Počátky predikcí a jejich úspěch

Jak ležel v nemocnici, vyprávěl své ženě o požáru jejich domu a nebezpečí, které hrozilo synovi. Zněl přitom tak přesvědčivě, že mu manželka uvěřila. V domě začalo hořet o 5 dní později. Sousedé se o Hurkosově předpovědi dověděli a jako zázrakem chlapec unikl ohni zcela nezraněn. Během rekonvalescence měl muž ještě více vizí, které se všechny splnily. Sestřičku varoval, že ztratí kabelku, což se stalo za pár dní. Spřátelil se i s dalším pacientem.

Když se loučili, byl Hurkos velmi nervózní a muž se ho zeptal, co se stalo. Hurkos ho varoval, že jde vstříc katastrofě a brzo ho zabijí nacisté. Pravděpodobně věděl, že jde o utajeného agenta britské tajné služby, a jeho predikce se potvrdila. Špion byl zastřelen jen o den později. Jeho kolegové pak nepochybovali, že Hurkos byl nacistickým kolaborantem. Za 2 dny se ukázali v nemocnici a chtěli ho zabít, jenže on už mezitím stihl utéct.

Věhlas po světě a práce pro policii

Zpočátku si svoje vize nedokázal nechat pro sebe a setkal se pak i s jejich negativním efektem. Jednalo se o záchvaty depresí, frustrace a změny nálady, začal obtížně vycházet i s kolegy. Na základě rad od dalších jasnovidců si tím začal vydělávat. Po konci světové války se tak vydal do Belgie, Francie a Španělska. Tam udělal dojem na diktátora Franca, když odhalil detaily z jeho minulosti. Tím to ale zdaleka nekončilo.

Díky jeho talentu si ho oblíbila policie jak v Evropě, tak i Spojených státech. Na základě jeho tipů zatkli v Detroitu gangstera Charlese Smithe. Stejně tak pomohl s případem ošklivé vraždy Carol a Mildred Decksonových ve Virginii. Popsal policii dům i pachatele, jeho dominantní ruku i tetování na rameni. Navzdory tomu, že se jeho vnitřní zrak ukázal jako opravdu skutečný a byl efektivně používán, nikdy se nestal předmětem zkoumání.

Ještě další podivné talenty

Dalším případem byl Georgi Sviridov z ruského Novgorodu. Po zranění hlavy začal snít o věcech, které se staly v daleké minulosti, až ve starověkém Řecku. Viděl do pravěku, poskytl detaily o lovu mamutů a dalších zvířat. Postupně ho to vyčerpalo natolik, že musel do nemocnice. Francouzský vědec Patrick Jean Batiste sepsal v knize The Biology of God mnoho dat souvisejících s podivnými experimenty ze Spojených států stran těchto dovedností.

Neurologové experimentovali na dobrovolnících. Pokusy ukázaly, že tyto schopnosti dovedou proniknout horními vrstvami univerza k informacím, které stojí za běžným materiálním světem. Šlo hlavně o narušení komunikace mezi hemisférami, kdy člověk získal novou úroveň vnímání. Naši předkové dosahovali tohoto stavu meditací a pobytem v divočině. Ostatně i staré piktogramy ukazují, že lidé ve starověku i pravěku se o mozek velmi zajímali.

Článek Po úrazu hlavy se u nich vyvinuly nové schopnosti: Jeden dokázal předvídat budoucnost, druhý viděl detaily dávné minulosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Srovnání, které nepřineslo žádný důkaz

V roce 2013 zveřejnili vědci z University of Utah výsledky masivního dvouletého výzkumu obou těchto hemisfér. A jednoduše nenašli žádné důkazy o výrazných rozdílech v převaze levé či pravé. Výzkumu se přitom účastnilo několik tisíc lidí ve věku od 7 do 29 let. Badatelé důkladně zkoumali snímky z magnetické rezonance. Především pak aktivitu 7 000 oblastí mozku a nervová spojení těchto oblastí a jejich vzájemné propojení.

Došli pak k závěru, že neexistuje důkaz, že by mozek používal jednu svou hemisféru více než druhou. Ve skutečnosti jsou totiž mozkové hemisféry silně propojeny a ve veškerých úkonech a procesech se navzájem podporují. Onen mozkový trámec, který toto dovoluje, je gigantická informační dálnice. Ať už tedy vykonáváte zcela logickou, nebo naopak jasně kreativní činnost, dostáváte totožné množství informací z obou hemisfér najednou.

V každé polovině je určitá část celku

Kupříkladu jazyk je často připisován levé hemisféře, pravá ovšem dovoluje chápat jeho kontext. Levá strana zase zpracovává matematické rovnice, ovšem pravá pomáhá se srovnáním a hrubými odhady propočtů. Obecné povahové rysy, individuální preference, způsob myšlení a další úrovně inteligence pak naprosto nezávisí na tom, zda jste levák nebo pravák. Nabízí se ovšem otázka, odkud se vlastně mýtus rozdělení hemisfér vzal.

