Proč zrovna ta „špinavá“ plocha rozhoduje

Aukční domy jako Christie’s nebo Dorotheum v katalogu výslovně uvádějí, když byla zrcadlová deska vyměněna. U biedermeierového mahagonového zrcadla z počátku 19. století Christie’s zapsal „later rectangular mirror plate“, čímž jasně oddělil kus od plně původního originálu. Nejde o kosmetickou poznámku. Je to signál, že autenticita byla narušena.

Původní amalgámová plocha se pozná podle několika znaků: sklo bývá silnější a tmavší než moderní float, odraz je měkčí a méně ostrý, na povrchu se objevuje přirozený foxing, drobné tmavé skvrnky, často soustředěné ve spodní polovině, kde vlhkost po staletí působila nejsilněji. Williamstown Art Conservation Center upozorňuje, že rozlišení mezi starším stříbřením a rtuťovo-cínovým amalgámem může být obtížné i pro zkušené oko, ale základní orientační test zvládne každý: přiložte bílý papír k ploše, historické sklo bude působit znatelně tmavěji než moderní zrcadlo.

Biedermeier versus „starý zlatý rám“

Ne každé staré zrcadlo ve zlatém rámu je sběratelský klenot. Biedermeier se od zdobnějších stylů liší zásadně: čisté geometrické linie, trojúhelný štít nebo pilastry, kvalitní dýha z ořechu či mahagonu místo přebujelé rokokové řezby. Met Museum vymezuje období lety 1815–1848 a zdůrazňuje střídmost formy.

Co odlišuje sběratelský kus od dekorativní starožitnosti za pár tisíc:

• Původní zrcadlová plocha – žádné moderní float sklo
• Neotevřená zadní strana – staré backboardy, ne čerstvá překližka nebo MDF
• Polimentové zlacení nebo původní dýha – ne novodobý přelak
• Absence katalogových varování – termíny jako „restauriert“, „ergänzte Spiegeltafel“ nebo „Umarbeitungen“ signalizují zásahy, které cenu stahují dolů

Velká barokní a rokoková zlacená zrcadla dnes na trhu fungují jako výrazné dekorativní kusy pro interiérové designéry a v roce 2025 dosahovala i 20 000 GBP. Biedermeier je užší, kultivovanější segment, ale právě proto stabilnější. A pro majitele, který zdědil kus po prababičce, potenciálně překvapivě výnosný.

Jak poznat hodnotu a kde ji nechat potvrdit

Rychlý domácí screening zvládnete za pět minut. Podívejte se na zadní stranu: vidíte staré, tmavé desky s patinou? Dobré znamení. Vidíte čerstvé šrouby a světlou překližku? Někdo tam byl. Zkontrolujte plochu: pokud je odraz dokonale čistý a ostrý jako v koupelně, pravděpodobně jde o výměnu.

Ale definitivní verdikt patří odborníkovi. V Česku máte reálné možnosti:

• Dorotheum Praha – kvalifikované a nezávislé odhady, napojení na mezinárodní aukční síť
• Antique Bulín – bezplatná konzultace, identifikace a zprostředkování znaleckých posudků
• Arthouse Hejtmánek – posuzování uměleckých předmětů, odborné posudky, restaurování

U Dorothea počítejte s aukčním poplatkem kupujícího kolem 20 %, což je důležité pro pochopení rozdílu mezi kladívkovou cenou a tím, co skutečně zaplatíte nebo dostanete.

Nejhorší, co můžete udělat: „opravit“ ho

Paradox starožitného trhu: čím víc se snažíte zrcadlo vylepšit, tím víc ho znehodnotíte. Konzervátorské zásady Collections Trust jsou jednoznačné, původní objekt je prvořadý, dělat co nejméně, neničit stopy konstrukce a používání. Henry Ford Museum varuje před komerčními přípravky, které nevratně mění původní povrch.

Prakticky to znamená:

• Nevyměňujte zrcadlovou plochu, i když odraz není dokonalý
• Neotevírejte zadní stranu, pokud to není nutné
• Nebruste, nelakujte, nenatírejte rám
• Udržujte stabilní vlhkost 40–55 % a vyhněte se přímému slunci, radiátorům a studeným obvodovým zdem

Smithsonian mezi hlavní rizika řadí světlo, škůdce, znečištění a výkyvy teploty s vlhkostí. Zrcadlo, které dvě stě let přežilo na venkovské faře, může zničit jeden rok nad krbem v přetopeném bytě.

