Žirafa s pakoní lopatkou: scéna ze zimbabwské savany

Nejsilnější doklad nepochází z laboratoře, ale z přímého pozorování. V rekreačním parku Kyle v Zimbabwe sledovali přírodovědci dospělou žirafu, jak zpracovává poměrně čerstvou lopatku pakoně. Část kosti měla zastrčenou v tlamě a spodní čelistí pohybovala do stran, podobně jako když přežvykuje listí. Jenže tentokrát drtila tvrdou tkáň.

Žirafa přitom nikoho neulovila. Pakůň byl mrtvý už dříve, než se k jeho pozůstatkům dlouhokrká přežvýkavka dostala. Právě v tom spočívá jádro celé věci. Kopytníci využívají zbytky uhynulých zvířat a v tomhle smyslu se chovají jako mrchožrouti. Jejich cílem však bývá samotná kost, nikoli zbytky svaloviny.

Jedna žirafa by mohla být kuriozitou. Studie ovšem ukazuje, že tenhle zvyk sdílí celá řada příbuzných druhů.

Velbloudi, krávy i jeleni: seznam ohlodávačů kostí je překvapivě dlouhý

Autoři porovnali tři velké soubory ohryzaných kostí. Žirafí materiál pocházel ze Zimbabwe, velbloudí ze střední Austrálie, kde se toulají zdivočelí velbloudi, a skotí z okolí jezera Pyramid Lake v Nevadě. Pro srovnání přidali kosti, které v pokusu okusovali dikobrazi ve washingtonské národní zoo.

Ještě výmluvnější je přehled dřívějších pozorování, který studie shrnuje. Kosti, parohy, rohy či dokonce slonovinu podle něj žvýkají:

• jelenovití: sob a karibu, jelen lesní, daněk, jelen axis, jelenec ušatý, wapiti, muntžak,
• turovití a příbuzní: ovce tlustorohá, antilopa vraná, přímorožec, kudu, pakůň,
• další velcí býložravci: velbloud jednohrbý, žirafa,
• domácí zvířata: ovce, skot a prase.

Zajímavé podle nás je, že v seznamu figurují i jelen lesní a daněk, tedy zvěř z našich lesů. Veřejně popsaný případ z tuzemského terénu ani z českých zoologických zahrad jsme však nedohledali. Zoo Praha chová žirafy už od roku 1954 a v současnosti pracuje se žirafou severní núbijskou, takže fyziologický předpoklad existuje i u nás.

Opakování napříč kontinenty i mezi divokými, zdivočelými a chovanými zvířaty ukazuje, že jde o rozšířenou reakci organismu na nedostatek živin. Naučený trik jednoho stáda by se tak široce neujal.

Fosfor jako hnací motor: proč býložravec sahá po kostech

Naprostá většina sudokopytníků se skutečně živí rostlinami. Přežvýkavci mají trávení postavené na bachoru, v němž mikroorganismy fermentují trávu a listí a vyrábějí z nich energii. Takový jídelníček má ale slabinu. Některých minerálů v něm bývá pomálu.

U žiraf ukazují výzkumy především na fosfor. Vápník jim listnatá potrava dodává dostatečně, fosfor jim však může sezónně chybět. Práce G. Mitchella a kolegů z roku 2005 proto označuje právě sezónní deficit fosforu za pravděpodobnějšího původce osteofagie než nedostatek vápníku. Osteofagie u žiraf se opakovaně pojí se zimou a s horší kvalitou potravy.

Věda tu ovšem naráží na háček. Při experimentu Bredina, Skinnera a Mitchella z roku 2008 vědci vložili kosti do bachorové tekutiny. Kosti výrazně změkly, z jejich tkáně se však neuvolnilo významné množství vápníku ani fosforu. Motivace zvířat tedy vypadá jasně; kolik minerálů skutečně získají, zůstává otevřenou otázkou. Podle nás to celé téma činí ještě přitažlivějším: instinkt zvířat může být o krok před tím, co dokážeme změřit ve zkumavce.

Žvýkání kostí s sebou nese i rizika. Hutson a jeho kolegové připomínají poranění zubů a dutiny ústní a také hrozbu botulismu z kontaminovaných pozůstatků. Zvíře tak podle všeho riskuje jen tehdy, když minerální přínos převáží možnou újmu.

Chovatelům skotu je tento mechanismus dobře známý. Podle Merck Veterinary Manual vede chronický nedostatek fosforu k hubnutí, nechutenství, k takzvané pice, tedy chuti na nepoživatelné věci, a v pokročilé fázi k měknutí kostí, kulhání a poklesu užitkovosti. Prevence je prostá: krmivo s dostatkem fosforu nebo minerální doplňky. Na fosforově chudých pastvinách tak dobytek přestává po kostech pátrat.

