Běžné náhledy a realita

„Je běžný názor, že malí psi si agresivitou kompenzují svůj menší vzrůst a projevují se tak právě ze strachu. Ve skutečnosti si však vlastní velikosti – a tedy ani rozdílu – nejsou reálně vědomi,“ vysvětluje veterinářka Dr. Andrea Bodó. „V pozadí této agrese je hlavně genetika a také výchova. Temperament malých psů není znak, který by u majitelů tolik ovlivňoval jejich výběr. U velkých je naopak rizikem, které je třeba během výcviku redukovat.“

Dodala, že nekontrolovaná a nevychovaná zvířata jsou na klinice častým problémem, který ztěžuje, či dokonce znemožňuje naprosto jakékoli vyšetření. „Všem pejskařům osobně doporučuji, aby se pro příjemné a klidné soužití se svým mazlíčkem jeho výcvikem skutečně zabývali. Už jen dostatek společného času může vést k výraznějšímu klidu zvířete.“ Tohle celé ovšem není jediným výkladem takto extrémně agresivního chování malých psích druhů.

Otázka, jaké od psů hrozilo nebezpečí

Podle jiného zdroje se mají malí psi obecně více bát. Z toho důvodu se řídí strategií „nejlepší obrana je útok“. Ředitel Školy veterinární medicíny Pennsylvánské univerzity James Serpell je také toho názoru, že toto chování pramení z příkladu majitelů. Ti si malé psy často infantilizují a představují si je jako malá miminka. Následkem toho je ovšem absence socializace a soulad zvířete a majitele.

Malí psi se tím pádem nemají kde naučit, jak adekvátně reagovat v jakékoli stresové situaci. Tudíž dělají to, co je pro ně nejjednodušší. Důležitým faktorem je také evoluce konkrétního druhu. „Když se na vás vrhne čivava, není to tak hrozné jako třeba v případě německé dogy,“ podotýká Serpell. Pro lidi tak během historie bylo méně podstatné odnaučit malá plemena agresivitě. Člověk nad nimi měl vždycky absolutní silovou převahu.

Spojení genu růstu a agresivity

Spojení mezi agresivním postojem zvířete a genem, který odpovídá právě za jeho růst, existuje. Právě to má na svědomí, že některá plemena jsou výrazně menší. Mohlo by jít o náhodnou paralelu, ukazuje se však, že menší plemena jsou opravdu náchylnější k extrémům i v dalších oblastech. Častěji močí, jsou citlivá na oddělení od majitele a štěkají mnohem víc než jejich větší protějšky z psí říše.

Podle Serpelliho to tedy nahrává odhadu, že významnou roli hraje právě genetika.

Článek Proč jsou malí psi často agresivnější, než ti velcí: Velikost v tom ve skutečnosti nehraje roli, sami si ji neuvědomují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velikost ovlivňuje stavba těla a orgánů

O existenci dinosaurů a ptakoještěrů máme četné důkazy, jsou jimi především jejich fosilní pozůstatky. Odborníci z řad paleobiologů – mezi něž patří i Gregory Erickson z Floridské státní univerzity – spekulují, proč se tito tvorové neudrželi a dnes na Zemi žijí savci a plazi výrazně menší. Hned na úvod je třeba zdůraznit, že veškeré jejich domněnky jsou v úrovni spekulací. Žádná z nich navíc nedává jednoznačnou odpověď. První z nich se pokouší zodpovědět otázku na základě vysvětlení odlišnosti stavby těla a orgánů v těle dinosaurů a v těle největších žijících zvířat – savců.

Podle Ericksona dinosauři, na rozdíl od soudobých savců, v průběhu svého života pravidelně měnili celé sady svých zubů (jako to dělají například žraloci nebo krokodýli). Lze tedy předpokládat, že v jednotlivých fázích svého života zaujímali pokaždé jinou potravní niku. Díky nové sadě zubů dokázali uspokojit své rostoucí potravní nároky. Na druhou odlišnost, a sice na velikost plicních vaků, poukazuje paleontolog Steve Brusatte z Edinburské univerzity.