Prodat, nebo nechat viset?

Trh pro evropské dekorativní umění 17.–19. století je podle souhrnu STAIR Galleries za rok 2025 živý a v dobré kondici. Zlacená zrcadla opakovaně překonávají odhady. Biedermeier je v tomto kontextu stabilní, i když ne nejdynamičtější segment, jeho síla je v tom, že přitahuje informované sběratele, kteří vědí, co hledají, a jsou ochotni zaplatit za prokázanou původnost.

Pokud máte doma zrcadlo se střízlivějším geometrickým rámem, dýhou místo pozlátka a sklem, které vypadá, jako by pamatovalo Metternicha, neházejte ho do kontejneru a hlavně ho nechte být. Ten matný, skvrnami pokrytý odraz není důvod k lítosti. Je to důvod zavolat odborníkovi.

Článek Máte doma tohle zrcadlo? Sběratelé za něj platí 90 000 Kč a stačí jim jediný detail se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Má vůbec zrcadlo vlastní barvu?

Nejspíš jste nad touto skutečností zrovna u zrcadla nikdy nepřemýšleli. Zrcadla tu zkrátka jsou, plní svůj účel, takže proč se tím vlastně zabývat? Jenže po vyslovení takové otázky začne člověku tento problém vrtat v hlavě. Na jazyk se vzápětí dere prohlášení, že zrcadla jsou stříbrná, jenže to by byla chyba. A pokud bychom prohlásili, že zrcadlo žádnou barvu nemá, tak bychom se dopustili obdobného omylu.

Celá záležitost je totiž trochu komplikovanější, než je na první pohled patrné. Vtírá se taky třetí možnost, že zrcadlo má zkrátka takovou barvu, jakou před něj zrovna postavíme. Ano, jako vtip rozhodně dobré. Jenže podle základní definice má každý objekt barvu odpovídající části světelného spektra, které nepohlcuje, ale odráží. Proto jsou poznámkové bločky většinou žluté – odráží všechny vlnové délky až na žlutou.

Ne všechno je odraženo stejně

Dokonalé zrcadlo by mělo odrazit všechno, a tudíž být bílé. Ovšem běžná zrcadla neodráží všechny části spektra stejným způsobem. Takové bílé tričko odráží bílou barvu do všech stran, takže ať se na něj kouknete odkudkoli, bude pořád stejně bílé. Zrcadlo ovšem odráží modré a červené světlo ve stejném směru, takže vlastně vytváří obraz zdroje tohoto světla. Z toho důvodu říkáme, že zrcadlo je „chytře bílé“.

Tím ale komplikace nekončí, protože tato vlastnost by odpovídala dokonalému zrcadlu, které ale reálně neexistuje. Existující zrcadla přece jen odráží jednu z vlnových délek, konkrétně 510 nanometrů, kterou my lidé vnímáme jako zelenou. Zrcadla jsou tedy lehce zelená a možná jste si toho někdy všimli například při pohledu do zrcadlového tunelu. To dělá ze zrcadel i přes jejich odrazovou schopnost jen další objekt, který má barvu jako všechny ostatní.

Zdroj: ScienceAlert

Článek Jakou barvu má vlastně zrcadlo a díky čemu v něm vůbec můžeme vidět odraz? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odrážení světla, zvuku a monitoring Měsíce

Zrcadla máme spojená se světlem, respektive obrazem. Pravdou však je, že tento povrch odráží stejně tak dobře i zvuky. Takovým zrcadlům se říká akustická zrcadla. Ještě před vynálezem radaru byla používána během 2. světové války především k zachycení zvuků od nepřátelských strojů. Teď si pozorně prohlédněte obrázek několika lidí, kteří se nastavují zrcadlům na stěně sálu. Kde všude odrazy a další věci neodpovídají realitě?

