co je to vlastně „vůně smrti“. Nicméně ti, kteří někdy cítili pach mrtvoly, se docela shodují, že to není nic příjemného. Striktně vědecky lze pach <a href="/tag/rozklad/">rozkladu</a> člověka <strong>definovat</strong> <strong>jako soubor více než 400 chemických sloučenin</strong>. Většina z&nbsp;nich se účastní i rozkladu zvířecích těl. Existuje však 5 esterů, tedy sloučenin reagujících s&nbsp;vodou, které jsou zcela jedinečné pro člověka. Jsou kupodivu přítomny i při hnití některých druhů ovoce.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zastaven-r-stu-neht-a-vlas">Zastavení růstu nehtů a vlasů</h2>



<p>Existuje stará legenda, že člověku rostou vlasy a nehty ještě dlouho po smrti. Proto jsou některé mrtvoly zobrazovány s&nbsp;bizarně dlouhými vlasy i nehty. Týká se to hlavně zombií. Tato mylná představa vychází <strong>z&nbsp;chybných pozorování. Ani jedno neroste</strong>, vlasy i nehty jen působí delší, protože se smrskává samotné tělo. Růst obojího vyžaduje funkci hormonálních procesů, které se zastaví okamžikem smrti nebo velmi krátce po ní.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka.jpg" alt="" class="wp-image-88255 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/mrtve-telo-visacka-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-st-rnut-zak-dovan-v-na-dna">Stárnutí zakódované v&nbsp;naší DNA</h2>



<p>Badatelé poměrně dlouho věřili, že samotné buňky mohou být nesmrtelné. Znamenalo by to možnost neomezeného množení za správných podmínek. V&nbsp;roce 1961 se však ukázalo, že je to jinak. Bez ohledu na okolní podmínky se <strong>buňky po 50–70 děleních již dále nemnoží</strong>. O 10 let později přišla hypotéza, že koncové opakující se sekvence chromozomů (telomery) jsou po každém dělení kratší. A když tyto řetězce zkrátka „dojdou“, dělení se zastaví a <a href="/tag/bunky/">buňky</a> odumřou.</p>



<p>Několik následných výzkumů našlo důkazy, že délku života lze z&nbsp;délky telomer celkem snadno předvídat. Není ovšem jisté, zda je jejich zkrácení příčinou jevu, nebo jen jeho příznakem. <strong>Pokud by ovšem šlo o příčinu stárnutí</strong>, mohli bychom pomocí manipulace s&nbsp;telomerami délku života výrazně prodloužit. K&nbsp;tomu máme ovšem ještě daleko.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-strach-ze-smrti-s-v-kem-roste">Strach ze smrti s&nbsp;věkem roste</h2>



<p>Tohle je částečně pravda a nejvíce se bojí osoby ve věkové kategorii 40–50 let. Lidé ve věku 60–70 let se bojí mnohem méně. <strong>Nejsilnější strach pociťují muži ve věku 20 let</strong>, ten ale postupně klesá. Veškeré bádání se však opírá o jediný výzkum, lidé různých věků byli tedy dotazováni ve stejný čas.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny.jpg" alt="" class="wp-image-88257 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/nahrobek-kvetiny-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-m-v-c-dum-n-o-smrti-t-m-v-t-p-edsudky">Čím víc dumání o smrti, tím větší předsudky</h2>



<p><em>„Popište emoce, kterými procházíte při myšlenkách na svou vlastní smrt. Popište, co se podle vás fyzicky stane s&nbsp;vaším tělem poté, co zemřete.“</em> Tyto <strong>otázky byly položeny tisícům lidí, kteří se účastnili průzkumů</strong> ohledně smrti v&nbsp;posledních 25 letech. Výsledky ukázaly, že lidé mající více úvah o vlastní smrti se zároveň více kloní k rasismu, odsouzení prostituce i párů stejného pohlaví. Chtějí však mnohem více dětí, tedy lpí na nějaké formě virtuální nesmrtelnosti.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaké jsou vaše myšlenky při tématu smrti?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/smrt-nezname-skutecnosti/">Smrt je nedílnou součástí života a dává mu nakonec i smysl. Těchto pět překvapivých faktů o ní ale téměř nikdo neví</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Porodila dvojčata, po roce začala mít pochybnosti. Když lékař provedl genetické testy, zůstala v naprostém šoku</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/extremne-vzacna-dvojcata/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 07 Aug 2025 04:11:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Dvojčata]]></category>
		<category><![CDATA[těhotenství]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=127856</guid>

					<description><![CDATA[<p>Devět měsíců poté, co měla 19letá žena ve stejný den sex se dvěma muži, přivedla žena na svět velmi zvláštní dvojčata. Šance takového porodu byla jedna ku milionu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jak se blížily první narozeniny jejích potomků, začala mít brazilská maminka pochybnosti stran identity jejich biologického otce. Devět měsíců před porodem měla ve stejný den sex se dvěma muži. <strong>Nebyla si tak úplně jistá</strong>, který z&nbsp;nich je má „na svědomí“. Pro potvrzení svého podezření si podle <em><a href="https://nypost.com/2022/09/07/mom-has-twins-with-different-dads-after-sex-with-2-men-in-1-day/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">New York Post</a></em> nechala udělat test otcovství. Takový výsledek ovšem určitě nečekala. Shoda byla totiž jen u jednoho z&nbsp;narozených dvojčat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-velmi-vz-cn-fenom-n-dvojit-ho-oplodn-n">Velmi vzácný fenomén dvojitého oplodnění</h2>



<p><em>„Pamatuju si sex ještě s&nbsp;jedním mužem a zavolala jsem mu kvůli testu. Ten byl pozitivní,“</em> sdělila nová matka (která chtěla zůstat v&nbsp;anonymitě) místním novinám. <em>„Tenhle výsledek mě překvapil. <strong>Nevěděla jsem, co se mohlo stát</strong> a obě miminka si byla velmi podobná.“</em> Nicméně ačkoli je takový případ skutečně extrémně vzácný, může na něj i tak dojít. <em>„Je to možné tehdy, když jsou dvě vajíčka stejné matky oplodněna dvěma různými muži.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="668" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni.jpg" alt="" class="wp-image-127853 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/test-pozitivni-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Tak situaci vysvětluje praktický lékař této ženy. <em>„Miminka pak sdílí genetický materiál matky, rostou ale z&nbsp;různých placent.“</em> Technický termín pro takovou situaci je <em>heteropaternální superoplodnění“</em>. Ale <strong>pro zjednodušení jde o extrémně vzácnou situaci</strong>, kdy jsou během jednoho menstruačního cyklu uvolněna dvě vajíčka. Když k&nbsp;tomu dojde, je možné každé oplodnit během dvou oddělených pohlavních styků.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-funguj-c-strategie-u-dal-ch-zv-at">Fungující strategie u dalších zvířat</h2>