Stopy na kostech, které matou archeology

Studie z roku 2013 nevznikla kvůli zvědavosti zoologů, ale pro potřeby tafonomie, oboru, který zkoumá, co se s pozůstatky děje po smrti. Archeolog, který v sedimentu objeví ohryzanou kost, potřebuje vědět, zda ji okusovala hyena, vlk, dikobraz, nebo s ní manipuloval pravěký člověk. Kopytníci do té rovnice vnášejí další neznámou.

Jejich rukopis je přitom poměrně svérázný. Zvířata drží kost podélně jako doutník, rozmělňují ji stoličkami a čelistí krouží ze strany na stranu. Rozdíly shrnuje tabulka:

Rozdíl mezi zvířetem, které kost zpracovává kvůli minerálům, a predátorem, který z ní dobývá morek, je pro výklad naleziště zásadní. Kdo by vidlicovitě obroušenou kost připsal šakalovi nebo člověku, mohl by mylně rekonstruovat, co se na místě před tisíci lety odehrálo. Referenční soubor Hutsona, Burkeové a Haynese takovým omylům předchází.

Sobi karibu na Aljašce: parohy jako minerální spíž

Že osteofagie zdaleka nepatří jen do africké savany, potvrzuje novější práce. Studie Madison Gaetanové a kolegů, publikovaná v roce 2026 v časopise Ecology and Evolution, zmapovala ohlodávání parohů a kostí v Arktické národní přírodní rezervaci (Arctic National Wildlife Refuge) na Aljašce.

Čísla mluví jasně. Zvířata ohlodala 86,4 % shozených parohů a karibu stáli za 99 % těchto stop. U kostí ulovených či uhynulých zvířat naopak dominovali masožravci. Arktická krajina tak nabízí úhlednou dělbu: sobi si berou parohy jako minerální zdroj, predátoři a mrchožrouti v pravém slova smyslu se věnují mršinám.

Článek Kopytníky nikdo nepovažuje za mrchožrouty. Stopy na kostech z několika kontinentů ale ukazují, že nemáme tak úplně pravdu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proces rychlého zmražení

Na druhé straně mražené potraviny jsou obvykle levnější a také jsou dostupné po celý rok. A taková čerstvost je navíc relativní pojem. Ovoce a zelenina jsou přepravovány, pak leží v obchodě, a nakonec u vás v lednici, a to celé trvá i týdny. Ale je možné získat z mražených potravin stejný objem živin? Předtím, než Clarence Birdseye přišel s technologií „rychlého zmražení“ počátkem 20. let minulého století, se o podobný proces snažili opravdu mnozí.

On sám zkopíroval postup Inuitů z Aljašky, kteří uchovávali ryby právě rychlým zmrazením. To znamenalo, že velké ledové krystalky nijak nepoškodily buňky a nezničily chuť potravin. Ovoce a zelenina jsou ze 70–90 % z vody a od momentu sklizně svou vlhkost rychle ztrácí. Stejně tak na ně útočí celá řada mikrobů a také je rozkládají enzymy. Dnes se už ovšem používají nové techniky, jako je blanšírování zeleniny před samotným rychlým zmrazením.

Rozdíly v živinách

Na tom se nepodílejí žádné chemikálie. A pokud se bojíte ztráty živin u mražených potravin, tak si pamatujte, že ty čerstvé o ně přicházejí taky. Takový zelený hrášek ztratí polovinu obsahu vitaminu C během 24–48 hodin od sklizně. Zmíněná studie Ali Bouzariho a jeho kolegů srovnala obsah živin u 8 odlišných zmrazených a čerstvých kusů ovoce a zeleniny. Konkrétně kukuřice, brokolice, špenátu, mrkve, hrachu, fazolí a jahod.

Pokud jde o objem živin, nebyly zjištěny žádné konzistentní rozdíly. Zmrzlá kukuřice, zelené fazole a borůvky měly více vitaminu C než jejich čerstvý ekvivalent. A vitaminu B bylo více v mražené než čerstvé brokolici, ačkoli čerstvý hrách ho měl víc než mražený. V další studii se badatelé podívali na vlákninu a úrovně minerálů jako hořčíku, vápníku, zinku a železa. Opět nebyly nalezeny výrazné rozdíly obsahu živin u mražených a čerstvých verzí.

