Skoro všichni je měli špatně

Bývalý stevard Bobby Laurie sdílel Martinezovu fotku s komentářem, že lidé si mají v takové situaci zakrýt maskou celý obličej, tedy ústa i nos. „Poslouchejte svého stevarda! SKORO VŠICHNI pasažéři tohoto letu měli masky nasazené úplně ŠPATNĚ.“ Kyslíkové masky jsou během poklesu tlaku v kabině letadla naprosto klíčové. Lety ve výškách s dírou v trupu jsou, řečeno velmi mírně, vysoce rizikovou záležitostí.

Ve výškách nad 4,5 kilometru je pro lidi náročné dýchat a udržet dostatek kyslíku v krvi. Během několika minut mohou ztratit vědomí, což je stav zvaný hypoxie. Ta se projevuje závratěmi, obavami, tunelovým viděním, bolestmi hlavy, únavou, mdlobami, rozostřeným viděním a celkovým zmatením. Problém není v podílu kyslíku ve vzduchu. Ten je totiž poměrně stabilní (asi 21 %), a to až do výšky 21 kilometrů. Jde hlavně o absenci tlaku vzduchu.

Problematika řídkého vzduchu

Vysoký tlak činí vzduch hustým, což mu pomáhá dostat se do plicní tkáně a tudíž i do krve. Právě nedostatek tlaku tak snižuje dostatek dýchatelného vzduchu. Přidání čistého kyslíku skrze masku pomáhá vyvážit fyziologické problémy, k nimž v takové výšce dojde. Jenže je potřeba mít tu masku nasazenou správně. Jakmile nemáte zakrytá ústa i nos, vystavujete se riziku, že se vám stane to stejné, co bez ní, a nakonec ztratíte vědomí.

Podle zpráv pasažérů bylo v momentě selhání motorů letadlo ve výšce 9,4 kilometru nad zemí. Krátce nato klesli piloti na 3 kilometry a se strojem přistáli 12 minut poté, co byl nouzový stav vyhlášen. Podle tabulky od AOPA (Asociace majitelů a pilotů letadel) měli cestující po rozbití oken 30 vteřin tzv. použitelného vědomí. Jde o čas, kdy můžete za plného vědomí něco udělat, než ho kvůli okolnostem ztratíte.

Klíčová role čistého kyslíku

Ve stavech nouze je příkon čistého kyslíku zcela kritický, protože pacienti v bezvědomí se nebudou moci evakuovat. Pokud je na palubě oheň nebo kouř, může taková osoba znamenat pro okolí rozdíl mezi životem a smrti. Proto je systém letadla navržen tak, aby právě masky spadly v případě jakékoli nouze okamžitě. Instrukce týkající se masek jsou ostatně obsahem každého hlášení bezpečnostních pokynů ještě před začátkem letu.

Incident je momentálně vyšetřován Národní bezpečností dopravní komisí. Z toho důvodu nejsou aktuálně dostupné podrobnější informace. Ačkoli stále existují obavy z této metody přepravy osob, je létání statisticky mnohem bezpečnější než cestování autem. Cestující, který během tohoto incidentu zemřel, byl prvním za posledních 9 let. Za tuto dobu byly více než 100 miliony letů přepraveny miliardy lidí.

Kolik letů jste za život absolvovali? Došlo k nehodám?

Zdroj: BussinessInsider

Článek Během nouzového přistání letadla si téměř všichni pasažéři nasadili kyslíkové masky špatně. Rozšiřuje se zvyk z nošení roušek? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bez kyslíku nebude nic

Až k predikovanému restartu dojde, bude zemská atmosféra velmi bohatá na metan, ale kyslíku tu bude opravdu poskrovnu. Stejná studie také podotýká, že díky této vlastnosti všech planet je zbytečné hledat někde jinde jakýkoli život. I naše vlastní kolonizační snahy budou jen snahou získat čas, protože tento cyklus nás čeká naprosto kdekoli. Pesimistický výhled vyšel z klimatického modelu Technického institutu ve státě Georgia.