<p>Franco popsal tento jev jako <em>jeden z&nbsp;milionu</em> a dodal, že takových případů je asi jen 20 po celém světě. Podle jiných lékařů bude však kolem 400 podobných případů. <a href="https://www.firstpost.com/world/brazilian-woman-gives-birth-to-twins-with-different-biological-fathers-heres-how-11217651.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Podle <em>Firstpost</em></a> se heteropaternální <strong>superoplodnění&nbsp;objevuje mnohem</strong> <strong>častěji u dalších zvířat</strong>. Jde hlavně o krávy, psy či kočky. Tato taktika je totiž samičkami uplatňována zcela záměrně. Mají pak větší šanci na to porodit více mláďat v&nbsp;jediném vrhu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna.jpg" alt="" class="wp-image-127847 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/odber-dna-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Funguje to však i u <a href="/tag/clovek/">člověka</a>, nicméně frekvence je mnohonásobně nižší. Podobná situace se objevila už v&nbsp;roce 2015. Otec z&nbsp;New Jersey se tehdy dověděl, že má <strong>platit alimenty jen na jednu holčičku z&nbsp;dvojčat</strong>. Protože byl pouze jejím biologickým otcem. Podle <a href="https://www.cnn.com/2015/05/08/us/new-jersey-twins-two-fathers" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">CNN</a> matka dosvědčila, že ve stejný týden sex se dvěma různými muži. Toho, kterého považovala za otce obou, pak vzala k&nbsp;soudu, který měl rozhodnout právě o alimentech.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-ce-p-pad-kter-nejsou-v-bec-zji-t-ny">Více případů, které nejsou vůbec zjištěny</h2>



<p>Provedený test DNA se ovšem shodoval jen u jednoho dítěte. <em>„Byl to první případ tohoto druhu v&nbsp;New Jersey a světově jich je jen hrstka,“</em> uvedl soudce Sohail Mohammed při svém rozsudku. <strong>Rozsudek také citoval článek z&nbsp;roku 1997</strong> od Karla-Hanze Wurzingera, experta na DNA. Dle <a href="https://icahn.mssm.edu/profiles/keith-a-eddleman" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Keitha Eddlemana</a>, ředitele porodnictví na Mount Sinai Hospital v&nbsp;New Yorku, je životní dráha spermie asi 7 – 10 dní, takže prostor pro překrytí existuje.</p>



<p>Když tedy žena během cyklu uvolní dvě vajíčka, dovolí to dvěma mužům oplodnit je naprosto separátně. V&nbsp;některých případech<strong> vzniknou i dvojčata rozdílných ras</strong>, což bude rodičům mnohem zjevnější. <em>„Je to mnohem častější, než si myslíme,“</em> uvedl Eddleman. <em>„V mnoha situacích to ale vůbec nevíme, protože není žádný důvod provádět test otcovství na obou dvojčatech.“</em></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/extremne-vzacna-dvojcata/">Porodila dvojčata, po roce začala mít pochybnosti. Když lékař provedl genetické testy, zůstala v naprostém šoku</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Lidské kopie: Po světě jich chodí mnoho, šanci najít svého dvojníka mají mnozí</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/kazdy-ma-sveho-dvojnika/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 13 Mar 2024 03:36:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Dvojčata]]></category>
		<category><![CDATA[dvojníci]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=185832</guid>

					<description><![CDATA[<p>Dokonalou podobu nemusí sdílet jen jednovaječná dvoujčata. Svého dvojníka můžete mít někde ve světě i vy. Můžou jich být celé desítky. Co působí takovou podobu u dvou neznámých lidí?</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Na letišti se potkají dva muži. Každý z nich pochází odjinud a nikdy dřív se neviděli. Nemají žádné společné příbuzenstvo a jejich rodiny nikdy nežily na stejném místě. <strong>Přesto si jsou podobní, jako by byli jednovaječná dvojčata</strong>. Podobné setkání skutečně zažili dva muží v letadle do Irska. Svého dvojníka však může mít téměř každý z nás.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-t-m-shodn-dna">Téměř shodná DNA</h2>



<p>Španělští vědci nedávno provedli výzkum, při kterém se snažili určit, co stojí za shodnou podobu dvou různých lidí. Shromáždili 32 párů dvojníků, které podrobili několika zkouškám a testům. Kromě testů DNA podstoupili také test, kdy jejich podobnost vyhodnocovala technologie. Zhruba u poloviny z nich <strong>nebyl software schopný najít žádný rozdíl</strong>. To odpovídá podobnosti, kterou známe u jednovaječných dvojčat. Druhá polovina lidí sice na pohled působila identicky, ale software dokázal rozeznat pár nepatrných odlišností, kterých si lidské oko nevšimne.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands-1024x538.jpg" alt="" class="wp-image-185835 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/03/dna-strands.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure></div>



<p>Zajímavější výsledky následně přinesly testy DNA. Ty našly velkou <strong>shodu v genetické struktuře</strong> právě u lidí, které i technologický software vyhodnotil jako totožné. Právě tyto geny mohou zodpovídat za barvu očí, tvar nosu a úst, které ze dvou různých lidí činí dokonalé dvojníky. Nutno dodat, že u žádných z testujících subjektů nebylo nalezeno žádné pokrevní spříznění.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ka-d-m-e-m-t-sv-ho-dvojn-ka">Každý může mít svého dvojníka</h2>



<p>Vědci uvádějí, že téměř každý z nás může mít na světě až desítky dvojníků. Tvrdí, že v množství lidí, kteří na světě žijí, je velmi pravděpodobné, že se objeví podobné až téměř shodné genetické vzorce. To však neznamená, že se jedná o dva úplně stejné lidi. Stejně jako u jednovaječných dvojčat, je i u dvojníka <strong>rozdíl v otisku prstů a rozdílná je i jeho osobnost.</strong> Přesto, nebo právě proto, nepřestává tento fenomén vědce udivovat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dvojn-k-jako-mo-n-bezpe-nostn-riziko">Dvojník jako možné bezpečnostní riziko</h2>



