Havárie – VědaŽivě.cz

Jak přežít pád letadla: Pravidlo „plus 3, minus 8“ vám může zachránit život, dobře si ho zapamatuje

Redakce VědaŽivě — Sun, 10 Aug 2025 06:04:00 +0000

Stále existuje poměrně dost lidí, kteří odmítají cestovat letadlem, případně jej využijí jen s velkým sebezapřením, protože se obávají smrtelné katastrofy. Navzdory filmovým trhákům je ale havárie letadla velmi nepravděpodobná. Ještě menší je riziko, že se bude jednat o nehodu, při které někdo skutečně zahyne. A možnost, že při ní zemřete vy, je srovnatelná s pravděpodobností, že do vás udeří blesk. Pokud ovšem chcete tuto šanci ještě snížit, mohly by vám přijít vhod následující tipy, jak pád letadla přežít.

Před letem a během letu

Pokud se stanete účastníkem letecké nehody, máte poměrně dobré šance na přežití. Tyto šance se ovšem snižují, pokud nemáte ani tušení, jak se v případě nouzové situace zachovat. Podle statistik mohla být až 1/3 všech úmrtí při leteckých nehodách v minulosti odvrácena, kdyby cestující věděli, co mají dělat, a zachovali se správně.

Zmapujte terén: Při nástupu do letadla a po usazení na své místo se rozhlédněte, zjistěte, kde jsou únikové východy a spočítejte si, kolik řad sedadel vás od nejbližšího východu dělí.
Vyberte si sedadlo: Vzhledem k tomu, že nemůžete předem vědět, kde vznikne problém, je náročné určit, které místo v letadle je nejbezpečnější. Častým tipem je vybrat si sedadlo do uličky. Ideálně v zadní části letadla (v posledních 5 řadách), kvůli blízkosti zadního nouzového východu.
Vhodně se oblékněte: Vyhněte se umělým materiálům (při požáru se škvaří), nenoste sandály, vysoké podpatky ani pantofle (špatně se v nich utíká).
Věnujte pozornost bezpečnostní instruktáži: Když letušky před letem dávají bezpečnostní instruktáž, vnímejte je. Prostudujte také bezpečnostní kartu u sedadla.
Vyzkoušejte pásy: Je důležité, abyste byli připoutaní, když připoutaní být máte. Stejně tak je ale důležité vědět, jak pás v případě nouze rychle rozepnout. Párkrát si to proto vyzkoušejte.
Pravidlo plus tři, minus osm: K nejvíce nehodám dochází při vzletu a při přistání, tedy v prvních 3 a v posledních 8 minutách. Buďte v této době ostražití.
Použijte příruční zavazadla k podložení nohou: Příruční zavazadlo si dejte pod sedadlo před vámi, nikoli do přihrádky nad hlavou. Nohy vám při případné havárii nebudou létat dopředu a dozadu a sníží se šance, že si je zlomíte.

Během havárie a evakuace

Ve většině případů budete vědět, že letadlo havaruje, dříve, než se tak skutečně stane. Palubní posádka bude pravděpodobně vydávat pokyny, poslouchejte je a pozorně je sledujte. Znovu se zaměřte na únikové východy.

Připravte si okolí: Zavažte si boty. Oblékněte si bundu. Použijte měkké předměty k ochraně hlavy a také holení a kotníků.
Zaujměte bezpečnostní pozici v předklonu: Tento krok je velmi důležitý, protože chrání vaši hlavu, krční páteř, ale i nohy před zraněním.
Nasaďte si masku: Pokud se v kabině sníží tlak, nasaďte si okamžitě kyslíkovou masku, teprve poté pomáhejte ostatním (včetně dětí). V bezvědomí nikomu nepomůžete.

Po havárii

Přežili jste pád letadla, teď se z něj musíte dostat a počkat na záchranné složky.

Postupujte podle pokynů: Letová posádka je vyškolena a ví, jak postupovat. Poslouchejte je a řiďte se jejich pokyny.
Okamžitě vystupte: Úmrtnost se výrazně zvyšuje po prvních 90 sekundách po pádu letadla. Řiďte se pokyny palubní posádky, ale pokud je omráčená nebo mrtvá, nečekejte. Dostaňte se co nejrychleji z letadla.
Držte se při zemi: Pokud vidíte nějaký kouř (nebo letadlo viditelně hoří), snažte se držet při zemi.
Nafoukněte vestu: Pokud jste přistáli na vodě, nafukujte záchrannou vestu až venku, pokud ji nafouknete uvnitř letadla, bude se vám hůře vystupovat.
Vzdalte se od letadla: Nezůstávejte v těsné blízkosti letadla, držte se ale na dohled, ať vás najdou záchranáři.
Pomozte ostatním: Pokud je někdo zraněn a vy jste schopni mu pomoci, udělejte to.

Jaký další tip na přežití pádu letadla byste na seznam přidali?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Jak přežít pád letadla: Pravidlo „plus 3, minus 8“ vám může zachránit život, dobře si ho zapamatuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tragédie, která změnila svět: Uběhlo 38 let od děsivé havárie v Černobylu

Redakce VědaŽivě — Thu, 13 Jun 2024 02:33:00 +0000

V dubnu uběhlo 38 let od největší jaderné katastrofy v dějinách lidstva. Výbuch Černobylu přitom byl výsledkem několika lidských pochybení a nedostatečné konstrukce reaktoru. Nehoda si na místě vyžádala na 30 obětí a dalších 50 zahynulo bezprostředně po výbuchu na následky masivního ozáření. Většinou se jednalo o techniky, záchranáře a hasiče. Co vlastně tuto nesmírnou katastrofu způsobilo?

