Proč je důležité PFAS ničit, ne jen filtrovat

Dnes se PFAS z pitné vody odstraňují převážně separačními technologiemi. Granulované aktivní uhlí, iontové výměny, reverzní osmóza, nanofiltrace: všechny dělají v zásadě totéž. Zachytí molekuly PFAS a přesunou je jinam. Do uhlíkového média, do pryskyřice, do koncentrátu. Problém nezmizí, jen změní adresu. Nasycené uhlí se musí regenerovat nebo skládkovat, koncentrát z membrán vyžaduje další zpracování.

Vazba uhlíku s fluorem, která dává PFAS přezdívku „věčné chemikálie“, patří k nejpevnějším v organické chemii. Právě proto se tyto látky v přírodě prakticky nerozkládají a právě proto je tak těžké je zničit i v průmyslovém měřítku. Studie z Aarhusu ukazuje cestu, jak tuto vazbu přerušit, a co je podstatnější, vysvětluje proč se přerušuje.

Co přesně vědci zjistili

Výzkumníci vystavili vzorky vody s PFAS intenzifikovanému simulovanému slunečnímu záření a sledovali, co se děje na molekulární úrovni. Nasadili elektronovou spinovou rezonanci i subpikosekundovou transientní absorpční spektroskopii, tedy nástroje, které dokážou zachytit extrémně krátkodobé chemické děje.

Výsledek: pod UV zářením s vlnovou délkou kratší než 300 nanometrů dochází k fotoexcitaci vody a vzniku vodíkových radikálů. Ty napadají molekuly PFAS, odštěpují fluor a vedou k postupnému rozkladu. U GenX autoři naměřili 49,1 % degradace a 21,2 % defluorace za pět hodin. Světlo nad 300 nm sice dokáže PFAS při velmi dlouhé expozici degradovat, ale nestačí na defluoraci, tedy na skutečné rozbití té „věčné“ vazby.

Klíčový posun oproti dosavadním předpokladům: dřívější interpretace často zdůrazňovaly roli hydratovaných elektronů jako hlavního aktéra redukčního rozkladu PFAS. Aarhuský tým doložil, že v tomto konkrétním bezchemickém systému dominují vodíkové radikály. Není to akademický detail. Je to návod, podle kterého půjde jednou navrhovat účinnější reaktory.

Tři brzdy na cestě do praxe

Než se kdokoli rozběhne stavět UV čističku, je potřeba vidět limity. Podle tiskové zprávy Aarhus University sami autoři upozorňují na tři zásadní překážky:

• Rychlost reakce. Proces je zatím pomalý. Pět hodin intenzivního záření na laboratorní vzorek není tempo, které zvládne průtoková vodárna.
• Meziprodukty. Při rozkladu vznikají kratší fluorované řetězce a hydrodefluorované meziprodukty. Jejich úplný toxikologický profil zatím chybí; otázka, zda nevyměníme jeden problém za jiný, zůstává otevřená.
• Škálování. Samostatná konferenční práce téhož pracoviště z roku 2026 popisuje vývoj automatizované řídicí jednotky pro UV-ARP průtokové reaktory a přiznává, že nelineární kinetika a obtížný monitoring v reálném čase dělají z velkoobjemového nasazení stále výzkumný problém.

Dubnová studie navíc není izolovaný výstřel. Už v březnu 2026 Aarhus University komunikovala jiný experiment, při kterém s pomocí katalyzátoru a UV záření zcela rozložila PFOA během tří hodin. Vzniká tak širší výzkumný program, kde mechanistické poznatky z dubnové práce mohou zpětně vylepšit i katalytické postupy.

Co to znamená pro Česko

Česká pitná voda zatím evropské limity pro PFAS plní s rezervou, ale ne všude stejně. Celostátní studie ze 192 vzorků kohoutkové vody z roku 2021, publikovaná ve Water Research, naměřila součet PFAS od nedetekovatelných hodnot do 23,9 ng/l. Medián u povrchových a smíšených zdrojů činil 2,97 ng/l, u podzemních zdrojů jen 0,48 ng/l. Screening Státního zdravotního ústavu na 187 vzorcích uvádí průměr 2,4 ng/l a maximum 24 ng/l.

