Původně byly nejspíš ještě rozsáhlejší

Německý archeolog Dr. Heinrich Kusch prohlásil, že tyto tunely byly nalezeny pod stovkami neolitických nalezišť po celém kontinentu. Podle jeho knihy Secrets Of The Underground Door To An Ancient World skutečnost, že jich tolik přežilo 12 000 let, svědčí o jedné věci. Původně se podle něj jednalo o mnohem rozsáhlejší systém. „Jen v německém Bavorsku jsme našli 700 metrů těchto tunelů. V rakouském Štýrsku pak 350 metrů.“

„Napříč Evropou jich byly tisíce a sahají od severu Skotska po středozemní pobřeží. Většina z nich není o moc větší než díry po velkých červech, mají jen 70 centimetrů. To stačí sotva na to, aby se tam vešel člověk. Jsou v nich roztroušená různá zákoutí, některá jsou skutečnými místnostmi včetně sezení. Případně mohou sloužit jako sklady nebo pokoje. Nejsou všechny propojeny, ale dohromady je to obrovská podzemní síť.“

Mýty, legendy a podzemní města

Na vstupech do těchto tunelů byly zpravidla stavěny kaple, jak uvádí zmíněná kniha. Možná se církev bála pohanského odkazu, takže tunely symbolizovaly její touhy tento dopad negovat. Podobné sítě lze najít i na dalších kontinentech. Hodně legend napříč Amerikou pojednává o záhadných podzemních koridorech, které se táhnou na celé kilometry. Není ovšem jasné, k čemu měly tyto staré tunely vlastně sloužit, existují jen různé hypotézy.

Je možné, že by se naši předkové potřebovali před něčím pravidelně ukrývat v podzemních jeskyních? V mnoha starověkých tradicích je ovšem popsána obrovská katastrofa. Stejně tak hodně mýtů a legend, které obklopují původ prvních lidí, mluví o jeskyních či tunelech. Existují v nich dokonce zmínky o velkých městech, která existovala právě pod zemským povrchem. Kdoví, třeba tyto tunely povedou ještě hlouběji pod povrch.

Absence znaků a dalších zmínek

Celkově se zatím ví asi o 2 000 těchto tunelů napříč celou Evropou. Největší koncentrace je v Bavorsku (cca 700) a Rakousku (přes 500). Stejně tak je najdete ve Francii a Velké Británii. Spojovacím prvkem všech je ovšem neodbytný pocit záhadnosti. Ačkoli totiž vypadají, že byly vytvořeny během středověku, cca ve 12. století, chybí jakékoli určující znaky. Badatelé je tak nejsou schopni přesněji zařadit, tunely navíc nejsou zmíněny v žádných záznamech.

Krom toho jsou také kompletně prázdné. Zatímco v jeskyních se dají najít střepy keramiky nebo aspoň kosterní pozůstatky, tato síť je prakticky čistá. To samozřejmě vede k mnoha podivným teoriím a ještě více spekulacím stran toho, k čemu celý systém sloužil. Existuje názor, že šlo o skladiště. Úzkými tunely se však cokoli přepravuje velmi špatně. Nemluvě o tom, že všechny jsou pod úrovní hladiny a mohly být občas i zcela zatopené.

Zdroj: DailyMail

Článek Starověké superdálnice: Masivní podzemní tunely staré 12 000 let najdete po celé Evropě od Skotska po Turecko se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tunely postavené v prastaré historii

Tunel působí opravdu rozlehle a sahá od centrálního náměstí, známého jako Plaza de la Luna, až k nedaleké pyramidě. Je přibližně 10 metrů hluboký a podobá se jiným tunelům, které byly nedávno objeveny. Takovým je např. tunel nalezený pod Chrámem opeřeného hada. Všechny tyto objevy však pochází z prastaré historie.

Elektrická odporová tomografie

Zatímco do tunelu se doposud nikdo nedostal, samotný objev byl učiněn pomocí metody známé jako elektrická odporová tomografie. Ta vytváří čisté snímky podzemních oblastí. Tým archeologů z mexického Národního institutu antropologie a historie používal tuto osvojenou techniku. S její pomocí výzkumníci přišli na mnoho zajímavostí z daleké minulosti.

Sloužila pyramida pro obětní obřady?