Výbuch způsobila nepovedená zkouška

Na konec dubna 1986 byla naplánovaná bezpečnostní zkouška, která měla otestovat, jak zvládne záložní generátor udržet v provozu chladící čerpadla, kdyby došlo k výpadku proudu. Jednalo se už o druhý pokus této zkoušky, protože první skončila neúspěchem. Dostatečné chlazení jádra je přitom zásadní pro udržení jeho stability. Pokud je jeho stabilita narušena, může explodovat, což si Černobyl nakonec vyzkoušel na vlastní kůži. Výbuch Černobylu tak zapříčinila bezpečnostní zkouška, která měla ověřit, že k podobné nehodě nikdy nedojde.

Následky výbuchu jsou v okolí patrné dodnes.

Osudná noc Černobylu

Stalo se tak z pátku na sobotu v noci, 26. dubna 1986. Vteřiny před výbuchem byly ve znamení paniky a špatných rozhodnutí ze strany techniků. Minuty a hodiny po výbuchu znamenaly zkázu pro celé přilehlé město Pripjať. Hasiči, kteří tu noc hasili, byli bez jakýchkoliv ochranných obleků vystaveni nepředstavitelně silnému radioaktivnímu ozáření.

Radioaktivní částečky prachu a úlomky grafitu se následující ráno snášely na město a rozsévaly smrt. Obyvatelé Pripjati přitom neměli celý den ani ponětí o tom, co se v Černobylu vlastně stalo. Nikdo je nevaroval před riziky ozáření a nebyla podniknuta ani žádná jiné bezpečnostní opatření.

Opožděná evakuace

Evakuace obyvatel Pripjati byla nařízena až v neděli ráno. Většina obyvatel však stále nevěděla, jakému nebezpečí byli sobotního rána vystaveni. Nikdo z nich netušil, že se do svých domovů už nikdy nevrátí. Většina z nich se pak po zbytek života potýkala s následky masivního ozáření. Kromě Pripjati zasáhla radiace uniklá z Černobylu také přilehlé okolí. Menší částečky radioaktivního materiálu pak vítr rozfoukal po většině Evropy. Udává se, že množství uniklých částeček radioaktivního plynu bylo až 400x více, než kolik vyprodukovala atomová bomba shozená na Hirošimu.

Článek Tragédie, která změnila svět: Uběhlo 38 let od děsivé havárie v Černobylu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadné zmizení letu 19: Sestával z 5 vojenských bombardérů chystaných proti japonské flotile. Dodnes nikdo neví, co se stalo

Redakce VědaŽivě — Sat, 25 Mar 2023 03:19:00 +0000

Všichni praktikanti za sebou měli minimálně 300 hodin na obloze. Dne 5. prosince 1945 letka odstartovala z námořní základny Fort Lauderdale na Floridě. Cílem bylo rutinní cvičení s několika bombovými přelety nad „Hen and Chickens Shoals“. Jednalo se také o 19. vzlet toho dne se stejným cílem – proto „Let 19“. Letadla měla dostatek paliva na 4 hodiny provozu a jejich návrat na základnu byl očekáván před západem slunce. Ale něco se pokazilo.

Ztráta orientace a zmizení z radaru

Všech 5 letounů totiž zmizelo naprosto beze stopy, přičemž případ na dlouho udržel pozornost jak veřejnosti, tak i odborníků. Často je také citován jako jeden z prvních případů legendy bermudského trojúhelníku. Jen po 30 minutách letu oznámil vedoucí důstojník Charles C. Taylor nefunkční kompas. Podle něho měl totiž od začátku letět zcela chybným směrem. Počasí se zhoršovalo a pilot dle záznamu konstatoval, že neví, kde je.

Místo cesty na západ směrem k pevnině tak přikázal cestu více nad moře, konkrétně severovýchod. Byli ve vzduchu už 4 hodiny a palivo povážlivě klesalo. Navzdory nejlepším snahám kontrolní věže pokračovala letka špatným směrem, rádio postupně utichlo. Nakonec let 19 zcela opustil radar. Zmizení strojů spustilo jednu z největších pátracích akcí v historii. Byly vyslány další dva stroje, z nichž jeden také zmizel, pravděpodobně vybuchl.

Bezvýsledné pátrání a zrod legendy

Námořnictvo bezvýsledně prohledalo více jak 777 000 čtverečních kilometrů vody. Příčina zmizení neznámá – zrodila se legenda bermudského trojúhelníku. Přes množství lodí i letadel, která tu zmizela, neexistují zatím žádné důkazy o nadpřirozené nebo mimozemské činnosti. Mnoho příhod nastalo nejspíš kvůli pirátům a lidským chybám. Dalšími možnostmi jsou přírodní jevy jako bouře „rogue waves“, tedy neobvykle velké a nečekané povrchové vlny.

Do dnešního dne neexistuje vysvětlení toho, co se Letu 19 stalo. Populárním výkladem je dezorientace a zmizení v bermudském trojúhelníku. Podobně divokou možností je krádež strojů mimozemšťany, což se zdaleka netýká jen těchto letadel. Nabízejí se ještě mořské nestvůry, obří olihně a oceánské „nadýmání“. Tedy chrlení obrovských mas ukrytého metanu. Region má dále disponovat branami do jiných dimenzí nebo skoky v čase.

Realističtější možnosti

Existuje možnost, že letadla potkalo mechanické selhání, případně „kikslo“ nějaké vybavení. To způsobilo havárii, navzdory obrovskému pátrání však nebyly nalezeny žádné trosky. Podle dalších hlasů mohla hustá mlha narušit navigační systém, nicméně žádná ze zpráv neuvádí její výskyt. Letadlům mohlo také zkrátka dojít palivo. Roli mohla hrát i matka příroda, lidská chyba, špatný stav letadla nebo jen smůla. Cokoli z toho mohlo být příčinou havárie.

