Zvětšování ledovců a bruslení na Temži

Toto studené období se projevilo rozšiřováním ledovců ve Skandinávii, Alpách, na Islandu, Aljašce, v Číně, jižních Andách i na Novém Zélandu. Obyvatelé Londýna mohli bruslit na Temži a ve Francii či Švýcarsku ničily ledovce celé vesnice. Mokré léto a ledová zima způsobily velmi chabou úrodu a několikaletý hladomor v severní a střední Evropě. Jenže co bylo spouštěčem této periody? Mohla se objevit spontánně a zcela bez našeho zásahu?

Obecným názorem je, že se malá doba ledová objevila kvůli nárůstu vulkanické aktivity a s ní spojenému zákrytu slunečního světla. V roce 1257 došlo k mohutné explozi a do konce 13. století následovaly ještě tři menší. Tato sopečná aktivita je považována za základní příčinu ochlazení. Aerosoly z erupcí mohly zastínit Slunce a ochladit tak planetu. Odraz těchto událostí v severských vodách pak zajistil, že studené období trvalo opravdu dlouho.

Dostatek empirických důkazů

„Načasování období souhlasí s velkými sopečnými výbuchy ze 14. století, jde tedy o dobré důkazy, že by to mohla být pravda,“ podotýká badatel Martin Miles z výzkumného centra NORCE v Norsku. Jenže v nové studii se spolu s kolegy podívali na jinou možnou příčinu. Někdy se totiž klima umí chovat podivně a tyto modely mohou ukázat změny na severu i bez přidaných zrychlení způsobených vulkanickou činností.

Modelům se říká „ošklivá káčátka“, protože to vypadá, že je v nich nějaká chyba. „Může to být i tak, že proudění mořského ledu ze Severního ledového oceánu se dělo náhodně. Stála by za tím jen vnitřní variabilita klimatického systému. Možná jsou tyto modely, ke kterým jsou lidé skeptičtí, vlastně naprosto přesné,“ říká Miles. Tato studie přitom jen monitoruje přesun ledu z arktických oblastí během 1 400 let.

Přesun obrovského množství ledu

Vědci shromáždili vzorky z mořského podloží z oblastí kolem Grónska, východních částí Framské úžiny, Grónského moře a Islandu. Odběry obsahují také malé zkameněliny, které poskytují badatelům informace o mořských teplotách. Krom toho skrývají také stopy materiálů, které z ledových nánosů odpadly během jejich pohybu. V těchto oblastech se led pohyboval v obrovských množstvích.

Platí to hlavně pro změny během chladných období, ze kterých je také nejvíce informací. „Zjistili jsme, že na počátku 14. století se ze Severního ledového oceánu dostaly neobvykle velké kusy ledu, což odpovídá počátku malé doby ledové. Je to velmi důležitý moment a nejspíše potřebný start pro rozsáhlou a dlouhodobou změnu,“ říká Miles. Podobné množství ledu plulo z této oblasti skoro celých 100 let, na začátku 15. století pak zesláblo.

Nelze tím vysvětlit úplně všechno

Led, který se rozpustí do vody, může ovlivnit mořské proudy, což se projeví na atmosféře, a tudíž celkovém klimatu. „Právě oceánské proudy jsou pro klima v Evropě naprosto klíčové. Jakmile trochu oslabí, bude tu o hodně chladněji než normálně.“ Moře tak nereaguje jen na klimatickou změnu, stejně tak ji může samo spustit. Nicméně tyto pohyby ledu během středověku nevysvětlují zimu, která trvala po několik následujících staletí.

„Musí existovat ještě nějaká okolnost nebo událost, která tento vliv udržela blízko počátečního stavu. Malá doba ledová byla provázena silnou sopečnou aktivitou a objevila se tři období slabšího slunečního svitu. Není to tedy samozřejmě tak, že by tyto události vysvětlily úplně celý proces.“ Během této doby klesla teplota na celé planetě asi o 0,5 stupně Celsia, pokles však nebyl ve všech oblastech zcela totožný.