Zastavení toku času

Fandové zmrzlého ovoce a zeleniny (a je jich opravdu hodně) argumentují tím, že zmrazení zkrátka zastaví degradační proces. Zmrazené ovoce a zelenina, pokud jsou ponechány v opravdu dobrém mrazáku, budou uchovány ve svém původním stavu a zachovají si minerály a vitamíny. Problémy jako preference chuti čerstvých položek jsou pak více subjektivní. A mražený hrášek je samozřejmě mnohem vhodnější, pokud potřebujete zchladit bouli na hlavě.

V jakém stavu preferujete ovoce a zeleninu vy?

Zdroj: PubMed

Článek Mražené versus čerstvé ovoce a zelenina: V jakém stavu a po jakou dobu si zachovají nejvíce živin? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Před tréninkem

Před cvičením byste se neměli přejídat ani hladovět. Musíte mít na paměti, že to poslední, co sníte, bude vaše tělo během tréninku trávit. Přednostně by se mělo jednat o potraviny bohaté na bílkoviny, které vám pomohou budovat svaly, ovoce nebo cokoli obsahující vlákninu, to zase pomůže trávení.

Sacharidy jsou primárním palivem vašeho těla pro jakýkoli vysoce intenzivní trénink, vyvine díky němu větší úsilí a to se projeví na výdeji kalorií i růstu svalů. Nejvhodnějších je zhruba 30 gramů sacharidů, což odpovídá třeba velkému banánu. Pro cvičení vyžadující hodně energie se doporučuje jíst celozrnné palačinky tři až čtyři hodiny před cvičením a banány, ovocné smoothie nebo ovesné vločky půl hodiny předem. 

Během tréninku

Při cvičení je na prvním místě voda. Nezapomeňte mít po ruce láhev, dostatečně velkou, aby nedošlo k dehydrataci. Voda pomůže vašemu tělu udržet živiny a přiměje ho k produkci glukózy, přírodního zdroje energie.

Během tréninku ztratíte okolo 2 % tělesné hmotnosti v tekutinách, při fyzicky velmi náročném cvičení až 6 – 10 %. Ztráta vody tělo oslabí, trénink pro vás bude těžší, sníží se váš výkon a schopnost těla zotavit se. Neexistují přesná pravidla, kolik vody pít při cvičení, protože každý je jiný. Musíte vzít v úvahu faktory, jako je rychlost pocení, teplota v místnosti, vlhkost vzduchu i jak dlouho a intenzivně cvičíte.

Po tréninku

Doba bezprostředně po tréninku je klíčová. Rychlost vašeho metabolismu stoupá a svaly procházejí proměnami. Nedávná studie Journal of Exercise Physiology zjistila, že cyklisté, kteří po tréninku pili nízkotučné čokoládové mléko, se zotavili stejně dobře jako ti, co pili komerční regenerační nápoje. Je to způsobeno především poměrem sacharidů k ​​bílkovinám 4:1. Protein stimuluje obnovu svalů a sacharidy doplňují vaše energetické zásoby.

Po cvičení se vaše tělo snaží obnovit zásoby glykogenu a obnovit svalové bílkoviny. Konzumace správných živin krátce po něm může pomoci vašemu tělu, aby to zvládlo rychleji. Je obzvláště důležité jíst sacharidy a bílkoviny, např. v řeckém jogurtu, cereáliích s mlékem nebo grilovaném kuřeti s restovanou zeleninou a rýží.

Jaké jsou vaše osvědčené potraviny před a po tréninku?

Zdroj: BrightSide, Time, Healthline, EatThis, Kelly L. Pritchett, Comparisons of Post-Exercise Chocolate Milk and a Commercial Recovery Beverage following Cycling Training on Recovery and Performance, 2011

Článek Zdvojnásobte účinky cvičení správnou stravou. Před začátkem doplňte vlákninu, po skončení nezapomeňte na bílkoviny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Výhody pití mateřského mléka

Nejprve by bylo dobré vysvětlit, proč vůbec někdo přemýšlí nad tak zvláštním stravováním. Primárním sacharidem v mateřském mléce je laktóza, která snižuje množství škodlivých bakterií v žaludku a zlepšuje vstřebávání vápníku, fosforu a hořčíku. A pokud vás trápí akné, kyselina laurová v mateřském mléce má antibakteriální vlastnosti, které by ho zmírnily. 

Někteří lidé naznačují, že by přeorientování se na mateřské mléko mohlo být dobré pro životní prostředí. Ačkoli by bylo potřeba 40 žen, aby vyprodukovaly tolik mléka jako jedna kráva, snížilo by se množství spotřebované vody. Kráva vypije asi 200 litrů vody denně, 40 žen zhruba 120 litrů vody.

