Časté jídlo potřebu spouští

Na počátku 20. století došli fyziologové k závěru, že silným stimulem pro otevření střev bylo časté jídlo. Říkali tomuto mechanismu gastrokolický reflex. Většinou se hlásil po rychlém jídle, tudíž po snídani. Miminka obvykle uvolní střeva, když se potřeba projeví sama. Nicméně jakmile jsme schopni ji vědomě ovládat – přibližně ve stejné době, kdy se naučíme chodit – naučíme se s různou mírou úspěšnosti potřebu potlačovat.

Umění kontrolovat vlastní střeva je velmi důležitý vývojový krok, někteří to ovšem poněkud přehání. Zjistili jsme totiž, že se můžeme puzení dočasně zbavit, když ho chvíli ignorujeme. Většinou proto, že teď není zrovna vhodná chvíle. Vytvořit si z toho ovšem návyk vede k problémům jako je zácpa, bolest břicha, různě nepředvídatelné střevní projevy, nadýmání či větry. Hlavně také obecně pomalejší pohyb hmoty skrze střeva.

Znalost vlastního trávení

Obvykle máme celkem slušnou znalost toho, jak často na toaletu chodíme, ne všichni ale známe kompletní dobu, za jak dlouho námi potrava projde. Jinými slovy – za jak dlouho se jídlo dostane z jednoho konce na druhý. To je docela podstatné, protože problémy s náhlou či jinou potřebou mohou být znakem pomalého pohybu. Jednoduchý test je pozřít několik syrových zrn kukuřice a sledovat, za jak dlouho se objeví v míse.

Doba průběhu by měla být něco mezi 8–24 hodinami. Nikdo nepopírá, že existují skutečně nevhodné časy a místa na konání velké potřeby. Pokud z toho ale uděláte zvyk za každou cenu, bude ve vás potrava zůstávat déle, než by měla. To povede ke znatelnému zhoršení vašeho života. V průměru z nás vyjde za život 6 tun stolice složené z vody, bakterií, nestrávených rostlin a tuků plus dalších látek, které naše tělo opouští.

Hnití a fermentace

Čím déle ve vás potrava zůstává, tím víc hnije a fermentuje. To tvoří nejen větry, ale také tzv. metabolity, které jsou absorbovány střevní stěnou. Tato myšlenka sebeotravy střeva není nijak nová, pochází už ze starého Řecka. Delší přítomnost potravin ve střevě je spojena s rizikem rakoviny, střevních polypů, hemoroidů nebo žlučových kamenů. Nedávný zájem o mikrobiom spojil dysbiózu, tedy narušení rovnováhy a rozložení bakterií ve střevě, se stejnou příčinou.

Návyky na stolici si můžete vylepšit například pravidelnou konzumací vlákniny i dostatečným příjmem tekutin v jídelníčku. Pomáhá také pravidelná chůze a cvičení, zkrátka věnování pozornosti projevům vašich střev. Nejdůležitější je ovšem poslouchat svoje tělo. Ono vám samo dostatečně sdělí, co právě potřebuje. A přestože různé pracovní nebo jiné povinnosti mohou být naléhavé, rozhodně nestojí za ohrožení vlastního zdraví.

Jakými střevními problémy jste za život trpěli?

Zdroj: TheScientist

Článek Proč zadržování stolice může způsobit zmatek ve vašem nitru – vysvětluje gastroenterolog se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odkud pochází mýtus o 7 letech v žaludku

Umělý ani přírodní kaučuk nejsme schopni strávit. Proto je na každém obalu upozornění, že polykání žvýkaček není doporučeno. Možná právě odsud se tedy vzala pověra, že žvýkačka vydrží v žaludku člověka dokonce 7 let a vede k mnoha nepříjemnostem. Skutečnost je ovšem celkem neškodná.

Jak vlastně probíhá cesta žvýkačky organismem?

Jako každá jiná potravina jde jícnem do žaludku a následně do tenkého střeva. V něm se vstřebávají sladidla, nestravitelné složky pak pokračují normálně do tlustého střeva a opouští organismus zcela běžným způsobem.