Pro srovnání: evropská směrnice 2020/2184 stanovuje parametr „Sum of PFAS“ na 100 ng/l a od 12. ledna 2026 musí být plně dodržován. České hodnoty jsou řádově pod limitem, ale rozdíl mezi povrchovými a podzemními zdroji naznačuje, kde případný problém hledat dřív.

Prakticky pro spotřebitele: u veřejného vodovodu má smysl vyžádat si data od provozovatele. Kdo chce jistotu navíc, může sáhnout po domácím filtru certifikovaném pro redukci PFAS, s důrazem na certifikaci a pravidelnou výměnu náplní, ne na marketingové sliby. Hlavní cesta PFAS do těla vede polykáním vody a potravin, nikoli přes kůži při sprchování.

Návod na budoucí čističku, ne čistička sama

Skutečný přínos dubnové studie neleží v představě, že zítra namíříme UV lampu na vodovodní potrubí a PFAS zmizí. Leží v tom, že vědci konečně vědí, který chemický spouštěč hledat a zesilovat. Vodíkové radikály z vody, ne přidané chemikálie, ne dříve předpokládané hydratované elektrony, jsou klíč k destrukci jedněch z nejhouževnatějších znečišťujících látek, jaké průmysl kdy vypustil do oběhu.

Od laboratorního mechanismu k průtokovému reaktoru ve vodárně vedou roky výzkumu, pilotních testů a regulatorních schválení. Ale směr je teď jasnější. A v boji s látkami, které v přírodě přetrvávají desítky let, je i tohle cenný posun.

Článek Nová studie ukázala, jak může UV světlo pomoci rozložit tzv. věčné chemikálie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spánek ve světle jako největší zlo

Stejně podstatná je pak dostatečná tma v místnosti, kde spíte. A proč je vlastně tak špatné spát ve světle monitorů? Badatelé zabývající se spánkovým režimem zjistili, že světelné prostředí nejen likviduje samotný spánkový režim, ale ohrožuje také zdraví kardiovaskulárního systému. To vám může po delší době zcela rozhodit metabolismus organismu. Ohrozíte tím funkce jako glukózovou toleranci a inzulinovou rezistenci.

Světlo obecně říká mozku, že má z nějakého důvodu zůstat vzhůru. Tmu naopak vnímá jako znamení, že je načase „vypnout“ většinu svých funkcí a odpočívat. Světelné paprsky vám aktivují sympatický nervový systém a celkově zvyšují srdeční frekvenci. To je faktor přispívající k tomu, že můžete svůj den začít mnohem snadněji. V noci ale přebírá kontrolu parasympatický nervový systém, který je naopak velkým zastáncem celkového odpočinku.

Ložnici si opravdu zatemněte

Ve stejnou dobu začíná v mozku také produkce melatoninu, onoho tolik skloňovaného spánkového hormonu. Ten tělu sděluje, že je čas odpočinku, když je kolem tma. Jakmile se stále vystavujete světlu, bráníte produkci melatoninu a narušujete si tak zcela přirozený spánkový režim. Nevypadá to nijak rizikově, dlouhodobě to ale vede k mnoha zdravotním problémům. A když usnete u televize nebo jiného zdroje světla, brání to kvalitnímu spánku.

Potvrdily to i výsledky bádání, dle kterého i mírné osvětlení stačí ke zrychlení tepu a aktivaci sympatického nervového systému. I minimální světlo vás tak „vyhodí“ ze spánkového nastavení. Co to znamená v praxi? Abyste zlepšili kvalitu svého nočního odpočinku, co nejvíce si ložnici zatemněte. „Pečlivé vyhnutí se jakémukoli světlu během spánku může velmi prospět vašemu kardiometabolickému zdraví,“ říká závěr zmiňované studie.

Eliminace světelných zdrojů

Spojení s metabolismem plyne ze skutečnosti, že právě nedostatek spánku může hrát roli velmi rizikového faktoru při rozvoji cukrovky i srdečních chorob. „Postupná redukce světla a jeho úplné vyloučení vede často k lepšímu spánku,“ zjistil spánkový expert Nilong Vyas. Pokud chcete praktické tipy, tady je několik možností:

• Neusínejte u televize ani u monitoru.
• Vypněte veškerá zařízení a nástroje, které svítí.
• Opatřete si kvalitní zatemňovací závěsy nebo folii na okna.
• Používejte oční masku.
• Vyhněte se hlavně bílému a modrému světlu. Hnědé, žluté a červené barevné spektrum není pro mozek a organismus tolik agresivní.
• Potřebujete-li opravdu nutně světlo, například kvůli nočnímu močení, investujte do světla citlivého na pohyb. To se pak spustí, když vstanete a vydáte se na cestu.