Podle něj se vzduchové vaky u dinosaurů táhly od plic až ke vzdáleným kostem. Tím, že prostupovaly velkou částí jejich těl, poskytovaly dinosaurům dostatečnou oporu pro jejich rozložitou kostru. Tito prehistoričtí obři tak disponovali pevnými, avšak poměrně pružnými a lehkými kostrami. Ty jim pomáhaly dosahovat úctyhodných rozměrů – na rozdíl od soudobých savců. Z toho důvodu se vědci domnívají, že velikost průměrného slona je pro savce limitní.  

Roli sehrávají potravní nároky i sociální struktura

Kromě tělesné stavby a celkové fyziologie je podle paleontologů důležitým faktorem i skutečnost, že dinosauři (pravděpodobně) nebyli teplokrevní, jako jsou současní savci. To znamená, že pro zajištění „chodu“ svého organismu potřebovali jen zlomek energie (potravy), než kolik by potřebovali savci, kdyby dosáhli jejich velikosti. Svoji roli nicméně sehrálo i vhodné životní prostředí, které jim umožnilo se tímto směrem vyvinout. Kromě dostatku prostoru a potravy za gigantismem stojí podle odborníků rovněž vyšší koncentrace kyslíku v atmosféře.

Ovšem asi nejkomplexnějším vysvětlením, proč jsou současní savci výrazně menší než prehistoričtí dinosauři, je tvorba nových sociálních struktur ve zvířecích společenstvích. Soudobí savci v podstatě přenesli enormní velikost jednotlivce na velikost a sílu skupiny. S technikou organizovaného lovu si mohou predátoři „troufnout“ i na větší kořist, která se tak stává zranitelnou a na jejíž skolení by sami nestačili.

Které ze současných zvířat byste nechtěli potkat ve velikosti dinosaurů?

Zdroj: ScienceNews

Článek Proč současná zvířata nedosahují velikosti dinosaurů? Odpovědí by mohla být sociální struktura se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Soustava rozhodujících genů

Podle výzkumu stojí za touto variabilitou psích těl sada 20 různých genů. Hlavním je však IGF-1 (insulin-like growth factor 1), který zodpovídá za 15 % variací mezi jednotlivými plemeny. Po rozboru 1 431 genomových sekvencí ze 13 druhů moderních i starověkých psů odhalili vědci dvě rozdílné verze neboli alely IGF-1. Ten je konzistentně spojen s tělesnou velikostí. Následně se podívali na genom několika stovek druhů moderních psů.

Zjistili přitom, že jedna z těchto alel převládala v tělech, která měla méně než 15 kilogramů. Druhá varianta se přednostně objevovala v druzích s hmotností nad 25 kilogramů. „Podívali jsme se na 200 druhů a sedělo to opravdu parádně,“ vysvětluje autorka studie Elaine Ostrander. Spolu se svými kolegy proto nazvala tyto dvě varianty genu „malá alela“ a „velká alela“. Následovalo hledání těchto verzí u dávných psích předků.

Gen u pravěkých druhů

Malá alela existovala už u vlka v pleistocénu, který žil před 53 000 lety. To potvrzuje skutečnost, že možnost miniaturních psů byla zapsána v jejich kódu dávno předtím, než si s ní lidé začali hrát. Nicméně protože se v těchto vlcích vyskytují obě alely, není možné určit, která z nich se objevila dříve. „Tento výzkum propojuje mnohé ohledně domestikace psů a jejich velikosti. To, co jsme brali jako moderní, je ve skutečnosti velmi, velmi staré.“

Velká alela se stala dominantní během přirozeného výběru v době ledové, kdy objemnější těla poskytovala značnou výhodu pro přežití. Tehdy malá alela téměř vymizela a zachovala se jen u několika druhů, které žily v teplejším klimatu blízko rovníku. Její rozšíření přišlo s cíleným křížením během posledních dvou staletí. Závěry ukazují, že stvoření malého psa bylo mnohem přímější, než jak ho popisuje tradičně navrhovaná verze historie psího rodu.

Které psí plemeno máte nejraději a z jakého důvodu?

Zdroj: Catechism

Článek Starověký vlk a čivava mají hodně společného. Gen, který je spojuje, se objevil už před 53 000 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zvětšuje se, scvrkává se

„Mnoho lidí ví, že se lidský mozek během evoluce zvětšil, ale ve skutečnosti jsou naše mozky menší než u některých našich předků,“ podotýká Jeremy DeSilva, profesor z oddělení antropologie na Dartmouth College v USA. Naše mozky se podle všeho scvrkly asi před 3 000 lety. To znamená, že naši předci, kteří žili během poslední doby ledové, měli mozky větší než my dnes. Toto scvrknutí je pro vědu zcela novým teritoriem.