Zrcadla se dají najít i na Měsíci, kde je dokonce formace zrcadel a laserů. Pomocí teleskopů na Zemi se pak měří vzdálenost Měsíce. Protože nás obíhá po elipse, nikoli v dokonalém kruhu, je takové zařízení velmi přínosné. Kromě světla dovedou zrcadla odrážet i hmotu. Jedná se o tzv. atomová zrcadla. Používají elektromagnetické pole, které odráží neutrální atomy. Takové zařízení je použito k uvěznění pomalých atomů nebo zaměřování.

Zkuste si sklony k halucinacím

Nyní jedna trochu děsivá skutečnost. Několik výzkumů narazilo na to, že zrcadla dovedou způsobovat lidem halucinace. Hodně lidí totiž prohlásilo, že pokud sedíte v zatemněném pokoji necelý metr od zrcadla a zíráte na svůj odraz 10 minut, mohou se projevit právě halucinace. Způsobují to drobné odchylky, které se uvnitř odrazu vyvíjejí. Někteří „svědci“ uváděli spatření jiných lidských tváří, někdo viděl dokonce tváře zvířecí.

Zrcadla v dnešní podobě byla vyvinuta v Německu asi před 200 lety. Má je na svědomí chemik Justus Von Liebig a stalo se tak roku 1835. Tehdy zjistil, že při aplikaci tenké vrstvy stříbra na naprosto čisté sklo vzniká odrazová plocha. Znáte přísloví, že rozbité zrcadlo znamená neštěstí? Tato pověra pochází už od Římanů. Podle nich je tak rozbito tělo i duše, kterým trvá plná obnova 7 let. Proto 7 let neštěstí, dokud nedojde k nápravě.

Která zvířata reagují na svůj odraz a co upíři?

V zrcadle se poznají lidé, a dokonce i některé zvířecí druhy. Podle několika studií to neplatí u koček, protože jim u odrazu chybí pach. Projevuje se to však u delfínů, slonů, šimpanzů, a dokonce i strak. Každé z těchto zvířat se při výzkumu dovedlo poznat v zrcadle a na svůj odraz jasně reagovalo. Když se podíváte ještě jednou na zrcadla v sále s lidmi, nějaký problém je u každého z nich. Nejmarkantnější je ovšem ruka, která z jednoho vylézá.

V populární kultuře je zrcadlo spojeno hlavně s upíry a tím, že v něm nejsou vidět. V dnešních by s tím ale neměli problém. Kdysi se totiž jako podklad zrcadel užívalo stříbro, které je považováno za jeden z nejčistších kovů. Ale protože upíři nemají duši, nedokáže je zachytit. Nicméně moderní zrcadla už využívají tenkou vrstvu hliníku, kterému žádné magické vlastnosti připisovány nejsou. Takže by s ním upíři neměli mít žádný problém.

Článek Ne každý prokáže smysl pro logické uvažování a všímavosti v jednom: Na obrázku je 5 chyb se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vliv na vzhled

První myšlenka při pohledu do zrcadla je pro většinu lidí totožná. Jak vypadám? I nevědomky máme potřebu podívat se na sebe, zkontrolovat kravatu, účes, make-up. Zvláště před důležitou schůzkou nebo pohovorem je něco takového velmi záhodno. Přítomnost zrcadel ve výtahu to usnadňuje a kolikrát takto najdeme i nedostatky, které nám dříve unikly.

Činnost ostatních osob

Kolikrát jste se během cesty výtahem právě pomocí zrcadla podívali, co zrovna dělá někdo další? A kolikrát jste se na základě této kontroly cítili sami bezpečněji? Díky zrcadlu se cítíme pohodlněji a bezpečněji. Vidíme totiž, jestli nám někdo další třeba nesahá do kapsy nebo kabelky, aniž bychom si to uvědomovali.

Klaustrofobie a další fobie

Zrcadlo prostor výtahu opticky zvětšuje, což ulevuje lidem s klaustrofobií a dalšími úzkostnými poruchami. Mohou se tak soustředit právě na zrcadlo, nikoli na zeď, která jim jejich stav zhoršuje. Je to tedy opravdu užitečné po více stránkách.

Osoby se zdravotním postižením

Normální lidé o tomto asi tolik nepřemýšlí. Pravdou však je, že handicapovaným lidem se zrcadlo ve výtahu velmi hodí. Kolikrát je pro ně jednodušší nastupovat pozadu, zrcadlo tedy slouží doslova jako zpětné zrcátko. Pro tyto osoby je tak manévrování uvnitř mnohem snazší, a to v obou směrech – tedy během nástupu i výstupu.