Článek Usínat u televize je to největší zlo. Češi se dobrovolně ničí, na západě už tuto praxi dávno neaplikují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zrcadlo, zrcadlo starověké

Když se na něj podíval normální člověk s netrénovaným okem, vypadal bronzový plát naprosto běžně. Jenže všem na očích se skrývalo neuvěřitelné tajemství. „Kouzelné zrcadlo je staré umění, které pochází z času dynastie Chan. Ta vládla v letech 206 až 220 před Kristem,“ uvedlo muzeum. Leštěný bronzový disk má po straně vzor a lesklý povrch se dá použít jako zrcadlo. Když se v něm odrazí jasné světlo, promítne se obraz na zeď.

Kurátorka muzea východní Asie Hou-mei Sung zkoumala právě tato tzv. magická zrcadla. Narazila při tom na kousek, který vypadal podobně jako ty, které znala z japonské éry Edo. Disk z Cincinnati se vyznačoval komplexnějším stylem čínských znaků, což zahrnovalo dohromady 6 písmen. Konkrétně jméno Amitábha Buddha. „Bylo to opravdu čiré štěstí nebo osud,“ řekla Sung Artnet News. „Chtěli jsme ten bronzový kus vystavit v galerii.“

Dvě odbornice ve skladišti

„Jen tak ze zvědavosti jsem ho přitom chtěla vyzkoušet.“ Tudíž se Sung rozhodla pozvat expertku na konzervaci do skladu muzea. Na podezřelém magickém zrcadle pak vyzkoušely silné světlo. „Požádala jsem ji, aby na něj namířila silné a soustředěné světlo,“ sdělila Sung 7news. „Takže jednoduše použila baterku na mobilním telefonu a fungovalo to.“ Po několika pokusech se na zdi před nimi objevilo tajemství o velikosti 22 centimetrů.

Na světě jsou přitom zatím jen 3 další muzejní instituce, které vlastní magické zrcadlo s buddhistickou tematikou. „Bylo to velmi vzrušující,“ dodala Sung. Expertka má nyní za úkol dalším výzkumem zjistit, jestli zrcadlo pochází z Číny, nebo Japonska. Věří ale, že půjde o první možnost. Sung podotkla, že sběratelé z celého světa, případně instituce, mohou vlastnit ještě víc těchto a podobných artefaktů, aniž by vůbec věděli o jejich tajemstvích.

Zlatá éra čínské historie

„Tito lidé ani nevědí, že jsou ty disky skutečně magické.“ Buddhovo zrcadlo je nyní přemístěno do muzea Cincinnati. Vláda dynastie Chan je považována za zlatou éru čínské historie. I v současné době se většina čínského etnika identifikuje jako Chanové. Založil ji roku 206 před Kristem Liou Pang. Čtyři roky předtím zemřel první čínský císař a vlády se zmocnil eunuch Čao Kao, který dal popravit legitimní následníky trůnu.

Kromě likvidace 12 bratrů také zfalšoval císařovu závěť. Nařídil v ní nejstaršímu synu spáchat sebevraždu a dědicem určil druhého. Ten byl zcela neschopný a Čao ho velmi lehce ovládal. Po celé říši se však bouřilo obyvatelstvo včetně úředníka, který následně vybudoval armádu vzbouřenců. Tato skupina zaútočila na palác, eunucha popravila a velitel Liou Pang se prohlásil císařem. Jeho syn panoval sice slabě, jednotu Číny ale udržel.

Zdroj: TheSun

Článek Starověký artefakt vyjevil dávnou tajnou zprávu. Objevila se díky staletí starému principu „kouzelného zrcadla“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hrozí deprese

Hladina vitamínu D přímo souvisí s náladou. Obecně platí, že čím nižší je hladina vitamínu D, tím větší je pravděpodobnost, že budete mít depresi. Sezónní afektivní porucha (SAD) je zdravotní stav, který může postihnout i ty, kteří běžně sklon k depresi nemají. SAD obvykle udeří v zimních měsících u obyvatel, kteří žijí v oblastech s nízkým slunečním zářením. Porucha se vyznačuje mnoha obdobnými příznaky jako klinická deprese.