Dle pořízených záznamů byla Měsíční pyramida pravděpodobně používána pro lidské oběti a další rituály na základě studií lidských pozůstatků, nalezených na pohřebištích. Není však jasné, k čemu mohl tunel přesně sloužit. A archeologové plánují provést další výzkum, pomocí kterého by měli určit účel tunelu, a zda obsahuje více takových artefaktů.

Město s bohatou a nedoloženou historií

Badatelé věří tomu, že se tam ukrývá něco daleko většího, jelikož Teotihuacán byl dlouho velkým městem se složitou historii, z níž velká část ještě nebyla objevena. V tehdejší době se dokonce jednalo o jedno z největších měst v předkolumbovské Americe. Před úpadkem zde žilo více než 125 000 lidí.

Článek Archeologové objevili nový tunel, který má být údajně vstupem do podsvětí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Síť tunelů, kam se jen podíváš

Hlavní tunely vedou ze Skotska do Turecka a zpátky. Několik linií ale pokračuje ještě dál. Většina Evropy je takto propojena do podoby perfektního bludiště. Tunely jsou datovány do doby neolitu, nicméně nikdo z badatelů neví, proč vlastně něco tak obrovského vzniklo. Podle některých ohlasů jde o úkryty pro civilizaci před jakoukoli katastrofou včetně jaderné války. Zkrátka pokud by se cokoli nepříjemného dělo na povrchu planety, lze se schovat právě sem.

Jednodušší teorie spočívá v tom, že jde zkrátka o obchodní cesty. Mnoho tunelů je totiž natolik velkých, aby projel klidně povoz, nemluvě o velkých místnostech. Obchodníci tak mohli překonat velké vzdálenosti zcela nerušeně. Venku by se střetávali s nepřízní počasí, lupiči a dalšími nepříjemnostmi. Jeden z klíčových problémů ovšem je, že všechny prostory jsou naprosto holé, najdou se možná tak držáky na louče.

Zázraky starověkého stavitelství

Průměrné tunely mají na šířku asi 70 centimetrů a nacházejí se mnohdy v okolí kostelů, kapliček, hřbitovů nebo uprostřed lesů. Je tedy možné, že starověké kultury byly opravdu takto propojeny? Někteří odborníci se domnívají, že mohlo jít klidně o starověké dálnice, kudy běžně procházely celé davy včetně svého vybavení. Dle Kusche byly navíc původně sítě ještě rozsáhlejší, takže teď se setkáváme jen s jejich menší částí.

„Po celé Evropě jich byly tisíce,“ uvádí Kusch, „v Německu jsme narazili na stovky metrů těchto tunelů, v Rakousku ještě na mnohem víc. Dají se najít skutečně po celé Evropě a jsou jich tisíce,“ uvádí německý archeolog. Stavby tohoto typu ukazují na to, že staré národy měly mnohem větší technologické znalosti, než jak nám dnes tvrdí mnoho učebnic. Tehdejší lidé dokázali postavit takto komplexní síť během 10 000 let.

Turecké podzemní město

Kappadokie v Turecku je podobný případ. Podzemní město Derinkuyu je ukázka vynikajících konstrukčních metod, které naši předkové ovládali. Jde dost možná o největší lidský úspěch v otázce podzemního stavitelství vůbec. A nechybí ani hustá síť tunelů. Geologické okolnosti místa tomu velmi nahrávají, protože kámen je velmi měkký. Stavitelé tedy museli dávat velký pozor, aby současně s prostorem udrželi stavbám dostatečnou oporu.

Pokud by takto nepostupovali, celá stavba by se následně zhroutila. I další starověké monumenty ukazují, že tehdejší lidé měli vynikající dovednosti a také hluboké znalosti. Stavba kostelů a kaplí u vstupů do podzemí ukazuje na obavu církve z rizika, které by taková komunikace mohla představovat. Hodnostáři této instituce se tak chtěli ujistit, že vlákno podzemní sítě zůstane utajeno. Na stěnách pak lze najít i ochranné modlitby.