Může za to špatný výklad práce nositele Nobelovy ceny Rogera Sperryho z 60. let minulého století. Sperry studoval pacienty trpící epilepsií, kteří byli léčeni chirurgickým zákrokem. Vyšlo najevo, že přerušení mozkového trámu vede k redukci epileptických záchvatů. Zároveň si ovšem obě strany nemohly předávat informace a docházelo k velmi děsivým a podivným následkům tohoto zákroku. Dotyční nedokázali provádět zcela základní věci.

Vím to, nemůžu to vyslovit

Pacientům bylo pak například vloženo do ruky jablko, přičemž měli zavázané oči. Sdělili, že naprosto jasně ví, co mají v ruce, ale nedokáží to slovo formulovat. Bylo tedy usouzeno, že jazyk je v jedné z hemisfér. Od toho byl už jen krok ke špatnému výkladu, že různé složky myšlení (čísla, obrazy, barvy, zvuky) se soustředí na různých stranách či v různých místech mozku. Ovšem – slovy MUDr. Koukolíka – „Mozek nemá místečka, ale funkční systémy, funkční sítě.“

Pokud tříměsíčnímu miminku odeberete celou hemisféru, vývoj to zásadně neovlivní a mozek se postupně adaptuje na samostatnou práci. U leváků proto dominuje nikoli jedna hemisféra, ale určité dovednosti. Lidé s analytickým myšlením mohou být kreativní a i leváci bývají dobří v matematice. Každý člověk používá svůj mozek holisticky, tedy kompletně a na 100 %. A to bez ohledu na to, zda jde o analyticky nebo umělecky založeného jedince.

Jaké sady dovedností u vás převažují?

Zdroj: Science

Článek Praváci a leváci – jaký je mezi nimi rozdíl? A znamená to, že dominuje daná mozková hemisféra? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V nebezpečném světě potkanů

Tito hlodavci se nejen adaptovali na život v průsečíku obrovského množství nebezpečí, ale také se naučili prosperovat mezi lidmi. Z našeho pohledu se jedná o špinavé a nebezpečné toulavé hlodavce, jde však o velmi chytrá zvířata. To je také důvod, proč se potkani stali testovacím subjektem ve většině laboratoří. I když jejich mozek není tak složitý jako ten u primátů, určité podobnosti z nich dělají ideální model pro mnoho výzkumů.

Potkani disponují úžasnými kognitivními schopnostmi. Se správným výcvikem jsou dokonce schopni provádět určitá zadání a úkoly. Hlodavci umí především překonat nejrůznější překážky a při problémech velmi rychle nacházet nová řešení. To všechno má na svědomí jejich velmi dobrá a výkonná paměť a také propracované komunikační dovednosti, kterými si sdělují informace.

Jak vrána k vráně sedá

Vrány jste dost možná zahlédli, jak drancují popelnice v parcích. Jde o jeden z ptačích projevů, naznačující výraznou inteligenci těchto zvířat. Vrány a obecně celá čeleď krkavcovitých, tedy také straky, havrani a kavky, patří mezi mimořádně inteligentní faunu. A protože jsou vrány tak blízko lidským domovům a našemu způsobu života, prokázaly neuvěřitelnou adaptační dovednost a naučily se i mnoho užitečných triků.

Kupříkladu pokládají na silnice nenačaté ořechy, aby jim pneumatiky aut rozbily skořápku. Případně vyrábí z ukořistěných větviček složitější nástroje. Velmi dobře si pamatují lidské tváře a projevují také odpor a nenávist vůči jedincům, kteří jim jakkoli ublížili. Některé studie také prokázaly, že vrány jsou dokonale obeznámeny se systémem dopravní signalizace. Pravděpodobně se jim hodil k organizaci onoho rozbíjení nedobytných oříšků.

Mozkové dovednosti slonů a veverek

Sloni jsou známí pro fenomenální paměť, jde ovšem také o společenská zvířata, která se navzájem koordinují. Nedávné studie ukázaly na dovednost rozlišovat dokonce několik lidských jazyků. Ve volné přírodě i v zajetí používají a vytváří nástroje (podobně jako vrány nebo šimpanzi) proti hmyzu a umí také rozlišovat barvy. Vypadá to dokonce, že mají určité chápání formy a estetiky včetně náklonnosti k některým druhům hudby.

Veverky umí mazaně plánovat dopředu všechny své kousky. Pro přežití dlouhých zim podnikají výpravy za potravou, kterou pak skladují na bezpečných, přitom však snadno dostupných místech. Příbuzní veverek sysli skalní se pak pro svou ochranu „převlékají“ za chřestýše tím, že pojídají jejich svlečenou kůži a poté olížou kožich svůj a svých mláďat. Chřestýš je pak považuje za dalšího hada.