Kromě toho už se Taylor ztratil několikrát předtím, ačkoli šlo o zkušeného pilota. Během světové války ho museli 2krát zachraňovat z moře. Neznal také oblasti kolem Floridy a navzdory instrukcím ani nepředal řízení jednomu z praktikantů. To všechno navzdory skutečnosti, že byl beznadějně ztracen. Pilot v zácviku k tomu prohlásil: „Sakra, kdybychom letěli na západ, dostali bychom se domů.“ Let 19 tak nadále zůstává záhadou letecké historie.

Článek Záhadné zmizení letu 19: Sestával z 5 vojenských bombardérů chystaných proti japonské flotile. Dodnes nikdo neví, co se stalo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Katastrofa byla blízko: Z americké továrny mohl být druhý Černobyl

Redakce VědaŽivě — Mon, 20 Feb 2023 03:56:00 +0000

Méně známá je však skutečnost, že taková katastrofa mohla být ještě jedna, konkrétně v USA. Došlo k ní v roce 1979 a jen díky velkému štěstí nepřešla ve velkou tragédii. Dějstvím byl ostrov Three Mile Island v Pensylvánii. Ten se nachází 16 kilometrů od hlavního města Harrisburg na břehu řeky Susquehanna. V roce 1968 tu začala výstavba tehdy nejmodernější jaderné elektrárny, která měla nabídnout levné a moderní řešení potíží s energiemi.

Chybná dokumentace a požár

První blok jménem TM-1 byl zprovozněn roku 1974, jeho společník TM-2 o 4 roky později. Pozdější nehoda vycházela z chybného návrhu a lidského faktoru. Reaktory se mnohokrát porouchaly a zatékalo do nich, což si žádalo pravidelné opravy. Rada ale tyto skutečnosti zatajila kvůli riziku uzavření. Jen 90 dní po spuštění TM-2, 28. března 1979, ale ve 4 hodiny ráno došlo k nečekané události při rutinní snaze o čištění chladicí nádrže reaktoru.

Následkem lidské chyby a chybné dokumentace jeden z chladicích plášťů vzplanul. Došlo k zastavení odvodu tepla a v reaktoru začala rychle stoupat teplota. Selhal také systém řešení přetlaku, stejně jako havarijní ventil odvodu tepla. Velín nebyl navíc o ničem informován, situaci proto nijak neřešil. Do rána stoupla teplota v reaktoru natolik, že to částečně roztavilo aktivní zónu, radiace tudíž začala unikat i do okolí a zasáhla minimálně 2 miliony lidí.

Panika podpořená kinem

To přesto, že se společnost dle pozdějšího vyjádření snažila škody minimalizovat. Nový guvernér řešil situaci s mimořádnou duchapřítomností a chtěl hlavně uklidnit paniku. Nedošlo k oficiální evakuaci, byl však doporučen odchod žen a dětí ze vzdálenosti 8 km od elektrárny. Dobrovolně však uprchlo dalších 140 000 lidí. Situaci ještě umocnil fakt, že jen 2 týdny poté běžel v kinech katastrofický snímek Čínský syndrom na prakticky totožné téma.

V 8 hodin večer zbývala do roztavení reaktoru ani ne hodina. Personálu se však skoro zázrakem podařilo stav elektrárny ovládnout, došlo tedy k pomalému chlazení. Zdi stavby nepopraskaly a ven neuniklo více záření. O dva dny později, tedy 30. března, došlo na olověný sarkofág. Ten vážil 150 tun a byl speciálním týmem zvednut nad již dostatečně vychladlým reaktorem TM-2. Od té doby nedošlo k žádné snaze o opětovný provoz.

Žádné oběti, změna nálady

Celý incident neměl naštěstí žádné oběti na životech, až do Černobylu o 7 let později byl však vnímán jako nejhorší jaderná havárie. Nepřekvapí, že jedním z dopadů byla masivní změna vnímání této energetiky v celých Spojených státech. Dříve panovalo velké nadšení napříč společností. Například v 50. letech propagoval její mírové využití dokonce Walt Disney v jednom ze svých pořadů. Událost na Three Mile Island ale vyvolala jasné ochlazení.

Vláda nedovolila stavbu dalších elektráren a jen dostavila rozdělané. Stávající byly důkladně zkontrolovány a nadmíru zabezpečeny. Nové elektrárny povolila až administrativa Baracka Obamy v roce 2012, tedy o více než 3 dekády později. Počet 92 jaderných elektráren v USA je aktuálně odpovědný za 20 % dodávek elektřiny. A zatímco TM-2 se už nikdy nerozjel, první reaktor pokračoval v práci až do plného vyřazení z provozu v roce 2019.

Článek Katastrofa byla blízko: Z americké továrny mohl být druhý Černobyl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak NASA vyhodila do vzduchu Boeing i s „účastníky“, aby mohla nastudovat havárii letadla zvenčí i zevnitř. Video mluví za vše

Redakce VědaŽivě — Sat, 14 May 2022 02:16:00 +0000

Exploze byla provedena na dálku a během experimentu se nikdo kromě figurín nezranil. Test proběhl 1. prosince 1984, byl připravován po více jak 4 roky a všechno šlo podle plánu. Demonstrace se ukázala jako skutečně ohromující a plameny výsledné havárie nešlo uhasit déle než hodinu. Ve výsledku se ukázalo, že havárii takového druhu může přežít až čtvrtina pasažérů stroje. Přídavky do paliva nesnížily šanci na jeho vznícení.

Pád na vojenské základně

Dalším závěrem bylo, že je potřeba změnit vybavenost sedaček v letadle pro větší bezpečnost budoucích pasažérů. Inženýři NASA také zjistili, že přistávací systém nastavitelný na centimetry a letecký kolimátor mohou pilotům výrazně pomoci při bezpečném přistávání. Experimentální stroj vzlétl ráno 1. prosince 1984 z Edwardsovy letecké základny v Kalifornii. Nádrže byly plné (34 tun paliva) a Boeing letěl ve výšce 700 metrů.