Článek Starověké podzemní dálnice propojují celou Evropu. Vznikly před více než 12 000 let a táhnou se od Skotska až po Turecko se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pro mnichy, a nejen pro ně

Jejich sídlem se stala kaple Santa Maria della Pace, která jim byla přidělena. Klášter Convento dei Cappuccini pak postavili z darů místních obyvatel. Postupně se rozrůstal a situace si vyžádala rychlé řešení pohřbů bratří. Roku 1599 byl první uložen do klášterní kaple, následovali pak všichni, kteří tu zesnuli. Jak místo postupně docházelo, rozšířili mniši klášter spletitou sítí chodeb a tunelů. Následně se rozšířila i variabilita pohřbených.

Kromě mnichů sem totiž přibyli i bohatí měšťané, kteří si za života vyžádali svolení opata. V roce 1882 byly místní pohřby přerušeny, celkově skončilo v katakombách na 8 000 lidí. Ti sedí na lavicích, visí na stěnách nebo jsou ve výklencích i otevřených rakvích. Každý jeden na sobě ovšem má sváteční šaty a mumie dělí od návštěvníků jen cedulky na lanech, které žádají o respekt. Každá chodba a úsek zahrnují lidi určitého typu.

Příprava na trvalý odpočinek

Labyrint tak obsahuje dvě chodby pro kněží a mnichy, chodbu pro ženy a muže, dále místa pro profese (právníky, lékaře, umělce i armádu). Můžete zde najít dvě místnůstky pro děti a panny. Hlavním rysem katakomb je suchý vzduch, díky kterému funguje mumifikace. Kněží tělo zprvu položili na polici, kde okapalo a vyschlo. Za rok, když bylo zcela suché, ho omyli octem, oblékli do svátečního a poslali na trvalé místo posledního odpočinku.

Pro turisty je ovšem největším lákadlem kaple Rosalie Lombardo, která skonala roku 1920. Dítě zemřelo náhle ve věku pouhých 2 let a otec tomu nemohl uvěřit. Chtěl dceřino tělo udržet, požádal tedy o pomoc génia balzamování Alfreda Salafiho. Trvalo dlouho, než úkon provedl, a kompozice použitých prostředků je dodnes záhada. Dokonce i měkké tkáně jako oční bulvy jsou totiž dokonale zachovány, stejně tak vlasy či řasy.

Příběhy kolem mrtvé dívky

Složení tehdejších balzamovacích látek se povedlo teprve nedávno zrekonstruovat americkým vědcům. Alfredo použil směs alkoholu, glycerinu, formalinu, zinku a dalších přísad. Roztok byl pod velmi vysokým tlakem vpraven do tepny a postupně zastavil tělesný rozklad. Rosalie byla u mnichů známá jako „Šípková Růženka“ a kolovalo o ní mnoho tajemných příběhů. Je ve skleněné rakvi a v kapli je občas cítit vůně levandule.

Jeden z příběhů se týká vyšinutého opata. Prý spatřil, jak dívka otevřela oči, a vzápětí přišel o rozum. Místní lidé zacházeli s katakombami vždy jako s podivným hřbitovem. Kromě mnichů tu leží mnozí jejich předkové a příbuzní. Po zákazu ukládání se vedle objevil ten nejobyčejnějších možný hřbitov. Sicílie nabízí několik dalších podobných krypt, ovšem katakombám Palerma nemůže dost dobře nic konkurovat.  

Které katakomby už jste navštívili?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Zážitek, který rozhodně není pro každého. Co všechno mohou vyjevit katakomby kláštera mnichů kapucínů na ostrově mafie? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejhlubší vrt na světě

Vrtání do zemské kůry je něco, co lidé dělají již dlouhou dobu. V současnosti je ruský vrt Kola tím nejhlubším na světě. Při jeho 12kilometrové délce chybí teoreticky vykopat už jen 12 730 metrů. Při této vzdálenosti už byste skutečně Zemí propadli. Celý proces kopání trval necelých 30 let a byl ukončen v roce 1994.

Propadnutí Zemí a potenciální důsledky

Pokud byste se skutečně rozhodli vrtem propadnout, tak si nejprve musíte obstarat ochranný oblek. Ten by měl odolat teplotám kolem 7 000 °C. Důvodem je samozřejmě cesta přes zemské jádro a plášť. Jen pro představu, jde o teplotu o 1 500 °C vyšší než na povrchu Slunce. Dále vezměte technologii, kterou jste použili k vytvoření takové magické kombinézy, a najděte způsob, jak ji aplikovat k ražení tunelu. Je to nezbytné, jelikož tým, který stál za vrtem Kola, musel přestat kvůli roztavenému vybavení. A to zvládli prorazit jen 0,1 % cesty skrze Zemi.