<p>Zabezpečení mobilních zařízení otiskem prstu či rozpoznáním obličeje, je už poměrně běžná věc. Ačkoliv se může zdát, že právě zabezpečení otiskem prstu je tou nejbezpečnější variantou, tvůrci elektroniky tvrdí něco jiného. Podle nich <strong>je právě zabezpečení rozpoznáním obličeje tou nejdokonalejší variantou,</strong> kterou v dnešní době máme. Důvodem je právě schopnost technologií rozeznat každý sebemenší rozdíl dané tváře. Otázkou však zůstává, zda to platí i v případě jednovaječných dvojčat nebo naší dokonalé kopie. Pokud <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/clovek/mate-take-sveho-dvojnika/">najdete svého dvojníka</a>, můžete si to ověřit sami.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/kazdy-ma-sveho-dvojnika/">Lidské kopie: Po světě jich chodí mnoho, šanci najít svého dvojníka mají mnozí</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>K čemu slouží rýhy na našich dlaních: Ne, není v nich zakódovaná budoucnost, ovlivňuje je genetika</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/ryhy-dlane-funkce/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 20 Aug 2023 02:48:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Evoluce]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=138196</guid>

					<description><![CDATA[<p>Od dětství zkoumáme různá tajemství našeho těla. Zjišťujeme vlastnosti našich uší, že nám může snadno něco spadnout do oka, a nacházíme také rýhy na kůži našich dlaní.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Ale dumali jste i v&nbsp;dospělosti nad tím, jaký mají ony rýhy vlastně účel? Pokud jste zrovna nenarazili na věštkyni tvrdící vám něco o dlouhé čáře života? Vypadá to, že je to docela zbytečné opatření. Možná <strong>něco jako drenáž pro extrémně silné pocení</strong>. Naše ruce by se ale bez tohoto opatření většinu času obešly. Nicméně příroda nedělá nic bezdůvodně, takže i toto zvrásnění má svoji funkci. A ta vás dost možná překvapí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kolik-jich-tam-vlastn-je">Kolik jich tam vlastně je?</h2>



<p>Prostým <a href="/tag/oko/">okem</a> vidíme jen několik nejvýraznějších. Stačí ale lupa nebo mikroskop a nejrůznějších zářezů se na dlani okamžitě zjeví celá síť. Tato vzorovanost lidské dlaně je zcela přirozená, nicméně<strong> její uspořádání už ovlivňuje řada faktorů</strong>. Podílí se na tom samozřejmě genetika (rasa, nemoci, dědičné problémy). Krom dlaně samotné se zvrásnění projevuje i na kloubech prstů, v tomto případě jde o příčné rýhy. Takové pokrytí kůže drobnými zářezy nemůže být zbytečné.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="662" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce.jpg" alt="" class="wp-image-44896 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-450x298.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-768x509.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/ruce-720x477.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Rýhy na dlaních vznikají ve 12. týdnu vývoje plodu v&nbsp;děloze. I když to tehdy jejich pomocí nelze předvídat, mohou být znamením genetických vad nebo nejrůznějších onemocnění. Právě to je <strong>například spojeno s&nbsp;Downovým syndromem</strong>. Při něm se na ruce objeví jediná čára zvaná též „opičí vráska“. Ta může signalizovat právě toto postižení, případně fetální alkoholový syndrom. Dobře, nejsou zbytečné, ale k&nbsp;čemu tedy reálně jsou?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-leh-dr-en-naprosto-ehokoli">Lehčí držení naprosto čehokoli</h2>



<p>Prostou <a href="/tag/funkce/">funkcí</a> tohoto zdrsnění naší kůže je pomoci něco stabilněji uchopit, držet, stisknout, mačkat či s&nbsp;tím jakkoli jinak manipulovat. Zvrásnění tedy optimalizuje naprosto jakoukoli operaci, která <strong>vyžaduje sevření dlaně kolem předmětu</strong>. Právě díky záhybům se totiž naše kůže rozloží všude tam, kde je potřeba. Je to vlastně stejný princip jako protiskluzová úprava například ve sprchovém koutu. Ten je zvrásněný, abychom tak snadno neuklouzli.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura.jpg" alt="" class="wp-image-138200 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/ruka-chiromancie-struktura-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pokud by byla kůže stále natažená a zcela vyrovnaná, jakýkoli kontakt s&nbsp;cizím předmětem nebo povrchem by byl daleko méně stabilní. Museli bychom si neustále vypomáhat silou, což by bylo v&nbsp;<strong>mnoha situacích velmi nebezpečné</strong>. Zvláště držení zcela rovných věcí by bylo jako držet předmět v&nbsp;kusu látky. A protože střed dlaně je tou nejexponovanější částí rukou, je přirozené, že nejvíce „stabilizace“ máme právě tam. Stejně tak jsou na tom chodidla.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ten-z-ruky-aneb-chiromantie">Čtení z&nbsp;ruky aneb chiromantie</h2>



<p>Máme tu tedy prozaický důvod. Proč je ale tolik kouzelníků nebo věštkyň posedlých právě těmito rýhami? Chiromantie neboli věštění z&nbsp;ruky je jednou z&nbsp;klasických metod hádání budoucnosti, <strong>ačkoli nemá samozřejmě žádný </strong>vědecký základ. Přesto se jí mnoho lidí dodnes zabývá – jednoduše je po ní poptávka. Její podstatou je určování osudů lidí nebo jejich vlastností na základě tvaru, délky a hloubky konkrétních čar na kůži dlaně.</p>



<p>Jedním z&nbsp;výkladů je například: <em>„Když vám horní čára bude sahat od malíčku až po ukazovák, budete mít velmi dlouhý život.“</em> Praxe sahá až do staré Číny, Indie nebo Egypta. Hlavními rýhami jsou <strong>čára života, srdce a hlavy</strong>. První značí vitalitu, druhá povahu a emotivitu a třetí intelektuální kapacitu člověka. Už v&nbsp;15. století o tomto umění vyšla kniha a přes odpor církve se v&nbsp;17. století vyučovala i na některých univerzitách v&nbsp;Německu.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/ryhy-dlane-funkce/">K čemu slouží rýhy na našich dlaních: Ne, není v nich zakódovaná budoucnost, ovlivňuje je genetika</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jezero plné kostlivců vyvolalo matoucí otázky o tom, kdo tito lidé byli a jak zemřeli</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/lidske-pozustatky-kolem-jezera/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 26 Apr 2023 07:49:52 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[kostra]]></category>
		<category><![CDATA[legenda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=148369</guid>