Celková doba letu byla asi 9 minut, následně se stroj vydal vstříc hladkému sestupu. Po překonání rozhodné výšky (decision-making height) 46 metrů se letadlo otočilo lehce napravo od cílené trajektorie a vstoupilo do tzv. holandského kroku. Jde o manévr, kdy se letoun dostává do bočních kmitů a jeho ocas se pohybuje ze strany na stranu. Pohyb tohoto typu narušuje boční stabilitu celého stroje. Poprvé se vlastnost objevila u vojenských letadel.

Propíchnutí motoru a trupu

Boeing pokračoval v sestupu a minul část ranveje v rychlosti nižší, než bylo potřeba. Následně dostal vzdálený příkaz k přistání. Dotkl se ranveje v náklonu na levé křídlo a při plném tahu. Nos stroje se také vychýlil doleva. Na pruzích byla nastavena masivní kovová zařízení, která měla zaručit rotování. Jedno z nich trefilo 3. motor hned za spalovací komorou, následkem čehož zůstal tento motor držet na křídle.

Druhá „nástraha“ propíchla trup letadla. Následkem toho se dostalo ven palivo a stroj začal hořet. Podle odborníků by se v reálné nouzové situaci choval stroj trochu odlišně. Nicméně celý experiment byl v rámci dosažitelných podmínek velmi věrohodný. Dovolil tak řadě odborníků získat obrovskou spoustu informací pro budoucí leteckou bezpečnost. Ostatně stejné zkoušky se dělají zcela běžně s automobily všech světových značek.

Jak velkým strachem z létání trpíte?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Jak NASA vyhodila do vzduchu Boeing i s „účastníky“, aby mohla nastudovat havárii letadla zvenčí i zevnitř. Video mluví za vše se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na palubě mrtvých duší: Co předcházelo havárii letu Helios 522. Byla to chyba v přehození konkrétní páčky?

Redakce VědaŽivě — Wed, 11 May 2022 02:58:00 +0000

Toho dne začal Irwin v 1 ráno, skončil asi v 6.30 a plánoval vzít děti na pláž. Byly prázdniny a přijela jeho rodina. V 8 hodin zvonil telefon a jeho šéf jej volal zpátky, na tom nebylo nic zvláštního. Operační místnost byla však v krizi, ztratila kontakt s jedním ze strojů. Let 522 byl na trase z Larnacy do Atén a trval 1 hodinu a 45 minut. Už to ale byly 2 hodiny od startu a letadlo bylo stále ve vzduchu se 121 lidmi na palubě. Vydaly se za ním dva další stroje.

Skutečný poplach v oblacích

Jeho reakce byla odměřená. „Inženýři nejsou moc reaktivní lidé. Nepanikařím. Prostě přijmu informace a pracuji s nimi.“ Letadlo kroužilo nad Aténami a čekalo na povolení k přistání. Mělo palivo na další 3 hodiny, lidí v operační místnosti přibývalo a Irwin byl poslán domů. Asi o hodinu později stroj havaroval v kopcích 40 kilometrů od Atén. Při letecké havárii existují doslova rituály zahrnující pečlivou lokaci, záznam a mapování každého kousku.

Podle inspekce stroj havaroval kvůli špatnému tlaku v kabině. S výškou byl vzduch řídký a většina pasažérů na palubě omdlela. Vyšetřování se rychle soustředilo na teorii, že ovladač tlaku byl v poloze „manuální“ místo „auto“. Nehoda tak byla přisouzena lidské chybě. Do tisku pak uniklo znění „Alan Irwin…je v centru vyšetřování. Podle zpráv zůstala totiž kontrola tlaku ve špatné pozici po poslední bezpečnostní kontrole.“

Kontrola tlaku u dveří

Toho dne pracoval Irwin s britským inženýrem Malcolmem Fowlerem. Jednalo se o šestitýdenní smlouvu s Heliosem. Irwin se rozhodl pro kontrolu tlaku, respektive otestovat pevnost dveří. Kontrolu přepnul na „manuál“, což kabinu uzavírá. Fowler si sedl ke dveřím, ale po minutě nic neslyšeli. Irwin tedy kabinu odtlakoval a kontrolu přepnul na „auto“. Když se později v televizi koukal na záznam nehody, byl jako omráčený.

„Bylo mi mdlo, protože většina lidí na palubě byli moji přátelé. Znali jsme se roky,“ řekl. Při klesání byla rychlost letadla skoro 650 km/h a náraz byl enormní. Kusy kovu a další součástky se válely po okolních kopcích a většina obětí byla stále připoutána k sedačkám. Posádka podle všeho ještě nezačala servírovat jídlo. Jediná nepoškozená část letadla byl ocas. Mezi troskami tak svítilo logo řeckého slunečního boha, symbol Heliosu.

Nevinná návštěva na policii

Když Irwin za 4 dny dorazil na policejní stanici, pokládal to jen za rutinní rozhovor. Podle něj policie potřebovala pouze technickou pomoc. Atmosféra se však rychle změnila a Irwin se dožadoval advokáta. To však policie odmítla a stále mu tvrdila, že není obžalován, ale jen pomáhá s vyšetřováním. „Na konci mi však policista sdělil, že podle nich jsem já nechal páčku ve špatné pozici, tedy jsem tuto nehodu zavinil,“ vypravuje Irwin.