Jsou podle vás klimatické změny hlavně dílem lidí, nebo přirozeným cyklem planety?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Malá doba ledová byla nejchladnějším obdobím za posledních 2 000 let. Před jejím začátkem lidstvo zažívalo to samé jako v současnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sopečné miminko sající z hlubin

Nová sopka je 1.5krát vyšší než Světové obchodní centrum. Krom zajímavého procesu zrodu je také napojena na nejhlubší zásoby magmatu, na jaké dosud seismologové narazili. Tento rezervoár se totiž nachází asi 55 kilometrů pod povrchem, uvádí Nathelie, geovědkyně z univerzity v Paříži. „Je to poprvé v dějinách vulkanologie, kdy vidíme takhle hluboký rezervoár, který je u samotné základny zemské litosféry.“

Litosféra je vnější skořepinou planety, která zahrnuje horní plášť a zemskou kůru. Malý ostrov Mayotte mezi Madagaskarem a Mozambikem zasáhlo mezi květnem 2018 a 2021 více jak 11 000 detektovatelných zemětřesení. Nejsilnější mělo 5.9 stupně, ale objevilo se i mnoho velmi slabých otřesů, které pocházely opravdu z hlubin. Nebyla cítit na povrchu, ale seismologové je na počítačích zachytili. Právě tyto otřesy jsou spojené s vulkány.

Náhlá aktivita bez viditelného důvodu

Právě tento nečekaný příliv otřesů byl překvapivý, protože poblíž Mayotter se něco otřáslo naposledy v roce 1972. A poslední sopečný projev se v nedaleké laguně odehrál přes 4 000 lety. V červenci 2018 si vědci uvědomili, že ostrov se posouvá na východ a to tempem asi 20 centimetrů za rok – což prozradila data GPS. V té době tam existovaly jen asi 3 GPS stanice, takže badatelé přidali celý globální satelitní systém.

Další a delší pozorování místních geologických změn bylo ohromující. Detektory na zemi i v hlubinách zachytily mezi únorem a květnem 2019 neuvěřitelných 17 000 otřesů. V květnu dostala Feuillet příležitost využít výzkumné plavidlo Marion Dufresne. Tým věděl, že se v moři něco stalo, ale nebyl si jist stavem magmatu, tedy zda zůstalo pod povrchem, nebo se dostalo výš. Věděli, že nejspíš něco najdou, jen nevěděli, co to bude.

Výprava do vodních hlubin

Námaha se vyplatila a seimologové zjistili, že otřesy se koncentrovaly do oblasti asi 10 kilometrů od ostrova. Odehrály se však velmi hluboko, v rozmezí 20 – 50 kilometrů. Radar lodi následně odhalil „něco velkého“, co se nacházelo asi 50 kilometrů od pobřeží. Byla to podvodní sopka připomínající pyramidu o objemu 5 krychlových kilometrů. Tento vulkán byl zcela nový, v roce 2014 tam určitě nebyl, což potvrdila data francouzského námořnictva.

Objem vyvrženého materiálu byl 30 – 1000krát větší než jakákoli jiná dosud zachycena podvodní erupce. Navíc to vypadá, že nejde o první výbuch poblíž Mayotte, proudy lávy na jejím území naznačují, že tu v minulosti takové události proběhly. Tým území stále sleduje, protože otřesy se objevují i nadále. Poslední jasné stopy lávy na mořském dně byly seismology zachyceny v lednu letošního roku.

Dostali jste se někdy do blízkosti sopky? Při jaké příležitosti?

Zdroj: LiveScience

Článek Největší podmořská erupce na světě zrodila vulkán velikosti mrakodrapu. Jde o jedinečný exemplář, uvádí seismologové se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kontinuálně sílící zemská trhlina

Právě tektonický zlom způsobuje, že územím Islandu prochází trhlina, která se postupně rozšiřuje. Tempo tohoto procesu je asi 2–2,5 centimetru za rok. To se na první pohled nezdá jako nic významného, jenže geologie pracuje v jiné časové perspektivě. Trhlina procházející středem ostrova ho časem „rozkrojí“ na dvě poloviny. Jedna část se bude následně pohybovat směrem k americké desce, zbytek zůstane z tektonického hlediska v Evropě.