Kdypak k nám delfín promluví?

Delfíni jsou pravděpodobně prvními savci, kteří se většině lidí vybaví při zmínce o zvířecí inteligenci. Jejich encefalizační kvocient, tedy míra předpokládané mozkové hmoty a té pozorované, je hned na druhém místě za člověkem. Mají tedy opravdu velké mozky. Jsou nám velmi podobní také svou schopností užívat si života. Rádi si hrají, zdobí se a jsou vysoce kreativní, co se týče metod lovu potravy.

Za tímto účelem také vytváří velmi složité systémy, jejichž provedení vyžaduje mimořádný intelekt. Stejně jako lidé se i delfíni dovedou poučit ze svých minulých chyb. Rádi mezi sebou komunikují a k předávání informací využívají velmi komplexního jazykového aparátu. Kromě toho bylo opakovaně pozorováno, že se umí navzájem napodobit pro pobavení okolí. Říká se, že kreativita je inteligence, která se baví, a o delfínech to nepochybně platí.

Který ze zmíněných druhů máte nejraději a proč?

Zdroj: ScienceNews

Článek Kterých 5 zvířat patří mezi ty nejchytřejší tvory na planetě? Některé druhy vás překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hlavně gekoni, avšak nejen oni

Právě tyto miliardy droboučkých vláken dávají gekonům schopnost udržet se opravdu kdekoli. Tohle se ovšem týká i dalších zvířat, která mají podobné schopnosti. Patří sem například pavouci, švábi, více druhů brouků, žáby, netopýři a další druhy. Kámen úrazu je ale v jiné zákonitosti, kterou odhalili britští vědci. Ti změřili velikost tlap a končetin 225 druhů zvířat od klíšťat po právě gekony. Následně ji porovnali s plochou celého těla.

Pokud tento poměr budeme aplikovat na člověka, vyjde nám, že pro získání příslušných lezeckých schopností musí dlaně a chodidla tvořit alespoň 40 % povrchu těla. Jako lidé bychom se tak museli tisknout ke zdi 80 % svého těla, nebo mít skutečně obři dlaně a chodidla. Existovalo a nejspíš stále existuje mnoho inženýrských snah o výrobu zázračných bot, které budou na zdi lepit. Jejich velikost by však musela být dle evropských tabulek alespoň 145.

Gekon je hraniční zvíře

S ohledem na tuto fyzikální zákonitost vyšlo také najevo, že onen gekon je právě na hranici tohoto poměru. Má tedy maximální možnou velikost těla, která mu dovoluje tak obratný pohyb po každém svislém povrchu. Jakmile bude mít zvíře jen trochu větší tělo (bez posunu tlap), už se touto schopností nebude moci pochlubit. Nebude mít jednoduše dostatečně velké končetiny, aby se vešlo do zjištěného poměru váhy a přilnavosti.

Gekoni jsou většinou aktivní v noci, loví hmyz a také pavouky. Jsou schopni vydávat velmi hlasité zvuky a taky trochu „chodit po vodě“. Pomocí tzv. lokomoce – vlněním těla a plácáním končetinami o hladinu – dovedou určitý čas překonat vodní plochu bez potopení. Díky dlouhému ocasu dovedou při plachtěni vzduchem upravovat orientaci svého těla. Podobně fungují například veverky, které huňatou oháňkou dosahují stejného efektu.

Šplhali jste jako děti po stromech či skalách, nebo jste měli zákaz?

Zdroj: LiveScience

Článek Proč určitá zvířata mohou lézt po zdech i stropech a my –⁠ lidé –⁠ ne? Mohou za to van der Waalsovy síly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hledání vody pomocí dřeva

Drží větvičku pevně před sebou za oba dva konce, s palci do stran. „Když přijdu nad vodu, větvička jde nahoru. Někomu naopak dolů.“ Pak už nemá smysl ji zadržovat. Tømmerdal umí pomocí větvičky najít podzemní prameny nebo dobrá místa na vykopání studny. Fyzici se zamýšleli nad tím, jestli se v tomhle umění skrývá nějaký mechanismus. Arnt Inge Vistnes se také zajímal o to, proč mají někteří výsledky, zatímco jiní moc ne.

Je na místech, kde se proutkaření daří, něco zvláštního? Může to mít něco společného s magnetickými nebo elektrickými poli, která ovlivňují naše tělo? Možná je někdo jen dostatečně citlivý, aby tyhle proudy zachytil. Vistnes má v tomto ohledu předpoklady, protože jeho děda byl proutkař a praděd také. Je to tedy v rodině, zatímco on sám je emeritní profesor fyziky na univerzitě v Oslo. Jaké vlivy vlastně na proutkaře působí?

