Prosperita obrovské africké říše

Důvodem odstupu jeho bratra byla expedice přes Atlantický oceán, výprava, ze které se bohužel už nikdy nevrátil. Pod vládou Mansy Musa Mali rostla a rozpínala se na více jak 3 000 kilometrech čtverečních – od Atlantiku až po to, co je dnes Nigérií. Pokrývala také některé části současného Senegalu, Mauretánie, Burkiny Faso, Gambie či Pobřeží Slonoviny. Šlo tak o jedno z největších impérií v Západní Africe, které jazykem i zákony ovlivnilo celý region.

Musovo bohatství pocházelo hlavně z přírodních surovin, konkrétně zlata a soli. Během 14. století vlastnila říše Mali pravděpodobně skoro polovinu tehdejšího zlata, a každý jeho kousek patřil právě Musovi. Vládce měl v té době tedy neomezený přístup k nejcennějšímu zdroji té doby. Kromě toho na jeho území byla i četná obchodní centra, tudíž získával další zdroje ještě samotným obchodováním ve své říši.

Net worth odhadovaný na 500 miliard dolarů

Net worth je nástroj hodnocení finančních i dalších majetků konkrétní osoby. Přestože tato hladina neustále kolísá, jde o univerzální světovou metodiku odhadu majetku jednotlivce či společnosti. Elon Musk a Jeff Bezos v tomto ukazateli oba překročili hranici 200 miliard dolarů. Jsou ovšem stále těžce pozadu za Musou, jehož majetek by tímto ukazatelem odpovídal více jak dvojnásobku.

Když se Musa vydal v roce 1324 na pouť do Mekky, podle záznamů si s sebou vzal „doprovod“ 60 000 mužů. Jeho cestovní záznamy pečlivě zahrnovaly všechny královské úředníky, vojáky, obchodníky i otroky. Dále nějaké ovce a kozy na jídlo a asi stovku velbloudů, z nichž každý nesl velký náklad zlata. Cestování bylo také nadmíru stylové, protože většina z nich údajně cestovala oblečená ve zlatě a perském hedvábí.

Panovník se sklonem k filantropii

Podle historických záznamů rozdával Musa zlato také žebrákům, které cestou potkal. Stejně tak v Káhiře a dalších městech rád kupoval suvenýry. Dávný historik Al-Umari popsal jeho konverzaci s emírem v Káhiře. Africký král mluvil skrze tlumočníka, i když sám uměl arabsky plynule. Pokladnici také předal značnou sumu ve zlatě a dalších cennostech. V Káhiře dokonce rozdal tolik zlata, že městu způsobil ekonomickou krizi.

Zkazky mluví o tom, že ho záznamy odmítaly oslavovat v písních a dalšími způsoby. Místní si totiž mysleli, že zbytečně rozdává místní zdroje říše mimo její území. Suvenýry mu ovšem nestačily a cestou získával i další území, například Gao v Songhajské říši. Mali tak rozšířil až k jižnímu konci pouště Sahara. Prostředky užíval také na podporu vzdělání, knihoven a mnoha dalších institucí napříč celou zemí. Některé z nich přitom stojí dodnes.

Říše po jeho úmrtí postupně upadala

Opulentnímu vládci je přičítáno také zahájení tradice obecného vzdělávání na území Západní Afriky. Jenže když byl tak oslavovaný a bohatý, proč o něm dnes vlastně nevíme? Musa zemřel kolem roku 1330 a trůn zdědili jeho synové. Bohužel nebyli schopni udržet impérium pohromadě a státní celek se postupně rozpadl na malé kousky. Éra tohoto království definitivně skončila ve chvíli, kdy do regionu dorazili Evropané.

Podle více historických expertů „je historie středověku stále výrazně pouze historií Západu“. Právě to je důvod, proč je Mansa Musův příběh relativně neznámý v obecném povědomí. Historie je obecně psána vítězi, a stopa kohokoli tak snadno zapadne v hlasech, které jsou později dominantnější. Příběh vládce Musy tak rozhodně nebude jediným případem významného panovníka, kterého objevíme jen při důkladném zkoumání.