Není to zdaleka všechno

Coriolisův efekt souvisí s neustálou potřebou Země otáčet se rychlostí 1 600 km/h. Když raketově proletíte tunelem rychlostí kolem 30 000 km/h, budete taženi k jeho stranám na nevyhnutelném kolizním kurzu. Coriolisův efekt se však nevyskytuje mezi póly planety. Takže nejreálnější by bylo začít tunelovat tam. Při cestování kolem zemského jádra by se zároveň hodil vakuový tunel, který by eliminoval jakýkoli odpor vzduchu. V opačném případě byste se u jádra zasekli a vznášeli. Skvělý nápad na pár minut, než Vám dojde, že nemáte žádné jídlo a nemůžete se hnout dál.

Existuje dlouhý seznam faktorů, které je třeba vzít v úvahu při navrhování této myšlenky. Realita a fyzikální pravidla, kterými se řídí náš vesmír, nám bohužel moc možností nedávají. Ale někdy může být zábavné vyhodit knihu pravidel, abychom viděli, co by se mohlo stát, kdybychom zkusili neobvyklé věci. Možná někdo, kdo lidstvu takovou možnost nabídne, časem přijde.

Jakou svačinu byste si na takové cestování vzali?

Zdroj: Science

Článek Proč jsme dosud nevykopali díru skrz naskrz celé zeměkoule? Cesta k protinožcům by trvala zhruba 45 minut se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odhalení galaktického propojení

Právě tyto obrovské struktury by mohly být navzájem propojeny, ačkoli se obě nacházejí na zcela protilehlých stranách oblohy. „Pokud se podíváme na oblohu, uvidíme tyto tunelovité struktury v každém směru. Tedy pokud by naše oko dovedlo zachytit radiové vlnění,“ uvedla West v prohlášení. Zakřivená chapadla jsou tvořena nabitými částicemi a magnetickým polem a připomínají skutečně dlouhé provazy. Vycházejí jak ze severního Spuru, tak Fanu.

Kromě jejich spojení mohou vytvářet zakřivený tunel, podobně jako světla podél dálnice nebo dráhy letiště. To by umístilo jak Sluneční soustavu, tak i další části Mléčné dráhy do obrovského tunelu. Severní polární spur se jeví jako obrovský žlutý mrak nad plochou naší galaxie. Jde o gigantický oblak plynu, který vysílá rentgenové a radiové vlnění. Oblasti Fan rozumíme ještě méně, ale vysílá spoustu polarizovaných radiových vln.

Objevené před lety, stále nepochopené

Ačkoli byly obě oblasti objeveny badateli už kolem roku 1960, náš vhled do nich má stále mezery. Většina dosavadních studií je navíc popisuje striktně odděleně. Zasazením již známých dat do nových modelů dokázala ovšem West udělat další krok. Zmapovala totiž pravděpodobnou délku i místa magnetických provazů. Model určil jejich délku na 1000 světelných let a pozici asi 350 světelných let od Sluneční soustavy.

West uvedla, že první inspirací bylo, když k ní kdysi přišla studentka, která spatřila chapadla při prvním průzkumu radiové oblohy. O mnoho let později se Jennifer dověděla o studii z roku 1965, která spekulovala právě o existenci těchto tajemných signálů. „Na základě tehdejších sporých dat autoři spekulovali, že tyto signály mohou vyvěrat z nitra lokálních ramen galaxie.“ Na to West navázala s novými údaji a výkonnější technikou.

Rozhodně ne pouze u nás

Tato vlákna se rozhodně nevyskytují jen u nás, objevují se i v dalších galaxiích a vysílají nejrůznější druhy záření. Původní badatelé uváděli, že chapadla vysílají světlo také v blízkosti supernov a v molekulárních mracích nebo „galaktických komínech“. To jsou enormní dutiny, které vznikají při blízkém souběhu několika supernov a skrze které pak putují horké plyny. Další studie dokonce vidí tyto provazy jako kosti tvořící základ Mléčné dráhy.