					<description><![CDATA[<p>Výzkumníci zjistili, že kostry nalezené u indického jezera patřily Řekům. Na tyto překvapující výsledky přišli na základě vyšetřování záhadných lidských pozůstatků.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Kostry objevené u jezera Roopkund, které leží v nadmořské výšce přibližně 5 000 metrů, byly analyzovány pomocí DNA testů. <strong>Tím mohl být určen etnický původ lidí</strong>, jimž mohly patřit. V ohromujícím obratu se podle těchto výsledků zdá, že první skupina pozůstatků patřila lidem pocházejícím z východního Středomoří. Zároveň vědci také zjistili podobnosti v genetice současných krétských lidí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-skupiny-koster-z-r-zn-ch-stolet">Skupiny koster z různých století</h2>



<p>Předpokládá se, že kosti patří lidem, kteří žili mezi lety 1600 a 1900 našeho letopočtu, přičemž nejpravděpodobnějším scénářem jsou lidé žijící někdy kolem roku 1800. Druhá skupina kostí nalezená ve stejné oblasti byla však mnohem starší a pocházela až z roku 800 našeho letopočtu. Testování této skupiny koster se <strong>shoduje s DNA lidí z jižní Asie</strong>, včetně moderních Indů a Pákistánců. Také se traduje legenda o poutní skupině z devátého století, která byla nešťastně zabita krupobitím. Je pravda, že to s touto skupinou silně koresponduje.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-odkud-se-v-echny-ty-kostry-vlastn-berou">Odkud se všechny ty kostry vlastně berou?</h2>



<p>Oblast kolem Roopkundu obývali v 19. století Řekové, ale bohužel se nenašly žádné spisy ani příběhy o těchto událostech. Vědcům se tedy vůbec nepodařilo zjistit <strong>důvody, proč skupina lidí přijela z dnešního Řecka</strong> do oblasti ležící v tak vysoké nadmořské výšce. Nebyli také schopni přijít s hypotézou, která by vysvětlila důvody, proč všichni <a href="/tag/smrt/">zemřeli</a> v tak těsné blízkosti u sebe. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ob-ti-byly-p-ed-usmrcen-m-v-dobr-m-zdravotn-m-stavu">Oběti byly před usmrcením v dobrém zdravotním stavu</h2>



<p>Existuje jedna myšlenka, že byli po smrti všichni naházeni na jednu hromadu, ale nedá se to bohužel nijak doložit. Předpokládá se, že <strong>třináct z celkových čtrnácti koster </strong>v první skupině patřilo Řekům, kteří byli naživu přibližně ve stejnou dobu. Analýzy také odhalily, že skupina Řeků byla zdravá, alespoň tedy do doby jejich usmrcení za neznámých okolností.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="864" height="470" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/okolni-oblast.jpg" alt="" class="wp-image-148386 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/okolni-oblast.jpg 864w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/okolni-oblast-320x174.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/okolni-oblast-768x418.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/okolni-oblast-720x392.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 864px) 100vw, 864px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-obl-ben-turistick-oblast">Oblíbená turistická oblast</h2>



<p>Jezero Roopkund zůstává nadále obrovskou <a href="/tag/zahada/">záhadou</a>. Je ale také oblíbeným místem pro turisty, kteří chodí navštěvovat  <a href="https://www.researchgate.net/publication/351746415_Whether_North_India_wishes_to_exploit_its_Tourism_Potential_Some_doubts" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">severní část Indie</a>. Postupem času získalo jezero od turistů několik přezdívek. Nejtypičtějšími jsou např. <em>„Tajemné jezero“</em> nebo <em>„Jezero koster“</em>, a to kvůli množství kosterních pozůstatků, které byly v regionu nalezeny.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/lidske-pozustatky-kolem-jezera/">Jezero plné kostlivců vyvolalo matoucí otázky o tom, kdo tito lidé byli a jak zemřeli</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Nejstarší známá DNA byla objevena v Grónsku: Ekosystém pochází z doby před 2 miliony let, kdy se ještě na Zemi procházeli mamuti</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/prastare-unikatni-vzorky/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 05 Feb 2023 03:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Grónsko]]></category>
		<category><![CDATA[Pravěk]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=139003</guid>

					<description><![CDATA[<p>Dva miliony let staré vzorky, které mohou pomoci vytvořit si obrázek o dříve neznámém stádiu evoluce několika druhů, jež dodnes existují a chodí volně po světě.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Před více než 2 miliony let žily v <a href="https://www.researchgate.net/publication/366093390_A_2-million-year-old_ecosystem_in_Greenland_uncovered_by_environmental_DNA" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">severním Grónsku</a> různé mikroorganismy, vegetace a zvířata. Nedávné vzorky ukázaly, že smíšené stromy mírného a arktického pásma spolu se zvířaty tvořily dříve neznámý typ ekosystému.&nbsp;<strong>Neexistují žádné moderní analogy tohoto systému</strong>.&nbsp;Dle získaných dat byla však genetická mapa tohoto ekosystému potvrzením, že se různé druhy dokážou přizpůsobit teplejšímu klimatu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-porovn-v-n-fragment-dna">Porovnávání fragmentů DNA</h2>



<p>K tomuto závěru došli vědci z Dánska, kterým se podařilo odhalit environmentální DNA z oblasti zvané Kap Kobenhavn na severu Grónska. <strong>Jedná se o genetický materiál</strong>, který do životního prostředí uvolňují všechny živé organismy.&nbsp;Tato DNA byla nalezena v nepatrném množství sedimentu.</p>



<p>Vědci porovnali tyto fragmenty DNA s celou existující knihovnou <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/tag/dna/">DNA</a>, která byla shromážděna z <strong>vyhynulých i nyní existujících živých organismů</strong>. V genetickém materiálu se podařilo nalézt desítky dalších rostlin a tvorů, kteří nebyli dříve s touto oblastí nijak spojováni.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-gr-nsko-bylo-tehdy-pln-jin">Grónsko bylo tehdy úplně jiné</h2>



<p>Vědci poznamenávají, že nalezená DNA překonala rekord a stala se nejstarší známou.&nbsp;Předchozí exemplář patřil mamutovi. Jednalo se o fragment s genetickým materiálem nalezený v roce 2021.&nbsp;<strong>Byl to vzorek DNA mamuta</strong>, který se před více než milionem let proháněl sibiřskou stepí. Kromě toho se vědci domnívají, že asi před 2 miliony let byla v Grónsku teplota vzduchu o 10–17 stupňů vyšší. Toto je důležité zmínit, jelikož díky této teplotě mohla tehdejší zvířata a rostliny přežít.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="576" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-1024x576.jpg" alt="" class="wp-image-139008 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-1024x576.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-730x410.jpg 730w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme-800x450.jpg 800w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/tehdejsi-zelena-zeme.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zn-mky-ivota-maso-ravc-se-nepoda-ilo-nal-zt">Známky života masožravců se nepodařilo nalézt</h2>