Můžete přibrat na váze

Nedostatek slunečního světla může také narušit metabolický systém těla. Oxid dusnatý, který produkují téměř všechny druhy buněk, je nezbytnou součástí zdravého metabolismu. Sluneční světlo podporuje tvorbu oxidu dusnatého, takže při omezeném pobytu na slunci nemůže tělo metabolizovat tuky tak efektivně jako obvykle. Dle výzkumů jsou přibýváním na váze v důsledku nedostatku vitamínu D ohroženy obzvláště ženy starší 65 let.

Zvyšuje se riziko rakoviny

Nízká hladina vitamínu D může být spojena se zvýšeným rizikem některých typů rakoviny. Na jednu stranu pobyt mimo přímé sluneční záření a používání opalovacích krémů může snížit riziko vzniku rakoviny kůže. Na druhou stranu však studie také naznačují, že vystavení se slunečnímu záření a vyšší hladina vitamínu D mohou zabránit nebo zpomalit růst rakovinných buněk, stimulovat obnovu buněk a omezit tvorbu krevních cév v nádorech.

Pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních poruch

Srdeční tkáň obsahuje mnoho receptorů pro vitamín D. Bez pravidelného pobytu na slunci nemusí být tělo schopno produkovat dostatek vitamínu D, aby se tyto receptory aktivovaly. Nedostatečné sluneční záření může mít za následek řadu kardiovaskulárních problémů. Tyto problémy mohou zahrnovat vysoký krevní tlak, cukrovku, zbytnění tepen a kalcifikaci věnčitých tepen.

Slábne imunitní systém

Imunitní systém těla je závislý na vitamínu D. Imunitní buňky jsou neuvěřitelně zdatné v syntéze aktivních metabolitů vitamínu D a pozitivně reagují na jeho působení. Zvýšený přísun vitamínu D může být obzvláště prospěšný osobám s autoimunitním onemocněním. Lidé s nedostatkem vitamínu D jsou navíc častěji nachlazení a hůře se uzdravují i z relativně lehkých onemocnění. 

Narušený spánkový cyklus

Sluneční světlo pomáhá udržovat přirozený cyklus spánku a bdění. Bez pravidelného pobytu na slunci narušujete jemný cirkadiánní rytmus, který je nutný k udržení vašeho těla v rovnováze. A přirozené sluneční světlo nelze ničím nahradit.

Nadměrné pocení pokožky hlavy

Jedním ze zvláštních příznaků nedostatku vitamínu D je extrémní pocení pokožky hlavy. Je opravdu velmi nadměrné, takže si jej nelze nevšimnout.

Další příznaky

Dalšími příznaky nedostatku slunečního světla a potažmo vitamínu D jsou:

• Řídnutí nebo vypadávání vlasů.
• Únava a celkové vyčerpání.
• Bolest dolní části zad, která se může stát chronickou.
• Rány, modřiny a další zranění se nehojí tak rychle.
• Snížení libida.
• Bolesti kostí, kloubů a svalů.

Jak vaše tělo reaguje na sluneční světlo?

Zdroj: Healthline

Článek Co se stane s vaším tělem, když nemáte dostatek slunečního světla – očekávejte hned 13 komplikací se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Za tmavých chladných nocí

Světelné sloupy se řadí mezi tzv. halové jevy. Jde o fotometeory (optické úkazy), které vznikají při průchodu světla kapičkami vody či krystalky ledu. Jedním z příkladů je notoricky známá duha, patří sem ale i boční slunce nebo halový oblouk. Světelné sloupy je možné vidět nejčastěji za mrazivých nocí nebo pod světelnými zdroji, tedy například pouličními lampami. Projevují se vždycky vertikálně a mají je na svědomí právě ledové krystalky rozptýlené ve vzduchu.

Za vhodných podmínek se v místě sejde dostatek krystalků ledu ve tvaru šestiboké destičky nebo hranolu. Ty se pak působením gravitace a atmosférického vztlaku zcela přirozeně zorientují horizontálně. Pro vnějšího pozorovatele se stávají houfem droboučkých zrcátek, která odráží světelné paprsky z nejrůznějších okolních zdrojů. Jsou-li tyto krystalky ve větším uskupení a ve větší výšce, efekt se sčítá. Pak vytváří jedno velké zrcadlo.