Výživové hodnoty

Dospělí spotřebují 2 000 až 3 000 kalorií denně. Doporučuje se dále každý den přijmout 225 gramů sacharidů, 67 gramů tuku, 50 gramů bílkovin a 28 gramů vlákniny. V každém litru mateřského mléka je asi 650 kalorií. Abyste splnili denní dávku, museli byste ho vypít až tři litry. Mateřské mléko však není tak bohaté na bílkoviny, má jich jen 13 gramů na litr, tudíž byste potřebovali 3,8 litrů. Což by ale na druhou stranu zdvojnásobilo váš doporučený denní příjem tuků.

O vlákninu byste přišli úplně, protože ta pochází z rostlin. Vláknina ovlivňuje vše od vaší pokožky po váš žlučník, srdce a imunitu. Navíc hraje důležitou roli ve zpracovávání potravy, museli byste si tedy zvyknout na silnou zácpu. Abyste dosáhli doporučeného množství kalorií, tuků a bílkovin, spotřebovali byste denně asi 4 litry mléka. To je více mléka, než může poskytnout jedna žena. Po dvou týdnech laktace ženy vyprodukují 750 až 1 000 mililitrů za jeden den. To znamená, že byste potřebovali mléko od čtyř až pěti žen denně.

Pouze módní výstřelek

Také ve vzhledu a chuti najdeme rozdíly od kravského mléka. V závislosti na tom, co matka jí nebo pije, může být mléko bílé, žluté, modré, nebo dokonce růžové. Pokud máte rádi mandlové mléko s velkou dávkou sladidel, máte štěstí. Tak je totiž chuť mateřského mléka často popisována. Vůně je podobná kravskému mléku, jen je jemnější a sladší. 

Pro někoho je snad jídelníček o mateřském mléce lákavý, ale kromě nedostatku potřebných vitamínů a minerálů byste byli vystaveni riziku přenosu virů, léků, nebo dokonce drog od žen, které by vám mléko poskytly. Navíc představa, že by ženy nedělaly nic jiného než „kojily“, je dostatečně odrazující. Možná bude dobré tento výstřelek některých zastánců zdravé stravy vynechat. 

Co si o tomto typu stravování myslíte vy?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, kdybyste celý život pili pouze mateřské mléko? Výhody jeho konzumace vás překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je vlastně kokosový olej

Kokosový olej se získává z lisovaného kokosu. Existují dva základní typy kokosového oleje – nerafinovaný a rafinovaný. Tomu nerafinovanému se někdy taky říká panenský kokosový olej, má silnější chuť a bohatství příchutě. Rafinovaný kokosový olej projde více úpravami a je vhodnější pro vaření při vysokých teplotách. To nás přivádí k otázce, zda – či jak moc –  se tento olej hodí právě pro přípravu teplých pokrmů nebo například pečení.

Kokosový olej má vysokou hranici kouření, takže se výborně hodí na smažení. Je taky užitečný při pečení, protože má „ořechovou“ chuť. Má také dlouhodobou trvanlivost a pokud si ho necháte někde na poličce, můžete ho bez obav používat až po dobu jednoho roku bez jakýchkoli obav z jeho znehodnocení. Tím se dostáváme k rozboru toho, proč je vlastně takovou modlou zdravého stravování či dalších přínosů.

Co činí kokosový olej tak atraktivním?

Kokosový olej je tvořen středně nasycenými tuky, které mohou poskytnout některé zdravotní výhody jako zvýšení dobrého cholesterolu. Nicméně současné výzkumy neposkytují dost informací k potvrzení této zdravotní výhody. Má se taky za to, že pomáhá s hubnutím. Některé výzkumy ukazují, že kokosový olej v kombinaci s nízkokalorickou dietou může pomoci při zbavování se tuku v oblasti břicha u dospělých s nadváhou.

Ovšem i v této otázce je potřeba ještě provést další výzkumy než bude kokosový olej obecně doporučen. Stejně tak neexistuje prokazatelný přínos při jakýchkoli dalších chorobách jako cukrovce nebo Alzheimerově chorobě. Platí základní pravidlo: příliš mnoho jakéhokoli oleje je špatně. Pokud máte rádi jeho chuť, klidně ho jednou za čas použijte, ale nespoléhejte na něj. Dostatek pohybu a vyvážená strana bude mnohem přínosnější.

Zdroj: Unlock Food

Článek Všude je možné slyšet o pozitivech a skvělých vlastnostech kokosového oleje. Je ale ve srovnání s ostatními oleji opravdu tou nejlepší volbou pro lidský organismus? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.