<p>Pro vědce jsou tato fakta velice zajímavá, jelikož poukazují na úplně jiné podmínky životního prostředí. Z makrofosilií totiž vyvodili, že v tehdejším Grónsku byly stromy, les a celkově podmínky, které by dnes pro běžného člověka byly celkem komfortní. <strong>DNA masožravců nebyla nalezena</strong>, ale vědci se domnívají, že v tomto ekosystému rozhodně žili predátoři. Takoví jako medvědi, vlci, či dokonce šavlozubí tygři.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-budou-v-dci-pokra-ovat-v-prohled-v-n-t-to-oblasti">Budou vědci pokračovat v prohledávání této oblasti?</h2>



<p>Podle odborníků je tento objev velmi důležitý, protože může vypovídat o <a href="/tag/ekosystem/">ekosystému</a> v různých časových obdobích. Zároveň může <strong>zodpovědět otázku, která se týká změny klimatu</strong> a vlivu biodiverzity na úrovni různých druhů. Vědci tedy stále pokračují v hledání vzorků ve zdejších oblastech a doufají, že odhalí více.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/prastare-unikatni-vzorky/">Nejstarší známá DNA byla objevena v Grónsku: Ekosystém pochází z doby před 2 miliony let, kdy se ještě na Zemi procházeli mamuti</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Abnormality v DNA egyptského faraona nasvědčují tomu, že byl panovník mimozemským hybridem</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/achnaton-mimozemsky-hybrid/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 27 Sep 2022 02:39:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Egypt]]></category>
		<category><![CDATA[faraon]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=114748</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jeho odkaz v historii říše se snažili staří Egypťané kompletně vymazat. Z toho důvodu o tomto muži prakticky nic nevíme. Přivádí nás to ovšem k otázce, kým vlastně byl.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Na rozdíl od svých předchůdců, kteří byli popsáni ve špičkové fyzické kondici, Achnatonův vzhled byl dosti atypický. Jeho oči měly mandlový tvar, lebka protáhlý tvar, měl krátké břicho a hubené končetiny. <strong>Egypt obrátil prakticky na hlavu</strong>, protože spáchal největší náboženský hřích, jaký tato civilizace kdy zažila. Snažil se zrušit celý soubor bohů a Egypťané se podle něj měli přesunout k&nbsp;monoteismu. Vládl v&nbsp;době 1353–1336 před Kristem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-snaha-o-kompletn-n-bo-enskou-zm-nu">Snaha o kompletní náboženskou změnu</h2>



<p>Vzhledem k&nbsp;<a href="/tag/nabozenstvi/">náboženskému</a> faktoru je možné, že Achnaton a biblický Abrahám byli jedna a tatáž osoba. Hodně faraonů i jejich rodinných příslušníků má navíc mumie, které už byly odhaleny a prozkoumány. Žádnou<strong> Achnatonovu mumii ale archeologové nikdy nenašli</strong>. <em>„Sochy a řezby z&nbsp;té doby ovšem zobrazují Achnatona jak samotného, tak s&nbsp;jeho chotí Nefertiti i potomky. Nikdy předtím ani potom se takový koncept zobrazení faraona neobjevil.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny.jpg" alt="" class="wp-image-114752 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/amarna-rytiny-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pravdou však je, že Achnaton nikdy na monoteismus nevěřil. Byl si jistý, že další bohové existují, rozhodl se však veškerou víru směrovat na Atona, boha Slunce. Zároveň také <strong>přesunul egyptské hlavní město z&nbsp;Théb do Achetatonu (dnešní El-Amarny)</strong>, jejž založil. Jde obecně o období Egypta, které podněcuje nejvíce bádání a diskuzí. Achnaton byl jedinečný prakticky v&nbsp;každém ohledu a výjimkou není ani samotná jeho DNA, která má několik anomálií.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-podivn-struktura-faraonovy-dna">Podivná struktura faraonovy DNA</h2>



<p>Profesor <a href="https://www.abovetopsecret.com/forum/thread1069860/pg1" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Stuart Fleischmann</a> z&nbsp;katedry komparativní <a href="/tag/genetika/">genetiky</a> na univerzitě v&nbsp;Káhiře uveřejnil spolu s&nbsp;kolegy několik výzkumu ze sedmiletého projektu z&nbsp;roku 2015. V&nbsp;práci byly zmapovány <strong>genomy devítky starověkých egyptských faraonů</strong>. Prvních 8 bylo naprosto normálních, ten patřící Achnatonovi byl však zvláštní. Fleischmann a jeho kolegové použili postup zvaný polymerázová řetězová reakce, aby staré vzorky ošetřili.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy.jpg" alt="" class="wp-image-114755 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy-730x410.jpg 730w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/egypt-sloupy-800x450.jpg 800w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Tato technika je užívána k&nbsp;replikaci a posílení jednotlivých kopií části DNA, což dává badatelům jasný obraz něčího genetického otisku. Osm vzorků bylo zajímavých, ale obvyklých. Achnatonův <strong>vzorek byl získán z&nbsp;malé části vysušené mozkové tkáně</strong>, pro ověření byl použit kousek kosti. Podivnost potvrdilo ještě srovnání fragmentu Achnatonovy lebky a další mumie, která byla bádáním odhadnuta na stejný věk jako faraon.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-odoln-j-struktura-a-rodinn-choroby">Odolnější struktura a rodinné choroby</h2>



<p>Jen vysoký věk a extrémní genetická mutace mohly způsobit, že lebka vyrostla, proto Achnatonovi nemohlo být víc než 45 let. Tohle ovšem jasně vyvrací archeologická data. Zkoumání elektronovým <strong>mikroskopem navíc odhalilo</strong> <strong>nukleonovou jizvu</strong>. To je znak DNA spirály, která se opravuje po vystavení několika mutagenům. Dle <a href="https://medicine.yale.edu/profile/irwin_braverman/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Irwina M. Bravermana</a> z&nbsp;Yale mohlo jít o následek rodinné gynekomastie a kraniosynostózy.</p>



