Postižení a pečovatelský dům

Pick-up byl nalezen převrácený na střechu ve vyschlém korytu řeky. Wallis s ním prorazil zábradlí a spadl z výšky 7,6 metru. Při nalezení nereagoval, nemohl se hýbat, ale dýchal. Zůstal jako kvadruplegik v pečovatelském domě Mountain View. Během let po nehodě se kóma stabilizovalo na stav minimálního vědomí, podle lékařů šlo ale o trvalý stav. Terry takto zůstal až do 13. června 2003 (ano, taky pátek 13.), kdy se probudil v nemocniční posteli.

Následně pronesl svá první slova. Jeho dceři bylo v tu dobu 19 let. Jeho žena ji sama vychovávala po téměř dvě dekády, jeho rodiče byli stále naživu. Když se ho sestra zeptala, kdo je žena, která k němu jde, odvětil „máma“. Jeho druhé slovo bylo „Pepsi“. Rychle následovalo „mléko“ a druhý den už Terry mluvil, jako by se nikdy nic nestalo. Jediný problém tak byl, že Terry byl stále vědomím v roce 1984.

Stále žil v původním roce

Ptal se po svých prarodičích, kteří ale už oba zemřeli. Stále se odkazoval na Ronalda Reagana jako prezidenta. Pamatoval si telefonní číslo do svého starého domu, které všichni kolem už dávno zapomněli. Naprosto ho šokovala skutečnost, že SSSR už není nepřítel a že padla berlínská zeď. Svaly mu atrofovaly, postupně ale prošel omezenou rehabilitací. Vrátila se mu tak dovednost pohybovat některými části těla a také komunikovat s okolím.

Zůstal ovšem postižený následky zranění, která utrpěl při původní nehodě, včetně poruchy řeči. Byl také předmětem speciálu pořadu BodyShock v roce 2005 jako „Muž, který spal 19 let“. Program zahrnoval i renomované vědce včetně Dr. Caroline McCagg, vedoucí lékařky JFK centra pro úrazy hlavy v New Jersey. Neuropsycholog Dr. Joe Glacino podotkl, že Wallisův mozek si udržel hodně informací z doby úrazu, ale prakticky žádné pozdější.

Mozek spojuje neurony

Ztratil totiž schopnost ukládat nové vzpomínky a v podstatě tak trpěl amnézií. Neurolog Dr. Martin Gizii pak uvedl, že v důsledku poškození nebyl schopen převádět nové zkušenosti do vzpomínek. Wallisův mozek byl prozkoumán novými technologiemi na Weill Cornell Medical College. Na tomto základě vznikla hypotéza, že mozek opět spojuje nepoškozené neurony a vytváří i nová spojení v oblastech, které byly úrazem poškozeny.

Lékaři ale stále diskutují o povaze samotného kómatu. U pacientů, kteří zůstávají v bezvědomí po mnoho let, se hovoří o vegetativním stavu. A je velmi neobvyklé, když se po tak dlouhé době probudí. Dohady vzbudilo také načasování. Jednoduše proto, že auto havarovalo v pátek 13. a o 19 let později se Wallis probudil v totožný den. Nejen jeho otec Jerry to prohlásil za nadmíru podivné.

Článek Z kómatu se probudil po 19 letech. Vědomím byl ale stále v roce 1984, kdy do něj po nehodě upadl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Svět se změnil, my musíme taky

Klimatoložka Katherine Hayhoe z Texaské univerzity shrnuje situaci jednoduše: „Vystavěli jsme civilizaci, která je založena na podobě světa, který už ale neexistuje.“ Planeta už se v průměru ohřála o 1,2 stupně Celsia na rozdíl od předprůmyslové doby. Lidstvo se tak pohybuje mimo veškeré své historicky dané mantinely. Posun teploty na celé planetě v takové míře za méně než jedno století je něco zcela nevídaného.

