úspěch – VědaŽivě.cz

Velký úspěch ostravské zoo. Poprvé se tu přirozeně narodila vzácná tropická ryba. Vypadá rozkošně

Lukáš Jírovec — Mon, 23 Mar 2026 10:21:00 +0000

Zoologická zahrada v Ostravě má důvod k velké radosti. Podařilo se jí totiž něco, co se běžně nevidí ani ve světě – přirozený odchov tropických nožovek běločelých. Tyto ryby se obvykle rozmnožují pouze za pomoci speciálních zásahů, nikoli přirozeně. O to větší úspěch to je nejen pro samotnou zoo, ale i pro odborníky. Návštěvníci mohou navíc mláďata už nyní vidět na vlastní oči v pavilonu Malá Amazonie.

Nožovky se běžně množí za pomoci hormonů

Podle mluvčí zoologické zahrady Šárky Novákové jde o skutečně výjimečný moment. „Jedná se o prvoodchov nejen v Ostravě, ale i v rámci ostatních zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad,“ uvedla. Přirozené rozmnožení tohoto druhu je navíc vzácné i na mezinárodní úrovni, což dělá z ostravského chovu unikát.

Nožovky běločelé přitom patří mezi zajímavé obyvatele jihoamerických vod. Mají protáhlé tělo a typický vlnivý pohyb, díky kterému připomínají plující stuhu. Dorůstají nicméně až půl metru a dokáží vytvářet slabé elektrické signály, které používají ke komunikaci. V přírodě se vyskytují od Venezuely až po Paraguay, přičemž v akváriích se běžně množí jen za pomoci hormonů.

Nejspíše jim prospěla změna prostředí

Do Ostravy se první jedinci dostali již v roce 2021 ze Zoo Hodonín a žili v prostorném akváriu s dostatkem úkrytů, které napodobovalo jejich přirozené prostředí. „Na podzim 2024 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce střechy Malé Amazonie, proto byly všechny nožovky dočasně přestěhované do zázemí,“ připomněla zooložka Markéta Rejlková s tím, že právě tam se později ukázalo, že změna prostředí jim zřejmě prospěla více, než se čekalo.

Chovatelé si totiž na jaře všimli zvýšené aktivity ryb, a i když samotné tření neviděli, výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. „V březnu jsme při čištění našli dvě malé rybičky. Ještě nebyly vybarvené. Byly necelý centimetr velké a urputně se skrývaly ve tmě. Přemístili jsme je do menší nádržky, kde jsme je krmili živou potravou. Už na konci dubna měřily obě rybky asi šest centimetrů a byly dokonalou zmenšeninou rodičů, jejich růst byl tedy extrémně rychlý a tomu odpovídal i nutný přísun potravy a přechod na větší typ krmiva, jako jsou žížaly. Další dvě mláďata se podařila odchovat v listopadu,“ doplnila Rejlková.

Článek Velký úspěch ostravské zoo. Poprvé se tu přirozeně narodila vzácná tropická ryba. Vypadá rozkošně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Siamská dvojčata Blažkovy: Procestovala celý svět, po Róze muži šíleli

Redakce VědaŽivě — Thu, 28 Mar 2024 03:39:00 +0000

Rozálie a Josefa Blažkovy se narodily v lednu roku 1878. Byl to komplikovaný a náročný porod, ke kterému byl nakonec přivolán i starý doktor. On ani přítomná porodní bába nemohli uvěřit svým očím, když holčičky poprvé spatřily světlo světa. Dívky byly srostlé pánví. Podobný úkaz v té době nikdo na Táborsku ani v celých Čechách ještě neviděl. Jednou měl však slavná siamská dvojčata z Čech znát celý svět.

Narodila se siamská dvojčata

Pro rodiče bylo narození dvojčat velkou ranou. Nikdo nedokázal odhadnout, jak se budou děvčata vyvíjet a zda vůbec přežijí. Kvůli srostlé pánvi měly společné vylučovací i pohlavní orgány. Siamská dvojčata se však měla k světu a brzy se o ně začal zajímat baron Nádherný z Borutína, který dívky od útlého věku finančně podporoval. Platil jím soukromého učitele a v devíti letech jim zajistil první focení, díky kterému se dostaly na titulní stránky novin. Obě dívky tančily, hrály na housle a mluvily plynně německy a francouzsky. Brzy se z nich stala světová senzace.

Jedno tělo, dvě duše

Soužití dvojčat však nebylo vždycky jednoduché. Každá z nich měla úplně jinou povahu a jiné představy o zábavě. Zatímco Róza byla veselá, ráda hýřila a užívala si života, Josefa byla zasmušilá, protivná a svárlivá. Přesto se siamská dvojčata prokázala jako schopné obchodnice. V době své největší slávy pobíraly apanáž 1 500 marek za vystoupení. Cestovaly po celé Evropě i Americe a za vydělané peníze si otevřely hostinec v českém Sepekově, který v době své nepřítomnosti pronajímaly.