Sloup vedoucí od slunce či měsíce

Sloupy jdou vždy vertikálně od slunce nebo měsíce a na obloze jich podle podmínek může být hned několik. Obvykle se jeví jako bílé, růžové nebo žluté, v závislosti na přítomných světelných zdrojích. Při červeném západu slunce bude tedy sloup také červený. Nejspíš na ně nenarazíte v nižších zeměpisných šířkách, protože se projevují jen při velmi nízkých teplotách. Jsou proto k vidění například v Norsku, na Aljašce nebo v Kanadě.

Objevují se ale i jižněji, například v Rusku, Bělorusku (jen v zimě) a obyvatelé USA je zachytili v Arizoně, San Franciscu a také Západní Virginii. Šlo o následek nízkých teplot vyskytujících se současně s vysokou vlhkostí vzduchu. Pokud na ně tedy narazíte, užijte si vzácnou světelnou show, která skutečně nemá nadpřirozený původ. Příroda umí zkrátka jen vytvářet neuvěřitelně okouzlující jevy, které člověka dovedou zcela omráčit. A to je jen dobře.

Jakou nejpodivnější věc jste kdy na obloze spatřili?

Zdroj: TheScientist

Článek Kdy, kde a proč se na obloze formují světelné sloupy? Vzácný optický jev, který děsí pozorovatele svým nadpřirozenem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plasma ve tvaru čepele

Plasma je energetický plyn sestávající z nabitých částic a používá se jako řezačka v průmyslu, hlavně při zpracování elektricky vodivého materiálu. Ionizovaný proud plynu je foukán přes stlačený vzduch a vytváří okruh s materiálem, který má přeříznout. Dochází tak k obrovskému zahřátí a materiál roztaje. Teplo může být poměrně extrémní a dosahuje až 20 000 stupňů Celsia. Tedy víc než dost na rozsekání několika bezpečnostních droidů.

Jenže pokud budete chtít useknout ruku hladového wampy nebo jen osekat větve ze stromu, začínají poměrně značné potíže. Navzdory tomu se ovšem plasma dá využít i v neprůmyslových oblastech. Nízkoteplotní čepele tvořené ionizovanými částicemi mohou likvidovat mikroby a teoreticky se dají použít i na vypalování malých kousků masa. V roce 2020 vyrobili v Hacksmith Industries „čepel“ o teplotě přes 4 000 stupňů Celsia.

Světelný pramen uvnitř dílny

Použili ji na porcování několika materiálů, jen o něco pomaleji než mistr Jedi. Největším problémem je ale zdroj plynu. Pokud mají materiál skutečně zahřát, musí částice odněkud přicházet. Tento prototyp byl tudíž připojen na obrovskou nádrž, a i tak proud plasmy vydržel jen krátce. Jde o problém, který byl vyřešen jen částečně. Obvyklým zdrojem je stlačený xenon, což vyžaduje obrovské nádrže. Rodící se nové technologie jsou jen ve hvězdách.

A co kdyby byl světelný meč opravdu ze světla? Světlo je vlnění v elektromagnetickém poli složené z fotonů. Fotony patří mezi částice zvané bosony s několika unikátními vlastnostmi. Řečeno jednoduše, je jedno, kolik jich je v nějakém prostoru, vždycky je místo pro další. Vhodné vyrovnání jediné barvy, jejíž fotony by se odrážely ve správně tvarované komoře, by znamenalo obrovské množství energie. Jde o světelné zesílení neboli laser.

Základní fyzikální překážky

Částice s částečnou rotací, jako poloviční, jsou komplikace. V principu se totiž více částic ve stejném kvantovém stavu nemůže překrývat. Například elektrony obklopují jádro atomu a strkají se takovým způsobem, který jim dovoluje základní chemie. Bez těchto základních principů by byl celý vesmír hmotný asi jako přízrak. Elektrony si svoje místo udržují výměnou elektrických nábojů, čímž stejně nabité částice drží v uctivé vzdálenosti.