Zní vám to jako osobní porážka, že máte menší mozek než lidé, kteří žili v době před 115 000 – 9 600 lety před Kristem v jeskyních? Nemělo by vás to nijak urazit, ostatně pro badatele je skutečnost tohoto zmenšení taky nový údaj. Nejspíš k tomu došlo poměrně nedávno. Dlouho jsme totiž neměli přístup k dostatku pravěkých lebek ani dostatečné technologii. Nemohli jsme tudíž vývoj našeho mozku sledovat s takovou přesností.

Nedávné zmenšení a jeho detaily

Podle analýz došlo ke zmenšení později, než jsme si původně mysleli, protože teď máme přístup k více datům. Potvrzuje to i Guojie Zhang z Kodaňské univerzity. Příčina zmenšení je zatím záhadou pro antropology i evoluční biology, nové výzkumy na to ovšem vrhají aspoň nějaké světlo. Jenže jak vůbec badatelé vědí, že se mozek zmenšil? Jak vědí, jak byl velký u člověka před 3 000 lety? Maso a tuková tkáň se po smrti obvykle rozloží během jednoho roku.

Vědci proto vychází z toho, kolik místa je v samotné lidské lebce. Změřili vnitřek 985 zachovalých lebek pravěkých lidí a opic, kteří obývali Zemi během posledních 10 milionů let. Pak jejich proporce dali do simulace zvané analýza bodů změny (changepoint-analysis). Počítačová simulace pak nalezla tři případy, kdy u lebky došlo ke změně. Během dvou z nich se mozek zvětšil, při jedné došlo právě k onomu scvrknutí.

Od šimpanze k superpočítači

Stále však zůstává otázka, co bylo onou příčinou poslední změny, k níž došlo před 3 000 lety. Než se k tomu dostaneme, podívejme se, co vedlo během předchozích změn k jeho zvětšení. Archeologové se dlouhodobě shodují, že vyrostl během dvou dlouhých období. Před 2,5 miliony let a před půl milionem let. První moment odpovídá rozdělení vývojové linie lidí a opic, kdy se vydělil gen rodu Homo u Neandrtálců a dalších pravěkých lidí.

Tehdy se začal mozek vyvíjet jinak než u našich příbuzných, kterými jsou šimpanzi a gorily, šlo o dobu pleistocénu. Druhá změna měla co do činění s naší stravou. Hlavním důvodem bylo systematické připravování jídla nad ohněm. Náš jídelníček tak kompletně změnil svůj obsah, dovedli jsme tedy přijmout více kalorií a více živin z původně stejného materiálu. Přestože jsme dovedli oheň použít už dříve, s vařením se stal běžným nástrojem.

Konečně to zmenšení

Podle badatelů bylo zvětšení mozku užitečné pro přežití v náročném prostředí. S postupem vývoje společnosti se však mozek opět zmenšil. Žijeme totiž ve velkých skupinách a sdílíme jak znalosti, tak postupy. Dalo by se říct, že společenská inteligence vyrovnává tu individuální, a tedy i velikost mozku. Naše mozky se zmenšily, protože už nepotřebujeme vědět to, co jsme potřebovali kdysi, a nepotřebujeme ani provádět stejné věci.

Nepotřebujete vědět, jak postavit dům, protože můžete zavolat řemeslníka a architekta. Na druhé straně máte nejspíš svoje vlastní dovednosti a schopnosti, které zase nemají další lidé ve společnosti. Moderní společnost, dělba práce a znalostí nám zkrátka masivně usnadnila individuální přežití. To je důvod, proč se náš mozek už nemusí tolik namáhat a specializuje se. A na to evidentně nepotřebuje svou původní velikost.

Patříte mezi specialisty, nebo máte tendenci obsáhnout více oborů?

Zdroj: Forskning

Článek Starověké lebky ukazují, že se mozek oproti minulosti změnil. Dle důkazů se však spíše scvrkává se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Větší neznamená nutně lepší

Čistě technicky může větší než průměrný penis znamenat vyšší riziko některých zranění či přenosu infekcí. Navíc určité pozice v sexu jsou právě pro dlouhé mužské chlouby velmi nepohodlné, až dokonce bolestivé. A v případě penisu nejspíš neexistuje málo nebo více bolestivé, protože každá bolest je extrémní. Nejde však jen o délku, svá rizika má i přílišný obvod, a to zvláště v některých situacích, například při análním sexu.