<p>Jde o následek hormonální nerovnováhy a Achnatonův otec, děd i praděd všichni touto poruchou trpěli. Právě to dle Bravermana způsobilo tvar faraonovy hlavy. Kosti lebky jsou podstatně hustší a <strong>odlišné od kostí dalších mumií stejné doby i věku</strong>. Celá jeho kostra je také dvakrát odolnější než současné lidské lebky a kostry. Byl tedy tento faraon mimozemským hybridem, mutací, nebo rovnou jinou bytostí? Asi dávná návštěva v&nbsp;Egyptě.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/achnaton-mimozemsky-hybrid/">Abnormality v DNA egyptského faraona nasvědčují tomu, že byl panovník mimozemským hybridem</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Ruské ministerstvo obrany chce vzkřísit 3 000 let staré válečníky a jejich koně. Vzácné ostatky přišly ze Sibiře</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/objev-koster-permafrost/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 24 Jul 2022 02:50:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Objev]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=102553</guid>

					<description><![CDATA[<p>Před dvěma dekádami učinili archeologové na Sibiři životní objev. V Tuvinské republice byly pohřbeny pozůstatky 3 000 let starých Skytských válečníků včetně jejich koní.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jejich další odpočinek ovšem nebyl v&nbsp;plánu a ruský ministr obrany Sergej Šojgu v&nbsp;roce 2021 oznámil plán jejich oživení pomocí klonování. Šojgu z&nbsp;Tuvy pochází a svůj záměr pak <a href="https://www.ancient-origins.net/news-history-archaeology/cloning-warriors-0015212" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">podle <em>Ancient Origins</em></a> <strong>oznámil na online konferenci <em>Russian Geographical Society</em></strong>. Té se tehdy účastnil i prezident Vladimir Putin, nejvíce matoucí byly ovšem Šojgem deklarované záměry. Mluvil totiž o <em>„potenciálu výjimečných 3&nbsp;000 let starých Skytů.“</em></p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vykop-vky-s-politickou-ast">Vykopávky s&nbsp;politickou účastí</h2>



<p>Odkazoval tím na hojnost DNA, kterou sibiřský permafrost perfektně zachoval. Během vykopávek si vyžádal také přítomnost šamana – aby nenaštval duchy – a podle <em><a href="https://www.dailymail.co.uk/news/article-9478457/Russias-defence-minister-wants-CLONE-3-000-year-old-ancient-warriors.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Daily Mail</a></em> se nejspíš <strong>chystá vybudovat armádu mrtvých</strong>. I když šlo o velmi formální setkání, oznámení může mít dvojí politický důvod – alespoň podle některých analytiků. V&nbsp;té době se Rusko teprve chystalo na invazi na Ukrajinu a klonování bojovníků může využít propaganda Kremlu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky.jpeg" alt="" class="wp-image-102556 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky.jpeg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky-320x213.jpeg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky-768x511.jpeg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky-172x115.jpeg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-lebky-720x480.jpeg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Nic to nemění na faktu, že ostatky odkryté v&nbsp;tzv. <em>„Údolí králů</em>“ jsou velmi skutečné a prakticky už nemohou být úžasnější. Vykopávky tu začaly už v&nbsp;roce 1998 za spolupráce ruských a německých archeologů. V&nbsp;roce 2018 ovšem <strong>Šojgu zahájil vrty vedené ruskými a švýcarskými experty</strong> a na práci dohlížel již zmíněný šaman. Skytové byli nomádští bojovníci iránského původu, kteří drželi Evropské stepi od hranic <a href="/tag/cina/">Číny</a> až k&nbsp;Černému moři.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vl-dnouc-kmen-c-l-v-permafrostu">Vládnoucí kmen, cíl v permafrostu</h2>



<p>Jejich vláda trvala od 7. do 3. století před Kristem. <em>„Nejzajímavějším nálezem byly ostatky koňských obětí a koňské postroje,“</em> uvedl hlavní archeolog <a href="https://www.researchgate.net/profile/Timur-Sadykov-3" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Timur Sadykov</a>. Skytové byli se svými koňmi pohřbíváni často, <strong>nález tedy nebyl zcela překvapivý</strong>. Překvapily ovšem důkazy, že je bojovníci obětovali. Mnohem víc šokující je ovšem údajný záměr, že je Rusové chtějí naklonovat, oživit a použít tak jako posilu moderní armády.</p>



<p>Třetí expedice, která skončila v&nbsp;říjnu 2020, tyto ostatky vydala. Ačkoli je objev zkamenělých koster nepochybně sám o sobě úžasný, instituce jasně deklarovala cíl najít v&nbsp;permafrostu organický materiál. <strong>Jeho účelem bude právě klonování</strong>. <em>„Už jsme tam vypravili několik expedic a tato je velká a mezinárodní,“</em> uvedl Šojgu dle <em>Sputnik News</em>. <em>„Hodně věcí už bylo potvrzeno, ale mnohem víc ještě čeká na objevení a vykonání.“</em></p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-medi-ln-bublina-nebo-skute-n-c-l">Mediální bublina nebo skutečný cíl?</h2>



<p>Nejstarší pozůstatky lze datovat do 9. století před Kristem – podle <em><a href="https://www.unilad.co.uk/news/russia-looking-to-clone-and-resurrect-3000-year-old-ancient-siberian-warriors/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Unilad</a></em>. Oznámení ze 14. dubna zahrnovalo také přirovnání k&nbsp;ovci Dolly. Šlo o slavnou, první klonovanou ovci, která <strong>v&nbsp;červenci 1996 zaplnila snad všechny titulní stránky</strong>. Svůj úspěch tehdy tímto způsobem odhalil <em>Roslin Institute </em>ve skotském Edinburgu. Je ovšem velmi nejasné, jak skutečné mají být ruské záměry oživit podobným způsobem starověkou <a href="/tag/armada/">armádu</a> a použít ji.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty.jpg" alt="" class="wp-image-102554 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/skytove-artefakty-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Kreml a ruská média výrazně spolupracují na vytváření propagandy, informací i dezinformací. Cílem je obecně kalení vody ohledně toho, jak si Ruská federace vede ve všech svých mezinárodních snahách. <strong>Pravdou je, že ruská tvrzení ohledně technologických</strong> <strong>pokroků</strong> vypadají často mnohem lépe na papíře a v&nbsp;prohlášeních, než následně ve skutečnosti. Zda šlo tedy jen o další chiméru nebo je záměr reálný, těžko soudit.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaké starověké naleziště vás nejvíc ohromilo?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-dailymail">Zdroj: <a href="https://www.dailymail.co.uk/news/article-9478457/Russias-defence-minister-wants-CLONE-3-000-year-old-ancient-warriors.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">DailyMail</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/objev-koster-permafrost/">Ruské ministerstvo obrany chce vzkřísit 3 000 let staré válečníky a jejich koně. Vzácné ostatky přišly ze Sibiře</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědci se chystají oživit mamuta. Podnikatelé, kteří výzkum financují, mají plán, jak z nebohého zvířete „vytřískat“ co nejvíc</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/snaha-ozivit-mamuty/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 09 Jun 2022 02:45:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[Pravěk]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=94183</guid>