Jak dlouho v nás žvýkačka vydrží?

Veškeré okolnosti se odvíjí od individuálních vlastností a kondice trávicího systému. Na obvyklé jídlo je potřeba asi 6–8 hodin, aby prošlo žaludkem a tenkým střevem. 36 hodin pak vychází na průchod tlustým střevem. Kompletní průchod žvýkačky trvá cca 2–5 dní.

Je potřeba navštívit lékaře?

Při náhodném spolknutí jedné žvýkačky není návštěva lékaře nutná. Horší situace může nastat v případě, že se jich do těla dostane hodně najednou a s nimi případně i další drobné předměty. Samotná přemíra žvýkaček obvykle způsobí ucpání střeva a předměty (například plastové hračky) to ještě zhorší. V takovém případě bývá na místě asistence lékaře, nebo dokonce chirurga. Komplikace mohou způsobit například mince nebo neloupaná semena.

Tato kombinace může vést k neprůchodnosti střev i jícnu, zvláště u dětí. Ty totiž malé předměty nejčastěji spolknou. Lékaři proto nedoporučují dávat žvýkačky dětem, především batolatům, jež nechápou, že je nemají polykat. V takových 5 letech už dítě rozdíl mezi bonbónem a žvýkačkou většinou pozná a zachová se podle toho.

Jakou příchuť žvýkaček máte nejraději?

Zdroj: TheScientist

Článek Co se stane po spolknutí žvýkačky? Rodiče většinu z nás strašili, že nám v těle zůstane dalších 7 let – realita je ale jinde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Transplantace vlastní stolice

A nejen to. S vyvinutím správného systému půjde podniknout i autotransplantace, kdy dárce i příjemce budou jedna osoba, zmizí tak problémy s kompatibilitou. K tomu je však potřeba, aby byly k dispozici vzorky stolice z doby, kdy jsou lidé obecně mladí a zdraví. Pak je nutné je uchovat v kryozařízení pro případ, že pacient bude v budoucnu takový zákrok potřebovat. Jinými slovy bychom si všichni měli stolici ukládat do speciální banky.

To všechno jen pro případ, že budeme později takový vzorek potřebovat. Pro někoho to může znít velmi podivně, pro dalšího dosti odporně a do třetice velmi radikálně. Jde však o naprosto seriózní záležitost podpořenou vědeckými kapacitami. „Koncepčně je idea stolicové banky dosti podobná tomu, když si rodiče pro pozdější použití ukládají pupečníkovou krev,“ podotýká systémový biolog Yang-Yu Liu z Harvardské univerzity.

Banky na stolici už existují

„V tomto bankovnictví je ovšem ještě větší potenciál. Očekáváme totiž, že možnosti využití stolice budou mnohem rozsáhlejší, než jak je tomu u pupečníkové krve.“ Krom toho banky na stolici už existují, například nezisková instituce OpenBiome, která zahájila svou činnost v Sommerville v roce 2012. Od té doby se otevřely podobné ústavy po celém světě, nicméně zatím ukládají spíše vzorky pro transplantace mezi lidmi, ne pro samotné uživatele.

Oba systémy se ovšem navzájem nevylučují. „V principu jde o stejnou proceduru screeningu pacienta i odběru vzorku,“ uvádí Yang a jeho kolegové v nové studii. „Místo začínání na zelené louce můžeme použít stávající banky i na vzorky pro nový účel.“ V cestě je ovšem mnoho problémů, hlavně technologie pro dlouhodobé skladování za potřebných podmínek. Jde totiž o velmi dlouhodobé kryogenní skladování.

Výhled do budoucna

Pokud se ovšem tyto výzvy podaří překonat – a lidi zaujme možnost skladovat vlastní stolici – mohli bychom v budoucnu mít zcela nový systém sebeléčení včetně samozásobování. „Autotransplantace má potenciál pro léčení autoimunitních nemocí jako astmatu, roztroušené sklerózy, střevních zánětů, cukrovky, obezity či dokonce srdečních chorob a stárnutí,“ uvádí spoluautor a epidemiolog Scott T. Weiss z Harvardu.