Jen oceány tak pohlcují každou vteřinu objem tepla, srovnatelný s pěti atomovými bombami shozenými na Hirošimu. Až do skutečně moderní doby operovala lidská civilizace způsobem, který byl teplotně vyrovnaný a přímý. Spalováním fosilních paliv jsme se definitivně vymanili ze své minulosti, jako kdybychom se přesunuli na zcela jinou planetu. Poslední období, kdy bylo na Zemi takto teplo, bylo před 125 000 lety.

Dekády ve znamení rychlejšího ohřevu

Od roku 1970 se tempo zvyšování teploty Země neustále zrychluje i ve srovnání s jakýmkoli dalším obdobím. Vody oceánu se ohřívají rychleji, než kdykoli během minulých 11 000 let, a s celou planetou tak provádíme zcela ojedinělý pokus. Pro nás se teplota zatím posunula o několik desetin stupně, což je jen malý zákrut na cestě. Jenže se blížíme k zatáčce, jakou jsme dosud nikdy neviděli a ani v ní žádným způsobem „neřídili“.

Přestože nikdo nedokáže přesně určit, jaký bude konec tohoto děsivého experimentování s planetou, lidé mají rádi konkrétní cíle. Roku 2015 se konala konference v Paříži, kde si zmírnění globální teploty odsouhlasilo skoro 200 zemí. Inspirujícím cílem bylo udržet nárůst na úrovni 1,5 stupně Celsia. Další cíle měly menší a chudší země, kterým byly jasné následky v podobě nemožných vln veder společně s obdobími výrazného sucha a prudkých záplav.

Drobounký rozdíl se smrtícím dopadem

„Rozdíl mezi 1,5 a 2 stupně Celsia je pro Maledivy rozsudkem smrti,“ prohlásil Ibráhím Muhammad Solih, prezident země, směrem k lídrům OSN. Po ohřevu 1,49 stupně není žádný kraj útesu nebo velká propast, jde spíše o padání ze skalnatého svahu. Ovšem světové vlády podle většiny měřítek selhávají ve snaze odvrátit smrtící osud. António Guterres, generální sekretář OSN, prohlásil, že jsme na katastrofické trase, která vede k záchraně či peklu.

Tento rok poskytl nové a děsivé důkazy, že dokonce i aktuální stupeň oteplování je zcela katastrofální. Projevilo se to záplavami v Německu a Číně, požáry v Kanadě, Kalifornii i Řecku. V Grónsku poprvé zažili déšť místo sněhu. Amanda Maycock u univerzity v Leedsu uvedla, že žádný stupeň globálního oteplování nelze považovat za bezpečný a už teď lidé umírají čistě v důsledku tohoto všudypřítomného procesu.

Dopady napříč celým světem

Po celém světě dochází k tomu, že jsou lidé oddělováni bouřemi, vlnami veder, suchem a povodněmi. Pokud se něco rychle nezmění, do roku 2050 bude tímto trendem ovlivněno na 216 milionů lidí, jak plyne z odhadu Světové banky. Ze světové ekonomiky v budoucnu zmizí 23 trilionů dolarů, což nejspíš převrátí životy mnoha dalším lidem. Některé z nejpřímějších dopadů krouží kolem vody a to jak jejího přebytku, tak i nedostatku, tedy sucha a záplav.

Enormní povodně, většinou vydatně napájené extrémními srážkami, se v posledních letech už staly normou. Děje se tak nejen v Německu nebo Číně, ale už i v USA, kde řeka Mississippi strávila většinu roku 2019 ve stádiu rozvodnění. Británie byla zasažena povodněmi v roce 2020 po vydatných bouřích. Ty přinesly srážky o objemu jednoho měsíce během 48 hodin. Podobně tomu bylo v Súdánu, kde bylo loni vytopeno na 110 000 domácností.

Mění se ve vašem regionu průběhy deště či sucha?