Fotony si žádné síly nemění, což se ještě přidává ke skutečnosti, že jsou celkem netečné k existenci dalších světelných vlnových délek. Existují vzácné okolnosti, kdy se fotony mohou náhodně střetávat. Pokusy s vysoce výkonnými lasery nám sdělují kusé informace o chování radiace v počátcích vesmíru. Jenže dokud se o chování světla nedovíme něco skutečně přelomového, i světelné meče zůstanou jen v našich představách.

Jaký je váš vztah k této zbrani, potažmo Hvězdným válkám?

Zdroj: TheScientist

Článek Vyrobit fungující světelný meč je sen mnoha technických nadšenců. Jaké jsou varianty jeho realizace? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poškození plodnosti a zhoršené srdce

Jedna ze studií týkající se tohoto problému zjistila, že vystavení se umělému světlu během noci s sebou může nést vyšší riziko neplodnosti. Vychází to z experimentu provedeného na myších samičkách. Ty, které spaly s rozsvíceným světlem po celou noc, měly větší sklon k neplodnosti. Existují také náznaky, že cirkadiánní rytmus, tedy vnitřní hodiny člověka, má vliv na reprodukční schopnost u žen.

Další ze studií se zaměřila na zdravotní sestřičky sloužící noční směny a sledovala, jaký dopad u nich mělo právě vystavení světlu v noci. Většina těchto pracovnic si stěžovala na rozhozený menstruační cyklus. Melatonin snižuje teplotu našeho těla, ale také krevní tlak. Pokud jsme však během noci vystaveni světlu, produkce spánkového hormonu je omezena. To vede k vyššímu krevnímu tlaku a takové pravidelné kolísání ke zvýšenému riziku infarktu a mrtvice.

Přibírání na váze a hormonální změny

Světlo sice není potrava, ovšem noční vystavení fotonům může vést ke zpomalení metabolismu. Krom toho se na obezitě podílí už jen narušení oněch vnitřních hodin. Studie na toto téma sledovala 43 000 žen. Určitá jejich část měla ve zvyku usínat u televize, a právě tyto účastnice uvedly zvýšení hmotnosti. K těmto změnám metabolismu a následně i váhy dochází bez ohledu na to, jak dlouhý nebo kvalitní je samotný spánek.

Dokonce i jeden jediný zdroj světla dovede při dlouhodobém působení ovlivnit vaši hormonální rovnováhu. Displeje telefonů, tablety, televize, monitory počítačů – tohle všechno vyzařuje modré světlo, které snižuje produkci melatoninu. Krom toho mohou být narušeny i další biologické procesy. Ovšem ve většině případů je to právě melatonin, který utrpí nejdřív. Narušený spánek zvyšuje hladinu hormonů stárnutí a snižuje ty opačné.

Depresivní stavy hned za rohem

Stejně tak vážným důsledkem nočního vystavení světlu je výrazně zvýšené riziko depresí. Pokud už takovými problémy trpíte nebo k nim máte sklony, narušení cirkadiánního rytmu – k čemuž dojde nejdřív – tyto projevy ještě zhorší a prohloubí. Je přitom zajímavé, že v tomto ohledu škodí méně červené světlo, protože jsme na jeho vlnovou délku méně citliví. V některých případech se dokonce používá na vyrušení efektů toho modrého.

Moderní digitální doba celkově náš život od základů pozměnila a nevynechala ani spánek. Za problémy v této oblasti ovšem může v mnoha případech hlavně naše rostoucí závislost na online prostředí. Od našich telefonů a dalších zařízení jsme už prakticky neoddělitelní, vstáváme s nimi i usínáme. A mnozí zástupci generace mileniálů v různých průzkumech uvedli, že by raději přišli o jeden prst, než by ztratili byť i na jeden den mobilní telefon.

Spíte při světle, nebo potřebujete naprostou tmu?

Zdroj: BrightSide

Článek Přestaňte spát s rozsvíceným světlem. Dětský zvyk může vést k poškození plodnosti i zdraví srdce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak vzniká dešťový luk

Duha není vlastně není „věc“ v pravém slova smyslu, protože nezabírá žádný prostor. Jde o optický fenomén, který vzniká při správných atmosférických podmínkách a pozici pozorovatele. V základu vyžaduje duha kapky vody ve vzduchu. Proto k ní dochází v momentech, kdy se střetává déšť a sluneční světlo. Čím ostřejší slunce se setká se silnějším deštěm, tím je vzniklá ducha sytější a intenzivnější.