„Doufáme, že náš výzkum povede k dlouhodobým klinickým testům, kdy se tato metoda prokáže jako účinná prevence mnoha chorob.“

V jakém případě byste byli ochotni si nechat dlouhodobě uložit vzorek stolice?

Zdroj: Cell

Článek Podle expertů bychom si všichni měli ukládat svoje výkaly. Chystají se pro ně vytvořit specializovanou banku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Káva a alkohol

Káva, a to dokonce i ta bez kofeinu, podporuje tvorbu žaludečních šťáv, které vám mohou přivodit pálení žáhy a další zažívací potíže – pokud ji vypijete nalačno. A jestli po kávě přeskočíte zbytek snídaně, pravděpodobně se dočkáte snížené hladiny serotoninu a po zbytek dne budete jen mrzutí a podráždění. Jestli se nedokážete vzdát kávy jako prvního ranního nápoje, přidejte do ní mléko. Tuk v něm obsažený omezí negativní dopady, jen si neberte to sušené.

Pít jakýkoli alkohol na prázdný žaludek je rychlá cesta k pořádné nevolnosti. Vstřebání alkoholu se totiž zdvojnásobí a je to podobné, jako kdybyste si ho píchli přímo do žíly. A jako by tohle nestačilo, proces jeho odbourávání bude citelně pomalejší, takže vás čeká opravdu náročná kocovina. Jestli jste v situaci, kdy nemůžete odmítnout sklenku, zvolte raději chlazené a nesycené nápoje, vstřebají se pomaleji. A snězte aspoň něco malého a tučného.

Žvýkací guma a odchod na lože

Jakmile začnete žvýkat žvýkačku, přijdou do akce žaludeční šťávy, které při prázdném žaludku poškozují jeho výstelku. Holdování této kombinaci může vést až k jeho zánětu. Je také vědecky prokázáno, že lidé mající v oblibě žvýkačky obvykle konzumují ne zrovna kvalitní jídlo, a to na úkor ovoce a zeleniny. Pokud nemůžete odolat, volte žvýkačky s přírodními sladidly (xylitol, sorbitol) a obecně nežvýkejte jednu déle než 10 minut.

Hlad a nízká hladina glukózy v krvi nám účinně brání usnout, vedou k povrchnímu spánku a brzkému probuzení. Zajímavé také je, že nedostatek spánku zvyšuje hladinu „hladových hormonů“. Ty mají na svědomí mechanismus, kdy po vynechání večeře doháníme následující den jídelní deficit. Večerní přejídání je také špatný nápad. Nejlepší volbou jsou mléčné výrobky kvůli hořčíku a vápníku, které vám pomohou k vydatnému spánku.

Intenzivní cvičení a nakupování

Existuje názor, že cvičení s prázdným žaludkem pomáhá spálit více kalorií. Pravdou však je, že to nemá co dělat se spalováním tuků. Reálná je spíše ztráta svalové hmoty. Intenzita takového tréninku je také otázkou, protože tělo na něj jednoduše nemá energii. Nahraďte intenzivní cvičení jednoduchým aerobikem nebo procházkou. Trápí-li vás zažívání, dejte si před každým cvičením malou svačinku.

Staré pravidlo říká „Nečiň rozhodnutí s prázdným žaludkem“. To platí i pro nakupování, protože hladoví nakoupíme víc věcí, než reálně potřebujeme. Vnitřní myšlenka „Já chci jídlo“ se spojí s pouhým „Já chci“, což vede k dalšímu nakupování věcí, nejen jídla. Kromě držení se předem napsaného nákupního seznamu vám pomůže také placení v hotovosti. Když jasně vidíte, kolik peněz vydáváte, neutratíte jich tolik.