Zdroj: TheGuardian

Článek Ekologická katastrofa už je tady a Země se pomalu stává neobyvatelnou. Dokážou vlády zabránit nejhoršímu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Setkání za 10 let

Kometa s kódovým označením C/2014 UN 271 míří do vnitřní struktury naší Sluneční soustavy a objeví se tu nejspíš za deset let, tedy v roce 2031. Tato kometa má velikost minimálně 100 kilometrů, což je 1000krát víc než u běžně pozorovaných komet. Je na poměry komet natolik obrovská, že ji vědci původně mylně považovali za trpasličí planetu. To uvádí i stanovisko badatelů k jejímu objevu během června 2021. Jenže se jako trpasličí planety nechovala.

Bližší rozbor odhalil, že se velmi rychle pohybuje skrze Oortův oblak. To je hypotetická oblast tvořená kometami, která se nachází na kraji Sluneční soustavy. Jedná se nejspíš o zbytky původní planetární mlhoviny, které naši soustavu formovaly. Kometa postupovala směrem ven z tohoto shluku a měla dokonce typický jasně zářící kometový „ohon“. Ten je zřetelnou známkou právě ledové komety mířící do relativně teplého středu solárního systému.

Cesta ke Slunci

Díky dalším údajům mohli astronomové kometu více prozkoumat a také odhadnout její budoucí dráhu směrem ke slunci. Předně je potřeba upozornit na skutečnost, že tato kometa nepředstavuje pro Zemi žádnou hrozbu. Momentálně stále prochází Oortovým oblakem, nejblíže Slunci bude asi v roce 2031. Jenže i tehdy se bude nacházet asi ve stejné vzdálenosti od hvězdy jako oběžná dráhy planety Saturn. To je blíže, než když se tu objevila naposledy.

Pokud budete chtít tuto událost pozorovat, neobejdete se bez vybavení v podobě teleskopu. Poslední návštěva této komety proběhla před 3,5 miliony let a tehdy se objevila 18 AU od Slunce. Jde o tzv. astronomickou jednotku odpovídající cca 150 milionům kilometrů. Průchod v roce 2031 by měl být o 8 AU blíže Slunci. Pro astronomy jde o novou kometu v tom smyslu, že lidské oko tento objekt ještě při průletu soustavou nespatřilo. Bude mít tedy premiéru.

Pozorujete pomocí teleskopu astronomické jevy, například Perseidy?

Zdroj: LiveScience

Článek Do Sluneční soustavy míří obr: Největší kometa, která byla dosud pozorována. Kdy ji bude možné vidět? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Blíží se bod bez návratu

Z nové zprávy v první řadě plyne, že prostředí se proměňuje čím dál rychleji, nikoli konstantním tempem. Důvodem jsou neubývající emise skleníkových plynů, v první řadě oxidu uhličitého. V tomto ohledu jsou na vině hlavně stále oblíbená fosilní paliva, proto je podstatná jejich regulace. Zpráva je výslednicí asi 1 400 samostatných studií a celkově tak obsahuje údaje od 234 autorů z 39 zemí. Výsledkem jsou odhady nezvratných změn v horizontu jednotek dekád.

Nejpozději do dvaceti let se totiž celá planeta ohřeje o 1,5 stupně Celsia, což vytvoří markantní rozdíl oproti předprůmyslové éře. Tento limit spustí změny po celém světě, které už nepůjdou jakkoli zastavit. Jedná se hlavně o růst hladin moří a oceánů v důsledku tání ledovců. Současné teploty se na Zemi naposledy vyskytovaly před 125 tisíci lety a tehdy byly hladiny o 5–10 metrů výše. Nynější zátěž CO2 ve vzduchu tu byla naposledy před 4 miliony let.

Akcelerované dopady změn

Například od roku 1900 – pro pohled do současnějších dob – se hladina moří zvedla celkově o 20 centimetrů. To nevypadá jako značný posun, jenže během posledních deseti let dosáhlo toto tempo dokonce trojnásobku. Střední Evropa bude v důsledku těchto změn trpět hlavně povodněmi a zesilujícími bouřemi. Střídat je budou ovšem periody výrazného sucha. Tento trend už je ostatně patrný z minulých let.