Počítačová simulace počítala se změnou jasu Slunce a příslušným poklesem hladiny oxidu uhličitého. Ten se při zvyšující se teplotě rozpadá a méně oxidu uhličitého vede k menší míře fotosyntetického života. Což v první řadě znamená úbytek rostlin a tedy až raketově prudký pokles hladiny kyslíku. Jednoduše ho nebude mít co vyrábět. Dřívější modely obdobného typu počítaly se zmizením zemských oceánů přibližně v horizontu 2 miliard let.

Udušení ještě před oceány

Novější model vychází ze 400 000 předchozích provedených simulací a dochází k závěru, že se život udusí ještě dávno před odpařením veškeré povrchové vody. Jenže jak to tak vypadá, bude úbytek kyslíku mnohem rychlejší, než si dosud kdo dovedl představit. „Pro představu po tomto procesu zůstane asi jedna miliontina množství dnešního kyslíku,“ uvedl Chris Reinhard, který je jedním z autorů studie i modelu.

Budoucí proces je nevyhnutelným následkem neustále rostoucího solárního proudění. Tyto projevy jsou tlumeny sílami mezi atmosférou a hladinou oceánů, tyto vrstvy tak tvoří štít proti sluneční aktivitě. Vzhledem k odhadované rychlosti nejspíš nehrozí jakákoli možnost postupné adaptace jakýchkoli organismů na nové podmínky. Maximálně najít další zdroje kyslíku v jiném stavu, který by bylo možné následně použít.

Vymyslí do té doby lidstvo nějaký způsob přežití?

Zdroj: NatureGeoscience

Článek Až Země dokončí velký cyklus, umře všechno živé na planetě. Vědci předpověděli definitivní konec se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dýchání skryté ve skalách a kamenech

Nejedná se tedy o směs plynů, která by byla pro savce závislé na kyslíku jakkoli přitažlivá. Jenže to zároveň znamená, že je na Měsíci velké množství kyslíku, jen není v plynné formě. Místo toho je uvězněn v regolitu, tedy vrstvě skal a prachu, která pokrývá celý měsíční povrch. Pokud bychom ho z tohoto materiálu dokázali dostat, stačilo by to na udržení lidské populace na Měsíci? Podle odhadů by tomu v principu naprosto nic nebránilo.

Kyslík je k nalezení v mnoha minerálech, které se běžně vyskytují na povrchu Země. A Měsíc je z většiny složen ze stejných skal, které najdeme i u nás. Pravda, má i slušnou porci kamenů pocházejících z meteoritů. Minerály jako například oxid křemičitý, hliník nebo železo a hořčík povrchu Měsíce zcela dominují. A všechny v době skrývají kyslík, jen ne ve formě, kterou by naše plíce dokázaly jakkoli využít.

Povrch zásobený tisíci dopady

Minerály existují na Měsíci v několika různých formách – jako skály, prach, štěrk a kameny pokrývající povrch. Tato směska je důsledkem dopadů meteoritů, které Měsíc trefovaly po dlouhé tisíce let. Někteří lidé tomuto povrchu říkají „půda“, jenže takový termín není zcela přesný. Skutečná půda je poměrně komplexní směs, která se vyskytuje pouze na Zemi. Je také tvořena mnoha organismy, které v ní fungují a činí ji reálně živou.

Původně se také jednalo o regolit, jenže ten byl právě těmito organismy přetvořen v něco naprosto jiného. A tento proces trval miliony a miliony let. Výsledkem je pak síť minerálů, které se nikdy nemohly vyskytnout v původních kamenech. Zemská půda má zcela jedinečné fyzické, biologické a chemické vlastnosti. Regolit na Měsíci je na druhé straně materiál ve zcela původní a ničím nenarušené formě. Žádné organismy tu aktivní nebyly.

Jeden materiál dovnitř a dva ven

Regolit na Měsíci tvoří asi 45 % kyslíku, který je však silně vázán na již uvedené minerály. Abychom byli schopni zlomit tato pouta, je třeba vložit energii, tedy použít proces elektrolýzy. Na Zemi je tento postup běžně používán v průmyslu, například při výrobě hliníku. Tekutou formou oxidu hlinitého projde elektrický proud, aby od sebe oddělil hliník a kyslík. V případě pozemské výroby je kyslík vedlejší produkt hlavního záměru.

