průmysl – VědaŽivě.cz

V Německu roste zvláštní hora. Místní z ní mají čím dál větší strach

Jana Šrámčíková — Wed, 25 Mar 2026 05:22:00 +0000

V německém Heringenu roste už desítky let neobvyklý „kopec“, který nemá v Evropě obdoby. Ale nejde o žádný důsledek přirozených procesů, ale o působení lidské činnosti, jak redakce VědaŽivě zjistila. Hora vzniklá z průmyslového odpadu dnes přesahuje 250 metrů a vyvolává otázky o dopadech na životní prostředí i budoucnosti celé oblasti.

Jak vznikla „hora“, která neměla existovat

Říkají jí Monte Kali, někdy s nadsázkou i „německé Kilimandžáro“. Celý příběh začíná u těžby potaše, tedy uhličitanu draselného. Ten se používá kdeco, od výroby skla a papíru až po prací prášky nebo léky. Jenže při jeho zpracování vzniká obrovské množství odpadu. A tím odpadem není nic jiného než obyčejná kuchyňská sůl. To by na první pohled nemuselo vypadat jako problém – kdyby ovšem nebylo její využití.

Pro potravinářské účely totiž vhodná není, a tak se od 70. let začala jednoduše navážet na jedno místo. A dnes má tenhle „kopeček“ už přes 250 metrů na výšku a dál roste jako z vody. Na Monte Kali se totiž každou hodinu naveze zhruba 900 tun soli. To už je podle mínění naší redakce opravdu pořádná porce.

A asi vás příliš nepřekvapíme, když řekneme, že právě tohle tempo dělá vrásky na čele místním obyvatelům. Hora totiž už teď vrhá stín na části města a je vidět na kilometry daleko. Nicméně růst obří haldy není tím největším problémem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Travel Drone Germany Photo (@george_oldman)

Sůl je pro přírodu stručně řečeno katastrofa

Mnohem větší problém je, co se děje kolem ní. Sůl se postupně dostává do půdy i do podzemních vod. A to je průšvih. Zvyšuje se slanost vody, což škodí rostlinám i živočichům. Podle zjištění naší redakce tak některé původní druhy už z oblasti úplně zmizely, u jiných to je jen otázka času.

Paradoxem ovšem je, že zatímco místní mají z Monte Kali obavy, turisté si tohle místo nemůžou vynachválit. Každý rok sem dorazí tisíce lidí, kteří si chtějí vyšlápnout na vrchol a pokochat se výhledem. A že je opravdu na co koukat. Za dobrého počasí prý dohlédnete i desítky kilometrů daleko. A navíc ta unikátní barva… No kdo kdy v Evropě viděl něco takového?

Těžba samotná má povolení minimálně do roku 2030, takže hora ještě poroste. A pak? To zatím nikdo neví. Zůstane tu jako bizarní památka na průmyslovou éru, nebo se začne řešit její odstranění? A kolik to celé bude stát? Na tyhle otázky bohužel zatím žádné odpovědi nemáme.

Článek V Německu roste zvláštní hora. Místní z ní mají čím dál větší strach se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První republika byla jednou z nejbohatších zemí na světě. O svou pozici přišla kvůli komunismu

Redakce VědaŽivě — Tue, 30 Apr 2024 02:37:00 +0000

Věděli jste, že Československo bylo v době první republiky jednou z nejbohatších zemí světa? První republika si svou pozici dokonce dokázala udržet i během velké hospodářské krize ve 30. letech a během druhé světové války. Úpadek HDP přepočteného na jednoho obyvatele tak nastal až s příchodem komunismu a vzpamatováváme se z něj ještě dnes.

Bohatá první republika

Přehledné srovnání ukazatelů HDP jednotlivých států na jednoho obyvatele přichystal youtubový kanál VGraphs. Někoho možná překvapí, že bývalá první republika v tomto srovnání vyšla poměrně dobře. Československu se dařilo především ve 20. letech minulého století, kdy se každoročně umisťovalo na 11. až 15. příčce nejbohatších zemí Evropy. V roce 1926 se dokonce vyšplhalo i do první dvacítky nejbohatších zemí světa. První skluz přišel s velkou hospodářskou krizí v roce 1929, která však negativně ovlivnila téměř celý svět.

Silný průmysl

K silnému ukazateli HDP na jednoho obyvatele v té době přispíval především těžký průmysl, který se více koncentroval v české části tehdejší republiky, zatímco Slovensko a Podkarpatská Rus byly spíše zemědělsky zaměřené. Dá se tedy říct, že české země v té době táhly celkový HDP nahoru. Významně tomu přispíval zbrojní průmysl, který byl v Česku značně vyspělý a rozvinutý.