Pozvolna se rozšiřující trhlina je krásně vidět například v národním parku Thingvellir. Tady v roce 930 také vznikl jeden z nejstarších parlamentů na celém světě. Všichni náčelníci místních vesnic se tu tehdy sešli k velkému sněmu. Ten pak vykonával na celém ostrově moc zákonodárnou i soudní. Setkání se konala až do roku 1798, ovšem půlení ostrova skončí zalitím tohoto místa mořskou vodou. Tektonické procesy tak neušetří ani místa s bohatou historií.

Oblast s častou seismickou činností

Vnitrozemí Islandu je do značné míry jedna velká pustina. Není proto divu, že si terén vybrali dokonce lidé z NASA, aby tu trénovali manévrování na povrchu Měsíce. Seismická aktivita je tu celkově velmi bohatá a národní agentura zachytí víc jak 500 epizod zemětřesení za týden. Pro svou vulkanickou činnost a další přírodní procesy je Island častým cílem turistů. Místní ovšem dlouho vědí, že za snahu vidět živly zblízka je snadné zaplatit životem.

Například v roce 1783 došlo během léta k výronu lávy, která pokryla region o rozloze 580 kilometrů čtverečných. Sopečná řada Lakagígar tehdy vyvrhla celkem 12 kilometrů krychlových materiálu a událost měla smrtící následky. Celkově zahynulo 30 % hospodářských zvířat, 76 % koní a 20 % lidí. V rámci Islandu to znamená asi 10 000 obyvatel. Magmatické procesy jsou ale také zdrojem geotermální energie, což zdejším farmám dovoluje pěstovat i banány.

Byli jste se někdy někam podívat na sopečnou činnost?

Zdroj: IcelandMag

Článek Ničivý živel trhá Island vedví: Zkázu se nedaří zastavit, budoucnost země je nejistá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ve žhavém náručí Země

Erik Storm je členem skupiny EcoGuides, která sídlí na Havajských ostrovech, konkrétně v Národním parku místních vulkánů. Využil příležitosti a rozhodl se nechat svoji kameru v prasklině, která se pomalu plnila lávou. Kamery GoPro jsou ostatně ve svých reklamách prezentovány jako nezničitelné, takže nebylo od věci vyzkoušet, nakolik výrobce dostojí svému slovu. Samozřejmě nikdo nemohl předvídat tak extrémní zátěž jako dotek žhavého magmatu.

Jenže na druhé straně nikdo také neočekával, že by malý kousek digitální technologie vydržel kontakt s lávou o teplotě 1000 stupňů Celsia. Poté, co byla kamera obalena zlatavým žhavým magmatem, se proud zastavil a pomalu vychladl až do klasické kamenné podoby. Tehdy se Erik vrátil a s pomocí potřebného vybavení se pokusil elektroniku osvobodit, tedy aspoň to, co z ní podle jeho předpokladů zbylo.

Dobývání technologie z kamene

K tomuto účelu použil geologické kladívko a samozřejmě se domníval, že o kameru definitivně přišel. Jenže GoPro nejenže přežila, ale pořád fungovala. Díky tomu zachytila celý proces setkání se zemským živlem v tekuté podobě. Erik tedy vytáhl SD kartu, která běsnění rovněž přežila, a na YouTube se podělil o naprosto jedinečný záznam. Ostatně unikátnost záběrů můžete posoudit sami.

Podle prohlášení Erika funguje kamera i nadále, jen už ne tak perfektně jako předtím. Vzhledem k tomu, čím si evidentně prošla, se jedná o naprosto neuvěřitelnou výdrž digitální techniky, nota bene tak komplikované jako je snímač zvuku a obrazu. Ačkoli jde ve výsledku o velmi působivý příběh a dobrou reklamu pro konkrétní výrobek, rozhodně nedoporučujeme testovat tento přístup na vlastní pěst.

Zdroj: BeyondBlindfold

Článek GoPro kamera, která přežila „pozření“ lávou. Celý proces natočila a záběr je volně dostupný ke zhlédnutí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.