Objev vzácného korálu u japonských břehů. Nový zářivý druh fascinuje vědce i šperkaře

Japonský biolog popsal zcela nový druh drahého korálu s růžovou osou a oranžovým pletivem, vylovený z půlkilometrové hloubky u mysu Ašizuri.

Foto:PickPik

V červenci 2016 lovili rybáři u jihozápadního cípu ostrova Šikoku alfonsíny. Když vytáhli sítě, na hácích visely dvě drobné kolonie korálu, které nikdo z posádky nedokázal zařadit. Materiál putoval do rukou mořského biologa Tacukiho Koida z Kuroshio Biological Research Foundation, a teprve po deseti letech genetických a morfologických analýz vyšla 20. dubna 2026 v časopise ZooKeys studie, která potvrdila: jde o druh, jaký věda dosud neznala. Hemicorallium osmanthogemmum, korál pojmenovaný podle pupenů vonokvětky, rozšiřuje mapu života v hlubinách, kam člověk běžně nedosáhne.

Korál, který se skrýval v půlkilometrové temnotě

Obě kolonie pocházejí z hloubky přibližně 550 metrů u mysu Ašizuri ve městě Tosašimizu, prefektura Kóči. Přesné souřadnice Koido ve studii záměrně nezveřejnil, aby lokalitu ochránil před případným nelegálním lovem. Sběratelem exemplářů je Keidži Takami a šlo o čistě náhodný vedlejší úlovek, nikoli o plánovanou vědeckou expedici.

Holotyp (katalogové číslo KBF-OA-00436) a paratyp (KBF-OA-00437) se od všech známých zástupců rodu Hemicorallium liší kombinací znaků, která dosud nebyla popsána:

• oranžové koenenchymové pletivo pokrývající povrch kolonie,
• růžová vnitřní osa z uhličitanu vápenatého,
• polypy rostoucí jen na jedné straně větví,
• autozooidy shluknuté do pupenovitých útvarů na koncích větví,
• přítomnost takzvaných double-club skleritů.

Právě pupenovité shluky inspirovaly druhové jméno: osmanthogemmum odkazuje na vonokvětku (Osmanthus) a latinské gemma, pupen. Molekulární analýza osmi mitochondriálních oblastí DNA potvrdila, že nový druh tvoří samostatnou evoluční linii, byť příbuznou druhům H. abyssale a H. indicodensum. Jde zároveň o vůbec první záznam rodu Hemicorallium u pobřeží prefektury Kóči.

Drahokam, který má větší cenu pro vědu než pro klenotníka

Slovo „drahý“ v názvu korálů čeledi Coralliidae není reklamní nadsázka. Tyto organismy mají pevnou, barevnou vápencovou osu, která se po staletí brousí a zasazuje do šperků, a to v Japonsku, Číně i ve Středomoří. Růžová až krvavě červená barva z nich dělá jeden z nejžádanějších organických materiálů v klenotnictví. Správné druhové určení přitom hraje roli i v obchodu: pomáhá rozlišit, odkud materiál pochází a zda byl získán legálně, jak upozorňuje studie v Coral Reefs z roku 2025.

U Hemicorallium osmanthogemmum ale finanční hodnota zůstává otevřenou otázkou. Studie ji nevyčísluje, a podle nás ani nemůže; existují jen dva známé exempláře, oba uložené ve vědecké sbírce. Skutečný „poklad“ je jinde: v důkazu, že i v relativně dobře prozkoumaných japonských vodách žijí druhy, o nichž jsme neměli tušení. Koido sám píše, že u rodu Hemicorallium se předpokládá existence mnoha dalších nepopsaných druhů, protože velké hloubky a omezené možnosti vzorkování brání systematickému průzkumu.

Přísná pravidla, která nový druh chrání dřív, než ho stačil kdokoli ohrozit

Prefektura Kóči má jednu z nejpropracovanějších regulací lovu drahých korálů na světě. Oficiální pravidla prefektury zakazují lov v hloubkách nad 200 metrů, omezují sezónu, stanovují maximální kvótu 0,5 tuny živých korálů za sezónu pro celý kraj a nařizují vracení malých živých kolonií zpět do moře. Zakázáno je dokonce i použití dálkově ovládaných ponorek k vyhledávání korálových nalezišť.

Hemicorallium osmanthogemmum žije v 550 metrech, tedy hluboko pod hranicí legálního lovu. Koido to ve studii výslovně zmiňuje jako faktor, který z nového druhu dělá nepravděpodobný cíl budoucích korálových lovců.

Historie péče o drahé korály v regionu sahá překvapivě daleko. Nejstarší záznam o náhodném vytažení korálu u západního pobřeží Kóči pochází z roku 1812. Tradiční vlečná metoda lovu se podle krajských dokumentů zásadně nezměnila od éry Taišó. Moderní ochrana ale přidala nové nástroje: v roce 2015 bylo do chráněné zóny u ostrova Kašiwadžima položeno 104 betonových bloků s lasturami, o rok později na ně výzkumníci připevnili fragmenty korálů. Výsledky jsou povzbudivé: 813 fragmentů červeného korálu akasango a 46 fragmentů bílého širosango vykázalo 99,1% míru přežití po dobu 117 až 936 dnů. Nezisková organizace Precious Coral Protection and Development Association hlásí pokračující vysazování i v letech 2025 a 2026.

Co nám říká jeden náhodný úlovek o neznámém oceánu

Deset let od vylovení po publikaci, to není liknavost, ale realita hlubokomořské taxonomie. Potvrzení nového druhu dnes nestojí jen na tvaru skleritů pod mikroskopem; vyžaduje vícegenovou DNA analýzu, srovnání s databázemi a revizi určovacích klíčů celého rodu. Koido ve studii zároveň předkládá aktualizovaný klíč k určování všech známých druhů Hemicorallium, což je nástroj, který poslouží dalším výzkumníkům po celém světě.

Podle NOAA je méně než 0,05 % mořského dna detailně zmapováno. Hlubokomořský výzkum je finančně i logisticky extrémně náročný, a přesto se při každé nové expedici objevují dosud nevidění živočichové a neznámé lokality. Případ Hemicorallium osmanthogemmum ukazuje, že k objevu někdy stačí rybářský háček, trocha štěstí, a vědec ochotný strávit dekádu důkazem, že to, co viselo na vlasci, opravdu nikdo nikdy předtím neviděl.

Dva nenápadné korálové keříky z vedlejšího úlovku rybářské lodi teď leží ve sbírce Kuroshio Biological Research Foundation. Jejich vědecká hodnota se nedá přepočítat na jeny ani koruny, ale pro mapu života v oceánu jsou nenahraditelné.