Zapomenout ovšem nesmíme ani na Tomáše Baťu, který svým slavným obuvnickým průmyslem také značně přispíval ke státnímu bohatství. Zároveň se jednalo o průmysly, které fungovaly i ve chvíli, kdy první republika zanikla počátkem druhé světové války. V té době hrála významnou ekonomickou roli také tiskárna Steinbrener, která měla sklady po celém světě a vydávala desítky milionů knih ročně.

Nástup komunismu

Ukazatel HDP se po konci války začal opět pomalu zvedat. Šlo to však mnohem pomaleji a moc mu neprospívala politická nestabilita a nástup komunismu. Komunistický převrat znamenal naprostou reformu ekonomiky a centrálního plánování. Došlo k zestátnění všech velkých firem, které přispívaly k národnímu bohatství. Na počátku 50. let došlo k zásadní měnové reformě, která znehodnotila velké množství úspor.

Nejhorší období pak pro Československo představovala 70. a 80. léta, kdy veškerý průmysl v podstatě stagnoval. Vyrábělo se pouze tak, aby se plnily plány, ale nikdo neřešil efektivitu výroby nebo její inovace. Po sametové revoluci a divokých 90. letech se však začal ukazatel HDP opět pozvolna zvedat. Otázkou však zůstává, zda ještě někdy dosáhneme bohatství, které měla první republika.

Článek První republika byla jednou z nejbohatších zemí na světě. O svou pozici přišla kvůli komunismu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik lidského utrpení se skrývá za levnými balíčky z Číny? Chování k zaměstnancům a pracovní podmínky jsou nelidské

Redakce VědaŽivě — Tue, 05 Jul 2022 02:08:00 +0000

Pokud si pořizujete nějaký levný výrobek módního obchodního řetězce nebo čínského e-shopu, který má oproti konkurenci podezřele nízkou cenu, nejspíše nebylo při jeho výrobě zrovna vše v pořádku. Nedávné vyšetřování čínského magazínu Sixth Tone v jižní Číně, především v obří metropoli Kanton a jejím okolí, odhalilo řadu nekalých praktik, které jsou v rozporu s místními zákony. Systém je velmi neprůhledný a postavený na stovkách a tisících nelegálních firem.

V chudinských čtvrtích se dílničky ztratí

Velký módní řetězec, na který se vyšetřování zaměřilo, totiž nevlastní nějaké obří výrobní haly, ve kterých by své výrobky produkoval. Ty pocházejí z malých továrniček a dílen, které jsou rozmístěné na chudých předměstích Kantonu. Dělníci jsou zde doslova namačkáni jeden na druhého ve velmi nevyhovujících podmínkách. Dílny a malé továrny na první pohled nesplňují požární předpisy, což však nikdo adekvátně neřeší.

Zakázky pro velký nadnárodní koncern dílny nedostávají přímo od něj, nýbrž od dalších zprostředkovatelů. Většinou bez smlouvy a často s velmi šibeničními termíny. Kdyby na své výrobky nedávaly logo, nejspíše by ani nevěděly, pro jakou společnost pracují. Když přijde zakázka, musí být urychleně hotová. Pro zaměstnance, kteří je šijí, to často znamená nutnost trávit v práci i 15 hodin denně. Často to bývají brigádníci nebo rodinní příslušníci majitelů.

Stěžovat si ale nemohou. Firmy totiž často nevlastní žádné licence a pracují tak bez povolení. Pokud se vyskytne nějaký problém, firma se jednoduše zavře a zakázku převezme nějaká jiná, kterých jsou v nepřehledných příměstských čtvrtích Kantonu doslova tisíce. Případně majitel otevře jinou dílnu někde jinde a pokračuje dál. Dělníci, kteří často přišli z chudých vesnických oblastí, si ani nestěžují. Jsou rádi, že mají práci.

Řetězce hledají dodavatele v levnějších zemích

Úřady možná přivírají oči nad touto praxí i z důvodu, aby v oblasti udržely textilní průmysl. S růstem mezd v Číně se textilní výroba v zemi často přestala vyplácet a firmy si hledaly dodavatele jinde. Třeba ve Vietnamu, kde jsou poloviční mzdy. Náklady se dají snížit jedině tak, že se nebudou dodržovat přísné předpisy a nebude se dbát na práva dělníků.