Taková období se samozřejmě vyskytovala už v minulosti. Jenže postupně se mírné a ojedinělé epizody takových výkyvů v počasí stávají dlouhými obdobími se stále většími extrémy směrem nahoru i dolů. Stejným problémem jsou také velmi prudké přechody, kdy teploty klesají nebo stoupají o mnoho stupňů v rámci pouhých dní. Dopady jsou vidět na plodinách, které potřebují stálejší režim. Jasným příkladem toho jsou například změny populací hub. Pozorujete i vy nějaké změny v počasí v průběhu posledních let?

Zdroj: NationalGeographic

Článek Bod zvratu klimatu nastane za pouhých 10 let, urgují odborníci. Pak už nebude cesty zpět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Většinou v řádech let

Dle Mike Garretta, ředitele observatoře Jodrella Banka v Británii, je slušná šance nalezení života během dalších 15 let, pokud je řeč o Marsu. Podle něj je potřeba si nastavit jasný cíl, který stanoví kurz dalších věcí v této oblasti. Odhad v délce přibližně 15 let uvedly i další vědecké a astronomické kapacity. Neměly k němu ovšem podrobnější odůvodnění, které uvedla například astronomka MIT Sara Seager.

Podle ní je potřeba se soustředit na objevování exoplanet. Je tu totiž mnoho projektů právě s tímto směrováním, které by mohly mít na svědomí právě objev mimozemského života. Zahrnují hlavně vesmírné teleskopy, ovšem žádný se nebude realizovat v brzké době. I za předpokladu, že budou všechny schváleny a budou mít zelenou pro start, nejde o záležitosti několika měsíců. Odhadla proto výsledky během 20 let.

Různé přístupy k otázce

Ve všech případech jde jen o poučené odhady, ovšem nic jiného ani čekat nejspíš nelze. Bill Diamond, prezident a výkonný ředitel SETI institutu, uvedl „Rozhodně bych si rád myslel, že se k tomu dojde ještě za mého života. Snad to bude více let, než kolik si myslím, ale rozhodně věřím, že se toho dočkám.“ Diamond rozhodně nebyl jedinou osobou diskuse, která si vztáhla potenciální objevy ke svému vlastnímu životnímu času.

Peter Worden, moderátor diskuse a ředitel nadace Breakthrough Initiatives, ji zakončil asi nejtrefnějším způsobem. Ten byl ovšem v souladu s předchozími reakcemi. „Rád bych se toho dočkal na svoje narozeniny. Takže na moje 80. Narozeniny, které jsou za 10 let.“ Pokud odhady někoho zklamaly, je třeba mít na paměti, že cokoli spojeného s vesmírem je vždycky běh na dlouhou trať. A to přes veškerý technický pokrok lidstva.

Zdroj: LiveScience

Článek Kolik let ještě potrvá, než najdeme očividný důkaz mimozemského života? Odborníci na to mají názor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dnešní informace pro budoucnost

Nejspíš jediné nástroje, které máme pro budoucnost práce k dispozici, jsou zkušenosti z plynulých 10 let. Blízká budoucnost bude nepochybně potřebovat veškeré profese spojené s počítači. Tento segment je jistota od doby, kdy se informační technologie staly běžnou součástí života. Ve spojitosti s nimi – pro někoho překvapivě – neutuchá ani poptávka po zdravotní, hlavně psychické podpoře. Lidí hledajících pomoc psychiatrů zřejmě neubude.

To nás vede k segmentu, který vychází z opakujících se dějů v lidském životě. Lidé budou stále stonat, brát se, rozvádět a budou mít problémy v práci, škole i vztazích. Stejně tak bude stále existovat zneužívání, násilí, závislosti nebo traumata z minulosti. Tohle všechno bude nadále vyžadovat terapeuty, sociální pracovníky a další specialisty. S věděním toho, jak pomoci lidem při jejich běžných problémech, nemůžete sáhnout vedle.