Dalším krokem je důkladné pozorování zmíněných oblastí a aktualizace počítačových modelů. West doufá, že zpřesnění modelů nám pomůže také lépe prozkoumat ostatní magnetická pole, která se kolem nás vyskytují. Zachycené magnetické provazy mohou být drobným základem mnohem mohutnějších struktur, protože nikdy neexistují samostatně. Všechny jsou navzájem spojené, takže zatím máme jen malý kousek něčeho většího.

Jakým dojmem na vás působí představa takových tunelů?

Zdroj: LiveScience

Článek Země je uvězněná v obřím magnetickém tunelu, zjistili astronomové. Co to pro nás a vše živé na planetě znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Galaktické tunely v každém směru

Protilehlé strany na naší obloze mohou být navzájem propojeny širokou sítí magnetických galaktických vláken, tzv. filamentů. Tato vlákna formují struktury podobné obrovským tunelům. Ty procházejí jak Sluneční soustavou, tak i všemi dalšími hvězdnými prostory. Tyto tunely mohou být v jakémkoli směru, kterým se skrze vesmír podíváme. Pokud bychom tedy měli zrak, který uvidí radiové vlny. Jedná se o největší struktury vesmíru.

Jennifer se totiž od svého kolegy Toma Landeckera dověděla o studii z roku 1965, tedy z velmi raných dob radioastronomie. Na základě tehdejších kusých dat autoři spekulovali, že polarizované vlnění může pocházet z našeho pohledu na lokální rameno galaxie. Tato studie inspirovala Jennifer k rozvinutí myšlenky a jejímu navázání na mnohem lepší modely. Ty vznikly díky mnohem pokročilejší dnešní technologii a obrovským zásobám údajů.

Modelace a simulování

Pomocí počítačových simulací došel tým následně k představě, jak by mohla obloha radiových vln vypadat, pokud by tunely byly propojené právě magnetickými vlákny. Mohli si totiž hrát se vzdálenostmi do té doby, než našli perfektní shodu. Z toto jim vyplynulo, že nejpravděpodobnější vzdálenost pro tunel z naší Sluneční soustavy je 350 světelných let. To odpovídalo i některým dřívějším odhadům, které jsou k dispozici.

Délka celého modelu galaktického tunelu vyšla Westové a jejímu týmu na cca 1000 světelných let. Model je v souladu s četnými pozorováními dvou obrovských oblastí, tzv. North Polar Spur a Fan Region. Simulace zahrnuje i tvar a polarizaci elektromagnetické radiace, tedy to, jak je vlna ohnuta) a její jasnost. Podle jejího kolegy, astronoma Bryana Gasnslera, jde o extrémně propracovaný projekt, který mnohé objasnil a na mnoho navázal.

Příliš podivné vysvětlení

Celé to nejdříve znělo jako příliš divoká koncepce na to, aby byla možná. Jenže modely Bryana nakonec přesvědčily a teď je sám zvědav, jak na zjištění týmu bude reagovat širší astronomická veřejnost. Je samozřejmě třeba provést mnoho další práce, aby bylo možné závěr potvrdit. To bude také zahrnovat modely a simulace s mnohem větším detailem. Jenže tento postup může astronomům pomocí rozlousknout i mnohem větší záhady.

Jedním takovým zádrhelem je formace a evoluce magnetických polí v galaxiích a jak jsou tato pole udržována. Tým plánuje mnohem komplexnější modely, poukazuje ale i na nutnost nových pozorování. Ta mohou ukázat četné detaily, podle kterých je možné problém tunelů zařadit do širšího vesmírného kontextu. Magnetická pole totiž neexistují samostatně, všechna musí být propojena. Takže je čas na odhalení celé cesty od nás do hlubin vesmíru.

Které velké struktury ve vesmíru vás nejvíc fascinují?

Zdroj: ScienceAlert

Článek Vědci šílí z nového objevu: Planeta Země se prý nachází uvnitř gigantického magnetického tunelu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Brány do podsvětí

Přesně takhle zní titul knihy archeologa Heinricha Kusche. Tunely byly nalezeny pod tucty neolitických sídel napříč celou Evropou. Jsou přitom různě široké i vysoké od cca 70 centimetrů po obrovské prostory. Existuje tu také řada místností se zachovalými prostory pro olejové lampy. Není taky jasné, jak neolitičtí stavitelé vyřešili problém cirkulace vzduchu v tak rozsáhlých prostorách. Stejně tak není známé přesné datum vzniku ani použité nástroje.