					<description><![CDATA[<p>Řady odborníků tento nápad děsí i pohoršuje zároveň. Přesto se našli lidé, kteří výzkum podporují a vidí v něm velký potenciál.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Hnutí za oživení mamuta vedl americký profesor <a href="https://genetics.hms.harvard.edu/faculty-staff/george-church" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">George Church</a>. V&nbsp;té době se totiž odborníci naučili obnovovat genomy vyhynulých druhů pomocí fragmentů DNA z dávných dob. První úspěchy daly naději, že stačí ještě přidat a <strong>vědci budou moci zaplnit celou Sibiř stády mamutů</strong>. Pravda ovšem je, že mnoho renomovaných odborníků bylo k&nbsp;této myšlence velmi skeptických. Klasická technologie klonování není pro mamuta vhodná.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-tvorba-nov-ho-k-ence">Tvorba nového křížence</h2>



<p>Nešlo tedy použít totožnou metodu, kterou proslavila ovce Dolly. Při té se do vajíčka vloží jádro živé buňky. U mamutů ovšem jednoduše není dostatek <a href="/tag/genetika/">genetického</a> materiálu a v&nbsp;<strong>měkkých tkáních mamutů takové buňky nejsou</strong>. Zdálo by se tedy, že s&nbsp;touto krásnou myšlenkou lze jednoduše skoncovat. Ale zmíněnému profesorovi se podařilo velmi zaujmout několik obchodníků, kteří pro budoucího mamuta vybrali závratných 15 milionů dolarů.</p>



<p>Pravda, první fáze si klade za cíl o dost skromnější úkol. Nejde o vytvoření samotného mamuta, ale jeho křížence s&nbsp;nejbližším možným příbuzným, tedy slonem indickým. K&nbsp;tomu lze použít metodu úpravy genomu CRISPR. <strong>Badatelé z&nbsp;pozůstatků mamuta izolují</strong> <strong>specifické geny</strong>, které mu dovolily přežití ve vysokých zeměpisných šířkách. Ty budou následně vloženy do genomu slona. Poté už půjde vše stejně jako v&nbsp;případě klonování.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-zka-funk-nosti-a-rizikovosti-hybridu">Otázka funkčnosti a rizikovosti hybridu</h2>



<p>Upravený genom bude implantován do oplodněného sloního vajíčka a to vloženo do náhradní sloní matky. Měl by se tudíž narodit kříženec slona a mamuta. Použitá metoda má ovšem i svoje nevýhody, protože všechny <strong>okolnosti</strong> <strong>nejsou vědci schopni přesně předvídat</strong>. I v&nbsp;tomto případě se ovšem ozývají i silně skeptické hlasy. Faktem totiž je, že hybridy vzniklé podobným způsobem nebývají obvykle dlouhodobě životaschopné.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon.jpg" alt="" class="wp-image-94186 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/asijsky-slon-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>V&nbsp;zásadě je znám pouze jediný precedens. Jedná se o mládě, které se narodilo v&nbsp;Chester Zoo v&nbsp;roce 1978. Šlo o potomka slona indického a slonice africké, který žil pouhých 12 dní. Další odborníci se pak obávají, že i při <strong>případném úspěchu budou badatelé čelit</strong> vážným etickým výtkám. Je vůbec humánní vytvořit zvíře, jehož biologie je pro nás stále velkou neznámou? A pokud bude skutečně vypuštěno do volné přírody, jak to ovlivní <a href="/tag/ekosystem/">ekosystém</a> tundry?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-obchodn-potenci-l-i-p-i-ne-sp-chu">Obchodní potenciál i při neúspěchu</h2>



<p>Příroda, fauna i flóra, se totiž od těchto dávných obrů již zcela odstavila a dnešní vazby s&nbsp;nimi nepočítají. George Church plánuje vypěstovat první hybrid do 5 let.<strong> Pak má vzniknout celá populace těchto kříženců</strong>, kteří mohou přežít například v&nbsp;Arktidě. Zapojení podnikatelé mají ovšem daleko k&nbsp;mecenášům a na mamutovi hodlají vydělat. I když cíle nedosáhnou, vzniknou nové technologie, které zabrání vyhynutí druhů a lze je velmi slušně prodat.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jak podle vás tato genetická snaha dopadne?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/snaha-ozivit-mamuty/">Vědci se chystají oživit mamuta. Podnikatelé, kteří výzkum financují, mají plán, jak z nebohého zvířete „vytřískat“ co nejvíc</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Největší vypěstovaná brambora váží skoro 8 kilo. Mega úlovek má ale malý DNA problém</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/nejvetsi-nebrambora-sveta-dug/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 28 Mar 2022 02:50:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[analýza]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[rekord]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=77117</guid>

					<description><![CDATA[<p>Pěstitel, který se se svou plodinou ještě nedávno ucházel o titul největší vypěstované brambory, utrpěl velkou porážku poté, co DNA rozbor ukázal pravý původ zeleniny.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Colin a Donna Crag-Brown jsou pár z&nbsp;usedlosti poblíž Hamiltonu na Novém Zélandu. V&nbsp;srpnu se oba shodli, že se na jejich zeleninové zahrádce objevila brambora. To by nebylo tak zvláštní, jenže Dug – jak bramboře začali říkat – <strong>vážil přímo monstrózních 7,8 kilogramů</strong>. To by ho nejspíš v&nbsp;klidu učinilo opravdu největší bramborou na světě. Pokud by se tedy skutečně jednalo o bramboru, jak si to oba manželé poměrně dlouho mysleli.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kdy-m-te-na-dvorku-po-dn-ho-duga">Když máte na dvorku pořádného Duga</h2>



<p><em>„Odkryli jsme tento obrovský kus hlízy a pomysleli jsme si, co že to je? Byla to nějaká podivná houba?“</em> <a href="https://www.washingtonpost.com/lifestyle/2021/11/08/largest-potato-guinness-book-garden/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">sdělil Colin Washington Postu</a>, když se brambora podvodnice dostala do mezinárodních zpráv. <strong>Popisovali, jak pokračovali v&nbsp;kopání</strong>, jen aby nacházeli více a více té samé brambory. Nakonec se jim podařilo dostat celého Duga na světlo a byli ohromeni ještě víc. Plodina přežila první kolo testování, které zahrnovalo ochutnávku tenkého plátku.</p>