V hledáčku reportérů

O česká siamská dvojčata se dlouhé roky zajímal zuřivý reportér Egon Ervin Kisch. Byl jimi naprosto fascinován a pravidelně o nich psal. Velice ho proto překvapilo, když se v roce 1910 po Róze a Josefě doslova slehla zem. Díky svým kontaktům a úplatkům je však zdárně vysledoval na soukromé klinice Otakara Kukuly v Praze, kde Róza porodila zdravého syna Františka. Veselé novopečené mamince dělala jako vždy společnost zasmušilá sestra Josefa, která si hlasitě stěžovala na to, že dopadla jako Panna Marie. Totožnost otce ani jedna z nich nikdy neprozradila.

Róza s Josefou i s malým Františkem dál koncertovaly až do počátku první světové války. Těžké válečné časy přečkaly ve svém hostinci a k vystupování se vrátily až po uzavření míru. Sláva, na kterou byly zvyklé, je však už nečekala. Lidé měli po válce jiné zájmy a tančící siamská dvojčata už tolik netáhla. Na poslední turné do Ameriky se vydaly v roce 1922, kde následně Róza umírá na zápal plic. Poprvé v jejich životě nabídli lékaři Josefě oddělení od nemocné sestry. Ta to však razantně odmítla a obě sestry dne 30. března 1922 umírají v rozmezí půl hodiny.

Článek Siamská dvojčata Blažkovy: Procestovala celý svět, po Róze muži šíleli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stlaní postele nemá jen estetickou funkci. Dalších 6 důvodů vás přesvědčí, abyste tuto činnost už nikdy nevynechali

Redakce VědaŽivě — Wed, 23 Mar 2022 03:02:00 +0000

Postel je místem, kde trávíte v průměru asi jednu třetinu svého dne. Z toho důvodu byste se o ni měli patřičným způsobem starat. Jestliže podceníte její úklid, respektive stlaní lůžkovin, vystavujete se riziku zhoršené kvality spánku, chronické nespavosti, depresím, zvýšené míře stresu či nižší produktivitě. Na pozitivní vliv každodenního stlaní postele na lidskou psychiku a kvalitnější spánek poukázala řada studií provedená psychology a sociology, jejichž závěry hovoří samy za sebe.

Ustlaná postel je klíčem k plnohodnotnému spánku

Nespavostí a nekvalitním spánkem trpí podle dostupných statistik téměř polovina dospělé světové populace (až 45 % dospělých žen a mužů). Příčiny těchto obtíží jsou nejčastěji přemíra stresu, práce s počítači a chytrými telefony až do doby těsně před uložením se do postele a absence večerky (čili nepravidelný čas, kdy běžně chodíte spát). Podle výzkumu vedeného neuroložkou Kelly Baron ovšem tyto potíže souvisí také s neustlanou a nesprávně využívanou postelí.

Nejen, že byste si měli svoji postel každý den uklízet, ale rovněž byste v ní neměli přes den trávit čas jiným způsobem (například prací) – postel by měla sloužit výhradně ke spánku. Lidé, kteří si své lůžko stlali, dle závěrů interpretovaných vědkyní vykazovali delší čas spánku, a po probuzení se cítili odpočatí. Každodenní stlaní postele podporuje i životní koučka Gretchen Rubin. Ta na základě průzkumu mezi svými čtenáři zjistila, že lidé, kteří se cítí celkově šťastnější a vykazují vyšší míru vnitřní pohody, klidu a vyrovnanosti, si potrpí na pravidelné stlaní postele.

Drobný úkon vám vynese úspěch i vyšší sebevědomí

Nicméně není to jen kvalitnější spánek a celkový pocit štěstí, který by vás měl motivovat ke každodenní péči o vaše lůžko. Zastlané peřiny a polštáře vám totiž dokážou rovněž snížit hladinu dlouhodobého stresu, zvýšit sebevědomí a celkově vás motivovat na cestě k úspěchu. Tento drobný úkon vás totiž již po ránu nabudí a pomůže vám zvýšit vaši produktivitu. Ustlání postele je prvním impulsem pro vaše podvědomí, že dokážete s přehledem zvládnout všechny úkoly, s nimiž se v průběhu dne setkáte.