Mnoho těchto cest vede do velkých podzemních galerií, kostelů či chrámů. Propojeny jsou kostely, monumenty, hřbitovy i třeba staré farmy. Některé tunely dokonce ústí doprostřed pustého lesa. Podle Kusche jsou jich po celé Evropě tisíce, jen v Německu nalezl stovky případů. To samé platí například pro sousední Rakousko. Jsou tu také skladovací prostory a rozsáhlé haly, kde mohly fungovat celé výroby a sídlit mnoho lidí.

Nepoznaná technologie

Existence sítě tunelů takového rozsahu ukazuje na obrovskou starověkou vynalézavost. Je to poněkud v rozporu s tím, co se o těchto civilizacích běžně učí na školách. Už před tisíci lety disponovali konstruktéři těchto národů znalostmi i prostředky pro komplexní stavby. O tom svědčí například slavný kamenný monument Stonehenge, který byl vztyčen více než 2 000 let př. n. l. Ovšem přítomností na pevnině zmíněné sítě tunelů a jejich taje nekončí.

Další se totiž objevují také pod Lamanšským průlivem a pod Středozemním mořem. V tak rozsáhlé síti mohla v zásadě existovat celá paralelní civilizace. Ta by měla stálý přístup na povrch a současně kryt před většinou nebezpečí, která na zemi číhala. Ostatně v moderní době slouží například metro také pro ukrytí osob v případě jaderných nebo dalších katastrof. Jsou tyhle tunely tedy krytem pro celou Evropu?

Zdroj: NewsIntact

Článek Pod Evropou existuje rozsáhlá síť tunelů z doby kamenné, jež propojuje Turecko se Skotskem. Její význam zůstává skryt se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chodba, která oficiálně neexistuje

Zřetelně lidmi vytvořený tunel je vysoký 1,2 metrů a vede podél potoka, který teče skrze vesničku Tintern a pak údolím Wye. Neexistují přitom jakékoli záznamy, že by byl kdy postaven, a archeologové, kteří ho momentálně zkoumají, si nejsou jistí, kam až vlastně sahá a na co mohl být používán. Krátce po tom, co pracovníci firmy začali kopat, odhalili dutinu, o které si původně mysleli, že je to nějaká jeskyně.

Není zvláštností, když je v takové situaci odkryta například stará studna nebo sklep, který není zachycen na současných plánech. Jenže tohle bylo něco zcela ojedinělého. Firma aktuálně přesměrovala údržbové práce stranou tohoto tunelu, aby umožnila archeologický průzkum, který může také trvat celé roky. Tunel není na žádné mapě vytvořené národní mapovací agenturou, jejíž záznamy sahají až do 18. Století.

Neznámý původ i účel „stavby“

Než byly započaty výkopové práce, firma samozřejmě provedla všechna ověřování a nechala si akci schválit od úřadů. Nic tak nenasvědčovalo tomu, že by se zrovna na tomto místě mělo či mohlo něco takového nacházet. Tunel také sleduje cestu vedoucí skrze ulici, takže obyvatelé nad ním chodili celé generace. Existuje možnost spojení právě tohoto tunelu a nedalekého Tinternského opatství, které postavili roku 1131 Cisterciánští mniši.

Opatství se stalo ruinou poté, co ho král Jindřich VIII roku 1536 rozpustil, takže pokud byl tunel jeho součástí, může to vysvětlovat absenci jakýchkoli záznamů. Kromě toho běží i podél starého potok a několika pecí a sléváren ve Wyenském údolí, mohl tedy hrát i roli v místní kovovýrobě, nemusel být nutně spojen s opatstvím. Archeology tento nález velmi zaujal a naprosto je fascinuje, takže se mu budou jistě dlouho a pečlivě věnovat.

Zdroj: Live Science

Článek Pod cestou ve Walesu se nachází tajný středověký tunel. Doposud se o něm nenašly žádné záznamy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.