„Další úředník řekl, že nemusím odpovídat, ale bude to v mém prohlášení.“ Ani v té chvíli Irwin nečekal žádné obvinění. „Nebylo na co reagovat, svou práci jsem udělal,“ prohlásil. Dne 7. srpna 2008 byl Irwin obviněn ze zabití a v novinách se objevila fotka jeho i rodiny. Jeho žena začala pít, po roce se rozvedli a jemu připadla péče o děti. Když se v den rozsudku dověděl o trestu 10 let, protože soud nemohl udělit vyšší, jen pokrčil rameny.

Jaké další letecké neštěstí se vám vybavuje?

Zdroj: Science

Článek Na palubě mrtvých duší: Co předcházelo havárii letu Helios 522. Byla to chyba v přehození konkrétní páčky? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nehody jaderných elektráren, o kterých SSSR vždycky mlčelo. Černobyl a Fukušima nebyla jediná místa, kde došlo k výbuchu

Redakce VědaŽivě — Sat, 30 Apr 2022 02:20:00 +0000

Ozvěny Černobylu pocítila více než jedna generace a jeho přízrak se opět v současné době ozývá kvůli situaci na Ukrajině. Stejně tak je s ním zcela logicky srovnáván i případ v japonské Fukušimě. Málokdo ale ví, že nešlo zdaleka o jedinou radioaktivní havárii na území bývalého Sovětského svazu. Objevily se i další, o kterých soudruzi svorně mlčeli. Tento trend ostatně provázel i vývoj v Pripjati, což ukazuje velmi dobře stejnojmenný seriál.

Katastrofa v Kishtimu

K první velké havárii spojené s únikem radiace došlo v roce 1957 v uzavřeném vojenském městě Čeljabinsk-65. Hlavním podnikem zde byla továrna Mayak, mezi vědci a armádou známá také jako Kombinat 817. Strašné tragédii předcházely dvě menší, z nichž jedna se odehrála v roce 1953 a druhá v roce samotné havárie. Dne 15. března 1953 došlo k nekontrolovatelné řetězové reakci a dva pracovníci dostali obrovskou dávku radiace.

Přežili, jednomu však musela být následně amputována noha. Po 4 letech přišla druhá, vážnější událost. Na výrobní lince uranu-235 došlo 21. dubna 1957 k nekontrolovatelnému uvolňování vysoce obohaceného izotopu. Reakci nebylo možné zastavit a vedla k tisícinásobnému zvýšení radiace v technologických místnostech. Jednu ze smrtelných dávek dostala operátorka. Obojí bylo ale jen předehrou k něčemu mnohem horšímu.

Událost zvaná Kishtim

Problém z 29. září 1957 vznikl kvůli chybě chladících kontejnerů, kam se ukládal radioaktivní odpad. Mezi nádobami měla neustále proudit voda, přehřívání bylo nepřijatelné a věděl to každý. Prvním znakem potíží byl žlutý kouř nad skládkou. Místo speciálního týmu byli však vysláni jen elektrikáři, kteří měli zkontrolovat funkčnost skladovacích kontejnerů. Jen několik hodin po objevení kouře explodoval kontejner o objemu 80 metrů krychlových.

Absence chlazení vedla k přehřátí uložené kapaliny a vzniknuvší páry vyfoukly povrch betonu, únik byl obrovský. Dle moderních odhadů šlo o polovinu emisí uvolněných v Černobylu. Smrtící pára stoupala dál a mísila se s mraky, pak padala v dešti dolů. Východní Uralská radioaktivní stopa pokryla oblast 25 000 kilometrů. Po odtajnění informací vyšlo najevo, že obětí bylo na 124 tisíc. Oficiální dokumenty ovšem žádné mrtvé neuvádí.

Nehoda ponorky K-19

K této nehodě došlo v Atlantiku, ovšem ve vodách oblasti odpovědnosti SSSR. Došlo k ní na prvním nosiči jaderných raket K-19 vypuštěném sovětskou jadernou ponorkou. Opět se jednalo o konstrukční nedostatky. Radioaktivní materiál unikal přímo do oceánu. Použitím chlazení by se dalo nehodě předejít, ponorka ovšem takové vybavení neměla. Vadný reaktor opravovalo 8 členů posádky, kteří se v něm v pravidelných směnách střídali.

Obrovskou dávku dostali všichni a zemřeli do 3 týdnů. Dalších 20, včetně kapitána ponorky Anatolije Kozyreva, zemřelo během několika následujících let na různé choroby. Ponorka byla infikována naprosto kompletně. Postižení námořníci byli léčeni nejlepšími metodami 60. let včetně krevních transfuzí. Bohužel měli ve většině případů silnou nemoc z ozáření. V rámci vojenského utajení jim ovšem byly stanoveny zcela odlišné diagnózy.

Série havárií JE Belojarsk

Jaderná elektrárna Belojarsk (BAES) leží ve městě Zachery v regionu Sverdlovsk a od začátku působení měla smůlu. První ze čtyř bloků byl spuštěn roku 1964 a v dalších letech došlo k vážným poškozením. V roce 1977 došlo v důsledku roztavení tepelného disipátoru u druhé pohonné jednotky k výraznému navýšení celkové radiace. Profesionální jednání obsluhy a notná dávka štěstí tehdy zabránily mnohem větším problémům.

Nejvážnější nehodou byl požár z konce prosince 1978, který vážně poškodil nosnou konstrukci strojovny a zničil část střechy. Tu noc měla elektrárna všechny šance předběhnout o 8 let Černobyl a získat si světové prvenství. Koordinované úsilí hasičů a kooperace s technickými inženýry však opět pomohly zabránit nejhoršímu scénáři. S ohněm bojovalo celkem 270 lidí po celých 10 hodin a chladilo vodíkový systém. Ten byl totiž v epicentru.