Otázka zemské radiace

Vistnesův praděda byl naturopat, stejně jako děd. Tomu se říkalo „druhý mudrc“. Kromě jiného hledal pomocí větviček zemskou radiaci. Ta by měla být odstraněna, aby se předešlo dalším potížím. Jde o nevědecký termín, který byl použit k vysvětlení příčiny spojení větviček a vody. Podle proutkařů se zemská radiace objevuje tam, kde jsou tzv. vodní cesty. Jiní ji popisují jako síť uvnitř země, nezávislou na vodě, která má ale dopad na lidské zdraví

Později uspořádal rozsáhlý experiment, jehož se zúčastnilo 25 proutkařů, kteří prohledávali určité území. Jeho části byly označené podle toho, kde radiace měla být a kde ne. Pokus byl dvojitě zaslepený, takže žádný proutkař nevěděl, zda a kde ostatní něco našli. Nakonec vyšlo najevo, že všichni našli tento jev na zcela odlišných místech. Neexistovala přitom prakticky ani jedna shoda, takže Vistnes celé téma odložil.

Jako hodit si korunou

Výsledky i z dalších pokusů byly jasné. Jakmile se do věci vložili badatelé a šlo o řízený experiment, proutkaři najednou svoji schopnost ztratili. Fungovali pak v zásadě naprosto nahodile. Mnozí přitom chtěli svoje schopnosti prokázat a otestovat. Účastnili se i výzvy One Million Dollar Paranormal Challenge uspořádané Jamesem Randi. Byl to kouzelník, spisovatel a skeptik. Osoba, která by prokázala paranormální schopnosti, by vyhrála milion dolarů.

Kromě jiných témat ji Randi uspořádal také s proutkaři. Nikdo z nich ovšem neprokázal svou dovednost najít pomocí větvičky vodu nebo další podobné objekty. Šlo například o nádrže s vodou, které byly skryté nebo prázdné. Ani Randi, ani kdokoli další během pokusu nevěděl, kde zrovna voda je. Výsledky ukázaly úspěšnost jen asi v polovině případů, což je prakticky totožné s hodem korunou.

Jak se na tento fenomén či schopnost díváte? Zkoušeli jste proutkařit?

Zdroj: Forskning

Článek Kouzlo virgule a hledačů vody odhaleno: Je to náhoda, nebo umění? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prsty plus rty

Prvním krokem je pozice, nebo spíš sestavení prstů. Dejte si ruce před obličej a nechte natažené jen ukazováky a prostředníky. Prostor mezi rukama bude vytvářet stříšku písmene A. zbytek ruky bude vypadat jako pěst. Trochu vtáhněte rty do pusy a zakruťte je kolem zubů. Tohle chce trochu praxe, abyste zjistili, jak moc potřebujete právě rty kroutit. Teď musíte dostat do správné pozice jazyk, který je klíčovým prvkem.

Pomocí konečků prstů jemně zatlačte jazyk zpátky do pusy a přitiskněte jeho špičku dolů. Až to uděláte, měl by mít jazyk tvar křivky. Vaše prsty by taky neměly být dál než ve čtvrtině pusy. Teď přes tuto formaci v puse foukněte ven. Pokud máte pocit, že vzduch prochází pouze přes váš spodní ret, pak jste jazyk, rty i prsty uspořádali naprosto správně. Pokud je i přes váš horní ret, potřebujete tento průduch ještě zúžit pomocí prstů.

Hvízdání pusou bez prstů

Navlhčete si jazykem rty a našpulte pusu, jak když chcete dát někomu pusu. Při fouknutí byste měli slyšet tón. Uvolněte jazyk a foukněte víc. Pomocí jazyka, čelistí a dalšího špulení zkuste vytvářet další tóny. Zajímavou možností je ještě hvízdání nikoli vydechnutím, ale natažením vzduchu. Opět si navlhčete rty a stáhněte je. Vtáhněte vzduch, dokud neuslyšíte hvízdnutí, může vám trochu klesnout čelist. Čím prudčeji natáhnete vzduch, tím hlasitěji hvízdnete.

Všechny způsoby hvízdání – jsou i další – vyžadují trénink a zkoušení různých pozic úst. S trochou tréninku se ale nějakou formu hvízdání může do nějaké míry naučit kdokoli. Pokud se vám přes veškerou snahu žádný z postupů nedaří, může jít o zdravotní problém. Musí se vám totiž uzavřít svěrač v hrdle, pokud k tomu nedojde, hvízdání je obtížné. Je však pravdou, že jen asi 13 % lidí se považuje za vynikající „hvízdače“.  

Zdroj: BrightSide

Článek Hvízdejte jako mistr. Rádce vás krůček po krůčku naučí vydávat nejlepší zvuk v okolí, uslyší vás sousedé přes celou čtvrť se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.