Co svět světem stojí

Při pohledu zpět i do budoucna je jasná jedna věc. Mění se jen prostředky, lidské činností stále zůstávají. Kromě zmíněných dějů v životě člověka jsou stejné i procesy soukromého sektoru. Stále se bude stavět, stále se bude prodávat, stále se bude vyrábět. Adaptibilní marketingový specialista na výzkumy zákaznických preferencí a chování byl vždycky pokladem. A se stále novými kanály pro propagaci jeho role rozhodně nezmizí.

Zbožím digitální éry jsou informace a na ně navazující schopnost predikce, odhadu a rozboru. Jednoduché manuální činnosti mohou nahradit roboti, jenže ti budou vždycky do nějaké míry chybovat. Schopnost netypického přístupu, schopnost vykročení ze zajetých kolejí a vyřešení problémů je zatím vlastní pouze člověku. A už kolikrát nestačí myslet „outside the box“. Dneska je často potřeba zapomenout, že nějaká krabice existuje.

Zdroj: ToughNickel

Článek Uvažujete o změně práce nebo rekvalifikaci? Tyhle profese budou v následujících letech největším tahounem. Slušná odměna vás nemine se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Už to funguje, jen to zvětšit

Na technologiích je krásné to, že jejich pokrok se snad nikdy neodehrává jedinou cestou. Kdykoli se objeví nový postup, materiál nebo možnost propojení, najdou se většinou další způsoby, jak novinku využít. Nepochybně i soustředění na elektromobilitu přispělo k novým materiálům, počítačovým simulacím i větší síle baterií. A jakmile se objevily první malé drony, bylo jen otázkou času, kdy kromě drobných kamerek ponesou také člověka.

Současné létající stroje jsou násobně menší než komerční letadla, a hlavně se soustředí na vrtule místo křídel. To jim dovoluje vertikální start i přistání, jsou však určeny pro jednotlivce, nikoli posádky. Celkově je tato oblast ale stále ve fázi jakéhosi supermoderního Divokého západu. Nadšené startupy se předhání v nových modelech, rychlosti i době provozu. Úřady se mezitím snaží vytvářet první nařízení o bezpečnosti pro nový druh přepravy.

Vzdušná legalita a lidská ochota

Technicky je záležitost v zásadě jednoduchá a co je dneska náročné, může být za rok zcela běžné i cenově dostupné. Jenže skutečná revoluce vyžaduje dva faktory – zákonné ošetření této dopravy a ochotu lidí takové stroje používat. Technologičtí nadšenci tak potřebují v budoucnu přesvědčit potenciální uživatele o dvou věcech. Že individuální vzdušný transport jim bude více vyhovovat a že je taky zcela bezpečný.

Pro tyto stroje bude muset v budoucnu vzniknout potřebná infrastruktura, kterou svět momentálně řeší ohledně elektromobilů. Nepochybně to bude znamenat místa na přistání, skladiště dílů a také spoustu softwaru. A kromě bezpečí samotných pasažérů je potřeba dohlédnout i na lidi na zemi. To, s čím máme dneska stále potíže ve dvou rozměrech, bude nevyhnutelně v budoucnu nutno řešit i v tom třetím.

Zdroj: BBC

Článek 15 nejvíce neobvyklých létajících strojů, které spatřili světlo světa. Jednoho dne změní svět tak, jak ho doposud známe se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Složitá odpověď na jednoduchou otázku

První problematickou částí je, že přes veškerý pokrok v technice skenování a těžby pořád nevíme, kolik ropy Země vlastně skrývá. Ropa má mnoho podob, víme o řadě zásob i o technicky obnovitelných zdrojích. Jenže i tak nejsme schopni přesně stanovit, kolik se jí pod povrchem vlastně nachází. Jasnější okolností je to, že celkové budoucí zásoby závisí logicky na naší průběžné spotřebě a také technologické úrovni.