Největší, nikoli však poslední

Během likvidace ohně bylo zraněno 8 osob a byla u nich diagnostikována „mírná radiace“. Přirozeně museli všichni vyplnit prohlášení o ochraně osobních údajů, takže o celém incidentu se dovědělo jen velmi málo lidí. K dalšímu došlo v zimě 1987, kdy se začala přehřívat skořápka článku s jaderným palivem. Následoval požár a únik tun radioaktivního izotopu sodíku. Další nehody následovaly jak v sovětském období, tak v 90. letech.

Vyjmenované nehody provázené vysokými úniky radiace a následnou kontaminací jsou jen některými. Celkový seznam takových událostí v sovětské éře je totiž mnohem rozsáhlejší. Archivy postupně odhalují svá tajemství a dovídáme se tak o nových případech. Ovšem celková struktura není žádným překvapením. Navíc u země, kde je prestiž kladena na mnohem vyšší místo než životy lidí a technické možnosti neodpovídají řečem politiků.

Jaké jsou vaše pocity ze seriálu Černobyl?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Nehody jaderných elektráren, o kterých SSSR vždycky mlčelo. Černobyl a Fukušima nebyla jediná místa, kde došlo k výbuchu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci získali první snímky z nitra jaderných reaktorů ve Fukušimě. Pohled na ně je děsivý, ale přinesly zásadní informace

Redakce VědaŽivě — Sat, 23 Apr 2022 02:11:00 +0000

Katastrofa elektrárny společnosti TEPCO vznikla následkem zatopení objektů ničivou přívalovou vlnou. Ta byla důsledkem mimořádně silného zemětřesení v oblasti Tokia. Muselo být evakuováno víc jak 150 000 obyvatel, nicméně zatím nebyla potvrzena žádná úmrtí nebo choroby způsobené ozářením. Víc jak 1 000 lidí ovšem zemřelo v důsledku stresu ze samotné evakuace. To měl na svědomí obvykle věk nebo předchozí chronické choroby.

První průnik do postižených reaktorů

Aktuálně přišly z této nechvalně známé jaderné elektrárny dvě dobré zprávy. V první řadě se výzkumnému robotu nové generace podařilo dostat do reaktoru první energetické jednotky. Dokonce odtud i poslal několik fotografií. Druhou pozitivní zprávou je, že se provozovatel elektrárny – tedy společnost TEPCO – vážně zabývá plánem likvidace a dekontaminace celého zařízení. Snahy o průnik do reaktorů elektrárny proběhly už dříve.

Poslední pokus se odehrál v roce 2017 a nesetkal se s úspěchem. Robot tehdy sice skoro dosáhl svého cíle, jenže kvůli vysoké hladině radiace nezískal žádné použitelné informace. Nové stroje následně navrhly organizace Hitachi-GE Nuclear Energy a také International Nuclear Infrastructure Decommissioning Research Institute, a to speciálně pro Fukušimu. První robot ROV-A se do reaktoru dostal a jeho fotografie ukazují trosky a ponurou černou látku.

Vyhlídky na další etapy aktivit

Tato hmota je s největší pravděpodobností roztavené jaderné palivo. Robot také oznámil, že radiace ve vnitřních prostorách přesáhla hranici 2 sievertů. To je dvojnásobek smrtelné dávky pro lidský organismus. Robot provedl měření z dálky, do konce letošního roku se ale další stroje pokusí získat vzorky přímo z druhého reaktoru. V této oblasti je totiž situace pro studium momentálního stavu přece jen o něco příznivější.

Jak vysvětlil sám provozovatel, jedná se o začátek programu mapování prostor uvnitř jaderných bloků. Cílem je zjistit lokaci co největšího počtu radioaktivních úlomků. Experti následně určí, jak jsou konkrétní kusy nebezpečné a jakou metodou je následně extrahovat. Také určí přítomné izotopy, a tudíž roztřídění podle konkrétního nebezpečí. Dle odhadů čeká na likvidaci nejméně 900 tun roztaveného paliva a projekt bude trvat 30–40 let.

Co jste dělali, když došlo k této jaderné havárii?

Zdroj: Science

Článek Vědci získali první snímky z nitra jaderných reaktorů ve Fukušimě. Pohled na ně je děsivý, ale přinesly zásadní informace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Měl by autonomní vůz zabít v rámci scénáře o „vyšším dobru“ lidi uvnitř, nebo venku? Odborníci přichází s překvapivým názorem

David Mencl — Thu, 09 Dec 2021 04:23:00 +0000

Ve středu ulice je skupina asi 10 lidí a kolem jen zdi, není tedy kudy ujet a srážce se vyhnout. Nastává základní dilema – má to auto „říznout“ na stranu a najet do zdi, přičemž vás vážně zraní nebo zabije, aby zachránilo onu skupinu? Nebo má naopak ze všech sil zkusit zastavit, i když nevyhnutelně narazí do lidí na ulici, zatímco vy budete v bezpečí? Existuje vůbec v této situaci nějaké „správné řešení“? Problém rozebere tým Jeana-Francoise Bonnefona.

Společenské dilema autonomního vozu

Jde o morální a etické dilema, které v nové studii rozebral tým vědců z Toulouse School of Economics. Trefně podotkli, že nehody tohoto typu jsou u samořídících aut někdy nevyhnutelné. Z toho plyne, že naprogramování vozidla bude hrát klíčovou roli při adaptaci veřejnosti na tento způsob dopravy. Lidé budou zkrátka vědět, co mají očekávat. Pro vědce jde o impozantní výzvu, která určí algoritmy, kterými se autonomní vozy budou řídit.

Během studie spolupracovali badatelé se stovkami lidí na online diskusním fóru Amazon´s Mechanical Turk, kde jim postupně představili celou řadu scénářů, včetně zmíněného. Stejně tak měnili počet lidí na ulici i uvnitř vozu, jejich věk, zahrnuli děti a tak dále. Výsledky nejspíš nejsou úplně překvapivé, obecně měli lidi tendenci obětovat sami sebe, aby zachránili ostatní. Většina ovšem tuto možnost preferovala tehdy, pokud by nebyli na místě řidiče.