Stejně tak obráceně – malý penis neznamená nutně nevýhodu. V první řadě je mnohem snazší na manipulaci. Tím pádem se můžete rovnou zabývat tím, jak druhé straně poskytnete kvalitní sexuální prožitek. Nemusí vás zdržovat úvahy o tom, jak tam vůbec dostat to, co držíte v ruce. Další výhodou je, že s ním nebudou potíže při orálním sexu. A pokud jde o anální milování, stále oblíbenou praktiku, menší účastníci jsou obvykle mnohem vítanější.

Velikost nemá na funkci vliv

Je třeba říci, že velikost nijak nesouvisí s výdrží. A i ten největší penis je k ničemu, pokud jste s milováním hotoví během několika chvilek. Stejně tak naprosto nesouvisí s plodností. Pokud se chcete stát otcem početného potomstva, je zbytečné se obávat, že se vám to s nějakou velikosti nepodaří. Ostatně semeno je tvořeno ve varlatech, nikoli v penisu. Ano, velikost může ovlivnit požitek ze sexu, jenže záleží také na vašem vlastním přístupu.

Ideální cestou je naučit se, jak využít všechno to, co máte, a nezabývat se nedostatky. Naučte se ovládat své tělo, trénujte výdrž, najděte si cestu k uspokojení protějšku. Existují totiž i způsoby, jak toho dosáhnout, aniž by musela vaše chlouba vůbec přijít ke slovu. Pokud se například naučíte pořádně využívat svoje ústa a hrát si s erotogenními zónami partnerky, nějaký kousek pod míru vás vůbec nemusí trápit. Využijte společné chvíle a věnujte pozornost jeden druhému.

Zdroj: HealthLine

Článek Ano, na velikosti penisu záleží. Pravděpodobně ale ne v tom ohledu, který vás napadá jako první se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Muka triček a podprsenek

Při výběru podprsenky je velikost faktorem naprosto kritickým. Postavte se rovně a změřte si obvod těsně pod poprsím – tedy tam, kde bude její lem. Pak změřte obvod v největším bodu hrudníku. Metr nedržte volně, ale ani s ním tělo nestahujte. Následně odečtěte první obvod od toho druhého a vyjde vám velikost vašeho košíčku. Písmena abecedy pak odpovídají velikostem – 0 je AA, 1 je A, 2 je B, 3 odpovídá 3 a 4 D.

U trička může být někdy větší kousek záměrem, ale stejně se cítíme lépe, když opravdu sedí. Jenže není sezení jako sezení. Tričko má totiž sedět tak, že rukáv bude uprostřed vašeho ramene. Pokud je blíže krku, je malé, pokud dál, je velké. Dejte pozor taky na délku trička, protože spodní lem má být kousek pod vaším pasem. Ramena by také měla těsně přiléhat na vaše tělo, rozhodně ne nějak volně plandat. Látka má tělo obepínat, ne působit jako plachta.

Sako a opravdu padnoucí šaty

Při koupi saka můžete správnou velikost otestovat velmi snadno rovnou v kabince. Založte si ruce a nesmíte cítit jakékoli omezení. Měli byste se také prsty pohodlně zachytit za lokty. V ten moment nejspíš ucítíte slabý tah látky, což je znamení správné velikosti. Pokud vás sako omezuje v tomto pohybu, je opravdu malé. Jenže pokud ani při objetí sebe sama necítíte tah, je zase příliš velké. Ideální je vám zkrátka druhou kůží.

Při koupi klasických šatů prozradí správné rozměry švy na ramenou. Musí přiléhat na kůži a látka se nesmí jakkoli mačkat a kroutit. Pokud jsou na předním díle vrásky, je kus moc malý a látka se musí moc natahovat. Nošení by rozhodně nebylo pohodlné. Pás šatů má být pod vaším poprsím. Pokud stoupne nahoru, jsou vám šaty malé. V zásadě by měly správně padnoucí šaty přesně kopírovat vaše přirozené proporce.

Zdroj: BrightSide

Článek Bojujete při nákupu oblečení s volbou správné velikosti? Profesionální stylistka prozradila sekundový trik, jak vybírat na jistotu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.