Citrusové nápoje a hádky všeho druhu

Citrusové plody obsahují kyseliny a dužninu, jež dráždí prázdný žaludek. Zvláště pokud trpíte zánětem žaludku nebo podobnými problémy, určitě to pocítíte. Řešením je naředění vodou v poměru 1:1 (pro ty s překyselením) nebo 2:1 (pro ostatní). Mimochodem existují i další potraviny, které byste neměli jíst na lačný žaludek, přehledně je uvádí video na konci. Dejte si je proto až jako další chody a budete v klidu.

Kdykoli jsme hladoví, jsme podráždění, neklidní a nevyrovnaní. Je to z prostého důvodu, že naše sebekontrola vyžaduje nějakou energii. S prázdným žaludkem je to silně nedostatkové zboží a hádky jsou tak kritickým bodem. Pokud vás čeká nějaká diskuse a nemůžete se najíst, aspoň vypijte něco teplého a nabídněte to samé druhé straně. Vaše interakce možná nebude nejsnadnější, přesune se ale přece jen do přátelštější roviny.

Trpíte nějakými žaludečními problémy? Jak se projevují?

Zdroj: BrightSide

Článek 8 činností, které není dobré dělat na prázdný žaludek. Zbytečně tělo rozhodí na celý den se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Z čeho se žvýkačky skládají

Ještě před druhou světovou válkou byly žvýkačky z chicle a dodané příchutě. Chicle (počeštěně čikle) je druh elastomeru z jihoamerického stromu Manilkara zapota. Většina dnešních žvýkaček je na gumové bázi a jde o směs polymerů a pryskyřic. Následně jsou obvykle přidány změkčovače, konzervanty, sladidla a barviva. Většinou má pak žvýkačka ještě práškový nebo zpevněný povrch. Přesné výrobní postupy jsou samozřejmě tajné.

Otázkou je, zda žvýkačku považovat za potravinu. Podle amerických úřadů jde o „jídlo s minimální výživnou hodnotou“, což například znamená, že se nesmí prodávat se školní snídaní či obědem. Dalšími potravinami v této kategorii jsou limonády a několik cukrovinek. Samotná definice je ovšem kontroverzní, protože žvýkačka obsahuje složky, které jsou jasně nepoživatelné a objevují se v těsnění, plastových sáčcích nebo bílém lepidle.

Mají mít tedy děti žvýkačku povolenou?

Zdeněk Pohlreich správně konstatoval, že neexistuje nezdravé jídlo, jen nezdravá porce. Obecně není žvýkání nijak zdraví škodlivé. Mnozí jsou ovšem toho názoru, že sladidla – především umělá – nejsou zdravá pro dětský organismus. Krom toho je na místě se ujistit, že děti nebudou tuto pochoutku používat, dokud nepochopí, že ji nemají polykat. Malé děti mohou totiž snadno zkonzumovat větší objem žvýkaček, což jim může způsobit zdravotní komplikace.

Všichni jsme už slyšeli varování, že spolknutá žvýkačka nám zůstane v žaludku dokonce celých sedm let. Jde ovšem jen o povídačku, která pravděpodobně vzešla z tvrzení výrobce, že jde o nestravitelnou věc. Přestože jde o naprostý nesmysl, ukázala se tato fáma jako velmi efektivní cesta, jak děti od přílišného žvýkání či polykání odradit. A podle všeho to funguje i na řadě dospělých, i když není naprosto jasné, odkud se vzalo právě sedm let. Možná z pohádky.

Trávení si se žvýkačkou zkrátka poradí

Většinu přísad ve žvýkačce naše zažívání bez problémů rozloží. To zahrnuje především sladidla, příchutě, konzervanty a změkčovače. Jenom ona základní hmota je pro nás nestravitelná. Potravinářské úřady dovolují použít široké spektrum složek, pokud vyhovují některým specifikacím a omezením. Ani syntetické polymery a jiné nestravitelné látky nezpůsobí, že by žvýkačka zůstala komukoli „sedět“ v žaludku, jak nám to říkali rodiče.