Spíše tendence k sebeobětování

Na stupnici od -50 (tedy zachránit řidiče za všech okolností) do +50 (tedy zachránit co nejvíc lidí) se průběžný výsledek pohyboval na hodnotě +24. Výsledky naznačují, že lidé by preferovali vozidlo, kterému by program velel minimalizovat počty mrtvých během takových nehod. Ovšem právní problémy v této oblasti zůstávají stále jakousi šedou zónou. Budou zavedeny nové předpisy, tedy že auto musí uhnout a vykonat „vyšší dobro“?

Nebo bude mít vůz tohoto typu různé úrovně morálky? A pokud si kupující bude moct tuto úroveň zvolit, bude nakonec odpovědný za děsivé následky rozhodnutí programu? Tohle všechno jsou další otázky badatelského týmu. Technici ovšem dodávají, že samořídící vozy jsou už z podstaty bezpečnější než lidští řidiči. Což přináší nové dilema – pokud bude mít menšina samořídící vůz, bude umírat víc lidí kvůli nehodám běžných vozů.

Samořídící budoucnost

Existuje jen málo pochybností o tom, že auta řízená počítačem, kde člověk bude jen cestujícím, jsou logickou budoucností pro jakoukoli veřejnou dopravu. Jsou celkově příslibem totální revoluce globální dopravy. Jenže jak zmíněná studie správně poukazuje, je stále potřeba překonat velmi výrazné výzvy, které potřebují mít jasné rozhodnutí. Vývoj etické autonomie vozu je jedním z nejtrnitějších problémů v oblasti umělé inteligence.

A protože jsme připraveni do těchto technologií investovat miliony, právě tato oblast jejich rozhodovacích příkazů se ukazuje jako zvláště palčivá. Nezdá se totiž, že by v plánu byla možnost z filmu Demolition man, kdy bylo možné prostým příkazem přepnout mezi autopilotem a manuální obsluhou. Tehdy došlo k nafouknutí volantu a převzetí obsluhy člověkem. Ten film toho vůbec předpověděl obrovské množství.

Napadá vás nějaké další řešení?

Zdroj: IFLScience

Článek Měl by autonomní vůz zabít v rámci scénáře o „vyšším dobru“ lidi uvnitř, nebo venku? Odborníci přichází s překvapivým názorem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Incident v Roswellu: Máloco rozvířilo tolik konspiračních teorií jako to, co se tehdy mělo údajně stát

Redakce VědaŽivě — Sun, 31 Oct 2021 04:08:00 +0000

Datum 8. července 1947 mají nejspíš všichni konspirační teoretici označené v kalendáři červenou barvou. Jde o den, kdy mnoho lidí uvěřilo, že Zemi navštívila mimozemská civilizace. Počátkem léta toho roku se v USA objevily zvěsti o výskytu záhadných létajících objektů. Těch si měl všimnout farmář William Brazel, jehož ranč ležel asi 127 kilometrů od města Roswell. A právě on nalezl na své farmě podivné trosky a uvědomil o události místního šerifa. Následně vyšla v tisku zpráva amerického letectva, dle které šlo o havárii létajícího talíře.

Rychlý sled událostí

Brazel byl poté zatčen a na několik dní zadržen. V první řadě mu bylo oznámeno, že v zájmu národní bezpečnosti musí o celé události zachovat mlčení. Personál základny Roswell následně na jeho farmě veškeré trosky sesbíral a vedení armády tiskovou zprávu upravilo. Podle nového znění to nebyl létající talíř, ale meteorologický balon. Roku 2011 incident opět rozvířila novinářka Annie Jacobsenová svou knihu o Oblasti 51.

Její svazek Oblast 51: Necenzurovaná verze historie přísně tajné vojenské základny zavrhuje jak oficiální zprávu amerického letectva, tak i mimozemšťany na Zemi. Jasobsenová pracuje s naprosto odlišnou verzí, která zahrnuje Mengeleho experiment a sovětského vůdce Stalina. Právě ten měl totiž naverbovat důstojníka SS a lékaře Josefa Mengeleho, aby pomocí genetických experimentů vytvořil, co nazvala „groteskními dětskými letci“, pro armádní využití.

Německý stroj, který ztroskotal

Právě ti měli být na palubě stroje, který se zřítil na farmu u Roswellu, a mělo jít o německé samokřídlo Horten 229. Právě plány tohoto stroje včetně prototypu totiž Sověti získali na konci války. Stalinovým cílem bylo podle Jacobsenové způsobit v USA stejnou masovou hysterii, jaké dosáhl Orson Wells. Během rozhlasového čtení jeho knihy Válka světů si totiž většina obyvatel myslela, že invaze mimozemšťanů skutečně probíhá.

Pravdy se nejspíš už nikdy nedopátráme, událost budí i po dlouhých letech silné emoce. Každé nové prověřování navíc přináší další otázky a prakticky žádné odpovědi. A pokud se nějaké objeví, většinou postrádají logiku či jasnou formulaci. Pravda, v roce 1994 americké letectvo potvrdilo, že havarovaný stroj byl špionážní balón. Měl údajně monitorovat výsledky sovětských jaderných testů. V celém případu přesto zůstává mnoho otazníků.

Zdá se vám teorie spojující Roswell a J. V. Stalina reálná?