Prevence sprejerů

Zajímavým dopadem je i skutečnost, že výtahy vybavené zrcadly se prakticky nestávají terčem vandalismu. Staré jsou běžně pokreslené i popsané nejrůznějšími obrázky a vzkazy. U těch moderních ale takové projevy najdete minimálně. A zrcadlo v tom hraje velmi podstatnou roli.

Páternoster

Specifickým případem je páternoster čili oběžný výtah. Jde o nepřetržitý řetěz kabin, které se pohybují neustále a téměř těsně nad sebou. Jejich výhodou je vysoká kapacita, nenáročnost na energie, spolehlivost a také rychlost použití. Páternoster přidává do funkce výtahu rychlost a spolehlivost eskalátoru. První takový byl instalován v Londýně roku 1884. Dodnes je lze najít jak u nás, tak i v mnoha evropských městech, hlavně v administrativních budovách.

Nevýhodou je praktická nemožnost přepravy pro postižené či pomalu se pohybující osoby. Malá rychlost komplikuje také použití ve výškových budovách. Zrcadla v nich nejsou, vysoká přepravní kapacita a menší kabina ovšem zpravidla vedou k samostatnému cestování, nejvýše ve dvojicích.

Článek Skryté funkce zrcadla ve výtahu: Má ochránit cestující před možným útokem a pomoci klaustrofobikům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zrcadlo, zrcadlo starověké

Když se na něj podíval normální člověk s netrénovaným okem, vypadal bronzový plát naprosto běžně. Jenže všem na očích se skrývalo neuvěřitelné tajemství. „Kouzelné zrcadlo je staré umění, které pochází z času dynastie Chan. Ta vládla v letech 206 až 220 před Kristem,“ uvedlo muzeum. Leštěný bronzový disk má po straně vzor a lesklý povrch se dá použít jako zrcadlo. Když se v něm odrazí jasné světlo, promítne se obraz na zeď.

Kurátorka muzea východní Asie Hou-mei Sung zkoumala právě tato tzv. magická zrcadla. Narazila při tom na kousek, který vypadal podobně jako ty, které znala z japonské éry Edo. Disk z Cincinnati se vyznačoval komplexnějším stylem čínských znaků, což zahrnovalo dohromady 6 písmen. Konkrétně jméno Amitábha Buddha. „Bylo to opravdu čiré štěstí nebo osud,“ řekla Sung Artnet News. „Chtěli jsme ten bronzový kus vystavit v galerii.“

Dvě odbornice ve skladišti

„Jen tak ze zvědavosti jsem ho přitom chtěla vyzkoušet.“ Tudíž se Sung rozhodla pozvat expertku na konzervaci do skladu muzea. Na podezřelém magickém zrcadle pak vyzkoušely silné světlo. „Požádala jsem ji, aby na něj namířila silné a soustředěné světlo,“ sdělila Sung 7news. „Takže jednoduše použila baterku na mobilním telefonu a fungovalo to.“ Po několika pokusech se na zdi před nimi objevilo tajemství o velikosti 22 centimetrů.

Na světě jsou přitom zatím jen 3 další muzejní instituce, které vlastní magické zrcadlo s buddhistickou tematikou. „Bylo to velmi vzrušující,“ dodala Sung. Expertka má nyní za úkol dalším výzkumem zjistit, jestli zrcadlo pochází z Číny, nebo Japonska. Věří ale, že půjde o první možnost. Sung podotkla, že sběratelé z celého světa, případně instituce, mohou vlastnit ještě víc těchto a podobných artefaktů, aniž by vůbec věděli o jejich tajemstvích.

Zlatá éra čínské historie

„Tito lidé ani nevědí, že jsou ty disky skutečně magické.“ Buddhovo zrcadlo je nyní přemístěno do muzea Cincinnati. Vláda dynastie Chan je považována za zlatou éru čínské historie. I v současné době se většina čínského etnika identifikuje jako Chanové. Založil ji roku 206 před Kristem Liou Pang. Čtyři roky předtím zemřel první čínský císař a vlády se zmocnil eunuch Čao Kao, který dal popravit legitimní následníky trůnu.