<p><em>„Miláčku, tohle je zatracená brambora!“</em> Manželé se následně přihlásili do Guinessovy knihy rekordů. Dug měl velmi snadno porazit dosavadní <a href="/tag/rekord/">rekord</a>, který byl 4,98 kilogramu, což byla ve <strong>srovnání s&nbsp;jeho masou drobná brambůrka</strong>. Komise nicméně oznámila, že je třeba ověřit pravost plodiny pomocí DNA testování, než bude moci Dug být prohlášen bramborovým králem. <em>„To si myslí, že jsme ji nějak modifikovali?“</em> prohlásil o této žádosti Colin naštvaně.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dna-anal-za-uk-zala-jin-druh">DNA analýza ukázala jiný druh</h2>



<p><em>„Bylo to emočně jako na houpačce,“</em> dodal. <em>„Ačkoli to bylo velmi nepříjemné, chtěl jsem jim ukázat, že se pletou. Udělali jsme tedy všechno, co po nás vyžadovali.“</em> Bohužel <strong>provedení DNA testu jejich sen rozdrtilo</strong>, když jim komise Guinessovy knihy rekordů záhy dodala výsledky. <em>„Bohužel se nejedná o vzorek brambory,“</em> stálo <a href="https://www.independent.co.uk/news/world/australasia/giant-potato-new-zealand-world-record-b2036885.html#Echobox=1647407886" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">podle zprávy Independent</a> v&nbsp;e-mailu, který manželé obdrželi. <em>„Ve skutečnosti jde o hlízu druhu tykve.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada.jpg" alt="" class="wp-image-77121 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/03/brambory-hromada-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„Z tohoto důvodu musíme bohužel vaši žádost diskvalifikovat.“</em> Ačkoli byli oba zklamaní, výsledek <a href="/tag/dna/">DNA</a> testu akceptovali a smířili se s&nbsp;tím, že Dug zkrátka není brambora. <em>„Zdravím ho <strong>každý den, když si vyndávám nějaké párky</strong>,“</em> sdělil Craig Brown deníku Independent. <em>„Kdykoli se ukáží vnoučata, hned se ptají, jestli mohou Duga vidět. Je to ta největší nebrambora na světě,“ </em>poznamenal spokojeně.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaký největší kus zeleniny jste kdy a kde objevili?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/nejvetsi-nebrambora-sveta-dug/">Největší vypěstovaná brambora váží skoro 8 kilo. Mega úlovek má ale malý DNA problém</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Čínský vědec tvrdí, že vytvořil první miminka s upravenou DNA. Co pro nás ovšem významný genetický objev znamená?</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/prvni-miminka-s-upravenou-dna/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 22 Jul 2021 03:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[DNA]]></category>
		<category><![CDATA[HIV]]></category>
		<category><![CDATA[modifikace]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=16945</guid>

					<description><![CDATA[<p>Skupina čínských vědců prohlásila, že se jim podařilo jako prvním na světě vytvořit geneticky modifikovaná miminka.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Pokud vědci v&nbsp;Číně uspěli, jedná se o výrazný skok <strong>jak ve vědě, tak i v&nbsp;etických otázkách</strong>. Výzkumníkem zodpovědným za tuto senzaci je He Jiankui ze Shenzhenu, který modifikoval embrya sedmi párů. Podle jeho vyjádření probíhají těhotenství dosud bez problémů. Podle něj nebylo cílem modifikace vyléčit dědičnou chorobu, ale dodat dětem genetickou vlastnost, kterou má jen málo lidí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vz-cn-gen-pro-odolnost">Vzácný gen pro odolnost</h2>



<p>Gen jménem CCR5 je unikátní sekvence, která dává organismu schopnost odolat budoucí infekci viru HIV. Jiankui oznámil, že <strong>účastníci pokusu nechtěli být identifikováni a odmítli také poskytovat rozhovory</strong>. Zároveň neuvedl, kde žijí nebo kde byl proveden samotný experiment. <em>„Je to obrovská odpovědnost, nejde jen o první případ, ale o příklad pro budoucnost,“</em> uvedl. Dodal, že společnost se sama rozhodne, co provést dál.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/07/tehotna-zena-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-16952 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Tím naznačil, že bude na úřadech a dalších autoritách, zda bude takový typ pokusů dovolen, nebo zakázán. Je třeba zdůraznit, že<strong> studii zatím nepotvrdil žádný nezávislý zdroj</strong>. Zpráva se také nevyskytla v&nbsp;žádném renomovaném vědeckém časopise, i když byly vydány dvě online studie. Vědec sám provedl zveřejnění v&nbsp;Hong Kongu skrze organizátora jedné z&nbsp;konferencí týkajících se genové manipulace.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-americk-ast-na-pokusu">Americká účast na pokusu</h2>



<p>Na experimentech se – podle svého prohlášení – podílel také americký vědec Michael Deem. Ten je profesorem fyziky a bioinženýrství. Je obecně známo, že <strong>tento typ pokusů nesmí být v USA prováděn</strong>. Změny v&nbsp;DNA mohou být přeneseny na další generaci a hrozí také poškození jiných sekvencí genomu. Podle dostupných informací získal Jiankui potřebné páry skrze skupinu Baihualin, která se zabývá problematikou AIDS.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="About Lulu and Nana: Twin Girls Born Healthy After Gene Surgery As Single-Cell Embryos" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/th0vnOmFltc?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Podle jejího vedoucího není ojedinělé, že lidé s&nbsp;HIV přicházejí při oznámení infekce o práci nebo mají problém sehnat lékařskou péči. Páry tedy přijaly tento experiment díky<strong> </strong>příslibu, že jejich dítě by se v budoucnu těmto problémům mohlo vyhnout. Narození těchto dětí bude <strong>obrovským lékařským milníkem, ovšem také silně kontroverzní událostí</strong>. Navzdory všemu Jiankui věří, že udělal správnou věc, která pomůže rodinám a jejich potomkům.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-nerdiest">Zdroj: <a href="https://www.nerdiest.org/chinese-scientist-claims-to-have-created-worlds-first-gene-edited-babies/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Nerdiest</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/prvni-miminka-s-upravenou-dna/">Čínský vědec tvrdí, že vytvořil první miminka s upravenou DNA. Co pro nás ovšem významný genetický objev znamená?</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/th0vnOmFltc" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/th0vnOmFltc" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma DNA - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/07/dite.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
	</channel>
</rss>