Problém se netýká jen vlastních dílen, ale i logistických center, které výrobky obchodních značek distribuují. Jde o spleť obrovských hal, kde pracují tisíce lidí v mnohahodinových směnách. Během nich ujdou i několik desítek kilometrů jen s minimem času na odpočinek. Často se jedná o agenturní zaměstnance z malých agentur, kteří téměř nemají možnost dovolat se svých práv. Takových zaměstnanců může být ve firmách maximálně 10 %. Limity ale bývají často překračovány a nikdo to příliš neřeší. Hlavní je nízká cena.

Jak moc dbáte na pracovní podmínky dělníků vyrábějících vámi nakupované zboží?

Zdroj: Science

Článek Kolik lidského utrpení se skrývá za levnými balíčky z Číny? Chování k zaměstnancům a pracovní podmínky jsou nelidské se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čím to, že je horká voda mnohem lepším rozpouštědlem než studená? Při procesu je nutné narušit jisté síly

Redakce VědaŽivě — Thu, 17 Mar 2022 03:06:00 +0000

Rozpouštědlo je substance, která dovede rozpustit jiné látky. A voda je dobré rozpouštědlo – ostatně na tom stojí například vodové barvy, které právě ve vodě rozpouští prášek či úlomky pevných barviv. Stejně tak při domácím úklidu je voda nezbytnou součástí veškerých lázní a náplní pro čističe a další techniku. Rozpuštění pevných látek vyžaduje určitou energii, protože je potřeba narušit síly, které drží pohromadě jednotlivé molekuly.

S teplotou roste rozpouštěcí síla

V každém materiálu dochází k pohybu molekul. Jeho rychlost souvisí s teplotou dané látky – čím je teplejší, tím rychlejší pohyb. V horké vodě je tedy pohyb molekul intenzivnější než ve studené, takže dochází k většímu počtu střetů mezi molekulami vody a druhé substance. Většina pevných látek, například sůl či cukr, se s rostoucí teplotou rozpouští snadněji. To opět vychází z rostoucího pohybu molekul a z toho vycházející četnosti vzájemných kolizí.

To samé platí pro plyny, které s rostoucí teplotou unikají z tekutin. To například vysvětluje, proč vám sycený nápoj za teplého dne na terase mnohem rychleji „vyprchá“. Základem pro všechny plyny i tekutiny je tzv. Brownův pohyb, tedy náhodný pohyb částic v kapalinách a plynech. Tento jev byl poprvé zaznamenán biologem Robertem Brownem v roce 1827 při sledování pylových zrnek ve vodě, později byl ověřen na částicích prachu.

Průmysl stojí na rozpouštědlech

Rozpouštědlem lze nazvat jakoukoli látku, která dovede rozpustit jinou substanci a má v celém svém objemu jednotné chemické i fyzikální složení. S rozpouštěnou substancí ve výsledku vytvoří roztok, ve kterém je obvykle větší podíl rozpouštědla. Každý roztok tak obsahuje minimálně dvě složky. Na rozpouštědlech stojí mnoho průmyslových procesů včetně zemědělství. Jde například o složky lepidel, nátěrů, pesticidů nebo hnojiv.

Vzhledem k výrazné těkavosti je většina rozpouštědel vysoce hořlavá, výjimku tvoří ta chlorovaná. Při vystavení vzduchu mohou explodovat, během práce s nimi je proto nutné dodržovat obvykle přísná bezpečnostní opatření. Zdravotní rizika při nehodách zahrnují poškození dýchacích cest, nervového systému, případně jater či ledvin. Práce s těmito látkami zvyšuje také riziko tvorby rakovinného bujení v organismu.

Které rozpouštědlo používáte nejčastěji a k čemu?

Zdroj: ScienceNews

Článek Čím to, že je horká voda mnohem lepším rozpouštědlem než studená? Při procesu je nutné narušit jisté síly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mají se lidé kvůli robotům obávat o práci? Nejlepší pracovníci budou nejspíše kombinací člověka a robota

Redakce VědaŽivě — Fri, 04 Feb 2022 04:05:00 +0000

Manuel Oliveira a Elon Musk se shodují. Oliveira je badatel, který začal také podnikat. Musk založil Teslu a je znám jak pro strohá vyjádření, tak pro schopnost přiznat, když se splete. Oliveira prohlásil, že „100% automatizace není možná. Elon Musk říká, že lidé jsou podceňovaní a že obrovská automatizace Tesly je omyl. Boeing od robotů také upustil, když staví stroje typu 777.“ Oliveira zkoumá, jakým způsobem lze lidi a roboty zkombinovat.