Naše zažívání je totiž navrženo tak, aby rozložilo (a ideálně využilo), co jen může, a zbytek poslalo dál. Nestravitelné jsou pro nás například kukuřičné slupky, takže je můžete následně vidět ve stolici. Spolknutá žvýkačka – aspoň dokud jde o malý objem – projde žaludkem i střevy podobným způsobem. V závislosti na další stravě se může maximálně někde na chvíli zdržet, nakonec ale vyjde ven způsobem zcela obvyklým.

Které žvýkačky máte nejraději? Změnily se vaše preference od dětství?

Zdroj: HealthLine

Článek Říká se, že spolknutá žvýkačka představuje pro organismus závažný problém. Co se vlastně v těle děje, když k tomu dojde? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Voda a sucho v ústech

Přestože to může znít naprosto nesmyslně a protichůdně, sklenice vody během jídla dovede vysušit veškeré vlastní sliny. Přidání plátků citronu – v restauraci obvyklý zvyk – dělá vodu kyselejší, což pak ovlivňuje právě sekreci slin. Slinění je nejzdravější forma vlhkosti a vysušená ústa rozhodně požitku z jídla nepřidávají. Časté pití vody s citronem zhoršuje některé zdravotní problémy, například reflux. Navíc může poškodit zubní sklovinu, což je základ dalších problémů.

S vylučováním slin souvisí také žaludeční šťávy, které jsou klíčové pro základní štěpení potravin během trávení. Pokud se pomocí vody zbavíte slin, žaludek dostává mnohem méně signálů, že má vylučovat trávicí šťávy, a celé trávení je pak pro tělo náročnější. Tohle může vést snadno například k nadýmání nebo dalším potížím. Tento úvodní zásah do celého procesu totiž ovlivňuje také zbývající trasu potravy v našich střevech.

Zhoršené vstřebávání živin

Protože pití vody ovlivňuje žaludeční sekreci, má vliv i na přirozený stupeň kyselosti žaludku. To má negativní dopad na další části trávicího traktu a redukuje se tak i množství přijatých živin a vitaminů. Velké množství vody zvyšuje tlak na žaludek, takže i z drobné svačinky zapité vodou se pro žaludek stane stejný objem jako u velkého jídla. Pro celý trakt je pak trávení mnohem náročnější, což vede k riziku refluxu, nadýmání a pálení žáhy.

Pití vody u jídla je zvyk, který se dá odstranit více způsoby. Pocit žízně způsobuje nejvíce sůl, dále prospívá důkladné kousání potravy. Ta je pak pro žaludek velmi snadno zpracovatelná, navíc kousáním vylučují ústa více slin, což také redukuje potřebu vody navíc. Ideální je napít se více vody asi 30 minut před jídlem, čímž si zachováte hydrataci organismu. Také nejezte ve spěchu, udělejte si z jídla odpočinkový čas a věnujte mu pozornost. Zpomalit se někdy vyplatí.

Také jste zvyklí jídlo hodně zapíjet vodou?

Zdroj: BrightSide

Článek Japonci vědí, proč nepít vodu spolu s jídlem. Mají proto dobrý důvod, který musíte znát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postupný úbytek živin

Kromě výživy pro jednotlivé tkáně nás tyto látky zásobují také energií. Postupem času pak obsah těchto látek v krvi nevyhnutelně klesá a my uvažujeme o dalším jídle. Pokud hladina živin klesne příliš – po dostatečném čase –, mozek tuto situaci vyhodnotí jako ohrožení života. Mozek má totiž od dalších částí těla jednu zásadní odlišnost. Zatímco jiné orgány jsou schopny využít energii z různých druhů živin, náš mozek potřebuje pro provoz výhradně glukózu.

Tohohle rozdílu jste si nejspíš všimli v momentě, kdy vás doslova „nakoplo“ něco sladkého. Když máte hlad, i jednoduché úkoly se zdají obtížné a děláte zcela hloupé chyby, protože hladina cukru v krvi klesá. Stejný efekt se pak projevuje i ve společenském chování, například právě překračováním norem, křikem a podrážděnosti. A to bez ohledu na to, zda je druhá strana někdo zcela neznámý, nebo kolega a kamarád. Zní vám to trochu povědomě?