Zdroj: History

Článek Incident v Roswellu: Máloco rozvířilo tolik konspiračních teorií jako to, co se tehdy mělo údajně stát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč se Titanic potopil? Klíčové důvody slavné katastrofy, které se staly osudnými, vás překvapí

Redakce VědaŽivě — Sun, 05 Sep 2021 03:23:00 +0000

V docích v Belfastu se shromáždilo odhadem 100 000 lidí, aby koncem března 1911 spatřili odjezd Titaniku, prohlašovaného za „nepotopitelnou loď“. Ve své době šlo o největší a také nejluxusnější plavidlo. Od přídě na záď měl 268 metrů a vážil více než 46 000 tun. Kromě toho šlo také o technologickou špičku s propracovaným systémem řízení, čtyřmi výtahy a pokročilou telegrafní komunikací.

Jediná, a hned osudná plavba

Jenže jen čtyři dny po opuštění Southamptonu se Titanik u břehu Newfoundlandu střetl s ledovcem a potopil se. O víc jak století později se experti stále nemohou shodnout na skutečných příčinách této tragédie, která stála život více než 1 500 lidí včetně posádky. Většinou se ale shodují na tom, že muselo jít o kombinaci více faktorů. Jen to může kompletně vysvětlit zkázu údajně nepotopitelného stroje a chlouby tehdejší doby.

První na vině je podle více názorů zbytečně vysoká rychlost – konkrétně 22 uzlů, tedy 41 kilometrů v hodině. Ta by nejspíš nebyla takovým problémem nebýt ledových vod severního Atlantiku. Podle studie z roku 2004 byla důvodem snaha zvládnout požár v jednom z uhelných skladů. Další možnou příčinou bylo, že operátor vysílače minul zprávu o výskytu ledovce. Tato depeše byla na Titanik odeslána asi hodinu před kritickým okamžikem z nedaleké lodi Californian.

Dopad stavebních škrtů

Film Skleněné peklo děsivě přesně ukazuje, kam mohou vést škrty ve stavebním rozpočtu, a tohle se mohlo týkat i Titaniku. Když byl roku 1985 nalezen vrak lodi, bylo objeveno špatné svaření vnějších plátů lodi. Dvě studie provedené v roce 2012 navrhují, že klíčovou roli hrály také meteorologické podmínky. Souhra pohybu Měsíce a Slunce během kritického roku způsobila na moři extrémní vlny, což značně zvýšilo četnost ledovců právě v dráze Titaniku.

Britský historik Tim Maltin zase tvrdí, že atmosférické podmínky oné noci mohly vyvolat přeludy nebo optické iluze a hlídky tak neviděly blížící se ledovec zřetelně. Sám Titanik se také mohl jevit menší pro další lodě, takže ho posádky považovaly za jiné plavidlo. Bez ohledu na příčiny nehody zůstává smutným faktem jasný nedostatek záchranných člunů. Polovina z nich byla navíc obsazena jen z třetiny nebo poloviny, což odsoudilo k ledové smrti více než 1 500 osob.

Zdroj: History

Článek Proč se Titanic potopil? Klíčové důvody slavné katastrofy, které se staly osudnými, vás překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

UFO v Novém Mexiku aneb Pravda o létajícím talíři. Tají americká vláda existenci mimozemšťanů?

Redakce VědaŽivě — Tue, 25 May 2021 03:23:00 +0000

Existuje vesmírná loď ve tvaru létajícího talíře, která je v Roswellu, městě v jihovýchodní části Nového Mexika. Každý den kolem ní projedou tisíce řidičů a stovky lidí jdou dovnitř. Její ocelový povrch se krásně leskne na slunci, neonové zářivky ji jasně identifikují v noci – je těžké tuto stavbu neobdivovat. Koneckonců kdo nemá jednou za čas chuť na pořádný burger, že? Je to přece jedna z místních poboček McDonaldu.

Rychlé občerstvení ve tvaru létajícího talíře

Tak proč tenhle tvar? Budova není moc daleko od oblasti, kde se roku 1947 odehrála záhada, při které místní farmář nalezl na svém pozemku zvláštní trosky. To spustilo spekulace o tom, že zde havarovalo UFO. Byl začátek července 1947 a farmář William Brazel očekával normální pracovní den na svém ranči asi 120 kilometrů od Roswellu, když se mu podařil naprosto šokující objev.

Na svém ranči našel rozsáhlou plochu pokrytou podivnými troskami – lesklými úlomky staniolu, tyček, gumových pásek a tuhého papíru. Brazel tehdy ještě nevěděl nic o létajících talířích. Ovšem právě v této době se začaly množit případy, kdy lidé hlásili, že spatřili na obloze neznámé objekty. Zprávy o takových pozorováních se začaly dostávat do novin. Brazel nakonec trosky s pomocí manželky a dětí posbíral a v krabici předal šerifovi v Roswellu.

Vládní utajení celé události

Nález se tak dostal na veřejnost, což způsobilo senzaci. Armáda však začala vyvíjet snahu celý příběh uvést na pravou míru. Oficiální prohlášení bylo nakonec takové, že na místě havaroval meteorologický balón. V tu chvíli si zřejmě všichni mysleli, že je případ uzavřen. Jenomže ještě desítky let po události se našli lidé, kteří této teorii nevěřili. Kromě toho filmy jako Hvězdné války nebo Blízká setkání třetího druhu přispěly k udržení zájmu o tuto záhadu. Roswell zažehl horečku po tématu UFO.

V roce 1994 přišlo americké letectvo s informací, že vysvětlení událostí v Roswellu nebylo pravdivé. Trosky prý ve skutečnosti patřily tajnému experimentálnímu stroji, který zachytával vlnění ze sovětských jaderných testů. Mělo jít o tzv. projekt Mogul běžící mezi lety 1947 a 1949. Podle oficiálních zpráv byly použité balóny ze speciálního materiálu, který se prý dal snadno zaměnit právě s UFO. Jenže ani s tímto vysvětlením mýtus nezemřel.

Zdroj: Live Science

Článek UFO v Novém Mexiku aneb Pravda o létajícím talíři. Tají americká vláda existenci mimozemšťanů? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.