AR skla a také exoskeletony

Technologie může pracovníky silně podpořit po fyzické i kognitivní stránce. Uměle posílené tělo pracovníka bude zažívat méně námahy, senzory zase pomohou zachytit včas nebezpečné situace. Tak to aspoň vidí Emrah Arica, badatel SINTEFu, největší skandinávské nezávislé výzkumné instituce. V tomto kontextu je „operátor“ osoba, která pracuje ve výrobě v jakékoli průmyslové společnosti. A zde mohou pomoct například AR brýle.

AR neboli rozšířená realita (Augmented Reality) přidá zraku další vrstvu, takže člověk může vidět potřebné informace bez narušení vlastního pohledu. Skrze takový panel se bude dívat na okolní svět, stejně jako sluneční brýle omezují světlo. Společně s datovou analýzou, digitální výpomocí a dalšími řešeními je to něco, čemu Arica říká „kognitivní podpora“. Stejný operátor dostane také exoskeleton, který ho ochrání a posílí.

Pracovníci Airbusu a úleva pro rameno

Jako příklad používá Arica společnost Airbus. „Tito operátoři tráví opravdu hodně času s pažemi zdviženými nad úroveň ramen.“ Když pracovníci sestavují části a kompletují letadlo, trup je obvykle zavěšen nad jejich hlavami. A dlouhé dny strávené právě v této pozici mohou vést k mnoha zraněním ramene jednoduše z dlouhodobé námahy. Další pak zvedají věci pomocí spodní poloviny těla. Ti potřebují na výpomoc zase exoskeleton.

Další možností je vyhnutí se informačnímu přehlcení. Některé společnosti třeba vybavují operátory AR brýlemi, které jim průběžně ukazují, jaký díl kam patří. Podle zpráv tak vzrostla produktivita o 20 %. Výzvou je zde to, aby pracovníci nebyli příliš zavaleni informacemi. „Když operátoři naberou zkušenosti, už nepotřebují tolik informací a údajů. To totiž vytváří jen nánosy v jejich zorném poli a produktivita klesá.“

Kontrola zdravotního stavu

Umělá inteligence také sleduje, jak se pracovníci cítí. Měří dechovou frekvenci a také teplotu vydechovaného vzduchu. Hans Torvatn, manažer ze SINTEF Digital, zdůrazňuje, že lidé jsou vždycky základem. Mluví o koncepci nazvané Průmysl 4.0 – je to atraktivní pojem (buzzword) popisující nedávnou průmyslovou revoluci. V tomto procesu jde o digitalizaci celé průmyslové výroby, nikoli nahrazení člověka robotem.

Torvatn se ale nezastavuje a podniká ještě jeden krok. „Tohle je Průmysl 5. 0. Naprosto jasně totiž ukážeme, jak jsou lidé vlastně pro výrobu podstatní. Lidé vždycky rozhodují a my musíme vzít při digitalizaci v úvahu právě lidské potřeby a jejich potenciál.“ Lidé se tedy o svoje pozice nejspíš bát nemusí. Dost možná se budou jednou po výrobních halách procházet v podobných strojích jako obránci Sionu z trilogie Matrixu. Jen ty kulomety budou chybět.

Jaké digitální nástroje při své práci používáte nejčastěji?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Mají se lidé kvůli robotům obávat o práci? Nejlepší pracovníci budou nejspíše kombinací člověka a robota se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odporné, nebo geniální? Historické případy, kdy předkové našli pro vlastní moč unikátní využití. Doslova bere slova z úst

Redakce VědaŽivě — Thu, 07 Oct 2021 03:55:00 +0000

Jenže naši předkové považovali moc – poměrně právem – za zlatou tekutinu, kterou se nesmí plýtvat. Je přitom jedno, jestli šlo o Římany, Řeky nebo například Číňany. Každý z těchto národů, a nepochybně i mnohé další, našel pro tělesný tekutý odpad nejrůznější způsoby využití. Takový ranní dech je už tak dost nepříjemný. Jenže třeba právě Římané k tomu ještě přidali zatuchlou moč, kterou používali právě na bělení svých zubů.

Hlavně ta čistota

Dává to ale technicky opravdu smysl. Moč obsahuje močovinu, která se mění na amoniak, což je velmi účinná čistící sloučenina. Rozpustí skvrny a v pohodě vybělí zuby. Amoniak ostatně najdete i v komerčních čisticích prostředcích. Tohle věděli už i ve starých Pompeiích (těch zavalených sopkou), kde používali právě moč k bělení šatů. Tamní prádelny máčely oblečení v moči, kterou sbíraly u pouličních nádob, kde si obyvatelé ulevovali.