Na Měsíci bude situace obrácená, protože nám půjde hlavně o kyslík, zatímco hliník nebo další kovy budou vedlejší, i když užitečný produkt. Jde o velmi jednoduchý princip, jenže je energeticky dosti náročný a potřeboval by solární nebo jinou energii, aby ho šlo zrealizovat. Dalším požadavkem by bylo značné průmyslové vybavení, hlavně pro roztavení kovů. Máme tuto technologii na Zemi, doprava na Měsíc je ale docela výzva.

Kolik kyslíku by mohl Měsíc poskytnout?

Jak se zdá, je to docela velké množství. Pokud budeme ignorovat kyslík v hlubinách Měsíce a budeme se soustředit jen na snadno dostupný regolit, je možné provést základní odhady. Každý metr krychlový lunárního regolitu obsahuje v průměru víc jak tunu materiálu, což je asi 630 kilogramů kyslíku. A podle statistik NASA potřebuje člověk na jeden den asi 800 gramů kyslíku. Tento objem by tedy udržel člověka naživu po celé dva roky.

Lze předpokládat, že bychom mohli proniknout v průměru 10 metrů pod povrch Měsíce a využít všechen obsažený kyslík. To znamená, že horní metry povrchu Luny by poskytly dostatek kyslíku na podporu osmi miliard lidí na víc jak 100 000 let. Jde samozřejmě také o efektivitu celého procesu, ale i tak jde o ohromující množství. To také znamená nutnost ochrany naší úžasné půdy na Zemi, protože ta náš život podporuje stále.

Jak úspěšný bude podle vás tento záměr?

Zdroj: IFLScience

Článek Horní vrstvy Měsíce obsahují tolik kyslíku, že by to udrželo naživu 8 miliard lidí po dobu 100 000 let. Mars se může jít bodnout se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Možnost dýchat druhým koncem

Vědci na univerzitě v Tokiu teď ukázali, že kyslík se může u myší, krys a prasat dostat do krve skrze jejich konečník. Technika známá jako enterální ventilace může vypadat trochu podivně, ale v budoucnu by se mohlo jednat o další řešení pro pacienty s respiračními onemocněními, podotýkají badatelé. Rektum má těsně pod povrchem bohatou zásobu cév – ostatně některé léky se podávají touto cestou, neboť se tak snadno dostanou do krevního řečiště.

Tato skutečnost přivedla vědce na myšlenku, zda by bylo možné stejným způsobem zásobovat tělo potřebným kyslíkem. Na myších, krysách a prasatech otestovali dvě metody – zvířata byla nejdříve ochuzena o kyslík, který jim byl následně podán skrz rektum buď ve formě plynu, nebo infuzí speciální kapaliny schopné pojmout velké množství kyslíku a oxidu uhličitého.

Znatelné okysličení bez negativ

V obou případech se hladina kyslíku v krvi zvířat zvýšila a dovolila jim přežít po delší dobu. Stejně tak se zvýšil změřený stupeň okysličení samotných buněk. Navzdory nízkému absorbovanému množství nebyly nalezeny žádné negativní dopady, které by bylo možné spojit právě s nedostatkem kyslíku. Lidští pacienti s respiračním problémem by mohli dostávat kyslík obdobným způsobem, což by snížilo negativní dopady kyslíkové deprivace, zatímco by podstupovali léčbu.

Enterální ventilace tak slibuje skutečně zajímavé možnosti. Je nutné provést další klinické testování bezpečnosti této metody a také lépe porozumět samotné mechanice, jakou enterální dýchání probíhá. Do budoucna bude potřeba vytvořit skutečně kvalitní, účinný a zároveň bezpečný postup, který bude přizpůsoben nemocničním podmínkám, především technickým možnostem aplikovatelným během péče o pacienty.

Zdroj: Science Focus

Článek Dýchání je u lidí možné i konečníkem. Skutečnost, jež otevírá dveře pro nové přístupy k léčbě nemocných pacientů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Malá zlatá kouzelná životodárná krabička

MOXIE je nástroj pro těžbu vzácného kyslíku z jedovaté atmosféry Marsu. Je to malá zlatá krabice velikosti dřevěné krabice na chleba a je usazená v těle podvozku Perseverance, protože se během jejího pobytu na Marsu bude muset poprvé ukázat v praxi. Tedy bude muset provést proces spočívající ve využití místních zdrojů místo jejich „pouhého“ odebrání pro průzkum pomocí nástrojů pocházejících ze Země.

