Korál, který se skrýval v půlkilometrové temnotě

Obě kolonie pocházejí z hloubky přibližně 550 metrů u mysu Ašizuri ve městě Tosašimizu, prefektura Kóči. Přesné souřadnice Koido ve studii záměrně nezveřejnil, aby lokalitu ochránil před případným nelegálním lovem. Sběratelem exemplářů je Keidži Takami a šlo o čistě náhodný vedlejší úlovek, nikoli o plánovanou vědeckou expedici.

Holotyp (katalogové číslo KBF-OA-00436) a paratyp (KBF-OA-00437) se od všech známých zástupců rodu Hemicorallium liší kombinací znaků, která dosud nebyla popsána:

• oranžové koenenchymové pletivo pokrývající povrch kolonie,
• růžová vnitřní osa z uhličitanu vápenatého,
• polypy rostoucí jen na jedné straně větví,
• autozooidy shluknuté do pupenovitých útvarů na koncích větví,
• přítomnost takzvaných double-club skleritů.

Právě pupenovité shluky inspirovaly druhové jméno: osmanthogemmum odkazuje na vonokvětku (Osmanthus) a latinské gemma, pupen. Molekulární analýza osmi mitochondriálních oblastí DNA potvrdila, že nový druh tvoří samostatnou evoluční linii, byť příbuznou druhům H. abyssale a H. indicodensum. Jde zároveň o vůbec první záznam rodu Hemicorallium u pobřeží prefektury Kóči.

Drahokam, který má větší cenu pro vědu než pro klenotníka

Slovo „drahý“ v názvu korálů čeledi Coralliidae není reklamní nadsázka. Tyto organismy mají pevnou, barevnou vápencovou osu, která se po staletí brousí a zasazuje do šperků, a to v Japonsku, Číně i ve Středomoří. Růžová až krvavě červená barva z nich dělá jeden z nejžádanějších organických materiálů v klenotnictví. Správné druhové určení přitom hraje roli i v obchodu: pomáhá rozlišit, odkud materiál pochází a zda byl získán legálně, jak upozorňuje studie v Coral Reefs z roku 2025.

U Hemicorallium osmanthogemmum ale finanční hodnota zůstává otevřenou otázkou. Studie ji nevyčísluje, a podle nás ani nemůže; existují jen dva známé exempláře, oba uložené ve vědecké sbírce. Skutečný „poklad“ je jinde: v důkazu, že i v relativně dobře prozkoumaných japonských vodách žijí druhy, o nichž jsme neměli tušení. Koido sám píše, že u rodu Hemicorallium se předpokládá existence mnoha dalších nepopsaných druhů, protože velké hloubky a omezené možnosti vzorkování brání systematickému průzkumu.

Přísná pravidla, která nový druh chrání dřív, než ho stačil kdokoli ohrozit

Prefektura Kóči má jednu z nejpropracovanějších regulací lovu drahých korálů na světě. Oficiální pravidla prefektury zakazují lov v hloubkách nad 200 metrů, omezují sezónu, stanovují maximální kvótu 0,5 tuny živých korálů za sezónu pro celý kraj a nařizují vracení malých živých kolonií zpět do moře. Zakázáno je dokonce i použití dálkově ovládaných ponorek k vyhledávání korálových nalezišť.

Hemicorallium osmanthogemmum žije v 550 metrech, tedy hluboko pod hranicí legálního lovu. Koido to ve studii výslovně zmiňuje jako faktor, který z nového druhu dělá nepravděpodobný cíl budoucích korálových lovců.

Historie péče o drahé korály v regionu sahá překvapivě daleko. Nejstarší záznam o náhodném vytažení korálu u západního pobřeží Kóči pochází z roku 1812. Tradiční vlečná metoda lovu se podle krajských dokumentů zásadně nezměnila od éry Taišó. Moderní ochrana ale přidala nové nástroje: v roce 2015 bylo do chráněné zóny u ostrova Kašiwadžima položeno 104 betonových bloků s lasturami, o rok později na ně výzkumníci připevnili fragmenty korálů. Výsledky jsou povzbudivé: 813 fragmentů červeného korálu akasango a 46 fragmentů bílého širosango vykázalo 99,1% míru přežití po dobu 117 až 936 dnů. Nezisková organizace Precious Coral Protection and Development Association hlásí pokračující vysazování i v letech 2025 a 2026.