Mnoho studií ukazuje velmi příznivý vliv moči na pleť, takže se vyskytuje i v kosmetickém průmyslu. Dnešní dermatologové jsou ovšem toho názorů, že potenciální problémy převažují nad přínosy. Nicméně pokud byste měli akné v antickém Římě, Řecku nebo Indii, měli byste moč na předpis od doktora. Obecně panoval názor, že právě tato tekutina léčí i kožní problémy. Ostatně měla vznešené názvy jako „zlato z krve“ nebo „elixír života“.

Zářivé barvy a cukrovka

Síran hlinitý je sloučenina, která fixuje barvy, protože je používána v oděvním průmyslu. Dneska se dá snadno vyrobit v laboratořích, ovšem ve starých dobách se dělal právě z lidské moči. Věděli to Římané i staří Egypťané, touto znalostí disponovala také středověká Anglie. Historie Yorkshiru je přímo plná síranu hlinitého. V době největší výroby tu potřebovali na 200 tun moči ročně, což znamená od 1000 lidí. Importovali ji proto z Londýna i Newcastlu.

Už jsme zmínili vztah dermatologů k moči, ovšem existovalo i další využití. Dnes umíme například cukrovku odhalit pomocí mnoha testů. Dříve byly věci jednodušší a doktoři zkoumali to, co z těla člověka vycházelo. Tedy logicky i moč, její barvu, vůni a konzistenci, takže došlo i na ochutnání. Anglický lékař Thomas Willis podle záznamů dělal to samé, Moč pak popsal jako „úžasně sladkou, jako dochucenou medem nebo cukrem“. Znáte další způsoby využiti?

Zdroj: BrightSide

Článek Odporné, nebo geniální? Historické případy, kdy předkové našli pro vlastní moč unikátní využití. Doslova bere slova z úst se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lidský faktor je pro planetu Zemi devastující. Lidé těžce ovlivnili rybí populaci až v polovině řek. Co to reálně znamená?

Redakce VědaŽivě — Thu, 03 Jun 2021 03:55:00 +0000

Děje se to do té míry, že podle odhadu vědců lidé těžce zasáhli rozmanitost druhů ve více než polovině vodních toků na světě. Řeky naší planety poskytují životní prostředí pro skoro 18 000 druhů ryb, přestože tyto toky pokrývají méně než 1 % povrchu Země. Tým vědců z Francie sesbíral data z 2456 řečišť kolem celého světa a činil tak déle než 10 let. Tyto zdroje hostí více jak 14 000 druhů, tedy více jak 80 % celkové rybí populace.

Rybičky rybičky, rybáři jedou

Posléze vědci vytvořili model měřící změny v druhové rozmanitosti v těchto řekách, a jak je během času ovlivnila lidská aktivita. Předchozí výzkumy diversity obvykle jen posuzovaly počet různých druhů v konkrétním ekosystému. Nový model také měří funkci každého rybího druhu v jeho evolučních vztazích. Podle těchto měřítek získal každý vodní systém skóre od 0 do 12 – čím vyšší číslo, tím větší změna v biodiverzitě následkem lidského konání.

Tým došel k závěru, že 53 % řek má skóre vyšší než 6, což znamená těžký zásah ze strany člověka, zvláště po období průmyslové revoluce. Není překvapením, že se takto rizikové toky nacházejí hlavně v bohatých zemích, jako je západní Evropy a Severní Amerika, kde lidé z vodními toky obecně výrazně manipulovali. Jen asi 14 % vodních toků bylo ovlivněno minimálně, ale tyto vody poskytují prostředí jen pro jednu pětinu světových ryb.

Málo zasažená Afrika a Austrálie

Slabě ovlivněné řeky jsou hlavně ty v Africe a Austrálii. Odpovídá to nejspíše pomalejšímu tempu průmyslového rozvoje Afriky a u Austrálie menší hustotě osídlení lidmi právě v oblastech říčních toků, zdůvodňují vědci. Řeky, které ve svém okolí zažily nejrozsáhlejší průmyslový vývoj, jako Mississippi, jsou nejvíc dotčené. Spolu s přemírou rybaření a změnou klimatu jsou například přehradu nejvíce škodlivé pro rozmanitost druhů.

Přehrady a další změny toků totiž přerušují tok živin a blokují migraci rybí populace. Udržení biodiversity je důležité pro mnoho komunit, jejichž strava sestává hlavně z ryb. Například v Kambodži je víc jak 60 % proteinů ve straně podporováno právě říčními rybami. Z toho plyne, že ohrožováním těchto přírodních soustav a zásahy do nich dlouhodobě likvidujeme především vlastní zdroj a potažmo vlastní zdraví.

Zdroj: New Scientist

Článek Lidský faktor je pro planetu Zemi devastující. Lidé těžce ovlivnili rybí populaci až v polovině řek. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.