Jestliže si na pravidelné stlaní postele zvyknete, vytvoříte si návyk, který je zcela klíčový pro vaši disciplínu, potažmo úspěch. Osvojíte si schopnost dotahovat věci do konce a „pořádek“ přenesete i do jiných oblastí svého života. Upravená postel mimo jiné snižuje míru zakoušeného stresu – naproti tomu neustlanou postel vnímáte stále jako nepořádek, který vám přináší vnitřní nespokojenost a hladinu stresu zvyšuje. Oproti tomu lidé, kteří si své lůžko neuklízí, jsou celkově línější a doma i v zaměstnání nespokojenější.

Hledáte-li argumenty, proč se stlaní postele vyhnout, jedním z nejčastějších je obava z vyšší míry výskytu nejrůznějších roztočů. Ti totiž profitují z vlhkého a teplého prostředí plného šupinek odumřelé kůže, vlasů, chlupů a kožního mazu. Nicméně jejich výskytu nezabráníte (jen) tím, že necháte postel celý den rozestlanou. K tomu, aby se ve vašich peřinách nemnožili, stačí nechat lůžkoviny větrat asi jen půl hodiny poté, co z postele vstanete, a rovněž pravidelně měnit ložní povlečení.

Jak často si stelete postel u sebe doma?

Zdroj: Science

Článek Stlaní postele nemá jen estetickou funkci. Dalších 6 důvodů vás přesvědčí, abyste tuto činnost už nikdy nevynechali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Existuje přísloví, že jedničkáři pracují pro trojkaře. Co všechno vede k tomu, že špatní studenti v životě tak uspějí?

Redakce VědaŽivě — Thu, 30 Dec 2021 04:21:00 +0000

Jenže reálný život není škola a v běžném světě nemají školní známky často význam vůbec žádný. Kolikrát jste slyšeli o dětech, které nebyly úspěšné ve škole, ale skončily ve špičkové pozici v mezinárodní firmě? Životní úspěšnost špatných studentů není nic nového a o principech, proč tomu tak je, se dovíte v mnoha příručkách osobního rozvoje. Následující seznam je stručným nástinem rozsáhlejších důvodů.

Nestarají se o známky a hodnocení

Pro dobré studenty jsou známky meritem jejich úspěšnosti. Pokud mají dobré známky, znamená to, že něčeho dosáhli. Nicméně všechny známky jsou subjektivní a neodvíjí se jen od kvality znalostí studenta. Roli hrají také další faktory jako povaha nebo nálada učitele. Špatní žáci si nepotřebují dokazovat svou úspěšnost tímto způsobem. Jdou si za svými cíli, nehledají potvrzení u dalších lidí. Jejich hlavním měřítkem je jejich vlastní spokojenost.

Podobným faktorem je skutečnost, že dobří studenti se vždycky snaží udělat na učitele dobrý dojem. Proto jsou aktivní i tehdy, když je samotné učivo nezajímá. Na druhé straně mizerní studenti se nikoho okouzlit nesnaží. I když učitele a kantory respektují, nedělají věci, které dělat nechtějí. Velmi často zůstávají lidé u těchto modelů školní komunikace i později v pracovních poměrech.

Nedělají všechno jen na vlastní pěst

Hodně vynikajících studentů se drží zásady, že pokud chtějí něco udělat, musí to udělat sami. Jsou totiž navyklí se 100% koncentrovat a sami také všechno kontrolovat. V tu samou chvíli ovšem mizerní studenti využívají ostatní, aby dosáhli toho, co sami chtějí. Tyto vzorce – podobně jako chování k učitelům – přetrvají až do dospělosti a odlišného prostředí. Jedničkáři se tak vyčerpají tím, že se snaží všechno zvládnout, zatímco trojkaři úkoly delegují.

Dalším ohledem je perfekcionismus. Někteří lidé se totiž drží pravidla, že pokud není něco dokonalé, jako by to nebylo vůbec. Jenže takhle žít je neuvěřitelně náročné, protože být 100% úspěšný ve všem prostě není myslitelné. Stráví tak roky nesmyslnou snahou, aniž by dělali to, co je opravdu naplňuje. Trojkaři jsou se svou nedokonalostí naprosto v pohodě, a i když se jim něco nepovede, prostě se poučí a příště to zkusí znovu. Svět se jim nezboří.

Neberou si toho na sebe příliš moc

Trojkaře nejspíš nikdo nedonutí do věcí, které je nezajímají, hlavně věci, které považují za nesmyslné. Místo toho se věnují oborům, které je nějak oslovují. Jedničkáři se naučí i zbytečnou látku, jen aby zůstali právě jedničkáři. Později stráví hodně života v mizerných vztazích a pracích bez pointy, jenom aby vyhověli cizím očekáváním. Trojkaři tráví volný čas tím, co sami chtějí – sportem, četbou, hudbou, tancem nebo hraním si s dětmi.