NASA se o tento proces lokálního využití zajímala už dlouhou dobu a tento experiment ležel na stole už během prvních návrhů sondy. Kromě toho, že je kyslík podstatný pro astronauty kvůli dýchání, má také výraznou roli coby raketové palivo. Při kombinaci s vodíkem se vznítí v silné explozi, kterýžto postup je používán pro zvednutí mnoha moderních raket ze startovacích ploch. Navíc bude potřeba zásoba na zpáteční cestu.

Surovina klíčová pro astronauty i samotné stroje

Kromě toho, že je palivo potřeba na opuštění Země a cestu na Mars, neobejde se vesmírná loď s lidskou posádkou se zásobou asi 45 000 kilogramů kyslíku potřebnou na zpáteční cestu. Je samozřejmě v zásadě možné poslat ze Země na Mars další zásoby kyslíku právě k tomuto účelu, ovšem využití místních zdrojů by bylo mnohem jednodušší a také méně nákladné. Kromě toho bude samozřejmě dodatečný kyslík použit na životní podporu astronautů na místě.

Perseverance během přistání prošla komplikovaným manévrem, ovšem už jen pár dní po přistání došlo i na aktivitu MOXIE. NASA vyslala přístroji několik příkazů, které měly aparát oživit ze spánku a zjistit pomocí dalších testů jeho momentální stav a provozuschopnost, výsledek oslavili skoro stejně jako přistání sondy. Ačkoli tento experiment ještě nebyl konkrétně stanoven, nejspíš k němu dojde během prvních měsíců pobytu sondy na Rudé planetě.

Zdroj: Livescience

Článek Zlatá krabička bude brzy na Marsu vyrábět kyslík se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velká oxidační událost

Podle posledních výzkumů se kyslík poprvé akumuloval v zemské atmosféře asi před 2,4 miliardami let, během Velké oxidační události. Mezi vědci a odborníky bylo dlouhodobou hádankou hledání geologických stop. Tyto stopy naznačují, že dřívější bakterie byly fotosyntetizující a byly už v té době schopné čerpat kyslík. Něco ovšem brzdilo vzestup kyslíku. Pravděpodobným viníkem je nová interpretace skalních sopečných plynů, které jsou několik miliard let staré. Tuto studii zveřejnila v nedávné době Univerzita ve Washingtonu.

Oživení klasické hypotézy

Tato studie oživuje klasickou hypotézu vývoje atmosférického kyslíku, což uvedl hlavní autor studie, který je zároveň výzkumným pracovníkem této univerzity a zabývá se vědami o Zemi a vesmíru. Podle něj data ukazují na to, že vývoj zemského pláště mohl řídit vývoj atmosféry Země a možná i vývoj života. Tato oživující studie je velmi zajímavým pohledem, kterým se rozhodně budou věci dále zabývat.

Plášť ovlivňuje život

Mnohobuněčný život vyžaduje koncentrovanou dodávku kyslíku, takže akumulace kyslíku je klíčem k vývoji kyslíku dýchajícího života na Zemi. Pokud dojde ke změnám v atmosféře vlivem činnosti zemského pláště, plášť by mohl tedy stanovovat tempo vývoje života. Tato nová práce vychází ze studie z roku 2019. V této práci bylo zjištěno, že plášť rané Země byl mnohem méně oxidován nebo obsahoval více látek, které mohou reagovat s kyslíkem. Studie těchto starověkých sopečných hornin, které jsou staré přes 3,5 miliard let, byly získány na lokalitách v Jižní Africe a Kanadě.

Reakce kyslíku s plyny

Sopečné erupce jsou napájeny magmatem, což je směs roztavené a polo roztavené horniny, ale také plyny, které unikají i v případě, kdy sopka nevybuchne. Některé z těchto plynů reagují s kyslíkem nebo oxidují za vzniku dalších sloučenin. K tomu dochází, protože kyslík má sklon být hladový po elektronech, takže s ním reaguje jakýkoli atom s jedním nebo dvěma volně drženými elektrony. Například vodík uvolněný sopkou se kombinuje s jakýmkoli volným kyslíkem, čímž se kyslík odstraní z atmosféry.

Článek Sopečná aktivita a změny v zemském plášti byly klíčem ke zvýšení atmosférického kyslíku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.