Na co byste se Musy zeptali, kdybyste s ním mohli mluvit?

Zdroj: BrightSide

Článek Nejbohatší muž na Zemi měl jmění ve výši 10 bilionů korun, přesto je pro mnohé záhadou. Musk a Bezos nedosahují ani poloviny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Délku sukní měřili na ulici policisté

Pokud šla jihokorejská dívka v 70. letech po ulici oblečená v kratší sukni, nebyl výjimečný obrázek toho, jak ji zastavil policista. Poté vytáhl pravítko a pečlivě změřil, jak je její sukně dlouhá. Pravidlo bylo jednoduché. Sukně mohla sahat maximálně 17 centimetrů nad kolena. Pokud ne, následoval trest. Drakonická pravidla se týkala i mužů, kterým zase nebylo dovoleno mít delší vlasy, jinak jim je ostříhali. I to byly důsledky politiky jihokorejského diktátora Park Chung-hee.

Jednalo se o vojáka, který se dostal k moci během vojenského převratu v roce 1961. V té době byla Jižní Korea chudou zemí, která byla zmítána obrovskou korupcí. Park se rozhodl, že s tím něco udělá. Změnil ekonomická pravidla a zavedl reformy, které posléze odstartovaly jihokorejský ekonomický zázrak, což zemi vyneslo do pozice moderní ekonomiky, jakou je dnes. Ovšem díky jeho politice a neúctě k lidským právům je dnes většinou označován za diktátora.

Hříšníci stáli v klecích hanby

Co se tehdy v zemi běžně dělo dokazují i fotografie, které z oné doby pocházejí. Jedna například ukazuje lidi, kteří stojí v jakési ohrádce s nápisem. Jednat se má o Jihokorejce, kteří silnici přecházeli na špatném místě a chytila je u toho policie. Na další jsou pak majitelé kol, kteří porušili dopravní předpis. Kromě pokuty všichni dostali veřejný trest a museli stát 30 minut v této kleci hanby. Nápisy na ohradě je zesměšňují a stigmatizují.

Toto bylo jen jedno z mnoha pravidel, která neomezený vládce v zemi zavedl. V 60. letech se jeho politika těšila velké podpoře, ale poté začala klesat. V 70. letech prosadil velmi autoritářskou ústavu. V roce 1972 vyhlásil stanné právo, jehož cílem bylo vypořádat se se stále sílícími protesty obyvatel. Normou se stalo pronásledování disidentů, vláda měla pod kontrolou média a tvrdě regulovala i umění.

Protesty, především studentské, se ale Parkovi nepodařilo zastavit. Nakonec na něho byl 26. října 1979 spáchán atentát. Řada omezení, která zavedl, byla v dalších letech zrušena, ale situaci v zemi se podařilo zcela stabilizovat až v roce 1987, odkdy může být Jižní Korea označována za demokratickou zemi. Park Chung-hee zůstává kontroverzní postavou, kterou jedni vyzdvihují jako otce jihokorejského hospodářského zázraku. Ale druzí mu nemohou přijít na jméno kvůli jeho jednoznačnému porušování lidských práv.

Zdroj: BigPicture

Článek Měření délky sukní, nucené sestřihy a „klece hanby“: Přeneste se na 1 den do Jižní Koreje v 70. letech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neznámé vzdušné jevy

V prohlášení zástupce námořních operací se uvádí, že objekty na záznamech byly „neidentifikovanými vzdušnými fenomény“. Což ovšem říká, že záznamy byly autentické a zobrazené objekty neměly na videu co dělat. Objekty, které byly zachyceny v omezeném vojenském cvičení během roku 2004 a 2015, nebyly dodnes jakkoli identifikovány. A samotný záznam nebyl nikdy schválen pro uveřejnění. Tři objekty neměl nikdo spatřit.