Psychologové navíc zjišťují, že jedničkáři mají problém s relaxací, protože žijí v neustálém napětí z vlastních povinnosti. Bohužel tento problém si stejně jako další vzorce nesou ze školy i do dospělosti a tudíž práce. Často se pak cítí úzkostně a mají deprese z toho, pokud nesplňují očekávání svého okolí. Odtud je už snadná a krátká cesta k syndromu vyhoření, návštěvám psychoterapie a dalším civilizačním chorobám.

Přijetí jak úspěchů, tak i chyb

Lidé se vždycky těžko vyrovnávají s chybami, jenže i škola je nastavená tak, že chyba je špatná věc. Jedničkáři berou i nejmenší selhání jako obrovský problém, zatímco trojkaři jsou na chybování zvyklí. Špatná známka pro ně není konec světa, jen zakolísání na delší cestě. Ve výsledku se tak i s budoucím stresem vypořádají mnohem lépe. Pochopí, co udělali špatně a snadno zkušenost aplikují na budoucí situace, které je čekají.

Trojkaři se naučili adaptovat na reálné situace, nejen na umělé prostředí, které škola nastavuje. Stejně tak si dovolili žít podle vlastních představ, ne podle plánů, které pro ně vytvořil někdo další. S pozdějšími – a mnohdy vážnějšími – omyly i výzvami se tak naučili vyrovnat mnohem snáze. Škola se jim stala opravdu cvičištěm, a jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Trojkaři tento trénink obvykle využijí mnohem důkladněji.

Jací jste byli studenti a co z návyků z lavic přežilo do dospělosti?

Zdroj: BrightSide

Článek Existuje přísloví, že jedničkáři pracují pro trojkaře. Co všechno vede k tomu, že špatní studenti v životě tak uspějí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co všechno se může člověk naučit od gangsterů. Nejedná se jen o špatné vlastnosti

Redakce VědaŽivě — Sun, 18 Jul 2021 04:06:00 +0000

Kriminálníci, zloději a gangsteři jsou pro lidi v mnoha ohledech fascinující. Jsou to totiž osoby, které do svých aktivit vkládají úplně stejnou píli, energii a čas jako například podnikatelé. Rozdílem je pouze to, že jejich cílem je porušit zákon a nenechat se chytit. Jenže marná sláva, i oni nám poskytují cenné lekce, které se dají v životě aplikovat. A teď opravdu nemyslíme hlídat si peněženku a nevěřit každému vlídnému cizinci.

Studium, mentoring a rozdíly

Průměrný člověk je vychováván v přesvědčení, že opuštěním školy končí v životě jakékoli studium. Jenže pokud se chcete v určité oblasti dostat někam dál, učit se musíte celý váš život. Dnes se každý obor pohybuje dopředu nikoli po krůčkách, ale rovnou sprintem a skoky. Pokud se tedy chcete něčemu plně věnovat, je potřeba být neustále v obraze. Studujte obor, prověřujte svou konkurenci, zkoumejte zákazníky a zaměřte se také sami na sebe. Informace jsou moc.

S tím souvisí nevyhnutelná nutnost sehnat si mentora, tedy někoho zkušenějšího v oboru, kterému se chcete věnovat. Stejně jako má právník koncipienta, tak gangsteři začínali jako pomocníci. Pronikli do oboru a vypracovali se nahoru. Klíčovým krokem je se odlišit od ostatních. Buďte schopni nabídnout něco zvláštního, neotřelého, něco, co vaši zákazníci jinde nenajdou. Může to být jen malý detail, ale může rozhodnout vaši kariéru.

Organizace, systém, delegování

Jen málokterá firma či společnost je tak dokonale uspořádaná jako právě kriminální sítě. Ostatně odtud taky pochází termín „organizovaný zločin“. Organizace totiž šetří čas a dovoluje plánovat dopředu. A nejen to, redukuje prokrastinaci a taky nánosy nevyřízených věcí. A to se hodí pro jakoukoli činnost. K tomu se nevyhnutelně váže přítomnost systému. Ten vám dává přehled o vykonaných činnostech, současném dění a zároveň výhled do budoucna.

Výsledkem je ohromná efektivita všech procesů, protože každá část soukolí ví přesně, co má dělat. Platí to pro osobní život, vykradení banky i založení obchodní firmy. Tím se dostáváme k poslední lekci, a sice delegování věcí. V takové mafii taky Don nehlídá na dvorku a neřídí. Ne, Don se soustředí na klíčová rozhodnutí a na hlídání a řízení má další lidi. Oni se mu nemotají do rozhodování, on jim nekontroluje plné zásobníky. A všechno funguje.

Zdroj: Medium

Článek Co všechno se může člověk naučit od gangsterů. Nejedná se jen o špatné vlastnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.