Odporné, nebo geniální? Historické případy, kdy předkové našli pro vlastní moč unikátní využití. Doslova bere slova z úst

Zdravý člověk ulevuje svému močovému měchýři 4 – 10krát za den, což ovšem závisí na mnoha faktorech. A pro většinu populace jde jen o tekutý odpad a nic dalšího.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Jenže naši předkové považovali moc – poměrně právem – za zlatou tekutinu, kterou se nesmí plýtvat. Je přitom jedno, jestli šlo o Římany, Řeky nebo například Číňany. Každý z těchto národů, a nepochybně i mnohé další, našel pro tělesný tekutý odpad nejrůznější způsoby využití. Takový ranní dech je už tak dost nepříjemný. Jenže třeba právě Římané k tomu ještě přidali zatuchlou moč, kterou používali právě na bělení svých zubů.

Hlavně ta čistota

Dává to ale technicky opravdu smysl. Moč obsahuje močovinu, která se mění na amoniak, což je velmi účinná čistící sloučenina. Rozpustí skvrny a v pohodě vybělí zuby. Amoniak ostatně najdete i v komerčních čisticích prostředcích. Tohle věděli už i ve starých Pompeiích (těch zavalených sopkou), kde používali právě moč k bělení šatů. Tamní prádelny máčely oblečení v moči, kterou sbíraly u pouličních nádob, kde si obyvatelé ulevovali.

Zdroj fotografie: Pixabay

Mnoho studií ukazuje velmi příznivý vliv moči na pleť, takže se vyskytuje i v kosmetickém průmyslu. Dnešní dermatologové jsou ovšem toho názorů, že potenciální problémy převažují nad přínosy. Nicméně pokud byste měli akné v antickém Římě, Řecku nebo Indii, měli byste moč na předpis od doktora. Obecně panoval názor, že právě tato tekutina léčí i kožní problémy. Ostatně měla vznešené názvy jako „zlato z krve“ nebo „elixír života“.

Zářivé barvy a cukrovka

Síran hlinitý je sloučenina, která fixuje barvy, protože je používána v oděvním průmyslu. Dneska se dá snadno vyrobit v laboratořích, ovšem ve starých dobách se dělal právě z lidské moči. Věděli to Římané i staří Egypťané, touto znalostí disponovala také středověká Anglie. Historie Yorkshiru je přímo plná síranu hlinitého. V době největší výroby tu potřebovali na 200 tun moči ročně, což znamená od 1000 lidí. Importovali ji proto z Londýna i Newcastlu.

Zdroj fotografie: Pixabay

Už jsme zmínili vztah dermatologů k moči, ovšem existovalo i další využití. Dnes umíme například cukrovku odhalit pomocí mnoha testů. Dříve byly věci jednodušší a doktoři zkoumali to, co z těla člověka vycházelo. Tedy logicky i moč, její barvu, vůni a konzistenci, takže došlo i na ochutnání. Anglický lékař Thomas Willis podle záznamů dělal to samé, Moč pak popsal jako „úžasně sladkou, jako dochucenou medem nebo cukrem“. Znáte další způsoby využiti?

Zdroj: BrightSide