Pokud ji chcete spatřit, musíte mít dešťové mraky před sebou a Slunce v zádech. Tehdy prochází světlo přesně kapkami vody a během tohoto průchodu se ohýbá a láme. Voda je hustší než vzduch a světlo jí tak prochází pomaleji. Pak se světlo odrazí zpátky, opět se ohýbá a jak opouští kapky vody, zrychluje. Jednotlivé barvy mají na svědomí různé vlnové délky světla, z nichž každá se při průchodu kapkou vody ohýbá trochu jiným způsobem.

Vzácná kruhová duha

Duze se anglicky říká doslova „dešťový luk“, protože se nejčastěji objevuje jako půlkruh. V dostatečné výšce nad zemí se za správných podmínek ale dá spatřit plný kruh. Někdy je také možné spatřit za opravdu sytou duhou ještě jednu, méně výraznou. Tu způsobuje druhý odraz světla v kapkách, kdy se světlo vydává na další cestu pod jiným úhlem. Proto se druhá duha také objevuje nad tou předchozí a dohromady tvoří jakýsi tunel.

Z výše uvedeného je jasné, že konec duhy nelze nikdy najít. Sice vidíme, že se duha „noří“ do země na nějakém místě, jenže jakmile se pohneme, duha se pohne s námi. Jak prohlásil astrofyzik Neil deGrasse Tyson: „Proto je konec duchy tak super místo na schování zlata.“ Tyson samozřejmě narážel právě na skutečnost, že konce duhy se nelze nikdy dopátrat. Až příště uvidíte duhu, můžete kromě barevné krásy obdivovat i mechaniku kombinace světla a vody.

Zdroj: SciJinks 

Článek Proč je duha vždy kruhového tvaru a co stojí za tímto kouzelným výjevem? Po této informaci už nikdy nebudete na duhu koukat tak jako předtím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krutá síla Slunce

Všichni víme, že bez Slunce bychom nemohli na planetě žít. Poskytuje nám teplo a světlo, což je nezbytnou součástí života. Bez toho bychom umrzli a celkově by zde nemohl existovat život. Slunce každou vteřinu vypouští ohromné množství plynů, světelných paprsků a dalších látek do vesmírného prostoru. O slunečních erupcích jste určitě už slyšeli. Tato žhavá koule má v sobě opravdu velkou sílu a je několika násobně větší než naše planeta.

[clanek id=281]

Erupce ze skvrn

Sluneční erupce jsou výbuchy záření, které pocházejí ze slunečních skvrn, dočasných tmavých a relativně chladných skvrn na slunečním povrchu. Tyto skvrny se mohou pochlubit velmi silnými magnetickými poli. Budeme-li se bavit blíže o sluneční erupcích, jež jsou v podstatně slunečními světlicemi, měli bychom si je rozdělit podle vědeckého dělení.

Kategorie výbuchů

Vědci klasifikují silné světlice ze Slunce do tří kategorií: C, M, X. Každá kategorie je 10krát silnější než kategorie pod ní. Světlice M jsou tedy 10krát silnější než světlice C, ale 10krát slabší než světlice kategorie X. Světlice kategorie X jsou tedy nejsilnější. Erupce, která proběhla 29.května, patřila do kategorie M, takže se nejednalo o žádnou velkou a drastickou erupci. Nesměřovala navíc k naší planetě, takže je zbytečné plašit, nicméně to nelze brát na lehkou váhu.

Slunce v poslední fázi

Výbuch může být známkou toho, že se Slunce probouzí a stoupá do své aktivnější fáze. Podle úředníků z NASA jde o jedenáctiletý cyklus činností, a pokud by tomu tak bylo, může to být poslední cyklus, který je znám jako sluneční cyklus 24. Začátek cyklu je podle vědců tehdy v době, kdy má Slunce nejméně slunečních skvrn a je nejméně aktivní. Další pozorování silné sluneční činnosti by tedy mohlo přijít ve slunečním cyklu 25, protože podle vědců cyklus 24 tímto výbuchem skončil.

Článek Slunce se probouzí. Před několika dny vypustila nejvíce světla od roku 2017 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.