Co nám říká jeden náhodný úlovek o neznámém oceánu

Deset let od vylovení po publikaci, to není liknavost, ale realita hlubokomořské taxonomie. Potvrzení nového druhu dnes nestojí jen na tvaru skleritů pod mikroskopem; vyžaduje vícegenovou DNA analýzu, srovnání s databázemi a revizi určovacích klíčů celého rodu. Koido ve studii zároveň předkládá aktualizovaný klíč k určování všech známých druhů Hemicorallium, což je nástroj, který poslouží dalším výzkumníkům po celém světě.

Podle NOAA je méně než 0,05 % mořského dna detailně zmapováno. Hlubokomořský výzkum je finančně i logisticky extrémně náročný, a přesto se při každé nové expedici objevují dosud nevidění živočichové a neznámé lokality. Případ Hemicorallium osmanthogemmum ukazuje, že k objevu někdy stačí rybářský háček, trocha štěstí, a vědec ochotný strávit dekádu důkazem, že to, co viselo na vlasci, opravdu nikdo nikdy předtím neviděl.

Dva nenápadné korálové keříky z vedlejšího úlovku rybářské lodi teď leží ve sbírce Kuroshio Biological Research Foundation. Jejich vědecká hodnota se nedá přepočítat na jeny ani koruny, ale pro mapu života v oceánu jsou nenahraditelné.

Článek Objev vzácného korálu u japonských břehů. Nový zářivý druh fascinuje vědce i šperkaře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Korálová kolonie nevídaných rozměrů 

Kolonie se nachází na slavném Velkém bariérovém útesu a její rozměry jsou ohromující. Na délku měří přibližně 111 metrů, tedy zhruba jako fotbalové hřiště, a zabírá plochu téměř 4 tisíce metrů čtverečních. Podle organizace Citizens of the Reef jde o jednu z nejvýznamnějších korálových struktur, jaké kdy byly zaznamenány. Objev přitom učinila Sophie Kalkowski-Pope spolu se svou matkou Jane Pope, zkušenou potápěčkou a fotografkou.

„Když jsme skočily do vody, okamžitě mi došlo, že jde o něco výjimečného,“ popsala Sophie. Dvojice natočila i video, na kterém plave přes celý korál. Obří útvar patří druhu Pavona clavus a jeho velikost byla následně potvrzena detailním měřením i moderními technologiemi. Vědci vytvořili přesný 3D model, který umožní sledovat, jak se korál v čase mění a vyvíjí.

Poloha kolonie zůstává tajná 

Samotná lokalita má navíc specifické podmínky. Oblast je vystavena silným proudům, ale zároveň je méně ohrožená tropickými cyklony než jiné části útesu. Právě to by také mohlo vysvětlovat, proč se zde tak obrovská kolonie dokázala vytvořit a přežít. Přesná poloha ale zůstává tajná, aby se zabránilo poškození ze strany lidí. 

Úžasný objev přitom přichází v době, kdy korály po celém světě čelí vážným problémům. Vysoké teploty oceánů totiž způsobují, že tyto důležité organismy odumírají. V tomto případě však korál dokonce prospívá. „Překračuje veškerá očekávání – nejen že přežívá, ale dokonce prospívá,“ uvádí odborníci, podle kterých je inspirující i fakt, že za objevem stojí běžní lidé. „Ukazuje to, že se do ochrany přírody může zapojit opravdu každý,“ dodávají.