I auta jezdící na naftu se stávají efektivnější a postupující elektrifikace této oblasti napomáhá ještě víc. Podle statistik z roku 2019 dosáhly prokazatelné zásoby ropy na světě objemu 1 733,9 miliard barelů s roční spotřebou 35,9 miliard barelů. Jednoduchá matematika pak ukazuje, že pokud zásoby neporostou a spotřeba bude stejná, vyčerpáme je za 48 let. To by znamenalo, že světová ropa dojde v roce 2067.

Oblast, která je stále v pohybu

A tady se dostáváme k dalším nejasnostem. Prokázané rezervy ukazují totiž jen ropu, která se dá teoreticky vytěžit s aktuálním stavem technologie a již hotové infrastruktury. Jde tedy vlastně jen o vrcholek ledovce. Technologie tady totiž hraje obrovskou roli a určuje, co považujeme za prokázané zásoby. S každým dalším pokrokem se totiž obvykle dostaneme k dalším zásobám, stejně jako obvykle objevíme další rezervy.

Existuje ještě jedna varianta, a tou je pokles poptávky. Celý svět totiž směruje k diverzifikaci energetických zdrojů a udržitelné ekonomice této oblasti. Otázky na samotné zásoby ropy tak mohou v budoucnu ztratit na aktuálnosti. Místo nich může vyvstat otázka, zda v budoucnu ropu vůbec chceme a za jakou cenu. Technologicky bude možné ropu nejspíš vždycky nějak vytěžit, otázkou je, nakolik se v budoucnu její dobývání vyplatí.

Zdroj: DiscoverMagazine

Článek Kdy nám dojde ropa? Dopad bude tvrdší, než si vůbec dokážeme představit. Změní se chod celého světa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Už tak rapidní tempo nabírá ještě větší rychlost

Voda pocházející z tohoto procesu zvyšuje hladinu moří každý rok asi o 0,7 milimetru. Jak ale tento rapidní úbytek zapadá do nedávné historie ledové pokrývky, včetně teplého období trvajícího 3 000 let? Geolog Jason Briner z univerzity v Buffalo v New Yorku, který se specializuje na ledovce a jejich problematiku, spolu s kolegy vytvořil hlavní časovou osu ledu Grónska. Tento model pokrývá skoro 12 000 let.

Sahá tudíž od úsvitu epochy Holocénu před 11 700 lety a promítá vývoj sahající do roku 2100. Vědci zkombinovali simulace klimatu a fyziky chování ledu spolu s pozorováním minulostí chování této ledové pokrývky, kterou označují morény. To jsou nánosy kamenů a dalšího materiálu označující kraje starých ledovců. Nové klimatické simulace zahrnují prostorové variace v teplotách a srážky napříč ostrovem, které pomohly zpřesnit rekonstrukci.

Nový model odpovídá na další otázky

Během poslední teplé epizody trvající v období před 10 000 až 7 000 lety, ztrácelo Grónsko svou ledovou pokrývku tempem asi 6 000 miliard tun během každého století, jak tým geologů odhadl. Tohle tempo se nezměnilo až do posledních dvou dekád, tedy doby od roku 2000 do roku 2018, ztráta ledu byla obdobná, cca 6100 miliard tun za století. Jenže během příštího století bude podle badatelů tempo zrychlovat.

Míra závisí na budoucím vývoji produkce skleníkových plynu. Při nízkých emisích se ztráta zvýší „jen“ na asi 8 800 miliard tun za sto let do roku 2100. Pokud budou emise vyšší, mohlo by tempo raketově vystřelit až na 35 900 miliard tun za století. Nízké emise sice tempo zpomalí, úbytek bude i tak ovšem rychle pokračovat bez ohledu na lidskou činnost mnohem rychleji, než tomu bylo v dřívějších dobách, upozorňuje Briner a jeho tým.

Zdroj: ScienceNews

Článek Model ukazuje, jak bude v roce 2100 probíhat tání ledu v Grónsku. Predikce nejsou dobré se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.