Kromě likvidace 12 bratrů také zfalšoval císařovu závěť. Nařídil v ní nejstaršímu synu spáchat sebevraždu a dědicem určil druhého. Ten byl zcela neschopný a Čao ho velmi lehce ovládal. Po celé říši se však bouřilo obyvatelstvo včetně úředníka, který následně vybudoval armádu vzbouřenců. Tato skupina zaútočila na palác, eunucha popravila a velitel Liou Pang se prohlásil císařem. Jeho syn panoval sice slabě, jednotu Číny ale udržel.

Zdroj: TheSun

Článek Starověký artefakt vyjevil dávnou tajnou zprávu. Objevila se díky staletí starému principu „kouzelného zrcadla“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poškození teleskopu

V rozsáhlé nové zprávě o stavu, která byla zveřejněna v preprintové databázi arXiv.org, se výzkumníci NASA podělili o první snímky ukazující rozsah tohoto poškození. Na snímku zrcadla C3 v pravém dolním rohu se místo nárazu jeví jako jediná jasně bílá promáčklina na povrchu zlatého zrcadla.

Zpráva uvádí, že náraz, k němuž pravděpodobně došlo mezi 23. a 25. květnem letošního roku, zanechal „neopravitelné“ poškození malé části tohoto zrcadla. Zdá se však, že tento malý důlek vůbec neomezil výkon teleskopu. Ve skutečnosti výkon JWST překonává očekávání „téměř ve všech směrech“. 

Kosmický odpad

Drobné kameny známé jako mikrometeoroidy jsou pro kosmické sondy na oběžné dráze blízké Zemi velmi známou hrozbou. Americká síť pro sledování vesmíru sleduje více než 23 000 kusů kosmického odpadu na oběžné dráze. Rozměry těchto předmětů jsou větší než velikost softbalového míčku. Miliony menších vesmírných kousků v okolí je však téměř nemožné monitorovat.

Místo toho NASA a další vesmírné agentury počítají s nevyhnutelnými srážkami. „Každá kosmická loď se nevyhnutelně setká s mikrometeoroidy,“ uvádí se v nové zprávě. Dosud šest mikrometeoroidů zanechalo na zrcadlech JWST znatelné „deformace“. V průměru to představuje přibližně jeden znatelný náraz za měsíc od spuštění teleskopu.

Se srážkami se počítalo

Se srážkami se ovšem počítalo. Při stavbě JWST inženýři záměrně zasáhli vzorky zrcadel objekty o velikosti mikrometeoroidů, aby otestovali, jak takové nárazy ovlivní výkon teleskopu. Nečekaná však byla velikost většího impaktoru, který promáčkl zrcadlo C3. Tento vesmírný kámen byl zřejmě větší, než na jaký se tým připravil, a vědci se nyní snaží posoudit, jaký dopad by mohly mít další podobné nárazy na JWST.

Teleskop funguje bez problémů

Na nové zprávě o stavu projektu, která zatím nebyla recenzována, se podílelo více než 200 vědců pracujících v NASA, Evropské kosmické agentuře (která se spolu s NASA a Kanadskou kosmickou agenturou podílela na výstavbě JWST) a dalších vědeckých institucích po celém světě. 

I přes nečekaný zásah do zrcadla C3 vědci zjistili, že teleskop po šestiměsíčním uvádění do provozu funguje bezchybně a má před sebou zářnou budoucnost plnou objevů. „JWST byl zamýšlen tak, aby umožnil zásadní průlom v našem chápání vzniku a vývoje galaxií, hvězd a planetárních systémů,“ uvádí se ve zprávě. Po tom, jak funguje po tomto poškození, není důvod nevěřit, že by JWST ve své misi selhal.

Jaké zásadní informace myslíte, že nám JWST zprostředkuje?

Zdroj: LiveScience

Článek Potvrzeno – Webbův teleskop je nenávratně poškozen. Zasáhl ho malý meteorit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrácení obrazu a okamžitá kontrola

Osoba, kterou vidíme v zrcadle, to nejsme totiž ve skutečnosti my – zrcadlový obraz je převrácený. A protože se do něj díváme prakticky denně, zvykli jsme si právě na tuto převrácenou verzi sebe samých. Z toho ostatně pochází i klasický hororový námět s převrácenou osobností pocházející ze zrcadla. Návyk pochází z frekvence vystavení se této podobě, takže pokud se takto nevidíte často, bývají pro vás šok například vlastní fotky.