Článek Matka s dcerou objevily největší korál na světě. Je velký jako fotbalové hřiště se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ochrana díky hlubinné poloze

Právě dodatečné metry chrání podle týmu tento útvar před blednutím způsobeným globálním oteplováním. Tato rovina je známá také jako „zóna soumraku“ a je studována velmi vzácně. To z ní dělá potenciálně bohatý zdroj pro objevy nových útesů, což tým hodlá v budoucnu prozkoumat. „Momentálně známe lépe povrch Měsíce než hlubiny oceánů. Z celého rozsahu jejich dna bylo prozkoumáno jen asi 20 %.“

„Tento úžasný objev u pobřeží Tahiti rozšíří naše znalosti o tom, co se nachází v mořských hlubinách.“ Korály připomínající tvarem růže byly objeveny v listopadu a mají v průměru asi 2 metry. Primárně jde o dva druhy, Porites rus dominuje horní vrstvě a Pachyseris speciosa té dolní. Potápěčům z týmu UNESCO zabralo prozkoumání celého útesu 200 hodin, tato námaha se ale definitivně vyplatila.

Krása i ochrana v jednom

„Bylo naprosto magické vidět tento gigantický, růžím podobný korálový útes, který se roztahuje, kam až oko dohlédne. Jako nádherná malba,“ řekla Alexis Rosenfeld, francouzská fotografka a členka objevitelského týmu. Nález je zcela klíčový pro výzkum, protože tyto korály jsou zdrojem potravy a bydlištěm velkého množství organismů. Mohou nám tedy říct opravdu hodně o oceánské biodiverzitě. Jsou také jakýmsi štítem.

Korálové útesy totiž poskytují pobřeží ochranu před erozí, a dokonce vlnami tsunami. Různorodost místních organismů je velmi důležitá také s hlediska lékařského výzkumu. Bohužel patří tyto útvary mezi nejohroženější oceánské ekosystémy, neboť jsou velmi citlivé na globální změny podnebí. „Jak se horní voda ohřívá rychleji než hluboká, přesunou se sem formy života z horních vrstev. Proto je musíme do budoucna systematicky chránit.“

Co vám nejvíc učarovalo při pohledu do hlubin oceánu?

Zdroj: IFLScience

Článek Objeven gigantický korálový útes u Tahiti. Pozoruhodný úkaz učaroval velikostí a nedotčeností se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvojče globálního oteplování atmosféry

Nedávná studie naznačuje, že právě mořská tráva může zvyšovat pH v pobřežních vodách. Jak v ní probíhá fotosyntéza, odstraňuje se z vody oxid uhličitý, čímž tráva brání okyselujícímu vlivu tohoto plynu. Okyselení oceánů je vedlejším efektem zvyšování úrovně oxidu uhličitého v atmosféře. Část CO2 ze vzduchu se rozpouští v moři a spustí tak chemickou reakci, která vede ke snížení pH vody.

Vědci tomuto jevu někdy říkají „zlé dvojče“ globálního oteplování, jelikož jako neviditelný společník provází klimatické změny. Okyselení oceánů může mít vážné dopady na mořské organismy, jako jsou měkkýši a koráli, protože nízké pH vody jim brání ve vytvoření tvrdých skořápek, které potřebují k přežití. Je to hrozba jak pro přírodní ekosystémy v USA, tak i kdekoli jinde na planetě. Studie zkoumající mořskou trávu představuje přírodní způsob řešení tohoto problému.

Tráva udržující a zlepšující vodní prostředí

Po dobu šesti let sbírali badatelé data o mořských loukách, které se rozkládají podél téměř tisíce kilometrů kalifornského pobřeží. Soustředili se přitom na běžné druhy trav, které jsou v této oblasti nejrozšířenější. Shledali, že právě mořská tráva umí pH zvednout o víc jak desetinu jednotky, což odpovídá 30% poklesu kyselosti vody. Efekt ovšem není konstantní, přichází ve vlnách a je ovlivněn dalšími okolnostmi.

Svou roli hraje teplota, denní světlo, mořské proudy a další faktory, které mají vliv na chemické složení vody a možnosti fotosyntézy mořské trávy. Ovšem celkový vliv na kyselost vody může být déletrvající, někdy dokonce po dobu tří týdnů. Studie se nevěnovala efektům vyššího pH vody na mořské organismy, což je téma pro další výzkumy. Není ovšem důvod pochybovat o tom, že mořská tráva má vysoce pozitivní vliv i na ně.

Zdroj: Scientific American

Článek Podmořská modrozelená pole hrají klíčovou roli v globálním oteplování. Reálná ukázka, jak se příroda sama brání před zvyšováním oxidu uhličitého v atmosféře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.