Práh ohroženosti

Jakmile pokles cukru dosáhne určité úrovně, mozek vyšle signál k produkci hormonů, které hladinu glukózy vyrovnají. Jeden z nich je také adrenalin, který se v krvi objevuje při jakékoli stresové situaci. Je to primární hormon stojící za nastavením „uteč nebo bojuj“, které je spuštěno při jakémkoli ohrožení. Nejjednodušší metoda, jak tomuto mechanismu předejít, je najíst se ještě předtím, než dostanete reálně hlad. Vyhněte se ovšem nekvalitním potravinám.

Při zmínce o cukru vás nepochybně napadly sladkosti, čokoláda či müsli tyčinka. Ačkoli mohou hlad zahnat, způsobují prudký nárůst hladiny glukózy v krvi, která pak ale stejně rychle opadá. Nakonec vás tak dovedou jen k pocitu ještě většího hladu. Je to zkrátka rychlé řešení, které ovšem nepřinese kýžený efekt. Pokud je to jen trochu možné, je vždycky lepší pravidelné jídlo, které hladinu potřebné energie doplňuje průběžně. Pozorujete podrážděnost z hladu u sebe či někoho z vašeho okolí?

Zdroj: BrightSide

Článek Všechno vás snadno vytočí, když jste hladoví? Vědci mají vysvětlení, co za tím stojí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokud ano, poděkujte bublinkám

Jak je to ale doopravdy? Jinými slovy – je na pití sektu potřeba nějaká zvláštní umírněnost? I když klasická sklenka sektu neobsahuje více alkoholu než víno, existují důkazy, že ovlivní člověka více než nesycený protějšek. Jenže na vině není jen samotný sekt. Jde o to, že alkoholický nápoj má bublinky. I tak ale porota není zajedno v tom, zda bublinkové nápoje způsobují, že se člověk opije rychleji než pijáci toho, co nemá bublinky.

Během studie z roku 2007 se vědci setkali s 21ti účastníky během tří nezávislých události a pokaždé jim podali jiný nápoj. Nejdříve sklenku vodky bez ničeho. Pak vodku s vodou a nakonec vodku se stejným množstvím sycené vody. Ve všech případech byli účastníci přes noc nalačno. Na vypití nápoje měli pět minut a následně měřili vědci po dobu 4 hodin jejich obsah alkoholu v krvi pomocí klasického dechového testeru.

Výklad výsledků není jednoznačný

Výsledky zdánlivě potvrdily, že sycený alkohol opije člověka opravdu rychleji. Například sycená vodka vystřelila koncentraci alkoholu rychleji než ostatní druhy. I jiné studie potvrdily, že slabší nápoje zvyšují rychleji koncentraci alkoholu v krvi. Vypadá to, že silnější nápoje se vstřebávají pomaleji. Tyto fenomény ovšem zkoumá minimum studií. Jedna z nich odhalila, že při pití šumivého vína vstřebá tělo více alkoholu, ovšem vzhledem k rozsahu vzorku může jít o náhodu.

Řekněme, že šumivá vína pijeme rychleji. Jak to funguje? Pointa je v tom, jak rychle se alkohol pohybuje trávicím systémem. Zatímco žaludek nějaký alkohol přijme, mnohem efektivnější v přenosu do krve jsou střeva. Takže čím víc se nápoj drží v žaludku, tím méně se opijeme. Proto se hodí něco pojíst jak k pití, tak už před ním, což proces trávení zpomalí. Člověk se ve výsledku tolik neopije a vstřebávání alkoholu rozloží do delšího časového horizontu.

Zdroj: Live Science

Článek Propitá noc a v hlavní roli šampaňské. Následující ráno jste se cítili jako přejetí? Studie ukazují, že bublinky mají na tělo zvláštní efekt se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.