Dalším faktorem je naše přímá kontrola nad způsobem zobrazení. Pokud něco nevidíme jasně, můžeme si posvítit, natočit se nebo přiblížit. Průběžně také upravujeme samotnou tvář, měníme postoj, ladíme oblečení. Pokud jde o fotografie, většinou se na nich vidíme až po jejich pořízení. Změna pozice tu může také pomoct a obecně se hodí znát svoje dobré polohy, slabší stránky a nejlepší úhly. Digitální foto obvykle dovoluje víc verzí.

Vliv světla a asymetrická tvář

Při vnímání sebe sama v zrcadle hrají významnou roli také světelné podmínky. Náš mozek už ale v tomto ohledu funguje na „automatiku“ a poskytne nám obraz vlastní tváře, na jaký jsme zvyklí. Kamera nebo fotoaparát tak ale nepracují a zobrazí všechno objektivně, jak to zachytí. Právě proto je světlo pro profesionální modelky tak podstatné. Ostatně u fotografů platí základní pravidlo, že světlo může snímek udělat dokonalým, nebo naprosto hrozným.

Už jsme uvedli, že zrcadlo naši tvář obrací. Možná vás napadlo, že to přece není problém. Jenže lidská tvář není symetrická, nikdo ji takovou nemá. Jsme většinou zvyklí se na sebe dívat z několika málo úhlů a brát pravou jako pravou a opačně. Všichni kolem nás vnímají naši tvář naopak. Právě proto máme při pohledu na fotografie kolikrát pocit, že se díváme na někoho úplně cizího. Nota bene tehdy, když se nefotíme nijak často.

Vliv okolí a několik konkrétních detailů

Podle Nolana Feeneyho se koukáme do zrcadla většinou doma, nebo obecně v bezpečném prostředí. A když nás někdo fotí, jsme vždycky lehce ztuhlí. Snažíme se nemrkat, takže máme větší oči, stejně jako roztahujeme pusu ve falešném úsměvu, který připomíná kachnu. Fotky dnes z velké většiny končí na sociálních sítích, a to našich i cizích. Logicky tak cítíme poměrně hodně tlaku na to, abychom na nich vypadali aspoň trochu k světu.

Při pohledu do zrcadla se většinou soustředíme na několik konkrétních detailů, které chceme nejvíc vylepšit nebo zkontrolovat. Jde především o naše rty, nos, oči – což jsou hlavní cíle pro make-up. Během takového důrazu na detail kolikrát unikne naší pozornosti to, jak fungují jednotlivé části dohromady. Výsledek na fotce pak posoudíme jedním mrknutím. Sžití s vlastními chybami a nedostatky může přinést před objektiv více vlastní sebedůvěry.

V základu si o sobě trochu moc myslíme

Výzkum univerzity v Chicagu (ale nejen ten) odhalil, že lidé se obecně považují za atraktivnější, než ve skutečnosti jsou. Za účelem tohoto srovnání vybrali badatelé obrázky účastníků studie a vytvořili jejich lepší i horší verze. Dobrovolníci byli následně vyzváni, aby vybrali svou původní fotku. Většina z nich selhala, protože zvolila právě ty vylepšené výzkumným týmem. Naše vnímání je tedy dlouhodobě zkreslené.

Do zrcadla se běžně díváme mnohem víc, než nakolik sledujeme naše fotografie. Mozek nás pak vytrvale balamutí a skutečná podoba tváře i těla se nám jeví jako zvláštní. Neznamená to, že bychom vypadali jakkoli ošklivě nebo odpudivě, jen zkrátka nejsme zvyklí si udržet odstup. Ideálním postupem je tedy pozorovat sami sebe více způsoby. A taky se smířit s vlastní nedokonalostí a akceptovat, že nejde o problém, ale formu jedinečnosti.

Jak důkladně a často se kontrolujete před zrcadlem?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč vypadáte lépe v zrcadle, než na fotce? Experti přišli s jednoduchým vysvětlením se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.