Podle webové stránky The Black Vault (Černý kryt) byla videa nevhodně zveřejněna bývalým zaměstnancem Pentagonu. Ten podal žádost o schválení jejich sdílení s několika dalšími vládními agenturami v rámci databáze těchto jevů. Bylo mu povoleno je sdílet jen v rámci vládních agentur, nikdy nebyla odtajněna pro jakékoli veřejné uvolnění. Jenže co konkrétně chtělo v nahrávce námořnictvo utajit?

Bizarní vzdušná akrobacie

Možná šlo o samotné podivné chování těchto objektů. V jednom ze záznamů z roku 2004 se objekt objevil ve výšce 25 kilometrů nad zemí a pak zamířil prudce dolů směrem k moři. Postupně klesal, až se zarazil ve výšce zhruba 6 kilometrů nad hladinou. Zde zůstal nehybně viset. Tak to aspoň popisují The New York Times. Pak se tento objekt buď ztratil z radarů, nebo vystřelil přímo nahoru.

Je třeba jasně uvést jednu věc. Nikdo totiž netvrdí, že tyto záhadné stroje musí být nutně spojeny s mimozemskou civilizací. Jde zkrátka „pouze“ o stroje, které není možné zařadit nikam do spektra současných možností leteckého průmyslu. Jestli vás to uklidnilo, je to jen dobře. Protože věci tohoto typu se nejspíš v USA dějí častěji, než si kdokoli umí představit. A jakékoli nahlédnutí pod povrch je jen pomyslnou špičkou ledovce.

Zdroj: LiveScience

Článek UFO je reálné, tvrdí armáda. Máme videa, kde jsou jasně zachyceny neidentifikovatelné létající objekty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Křivolaká cesta tmou

Stejně jako fiktivní Robert Langdon se kdokoli se zájmem o tajné vládní projekty musí prodírat informačními katakombami. Neformální tajná společenství, kde je členství vázáno na armádní hodnosti a další komunity. Je úplně jedno, jak UFO nebo jiné tajemné skutečnosti popíšeme, závěr je jasný. Tyto objekty nejsou žádný mýtus ani šílený výplod přehnané představivosti. Všechny zdroje vám nakonec sdělí, že UFO je realita.

Roku 2017 publikoval deník The New York Times zprávu, že Pentagon tajně financuje program striktně zaměřený na UFO. Současně byla zveřejněna tři videa. Zájem tak přestal být doménou několika podivínů, ale obrátil k obloze oči celého amerického národa. Stejně rychle přišla i oficiální reakce, která všechny informace zamotala a zamlžila. Většina vládních prohlášení si navíc těžce odporovala, což ve výsledku jen utvrdilo přetrvávající zájem veřejnosti o celou problematiku.

Jasný zájem nevyřčený nahlas

Pentagon během své historie založil hned několik programů, které měly studium UFO jako agendu, ta však nikdy nebyla ani jasně oznámena, ani popřena. Při dotazech na zveřejněné nahrávky vedoucí těchto programů prohlásili, že jde o neznámé fenomény. Jenže se nevyskytla žádná konkrétní odpověď na to, o co se má jednat. Což logicky jen posílilo nejdivočejší interpretace a bouřlivé debaty.

Příběh UFO trochu připomíná poslední záběry z Dobyvatelů ztracené archy. To, čemu nerozumíme, je zapečetěno a odsunuto někam do skladu. Spousta lidí se přitom tváří, že daná věc neexistuje, místo prostého přiznání, že zkrátka jen nevíme, jak funguje a co s ní provést. Neporozumění neznamená zahození vědeckého přístupu. Jenže ten se tluče s přístupem politickým, který si není ochoten přiznat slabost a jednoduše prohlásit, že si s jevem neví rady.

Zdroj: PopularMechanics

Článek Je UFO skutečné? Na to má odpověď tajný americký program Pentagon. Jste připraveni na pravdu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.